Stojíte před výzvami v B2B podnikání a hledáte

úspěšné strategie? V Zážehu s Martinem Hurychem

najdete odpovědi. Každý týden Martin rozebírá

problémy ve strategickém managementu,

moderním obchodě, inovacích a budování

angažovaných týmů. I dnešní epizoda vám odhalí,

jak posunout vaši firmu na vrchol trhu a udržet

si tuto pozici dlouhodobě. Připojte se k nám,

poslechněte si příběhy úspěchu a získejte

praktické rady, které nastartují vaše podnikání.

Překonejte překážky s Martinem Hurychem

a dosáhněte úspěchu.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Myslím si, že dnešní Zážeh

lehce rozstřelí

tradici, každopádně než vám představím proč

a řeknu vám detaily, tak bych na vás

měl jednu prosbu. Pokud už nechcete,

aby vám utekla žádná z epizod,

kterou tady do budoucna natočím nebo žádný článek

na blogu nebo moje osobní poznámky k tomu,

co se okolo mě děje, tak rovnou utíkejte na moje

webové stránky, www.martinhurych.com,

a zapište se do newsletteru,

který už dneska odebírá víc jak 1 100 majitelů

a ředitelů technických, technologických a

výrobních firem. V Zážehu se bavíme o výkonu firem,

o výkonu nás jako majitelů a ředitelů,

ale dost zapomínáme na to, že abychom ten výkon

dokázali podávat dlouhodobě, tak že se taky

musíme starat sami o sebe a právě o tom bude

dnešní rozstřelení

a dnešní téma.

K němu jsem si pozval Libora Mattuše, ahoj.

Ahoj, Martine.

Biohackera, bývalého tlumočníka čínštiny

a lektora asijských bojových umění. Je to tak?

Mimo jiné, ano.

Takže vidíte, že dnešní host je naprosto

mimo bublinu a o to zajímavější

si myslím, že to dneska pro nás pro všecky může být.

Ty jsi, Libore, hodně aktivní,

já když jsem koukal, kde už jsi byl, tak jsem se až

zastyděl, že v té řadě budu i já.

Co jsi v žádném podcastu, televizi nebo novinách

zatím o sobě neřekl?

O sobě neřekl, to je těžká otázka hnedka

na úvod, Martine. Bývají to takové ty osobnější věci,

které se nehodí do toho sdílení nebo pozlátka někdy,

že jo, nebo která primárně ta média jsou,

takže já mám problémy se spoustu věcmi,

které vlastně jako i učím, asi jako každý lektor nebo

každý člověk, že lidé si to někdy představují,

že ve stravě nebo ve všem jako jsou ti lektoři

perfektní, ale lektoři jsou taky lidé.

-Fakt? -Jo, ono to tak někdy nevypadá,

je to jedno z témat, nad kterými v poslední

době hodně uvažuju, že někdy se jako až jakoby

zbožšťuje nějaká postava, ať už je to holandský

otužilec nebo jsou to lékaři nebo je to vlastně

někdo, kdo učí něco ve firmách,

ale prostě jsme lidé, že jo, takže to je základ.

Neočekává se od vás, že budete tak trochu bozi,

když nastoupíte před ty svoje kurzisty?

No, ona ta atmosféra někdy až taková je,

ale já si myslím, že je to hodně o osobnosti

toho lektora, aby to dokázal s tímhle

tím pracovat, ať už když má někdo námitky,

anebo naopak má jako přehnanou důvěru,

protože všechno je o tom, aby každý vlastně z nás

přistupoval, že jo, kriticky k tomu,

-co vidí a slyší. -Ty máš

relativně ojedinělý set toho, čemu ses

věnoval nebo věnuješ.

Co tyhle ty věci všecky spojuje?

Touha zlepšovat se a nezapomínat

na ty důležité věci. Jedna věc je výkon,

druhá věc je zdraví a ony v něčem jdou do protivky

vlastně, ony jsou protichůdné,

ale mě zajímá to, jak si udržovat oboje dvoje,

a to je vlastně něco, co se pak stalo mojí misí,

kterou teďka šířím dál.

K tomu se určitě vrátíme, mě tam zaujalo,

je důležité se pořád zlepšovat

a co tě tlačí dopředu?

-Trauma. -Trauma? -Do FBI vybírají třeba,

Martine, jenom lidi, kteří mají childhood trauma,

protože máš jistotu, že tihle ti lidé

nikdy nebudou mít dost.

Takže si vlastně hojíš nějaký mindrák.

Jo a myslím si, že spousta lektorů,

a já mám samozřejmě spoustu přátel mezi lektory,

protože já se zabývám touhle tou činností třeba

od 15 let, kdy už jsem jako učil lidi bojové umění

a podobně, takže mnoho lektorů,

i těch velmi dobrých a velmi známých,

má něco podobného a já si myslím, že,

já vždycky říkám, žijeme, možná moc kostrbatě řečeno,

ale v 3D světě fyzických těl,

kde tyhle ty věci jsou určující faktor vlastně,

protože pokud máš všechno, co jsi kdy chtěl,

tak tě nic nežene dopředu. A to je vlastně

problém pro rozvoj.

Vidíte, mám trauma a musím si přijít na to, jaké.

Situace, se kterou se potkávám, a důvod,

proč jsi tady,

já fakt okolo sebe vidím za poslední léta, kdy

různým segmentům a různým majitelům firem ty firmy

popadaly v různých časech,

vlastně na jednu stranu

velkou ambici s tím něco dělat, nevzdat to,

tu firmu nějakým způsobem přetvořit, znovu vyrůst atd.

atd., ale první, co vlastně škrtají z

kalendáře, jsou hodiny sami se sebou.

Vlastně téměř nikdo z nás

nějakým způsobem dlouhodobě o sebe nedbá a když,

tak hodně nárazově, jo, jakože 1. ledna si něco

napíšu do kalendáře a 15. ledna už říkám,

že na to nemám čas.

Asi po tobě nechci osvětové řeči,

proč by se to mělo dělat, ale spíš prakticky,

co se ti osvědčilo, jak vlastně tenhle ten

bohapustý blud, že na sebe nemám čas,

z kalendáře vymazat a jak začít něčím postupně,

aby to se mnou dlouho vydrželo?

Ty jsi, Martine, velmi pěkně to nazval

bohapustým bludem, protože ono to tak je. Ve chvíli...

Já si ho pěstuju.

A to je ta další věc, protože my vlastně jsme

sami zodpovědní za své myšlenky a jsme jejich

autoři a o tom se hodně dneska hovoří

v leadershipové literatuře, že jo, třeba Jocko Willink

je mezinárodně známý hodně tady v tom jako konceptem

toho takzvaně krajního ownershipu nebo vlastnictví.

Jo, jo, jo, no.

Prakticky mně funguje hodně to,

ráno a večer si sedněte nebo stoupněte nebo cokoliv,

vezměte si papír a tužku a napište si tam,

kdo jste, kým chcete být, co děláte a co jsou vaše

priority, které vedou k tomu,

kým vlastně chcete být, jakou identitu

si chcete zachovávat.

A ve chvíli, kdy zjistíte, že být sami se sebou vám tam

nezapadá, no, tak asi nemá smysl to dělat,

ale víme, že ve většině případů vlastně přemýšlet

nad tím, kam jdu a budu pořád si ten směr vlastně

přes den korigovat, tak je úplný základ toho,

že se dokážu navigovat, protože na rozdíl od toho,

když jako jsem venku, že jo, kliknu GPSku a jdu

podle ní, ale my vlastně v životě nemáme tak jako

jednoduchý návod, jak zůstávat na té své cestě,

a proto já velmi doporučuju a hlavně, když je krize,

která vám přinese spoustu emocí a náročných

rozhodování přes den, to znamená, váš organismus

a vaše psychika jsou pod mnohem větším tlakem

a to stojí energii a stojí to hodně energie,

biologické energie,

tak je potřeba vlastně o to víc ráno a večer mít

tady ty ukotvující rituály, které vám tu cestu budou

neustále jako ta GPSka ukazovat,

kdo jste, co chcete být, kam jdete a jak

se tam dostanete.

To jsme začali teda rovnou zostra.

Chtěl jsi ne kecy v kleci, ale praktickou odpověď.

Ne, tomu já, tomu já rozumím a ono

to je vlastně jako dobře,

jo. Já si uvědomuju, že spousta lidí vůbec neví,

kdo jsou a co by chtěli.

Ono je to velká výzva, určitě, to není otázka,

která by byla, dobře, tak já jsem Libor Mattuš,

jsem instruktor biohackingu pro firmu bla bla bla,

to možná jsou taky kecy, protože vlastně i jméno,

že jo, jméno zároveň třeba u nás je i nějaká značka,

že jo, řekneš Martin Hurych je zároveň značka,

ale jak moc jsme vlastně připoutaní k té jako vlastně

falešné identitě, protože to nejsi ty,

kdyby ses odstěhoval někam do Indie do chrámu,

tak to jméno nedokáží vyslovit, budeš se muset

jmenovat úplně jinak a možná budeš někdo úplně

jiný a už nikomu neřekneš, že jsi, že jo, člověk,

který tady má nějakou společenskou pozici a tam

bys byl vlastně někdo úplně jiný.

Jak si možná teda,

nebo lze to vůbec otočit, lze si uvědoměním si,

že se sebou musím něco dělat kvůli dětem,

rodině i kvůli tomu, že chci dosáhnout něco

ve firmě, vlastně díky tomuhle tomu uvědomění

a přes starání se sám o sebe dojít si k tomu,

co ty jsi vlastně dal jako základní kámen, kdo jsem,

kam kráčím, dá se to otočit?

No, ono to všechno jde od toho, vlastně od toho

prvního, kdo jsem a co chci, protože,

dám extrémní příklad, pokud třeba někdo nechce

rodinu, v pořádku, tak vlastně asi nemá cenu

ty věci dělat pro rodinu nebo se třeba nechat jako

do toho natlačit, což je třeba, myslím si,

trochu případ mého táty, který vlastně podle,

slovy jeho poslední manželky, protože můj

táta už je v jiném světě, ale říkala, že vlastně

měla pocit, že on ty děti vlastně nechce,

že se do toho tak trochu nechal natlačit vlastně

těmi ženami, o které mu primárně, že jo, šlo.

To znamená, být sami k sobě upřímní,

což je těžké, je to hodně těžké odlišit vlastně,

které myšlenky vám dala do hlavy společnost

a očekávání, jakože vy máte dělat to, to, teďka, že jo,

první firma, první manželství, dvě děti,

barák, tohle musíš, aby tě brali lidé,

musíš prostě opravovat okapy na tom svém velkém

baráku a tak, anebo co vlastně jako já chci,

jestli jako potřebuju tady ty věci a to není nějaký

jako ezo kec, ale to je prostě,

zamyslete se, co chcete. Jeden kamarád si řekl úplně

férově, já chci být hodně bohatý a jsem ochotný

pro to hodně udělat, naprosto super, je to dobré,

víš, co chceš, běž za tím. Někomu je to jedno,

v pořádku, pak nemá cenu budovat firmu kvůli tomu,

že táta měl firmu a já se, že jo,

s ním chci dorovnávat nebo typicky se studiem a podobně.

Jo, jo. Než se teda pustíme do toho,

co doopravdy děláš, já jsem tě představil

jako biohackera. Pro bublinu, která možná

tímhle tím nežije, co teda je biohacker?

Já to překládám, Martine, jako racionální životní

styl a proč racionální, protože on je vlastně jako

rozumný, až bych řekl rozumový,

kdy my se zamýšlíme nad tím zase,

a to je ptát se na ty úplně základní otázky vedle

otázky, kdo jsem nebo kdo chci být,

tak vlastně jak žiju, co já si slibuju od svého

organismu, co bych chtěl, jak bych se chtěl cítit,

protože samozřejmě tělo a psychika jsou provázané

a ten racionální životní styl,

kterého dosahujeme pomocí biohackingu,

tak má za úkol zajistit, že já se budu cítit a budu

fungovat tak, jak chci, abych mohl být tím, kým chci.

Musím říct, že je zajímavá definice,

protože jak tak sleduju okolo sebe, tak čím mladší,

tím víc tlačí ne na bio, ale na ten hacking,

jakože rychle někam, kde jsem ještě nebyl,

líp, líp, líp, rychle, rychle, rychle. Jak,

a ty vlastně tíhneš spíš jako k wellbeingu, ne?

Otázka, jestli se tomu dá říkat wellbeing,

protože pokud třeba se potíš v sauně a

je ti to nepříjemné nebo jsi rukama v ledovém kyblíku

a už je ti to trošku nepříjemné nebo běžíš

do kopce, jsi zadýchaný, píchá tě v boku, tak otázka,

jestli je to úplně wellbeing.

V tu danou chvíli moc ne, no.

Ale za mě úplný základ toho, co já dělám

a co za mě, čemu by se měl věnovat každý člověk,

který ví, kam jde, tak je regulovaný,

moderovaný diskomfort fyzického charakteru.

Co nám přinese?

Zdraví, vitalitu, energii, duševní zdraví,

duševní odolnost, která je základem duševního

zdraví, a vůbec nějaký rovný charakter,

který nám pomůže v rodinách, ve firmách být

příkladem, nemít ty kecy v kleci jako učitel

na základce, omlouvám se všem, že jsou skvělí

učitelé na zakládce, ale jako jenom o tom nemluvit,

ale žít to, ti ostatní stejně od vás odepisují to,

co jako lídři děláte, něco povídáte.

Já proč jsem se usmál, mně tam úplně naskakovaly

obličeje těch, kteří říkali, wellbeing

je jejich čokoláda a bůček.

Jo, proč ne, já když si dám pravou

hořkou čokoládu nebo pořádné tučné maso,

protože já jím hodně masa a tuk je moje jedna

z nejoblíbenějších, možná úplně nejoblíbenější

makroživina, za mě určitě, ale musíte vědět,

co děláte, kam jdete a samozřejmě se pravidelně

krevně testovat, abyste zjistili,

-že to třeba nepřeháníte. -Hele, nám tady

svítí knížka o chladové terapii, ty jsi

certifikovaný, ne

kurzista, lektor, pardon, lektor chladové terapie.

Co si myslíš, že je za

úspěchem posledních let

chladové terapie?

To, že už jsme to potřebovali. Ne,

za mě vidíte, vystavování se chladu je něco,

co by tady bylo odedávna, nicméně v posledních pár

letech tak se prožívá takový boom, protože

je to vlastně fajn fitness aktivita,

tak někdo běhá, někdo zvedá činky a někdo

se otužuje, super. V době vlastně,

když jsme čím dál tím víc pod stresem,

tak mnoho z nás možná podvědomě a někdy potom

už i vědomě cítí, že nám to dělá dobře,

každý, kdo to zkusil v té rozumné odpovídající

formě, jsme se bavili o tom, že ty, Martine,

nejsi zastáncem myšlenky, že bys teď hned se měl

ponořit do super ledové vody.

To jsem neřekl, já jsem řekl, že je mi velmi

-často a velmi brzo zima. -Dobře, děkuju za opravu,

tohle jsi řekl. Nicméně v rámci Covidu

tak samozřejmě to byla jedna z velmi málo fitness

aktivit, které můžete provozovat nějak rozumně,

a samozřejmě do toho hrál velkou roli i známý

holandský otužilec Wim Hof, který teďka zase požívá,

ty jsi to nazval před rozhovorem mediálním peklem,

je propírán všude možně, ale když odsuneme od toho,

co se děje teďka nebo co se probírá,

tak vlastně on hodně stál za popularitou tady

na západě nějakého vystavování se chladu,

když to, jak to dělá on, mám k tomu širokou řadu

výtek a jeho znám osobně, já jsem byl první člověk

v České republice, který procházel

instruktorským tréninkem Wim Hof metody,

ale nestal jsem se, ani jsem se nechtěl stát

vlastně poté jejich oficiálním instruktorem,

když jsem viděl to, co se v té akademii děje

už tehdy v roce 2018

a vlastně vydal jsem se na nějakou samostatnou

cestu, z které vlastně v roce 2022

na poptávku vlastně Albatros Media vznikla

tahle ta kniha, v které shrnuju svoje

už tehdy dlouholeté zkušenosti s tím,

jakým způsobem na to postupně metodicky,

aby si to mohl užít každý, nejenom ti skalní otužilci,

co je vidíte na stránkách těch deníků.

Hele, než se dostaneme k tomu, co bych teda měl

dělat, protože já tě poslouchám

právě na těch kanálech,

kde se vyskytuješ

nepravidelně pravidelně, bych to nazval,

něco jsem od tebe slyšel,

tak než se pustíme do těchhle těch věcí,

kolik těch kyblíků, které si lidé v rámci

Covidu instalovali na předzahrádky a zahrádky,

podle tvých zkušeností zůstalo prázdných?

Jak velká to je vlna, že

je to spíš hype než,

a nemyslím to zle, jo, kolik lidí se,

úplně jednoduše, kolik lidí se nadchlo

a kolik lidí ti skutečně vydrželo u chladové terapie?

Statistiky říkají, že pokud lidé nevědí jak

na to, nemají metodiku a systém a zase neví přesně,

kam jdou a proč tam jdou, proč je hodně důležité

u chladové terapie, tak to trvá tak 2,

3 měsíce průměrně, než ten člověk skončí.

Takže takové hypy jako 30 dnů ledových sprch,

30 dnů protrpíš cokoliv, to je prostě o rozhodnutí

a trošku jako se kousnout, ale ty dlouhodobé výsledky

tam jsou málokdy a to je třeba velmi pěkná

statistika z Forbes Health,

92 % lidí nevydrží svůj novoroční zvyk celý rok.

To znamená, když na Nový rok se někdo začne otužovat,

tak jenom 8 % lidí to dotáhnou aspoň

ten jeden rok. Jsou samozřejmě z toho lidé,

kteří se otužují mnoho let,

ale není to úplně pravidlo. Mnoho, většina lidí,

která začala, tak zase za nějakou dobu

skončila nebo onemocněla, což je podle mě spíš

psychosomatického původu, protože chlad naopak

nemá s onemocněním vlastně nic společného,

pokud to děláte dobře, nicméně to jsou statistiky,

které bys našel i u běhání a x dalších aktivit,

akorát ten chlad tím, že je hodně intenzivní,

tak je to něco, na co je potřeba,

málokdo se zruinuje běháním jako za jeden trénink,

že jo, to jako někdo musí běhat fakt hodně,

hodně, aby se jako dokopal někam,

kde nechce být vlastně, je to přehnaně náročné,

u toho chladu to je mnohem jednodušší,

protože on zrychluje metabolismus klidně

trojnásobně, v extrémech i pětinásobně,

to už musí být hodně velký chlad, ale dvoj,

trojnásobné zvýšení metabolismu není úplně

výjimka, když jste jako třeba ponoření v ledové

vodě a to stojí strašně moc energie,

protože zrychlený metabolismus znamená,

že potřebuješ víc dodávat tu energii a to je něco,

co není zadarmo. Takže pokud člověk ještě

pak jde večer do sauny, spí o něco míň,

má spoustu náročných pracovních schůzek,

tak vlastně ta energie, kdy bys měl balíček 10 tisíc

Kč a rozhazoval je prostě všude

po tisícovkách nebo 100 tisíc,

rozházíš je a už to tam není.

To znamená, ten plán a praxe, je extrémně

-důležité vědět, kam jdu. -Hele, abych tady neházel

laciné vtípky typu dvakrát, třikrát se mi zrychlí

metabolismus, tak můžu o to víc jíst bůčku,

mně vlastně na tom přijde sympatické, že,

přijde mi to relativně rychlé, jako málo

časově náročné, velmi,

protože vím, a my se k tomu asi dostaneme,

stačí studená sprcha na začátek, vlastně

velmi přístupné, nemusíš k tomu vůbec nic kupovat.

Co za benefity bych měl očekávat,

když se kousnu a začnu se otužovat?

Číslo 1, Martine, ty by ses neměl kousat,

protože ono by to mělo být příjemné.

Okay. Tak jak to udělat příjemné?

-To mě zajímá. -A to je možná klíčová

otázka, protože lidé si spojují chlad

s diskomfortem, což je v pořádku,

protože on je a vlastně má být diskomfortní,

od toho je to pozitivní stres, protože kdyby tam

bylo stresující, tak vás to neposiluje,

nicméně je potřeba si vybrat typ chladové

terapie, který je pro vás jako v pohodě.

A proto já už od roku 2016

radím lidem využívat metodu ledového kyblíku,

to znamená, když začínám s tou praxí, tak je potřeba,

abych si zvyknul postupně tím,

že dávám do studené vody jenom končetiny,

to můžou být ruce nad zápěstí, nohy po kotníky

nebo když nemáte čas, tak klidně jenom ty ruce.

A já to propojuju vlastně s nějakou specifickou,

ale extrémně jednoduchou dechovou praxí

a vizualizací, abychom zase zůstali u toho

procesu a vlastně ho podpořili,

jak prokrvit ty ruce, protože teplo je krev,

takže pokud chcete, aby vám bylo teplo na ruce,

tak do nich potřebujete dostat krev, což

už je taková vlastně jako psychohygiena,

protože se musím soustředit, dokonce několik

vteřin nebo desítek vteřin na jednu věc,

která není venku na počítači, ale je ve vás.

A to je něco, co můžete cítit na sobě,

postupně jako vyvinout tu awareness, to

vědomí nějakého vlastního těla a těch fyziologických

procesů, které tam jsou, a už jenom to,

že si dáváte ruce do kyblíku s přiměřeně

studenou vodou, je skvělý start,

kterým já začínám. Není kam spěchat,

nejstarší otužilkyně v České republice

se otužovala 50 let, takže vy nemáte, to je týden, 2,

3 ani 4 měsíce, tak nemáte kam spěchat teďka na start.

Teď jsi řekl dvě věci, kyblík s ledem

nebo kyblík s přiměřeně studenou vodou.

Jaký teda je reálně ten start?

Stačí kyblík s vodou?

Kyblík s vodou, záleží, Martine, jaká voda,

řekl bych, co nejstudenější, ale tak,

aby byla příjemná. Když někdo po 5 sekundách

vytáhne z té vody ruce a říká, brr, to je děsné,

už mě to píchá, tak to není ono,

protože ty chceš vodu, ve které vydržíš aspoň

půl minuty, tak aby to nebylo příliš šokové,

aby tam nějaká výzva byla, že jo, když ta voda bude mít

23 stupňů, pokud zrovna netrpíš Raynaudovým

syndromem, tak to asi nebude úplně ten trénink,

který potřebuješ, ale může to být cokoliv

vlastně pod 18 stupňů, protože se ukazuje,

že 18 stupňů v některých vědeckých studiích poukazuje

se na to, že pod 18, někdo říká už pod 19 třeba

lehce, už se něco s tím tělem děje.

No a pak samozřejmě progresivně tu vodu

potřebujeme ochlazovat, ale od toho jsou ty dny,

týdny a klidně i měsíce času,

kdy ten trénink, vlastně od toho

je to trénink, protože je to trénink stejně

jako běhání nebo cokoliv dalšího,

potřebujeme vlastně tu vodu činit postupně pomalu

studenější a jsou tam ještě nějaké tréninkové vlny,

na které klidně se pak můžeme zaměřit.

To jsem ani nevěděl, že když jsem jezdil jako

puberťák na Balt, že už jsem se otužoval.

No, můžeš si to dát do životopisu teďka.

No, tréninkové vlny, okay.

Tak začnu kyblíkem, začnu se studenější

a studenější vodou, co dál? Ty jsi říkal, promiň ještě,

ty jsi říkal dýchání,

jak bych teda u toho měl dýchat, abych z toho

vytáhl co nejvíc?

Zase zajímavé srovnání, že jo, populární dneska,

nebo možná už byla, uvidíme, jak to bude teďka

do budoucna, ale Wim Hof metoda,

respektive její dýchání, které vlastně učí lidi

udělat 30 velikých nádechů,

pasivních výdechů a pak zadržet dech ve výdechu,

že jo, taková jako vzdýchávačka,

jak tomu říkáme v kruzích jako instruktoři dýchání.

No a tohle je něco, co vám zabere na ta tři kola,

která on doporučuje, tak třeba nějakých 20 minut,

někdy i 30, záleží samozřejmě, jak rychle,

jak dlouho držíte dech a podobně.

Říká se o téhle technice, že vás zahřeje.

Já vám řeknu, že to není pravda,

nebo pokud ano, tak jenom částečně,

protože tahle technika z vás dostává hodně oxidu

uhličitého, vy ho vydechujete a tím pádem

se vám zužují cévy. To znamená, že vám je víc

zima, protože míň krve se dostane, že jo,

všude po těle. Takže já to dělám o něco jinak,

hlavně časově výrazně efektivněji,

protože moje klientela nemá čas, manažeři,

obchodníci, vedoucí firem nemají čas, aby,

samozřejmě když někdo chcete dělat tu techniku,

dělejte ji, super, jestli vám vyhovuje,

tak je to fajn, nicméně je potřeba vědět,

jako jaké jsou nejfunkčnější nástroje

v té dané kategorii. To znamená, když teďka

stojím u toho kyblíku, nejminimalističtější věc,

kterou, Martine, můžeš udělat,

je zhluboka se nadechnout, ideálně do spodku břicha,

do brániční oblasti a nepřepínat hrudník

a zadržet dech, protože ta zádrž dechu

vlastně otevírá cévy, i nádech je aktivační

a pomáhá vlastně tělo líp prokrvit,

takže když zadržím dech, vložím ty ruce do toho

kýblu s tím zadrženým dechem, pak pár vteřin

počkám, 2, 3, 5, 10, jak chcete, pak vydechnu,

v tomhle případě ústy, abyste jakoby zvýraznili

i pro tělo efekt vlastně té techniky a pak vnímáte,

jak ty ruce jsou obalené takovou velkou červenou

vrstvou, která symbolizuje vlastně to,

že tam máte teplo, což vlastně kdybyste

se podívali infrakamerou, tak není jenom představa,

ale samozřejmě ty ruce vyzařují nějaké teplo.

No a takhle v tom kyblíku jste,

dokud je vám to ještě příjemné a já vždycky říkám

rádoby vtipně na školení, vytáhněte to včas,

to znamená ve chvíli ještě, než vám začne být zima,

tak je musíte vytáhnout, protože nám nejde o to,

abyste získali trauma, ale abyste získali

příjemný zážitek. A to je jedna z

nejdůležitějších věcí, protože vy musíte dělat

jenom tolik, aby se vám chtělo to dělat příště.

Pokud to přeženete, výrazně snižujete jako,

nebo zvyšujete riziko toho, že budete chtít v tom

procesu přestat, takže musí to být,

hlavně ze začátku to musí být hlavně příjemné.

To se teda bavíme reálně o jednotkách, možná vyšších

jednotkách minut maximálně.

Za mě ideální kalibrace je

20 sekund až 2 minuty třeba. -Fakt? -Ale klidně i míň,

protože ta voda pokud je zase moc teplá,

tak zase nemá cenu se v tom cachtat ze začátku jako

5 minut, to bych si tu vodu víc vychladil,

tak aby to byla třeba půl minuta až minuta příjemného,

ale pocítitelného vystavení se v tomhle

případě teda jenom těch rukou chladu.

-Na to není omluva. -Jak říkáš, Martine.

Na to není, tak vidíte to, na to není omluva.

Co mi reálně tohle to do mého zdraví přinese?

Protože to zní až moc krátké na to,

aby to mělo nějaké benefity.

A to je ono, já vždycky říkám,

a to říkám na všech konferencích,

kde se vyskytují manažeři, největší rozdíl

je mezi nulou a jedničkou.

-Jo, jo. -To znamená, neudělat vůbec nic a udělat

něco málo je ten největší rozdíl ve vašem seberozvoji

a už nikdy neuděláte větší krok, než je z nuly

na jedničku, i kdybyste pak šli ze stovky na 1 550,

tak nikdy už to nebude tak zásadní jako nula a jedna a,

protože vy tam startujete tu raketu, to je jako,

že jo, když Elon Musk prostě vozí lidi na Měsíc

a na Mars, tak vlastně vy potřebujete obrovskou

sílu se odstartovat. O tom se taky hodně mluví

behaviorálně, proč je tak těžké vlastně

zlomit zvyky nebo vybudovat nové zvyky a podobně a tohle

to ti, Martine, přinese to, že budeš mít víc energie,

protože, a to je takové moje jako, řekněme,

z mé kuchyně, tak vlastně ono občas vám

někdo poradí z nějakých, řekněme, instruktorů různých

chladových systémů, dejte si ruce do vody,

ale oni většinou neví, co to všechno způsobí,

protože my když se na to podíváme z praxe

toho, jak je ten organismus postavený,

tak jednak proudění krve, tobě se trošku té o něco

zchlazenější krve dostává do zbytku toho oběhu,

ten na to reaguje, proto já jsem velký fanda

částečné nebo ne celotělové chladové terapie,

hlavně když začínáme, protože ty jsi potom,

já třeba teďka jsem měl nedávno akci třeba pro větší

firmu, nebudu jmenovat, dělám takových akcí

relativně hodně, bylo tam 100 lidí,

asi za 2 hodiny se vystřídali vlastně

ve skupinkách po 30 v ledových bazénech

a já jsem jim ukazoval, jakým způsobem to můžou

dělat pohodlně částečně, jenom částí těla,

to znamená, do ledového bazénu,

který má, je to takový malý bazének, že jo,

který mám prostě plastový, přenáším ho, takže těch

jsem tam měl asi 8 nebo 9, do něj když se člověk

postaví, tak tu vodu má tak po stehna,

když se předkloníš, tak tam můžeš dát ruce

vlastně po lokty nebo klidně až po ramena,

ale máš tam vlastně jenom ty končetiny.

No a ta krev jak proudí, tak ona proudí do toho

zbytku těla a tam samozřejmě dává ty signály,

hele, někde je zima, přizpůsobuj se.

Takže vy se můžete otužovat vlastně i v těch částech

těla, které vlastně nejsou ponořené do té studené vody,

hodně díky tomu krevnímu oběhu, který,

ona reaguje, protože tělo je extrémně komplikovaná

mašina, to bys vůbec nedokázal jako vytvořit

nic takového, protože se jmenuje něco,

čemu se říká, nebo existuje něco,

čemu se říká endoteliální výstelka cév a ty máš

vlastně vevnitř cév velmi komplexní systém,

který vlastně produkuje sám látky, třeba oxid

dusnatý a tak, to znamená, to je něco,

co je tak extrémně promyšlené, na každém kroku

sedí spousty, spousty procesů, to znamená,

už jenom tohle je extrémně užitečná věc,

samozřejmě u toho kyblíku to nebude tak výrazné,

jako když bys tam měl třeba ty končetiny celé jako

v případu tady toho bazénu. Další hodně zajímá věc

jsou nervy, protože my máme, v dlani máš třeba

víc nervových zakončení než ve zbytku paže dohromady.

To znamená, tam ta inervace je o stovky a stovky procent

vyšší než ve většině ostatních částí těla a jsou

to právě ty nervy, které říkají,

co se bude dít, že jo, protože ten hmat, cit,

který reaguje samozřejmě i na změny teploty, že jo,

když sáhnu na horkou pánev, tak zase sám ucuknu, že jo,

to dělají ty nervy a ty nervy pak posílají

signály, hele, někde je zima,

musíme se začít trochu přizpůsobovat.

A poslední, třetí věc, na ruce vám bude nejvíc

zima, takže já když jdu na Sněžku v kraťasech nebo

když se ponoříte do studené vody,

na Sněžku v kraťasech v zimě samozřejmě,

tak nejvíc vám bude zima pravděpodobně na ruce nebo

nohy, prostě na prsty, to znamená, ty když otužíte,

tak budete otužilejší celí. To znamená, není to jenom

nějak jako nudný začátečnický trénink,

ale je to, je to to, co dělám i já jako o poměrně

dost výkonnostně laděném chladovém tréninku,

že si dávám ruce a nohy každé ráno do poměrně

dost studené vody, ale zakládám to na těch

rukou a nohou, hlavně v létě, kdy se nedá,

nebo dá, ale je to těžší dělat cokoliv dalšího.

Co je poměrně studená voda?

-2 až 3,5 stupně. -Okay. Napadlo mě,

-pro koho to není? -Pro toho, kdo se vymlouvá.

A zdravotně, je někdo, kdo by si měl dávat pozor?

Ne z těch lidí, se kterými se o tom bavíš.

Samozřejmě pokud má někdo jako po dvou mozkových

příhodách, má nervová onemocnění a podobně,

tak to samozřejmě není klient, se kterým

bys jako běžně pracoval ty nebo já, to znamená,

běžně racionálně zdravý člověk může úplně bez

problémů, nicméně mám zkušenosti,

a to zase je taková šedá hranice,

která potřebuje spolupráci oborů,

protože zase lékař ne vždycky rozumí chladové

terapii a nečte studie, která jsou jednak

v angličtině a jednak za tím, co se děje v těle,

to znamená, je tam potřeba spolupráce těch oborů.

Já jsem měl na kurzech lidi s mnoha různými

à la diskriminačními faktory a je to na nich,

vždycky říkám, hele, tohle, tohle udělej,

tohle si myslím, takhle ti to pomůže,

je to na vaší volbě, nějaká prostě obecná informovanost.

Ten člověk na vlastní riziko do toho jde,

ukazuje se, že vlastně ta rizika tam tolik nejsou,

protože ten člověk pokud to dělá s tou otevřenou

myslí, on je obrovský rozdíl,

jestli tě někdo pocáká ledovou vodou, když nechceš,

že jo, což se kdysi používalo i v rámci

psychiatrické péče, že jo, což víme dneska,

že už není dobře, ačkoliv chlad má extrémně

dobré výsledky na duševní zdraví i vlastně v rámci

podpůrných terapií, ale ten člověk hlavně musí chtít.

To znamená, když chceš, tak už můžou být různé

zdravotní problémy i se srdcem i s nervy,

ale ten člověk když to zkouší takhle pomalu,

jako ruce v ledovém kyblíku tě nezabijí a asi nikoho,

kdo dokáže do té koupelny přijít a ten led

si tam sám donést. Takže je to o tom,

že nedělám žádné šílené věci, neskáču

do ledové vody, jako to dělají v různých,

že jo, pokusech Wima Hofa, co se týkalo různých studií.

Mladý zdravý muž přežije kdeco, ale určitě,

jak se bavíme o tom, kdo třeba by to zdravotně

neměl dělat, tak

podle zdravého rozumu to může dělat kdokoliv,

kdo nemá nějaký závažný problém se srdcem,

nervovou soustavou a podobně a ty ledové

kyblíky podle mě, pokud jsou dělané moudře,

můžou udělat dobře prakticky úplně každému.

Ono už to tady trochu zaznělo,

tak jenom aby to nezapadlo, jaká je další fáze?

Kyblík je prima, chci mezi pokročilejší.

To je nevýhoda třeba studené sprchy,

je, že není studená dost často a někdy je,

pokud máte studenou sprchu, je to super. Jsou,

já tím, že se na to víc zaměřuju,

tak mám zkušenosti vlastně za posledních mnoho let

s různými sprchami v různých městech v Česku

i v zahraničí, takže

sprcha u mé přítelkyně v Olomouci je výrazně

studenější bohužel než moje sprcha v Praze 4,

tady kousek kilometrů vlastně, pár kilometrů,

odkud teďka natáčíme. V praxi ale doporučuju,

ať už máte sprchu jakkoliv studenou,

pokud vás, jako pokud je studená,

pokud vás to uspokojuje, protože někdo se tím omyje

a řekne, hele, to je teplé, tak to asi nemá

cenu to nazývat otužovacím tréninkem,

pokud je ta vaše sprcha, ve které se sprchujete,

studená, tak doporučuju zase začít

jenom končetinami. Když chcete být hodně

konzervativní, od kolen po prsty, od loktů po prsty,

můžete vzít i od kyčlí, že jo, neboli celou

tu končetinu, ale tak, aby vám to bylo příjemné,

abyste vlastně dělali o něco míň, než byste mohli.

A to je trik efektivního tréninku, protože efektivní

lidé od neefektivních dělí zase ta metodika,

že vím, co mám dělat, že nejednám impulsivně,

zbrkle, ale vím, kam ten proces povede dlouhodobě.

To znamená, ve chvíli, kdy dělám míň,

než bych mohl o trochu, o 20, 30 % třeba,

tak mám záruku, že ten proces vydržím

dlouhodobě, protože to nepřeháním a zároveň ale

že to bude fungovat, že jsem dostatečně

stimulovaný, aby ten organismus samozřejmě měl

ty výsledky a benefity a když si super studenou

sprchou osprchujete končetiny, tak to poznáte,

poznáte to hodně, na energii, na náladě,

na chuti do života a to vám řekne asi úplně,

úplně každý, kdo se tímhle tím zabývá,

že studená voda po ránu je game changer.

Jako to je nejpocítitelnější věc,

kterou podle mě ve světě biohackingu můžete udělat,

protože skoro nic,

myslím si, že vlastně reálně řečeno vůbec nic vám

nedá tak rychlou, jak ty jsi to, Martine,

předtím pojmenoval, zpětnou vazbu a tak rychlé

vlastně navýšení energie, nálady a těch

parametrů vlastně.

Časově jak dlouho bych měl v té sprše být,

aby to dávalo smysl? Protože posouváme

se od 20 vteřin až 2 minut z kyblíku

a tak nějak tam slyším, že se teda

posouváme i časově.

Jde zase o to, nula a jedna,

největší rozdíl, to znamená, kdyby to mělo

být 10 sekund, je to výrazně lepší,

než kdybys to nedělal jako vůbec, když to vydržíte

příliš dlouho, tak bych hledal cesty,

jak tu vodu zase udělat studenější,

protože to bude na té fyziologické

úrovni líp fungovat. To znamená, ve chvíli,

kdy už jako pátou, já jsem to tak kdysi dělal,

ale v rámci nějakého výkonnostního zase tréninku,

že jsem se hodně studenou sprchou sprchoval hodně

minut, třeba 5, 7, moje nejdelší sprcha měla

16 minut v zimě, jako ledová sprcha,

ale může vám stačit to, jak prostě potřebujete

se umýt nebo nějak jako přijít do kontaktu

s tou vodou. Většina lidí zase to bude mít jako

nějaký doplněk, to znamená, není to o tom,

že já tam stojím, že jo, 10 minut a snažím

se zchladit co nejvíc, ale že to budete mít

pravděpodobně jako součást nějakého ranního rituálu,

takže přirozeně, jestli to bude 20 sekund

nebo 3 minuty, je vlastně na vás,

není mezi tím zas takový rozdíl pro ten

váš wellbeing. Dokonce se dělala studie,

kterou komentovala i Harvard Business Review,

že vlastně 30 sekund a 90 sekund studené sprchy

po ránu mělo víceméně identický výsledek

na samoreportovanou absenci v práci.

-Okay. -A bylo to asi nějakých 29 %,

takže dneska když se mě lídři firem ptají,

jako jak se to odrazí v číslech tady ty všechny

hezké seberozvojové věci, tak říkám naprosto jasně,

protože tady máte studii v číslech, 29 %

nižší nemocnost u lidí, takže pokud máte zaměstnanců

100 a spočítáte si, že jejich nemocnost,

která teďka může být podle statistik Evropské unie mezi

7 a 16 dny třeba za rok, ale víte, že občas někdo

onemocní na 3 týdny klidně, nemůže pracovat,

tak když tohle snížíte o 29 %, tak u 100 lidí

vám to udělá, ušetří milion, možná 2,

záleží, koho zaměstnáváte, možná i 3, pokud vaši lidé

jsou dobře zaplacení a to je něco, co se vyplatí

si koupit, protože imunitu si tímhle tím tréninkem

vlastně můžete zajistit. To je věc, která funguje

napříč tím spektrem naprosto spolehlivě.

To je skoro na kamery do koupelen

našich zaměstnanců.

Hele, ty musíš v létě trpět normálně,

-jak tě poslouchám. -To je pravda.

Jo. Napadlo mě z

dýchání, nějaká technika v rámci dýchání u sprchy,

protože jsme se bavili jenom krátké dýchání teda

do kyblíku tady, nějaká speciální technika,

na kterou si mám dávat pozor, anebo to mám jenom,

a teďka humorně, jenom přežít tu studenou sprchu?

Základ je to, jak říkáš, přežít neboli to absolvovat

a užít si to, v rámci dýchání zase nejjednodušší,

co můžete udělat, a tam je potřeba trochu

dbát na bezpečnost, ale se nadechnout a zadržet

dech v nádechu. Ve chvíli, kdy přecházíte vlastně

z toho tepla, kdy pouštím tu sprchu,

leju, začínám lít na sebe, takhle jsem přechod

z tepla do toho studena, stejně jako u toho kyblíku,

tak doporučuju se zadrženým dechem ve velkém nádechu,

někdy je jednodušší si na to jako kleknout nebo

sednout, protože se může zatočit hlava,

když to děláte poprvé a tak, to znamená,

doporučuju si to nejdřív vyzkoušet na sucho,

nedělat žádné kejkle s dýcháním ve sprše

na mokrém podkladu a tak,

klidně potom ještě chvíli jako jen tak sedět,

já po té sprše hnedka neběžím pryč,

ale zase investuju 5, 10, 15 sekund, abych byl

v klidu, vnímal vlastně ten chlad na povrchu toho těla,

velmi zajímavý trénink vlastně i mentální,

ujistil se, že je moje dýchání zase jako jemné,

pomalé a v pohodě a pak teprve se utřu a vyrazím

na čištění zubů nebo co máte dalšího

-na to-do listu. -Hele, tak nějak

mluvíš o ránu, tak nějak očekávám,

že stejně jako by se nemělo sportovat moc pozdě večír,

tak studená sprcha večír je nesmysl,

protože mě to akorát nabudí do postele a nebudu spát?

Jsou s tím různé subjektivní zkušenosti,

někomu to pomáhá z nějakého čistě fyziologického

úhlu pohledu, tak studená sprcha tě oteplí,

protože tělo víc maká, že jo, aby se ti zahřálo,

což není to, co chceme večer,

večer se chceš vlastně ochladit,

protože třeba i spánkový hormon melatonin,

tak jedna z jeho funkcí, a to bylo zkoumáno taky

ve studiích, je snižování teploty tělesného jádra.

Takže my stejně jako auto nebo počítač,

abychom si jako odpočli, tak se musíme zchladit,

to znamená přesně, když jedu 150,

tak pak neusnu, auto možná jo,

ale já neusnu za 2, 3 sekundy. To znamená,

v praxi určitě ledový kyblík je chytrá metoda,

jakým způsobem chladit jenom ty končetiny,

ale to uděláte třeba,

když vyndáte z mrazáku hrášek a budete chvíli,

třeba 2, 3 minutky, držet něco studeného,

někdy to bude jenom jako balonek s nějakou studenou

vodou nebo já nevím co, něco, co je studené,

tak vám to odvede teplo z těla, protože vlastně

skrz končetiny, skrz ruce, nohy a pak ještě

obličej odchází nejvíc tepla,

proto já se v chladové terapii v tréninku zaměřuju

nejvíc na ně, protože ony jsou vlastně

jako ta termická brána, jakoby ta nejzranitelnější

část těla, třeba u plavání vám může být,

když plavete s hlavou pod vodou aspoň částečně,

že jo, třeba s prsy pod vodou nebo s kraulem,

na obličej vám dokáže být mnohem víc zima než na prsa,

ramena, břicho nebo stehna. To znamená, to jsou

části těla, která otužuju nejvíc,

a právě večer se vám může hodit to,

že z nich právě to teplo odvedete, protože pak tím

ostudeníte nebo zchladíte to jádro,

protože to jádro pak to svoje teplo odevzdává

do těch končetin, že jo, aby je tam zahřálo

ty termické brány.

Takže pokud nemůžu spát, tak hurá pro hrášek do mrazáku.

Jo, zkus to, dej vědět, jak to pomohlo,

ale fyziologicky to takhle má velmi reálné základy,

takže večer doporučuju zchladit,

zchladit ruce, nohy. Jedna z věcí,

kterou používám taky, která je velmi efektivní,

tak je kontrastní sprcha jenom na končetiny,

jako studená, teplá, studená, teplá,

studená a tohle to vlastně uvolňuje,

i tradiční léčitelé říkali, že to pomáhá uvolňovat

energetické kanály a dneska i na západě spoustu lékařů,

holistických lékařů, lidí, kteří mají vzdělání

v západní medicíně, ale přihlíží i k dalším

pohledům na věc a problematiku,

tak vlastně ukazují, že to může mít velmi

zajímavý efekt a mně tohle to hodně pomáhá,

když se chci fakt hodně dobře vyspat nebo přijdu

odněkud, jsem jako unavený, bylo to náročné, že jo,

z nějakých cest, že jo, práce se dvěma stovkami

lidí a podobně, tak si dám tohle to a spím

rychle a spím hlavně kvalitně a i to na sobě

cítím mimo nějaké metriky, cítím ráno, že jsem

se dobře vyspal.

Existují nějaké srovnávací, nevím,

jestli úplně studie, ale

porovnání, jaké efekty má teda takhle velmi časově

efektivní otužování

versus sauna? Protože spousta lidí zase

má ráda saunu, ty mi potom ale říkají,

do sauny někam vyrazit je reálně na 2,

na 3 hodiny a to je blesková sauna téměř.

Dá se to nějak porovnat?

Napadá mě ještě kryo, které tady v Čechách

ale moc není. Dá se porovnat,

co vlastně dostanu těmihle těmi třemi

potenciálními cestami?

Zase záleží, co od toho očekáváš,

Martine, protože pokud se chceš nakopnout,

tak chladová terapie, ta podomácku udělaná,

je jasná volba. To, že je to větší romantika

v přírodě někde atd., jasná věc, ale zase bavíme

se o těch funkčních praktických věcech, že jo,

v té naší realitě. Sauna je spíš,

je zdravotně taky extrémně přínosná,

nicméně lidem a hlavně mužům v produktivním věku

bych doporučoval jednou, maximálně dvakrát týdně,

protože řekněme si to otevřeně,

pánské pohlavní orgány, hlavně varlata,

jsou mimo břicho, protože ona potřebují

nižší teplotu, aby dobře fungovala,

no a pokud je moc často v produktivním věku

zahříváte, tak jim to nedělá úplně dobře,

ať už máte děti nebo ne, protože ona tam nejsou

jen kvůli tomu, abyste měli děti v minulosti

nebo v budoucnosti nebo v přítomnosti, ale od toho,

že je to jedna z nejdůležitějších mužských

endokrinních žláz, která nemá ráda teplo.

Takže i vyhřívané sedačky, pánové, manažeři

a obchodníci, okamžitě vypnout,

protože nám to nedělá dobře na to nejdůležitější

a to jsou hormony, protože ty ovlivňují vlastně,

kým jste, jak jednáte, jak se cítíte.

Nicméně sauna, ukazuje se, že hlavně v tzv.

starším věku, to znamená ve chvíli,

kdy je mi 55, 60, už to všechno nefunguje

úplně tak, jak když mi bylo 15 nebo 20,

tak vlastně kardiovaskulární prevence

třeba, sauna je číslo 1 vlastně tady té jako

prevence, za kterou vy sami můžete zodpovídat,

taky byste měli, protože se ukazuje,

když navštěvujete saunu třeba 4x týdně,

stačí na 20 minut, ale musíte tam být v kuse

20 minut, je to nepříjemné, ale mělo by stačit

vlastně jenom jedno kolo, já jsem si kdysi myslel,

že 3, ale protože klasicky, že jo...

-Říkali nám to, no. -3, 4 kola, ale ono když

jsem se podíval velmi pozorně a upozornili

mě na to i dokonce účastníci některých mých

přednášek, tak vlastně v těch, v tom originále

není napsáno o 3 kolech, takže pokud nám

to nezamlčeli, tak by pravděpodobně stačilo

jedno dvacetiminutové kolo, 20 minut se tam potit

je hodně u teploty třeba, řekněme, 80 až 100 nebo

75 až 95, tak se ukázalo 40% snížení mortality

na kardiovaskulární nemoci, což je obrovské číslo,

v medicíně kdyby to bylo jako 10 %, 8 %,

tak by to byla jako bomba, 40 % je absolutní

extrém a když si vezmeme, kolik kardiovaskulární

onemocnění stojí v Evropě a v České republice,

já vám řeknu konkrétní číslo, protože v Evropské

unii je to nějakých 282 miliard euro, což je 6,7

bilionů s B, bilionů korun, se utratí v Evropské unii,

ne v celé Evropě, jenom v Evropské unii

za léčbu kardiovaskulárních onemocnění a v České

republice nějakých 125,5

miliardy korun, to jsou data z roku, myslím,

2022, to znamená, jsou to čerstvá a aktuální

data a ve chvíli, kdybyste z těch 125

-miliard korun. -Ročně? -Ročně dali

ne půlku z toho, ale půlku miliardy,

prostě setinu toho nebo desetinu na prevenci

a na rozjetí kampaně, hele, choďte do sauny ve věku

nad 45 plus, to máte prostě zadarmo,

kdyby stát dotoval, dal, že jo, dneska ty sauny

nejsou úplně nejlevnější, protože kamarád říkal,

vzal jsem ženu do sauny, stálo mě to 1 500

Kč za 2 hodiny, jakože už se ty sauny,

že to není úplně sranda, takže kdyby to dotoval

stát zčásti vlastně tohohle toho balíku peněz,

který je obrovský, který se zaplatí

za už ty nepříjemné věci, protože ta léčba, no,

to už se něco pokazilo, že jo, když to musíme léčit.

To znamená, kdyby se daly peníze do té prevence,

neříkám, z 10 %, ale třeba z

1 %, protože ze 125,5 miliardy 1 % je

-1,5 nebo kolik miliardy. -No, já tady právě

počítám, určitě mě nějaký divák nachytá na švestkách,

že to blbě počítám, ale to vypadá,

že to je nějakých 3 až 5 % vlastně ročního rozpočtu.

No a to je ono, že i v tom EU,

tak je to nějakých 2 % HDP v EU, zahučí jenom

na léčbě kardiovaskulárních onemocnění, 2 %,

strašné a je to 11 %, myslím, na celkovou

zdravotní péči a

sociální péči, takže jestli se do toho

počítají i důchody, což mně tak zní z toho,

co jsem četl, tak se 11 % toho celého

balíku na zdraví a

to jsou kardiovaskulární onemocnění jenom

a ta nejčastější příčina úmrtí, není jediná,

ale je nejčastější, to bývá nějakých třeba

30 až 45 % podle země, kraje, že jo,

v Česku každý kraj to má jinak, ale jak říkám,

tady pokud bychom byli racionální jako společnost,

tak bychom prostě navalili velký budget,

hele, sauny, kdo, komu je 45 plus,

máte sauny zdarma a ještě vám slevíme

na zdravotním pojištění, pokud tam budete

chodit 3x, 4x týdně. To by byl

racionální krok za mě.

-Kyblíky zdarma do domu. -A kyblíky zdarma domů,

dovážky ledu, protože, nebo malý mrazák,

protože se to vyplatí a pro, moje filozofie,

firmy jsou páteří, ekonomickou páteří celého

toho státu a toho systému, protože platí daně,

platí DPH a podobně a my se o ty lidi vlastně

málo staráme, protože zaneprázdněný manažer,

všichni po něm něco chtějí, že jo, včetně dětí,

rodiny, musí platit prostě, musí mít výsledky,

produkovat, nikoho nezajímá,

že jak se cítí a tak, prostě výsledky,

čísla a jak ten člověk má si zajistit to,

že bude mít tu energii, že jo. No, tak

mám ledový kyblík, jednou týdně zajdu do sauny,

jdu na kolo o víkendu, že jo, nebo vezmu kamarády

nebo rodinu do sauny, jasně, ledový kyblík si sám

udělám za 3 minuty prostě po ránu a už mám nějaké

základy, pak třeba trochu dechového cvičení v průběhu

dne, to může zabrat desítky sekund a vlastně už mám pro

tu svou páteř, tak mám to, co ji bude doopravdy držet.

Proč to neděláme?

Dobrá otázka, Martine, já se na to ptám každý den.

Tak to tady asi nevyřešíme, protože čas nás tlačí.

Já bych měl před koncem ještě jednu otázku,

ono už to bude možná pár let,

slyšel jsem tě u Petra Ludwiga,

vy oba rádi zobáte a já okolo sebe vidím

taky hromadu lidí, kteří berou hromadu

doplňků stravy.

Má to smysl a pokud ano, co zobe biohacker?

To je dobrá otázka, Martine, asi záleží, nač,

původní otázka je super, že jsme tím začali,

co chcete, protože já osobně chci mít co nejvíc

energie, protože podnikám, nikdy jsem nebyl zaměstnaný,

je to moje cesta prostě být freelance lektor, tlumočník,

že jo, a tak, ale jako hlavně jsem lektor

celý život a pro mě je důležité,

ta energie vlastně pro mě je možnost dělat to,

co chci dělat. To znamená, i když si tu energii zvednu

o procenta, tak mi to vlastně za to stojí,

protože jak říká spoustu koučů vrcholových atletů,

jako ono se zdá, že když řeknete procento

a někdy i promile, že je to málo,

ale promile je v profesionálním sportu

rozdíl mezi zlatou, všichni vás znají

a 6. místem, nikdo neví, že existujete. To znamená,

tahle ta malá procenta rozhodují, i ta malá,

neřkuli jako u běžných lidí to můžou být

desítky procent. A já osobně mám takový

poměrně už komplexnější suplementační protokol,

který, lidé si myslí, že je to sranda, jo,

ale pokud máte brát třeba 5 doplňků 2x denně,

to potřebuje hodně hustý time management,

aby se to dělo a moje oblíbená sorta je,

já jsem hodně fanda látek, které mají, samozřejmě

v té pyramidě, že jo, ty, které mají z mého úhlu

pohledu nejzajímavější efekt, samozřejmě i poměr

cena/výkon, protože pokud budete mít jeden doplněk,

který vás bude na měsíc stát 3 tisíce Kč,

tak otázka, jestli to je nejlepší

poměr cena/výkon.

Já jsem velký fanda základních látek,

jako je hořčík, kterým se můžete

předávkovat, ale to by stálo víc úsilí,

to znamená, když si vezmete

200 až 800 třeba mg hořčíku denně jako bonus.

-To je mazec ale. -Ne, to jsou 2, 3,

4 tabletky, podle toho, co dávkuješ, polovina toho

skoro se dá vzít večer třeba před spaním,

což dělám já, ne, že by kdejaký hořčík

zlepšoval spánek, to je trochu pověra,

nicméně ono je vlastně jako jedno, kdy

si ho vezmete téměř a v praxi večer, že jo,

na to mám nějaký rituál, mám to tam na stole

položené, tak si to večer vezmu a doplním

to do toho organismu. Já jsem hodně velký fanda

omega-3, i měření, děláme měření dokonce,

omega-3 ze suché kapky krve, jakým způsobem

se to dá změřit, jsem velký fanda i látek,

které se jmenují adaptogenní byliny,

to znamená omega-3 je něco, co máte v sobě,

co potřebujete, stavební kámen těla,

adaptogenní byliny, mimo jiné ani kofein v těle

nemáme jako v základu, nicméně je to něco,

co nás může povzbudit, takže mám rád byliny,

jako je, nejenom ty, co jsou dneska hodně známé,

jako je Ashwagandha, Rhodiola, ty jsou hodně

dobré, ale i třeba u nás velmi málo známý

a extrémně silný Sibiřský ženšen,

Eleutherococcus senticosus, což je bylina,

která má asi 78 ženšenoních kmenů, kdy ten tzv.

Ženšen pravý má asi 23. Takže to je bylina,

která je možná 2,5x silnější z určitého úhlu

pohledu a právě ty adaptogeny hodně často

používám právě s vedením společnosti,

s obchodníky, s manažery, protože to jsou byliny,

které používali už v dávnověku lidé,

kteří byli fyzicky a mentálně namáhaní,

o něco možná ještě víc, než jsme my, protože byli

na různých válečných taženích, že jo, a podobně,

ale i my dneska jsme hodně vlastně přetěžovaní

a tyhle ty byliny mají třeba velmi zajímavý

potenciál nám vedle ledového kyblíku a dalších

forem moderovaného diskomfortu vlastně pomoct

být silnější a odolnější, tak jak to potřebujeme

my a jak to potřebovali lidé vlastně vždycky.

Takže hořčík, omega-3, Ashwagandhu a Ženšen ruský.

Sibiřský ženšen a...

-Sibiřský, pardon. -...samozřejmě

spoustu dalších věcí, které já beru,

ale je to vždycky o té práci potom konkrétní,

co kdo chce, protože máme...

-Tak tohle byli začátečníci. -Tohle je začátek.

-Co bere profík? -Pak se můžeme dostávat

dál, zajímavé je krevní měření, třeba se ukazuje,

že u vitaminu D3, kterého má polovina,

některé statistiky říkají dokonce 80 %,

lidí někdy v průběhu roku nedostatek,

tak se ukazuje, že je potřebujete dávkovat

třeba minimálně tří, čtyř, někdy pětinásobek doporučené

denní dávky, která je brutálně podhodnocená

mimo jiné, tak abyste to dorovnali.

To znamená, třeba D3 je hlavně teďka v zimě

dobrý nápad, brát. To, že vezmete D3 ze slunce

i v létě je víceméně pověra, protože to byste

půl hodiny nazí museli chodit denně na slunci,

což se většině z nás asi neděje,

takže D3 je vždycky dobré doplnit a v zimě o to víc.

A já osobně jsem začal dávkovat i něco,

co u nás tady moc není, ale jsou to třeba ketonové

nápoje, které můžete nahradit chuť na sladké

právě tím, že si dáte energii,

která je úplně mimo ten klasický systém.

Takže kromě těch doplňků, jako, které jsou, že jo,

které přidávají nějakou substanci a těch můžu

jmenovat jako řadu, já jsem velký fanda třeba

L-karnitinu nebo Acetyl L-karnitinu nebo kyseliny

alfa lipoové, která vlastně aktivuje

mnoho antioxidačních systémů v těle a podobně,

ale třeba zrovna tady ty ketogenní nápoje tak

pomáhají snižovat fluktuace krevního cukru a taky

dávají energii, která je právě, není o cukrech,

ale je o těch ketonech, o kterých se hodně mluví,

není to, ketóza není určitě pro každého,

díky ketonovým nápojům nemusíte být v ketóze,

jako nutriční ketóza, ale může se tam aspoň

krátkodobě zvýšit množství těch ketonových těles

právě díky tomu nápoji. Takže já vždycky,

když vyrážím někam ven a beru třeba i proteinové

shaky, ukazuju klientům, že by měli zkonzumovat

minimálně 1,5 g proteinu denně na kg své váhy,

takže pokud vážíte 100 kg, tak je to 150 g proteinu

-minimálně, ideálně 2. -To jsou 2 až 3 shaky.

No, spíš bych byl radši, Martine, kdybys řekl

steaky než shaky, ale ten shake je určitě

za mě velmi chytrá a důmyslná cesta,

jak doplnit, když nestíháte,

protože zase nemám čas, nestíhal jsem,

nezvládl jsem, nebo třeba všechno plánovat

a jak jsem říkal už předtím... -Já bych taky radši steak.

Jo, ale určitě, tak by to mělo být,

že když se můžu najíst, tak se najím pro energii,

doplňky samozřejmě jsou doplnění,

ale karnitin není jako přímý zdroj energie,

je to něco, co ten organismus optimalizuje,

třeba vám pomůže zlepšovat utilizaci tuku,

takže když si dáš, Martine, že jo, ten bůček,

který já bych si dal s tebou, protože já jsem

velký fanda, můj organismus reaguje velmi dobře na maso,

velmi dobře na tuk, změnilo mi život to,

že jsem začal jíst výrazně víc tuku a výrazně míň

sacharidů, to jsem byl Libor 2.0, je poté,

co jsem zahodil müsli, Emco, rýži a tady ty věci,

to neříkám, že je cesta pro každého,

ale mnoho lidí by to mohlo hodně pomoct

a začal jsem jíst tuk, živočišný, rostlinný,

primárně spíš živočišný, já teďka jsem

ne na karnivor, ale většina toho,

co dávám do úst, je živočišného původu plus

zelenina a čím víc zeleniny, tím líp,

ale ze zeleniny bílkoviny a tuky moc nedostanete,

takže já jsem velký fanda vajíček a různých druhů

masa, ale každý to má jinak, někdo,

kdo nejí maso vůbec, jí hlavně rostlinky,

taky dobré, ale je potřeba vědět,

že zkonzumujete dostatek proteinu a nekonzumujete

nic, co by vám nabourávalo hormonální rovnováhu,

což je třeba rýže vařená v plastu nebo některé

rostlinné oleje, které bych vyhodil.

Je to mazec. Už chápu, že tohle dát do denního

seznamu povinností už nějaký čas zabere.

Potřebuje to systém a o tom to je, my máme čas,

5 let teďka se můžeme, že jo, každé 2 měsíce

můžeme udělat jednu změnu, já jsem to počítal schválně,

uděláte 6 velkých změn za rok, to je relativně

málo, to zvládne každý, kdo někam jde,

jak si říkáme a za 5 let tak může takových změn

udělat prostě 30 a vlastně vy o moc víc

věcí nepotřebujete. Ono je to jednoduché,

ale musíte tomu dát čas, aby se to propsalo do té

reality, protože dělat si pauzy s dýcháním jako 2x,

3x denně je snadné, to můžou dělat všichni,

ale musí za a vědět, jak na to, což je největší

otázka, že lidé v tom tápou, že jo,

co prioritizovat, co teďka, jak to mám dělat,

vydrží mu to a tak podobně, takže to je součást mé mise,

ukázat vlastně, jakým způsobem to může

být poskládané a potom se do toho pustit a dělat

to s nějakou accountabilitou, to znamená,

někdo, kdo mě trošku do toho občas pošoupne

a upozorní, ne, ty se jenom vymlouváš,

ty nemáš čas, ty sis to špatně zorganizoval, aha,

jo, vlastně, dobré, a jdeme do toho a může

to trvat roky, ale vyplatí se to.

Paní Boženka tehdy se otužovala 50 let,

jsou lidé, kteří prostě jsou na té cestě desítky,

desítky let, takže kdyby vám to zabralo rok 2,

3, 5, tak pořád jste ve velmi vítězné situaci

a netlačit moc na sebe jako u toho ledového kyblíku,

pomalu, postupně, ty změny potřebují

určitě čas svůj přirozený.

Já když to poslouchám, tak mě to pořád a pořád

táhne k té otázce, proč to vlastně neděláme,

ale to tady my dva nevyřešíme.

Co vyřešíme, protože naneštěstí budeme muset

končit, kdyby

v rámci tvých mediálních výstupů tady z toho měla

zůstat jenom 3 až 5 vět, nějaká, nějaké shrnutí,

nějaká sumarizace, co by to bylo?

První z nich je takové možná útočná věta,

ale přestaňte se vymlouvat, ale Jocko Willink doporučuju

na studium, extrémně zajímavé,

nebude se vám líbit všechno,

mně se taky od něj nelíbí všechno,

ale přestaňte se vymlouvat, vezměte ten ownership

-za to, co děláte. -To je ten

-americký generál? -To je americký

generál, člověk, který byl v jednom z nejtěžších bojů,

které Amerika vedla v Íránu, takže, v Iráku,

pardon, takže ví svoje o leadershipu hodně.

Druhá věc je, mějte plán, protože

bez toho plánu se nikam nedostanete,

firma taky nejde na pocitech, takže mějte

plán, protože vy jste vlastně vaše malé podnikání,

vaše firma, vaše tělo, váš psychický stav,

připomínejte si ten plán a revidujte ho,

klidně každý večer, někdo to dělá jednou

za týden, ale prostě dělejte to,

si sednete a řeknete, kdo jsem, kdo chci být,

kam směřuju a jaká cesta k tomu vede,

jaké nástroje k tomu teď aktuálně používám.

No a v neposlední řadě každé ráno,

nebo když to zrovna vyjde, tak si udělejte ledový

kyblík, protože budete mít výrazně lepší den a

všechny ty hezké věci, které chcete dělat,

tak se vám budou dělat lépe, s větší radostí

a s větší měrou energie, kterou dneska potřebujeme,

potřebujeme, potřebujeme jí hodně a ledový

-kyblík vám ji dá. -Super, mockrát děkuju, Libore.

Já taky, Martine, díky za pozvání.

Tak pokud máte někde okolo sebe už kyblík a

šilháte po ledu, tak jsme naši práci udělali

s Liborem dneska dobře. Bylo evidentní,

že tohle bylo vystoupení opravdu relativně daleko

mimo moji bublinu. Určitě mi dejte vědět,

jestli se vám takovéhle díly líbí a jestli máme,

řekněme, výlet mimo firmy a prostý

život KPIček a neustálého výkonu udělat častěji.

Jestli se vám cokoliv líbí z toho, co dělám,

tak utíkejte na moje webové stránky,

www.martinhurych.com,

a přihlaste se k mému newsletteru,

kde už mám více jak 1 100 majitelů

a ředitelů technických, technologických

a výrobních firem.

Pokud ještě dáte odběr nebo like tady tomu videu,

tak mě uděláte ještě šťastnějším,

navíc mi pomůžete proplouvat algoritmy

sociálních sítí a já sem budu moct zvát

ještě víc tak skvělých hostů, jako byl dneska Libor.

No a mně už nezbývá, než jenom dodat,

že vám jako vždycky držím palce a přeju úspěch, díky.