Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Ten dnešní Zážeh bude

protrhávat klasickou bublinu, dneska se podíváme

trochu mimo zajeté koleje, nicméně o to to bude

zajímavější. Ještě než vám představím hosta a dnešní

téma, rád bych vás už tradičně

poprosil o jednu věc. Pokud se vám líbí,

co tady v Zážehu a možná nejenom v Zážehu dělám,

tak už teď, abychom na to po téhle té epizodě

nezapomněli, dejte buď like nebo možná radši odběr,

protože díky tomu mně pomůžete dostat se skrz

algoritmy sociálních sítí a zvát si ještě

víc tak skvělých hostů, jako je právě ten dnešní.

Dnešním hostem je CEO společnosti Pikito,

-David Verner, ahoj. -Ahoj, Martine,

zdravím posluchače.

Dneska se podíváme na to, jak se v rámci e-commerce

dá možná budovat

multichannel, podíváme se na to,

jak se do trhu tlačí úplně nová kategorie RaaS,

hnedka vysvětlíme, co to je a možná dojdeme i k tomu,

jak se expanduje v rámci střední a východní Evropy.

-Můžeme? -No jasně, pojďme na to.

Než začneme, já jsem se v přípravě,

mimochodem teda velmi důkladné přípravě,

díky za ni, dočetl, že jsi hrozně soutěživý člověk

a že nerad prohráváš, tak mě napadla taková

zákeřná otázka.

Která prohra v poslední době tě vážně nakrkla?

Ty jo, jako zrovna v tom, když vezmu obecně obchod,

tak ten je vlastně plný proher a tam je,

obecně tam je víc proher než vítězství.

Ale ty jsi i fotbalista, to nemusíme vztahovat

na byznys, jo, ty jsi fotbalista,

ty jsi sportovec, ty jsi psal, že všude okolo

tebe musí cákat adrenalin, tak možná to rozšiř klidně

i jako na soukromý život.

Na ten soukromý,

fotbalista jsem, já teda nerad to říkám

úplně vždycky veřejně, protože samozřejmě kolem

fotbalistů je takové trošku stigma,

bych to nazval, že vždycky se říká jako

princezny a tohle a prostě asi jsem nezažil

ještě člověka, který by řekl, jo,

on je fotbalista, jo, to je šikovná hlava,

ten jako, ten ví atd., takže kolem nás běží nějaké

takové stigma. Takže úplně se tím jako nechlubím,

je to spíš taková jako informace pro ty bližší

a dál už to jako nerozvádím.

V tom, v tom soukromém životě, v tom sportu,

obzvlášť v tom fotbale, tam

je to, jako je to vlastně velice podobné jako v tom,

v tom profesním životě. Člověk nemůže vyhrávat furt,

často prohrává a tam spíš jenom,

dřív když jsem byl mladý, tak mě to jako žralo jako

hodně, že jsem si říkal, hele, to je špatně,

to musíme změnit atd. a dneska samozřejmě

už i nějakým věkem atd., kdy už opravdu je to,

že člověk jako hraje na žízeň,

nebo jak bych to nazval, dá si s kluky pak jako

pivko a je to vlastně příjemný nebo hrozně fajn

jako pro mě filtr, protože jakmile člověk

prostě přijde na ten, konkrétně na ten fotbal,

na ten sport jako takový, tak člověk v ten

okamžik úplně vypne. Prostě je tam na hřišti,

je tam jenom s tou bandou, mě baví ta sociální vlastně

sféra, co se tam potkává, že tam člověk má

doktora a právníka, učitele, zedníka a je hrozně

potom někdy fajn po těch zápasech řešit i,

já nevím, když si dá to jedno, dvě piva,

politiku atd., vlastně je to hrozná jako

zábava ve finále. Takové úplně odskočení

od nějakého jako zase světa toho doma v rámci

rodiny a třeba i té práce.

Když zůstanu u proher, ještě jednu otázku.

Která prohra podle tebe tě v životě posunula nejvíc?

Ty jo, tak to je záludná otázka,

přemýšlím,

nevím, jestli prohra, ale spíš takové to,

že ze začátku, když jsem začínal nějakou

profesní kariéru, tak jsem se docela rozhledal,

protože jsem úplně nezapadal do toho, řekněme,

typického konceptu,

protože byl jsem jako gymplářské dítě tak jako

řada z nás a úplně mi to jako nesedělo

a já jsem vlastně jako nevěděl, co chci dělat,

ale když tam na mě potom vlétávaly deskriptivy

a prostě latina a jako povinné předměty,

tak jsem si říkal, hele, co já tady vlastně dělám,

jakože o čem to jako je. A to byl pro mě jako boj,

takže vystřídal jsem asi, můžu říct, vlastně pár

gymplů, to to slovo jako splňuje,

ve finále jsem našel ten správný,

kde jsem objevil Karlínské gymnázium,

které vlastně jediné jako z mála dělá dálkový gympl,

nebo provozuje dálkové, dálkové studium,

takže člověk tam mohl chodit jenom jednou týdně

na 6 hodin a mimo to jsem prostě normálně šel v 18,

jestli se teď nepletu s tím věkem, už je to dlouho,

jsem šel prostě dělat normálně za bar,

šel jsem dělat číšníka a tak nějak už se vlastně

trošku asi posunul v tom životě dopředu a nějak

se odrazit, no. Ta praxe tam taková byla,

že člověk stejně tam chodil jednou za měsíc,

jenom zjistil, co se tak jako děje a pak

ale bylo to vlastně super, že bylo zkouškové jednou

za půl roku, člověk si na to sedl na týden,

nadrtil to do sebe a měl půl roku klid,

což prostě byla bomba, jako pro mě to byl to,

co jsem hledal a našel jsem to až teda...

To je spíš výhra než prohra, ne?

Na konci dne asi jo, ale tak já si myslím,

že obecně ty prohry vlastně všechny vedou k nějaké

jako výhře ve finále, takže za mě byla pak

obrovská jako zkušenost a myslím si,

že do budoucna mi to vlastně i dost

pomohlo, tak jak někdy možná ti vlastně moji

vrstevníci, i když mně bylo, já nevím, 25,

tak třeba začínali ty kariéry po nějaké výšce,

tak já už jsem byl vlastně jako,

6 let už jsem prostě jako pracoval,

už jsem se samozřejmě, tak ten číšník,

to byla za mě skvělá zkušenost, protože vím,

že už to nikdy znova dělat nechci,

mám obrovský obdiv ke všem lidem,

co dělají jako v pohostinství,

protože to je jako ohromná dřina,

jakože strašná dřina, prostě krátký, dlouhý,

šestnáctky, čtrnáctky úplně jako běžně a

je to jako mazec. Takže za mě v rámci tohohle

toho obrovský obdiv a říkám, pro mě super

škola, takže tak.

Já jsem tady v úvodu říkal, že představíme nový model,

RaaS, ono se to těmi aaS teďka jako dost hemží.

Co to je a kde se to vzalo a proč se to vzalo hlavně?

Vzalo se to asi tak nějak z našich hlav,

no, bych řekl. Přemýšleli jsme vlastně,

jak ten celý koncept nazvat, protože když jsme

koukali a snažili jsme se fakt důkladně po celém

světě, Evropa, Asie, Amerika,

nic takového jsme nenašli, tak jsme si řekli,

tak máme tu SaaSy, to už je taková ta běžná

věc, tak tam dáme RaaS prostě,

samozřejmě i v té češtině to zní jako hezky,

prostě RaaS, je to takové jako zvučné a je to Retail

as a Service, princip vlastně úplně

stejný na základě nějakého měsíčního feečka,

které vlastně člověk nebo ten náš partner

vlastně platí, tak my mu provozujeme

nějaký typ služby. V případě našem

je to konkrétně zrovna ten retail,

prostě kamenná prodejna.

My jsme, nebo hodně často tady řešíme, že

produkt nebo dobrý obchod musí řešit nějakou

zákaznickou bolest. Co teda řeší RaaS?

No, RaaS řeší to, že to, co je pro vás buď

úplně nedostupné, anebo nějakým způsobem, jak

bych to řekl, výrazně nákladné a teď

nejenom čistě jako finančně,

to je samozřejmě nějaká jedna stránka,

ale za mě a postupem času i to, u které to zjišťuju

víc a víc, ta jako časová jako flexibilita,

případně nějaká dotace, kterou člověk musí tomu

retailu dát, je jako ohromná a teď když si vezmu

čistě jenom jako HR, to je jako obrovské téma,

prostě sehnat tam dobrý kvalitní tým,

který ideálně se nebude měnit,

budou znát ty produkty, to je jako jedna velká část,

část diskuse s vlastníky, nějaké změny,

výroby nábytku, rekonstrukce,

je toho fakt jako hodně, jo, a tam prostě člověk

opravdu pro tohle to, aby to nějakým způsobem

fungovalo, tak člověk když si vlastně vezme,

jak ta firma i třeba, když vezmu obecně teda ten

e-commerce a ty e-shopy, tak většinou mají nějakou

strukturu a ten retail většinou úplně jako odskočí

úplně mimo, jo. Je to nějaká úplně jiná

dimenze v podstatě a na to už musí mít člověk

vlastně nějakého, řeknu, retailového manažera,

který si to bude starat jako ze shora,

řešit ty smlouvy, k tomu ty zaměstnance atd.

atd. A ty vstupní náklady jsou prostě ohromné, jo,

ať už prostě na to otevření prodejny,

nábytek i ti vlastně zaměstnanci,

jo, ty platy atd. a než se to rozjede,

tak prostě obecně v retailu se říká,

když během prvního roku člověk udělá nulu,

tak je jako fantastický, tak jako, tak

je to bomba, jo. Když potom samozřejmě leze,

leze nahoru, začíná to být jakoby úspěšným,

úspěšným podnikem, tak o to je to ještě

samozřejmě lepší a tam už se dá říct, hele, jo,

-to je jako úspěch. -Takže jestli tomu dobře

rozumím, bavíme se o

pomoci primárně e-commerce hráčům

postavit za cizí peníze nebo pronajmout si jako

službu nějaký showroom a výdejnu.

Chápu to správně?

Dá se to tak v podstatě nazvat.

Je zajímavé, že každý, když vezmu teda dneska

z té praxe, tak každý ten partner to vnímá

vlastně úplně jinak. Někdo to bere jako vzorkovnu,

protože prostě, nevím, plácnu, partner má čističky

vzduchu a, nevím, volali mu zákazníci 5x do týdne,

jak to moc jako hlučí, jo, a teď jako, dejte to jako

přes telefon, jo, jakože, jo,

to člověk prostě jako nedá úplně.

Takže to je třeba jako jeden případ, další případ,

někdo to má prostě na obrat, chce tam prostě

vydělat peníze, tak tam prostě točí produkty,

je to takový ten klasický produkt,

který člověk prostě potřebuje furt dokola,

za 3 týdny, za měsíc ho dodělá, ať už to jsou

třeba nějaké doplňky stravy atd., tak

to se prostě točí velice často a pak to jsou

i produkty, které si člověk chce třeba osahat,

jo, takže ať už vezmu nějaké prádlo, ložní prádlo,

oblečení třeba, vyzkoušet samozřejmě, jo,

protože já jsem relativně konfekční velikost,

tebe když jsem viděl, tak úplně nejsi, ne.

Já jsem významně nekonfekční velikost.

Ale já mám takových těch klasických, nevím,

183, abych teď nekecal, nějakou běžnou váhu,

takže relativně jako zapadám,

ale stejně mi to někdy občas nesedí a je to pro

mě jako hrozně protivné, aby mně chodily

prostě z toho e-shopu ty balíky, já to vyzkouším

a teď zase, ty jo, teď to musím nějak zabalit,

to už jsem zahodil, teď jít na tu poštu nebo

na tu Zásilkovnu, ta tomu teda dneska

už trošku pomohla, ale furt je to pro mě jako,

je to strašně otravné, prostě se mi to jako nechce

dělat a je pro mě výrazně příjemnější někam

si to nechat do toho shopu nebo do obchodu,

dojít si tam, vyzkouším si prostě velikosti a pak

už já následně vlastně vím, jaká ta velikost je,

většinou ten střih od jedné značky je prostě

furt stejný, občas se to může změnit,

ale není to pravidlem a samozřejmě pak to ohromně

pomůže tomu e-shopu v té retenci.

Ten zákazník už nemá pak potřebu koukat někde jinde,

ale jde na tu jasnou značku a myslím,

že u nás chlapů je to ještě o to více, jo,

já prostě mám rád tu jednu značku a tu jedu furt,

protože vím, že tam to přesně

-mi jako sedí, takže... -To máme stejně, no,

možná ne kvůli oblíbenosti, ale kvůli

omezenému sortimentu.

Okay. Na trhu co tak jako sleduju, tak významně

častější zastoupení je, mám už krám a k němu

si stavím e-shop.

Proč, ty jsi to tady částečně vyjmenoval,

já bych to rád rozdělil mezi vlastně ty,

kteří k vám jdou jako zákazníci,

a jejich zákazníky, jo, to znamená, proč já jako

e-shopař, který se vlastně všemu chtěl vyhnout,

nechtěl žádné kamenné prodejny,

proč bych vůbec měl mít teďka

zájem si u vás otevřít vzorkovnu nebo showroom?

Jasně. Tak když budu prodávat trošku hrnce,

řekněme, tak za mě je to o té efektivitě,

bych asi řekl, protože když já využívám

dneska marketingový spend, tak já ho využívám

a nemám teda tu prodejnu, využívám ho čistě jako

onlinově, ale v tom onlinu, ať už vezmu ten Instagram,

Facebook, prostě cokoliv, tak tam není jen ten

onlinový zákazník, tam je vlastně velice

podobně zastoupený i ten offlinový,

když to vezmu takhle. A já pakliže nemůžu,

nemůžu mu nabídnout to offlinové prostředí,

tak vlastně já ty peníze jako hážu vůči němu a prostě

úplně jako zbytečně, absolutně vlastně

neefektivně, protože ten zákazník má přesně rád

trošku ten osobnější přístup, má rád,

že si na to může sáhnout a teď jako můžu pojmenovat

ty smysly, jo, ochutnat, očuchat, okoukat, ohmatat,

-prostě cokoliv. -Máme představu,

kolik jich takovýchhle je?

Teď myslíš z těch...

Procentuálně z těch oslovených, kolik nikdy

nenakoupí, protože, na e-shopu, protože

má preferenci si to jít někam očuchat, ohmatat.

Dneska se dá říct, že si myslím,

když vezmu teda nějaký traffic na e-shop,

abych to možná směroval úplně nejlíp,

tak když vezmu nějaký hrubý průměr,

může se to samozřejmě trošku hýbat,

ale řeknu třeba 70 % trafficu na e-shop

je akvizice, to je čistá akvizice a z těch 70 %

20 % je následně ti, pro které je vlastně jako

zásadní to, jestli ta prodejna je, nebo není.

-Aha. -To, do jaké míry je to, že si to jdou

až tam přímo nakoupit, nebo ne, to je věc další,

protože samozřejmě v tom se protíná věci, ano,

nějací lidé se tam jdou přesvědčit,

prostě to osahat, ozkoušet atd.,

pro nějaké je to garance kredibility,

asi důvěryhodnosti, kdybych šel možná víc jako

do češtiny a je to o tom, že, a dneska to vlastně

i vidíme na těch datech i u těch partnerů, to,

jestli jsem to nejzajímavější,

že když mám prodejnu, řeknu, třeba v Bratislavě

a jsem z Košic a ten zákazník tam pravděpodobně

v životě jako nevleze, tak furt pro ně je to nějaká

známka té kredibility. A obzvlášť dneska v dnešní

době, kdy nás tady jako bombarduje Temu,

Trendyol a všechny možné tady tyhle ty jakoby značky,

které nejsou úplně jako lokální, tak ta jako

víra nebo důvěra v toho, v toho partnera,

který mi poskytuje, teď řeknu, ten produkt,

takhle jako když vezmu ten e-shop, tak trošičku myslím,

že skomírá, protože samozřejmě se stává,

že ty balíky třeba nedojdou, problémy

s reklamací atd. atd. Tohle to, v tomhle tom

je vlastně výrazně, výrazné usnadnění,

protože vždycky mají nějaký ten fyzický jako point

of touch v té zemi, což je strašně jako důležité, no.

Okay. To je teda ten důvod, proč bych měl mít ten

e-shop, ty jsi říkal dál,

vedu traffic na e-shop, 10 až 20 % je těch,

kteří potřebují nějakou, jestli jsem to dobře

pochopil, fyzický nebo mít aspoň dojem nějakého

-fyzického potenciálního kontaktu, jo? -No, je to,

možná bych to nedával takhle jako až úzce,

ale je to taková samozřejmě směs tady těch jako různých

atributů typu toho, že, a teď vezmeme,

třeba když vezmu jednoho partnera takhle z praxe,

tak třeba pro něj vlastně polovina všech balíčků,

které jdou do Bratislavy, tak polovina z nich

se vyzvedává na té prodejně.

Když to vezmu vlastně celorepublikově v rámci

Slovenska, tak je to, myslím, nějakých 15 %,

prostě 15 % všech balíků se vyzvedává tam

a samozřejmě, když já mám jako, řekněme,

praktickou zkušenost s tím fyzičnem,

že tam jdu, tak samozřejmě mnohem lépe

si to zapamatujete do té hlavy a když to vezmu

čistě jako pragmaticky, tak dneska ten,

a já jsem jako hodně v bublině,

ty podle mě už možná dneska taky trošku,

ale vlastně když my na to koukáme, na ty,

na ten e-shop, tak pro ty lidi běžné

je to nějaký internet, je to nějaká webová stránka

a on jestli objednává na, já nevím, teď řeknu

Trendyol, anebo objednává na Amazonu,

anebo na e-shopu nějakém konkrétním,

tak je mu to na konci dne vlastně jako jedno.

A tam je právě to, že když člověk má to fyzické

místo a on už si to s něčím propojuje, tak je potom

výrazně jednodušší s tou retencí se dostávat

zpátky, jo. Dneska když, možná ta čísla jsou většinou

taková trošku sexy a zajímavá, tak vlastně

dneska už máme dosledované, že v tom průměru

je to nějakých 12 %, prostě víc než 12 % těch zákazníků,

kteří nakoupí, tak se potom jako vrací pro

ten opakovaný nákup, což si myslím,

-že už je zajímavé číslo. -Na to dané

-fyzické místo, jo? -Ne, obecně k tomu

e-shopu, obecně k tomu e-shopu,

že ten brand už je pro něj nějaká, řekl bych,

garance asi té hodnoty, té kvality a toho, že,

hele, já už nepotřebuju tady běhat prostě různě

po tom webu hledat na Google Nákupech,

-co je nejlepší, ale... -Jo, jo, rozumím, jo, jo.

Hele, já se ti přiznám k jedné věci.

My jsme mluvili samozřejmě před natáčením

a měli jsme schůzku, kde jsi mi vysvětloval,

co vlastně děláte.

I v jistém aspektu jsem úplně mimo tvoji bublinu,

jo, a to je to, na co se chci zeptat,

co já vůbec nechápu. Proč bych já měl jít

si vyzvednout

něco k tobě, když u nás v městysu jsou

4 výdejní boxy a já k tomu nepotřebuju vůbec nikoho?

Dobrý dotaz a to je možná to jakoby, o čem my jsme

dneska, je to ohromně košaté a není to jenom

o té jedné věci. Samozřejmě úplně přirozeně

my netrefíme jako všechny zákazníky,

aby teď najednou celá, teď vezmu, mám prodejnu

v Praze, celá Praha ze Zličína letí prostě,

z Kolína letí, jo, a všichni jako jdou

na prodejnu, tak to jakoby není v té praxi samozřejmě.

Je to o tom, že si člověk stáhne nějakou takovou

tu bázi okolo, to se určitě jako stane,

můžeme se bavit o těch výhodách toho,

že, nevím, je tam od 9 do 9 otevřeno každý den

v roce v podstatě mimo svátky, kdy nám to pár

let zpátky zatrhli, takže tam už to jako nedáme,

vlastně umíme teda ještě jako vydávat balíčky,

ale už si člověk nenakoupí, tam plácáme přes prsty,

když tam někdo na to sahá, ale jinak vlastně

obecně jsou tam věci toho, toho asi servisu, bych řekl,

což znamená reklamace kompletní, vratky,

takže ten celý servis se vlastně vyřeší na tom

místě, pro mě osobně přesně ten, já tam přijdu,

hodím to na stůl a odcházím, jo,

a nazdar a neřeším to. Pro mě úspora ohromná

časová, nemusím nikde tisknout žádné

vratky atd., no a pak jsou tam samozřejmě takové

ty jako hezké věci, takové ty featurky,

bych to nazval, typu, můžu si otevřít balík

vlastně, jo, přijde mi tam ten balík od toho partnera,

ať už je to fashion nebo cokoliv vlastně asi

i jiného a můžu si to otevřít,

můžu se podívat, co mi sedí, co mi nesedí,

osahat si ty materiály a vzít si jenom to,

co pro mě je jako důležité. A my vlastně z pozice

jakoby Pikita tak děláme samozřejmě nějakou

i kompletaci, což znamená partner

kompletuje nám balíky, my je kompletujeme zase

potom jakoby zpátky v rámci vratek atd.

a řekl bych, že pro toho koncového zákazníka co může

být možná trošku jako sexy, dneska je to takové trendy,

tak nějaké smýšlení nad životním prostředím,

protože vlastně se, nechci říct, že je to přímo

bezobalové, protože nějaký obal drobounký tam jako je,

ale vlastně je to o tom, že ten partner prostě

vezme 20 objednávek třeba, narve je do té jedné bedny

a tu nám vlastně pošle a je to jenom o tom,

že vlastně je tam samozřejmě jedna krabice,

výrazná úspora v obalovém materiálu,

ať už teda v plastech nebo teda záleží nebo

už někdy používají dneska hodně ty kartony, drť atd.

a pak samozřejmě nějaká lepenka, jo,

když by člověk šel fakt do toho detailu,

což je asi jako zbytečné, což jsou nějaké ty věci

další navíc, ale zase zpátky bych se vrátil

k tomu, že ta obrovská hodnota je vlastně

ve zvyšování konverzního poměru na tom e-shopu,

to je jako pecka, jo. Dneska fakt už jdeme

dogmaticky po těch partnerech,

někdy je to trošku náročné to z nich tahat,

protože samozřejmě pro ně je to jako nějaká

činnost, kde s tím musím trávit nějaký čas,

není to chvilka a fakt z nich jako tlačíme ta data,

abychom ta data měli a mohli jsme s nimi jako

relevantní třeba k tomu trhu, protože když

dneska zvedne člověk konverzák v košíku o,

já nevím, řeknu 2, 3 %, je to super.

No ale když to zvedne o 12, o 15, tak to je ještě jako

jiný jako svět a tohle se nám jako dneska daří,

takže pokud na něco jsem pyšný nebo něco,

co jsem jako rád, že se nám daří,

tak je to zrovna tohle, krom samozřejmě těch mraky

věcí, co se nám nepovedlo, což se asi dostaneme taky.

Taky, taky. To znamená, že mít fyzické místo,

byť je jedno v republice,

zvedá konverzi o 15 %?

Jo. Dneska vlastně když to vezmu napříč,

samozřejmě je to potom kus od kusu, ale asi můžu říct,

že napříč těmi partnery se úplně jako svědomitě

můžeme pohybovat mezi 10, 15 %, to dokážu

se za to vlastně zaručit,

jo, asi jo, takhle možná asi zbytečně,

zbytečně to jako rozvádět víc.

Je to o tom, že samozřejmě v rámci té báze kolem

té prodejny je to o chlup ještě víc, ale když to vezmu

fakt v tom průměru na tu celou republiku,

tak je to jenom o tom, že člověk s tím prostě

musí umět trošku pracovat, takže hodí to,

nevím, do patičky, do hlavičky,

takové ty základy. Dneska i, a to rovnou

i směřuju i na ten traffic vlastně,

že většina těch akvizičních zákazníků je prostě toho

e-shopu, toho trafficu a vlastně na ně to má jako

ohromný dopad ta přítomnost té prodejny.

Takže je fajn mít třeba, když má nějaký rotační

banner prostě na tom, na té homepage,

tak je fajn 1 z těch 5 tam třeba mít i tu prodejnu,

že ty lidi to hituje jako dobře a pomáhá to.

Hele, vy jste expandovali, zatím na Slovensko

a do Rumunska, plány máte, plány máte velkolepější.

Asi mi nejde o to, jak se konkrétně chovají

ty různé země, ale možná co tě překvapilo

v nějaké obecnější rovině při expanzi mimo Česko,

jako na co se mají připravit lidé,

kteří jdou možná i z jiných oborů mimo hranice?

Jo, možná by to potom mělo vyznít něco ve smyslu,

jako nedělejte to, ba naopak, já mám právě rád,

když si to zkusí, protože když si to zkusí

a pak třeba se dostanou do konverzace s námi a zkusí

si to i s námi, tak tyhle partnery já mám nejradši,

protože ti jako ohromně ocení tu ohromnou jako

práci za tím, co s tím člověk jako opravdu jako má.

Když řeknu Slovensko, asi ještě okay,

protože tam je nějaká jazyková bariéra jakoby

drobounká, tak nějak se jako domluvíme,

zvládneme to ještě dneska, ale třeba Rumunsko,

to je jako, a teď to nemyslím jako hanlivě,

ale trošku džungle jako byrokratická,

protože tam člověk jako fakt, si ho tam

přehazují prostě a pakliže člověk,

když to jako zkrátím celou tu story,

tak když nemám rumunského jednatele,

tak jsem, jak to říct slušně, v háji,

jakože totálně v háji, protože tam člověk prostě

dojde na úřad, řekne, hele, chci si založit firmu,

prostě klasické nějaké lokální sročko a,

no a kde chcete provozovat obchodní činnost,

no asi jako támhle, no, tak to potřebujeme nejdřív

jako nějakou, potřebujeme smlouvu od vlastníka,

takže teda to. Okay, tak dojdu tam a,

a jakou máte firmu, jo, a už se to tak jako

točí v kolotoči. A v okamžiku,

kdy jsme se takhle točili pár měsíců, jsme říkali,

hele, takhle to jako nejde, to prostě, to nejde prostě,

chceme těch zemí otevírat víc a nemůžeme

se na tomhle zasekávat, tak jsme vlastně nabrali

lokálního, řekněme, toho, řeknu, store manažer/country

manažer vlastně v rámci té prodejny a už to jelo,

najednou už to frčelo, tam přišel, rumunština

a samozřejmě ty úřady, tam ta angličtina jako

je sprosté slovo, bych skoro řekl, takže ten,

ten, ta kolegyně nebo zrovna tam byla

jako Rumunka, takže tam přišla a najednou

už to začala jako frkat a bylo to během pár týdnů

jako hotové relativně.

Když tě tak poslouchám, napadlo tě, nebo napadlo vás

nabízet RaaS i mimo e-commerce jako

klasickému retailu? Protože na expanzi

to je ideální věc, ne?

Je, těch nápadů máme strašně moc

a samozřejmě tohle to je jedna z myšlenek,

akorát samozřejmě člověk za mě musí se trošku se

snažit se držet toho nějakého fokusu,

když to člověk roztáhne do moc velké košatosti,

tak se to potom hrozně těžko jako řídí a určuje

se ten jako nějaký směr.

Těch smýšlení, kam se to dá posouvat,

je samozřejmě jako vícero, ta prvotní myšlenka, ano,

byl u toho e-commerce, protože vlastně z toho

vzešel i ten nápad vůbec jako obecně,

protože pro ty e-shopy bylo strašně jako náročné vůbec

ten svůj e-shop nebo tu svoji prodejnu v rámci

toho e-shopu dostat buď vůbec na nulu a jako zisk

to už jako se vůbec jako nebavíme,

ale vůbec na tu jako nulu, aby měli vůbec nějakou

tu jako fyzickou prezenci a teď ať už vůči svým

dodavatelům nebo pro svoje zákazníky,

někde vlastně jsme se o tom bavili,

co byl ten důvod, jo, někdo má tu vzorkovnu ala

showroom, někdo na obrat, někdo kolem toho tvoří

komunity třeba, jo, že opravdu fakt jako

má tu prodejnu a kolem toho si tvoří tu komunitu,

protože ti lidé, hele, dobré, já potřebuje nějakou

hračku, tak vím, že jdu sem prostě a rovnou,

ale vůbec jako nepřemýšlím. A v tom je to jakoby

zajímavé, že pak samozřejmě a zase retence

a už bych se zase opakoval. -Jo, jo. Hele,

ať to budeme nazývat nová myšlenka nebo

moderněji inovace, zajímá mě tam hrozně jedna věc.

Ty jsi říkal, že jste si dělali nějaký průzkum,

RaaS v tuhle chvíli podle vás zatím nikdo nedělá,

což otevírá hromadu, hromadu možností,

na druhou stranu, jaké to je protlačovat

do trhu něco, co ten trh vlastně nezná?

Je to, já už jsem si to jakoby zažil

relativně, už nějakou zkušenost s tím jakoby

trošku mám a je to jako náročné,

když to řeknu jako hezky, evangelizovat ten trh,

jo, protože samozřejmě člověk řekne RaaS

a všichni na něj, jakože co RaaS,

jako co to znamená nebo o čem se tu vlastně

jako bavíme. Není to úplně jednoduché,

je to samozřejmě o tom, a vlastně se to trošku

malinko i učíme v rámci toho konceptu,

učíme se to vysvětlovat, co to vlastně je,

protože když člověk jakoby nahrne ty informace všechny

najednou, tak ti lidé úplně někdy jako se nechytají,

protože, a úplně jako přirozeně,

protože prostě s tím jako nikdy nepřišli do kontaktu.

Když to se snažím jako říkat úplně nejvíc softově,

jak to jde, tak je to jenom o tom, že hele,

máte prodejnu, o kterou se nemusíte starat,

a tu prodejnu, co je vlastně důležitý ten

aspekt, sdílíte s dalšími vlastně top hráči v rámci

e-commerce, což je vlastně potom hrozně fajn,

že tam chodí nejenom ten váš zákazník,

možná ještě co je fajn, dneska jsme zatím furt

v tom, že jakoby, řekněme, nekonkurenčním prostředí

v rámci těch vlastně jednotlivých vlastně

partnerů mezi sebou, moje, a to, jak se o bavíme

těch nápadech, moje myšlenka je i to,

že bych rád někdy dělal vlastně speciálky,

prostě Pikito a pod tím, já nevím, sport edition,

plácnu a nasekat tam různá sportovní vlastně odvětví

od tenisu, fotbalu, hokej atd.

a vlastně mít to jako nějakou speciálku.

Je to konkurenční prostředí, ale zase v tomhle

tom případě pro mě to dává to,

že když já bych chtěl jet do krámu a jedu tam 5,

10 minut, tak dojedu vlastně kamkoliv kdykoliv

v pohodě, ale kdyby to už bylo půl hodiny,

tak kvůli jakoby jednomu krámu asi už bych to třeba

jako nejel tu cestu. No ale když jich tam bude 8,

ty jo, tak jako jedu hned, že jo, jo, to je takový

trošku, asi bych to přirovnal k IKEE,

vezmu dneska IKEU, tak dneska oni si vezmou

celý ten park a narvou si tam všechny ty ostatní,

a teď já nevím, SCANquilt, nebo jak se jmenujou,

a tady ty atd. atd. a vlastně oni tím vytvoří

tu ohromnou bázi těch zákazníků,

tu komunitu vlastně kolem toho, že když oni,

jo, jasně, potřebuju ložní prádlo a jedu tam

prostě automaticky. A tohle samozřejmě je něco,

kam já si myslím, že můžeme mířit a co si myslím,

že dává jako ohromný, ohromný jako smysl.

Teď vlastně napadlo, ty těmhle těm partnerům

držíš i sklad, nebo to je opravdu jenom showroom?

Je to o tom, že je tam možnost i držet sklad,

někdo ten sklad třeba ani nepotřebuje,

protože těch produktů nemá tolik, takže vlastně to,

co my máme, vystavíme vlastně na té prodejně

a je to prostě o tom, že máme nějaké dozásobení,

jednou týdně chodí pravidelně, můžeme se bavit,

my dneska vlastně dokážeme fungovat na základě, řeknu,

hloupého Excelu, prostě i s Excelem se jako

zvládneme to zpracovat a když někdo to chce

mít jako jo fakt hezké a pěkně to vyšperkovat,

tak samozřejmě nějaká ta API a tam už člověk

si hraje s takovými věcmi, když padnu pod zásobu 5,

automaticky se vytváří objednávka,

-nashromáždí se za týden, posílá se. -To znamená,

že reálně má od tebe opravdu, a chápu,

v rámci omezeného sortimentu, protože místa

není nazbyt, ale v rámci omezeného sortimentu

je to opravdu teda prodejna se vším všudy,

-není to jenom vzorkovna. -Jo, jo, jo, přesně tak.

Je tam možnost si tam dát i nějakou skladovou zásobu

a přesně, jak jsi řekl, u někoho můžeme vzít celý

sortiment, protože jich je jako pár těch produktů,

někdo když má 3 tisíce, 10 tisíc SKUček,

tak jedeme klasicky Paretovo pravidlo prostě,

to, co funguje nejvíc a tam možná i je

to o té strategii toho partnera,

někdo prodává tam, kde je největší obrat,

to, co se prostě jako točí a prodává,

někdo chce předvést něco nového, nový produkt,

nějaká inovace atd.,

pro někoho je to,

každý si v tom najde něco svého v rámci tohohle toho,

takže, a od toho se samozřejmě přirozeně

potom odvíjí to, že chce třeba někdo větší

sklad, menší sklad a je to, že člověk vlastně

balancuje na tom, kde se to potká jako vlastně

nejlíp v rámci tohohle.

Jak často se stane, že jdu pro hračku a odnesu

si k tomu ještě pánvičku od úplně jiného e-shopu,

který tam je s vámi na stejné ploše?

Překvapivě často si myslím, nebo myslím,

možná když to vezmu i z těch jakoby dat jako

takových, je to vlastně o tom, že když dneska

člověk, a to se dělá docela často,

stoupnu si tak jako někam do rohu,

dělám ze sebe zákazníka a koukám, jak tam ti lidé

jako chodí a jak se vlastně chovají.

To je pro mě vlastně hrozně důležité vlastně chápat

smýšlení toho typického zákazníka našeho,

potažmo toho našeho partnera a oni tam vlastně

většinou jako vletí, že si jdou třeba vyzvednout

objednávku, to je ten asi jakoby největší jakoby

traffic, samozřejmě i něco je ten walk-in zvenku,

že, hele, koukám, zajímavé, ty jo, hodně značek,

které znám, tak jdu dovnitř, ale je potom

vidět jakoby rozpoznávat toho člověka,

že vlítne dovnitř, teď jo, objednávka,

skočím ke kiosku, zadám PIN kód,

vyzvednu a teď čekám na balíček, já nevím,

tu minutku, otáčí se a říká, ty jo,

kam jsem to vlezl vlastně, kde to jako jsem,

tohle vůbec jako neznám, jo, řeknu takové malé

obchodní centrum, bych řekl, jakoby opravdu

v rámci tohohle, jak je tam třeba 10,

12 různých kategorií, tak je to opravdu,

že z každého něco, je to, ať už, já když řeknu,

erotika, tak tam máme hračky, jo, tak tam máme,

nevím, nějakou pánskou kosmetiku atd.

atd., takže ať už maminka, tatínek, děti,

každý si vybere z toho svoje.

Erotika a hračky v nejvzdálenějších

-koutcích od sebe. -Je to tak, je to tak,

samozřejmě u té erotiky je to furt, samozřejmě

dneska už se to trošičku víc probouzí,

dneska už obecně ta erotika není to úplně zakázané

slovo, už se to dneska obecně vnímá do nějakého

asi jako běžného života, nějaký vývoj v rámci

duševní hygieny, bych to možná i nazval, atd.

záleží, kam až jako zajdeme a samozřejmě, jo,

tam člověk zase jde selským rozumem,

takže máme nějakou zástěnu na nějaké jakoby,

řekněme, jak bych to řekl, hanlivější produkty nebo

nějaké trošku peprnější a je to blízko hnedka

té vlastně, té kasy, kdy vždycky je nějaký

prostě prodejce, aby prostě furt dokázal

zamezovat tomu, že tam nevběhne někdo, kdo by neměl.

Jo, jo. Hele, napadlo mě takhle,

když klestíš cestu novému nápadu nebo novému

systému nebo přístupu tržnímu,

tak si mnohokrát nabiješ nos. Ty už sis tady

sám řekl o to, že se chceš podělit o nějaký

fuck-up, který byl nejdražší?

Asi si myslím, že my jsme ze začátku,

a to je docela dost drahý,

netrefili jsme úplně tu možná až jako přesnou

bázi těch zákazníků, bych trefil, nebo nevěděli

jsme možná, ještě lépe bych to nazval,

protože když se to vlastně začínalo,

tak takový jako nápad, je myšlenka, tak uděláme

nějaký nábytek, uděláme to do nějakého místa,

nějakého prostoru a uvidíme, co se jako stane.

My teda naštěstí, protože většina těch

startupů prostě jako pojde v podstatě,

my jsme to jako nějak zvládli,

tady tohle to se vlastně přes to překopat,

protože jsme zkusili Prahu, fungovalo to super,

skočíme přes kopec, Slovensko, zas to funguje,

super, tak nějakou drobnou exotiku,

tak zkusíme Rumunsko a zase to tam jako cvaklo,

tak jsme si jako věřili, okay, ten koncept dává smysl

a dneska když už jdeme jakoby zpětně,

tak víme x věcí, víme to, že tam byla ohromná nějaká

věc, kde jsme možná i třeba trošku ze začátku

neposlouchali a to je vlastně multi-brand,

protože my dneska máme nějaký brand Pikito,

to je nějaký brand, který v B2Bčku si myslím,

že už dneska jsme docela známí, ale B2C nás

prostě jako neznají a vlastně říkám to úplně

otevřeně na rovinu, tam ta práce nebyla odvedená

a neznají nás tak dobře, možná už ti lidé,

co jsou naučení tam chodit, hlavně do těch prodejen,

které jsou otevřené nejdéle, což jsou dneska

nějaké 2 roky, ale v rámci tohohle jsme nevěděli,

jak se vlastně pozicovat. Máme mít barevné logo,

ostatní černobílé, no, ale ti partneři jsou docela

důležití, oni mají jako výrazná ta loga a spíš

asi ti zákazníci jdou za těmi partnery,

nejdou třeba úplně za námi, jo, a tohle je jako velké

bilancování, jak to vlastně jako udělat, což si myslím,

že jsem neudělal úplně šťastně,

dneska to logo není, posluchači, my to teda jako

řešíme, možná stihnu, nevím, kdy se přesně bude

vydávat epizoda, ale my teď jsme ve fázi

nějakého rebrandingu, protože to prostě víme

bohužel, takže, nebo bohužel, možná bohudík,

takže cca během měsíce, měsíce a půl,

když všechno půjde dobře, tak už to bude úplně jinak,

tak třeba to ještě stihnou to původní logo nebo

ho najdou na internetu, ale není hezké prostě,

jo, černé s nějakým červeným detailem,

prostě působí to možná trošku diskontně,

bych to asi jako nazval a dneska my víme,

že naši partneři jsou spíš více ti jako high-endovější,

bych řekl, asi víc ne tolik tlak na cenu,

ale hlavně tlak na tu kvalitu, servis,

rychlost doručení a prostě tady ty věci,

díky kterým si myslím, že oni obecně můžou

na tom trhu vlastně přežít a dneska to vlastně vidíme.

Temu, které tam střílí prostě za, nevím,

10 Kč všechny produkty v domácnosti, tak prostě

tam podle mě nijak moc jinak se jako bojovat nedá,

protože ta cena, to je prostě klasická

spirála, s toho už se těžko potom jako vytáčí.

No a jaké je teda rozhodnutí, bude Pikito

něco jako nová Zásilkovna, kam si budu chodit zkoušet

12 triček a vezmu si jedno?

Pikito nebude nová Zásilkovna.

Ne, jako myslím jako brand, já teďka

myslím tím stylem, nemyslím stylem toho,

co dělá, ale chcete se stát sami tím velkým brandem,

za kterým půjdou ti e-shopaři a budou říkat,

tam jako musím být, musím být ve všech Pikitech,

anebo to rozhodnutí je upozadit se,

být to jméno jenom v B2B a navenek pro mě jako

zákazníka tlačit jednotlivé brandy?

Hrozně bych rád ti řekl, jak to jako bude na 100 %,

ale teď jsme právě v nějaké té fázi a čím nějakým

způsobem, možná to nazvu, čím víc jakoby vím,

tak tím víc vím, že nevím, jo, a ten

branding, to je jako, to je vlastně jako

disciplína sama o sobě. Já si můžu jako něco myslet,

ale můžu si to myslet velice špatně a já si hrozně

rád nechám poradit od někoho, kdo je na to jako

super odborník. Relativně si myslím,

že chápu nějaké jako věci ohledně nějakého jako

IT commerce atd., různé přesahy i třeba

možná jsme v tom retailu už dneska,

ale prostě ten branding třeba,

tuším a cítím, že máme nějaké jako rezervy

a tohle to vlastně já jsem i sám zvědavý,

s čím za námi přijdou ti profíci prostě z toho

oboru a čím nás bude jako tlačit.

Moje myšlenka dneska, co si myslím,

dneska je to o hlavně těch jakoby partnerech,

protože ti mají ty silné brandy,

ti mají ty silné sociální sítě,

kde mají desítky tisíc sledujících atd.,

takže je to dneska primárně o nich.

V rámci budoucna nedokážu soudit,

protože když se posuneme třeba za jako fakt hodně

dopředu, 4, 5 let, tak věřím, že těch prodejen

budou možná nižší desítky, když jako to půjde

fakt hezky a v rámci Česka úplně přirozeně,

protože dneska z toho Česka vycházíme,

ta báze těch partnerů je tady největší, tak věřím,

že tady i v té republice těch prodejen může být

úplně v pohodě 5, 6, 7, nevím, kde se to může

jakoby zastavit a tam si myslím,

že už možná se můžeme dostávat do té pozice,

že vlastně my už jako brand Pikito budeme vlastně

zajímaví, že už prostě když ten koncový zákazník,

ten B2C zákazník uvidí támhle nějakou reklamu

a uvidí Pikito, to je pecka, jo,

nebo půjde někde okolo a samozřejmě je to o těch

lokalitách. Takže dneska my už i řešíme to,

protože dodneška jsme v nějakých retailových

parcích a možná se vracím na začátek toho drobného

fuck-upu, nebo toho nejdražšího fuck-upu,

tak vlastně zjišťujeme i ty naše lokality správné,

protože skrz ty partnery jsme zjistili, hele,

ty parky jsou fajn, fungují, ale dá se to podle

mě posunout ještě o level dál.

Takže dneska koukáme na nějaká áčková centra,

opravdu jako ty topky typu, fakt já nevím,

teď řeknu toho Chodova atd. a jdeme do nějakých

totálních high streetů, teď už vlastně máme i

vyřešenou třeba prodejnu v Brně přímo na Náměstí

Svobody, což si troufám říct,

asi je možná nejlepší obchodní lokalita,

kterou si člověk vlastně může relativně jako vybrat.

Takže to jsou nějaké cesty, kudy my si vedeme a jenom

teda ještě ten fuck-up, abych to jenom dopověděl,

trošku jsem z toho ti utekl,

tak ten nábytek jsme podle mě nezvolili úplně jako

správně, protože prostě není to tam,

kam my míříme úplně tím jako setupem.

Je to jako bílé, jsou v tom takové jakoby

lišty zezadu stříbrné, jo, není to ten čistý

hezký minimalistický design,

-tam věřím, že teďko... -Jako myslíš

-nábytek na prodejnách? -No, no, no,

přesně, přesně. Takže, jo, já už to mám tak jako

v hlavě, už o tom mluvím, ani to nezmíním, takže...

Já myslel jako nábytek jako kategorie,

kterou jste měli na prodej. -Jo, jo, jo, no,

to je asi nereálné zrovna u nás, ale mluvil jsem

o tom nábytku, teď myslím vybavení

té prodejny jako takové, takže tam víme,

že už teďko půjdeme dřevo dekor a černé detaily a bude

to pěkné, doufejme.

Takže jdete cestou k většímu luxusu jakoby vnímanému, jo?

No, já se bojím trošku toho slovíčka luxus,

jo, že někdy ty lidi to může trošku jako odhánět

jako luxus a drahé atd.,

spíš jenom jsme pozměnili... -Jak bys to nazval?

Asi high-endovější, takové jako slovíčko,

možná se tam trošku se ti tam u toho mrskám,

ale podle mě to je takové asi to slovíčko,

které si myslím, že je lepší, spíš takhle,

já chci, aby ti zákazníci teď jako v tom globále

za námi nechodí kvůli tomu, že tam je to nejlevnější,

ale kvůli tomu, že vědí, že u nás

si řeknou skvělý servis,

bude jim tam fajn, přijdou tam, hraje tam fajn

hudba, voní to tam a je to pro ně nějaký

zákaznický zážitek a to je, co vlastně chceme

poskytovat těm partnerům, aby, protože vlastně

my dneska primárně to naše, z čeho my žijeme,

tak je hlavně to B2B partnerství,

z těch feeček vlastně my žijeme primárně,

je tam samozřejmě nějaká třeba jako i komise,

ale to jsou relativně jakoby drobná procenta,

to hlavní, co ty, to jsou ta vlastně feečka

a já prostě chci těm partnerům fakt dopřát to,

aby to pro ně bylo 1:1 vůči jejich vlastní prodejně,

aby tam byl ten skvělý servis,

aby ti prodejci byli skvěle naškolení,

aby ti zákazníci se tam hrozně rádi vraceli,

aby to byla fakt jakoby a dneska se o tom hodně

mluví, prostě ten customer experience,

fakt ta skvělá zákaznická zkušenost.

Takže finále je nákupák v rámci nákupáku.

Možná, vyzkoušíme to, dostaneme se tam.

No, každopádně branďáci, co nás teďka posloucháte

nebo se na nás koukáte, velmi pravděpodobně už víte,

jak to dopadlo, anebo se to brzy dovíte,

tak nám dejte vědět jako zpětnou, zpětnou vazbu

Davidovi, jestli to, co nakonec zvolili a to,

co my dneska ještě

v čase natáčení nevíme úplně přesně,

jak to dopadne, jestli to dopadlo dobře.

Já když tak budu rád klidně za všechny hejty,

sypte to do nás, my ba naopak,

my potřebujeme hrozně moc zpětné vazby,

protože já vlastně jakoby tím, jak objevujeme

něco úplně nového, nikdo před námi to nešlapal,

tak to je jediná cesta, jak my se RaaSově

můžeme posouvat.

Jeden z důvodů, proč jsi tady,

jeden je ta samotná inovace, RaaS,

a druhý důvod, proč jsi tady,

protože tohle to je podcast pro technické,

technologické a výrobní firmy, je,

že když jsme se potkali poprvé, tak já jsem

se tě napřímo ptal, jestli se cítíš víc jako

retailák nebo jako technologická firma,

a ty jsi řekl, že technologická firma.

Tak mi řekni, co je na tom vlastně technologického,

teď to vůbec nemyslím zle, ale to co vidím já,

tak vidím vlastně hromadu regálů, obchod.

Co je vlastně

v zákulisí, proč to může fungovat tak, jak to funguje?

Jasně, k tomuhle, aby to fungovalo,

aby člověk dokázal dát dohromady mraky partnerů,

kteří každý frčí na jiném řešení a teď

se můžeme bavit o e-shopových řešeních,

ERPčkách a už to jenom jako roste, tak k tomu

je potřeba nějaká sofistikovaná

infrastruktura, hlavně ta technologická.

My vlastně v rámci tohohle, v podstatě to dneska asi

můžu nazvat, řešíme jako in-house,

máme tam na to, řekněme, nějaké jakoby, řekněme,

běžné, běžné ERPčko jako vyššího levelu,

ale už si to potom jako stavíme fakt jako

opravdu jako na míru. Řeší k tomu člověk nějaký

kioskový systém, řeší potom k tomu systém televizí,

dneska vlastně na těch prodejnách máme i nějaký

displej, kde ten člověk si může jakoby rovnou

procestovat tím e-shopem atd.

a tohle všechno samozřejmě, aby dal člověk jako do kupy

s tím, že partneři mu posílají data o těch

balíčcích, posílají mu data o tom, co má na té prodejně,

dějí se tam změny cen atd. atd. a to je samozřejmě,

kam třeba i jako míříme, elektronické cenovky

jednoznačně, jo, aby prostě, myslím,

že to dneska zvládáme docela fajn a furt jako

manuální činnost, která prostě ne, nechceme,

jo, prostě furt my při tom každém kroku, co děláme,

se snažíme přemýšlet tak, že nemám 3 prodejny,

dneska jich mám 20 a takhle já ten mindset musím

mít nastavený, protože když bych přemýšlel,

že mám 3, tak při těch 20 mě to ohromně

-kousne do zadku. -Jasně. -Jo a tam to člověk potom

už hrozně těžko jako honí. Takže tady už to fakt

se snažíme takhle jakoby setupovat,

aby to fakt frčelo dobře a abychom to dokázali dělat,

si myslím, v poměrně docela malém týmu, myslím si,

že fakt teďka je nás docela dost málo na to,

kolik toho děláme a v tom setupu,

v jakém dneska jsme, tak věřím, že dokážeme

-narůst jako trojnásobně. -Kolik vás je?

Když pominu prodejny jako takové, kde samozřejmě

to naskočí o ty vedoucí prodejny, prodejce atd.,

tak dneska, samozřejmě trošku jako rosteme v čase,

teď řeknu, ten tým, jsme nějakých 8 lidí,

podle mě, něco takového, 8, 10.

A celé to IT zázemí si píšete sami in-house?

Máme na to partnera, který nám s tím vlastně pomáhá,

ale za nás vlastně máme tam, řekněme,

jakoby jednoho konkrétního člověka,

nebo řekněme dva, jeden, který řeší ten produkt

jako takový, do toho asi nějakým způsobem krafám

trošku i já a pak je tam ten opravdu člověk,

ten jako dato, řekněme, hardcorovější IT,

které už zadává ty konkrétní vlastně

požadavky té exekuce, a to je ten člověk,

kolem kterého se to relativně jakoby točí,

a pak máme tu exekuci od někoho jiného.

Takže vlastně jako nepotřebujeme ten tým

mít jako v okamžiku toho, kdy to jako řešíme,

ty kapacity bychom asi vždycky nevyužili efektivně

a tohle v rámci nějaké té efektivity je prostě

nejlepší cesta současná.

Hele, vlastně bez ohledu na to, kde se pohybuješ,

v téhle té fázi, co tak vidím u firem,

je hrozně důležité

zvolit si správnou míru toho, kdy

já se přizpůsobuju partnerovi a kde já říkám

natvrdo, jestli tady chceš být,

tak půjdeš do toho mého systému, tak jak

já ti řeknu, jo.

Jak jste vybruslili tady z tohohle toho?

Protože, jo, potřebuješ rychle se, předpokládám,

že máte investory, takže potřebuješ ukázat

velmi rychle nějakou trakci,

sám chceš být úspěšný, chtěl

ses dostat do 30 pod 30.

Možná nějaký tajný sen, je otázka,

-jestli to je reálné. -Ještě máme pár měsíců, ne?

-No. -Tak jestli posloucháte,

David je kandidát. Každopádně potřebuješ ukázat

trakci, na druhou stranu nechceš se podbízet,

stavíš systém na 20 plus prodejen,

i když máš jenom 3. Jak o tomhle tom přemýšlíte

nebo jak se vám daří ty parťáky,

aby to bylo škálovatelné, přimět k tomu,

že oni se do značné míry musí přizpůsobit vám?

Je to o tom, že dneska jdeme cestou toho vlastně

i těch integrací na ty hlavní hráče,

ať už ty, řekněme, e-shopové platformy nebo

ta ERPčka jako taková,

asi něco, kde v podstatě nemáme nějaká omezení,

bych řekl, jako investičního rázu,

tak jako investice do té integrace v rámci těch

partnerů, aby, protože my, takhle,

my se dokážeme fakt dneska napojit na kohokoliv jenom

hloupým Excelem, když to řeknu takhle,

skrz nějaký základní FTP server atd.,

což to dneska zvládne v podstatě kdokoliv

a je to funkční, je to naprosto funkční,

je to fajn, ale chybí tam takové ty potom už ty fajn

featurky i typu, já nevím, třeba v tom Rumunsku,

že my dokážeme chystat to zboží lokálně

z té prodejny a dokážeme ho lokálně poslat,

ať už D+1, normální dopravou nebo kurýrem D+0,

to si myslím, že je super, do Rumunska dodám

to za 3 hodiny, to mi přijde jako perfektní

věc, ale prostě, no a tím samozřejmě jako,

umíme se dostat D+3 nebo kolik prostě ty e-shopy

dneska třeba i mívají v rámci toho Rumunska,

už někdy D+2 i jako zvládají,

záleží samozřejmě lokalitou v té zemi a to jako

nezvládnou prostě bez toho, bez toho API,

jo, jako takového a tam samozřejmě my můžeme

jít naproti tomu, že vlastně se napojíme

na ty jednotlivé partnery a to je za nás, říkám,

tam vlastně v podstatě nemáme jako omezení

v rámci tohohle. Je to samozřejmě trošku asi

lobbing u těch partnerů, hele, nám se to jako

vyplatí, jo, my jako soustředíme,

a to je možná i proč třeba u nás jsou

i ti velcí partneři, protože i díky nim

my paradoxně můžeme pomoct třeba i těm menším,

protože díky těm velkým partnerům,

kteří mají trošku slovo u toho svého providera

nebo dodavatele, tak my se dostaneme k němu

a dokážeme tam nacpat vlastně nějaký ten connect

k nám, aby vlastně přišel ten malý a takhle

to rovnou cvachlo a bylo to super.

To znamená, že e-shopy psané na míru u vás nemají šanci?

Mají, mají, mají, určitě. Tam je to zase potom dané,

že když oni to mají na míru, tak to mají vlastně

svým způsobem nějakým in-house, není to nějaké,

řekl bych, krabicové řešení,

na které přesně člověk musí hledat jako, kudy se tam to,

tady jde vlastně celkově jako directem a bývá

to samozřejmě jako nejjednodušší,

tam ten connect se udělá velice jako jednoduše.

Hele, poslední otázka, kdybychom z toho,

co jsme tady dneska řekli,

nad rámec RaaSu, v rámci inovací,

byznysového přemýšlení,

tady přizpůsobování se okolí a tak, možná

mapování trhu, abychom minimalizovali ty fuck-upy,

bychom měli vyzvednout 3 až 5 vět, které jako

jediné by zůstaly v hlavách těch,

co nás poslouchají a došli s námi až sem, co by to bylo?

3 až 5 věcí, které jsou jako highlighty, jo, obecně.

A mám se držet čistě v tom RaaSu, nebo...?

Můžeš, můžeš a pokud to dokážeš zobecnit jakoby

na spíš byznysové přemýšlení nad kategoriemi,

bude to ještě lepší.

Okay. Za mě možná, jak jsem mluvil o tom,

že pakliže fakt si nechci dělat tu firmu,

že do nějaké velikosti a hitnu, plácnu, nevím,

milion měsíčně a víc už nechci,

tak opravdu přemýšlet o těch jako krocích,

že prostě, hele, já když udělám teďko něco

a budu to dělat jako manuálně a manuálně x 20,

tak mě to jako zabije. Takže už u tohohle

to jako připravovat a řekl bych i tu organizaci

to připravovat, to je jako hrozně důležité,

i ty lidi, aby ti lidé už v tomhle tom vlastně

žili a v tom je si člověk vlastně jakoby vychovával

svým způsobem, protože to je jako hrozně důležité,

protože pak když přijde někdo nový a přijde,

když tam nebude těch, a vezmu náš případ,

nebudou 3 prodejny, ale bude jich 10,

tak už zajede do funkčního systému a už ví,

jak to jede a jede, jo, jenom zapadne a frčíme

prostě jako dál a nezdržujeme se v tom.

V tom je to jako za mě asi jedna z těch věcí.

Druhá věc, co mě napadá,

výrazně otevřená komunikace v rámci té organizace.

U nás je to hodně dané i tím samozřejmě,

že máme dost lidí, kteří jsou, řekněme,

v nějakém hybridním režimu, občas jsou v kanclu,

občas nejsou, obzvlášť třeba i retailoví manažeři,

ti jsou furt někde v provozu a je to o tom,

že ty lidi, je dobré mít nějaký kanál,

kde vlastně sdílím aspoň jakoby ten,

to gró bez nějakého třeba většího detailu, ale to gró,

kde vlastně komunikujeme napříč tou firmou o těch

základních věcech, protože je vlastně i fajn,

když ty přesahy mají i ti ostatní a jako chápou,

co se kde děje a pak samozřejmě ano,

když člověk chce jít do toho extra detailu,

tak nějaký projektový nástroj, kde už řeší

jednotlivé tasky a už jde jako fakt do toho detailu,

který už jako samozřejmě pro ty všechny lidi

nemusí být vždycky relevantní

v rámci tohohle toho.

Pak obecně bych řekl, odvaha, fakt jako člověk

když něco rozjíždí a něco malého,

musí mít obrovskou odvahu a každý, kdo si tohle jako,

kdo do toho jde, tak mám vůči němu obrovský obdiv,

protože už jsem si to jako taky vlastně vyzkoušel

a je to jako mazec, ať už jako časový a teď

když do toho chce jako míchat i nějaký trošku

jako osobní život, řeknu nějaké možná sportovní

záliby a i třeba tu rodinu a nechce jakoby,

aby ta rodina za to byla jako trestaná,

za tu nějakou jeho kariérní ambici,

tak je to jako challenge, je to jako výzva, jo.

Mám to fakt jako, teď sám to jako zažívám,

mám jako dvě malé děti a poslední půlrok,

my vlastně nějaké 2,5 a půl máme a poslední půlrok

je trošku mazec, mám pocit malinko,

ale je to jako radost, prostě je to samozřejmě jako

sranda, je to radost, ale

proto vrátím se zpátky, ta odvaha.

Fakt člověk musí mít trošku odvahu a nebát se,

takže to je to. Přemýšlím, co bych ještě vypíchl,

no, těch věcí je samozřejmě, skončíme,

-napadají mě jejich mraky. -Já myslím, že odvaha

je úplně geniální závěr.

-Takže asi tak. -Protože bez odvahy

se nedá dělat skoro nic, ne, ani mít ty děti teda.

Je pravda, že máme ambice, chceme jít až na 4,

je taková, jakože se bavíme...

Děti? No, no, no. Všichni tak jako koukají,

přesně jako koukáš ty, 4, jo, aha, no,

-tak... -Já jsem si to nechtěl

-splést s prodejnami, víš. -Jo, jasně, jasně,

-jasně, ne, tak... -4 děti.

Je to, je to zábava.

Tak ať se ti daří

v produkci dětí i nových prodejen.

Držím palce, ať to dál šlape a ať za pár let RaaS

neslyším jenom v rámci Pikita,

ale ať je to nová kategorie, kterou

jste prorazili do světa.

Já doufám, díky moc za pozvání a hlavně doufám,

že jak to byl odskok od té běžné možná bubliny,

která tady je, tak pro ty posluchače

to bylo něco nového třeba, dozvěděli se malinko

-něco nového. -Doufám, že nám dáte vědět, vy,

co jste doposlouchali a dokoukali až sem.

-Davide, děkuju moc. -Díky moc.

Tak jo, tak jsme dneska nakoukli,

jak už David říkal, mimo standardní bublinu.

Myslím si, že to vůbec nebylo na škodu,

protože i když možná nejste

B2B partner RaaSu, tak stoprocentně všichni

jsme B2C, potenciální klienti RaaSu, myšleno,

můžeme si klidně k Pikitu chodit něco vyzvedávat,

ať už jsou to hračky nebo ta druhá kategorie,

kterou tady David zmiňoval, tu si dohledejte

potom zpátky.

Jestli se tak stalo, tak jsme naši práci udělali

dobře, v tom případě vás poprosím znovu o odběr,

like nebo posunutí kamarádce, kamarádovi,

kolegyni, kolegovi,

abychom dělali osvětu a dotlačili Zážeh

co nejvíce z vás.

Mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh, www.martinhurych.com/zazeh,

kde v tuhle chvíli u téhle té epizody je bonus,

který z Davida ještě vyrazím,

protože jsme se zakecali, já jsem mu zapomněl o něj

říct, ale nebojte se, v tuhle chvíli

už tam někde visí.

No a mně už nezbývá, než držet vám palce

a přát úspěch, díky.