Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Dnešní Zážeh věnujeme

projektovému managementu a pracování na úkolech,

komunikaci v týmu a efektivitě týmu.

No a když o těchhle těch tématech,

tak s nikým menším než Karlem Dytrychem, dobrý den.

-Dobrý den, Martine. Díky za pozvání.

-Kapitánem společnosti Freelo Bay. -Ano.

-Alias projekt teda Freelo.io.

Než se pustíme

do Freela a do těch témat, která jsem říkal,

gratuluju, Vy máte relativně novou dcerku v rodině.

-Děkuju. -Hrozně mě zaujalo v přípravě,

jak jste psal, že... -Je to velký projekt.

-Je to doživotní projekt.

Napadlo mě takhle, když ji fotíte, nebo točíte

a přemýšlíte o tom, co Vám dala kromě teda

rodinného života, tak co Vás třeba

naučila do podnikání?

-Uf, hodně těžká otázka hnedka ze startu, ale řekl

bych rozhodně trpělivost,

jedna z vlastností,

kterou teďka dost rozvíjí.

-Okay. Je trpělivost důležitá pro podnikatele?

-Já si myslím, že jo, protože si dovedu představit

dost projektů z takových těch kamarádů,

se kterými jsem třeba za těch, já nevím,

už podnikám třeba 15 let, 20, ani pořádně nevím,

tak si myslím, že řada z nich to třeba

zabalila jako v době, kdy

jako prostě stačilo jenom ještě vydržet

nějakou tu chvíli a mohlo dojít k nějakému průlomu

a když vezmu třeba Freelo a příjmy Freela jako první

rok, dva, tak jako

nevím teďka zpětně přesně, ale rozhodně jsme se taky

bavili, ty jo, a zlomí se to někde a když

bude pokračovat tahle trajektorie,

tak to jako není úplně nejlepší byznys a tak.

Takže podle mě podnikání je potřeba jako vydržet,

být trpělivý a tak.

-Tomu rozumím. Vy těch firem máte víc,

my se dneska budeme soustředit na Freelo.

Když už jsme u těch těžkých otázek, napadla mě další.

Bezpochyby dneska máte

hlavně v Čechách a na Slovensku

jako velmi známé postavení, velmi silné postavení,

nicméně na těch úplných začátcích by mě zajímalo,

co Vás vůbec vedlo k založení Freela,

protože jako nástrojů na management tasků, úkolů

je celá řada, známe každý nějaký svůj oblíbený.

Bavili jsme se před natáčením,

protože já jsem na ClickUpu, měl jsem

Trello, spousta lidí je na Asaně,

nedají na ni dopustit, pár kamarádů je třeba

na Monday.com.

Co Vás vedlo vlastně pustit se do relativně

přeplněného trhu,

jaká byla motivace?

-Jo, tak já řeknu, jak jsme, jak úplně

od samotného začátku jsem se k tomu dostal.

Já jsem předtím vedl digitální agenturu, řekněme,

třeba 20 lidí, spousta paralelních projektů,

takže spousta řízení a já jsem jako si tam,

přestože jsem byl CEO, tak jsem měl i v e-mailu

podpis project manager

a tenkrát, to je opravdu hodně let nazpátek,

myslím, že to bude klidně k těm 20, 15 třeba,

tak jako v době, kdy jsme si naprogramovali

takové vlastní před-Freelo

interně, tak akorát vzniklo Trello,

den číslo jedna. Pak existoval Basecamp,

ten byl zas strašně jednoduchý a já jsem tam měl

takovou tu vizi, hele, bude se tam jako sbíhat

i time tracking pod tím a takže nic

vyhovujícího nebylo. Byl nějaký Redmine,

to zas prostě grafici, designéři, ty jo, to prostě,

tam se ani nebudu logovat prostě,

to zapomeň jako, mi to pošli do mailu a tak.

Takže jsme si udělali takové

agenturní před-Freelo, ale to nebyla ještě vůbec

myšlenka, bude z toho produkt,

ale pak moji co-foundeři přišli za mnou a, hele,

furt jsme přemýšleli a projekt, který bychom

chtěli dlouhodobě dělat, je něco, co sami budeme

používat, takže sami sobě budeme klientem,

což je strašně velká výhoda

pak v tom týmu, že jo, že každý člen firmy vidí

ten produkt, zlepšuje ho, dává k tomu ten feedback,

je to určitě něco jiného, než když máte 30 lidí a,

já nevím, dělají nástroj třeba pro důchodce

a nikdo si to nedokáže reálně představit a 3/4

firmy o ten nástroj nezavadí, jo.

Takže to je jako už jako jedna taková premisa

a pak něco, co i ti klienti budou používat dlouhodobě,

budou se do toho vracet a bude jim to dávat velkou

přidanou hodnotu. Takže vlastně oni hledali,

kolegové, co tohle splňuje a ono moc oblastí pak

ve finále není, jo, aby to naplňovalo

všechny tady ty věci. Šel by řešit nějaký třeba

helpdeskový nástroj, CRMko a tak, ale vlastně

není moc jako jiných těch, co by to splňovaly.

No a chtěli jsme to spustit samozřejmě trošku

specializované, Freelo se to jmenuje,

protože to měl být nástroj pro freelancery původně

a dělali jsme si samozřejmě nějaký průzkum trhu a tady

ty věci a věděli jsme, že jdeme do zaplněného trhu,

protože v mezičase se právě objevil, já nevím,

Monday, Asana, ale samozřejmě o těch

8 let nazpátek taky vypadaly ty nástroje

trošku jináč.

Takže šli jsme zcela vědomě, hele,

nebude to až zas takové wow, ale bude

to dlouhodobý udržitelný byznys,

budeme si to bootstrapovat, nebude to žádná raketa

tady hned na prodej, startup, že bychom něco

úplně enormně disruptli a vymysleli úplně nové

to a jako takhle jsme s tím i docela spokojení, no,

protože to je vlastně, jací my hodnotově jsme

a ještě jako doplním rovnou, že se jako tři

co-foundeři právě potkáváme hodnotově,

že nám jde o nějakou udržitelnost,

zdraví a takovéto věci, dlouhodobost,

tak to docela, tak to docela funguje

a od samotného začátku jsme docela na fajn trajektorii.

Myslím si, že děláme dobrý nástroj,

který opravdu pomáhá těm firmám, takže

dá se, dá se začít i, dá se podnikat i takhle,

jo, samozřejmě pro takové ty Forbesy a tak,

tak to třeba není až tak cool, že jo,

tam prostě člověk potřebuje zdominovat celý svět,

my víme, že se to nejspíš nestane, ale věříme,

že zanecháme viditelnou stopu i v zahraničí,

no, třeba. -To bezpochyby, kdybych tomu nevěřil,

tak tu dneska nejste.

-Děkuju. -Napadla mě ještě jedna věc a Vy jste to tam

už zmiňoval, já to řeknu

hezky česky, Vy jste se rozhodli,

že svoji firmu porostete čistě z vlastních zisků,

vlastního cash flow.

Co Vás k tomu vedlo a možná ještě jedna taková

podotázka, když se podíváte zpátky,

nelitujete trochu, že jste nenaraisovali

prachy a neovládli ten svět třeba o chvilku dřív?

-No, samozřejmě tak jako

nějaká taková myšlenka se určitě jednou za čas třeba

objeví, co kdyby a to samozřejmě na spoustě

jako i jiných témat a tady v té, tak ono jde o to,

co člověka motivuje obecně v životě, jo,

a ono samozřejmě víc peněz, nebo víc známější ksift

vám nutně nemusí jako přinést šťastnější život.

-To je pravda.

-Takže že bychom jako litovali,

to určitě tak jako není, je to spíš takové to

mentální cvičení, jak by to asi vypadalo

a tak a, ty jo, vlastně kdyby,

tak to mohlo být celé jinak. Takže takhle ne a je to tím,

jak jsme nastavení, to téma je vlastně úplně skvělé,

produktivita a

propojení aplikací a projektové řízení

a vlastně ta pestrá paleta projektů, jo,

že jednou třeba řešíme,

jaké je projektové řízení třeba v automotive,

pak se prostě člověk přepne a konzultuje s CZCéčkem,

prostě obrovský e-shop, kde paralelně dělá třeba

marketing spousta lidí jako podobné ty kampaně a jak jim

tam frčí třeba ty procesy, tak si řekne, ty jo,

anebo vlastně když ještě pak ve finále vidí třeba

tu reklamu toho CZCéčka a vzpomene si,

a tohle to jsme řešili, tak

je to strašně pěkné, no, a jestli to zůstane

na nějakém československém úspěchu, fajn,

děláme samozřejmě všechno pro to, aby to byl i jako

světový, no, ale samozřejmě, jo,

ještě pro kontext, lidé aby věděli,

tak třeba ta Asana, kterou jste tady, Martine,

zmiňoval, 1 600 lidí, jo, Freelo, 30 lidí, jo.

Takže samozřejmě je tam velký disbalance,

taky jsem četl jejich finanční výsledky,

byli asi 340 milionů dolarů ve ztrátě, no,

tak my to bootstrapujeme na nule.

-Jenže Vy používáte Freelo, tak jste efektivnější.

-Ne, tak samozřejmě záleží, no, tak cíl Asany určitě

řeší úplně jiné věci, získávání peněz a

není to asi něco, co by kohokoliv z nás

zakladatelů bavilo, jo, my jsme hodně pořád ještě

ponoření dost do toho produktu

a to nás prostě baví, no.

-Pryč od produktů, my,

já bych se chtěl vlastně dneska pověnovat tomu,

do čeho máte evidentně vhled, ať už konzultujete

ty firmy, anebo když na helpdesku se někdo ptá,

jak vyřešit nějaký problém. Vy jste tady sám zmiňoval,

že jste rozkročení vlastně napříč

obory, protože jak jste správně říkal

před natáčením, úkol je všude.

Co jsou typické problémy, řekněme, středních firem

v rámci projektového managementu?

-Typické problémy, no, co se opakuje na spoustě

těch, na spoustě těch mítinků, tak

určitě tam vnímám vždycky problémy v komunikaci, jo,

že nejsou jako nastavená nějaká třeba pravidla,

jak se co řeší, takže pak jeden člověk dělá úkoly,

druhý posílá maily, třetí jako píše WhatsAppy a,

jo, takže na té komunikaci jak už jako nástrojově,

tak ale i třeba věcně, jo, že jako znám ty busy lidi

a já chápu, že jsou busy, jo, ale pak napíší svým

kolegům 5, 6, 7 slov a jako dojde

tam k různým nepochopením, jo, že kvalita zadání těch

úkolů, tak toho si vnímám často a vlastně

je to vtipné, že to není ani o tom nástroji tak moc,

ale je to o tom, jak ti lidé jsou nastavení

a komunikují. Takže to je třeba snadno

řešitelné docela, jo, jenom prostě je potřeba

do toho týmu vnést nějakou kulturu a pak se

ji hlavně snažit dodržovat, protože to je taky

typický problém, jo, že, nebo to, co potkávám,

jo, že se lidé kolikrát nadchnou pro spoustu věcí

a teď nejde ani třeba jako o Freelo, jo,

ale třeba když tam řešíme nějakou integraci a něco

a člověk pak zjistí, že po půl roce už jako

ta disciplína v tom vyplnit třeba všechny kolonky

ve všech systémech, aby to třeba správně jako

pasovalo na sebe, tak, tak, no.

Pak je velký typický problém, že na to není čas,

rozpočet, nebo ten člověk, takže jako nějak ty zakázky

jako jsou a nějak se to vlastně děje, ale

tuto pokulhá, tuto někde zakopne a tak a

ono se to dá, jo, ale

je to důsledek toho, že prostě nemají třeba

zrovna toho člověka, nebo na něj nemají rozpočet

a je to škoda, jo. My jsme dělali i teďka průzkum...

-Pardon, myslíme teda nějakého projekťáka

v rámci firmy, který by řídil ty aktivity, jo?

-Jo, že buďto je přetížený, nebo není, takže to,

já to musím říct, protože je to velice časté,

jo, protože třeba kolikrát máme konzultace s velkou

firmou a my vlastně nekonzultujeme

s projekťákem, ale konzultujeme, já nevím,

head of marketing, nebo někdo takový a já řeknu,

to je docela dost projektů, tak neměl by tady

s námi být nějaký, nemáme,

jo. A samozřejmě čím menší firma,

tím víc klobouků tam ti lidé mají a

pak jako, jakože se na tom podle mě snadno jako

dá šetřit na tom projekťákovi.

-Napadla mě jedna otázka, když jste

mluvil o WhatsAppu. Jak často se Vám stane,

že někdo zapíše v rámci komunikace všechno,

co je potřeba, do zvoleného nástroje,

ve Vašem případě třeba do Freela a pak ještě posílá

e-mail, nebo WhatsApp, aby se teda jako extra

událo to, že se někde něco má udát?

-Jo, takové, haló, já jsem vám poslal teďka e-mail, jo.

-Já totiž z vlastní zkušenosti to pořád

hodně často vidím, jo.

Pošli do Slacku, že to tam je, když

to bude urgentní.

Setkáváte se s tím taky?

-Setkávám, ale zase nechci říct,

že to musí být nutně špatně, jo,

protože je to o těch pravidlech, o tom,

co ta celá firma, čím by se, čím by se měla řídit.

My taky třeba k Freelu používáme Slack,

ale přesně jsou taková ta pravidla, hele,

do Slacku nepatří úkoly. Takže prostě pokud

je to věc, která, já nevím, je potřeba, aby se stala,

aby ji někdo musel odfajfknout, aby se to dalo

jako snadno dohledat, aby se k tomu někdo vrátil,

protože v tom streamu těch zpráv, to je prostě

bez šance něco jako kvalitně najít a tak,

takže máme pravidlo, že co je úkol,

tak patří do Freela a Slack můžu použít na to,

abych, Martine, tady je úkol, prosím tě,

já to dneska to potřebuju mít, jo,

tak mrkni mi na to, takže...

A to je pak úplně fér využití, jo,

a Slack má spoustu věcí, nebo red alert,

že něco se děje, prostě honem,

musíme se všichni zbláznit a fixnout tady,

protože na produkci u zákazníka něco třeba, jo.

Takže rozhodně to, rozhodně to má svoje místo, no.

My se snažíme Freelo držet takové jako asynchronní,

aby ti lidé tam měli ty úkoly a moc toho tam

na ně neskákalo a neviděli se s těmi

zelenými kolečky, že, hele, Martine,

pojďme, pojďme si něco rychle pinkat,

pojď mi rychle odpovědět, protože svítíš zeleně, no.

Takže se tam snažíme přinést ten faktor

toho klidu, no.

-Vy jste před natáčením mi říkal, že vlastně

implementace projektového nástroje,

nebo management úkolů, nástroje na management

úkolů mnohdy přináší vlastně jako překopání

firmy, nebo komunikace v rámci firmy.

Jak by to teda mělo správně vypadat,

když už takovýto nástroj, ať už jakýkoliv, si vybírám?

-No, je to, to je velké téma, jo,

my to řešíme neustále a ta odpověď není jako

jednoduchá, přímočará, protože vždycky

záleží hlavně na té firmě,

ať už jako na firemní kultuře, na co jsou zvyklí,

jestli tam jsou lidé, kteří jako jsou IT úplně

friendly, já nevím, malá digitální agentura

a prostě vůbec není problém jenom pinknout pozvánky

a něco a všichni už jako

zkoušejí featury a tak, anebo jestli je to,

já nevím, firma typu

stavebniny, řekněme, nebo něco a teď ti lidé

tam jsou zvyklí, že tady mají fax,

vedle toho kopírka a jako večer si tam prostě

odfajfkovávají prostě všechny ty papíry s těmi

objednávkami něčeho a jako vlastně ty digitální

procesy pro ně třeba ještě tolik jako nejsou, no.

Takže strašně záleží na tomhle a velikost

toho týmu, to je takový jako,

jaký tým a jak je velký, protože zase, pro 20 lidí

versus pro 400, tak ten proces samozřejmě

vypadá úplně jináč, no, a ty scénáře jsou různé,

ale společné prvky, tak je potřeba to dobře

odkomunikovat, ať už malý, velký tým, čili proč,

jaké očekávání a jak to pomůže přímo

tobě, Martine, jo. To není jenom,

že ty ztratíš další čas vyplňováním dalšího

nástroje třeba, jo, takže dobře to

odkomunikovat, prodat a i jako odkomunikovat,

jak to budeme zavádět postupně, jo,

že se není čeho bát, bavit se jako i třeba

o těch strachách těch lidí, jakože, hele,

to mě bude teďka hlídat, nebo jako co se

stane, když, jo. Takže velký díl

je ta komunikace a pak už

nějaké jako rozhodování, jakože se udělá Big Bang,

anebo s tím začne fungovat třeba board a jenom

třeba marketing, což jsou většinou takoví

jako friendly lidé pro takovéhle nástroje a pak

to budeme rollovat, jo. Takže udělat si nějaký

vlastně scénář, nějaký jako checklist,

postup, jak na to jít, my třeba děláme každý

týden webinář pro lidi, takže je možné všem vždycky

říct, hele, ve středu se prostě mrkněte,

pak udělat nějaké společné workshopy, jo,

že a přímo use case na ty firmy, najít vždycky,

jak to pomůže vám v HR, no, třeba nabíráte lidi

a nemusíte to vždycky nějak jako lovit spatra,

nebo něco, ale prostě si vytvoříte checklist,

že vytvořit tomu člověku e-mail, já nevím,

dát mu šampáňo první den, po týdnu si s ním sednout,

bla, bla, bla, 100 věcí, na které jako nezapomenout,

a nástroj to může být klik, klik, jakýmkoliv

relativně, jo. A teďka, když člověk zatvrzelému,

ne, já to tady dělám HR celou dobu takhle,

tak když uvidí najednou, ty jo, a ještě můžu

ty dílčí podúkoly jako delegovat na toho ajťáka,

že mu nemusím říkat, připrav mi pro něj e-mail,

tak najednou úplně těm lidem se otevírají

očička jako, no.

-Občas mám trochu pocit, že když se takovýto nástroj

nasadí, že se to zvrhne vlastně jako v generování

víc úkolů, o kterých mnohdy člověk ani neměl ponětí,

že v rámci firmy jsou.

Taková otázka, ďáblův advokát trochu,

jo, si zahraju.

Znám pár firem, které vlastně podobný

nástroj využívají úplně na všecko,

protože Vy jste jmenoval během toho,

co si tady povídáme, CRMko, nějaké HR nástroje atd.

atd., ve většině těchto nástrojů je kanban,

jsou tam nějaké procesy a tak.

Kdy jít do univerzálního nástroje a všechno si

vlastně postavit v rámci třeba Freela,

nebo v mém případě ClickUpu a kdy se zamyslet nad tím,

jestli už se nespecializovat a třeba

na obchod, na HR si vlastně jako vzít specializované

systémy, ve kterých bude fungovat jenom

ten konkrétní tým?

-Zase hezká, těžká otázka,

Martine, no, já bych si sepsal nějaké plusy

a minusy, prostě to, co od toho softwaru nějakým

způsobem potřebuju, třeba od toho CRMka

a pokud to bude daleko od nějakého jako jednoho

univerzálního nástroje na všechno, tak bych určitě

volil, používejme tu speciální věc na tu danou

speciální oblast a neohýbal bych to.

Ale samozřejmě

podepisuju pravidlo, míň softwaru,

rozhodně vždycky lepší, jo, ale rozhodně ne zas za cenu,

že to nebude na tom dennodenním používání

vyhovovat, to určitě, tak by to být nemělo.

-Okay. -Takže pokud je to proveditelné, jo,

a je to, řekněme, 90 % toho, co by dělala

ta speciálka, tak bych jako do těch speciálek asi

úplně nešel, ale bude to podle mě asi

docela trend. Teď jsem četl jako do budoucna,

teď myslím i v saasových firmách, že jak se dělily,

že máte CRMko,

project management, nevím, něco, něco,

tak že se to ještě bude spíš jako klidně štěpit,

že CRMko třeba pro právníky,

projektové řízení pro zdravotníky,

že to bude možná jako trošku budoucnost, no.

Tak to je takový článek, který mě teďka zaujal

asi před týdnem, tak možná jako se dočkáme ještě,

teď jste říkal, že těch nástrojů

už je hodně, tak možná se ještě takhle hezky vyvětví.

-Já proč jsem do toho píchnul, jo,

protože já třeba, posluchači, diváci vědí,

já používám Pipedrive,

Pipedrive jde směrem, byť jako malých,

ale task managementu taky,

znám lidi, kteří si postavili velmi pěkné

CRMko, ať už ve Freelu, Trellu, v čemkoliv dalším,

bude určitě to zajímavé sledovat.

Jak jsem Vás poslouchal, tak mě napadla ještě jedna

věc, ona možná pro Vás bude stokrát ohraná, nicméně

jak jste říkal, jo, problém není v nástroji,

ale v té komunikaci. Co držet v mailech

a co držet v nějakém to dočku, vlastně v nástroji

na zpracování úkolů?

Protože, jo, já k tomu dám pozadí, to,

co často vidím, je, že dotáhnete firmu ještě

k nějakému kanbanu a velmi nejčastěji

je to ta nástěnka kanbanu

Buffer, dělám, schváleno, hotovo, něco takového,

ale ty úkoly k tomu si přeposílají mailem.

Takže je nějaké zlaté pravidlo, jakou komunikaci

držet v mailech a jakou komunikaci

navždycky přesunout třeba do těchhle těch nástrojů,

o kterých se bavíme?

-Jako typicky bych asi určitě řekl,

že většině firem bude fungovat,

interní komunikace do mailu nepatří,

protože to je jakoby zbytečné, ať se v tom

nástroji na to může vlastně kdokoliv podívat,

co se v té záležitosti řeší, převzít si to,

dohledat, jo. Takže na tu interní

komunikaci rozhodně

a i ven tam, kde jsou ty spolupráce dlouhodobé,

tak tam bych doporučil se to snažit do toho nástroje

taky jako vsunout. A teď klidně nebudu

ani mluvit o nás, my tak jako s každým,

s kým máme delší spolupráci, tak většinou

je nějaký projekt, i když je tam jenom pár tasků,

tak je jak kdyby čisto na stole,

ale funguje to i plno klientům.

Můžu zmínit třeba FotoŠkodu, s nimi jsem

to řešil častokrát, oni právě Nikon,

Olympus a další jejich jako partneři tak častokrát

přecházeli jako na úkoly a hodně jim

to zafungovalo taky, no, že, že jo, mně to nepřišlo,

mně to padlo do spamu, to v nástroji jako říkat

nemusíte, že jo. Takže já se to snažím

minimalizovat, jedu nějaký, když řeknu zase já osobně,

tak snažím se, aby mi těch mailů chodilo

co nejmíň, že jo, a pak tam jedu jako

nějakou hygienu, že jednou za měsíc se

to snažím dostat do nějakého inbox zero,

což je takový ten

nedosažitelný cíl, který ale samozřejmě jednou

za rok udělá člověkovi radost, když tam teda

ve finále nic není, no,

ale to přeposílání mailem, to je teda zlo,

to bych zakázal.

-Napadla mě taková poťuchlá otázka.

V čem Freelo nefunguje ve Freelu?

-Pardon, v čem Freelo, jo, kde nás tlačí

bota jakoby, nebo? -No, kde vlastně sami,

protože jste říkal, že jste chtěli dělat nástroj,

který sami využíváte, tak kde třeba sami

nedodržujete to, co hlásáte navenek?

Jo, protože většinou kovářova kobyla chodí bosa,

tak jak se daří, nebo nedaří držet tahle

ta pravidla v rámci Vašeho týmu?

-No, my jsme na sebe docela jako drsní, takže

my ta nedodržená pravidla si hnedka dáváme sežrat.

Já rovnou si tady takhle namažu nějaké máslo na svoji

hlavu, protože mně se to děje docela často právě

tím, že jako řeším hodně věcí.

-Já jsem si to myslel.

-Tak kolikrát napíšu prostě v tom Slacku něco

a samozřejmě hned to tam dostanu, no, to je,

hoď mi to do Freela, jo, jo, jo, pravda,

pravda, jo, takže...

A to si myslím, že tak by to mělo být

v každé firmě, jak jsme se bavili o tom

zavádění, jo, měl by tam být minimálně

nějaký jeden kapitán, který prostě tahle ta,

na ta pravidla dohlíží a rovnou cepuje,

Martine, zase jsi mi to poslal

mailem, ne, ne, ne. Takže děje se to taky,

děje se to docela málo a my se snažíme to Freelo

využívat na spousty jako agend, jo, že třeba

feedback od zákazníků, tak máme jeden ultrakanban,

kde co ten sloupec, tak to nějaká část,

třeba připomínky k APIčku, nebo prostě sloupce

podle nějakých kategorií a pak to stejné směřuje

do toho úkolu a vidíme tam ten counter a řekneme

si, jo, tak tady už je prostě 30 feedbacků

na propojení Google kalendáře s Freelem,

tak pojďme to trošku třeba polepšit, nebo,

no, nebo, takže díváme se na to takhle, no.

Ale jinak jako

CRMko v tom třeba sami nemáme, máme tam třeba

projekt na obchod, ale jsou to spíš takové

rozvojové věci a jak má vypadat ta strategie,

anebo třeba pár úkolů, že prostě za každou cenu

tady tu firmu prostě nějak dostaneme,

protože nám přijde jako cool, tak třeba

nějaký jako target, ale pak CRMko používáme jako CRMko.

-Co používáte?

-No, my máme vlastní, protože jsme takový

specifický use case a žádné nám nevyhovovalo,

tím že, protože my máme třeba 1 000 registrací

měsíčně, nebo sign upů, nebo, nebo tak a vlastně

je to ve finále takový jako velký,

velký průtokáč, jo, že ta klasická CRMka jsou

udělaná na nějaký kanban, kde prostě, jo,

tady mám lead, teď jsem ho zkvalifikoval a něco, no,

a teď si to představte jako 1 000, pak 2 000

a jakože máte kanban o 60 tisících kartičkách,

no, to jako úplně nefunguje, no.

Takže ta klasická CRMka jsou hodně na

jak kdyby pár položek a my tam máme tím,

že jsme takový jako přetlak, tak jsme si udělali

jako jednoduché, které právě funguje

na tak trochu na principu inbox zero,

že tam ty kontakty jako padají, jsou jako

v řádkovém seznamu, komu se ozvat,

trošku tam jako tlačíme, že, hele, tady

ta doména se tváří, že to je dobrý byznys

a něco, tak těm bych zavolal spíš, pak ty,

co jsou, já nevím, @seznam, v Seznamu prominou,

ty tam ani nedáváme takové registrace a tak

a samozřejmě když obchodníci neměli čas,

jsme jako, jsme malí, co se týče obchodu,

my jsme to roky nedělali, dělali jsme marketing

a přece dobrý produkt se prodá sám,

což jsme jako trošku přehodnotili v čase,

protože dobrý produkt se třeba do enterprisu jako

neprodá úplně sám, oni si s někým

pokecat chtějí a tak. Takže

po tom, co jsme začali dělat obchod,

tak máme teďka třeba jako dva obchodníky,

zatím cílíme na tři, až najdeme někoho zkušeného,

takže

buďto někomu zavolám a ten člověk zase zmizí

a už jako není na očích, dokavaď třeba za 14 dní se

nevynoří zase jako v jiném seznamu nějakého flow a tak,

anebo když to zazdíme, tak to prostě odpadne.

Takže máme takový speciální náš vlastní systém,

na který jsme nenašli jako existující,

existující CRMko, no, a myslím si, že obecně

je asi prostor na CRMko

jako takhle hodně položkové, kde jako

to nestojí za to prostě někomu desetkrát volat,

ale spíš jenom nabídnout jako pomocnou ruku

a snažit se automatizovaně obhospodařit co nejvíce

lidí, no, takže takhle... -Tiketovací systémy

tohle nevyřeší. -Myslím si, že ne,

protože my tam máme zas, že zkusím volat, nezvedne,

přijde automatizovaná SMSka, čau, tady byl Karel,

něco, takže ono zase jako je docela promakané,

nebo jako v určitých aspektech je promakané, no.

-Okay. Já se vrátím zpátky ke kanbanům,

mimochodem zjistil jsem, že ne úplně všichni vědí,

co je kanban, tak pro posluchače a diváky

to je většinou ta první nástěnka,

kterou člověk vidí s virtuálními lepíky.

Nebo je k tomu nějaká definice? -Jsem se bál,

hnedka že dostanu,

ať tady rozjedu nějakou Wikipedii.

Myslím si, že to nějakou definici mít bude...

-V průmyslu určitě, ale my se spokojíme

s virtuálními lepíky.

-Jo, prostě nástěnka s kategoriemi,

kde se ty položky sunou podle nějakého stavu.

-Mě napadlo, když jste říkal, jak máte třeba

ty interní rozvojové projekty v kanbanu,

jak dlouhý je Váš nejdelší kanban?

Kolik Vy nejvíc sloupků máte?

Protože mně přijde, už jsem viděl

hodně kreativní věci, kde po třináctém, patnáctém,

sedmnáctém sloupku mi přijde, že už se v tom

nedá udržet pořádek. Tak jestli jsou možná

nějaká interní Vaše pravidla na to,

jak velký má být kanban, abych

pořád věděl, co kde mám?

-Ještě záleží, jestli ten kanban je opravdu,

slouží na ty stavy, anebo jestli to máte znásilněné

jako my třeba ten Freelo feedback,

kde to jsou ty kategorie, kterých tam bude třeba 20,

30 možná jako právě k editoru, detail projektu,

dashboard, API atd., takže těch kategorií

je tam docela hodně, ale není to jako standardní

použití, že by pak někdo přejížděl a tu kartičku

přesouval o 30 sloupců doprava, jo. Takže já bych

spíš jako těm lidem, nevím, 10, 15, kdybych měl říct

nějaké číslo, ale to si myslím, že je spíš zbytečné.

-Dá se udržet na monitoru jako přehled? Já

totiž bojuju s tím osobně,

že když, já mám třeba ultraširoký monitor,

já spoustu věcí vidím.

Pracujete s lidmi v týmu, kteří mají třeba notebook,

a logicky hromada věcí najednou je ztracená

a mně se stává, že to, co je za pravou hranou

monitoru, nedostává takovou pozornost, jakou by mělo.

Proto se vlastně na to ptám.

-No, já jsem jako k tomu chtěl ještě doříct,

že ono vždycky záleží, jestli to té dané firmě

funguje a zase, jak jsme se bavili trošku

o tom zavádění, jo, tak si myslím,

že tohle je téma, které by ta firma měla

pravidelně otevírat a ne jako, máme zavedeno.

To by měl být proces, jo, dělat v těch nástrojích

úklid, dělat občas nějaký workshop,

nebo projít, mít na to klidně jako projekt,

ať tam lidé dávají zpětnou vazbu, že, hele,

já jsem tady prostě nestihl úkoly,

protože jsem ani nevěděl, že tady jsou třeba a jako

tak jako trochu to opakovat, jo. A my máme,

já to vždycky všem doporučuju,

i onboardingový projekt, který když přijde nový

zaměstnanec, tak dostane jako svůj projekt,

svůj kanban a teď to tam sune zprava doleva,

že přečte si o firemní kultuře, přečte si,

jaká jsou pravidla úkolování obecně,

pravidla komunikace v celé té firmě, že, já nevím,

že na úkol se odpovídá do dvou pracovních dnů,

nebo ten den, nebo, jo. Takže jako spousta věcí

a myslím si, že je dobré mít to jako takhle opakovaný

proces, který kdykoliv a který i udržuju, jo,

že v tom Freelu teda, dovolím si malou reklamu,

v tom jsme docela dobří, že tam jsou šablony

takovýchto věcí a ty můžu neustále udržovat jako

v dobré kondici, jo, že typicky dokončím projekt,

něco se poučím, tak to v té šabloně hnedka

zapracuju, že třeba jsem si měl udělat na začátku

analýzu rizik, že když dělám Jizerskou padesátku,

abych si vymyslel, co budu dělat,

když bude +15, že jo.

-Jo, okay, což v době natáčení nehrozí,

protože pořád je zima jak v morně.

-Jo a je 11. dubna, nebo 12.

-Jo, jo, jo. Existují teda, nebo můžeme zobecnit nějaká

pravidla, jak vlastně,

jasně, firma od firmy, je to různé, nicméně

představme si, že opravdu teda měníme

tu firmu z nějakých lepíků, e-mailů, nástěnek na něco,

co je stoprocentně virtuální, nebo

tak virtuální, jak je jen možné,

jaká jsou ta obecná doporučení,

jak si třeba v rámci různých týmů, které mám

ve firmě, rozhodit kanbany,

jak třeba v rámci těch kanbanů rozhodit fáze?

Kdy, kdy třeba Vy osobně, nebo ve Freelu doporučujete

fázi versus štítek, nebo nějaký label?

Máte, určitě máte něco takového zpracovaného,

protože webináře máte, ty lidi edukujete,

tak jaká jsou Vaše doporučení?

-No, já to teda vezmu postupně, tak jak jste se,

Martine, ptal a

ono je hrozně těžké něco doporučovat,

protože strašně záleží, jo, takže já k tomu chci

přistoupit trošku opatrněji a řeknu teda spíš, není nic,

jo, a nemusí to nutně znamenat,

že tady mám lejstra po stolech, ale spíš,

že to mají třeba lidé v mailech a teď existuje

whatsappová skupina

a něco, jo, nějaké Google docy,

ale není třeba jako takové to místo, tak

myslím si, že není vůbec blbě začít jenom prostě,

hele, uděláme si projekt, budeme mít single,

tady už jsem se chtěl anglicismy,

zmínili jsme to tady před natáčením,

tak je jedno místo, jedno místo pravdy, prostě,

hele, tohle budeme sledovat, jednoduchý kanban,

prostě pojďme si to tady teďka jet a ono bude docela

fungovat, když tady na tom budu nějakým

způsobem stavět, jo. Můžu si odjet jako měsíc,

vyhovuje, nevyhovuje, hele, tady už přetéká jako back

lock, nebo něco, tak si řekneme, jo, dobré,

hele, tak rozdělíme tohle a tohle, protože to dává

smysl tady ty úkoly třeba, tady operativa,

to prostě řešíme prostě do druhého dne,

tady to jsou třeba strategičtější věci,

tak si to takhle třeba jako rozdělíme a postupně

budu stavět třeba, že hele, já se vždycky potřebuju

podívat všechno, co prostě tam Martin dělá v těch těch.

Říkám, no, tak to budeme štítkovat třeba, jo.

A pak zase, chtěl bych vědět, jak jsou

ty projekty efektivní. Fajn, pojďme začít jakoby

třeba měřit čas, anebo opačně,

pojďme dělat estimace, zas bych třeba při zavádění

je dobré říct, nechtít jako raketoplán,

protože je to pak na ty lidi strašně složité

a teďka prostě každý bude dodržovat 5 pravidel z 15,

samozřejmě každý ještě úplně jiných 5 a nemá

to smysl, nestojí to za to snažit se jako

dosáhnout nějakého svatého grálu.

Může to fungovat zas, jako se na to dívám

z toho širšího kontextu, dovedu si to představit

u nějakých ajťáků, kteří opravdu budou štítkovat,

teď jsme udělali release, je to celé nějak

zautomatizované a budou tam držet nějakou hygienu.

Věřím, že jo, ale

zase ve firmě, kde, já nevím, tady mám

nějaké dvě asistentky, pár lidí v marketingu,

něco v obchodě,

tak typicky bude lepší začít, hele,

pojďme si udělat tu nástěnku, jo, a kdo co,

pak ji rozdělit třeba pro ten marketing,

pro ty tři lidi v obchodu a nějak na tom stavět.

Marketing vyhodnocuju, obchod nemá smysl

vyhodnocovat, ti jsou vyhodnocení třeba

finančně jako na konci, co prodají.

Jo, takže spíš se tomu tématu jako věnovat,

to si myslím, že

je ten svatý grál a prostě furt si říkat,

je to vyhovující a je to vyhovující

pro ty lidi v těch odděleních,

mám nad tím přehled, jo. To, to jsou ty správné

otázky, než že by existoval jeden způsob řízení, jo,

že já už jsem toho fakt viděl tolik a různými

principy, to by se mi těch, nevím, 7 let nazpátek

nesnilo, jo, že ti lidé budou ve finále

tak kreativní, jak s tím jako pracovat vlastně, no.

-Mám zkušenost asi ze dvou, nebo ze tří firem,

že takovýto nástroj se podařilo relativně úspěšně

rozjet, pokud byl na začátku nasazený na něco,

co v té firmě do té doby neexistovalo.

Jakože to byla úplně nová věc,

na které vlastně nikdo nelpěl a stavěla se úplně

od začátku, nové oddělení, nový zahraniční projekt,

něco prostě, kdo chytil nový člověk,

udělal si to vlastně jako nástroj sám pro sebe,

nebo pro ten malý minitým a odtamtud

to začalo vzkvétat.

-Růst. -Tak, tak, tak. Máte, máte něco

podobného takovouto zkušenost?

Protože mi přijde, že když potom přijdete

do opravdu velkého týmu a řeknete,

tak a doteďka všecko, co jsme dělali,

bylo blbě a od zítřka to budeme dělat konečně

správně, že to vlastně budí i averzi, jako přirozenou

averzi lidí ke změně.

-No, to je jako úplný fakt, že lidé mají přirozenou

averzi ke změně, protože pro ně je to náročné, že jo,

že mozek má vybudované nějaké ty cesty, že jo,

a prostě když tam, teď si nemůžu vybavit to,

synapse, tak když jako buduje nové cesty,

nové postupy, na které ten mozek není zvyklý,

tak on když to musí kreativně lovit,

jak jsou ta pravidla, jak bych to měl teďka

dělat a neví, že intuitivně má kliknout

doprava, protože to prostě tam nemá najeté,

tak se tomu vždycky bude bránit, protože

to je nějaká energie navíc a on chce přežít,

on si chce tu energii jako uchovat.

Takže to je úplná lidská přirozenost a asi bych

to klidně v týmu jako vždycky i komunikoval,

že hele, teď to bude trošku bolet, víme to,

ale stojí to za to, protože, a jako takhle

to prodat, no. A ještě k těm univerzálním

pravidlům, pardon, že se teda budu vracet,

ale fakt bych myslel na to mít tam ty templaty

a opakovat je a na tom stavět, jo, protože přesně,

když ten člověk vidí, že, aha, mně stačí dva kliky,

mám tady checklist o 20 věcech

třeba při té marketingové kampani a že prostě

u e-mailu nemám zapomenout to, já nevím,

poslat a proklikat všechny odkazy, tak se mi nestane,

že prostě pošlu e-mail, kde sice je to krásně

sepsané, ale všechny odkazy nefungují, nebo...

-Karle, stane. -I s checklistem stane.

-I s checklistem se to stane. Jo, jo, jo,

prostě na jeden zapomenete, nebo máte pocit,

že je to všecko správně a odkliknete.

Jak jsme říkali na začátku, nástroj neřeší

lidskou blbost.

Kam s Freelem míříte, spíš teďka co se týče featur?

Něco jsem viděl na webu, že máte nového.

Kde bude Freelo za rok touhle dobou?

-Hezká otázka,

teď si popravdě hrajeme s umělou inteligencí

a chceme těm lidem opravdu nemít to tam jenom jako

marketing, že takové, jo, AI driven a bla, bla, bla,

to, co se samozřejmě všem líbí a že by to chtěli

zkoušet, ale řešíme to tak, aby to opravdu těm

lidem reálně pomáhalo, čili... -Už nebudu muset nic dělat.

-No, že to prostě bude makat úplně za Vás,

to je geniální, ne. Ale myšlenka je spíš taková,

že třeba jako založím úkol a teď že mi to prostě samo

navrhne prostě 15 kroků, které to zahrnuje,

abych si to jako, jako odklikal a fakt to,

co si zkoušíme, třeba ty prompty,

když jako řeknu ChatGPT třeba 3.5 Turbo,

tak to dává relevantní věci, že tam dáte, že

zpropagovat business podcast s Martinem a ono

to tam opravdu jako

příspěvky na sociální sítě, nezapomeňte to dát

do mailingu až po nakonec jako vyhodnocení, jo,

že to jako, když se tam dají správné prompty,

tak jako s tím, s tím úkolem to jako

myslím si, že to plno lidem jako tohle to opravdu

reálně může pomoct. Anebo ještě jiná věc

a to máme i jako od uživatelů, pojďte zlepšit

to moje zadání, kdy já tam jako hodím

tu jednu větu tak, aby prostě ta druhá strana

viděla, že úplně jsem se na to nevykašlal.

To jsme taky jako právě zkoušeli,

že pár slov a udělej mi, rozepiš mi lepší zadání

pro kolegu, když, jo, a že to opravdu tam třeba

vytuční nějaká slova a jakože to, přijde mi,

že tu komunikaci, která právě drhne,

že by mohla dost zlepšovat, no.

Takže to je třeba teď aktuální věc,

se kterou si hrajeme, která si myslím,

že by mohla tu lidskou spolupráci opravdu

nějak jako zlepšit. No a pak samozřejmě

ještě musíme jako o level dál, jo,

že by to samozřejmě dokázalo zanalyzovat, že,

hele, prostě máte, oproti počtu lidí máte

moc úkolů, nebo

ten trend je takový, že prostě ty termíny

nestíháte čím dál tím víc třeba, nebo...

No a s tím si teďka hrajeme, no.

-Trochu mě mrzí, že pořád budeme muset pracovat.

Každopádně děkuju moc,

Karle, držím palce, ať se Vám to povede a ať

s Freelem doplujete co nejdál jako kapitán,

ať se daří a třeba možná se těším i na nějaké nové CRMko

do roka, do roka, do dvou. Díky moc za účast.

-Taky děkuju, hezký den.

-Tak další díl máme za sebou, tentokrát o

komunikaci v týmu a jeho efektivitě

a projektovém managementu.

Pokud máte někde nějaké poznámky,

ať už namluvené na mobilu, když nás posloucháte v autě,

nebo zapsané na lepíku na monitoru, když na nás

koukáte na YouTubu, tak jsme rádi.

Pokud se tak skutečně stalo, tak nezapomeňte

likovat, sdílet a odebírat, aby se o nás svět

dozvěděl a my mohli šířit naše informace co nejdál.

No a mně už nezbývá, než jenom držet vám

palce v projektovém managementu

a přát úspěch, díky.