Stojíte před výzvami v B2B podnikání a hledáte

úspěšné strategie? V Zážehu s Martinem Hurychem

najdete odpovědi. Každý týden Martin rozebírá

problémy ve strategickém managementu,

moderním obchodě, inovacích a budování

angažovaných týmů. I dnešní epizoda vám odhalí,

jak posunout vaši firmu na vrchol trhu a udržet

si tuto pozici dlouhodobě. Připojte se k nám,

poslechněte si příběhy úspěchu a získejte

praktické rady, které nastartují vaše podnikání.

Překonejte překážky s Martinem Hurychem

a dosáhněte úspěchu.

Dobrý den, já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Ještě než se dostaneme

k tomu, o čem bude dnešní Zážeh,

tak bych na vás měl hnedka ze začátku jednu

velkou prosbu. Pokud se vám líbí, co dělám,

pokud jste nějaký Zážeh už viděli a něco

jste si z něj odnesli, tak hnedka teďka dejte odběr

anebo likujte, sdílejte, abyste na to nezapomněli

po skončení tohohle toho dílu.

Vyhrajeme oba dva. Vám už neuteče žádná epizoda

a mně pomůžete proklouznout skrz algoritmy

sociálních sítí a díky tomu

pozvat si ještě víc tak skvělých hostů,

jako jsou ti dnešní. Už tady kývou hlavami,

že všecko to, co říkám, je pravda,

a tak vám představím Martina Jůzu,

CEO a filmového producenta studia Krutart, ahoj.

Čau, dobrý den.

A jeho parťáka, spolumajitele,

COO Filipa Veselého, ahoj. -Čauvec. -Jak vidíte,

dneska to bude velká jízda mimo naši bublinu,

podíváme se, jak vypadá byznys s animovanými filmy,

nicméně dostaneme se i k tomu základu,

jak se dělá byznys, inovace a jak se řídí lidé,

tak doufám, že výjezd mimo bublinu bude pro vás

všecky zajímavý.

Chlapi, vy spolu jste už hromadu let.

Desátým rokem pod s. r. o. a to, a nějakých 15 let

bych řekl, že jsme ve vztahu.

To zní hezky, ve vztahu, tak proto mě napadla taková

provokativní otázka. Čím jste se za posledních

14 dní ať už pozitivně nebo negativně překvapili?

Včera jsme hráli Age of Empires,

akorát já jsem jenom přihlížel a kluci hráli

a já jsem jim radil, tak to bylo pro mě takové

překvapení, že to, že i když to hraju hůř

než oni, tak jsem jim radil.

A jo, to je vlastně pravda, no, že tohle to byl

super moment, protože já jsem si zase uvědomil,

v čem je Martin dobrý, jo, že je takhle jako trochu

stranou a kouká na to prostě z výšky takhle

a dokáže strašně skvěle pojmenovat vlastně,

co je na tom špatně.

Je to ten důvod, proč je ve vaší firmě CEO?

Možná i jo. Já myslím, že Martin totiž jako hodně

nerad vlastně jako zabrušuje do detailu,

pokud teda se nejedná o nějaké dřevostavby nebo

práci se dřevem, kterou miluje, tak to,

tak bych řekl, že to, takže,

že taková ta jako pozice, kdy vlastně to vidí svrchu

a může potom vlastně jako rozdat úkoly a jít od toho

a pak se vrátit k tomu a vidět,

že to je jako kdyby líp zpracované,

než by sám vlastně dokázal, tak to je to, co ho těší.

Okay. Tak dneska zabrušovat budeme do toho,

jak podnikáte. Já jsem tady říkal,

že vy jste filmové studio,

animační studio, dá se to tak říct?

-Hm, jo. -Před natáčením jsem se přiznal, že o

animovaných filmech vím jenom to,

že běží v televizi, tak mi pojďte říct jednak,

co teda máte za byznys a jak jste se k němu dostali.

Jo, tak vlastně ten byznys, který máme teď,

tak má nějaké tři zásadní větve, jo, a možná to,

k čemu jsme se dostali, tím začnu, je vlastně,

že my prodáváme licence, jo, že jsme zjistili,

že celý tenhle byznys je o tom,

že obchoduješ s licencemi a to znamená,

možná je to podobné v softwaru, že prostě

dáváš nějaká oprávnění někomu na nějakou dobu

něco používat, jo, to je vlastně ten

byznys ve finále. A k tomu jsme ale

spěli třeba těch 10 let,

než jsme, než jsme to zjistili a jakoby než

jsme zjistili, že to je vlastně

to hlavní a zásadní.

No, ale to, ale vlastně, když to teď jako dostanu

do nějaké jako lidské řeči, tak to tak nás vždycky

strašně bavilo dělat svoje věci,

nedělat až tak moc jakoby na zakázku a na začátku

jsme k tomu přišli tak, že jsme vystudovali filmovou

školu jakoby tři zakladatelé firmy Krutart a

chtěli jsme vlastně reklamami a tím,

že budeme točit reklamy a nějak prostě dělat

marketingovou práci, tak budeme si jako vydělávat

peníze na to, abychom mohli točit svoje hrané filmy.

A to se vůbec nedařilo, protože jsme zjistili,

že vždycky uděláme tu práci, ty peníze tak

nějak jako vystačí do konce měsíce a můžeme jít

jako dělat další práci a jako nevznikal tím ten

jako volný čas vlastně na to,

ať můžeme dělat ty filmy. V tomhle jsme strávili

prvních pár let určitě, no a postupně já jsem

se na volné noze ještě živil animací nebo jako

že jsem dělal pro Vodafone takové ty mobily,

jak se točí ve výlohách

po celé republice, tak jsem to vlastně

vzal tu zakázku, dal jsem to do firmy,

zároveň Filip se svojí přítelkyní tenkrát

nás propojili s dnešními ilustrátorskými celebritami,

Tomski&Polanski,

a my jsme si půjčili peníze a udělali jsme animovaný

seriál vlastně na sociální sítě tenkrát,

takový český South Park, jo, a to vlastně byl takový

začátek, si myslím, toho, že děláme svoje

věci a děláme je v animaci, jo,

když to tak zrekapituluju. Vlastně to, co děláme teda

teď, tak to má nějaké tři hlavní části,

první se jmenuje jakoby IPs, intellectual

properties, a to je část, ve které jako nejvíc

operujeme s tradičními médii, jak to znáš třeba

ty jakoby televize nebo kino, jo, a to je,

že vlastně vymyslíme nějaké postavičky a nějaký svět,

ve kterém ty postavičky jako existují,

vymýšlíme to tak, ať je to co

nejuniverzálnější, ať to funguje doopravdy jako

ta intellectual property v tom smyslu,

že ty můžeš ty samé postavičky vzít a dát

je do filmu, do seriálu, do hry, vytisknout

je na batoh, na pouzdro, prostě udělat tužky, jo,

vlastně jakože v tom má ta animace úplně šílenou

výhodu, že ty uděláš něco, co se někde chytne, jo,

ať už je to třeba ve hře a můžeš to jakoby

na x dalších médiích vlastně roztáhnout

do nějakého velkého brandu. Tak to je jedna část,

ve které máme úspěšnou značku Kosmix,

to je animovaný seriál původně a vlastně ten

se prodává po celém světě taky kromě toho teda,

že se vysílá na Déčku a můžete se kouknout

s dětmi a připravujeme celovečerní film vlastně.

Tak to je jedna vlastně jakoby sekce, IPs.

Druhá sekce je fulldome, to jsou filmy pro

planetária, skrz to jsme se vlastně i seznámili

a to je, že vyrábíme filmy pro planetária takovým

tempem jeden film za 3 roky zhruba a postavili

jsme celé obchodní oddělení uvnitř naší firmy,

v tom jsme výluční i v tom našem jako byznysu,

že máme vlastní obchod a ten film si sami prodáváme

do celého světa. A třetí sekce jsou zakázky,

kde se specializujeme hlavně jakoby na muzea,

kdy dodáváme třeba pro Národní muzeum,

Národní technické, velké instituce

audiovize do muzeí. Občas děláme i jakoby ještě

nějaké menší reklamy a spoty třeba pro neziskovky

jako takové hobby, ale to, ale hlavně děláme teda

výstavy a jejich jako interaktivní audiovizuální

obsah, takže to je Krutart.

To znamená, že část toho děláte na zakázku

a část je teda vlastní produktové portfolio,

-jestli to dobře chápu. -Je to tak. Ono

to je vlastně součást celé té cesty,

protože my jsme z těchhle zakázek vlastně,

tam jsme začali, že jo, to byly ty reklamy,

vlastně ty reklamy se postupně transformovaly

právě pro tu práci pro ta muzea, na které jsme

narazili úplně náhodou, že jsem prostě stříhal

nějaké video jedné paní a potom jsme vlastně

zjistili, že ta paní pracuje v Národním muzeu

a že, ejhle vlastně, nechcete dělat celou

výstavu, to by bylo dobré, tak fajn.

A vlastně tam to bylo lepší než ty reklamy,

protože ty zakázky jsou dlouhodobější,

prostě pro cash flow stabilnější,

takže to postupně začalo dodávat trochu jako klid

do té práce, na který jsme si zvykli,

protože ta reklama je hrozně vyhypená,

hrozně jako vystresovaná a tady tohle to najednou

byla jako práce prostě na zajímavých projektech,

člověk se něco dozvěděl, vlastně v tom muzeu

to vždycky funguje tak, že na vás nahrnou kotle

prostě dat, které vy potom musíte nějakým

způsobem vydestilovat do něčeho, co ten zákazník

v tom muzeu vlastně je schopný strávit.

A to byl vlastně takový jako zážeh toho,

že jsme zjistili, že jsme dobří v tom vlastně

destilovat zážitky z různých fakt, jo,

že člověk prostě přijde k hromadám různých jako

kdyby fakt jako titěrných dat,

no a takže vlastně ale pořád to byly zakázky,

jo, takže vlastně jsme jeli ty muzejní zakázky a potom

jsme zjistili, když jsme dělali obchod s těmi muzei,

že vlastně existují i planetária, která mívají

expozice, kde by se daly vlastně taky jako nějakým

způsobem upotřebit ty naše audiovize,

no a když jsme na ta planetária narazili,

tak jsme zjistili, ježíškote, ale tady prostě

je celý ten prostor vlastně toho fulldomového kina

a ty filmy vypadají hrozně a v ten moment jsme

si řekli, no, tak pojďme zkombinovat to,

co umíme z těch muzeí vlastně,

destilovat fakta a dělat z nich zážitky,

a udělat tu naši filmařinu, kterou jsme vždycky chtěli

dělat, a udělat z toho produkt a vlastně otočit

to celé, nedělat to zakázkově, ale prodávat

ty licence, jak říká Martin.

Na tom mě zajímají hnedka dvě věci.

Chápu správně, že teda

planetária byla pozitivní haluz,

nebo to byl cílený útok na, jakoby na nějaký výklenek,

kde jste viděli, že máte šanci?

Bylo to dvoufázové a obsahuje to obě dvě fáze,

které jsi tady vyjmenoval, jo. -V jakém pořadí?

První bylo teda, že jak Fíla říkal tady,

my jsme už u těch muzeí chtěli,

ať máme nějaký stabilnější přísun těch zakázek a tím

pádem jsme vlastně naši obchoďačku rozeslali

po České republice do institucí,

které ona sama si vybrala, a pak vlastně zjistila,

že jsou tady ta jakoby fulldome kina,

což jsme netušili. To byla ta haluz, jo,

ale my jsme potom strávili jakoby hrozného času,

že jsme vlastně si pak jako vybrali

ta největší tady v Česku a objeli jsme

si je na nějaké kvalitativní prostě jakoby

výzkumy, celá naše parta jakoby tvůrčí,

jako abychom nasáli vlastně to, co je ta poptávka.

A ti lidé byli strašně otevření a dodnes

a ta komunita je jakoby vlastně hrozně jakoby

otevřená v šíření know-how, jo, takže vlastně

my jsme se hrozně rychle dostali i do toho,

že jsme byli v Česku jeden z největších světových

festivalů vlastně tady těch filmů taky jako úplně

náhodou vlastně a vlastně strašně rychle jsme

se dostali dovnitř do té komunity a začali jsme

dělat jako hrozně zevrubnou rešerši, kde jsme,

my jsme fakt jako projeli všechny ty filmy,

které existují, kterých je 500,

a třeba 30 z nich jsme jako viděli celé a zbytek

jsme se koukali aspoň jako na obrázky, na trailery,

četli jsme si a srovnávali jsme to s tím,

co nám říkali ti lidé v těch planetáriích,

jako co doopravdy jako chtějí, co kupují

a co promítají a za kolik to kupují, jak často.

Takže z toho vlastně vznikla taková nějaká

predikce prostě, jo, myslím si, že to bylo

poprvé, co jsme si udělali vlastně nějakou

tržní analýzu zevrubnou.

Naše ruce tenkrát dosáhli hlavně do Česka,

takže jsme to dělali v Česku plus nějaké jakoby

rozhovory s lidmi, které jsme třeba potkali

na tom festivalu, ale vlastně to rozhodnutí

padlo po té analýze, že chceme zainvestovat

do vlastního filmu, který bude pro tohle médium

vlastně a bude trochu na poptávku vlastně toho,

co jsme se jako různě dozvěděli s tím ale,

že jako chceme vydrtit ten trh jako na kvalitě a chceme

být ten Pixar pro planetária,

protože vlastně všechny ostatní firmy nebo většina

z nich vypráví prostě jako vědecké filmy pro děti

a jsou strašně nudné vlastně.

Jo, jo. Hele, k tomu se ještě vrátím.

Mě tam zaujalo, mimochodem za tohle to teda

velká pochvala, za nějaký průzkum trhu.

-Díky. -Spousta lidí to nedělá a vrhne

se do toho jako velmi po hlavě.

Mě tam zajímá ještě vlastně ta fáze předtím,

protože když už jdu do nějakého výzkumu trhu,

tak velmi pravděpodobně už hledám, jaký produkt

bych tam mohl dát.

Kde se ve vás vzalo to, že chcete produkt?

No, já myslím, že teda aspoň teda konkrétně

u mě fakt jako nekonečná frustrace z těch zakázek,

že je tam prostě nějaký arbitr, který tvrdí něco,

co vy vidíte, že jako je blbost,

jakože si vlastně od vás chce koupit něco,

čemu jako vy nevěříte, že prostě může fungovat.

V těch reklamách to jsem vlastně ještě bral,

protože to je takový vystresovaný fakt jako

byznys a člověk ani nikdy neví,

odkud vlastně jako pramení to zadání,

z jaké korporátní prostě jako sféry,

pak se to natočí prostě, hodí se to do koše,

ani se to nevypustí to video, no co,

spálily se peníze, odepíše se práce, dobré,

ale u těch muzeí mě to fakt vyloženě jako drásalo,

protože člověk potom přijde na tu vernisáž a vidí,

jak vlastně je to celé poskládané úplně špatně,

protože já, pardon, já se tady teďko

-trošku jako do toho... -Je vidět, že z vás mluví

-umělecké srdce. -Trauma. -Ne, ne,

já prostě mám rád dobré zážitky,

já mám rád prostě, když prostě přijdu

a je to wow, jo, ale vlastně v těch muzeích

jde fakt strašně vidět, jak to většinou ty výstavy

vznikají jako ne pro lidi, ale pro ty odborníky,

kteří vlastně jako tam přijdou,

přečtou si prostě kilometrový popisek, ty jo,

a řeknou, hm, jo, opravdu dobře napsaný text prostě,

anebo řeknou, ale támhle pozor,

támhle je to o rok špatně, prostě to má být

někde jinde, jo. Jakože normální člověk

prostě přijde a chce být jako vlastně pobavený

a přitom jako vzdělaný, aniž by to vlastně věděl

a to si, takhle si myslím, že by měla muzea fungovat.

Jenomže ne, prostě my jsme tam narazili na to,

že fakt ta, ten,

tenhle byznys, nebo respektive já nevím,

jestli se tomu dá říkat byznys,

ale tahle sféra je opravdu jako ještě trošičku jako

před nějakou revolucí, prostě čeká ji ještě tady

ta transformace, si myslím, do 21. století,

kdy to začne být jako fun a skrz ten fun se dostane

do lidí nějaká edukace, no. -Hele, pardon,

já ještě to vidím, že se nadechuješ, jo,

ale já jsem chtěl říct a ty jsi to pojmenoval dost

dobře, jo, já si myslím, že vlastně ta frustrace

jakoby třeba nás nebo Fíly, protože on hodně těch

zakázek vlastně jakoby vedl umělecky,

jo, to znamená, že jako vymýšlel ty prvky

do té výstavy, tak, nebo třeba vymýšlel ten

koncept té reklamy, jo, já taky, ale my vlastně,

my nejsme až tak dobří prostě jakoby na zakázky,

jo, v tom smyslu, že

já jakoby se ve službách pohybuju docela dlouho,

vlastně déle, než děláme Krutart a

vidím jako a rád vlastně sleduju,

když tu službu někdo umí udělat dobře,

jo, že vlastně nedá najevo vlastně nějaký svůj názor

a fakt doopravdy ti poslouží tak,

jak ty potřebuješ, jo. A já si myslím,

že jako velká část jako toho jádra té naší firmy

vlastně je strašně arogantní v něčem, jo,

jako a teď to říkám jakoby otevřeně a pravdivě, jo.

My jsme si mysleli, že to umíme udělat líp,

a proto jsme právě jak kdyby vzali všechny tady

ty peníze, co nakonec protekly třeba tou výrobou

a to, a řekli si, tak pojďme udělat ten

produkt, ať si teda zjistíme,

jestli to je pravda, nebo ne, jo. Teďko vlastně

ti lidé, co dělají ty zakázky u nás, myslím si,

že jako jsou lepší než my v tom jako díky bohu jako

nabídnout ten prozákaznický servis,

ale nám si myslím, jde i o dost líp vlastně

dělat zákaznický servis, když prodáváme svoji věc,

o kterou se jakoby 100% můžeme opřít.

Právě i proto, že tam jako předtím obsahuje

ten marketingový průzkum, že víme, že to děláme

-dobře vlastně. -To jsem chtěl říct,

dopadlo to dobře. Jak dobře to dopadlo?

Vy jste dneska na několika kontinentech,

těch licencí jde ke stovce. Kolik je vůbec

planetárií na světě?

Jako ono ta čísla se různí, jo, ale já jsem

teďko, já jsem si oprašoval tady tu rešerši úvodní

vlastně docela nedávno,

je to přes 1 800 institucí, které jsou jako

zalistované v nějaké databázi, ale zase některé

údaje udávají, že to je až 4 000 prostě,

když tam započítáš nějaká prostě nafukovací

planetária, co má nějaký pán a jezdí s tím po školách

v Maďarsku, jo. Takže jako fakt ten trh

je strašně vlastně jako transparentní v něčem,

že třeba jako my máme hroznou výhodu,

že kdybychom si řekli, expandujeme s muzei

do zahraničí, no, to by bylo jednoduché,

ale vlastně třeba budeme dělat reklamu pro zahraničí,

jo, tak to tak vlastně udělat ten jako ty leady,

vlastně jakoby udělat si

ten pool, tak vlastně jakoby čím začneš,

jo, ale tady máš databázi, kterou Filip na začátku

vyscrapoval prostě z nějakých veřejných dat

vlastně, a najednou máš jakoby tady těch

1 800 zákazníků v CRMku a už začínáš vlastně,

už se to děje, jo.

Takže obchodní oddělení, které máte, má pořád ještě

potenciál na dalších 1 700? -Jo, jo, jo.

Doufám, že to slyší.

Tím je zdravíme. Jak se v té vaší branži prodává

film do planetária?

No, já myslím, že jsme si to,

ale vlastně zase jakoby moc děkuju, že to děláš,

jo, já nevím, do jaké míry posluchači znají to,

že jsi členem Scaleupboardu,

ale ty tam vedeš sales a já jsem se tam jako

sám chodil jakoby vlastně rok a půl učit,

jo, a vlastně takhle

poslouchal jsem a mě to vlastně jako hrozně

baví, zase Filip na začátku, on je strašně

systematický a tabulkový mistr u nás

a to a vyrešeršoval to CRMko, na kterém pak

postavil nějaký základ toho procesu a vlastně s našimi

zase super obchoďačkami, které vylezly zespoda firmy,

obě dvě vlastně vyšly z officu,

každá jakoby v jiné době, ale vyšly jakoby

z té firmy a společně jsme se učili ten obchod dělat

a vlastně udělat ten proces, jo,

jakoby jaké má fáze,

kde se to zadrhuje, jo, jakoby postup. Myslím si,

že třeba jako rok a půl jsme to ladili,

než si to jako sedlo a vlastně a pak jsme

si řekli, jo, tak takhle to pojede dál a

od toho momentu vlastně jedna z těch našich

obchoďaček tak se stala vlastně jakoby vedoucí

nebo jako ředitelkou obchodu a nabrala vlastně

jako dalších x lidí, kteří jsou ti jako

hunteři pro ni, no. A vlastně, promiň,

ta otázka byla?

-Jak se dělá obchod? -Jak se dělá obchod...

Asi možná teda na Filipa, když je autorem

toho obchodního procesu. Jak teda, navoláváte nebo

potkáváte se na konferencích nebo jak

vlastně generujete ty první kontakty?

No, to je, teď už se to určitě proměnilo,

já jsem u toho byl na začátku,

kde jsme vlastně jako všechny ty metody tak

nějak jako zkoušeli a

vlastně nakonec, ať už teda to bylo prostě,

že, jo, bavíme se na, bavíme se na konferenci,

potom si dáme follow-up call,

někomu zavoláme, tak vlastně nakonec

se z toho jako vydestiloval čistý mailing,

jakože 100%, 100 % prostě to jede po mailu,

protože ta, to je, je to jako vtipné, jo,

ten trh, na který my jsme narazili,

je trošičku taky takový divoký západ, jo,

je to hodně jako kdyby byznysově neorané pole.

A oni jsou, vlastně hodně to funguje třeba na tom,

že si člověk koupí technologii, koupí se tam

promítací software a k tomu dostane ty filmy vlastně

jako gratis, jo, a vlastně

ty firmy, které vyrábí ty technologie,

jsou zároveň distributor toho obsahu. Takže oni

jednou za rok nebo za dva přijdou, hele,

nechcete tady update technologie,

dáme vám k tomu filmy nebo něco, jo,

všichni jsou nějak spokojení.

A my jsme vlastně jako na to šli opačně,

prostě pojďme aktivně ty

instituce oslovovat a prodávat jim to,

jenže oni na to často nejsou zvyklí, to znamená,

že oni třeba ani neumí anglicky.

Takže vlastně navolávání najednou jako

je o to složitější, jo.

Obchodujeme s celým světem, takže samozřejmě klasický

problém časových zón a na těch konferencích

se často, často tam přijedou nekompetentní lidé

vlastně jako se podívat na ten obsah,

protože vlastně neví vlastně jako,

co na těch konferencích mají dělat prostě,

někdo tam, jo, ředitel už tam byl x-krát,

tak tam pošle někoho, protože je divné,

aby tam nikdo nebyl, vlastně že to nemá vlastně

moc nějakou takovou byznysovou kulturu, jo.

Takže vlastně ve výsledku ten mailing se ukázal

být jako nejuniverzálnější nástroj

a myslím si, že ho budeme časem jako kdyby víc a víc

zdokonalovat tím, jak se budeme vlastně

soustředit líp a specializovaně

na jednotlivé trhy

a teď jedeme fakt jako spíš takový jako kdyby celoplošný

zásah a pak zjistíme třeba, jo, už trochu i víme,

hele, Francie je hodně konzervativní a fakt musíme

mít toho Francouze prostě a fakt musíme prostě jako

kdyby mluvit tím jazykem a třeba to půjde

i po telefonu, jo, ale vlastně než k tomu

jako dospějeme, tak to asi bude ještě nějaká cesta.

Jo, a vlastně to, co nás přivedlo k těm

jako 100 prodejům aktuálním, tak

je disciplína, jo, jakože tam jsme,

to jsme pochopili, že je vlastně úplný jako

klíč tady k tomu trhu nebo k tomu obchodu,

jak nám funguje teď, tak je vlastně nějaká kvanta

mailů prostě na x desítek institucí,

jsou to stovky mailů vlastně jakoby týdně,

které v ideálním případě prostě jako se rozprostřou

mezi ten tým. Každý má svých jako desítky jako

rozjetých leadů vlastně a kontaktují planetária

a vlastně my jsme taky během té doby a toho,

co jsme se v tom vzdělávali a taky jsme si zaplatili

vlastně konzultanty, tak jsme asi zmínili i ten

jazyk, že vlastně se zaměřujeme hodně na to,

vlastně na ten konec, jo, protože ve finále jakoby

platí těm planetáriím nějaký divák a kdo

to je vlastně, jsou to rodiny,

jsou to jednotlivci, jsou to školy?

Takže vlastně pomáháme těm planetáriím

i pochopit vlastně, že tenhle film,

a už je to ověřené, prostě třeba v Kodani

je to nejúspěšnější film, co tam kdy měli,

v Singapuru, jo, jakože máme, máme

už to opřené i o case studies a data těch

zákazníků, tak to, tak jim říkáme, hele,

podívejte se, jakoby nemusí se vám ten film líbit,

jo, sice vyhrál všechny ceny,

které mohl jakoby tady na tom trhu,

nemusí se vám líbit, nemusí se vám líbit tady

postavička, jak vypadá, jak se jmenuje,

prostě k tomu se můžeme taky dostat za chvilku, ale

ten film funguje a přinese vám peníze nebo

vám přinese prostě, jako školy budou spokojené,

to si můžete napsat do výroční zprávy,

pokud jste veřejná instituce, jo.

Takže vlastně my na to jdeme jakoby v tom

obchodu, si myslím, jakoby od konce, vlastně od toho,

co ten film jako může pomoct těm zákazníkům,

jo, že jak říkal Fíla,

instituce si často koupí něco strašně drahého,

že třeba, já nevím, to stojí 200 milionů

Kč prostě jenom to, že tam máte ty promítačky

a teď najednou vlastně co tam chcete pouštět, jo.

A vlastně paradoxně tím, že obchodujeme

s institucemi, které jsou financované

často z veřejných peněz, tak tohle je jednodušší

zafinancovat, těch 200 milionů Kč,

než potom jakoby milion ročně třeba na nějaké

nové filmy, ale na kterých to vlastně stojí

a na kterých stojí zájem toho, že ta škola

si tam na to zajde nebo že si tam zajde nějaká

jako veřejnost vlastně. Takže vlastně obchod

probíhá jakoby systematickou prací

v mailech, kde používáme i jazyky těch trhů,

kam píšeme přes umělou inteligenci a jakoby

metodicky jdeme na to tak, že

jim říkáme, hele, podívejte se,

vyzkoušejte si ten film, máme ho ve vašem jazyce,

kupte si třeba kratší licenci nebo, jo,

dáme vám nějakou slevu, ale pak si to budete moct

dokoupit za tu plnou cenu

a vyzkoušejte si, že vám to přinese jako ty výsledky,

které potřebujete.

Poslední věc k obchodu, chápu správně teda,

že všecky ty e-maily jsou výsostně personalizované

a psané ručně, jo? Protože já okolo sebe

vidím hromadu lidí, kde říkáte 1 800 až 4 000

planetárií, databázi máte, hromada lidí tohle

to naháže do automatu a

zítra po obědě mají rozesláno a jsou překvapení,

že z toho nejsou výsledky, jo.

To bychom měli za den vyřešený

vlastně celý tady ten trh. -To jsem pochopil,

že teda neděláte a že jdete spíš jako laserově

než plošným náletem, jo?

-No... -Já myslím, že to by spíš odpověděla

jako naše head of sales, protože teď už se to děje

jinak, jo, my vlastně už jako koukáme jenom

na ta čísla, co lezou z toho obchodu a ten proces

jsme nechali čistě na ní.

A spokojenost s čísly, co lezou z obchodu?

My jsme si na začátku tohohle roku řekli,

pojďme zkusit zdvojnásobit loňský rok a zatím

to tak vychází, takže se... -Tak je dobrá

head of sales.

Do mailu nemusíme až tak zabrušovat, ale to,

ale, promiň, já jakoby zase co vím, my se potkáváme

vlastně na nějaké hodně pravidelné bázi, tak to,

tak podle mě v nějaké fázi to jede jakoby automat,

ale my ty instituce tím, že jich je vlastně

relativně málo, jo, a každý třeba,

teď my jsme nabrali vlastně 5 obchoďáků, tak to,

tak každý z nich má třeba 30 institucí,

tak vlastně jakoby projít si 30 webů,

vlastně si ve finále i přečíst ty výroční zprávy,

tam jako vlastně najednou víš a můžeš napsat vlastně

jako přesnou zprávu. A ještě Fíla zabrousil

na jeden moment, my musíme hledat fakt

jako relevantní lidi vlastně v té instituci,

což je většinou jako ředitel vlastně

té instituce, se kterým mluvíš nějakým

jazykem tady toho, co jsem vlastně pojmenoval,

takže to, takže vlastně

jako my na konference jezdíme, ale ve finále

ta konverze bývá mnohem větší z těch mailů.

Otočíme list.

Pro mě animace dlouho je, protože já mám

dva kluky, takže už nějaký, nějaký pátek jsem občas

donucený chodit na animovaný film do kina

a mě to hrozně baví, hlavně ta americká

scéna, takže do značné míry

bráno i technicky a technologicky to pro

mě byl nějaký předvoj inovací,

abych teda udělal nějaký oslí můstek k tomu,

co se chci zeptat. Už tady dneska padlo jméno Pixaru,

byť je to úplně jiná liga a úplně v jiném segmentu,

ale jak se vlastně technologicky drží krok

na Karláku s někým, kdo vládne světové

kinematografii v téhle té, v tomhle tom segmentu?

Já myslím, že to je jednoduché,

my prostě jsme na úplně jiném trhu,

takže my jsme vlastně, nemusíme držet krok,

my si půjčujeme ten brand, který každý zná,

k tomu, abychom vlastně ukázali to,

co na tom trhu ale vlastně jsme, jo,

-že jsme vlastně jednička v tom obsahu. -Jo.

A to je pravda.

Tak jinak, já když jdu, já když jdu na Pixar a pak

jdu s rodiči jako nějaký,

teenager už asi ne, ale nějaké předškolní děcko,

když jdu na Pixar a pak mám vlastně strávit nějakou

hoďku nebo dvacetiminutovku,

nebo já nevím, jak ty vaše filmy jsou dlouhé, v tom,

v tom planetáriu, tak aby mě to nenudilo,

tak vlastně očekávám tak nějak podobnou kvalitu, jo,

myšleno příběhovou, zpracováním atd. atd.

Takže evidentní je, že se musíte udržet

na špičce v té technologii. Jak to děláte?

To právě jako mícháš jablka s hruškami trochu,

jo, příběh a technologie, jo, protože jako

pod technologií si člověk představí,

jak se to vyrenderuje, jak se to vymodeluje,

aby to bylo prostě krásné, shadery prostě, pleťovka,

věci, nevím, světlo, odrazy, flairy

a o tom to není. To je o tom, jak

-dobře řekneš ten příběh. -Fakt pořád

-je důležitější příběh? -No jasně. Ono jako forma

je prostě vždycky druhá, jako obsah je první prostě,

jako vždyť dneska koukají všichni na videa,

která jsou úplně hnusná, na tom jako na mobilu

prostě sestříhaná prostě bůhví jak,

titulky přes sebe, 6 komentářových oken

a je jim to jedno, když je zajímá to,

co ten člověk má ten obsah, že jo.

Takže vlastně důležitý je prostě příběh a v tom

my jsme dobří, my prostě umíme říct

a naučili jsme se to, jak jsem jako kdyby

naznačil, v těch muzeích. Prostě pořád se pohybujeme

na poli vlastně edutainmentu, jo,

ta planetária jsou vzdělávací instituce,

takže my musíme vždycky přinést na stůl nějaké

vzdělání, to je to maso, ale vlastně abychom

to vzdělání do těch lidí dostali,

tak jsme vlastně přišli na to, že je potřeba

vlastně, aby ti lidé nevěděli o tom,

že jsou vzdělávaní, to znamená, mít

tam dobrý příběh. Takže vlastně je potřeba

vystavit dobrý příběh s dobrými postavami,

kterým dá člověk do cesty překážky,

které ony musí překonat, a aby ty překážky překonaly,

tak se musí něco dozvědět, musí se samy něco naučit.

A v ten moment ten člověk se to rád dozví taky,

-no a to je celý klíč, no. -Jo, hele, a to,

a vlastně Fíla je o dost blíž třeba vzniku toho

vyprávění, jo, a my nad tím strávíme

jako strašného času, že třeba rok vlastně

vymýšlíme ten příběh a prototypujeme ho,

v animaci se tomu říká anima, takže si jenom

jako rychle čmáráš jakoby obrázky a dáváš

si je vlastně do časové osy ve střižně,

ať si to pak můžeš pustit jako nějakou scénu

a takových obrázků jsme udělali třeba

10 tisíc pro 30minutový film, co teď doděláváme, jo.

Takže my až psychopaticky jakoby moc času trávíme nad

tím, ať vlastně je to zábava,

anebo ať jakoby to emocionální jádro toho

filmu, prostě to, že ty jsi jakoby napjatý a dojatý,

jo, jakoby, ať tohle vlastně jako funguje a

to si myslím, že to, že je jako klíč k úspěchu

na tom trhu a myslím si, že je tam ještě jeden

takový trochu fígl, jo, jakože já jsem teď strávil

fakt nějaký čas nad tím počítat,

kolik je kapacita toho trhu, jo,

jakoby kolik se tam ročně utratí za vstupenky.

Vyšlo mně z toho nějaká miliarda dolarů,

jo, což prostě jakoby jenom v USA je 10 miliard dolarů

obrat jako kino trhu ročně, takže vlastně

je to jakoby piditrh, takže doufáme,

že to Pixar nezačne zajímat a zase na druhou

stranu pro nás je to extrémně zajímavé, jo,

protože vidíme, že naše ambice udělat

100 milionů tržeb za nějakých pár let

je vlastně hrozně malá ve finále jakoby oproti

tomu, co ten trh snese. Ale tím, že se tam jako

Pixar nežene vlastně a že se tam neženou tady

ta velká studia a dělají to vlastně takoví

poloamatéři jakoby v tom smyslu,

že to nejsou filmaři, jo, že nemají jakoby

vystudovaných x let a nemají síť vlastně

skvělých scenáristů, my máme třeba úplně super

scenáristy, kteří vyhráli České lvy,

tak dělají tady na těchhle filmech, jo,

tak to, tak vlastně ty filmy jsou fakt jako

amatérské v tom příběhovém rozměru a na,

ještě je tam jeden důležitý aspekt,

ty jako dítě tam často jdeš jako v uvozovkách

z donucení, protože tě tam vezme škola nebo tě tam

vezme rodič, že to, že chce třeba,

včera jsme mluvili s jedním distributorem tady

českých kinofilmů a on říkal, že největší

český distributor jakoby filmu do kina,

co dělají právě pixarovky, a on říkal, že skvělá

cílovka jsou jako rozvedení tátové,

kteří chtějí jakoby zabavit dítě o víkendu, jo.

Takže to je třeba taky asi naše cílovka jakoby

do planetárií, takže to dítě tam jde trošku

jakoby nuceně, jo, že si to jako nevybere jako

svůj program, já chci strávit nějaký

čas v planetáriu, a my můžeme šokovat tady

ty lidi, kteří tam přijdou, tím, že je to tak dobré,

protože oni čekají vlastně, že to nebude nic moc, jo.

Tak to si myslím, že je taky jakoby zajímavá

pozice, že vlastně jako jsme si našli ten modrý

oceán, víš, jako kde to, kde jakoby to,

v čem jsme strašně dlouho posilovali nějaké naše

know-how, tak konečně jako se proměnilo i v nějaký

jako zisk, no.

Tady uděláme kratičkou odbočku, když někdo chce

natočit rodinohodiny doma teďka, kam

v Čechách na váš film?

Jo, bohužel Praha je zavřená teďko,

protože jako updatují ten promítací systém a budou

mít nejlepší na světě, budou mít ledkové

promítačky, takže jako v Česku to promítá asi

12 institucí a jako ty největší jsou asi jakoby

Plzeň, Hradec teďko, Brno to mělo jenom na rok,

takže ti už bohužel to nemůžou promítat,

ale myslím, že Jindřichův Hradec a...

-A jak se to jmenuje? -Jmenuje

se to 3-2-1 Start! Je to takový zážeh trochu.

-Takový zážehový titul. -V Ostravě to,

ještě jenom doplním, že v Ostravě je to

v science centru v dolní oblasti Vítkovic.

Super. Takže pokud nás posloucháte a potřebujete

natočit nějakou tu rodinohodinu,

abyste pak mohli na svoje koníčky,

tak víte, kam zajít.

Třetí téma, které jsem si na vás připravil,

vy vlastně v rámci, jestli jsem to dobře

pochopil jak z přípravy, tak z diskuse tady před

natáčením, vy vlastně v rámci toho filmového

byznysu máte úplně jiný model, protože spousta

lidí je tu jako freelance nebo specialisté,

kteří se nechávají najímat na projekty, spousta z nich

je na to náležitě hrdá. Vy budujete firmu,

navíc jako velmi byznysově orientovanou firmu.

Co je to, proč já bych,

co já, proč ti specialisté za vámi jdou a vlastně

jako nechají se zaměstnat, nebo zaměstnat,

jsou s vámi a třeba ty 3 roky nebo

i déle vlastně jsou ochotní s vámi budovat ten produkt?

Já bych řekl, že nějaká stabilita pro mě teda,

jo, protože když mluvíš o těch specialistech,

tak možná můžeš třeba potom vysvětlit,

co, které konkrétně myslíš ty, jo,

ale vlastně já si pod tím představím lidi,

co jsou na place u nás, co jsou prostě kameramani,

no a to jsou jako, tyhle ty třeba my nelákáme

úplně tak moc, jo, protože to jsou lidé,

kteří mají rádi ten set, jo, jdou tam a prostě

pracují s těmi velkými jako stativy, kamerami,

světly, staví ty scény, jsou někde venku, kde prší,

je to prostě takový trochu adroš a to jsou lidé,

kteří prostě žijí úplně jiný život, než žijeme my.

My jsme, my jsme normálně v kanclu prostě od 9 do 5,

o víkendech nepracujeme, o svátcích nepracujeme,

prostě sedíme u kompu,

jsme v zasedačce, prostě bavíme se, jo,

slavíme tam narozky společně anebo

hrajeme Age of Empires, jakože prostě je to to,

je to úplně jinačí styl a vlastně, co u nás hodně

frčí, je ten byznys vlastně jako v tom smyslu,

že jako jsme ta výrobna těch filmů, jo,

že přesně tam přijde ta americká produkce,

prostě natočí tady ten seriál prostě velký

zahraniční a ti naši specialisté tam vlastně

jako freelancují, ale my vlastně jedeme to,

že vlastně chceme vyrobit tady náš jako lokální

produkt, který tady i vyvineme, a ta síť těch

lidí vlastně jako potom, kterou lákáme,

jsou naopak ti, které je nezajímá tady

to námezničení, které zajímá vlastně jako,

nebo možná v prvé řadě je zajímá animace a zajímá

je ten, ten vizuální styl, který, který my jako

komunikujeme, že je to přiláká,

ale vlastně ve výsledku potom, a taky se často

cukají, jo, ze začátku prostě, no,

ale, hele, fakt jako part-time, jo,

nebo něco to a pak za rok už mají papuče a sedí

tam u toho a jsou spokojení, ale

ta stabilita, si myslím, že ve výsledku převáží,

protože vlastně jako aspoň teda ze zkušenosti

i známých, co znám, co žijí tady ten set life,

to je brutální jako life destroyer.

To prostě jako zničí veškerý rodinný život,

jako není to moc kompatibilní s takovým tím

jako zakořeněním se a rodinným

-zázemím vlastně. -Jo, jenom vlastně

já to trošku popíšu pro lidi, co to neznají, jo.

Fakt když děláš placové natáčení vlastně,

to je ten set life, o kterém mluvil Fíla,

tak standard je 12 hodin, to není jakože výjimečně,

ne, to jakoby 12 hodin je standard a jde se nad

jakoby, 14, 16, prostě 12 hodin strávíš

na tom natáčení vlastně a to znamená jakoby to,

že tam jedeš jakoby tam a odjíždíš z tama,

tak to jsou tvoje hodiny, které se nepočítají,

ale většinou to bývají jakoby právě ještě přesčasy.

Takže fakt jako je to

životní styl, který prostě ne každý snese,

jo, a chce vlastně, takže to, takže my jsme

nějaká alternativa k tomu, no, a to.

Já bych možná řekl úplně ten hlavní pitch prostě,

děláme jako nejlepší věc na světě z Česka, jo,

jakoby a to je prostě,

filmy pro děti do fulldome planetária, jo,

jakoby je to dlouhé, prostě komplikované,

ale je to pravda, jo, jakože děláme nejlepší filmy

pro děti do fulldome planetárií na světě, jo.

A vlastně ty můžeš být jako součást tady té story,

jo, a z Prahy, z Karláku prostě s tím,

že obchodujeme na 26 trzích prostě a všechno jsme

si to tak nějak vytlačili zespoda a jakoby já furt

říkám takové to přirovnání, prostě my nejsme

ta jakoby česká Škodovka, která prostě jakoby,

které přijde zadání, ona to jakoby perfektně

smontuje, ale pošle to prostě pryč.

My jsme ta německá, která to jakoby vymyslí

a obchoduje, jo. A to, že máme tu výrobu,

je super a jako teď vlastně jsme se rozhodli,

že si ji jako udržíme minimálně tady v tom jakoby

segmentu planetárií, že chceme, ať to vyrábíme

i doma, protože vlastně už jsme v tom jakoby lepší

a lepší, ale vlastně to, že jakoby my ty věci

vymýšlíme a pak jakoby i prodáváme,

máme vlastně kontrolu nad celým tím řetězcem a nejsme

prostě závislí na tom, že někde se někdo usnese

o něčem a my díky tomu teda děkujeme,

máme práce prostě, tak pojďte, pojďte všichni

pracovat k nám, ale jakoby my jsme strašně

dlouho vlastně riskovali i to, že jsme ty lidi

zaměstnávali, když neměli co dělat vlastně,

když jsme ty zakázky neměli a z toho vlastně jako

vzniklo podhoubí a vývoj vlastně tady těch filmů,

které jako dneska nás živí vlastně, no.

To je boží. Ty máš,

Filipe, kromě zmíněného titulu COO ještě jeden,

CTO a to mě vede k tomu už vlastně tak,

jak jsme si tady povídali,

jste víc umělci, nebo jste víc technologická firma,

nebo jak byste se vlastně, nebo jste výroba,

nebo co jste vlastně?

Hele, jako my jsme prostě nejlepší vypravěči příběhu,

jo, ale takhle, já jsem se nikdy,

i když jsem studoval uměleckou školu,

tak jsem prostě o sobě vždycky říkal,

že jsem řemeslník. Já jsem nikdy neměl takovou

tu jako zapálenou touhu prostě udělat si ten

autorský film prostě, pustit do světa nějakou

tu myšlenku, co mě drásá, jo, a v tom mě baví

i ta naše dynamika v tom studiu,

protože to zadání je ta věda.

My jsme vlastně jako kdyby popularizátoři vědy

a různých sociálních aspektů, které vidíme,

které vlastně těm dětem chceme dávat jako kdyby

dobrý příklad, a to je pro mě jako kdyby

mnohem větší zadání než nějaké moje ego a taky nám

to umožňuje, že vlastně ten film může vznikat potom

mnohem jako demokratičtěji, jo, že to není takové

to autoritářské prostě, že je ten šílený režisér,

takový ten architekt toho blázna, co prostě

po všech řve a říká prostě, teď střih a to a to musíš

víc, a prostě

my tak dlouho pipláme tu věc, až je prostě jako

kdyby super pro všechny a každý se na to kouká

ze svého aspektu, protože vlastně nikdo

v tom nemá tak brutálně to autorské ego a

tím vlastně vznikne jako dobrý produkt podle mě.

A zároveň jako ta výroba vlastně samotná je jako

šíleně technicky náročná, jo, a vlastně my děláme

v softwaru, který je open source, jo,

to je zajímavé, že děláme vlastně,

náš hlavní jako nástroj je zadarmo,

ale to má samozřejmě i ty velké jakoby

protiklady, že každý den vychází nová verze

a ty verze se navzájem podporují a tak a vlastně

se furt něco kazí někde, takže to, takže vlastně to,

v čem jako se teď jako plánujeme a musíme

zlepšovat, tak je hodně právě ta technologická část,

ať jako těm, my máme úžasné jakoby talenty,

které prostě bereme vlastně na tu, jo, výtvarníky,

animátory, fakt tam si myslím,

že máme silnou síť, ale musíme posilovat

i tu technologickou část, která je vlastně 50 %

třeba té výroby, jo, že fakt je to jako vlastně

nastavit výrobní linku, ať ti lidé fakt jenom

přijdou a řeknou, aha, jo, tak dneska animuju tady

křečka, jak prostě 7 sekund něco dělá někde,

a neřešit, jak to mám uložit, jo, jakoby,

od koho to, mám aktuální verzi.

Takže tady vlastně celou tady tu část jakoby

technologickou, je to fakt velké

procento toho, co děláme taky, no, a tak.

Takže, velká osobní odbočka, jednou větou mi odpovězte.

Jak dlouho trvá animovat 7 vteřin křečka?

To jsem řekl zrovna den právě, víš,

jakože to je takové tempo jakoby pro animátory, no.

A ono je to možná 14 ve výsledku,

protože 7 bude trvat blocking, že jo,

a 7 bude trvat animace, takže vlastně jako čistá

animace, ono to má dvě fáze,

taková hrubá a potom ta fajnová, kdybych to měl

říct tady zednickou terminologií.

Tak počkej, to znamená, ale...

-Takže dva dny. -Dva dny, no,

možná dva dny, jo, hele, ale...

Sis přepočítal náklady, viď?

Ajaj, ty jo, počkej, tak to nám nevychází

ten náš poslední film, musíme zdvojnásobit rozpočet.

Hele, já tady vždycky ty díly končím

nějakým vytesávám do kamene nebo shrnutím celého dílu

do 3 až 5 vět, mě tady zaujalo to vyprávění

příběhu, protože vyprávění příběhu je skvělé

i do obchodu a určitě vyprávíte

i ty svoje příběhy.

Pojďte mi říct v pár bodech,

a třeba to potom dáme i do bonusu k tomuhle tomu dílu,

jak vyprávět dobrý příběh.

Já si myslím, že musíš mít jako skvělé postavy,

kterým se něco děje.

No a co to znamená skvělé postavy a co to znamená,

-něco se jim děje? -To jsi mě nachytal.

No. Jo, tak hele, zároveň, tak dobře,

my už jsme v tom tak jako strašně zajetí,

že je vlastně strašně těžké teďko jakoby to říct

v těch pár větách, jak říkáš a to,

a zároveň ale to, no, tak podle mě principiálně

jako úplně nejzákladnější poučka pro dobrý příběh je,

že když jako říkáš tu větu, která vypráví nějaký příběh,

tak nepoužíváš moc "a", jo. To znamená, šel a viděl

a koupil, jo, šel, ale zapomněl si obout boty

a vlastně už jenom tím, že použiješ jako jiné

slovo vlastně v té větě vlastně,

tak vytvoříš drama, jo. Šel, ale zapomněl

si obout boty. Takže najednou vlastně

už v tvojí hlavě, už to vidím, jak ti září

očička, ty jo, už si představuješ vlastně...

To hrozně píchá.

No, už si představuješ vlastně jako,

už jsem tím vytvořil vlastně jako,

a zapomněl si obout boty, 5 slov jako a už jsem

vytvořil příběh, jo, a jenom tím, že jsem

nepoužil "a", jo, protože vlastně ta spojka

"a" vytváří hroznou linearitu a příběh

je vlastně o tom, že tam furt máš nějaké

zvraty a zvraty vznikají slovy "ale",

-"přesto", jo, jakoby... -Kontrasty, no.

Jakože pro mě byl vlastně hrozně, hrozně, hrozně

poučný, když jsme udělali náš první celovečerní

dokument, to byl takový jako spin-off,

který nás naučil vlastně, jak fungovat v tom filmovém

světě a být dobrými producenty, tak to byl

dokument, který se jmenoval česky Švéd v žigulíku,

anglicky The Russian Job a ten, když jsme dělali

ten teaser na něj, tak vlastně to začalo

jako kdyby jenom dvěma záběry a byl tam,

u prvního byl titulek prostě, Avtovaz,

ruská automobilka, 7 miliard rublů v minusu

každý rok, 130 tisíc zaměstnanců.

Pak byl druhý záběr na týpka a bylo tam,

Bo Andersson, švédský bývalý generál,

krizový manažer najatý na to to dostat

do černých čísel. Ty jo, absolutně jako

na první dobrou vidíš prostě, že to bude drama, jo.

Mission impossible.

Jasně, příběh je konflikt, že jo.

Příběh je konflikt, no.

A to a vlastně jakoby, Fílo, ty jsi řekl,

že se jim něco děje, ono často jakoby,

tomu se říká inciting incident, jo,

jakoby nějaký bod v příběhu vlastně hned na začátku

filmu nebo čehokoliv, co vyprávíš, je,

že jako se ti stane nějaká náhoda, která jakoby,

která tě uvrhne do nějaké nepříjemné situace,

ale vlastně to je poslední náhoda,

kterou si můžeš v tom příběhu dovolit, jo.

Od té doby dál vlastně, abys měl dobrou postavu,

a to je podle mě to jako dobré postavy,

tak ona musí vlastně pořád aktivně konat,

pořád musí vlastně jakoby se snažit teda to,

co na začátku dostala naloženo a pak dostávat

naloženo čím dál jako hůř, protože vlastně proti

ní jde nějaký antagonista, který to zhoršuje vlastně

tu její situaci, tak ona vlastně aktivně

pořád jakoby se tomu jako brání a ofenzivně

prostě jde a snaží se vlastně

tu situaci vyřešit. A potom vlastně víš,

že máš dobrou postavu, jo, když to řeknu vlastně

na tom filmu 3-2-1 Start! prostě, ten křeček

je tak trochu jakoby inspirovaný, si myslím,

jakoby zpětně viděno,

jestli znáte Marťana vlastně od Andyho Weira

a to je podle mě úplně super postava jakoby

se skvělým příběhem a vlastně tam jsou jenom dvě

postavy, jo, tam je ten Marťan a je tam Mars

jako druhá postava vlastně jako antagonista

a on vlastně furt jakoby aktivně jako

se snaží přežít. To je vlastně jeho drama,

jo, jakoby, chlapík přistál na Marsu,

ale nemá se z tama jak dostat, jo, a to,

všechno je proti němu. Takže to, takže tohle

je podle mě jakoby třeba příklad jako skvělého

příběhu, který je vlastně ale hrozně jednoduchý,

protože jakoby jsou proti němu strašné klády,

furt na něj něco padá, ale ten antagonista jenom

jeden je předvídatelný nějak a on jako aktivní

postava se snaží všemi dostupnými prostředky,

svojí chytrostí, inteligencí prostě

a tvůrčími prostředky

jako se z tama dostat pryč, no. Jo,

a to je pro mě třeba i příběh naší firmy.

Tím bych to ukončil.

Uvědomil jsem si, že jsem po vás chtěl pár vět

a vystavili jste mi tady skvělý příběh.

-Jo, okay. -Za to jsem rád,

za to jsem rád. Jenom poprosím,

jestli bychom do

přílohy tady toho podcastu mohli potom

zpracovat nějakých pár bodíků, kterých

by se třeba naši diváci a posluchači mohli držet

v tom vyprávění jejich příběhu.

-Super, rádi. -Jinak vám, chlapi, přeju,

ať jste ve všech těch 1 800 až 4 000

planetáriích minimálně se třemi filmy.

Jo, díky, díky.

-A díky za návštěvu. -Ať se daří,

-díky za pozvání. -Moc děkujeme,

bylo to super.

Tak jo, pokud už někde googlíte nebo

bingujete Marťana, tak jsme naši práci udělali dobře.

Znovu vám zopakuju svoji prosbu,

pokud jsme se vám líbili, tak dejte odběry,

dejte liky, posuňte nás na někoho,

komu by tahle ta epizoda mohla pomoct.

My budeme rádi, jak už jsem říkal,

pomůže nám to se dostat i skrz algoritmy

sociálních sítí.

Určitě mrkněte na ten slibovaný bonus,

který už tady někde okolo epizody visí, mrkněte taky

na www.martinhurych.com/zazeh, www.martinhurych.com/zazeh,

kde je nejenom tahle epizoda a nejenom tenhle

ten bonus, ale i všecky epizody,

které jsem doposud natočil. No a mně už nezbývá,

než jenom držet vám palce a přát úspěch, díky.