Stojíte před výzvami v B2B podnikání a hledáte

úspěšné strategie? V Zážehu s Martinem Hurychem

najdete odpovědi. Každý týden Martin rozebírá

problémy ve strategickém managementu,

moderním obchodě, inovacích a budování

angažovaných týmů. I dnešní epizoda vám odhalí,

jak posunout vaši firmu na vrchol trhu a udržet

si tuto pozici dlouhodobě. Připojte se k nám,

poslechněte si příběhy úspěchu a získejte

praktické rady, které nastartují vaše podnikání.

Překonejte překážky s Martinem Hurychem

a dosáhněte úspěchu.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh.

Na začátek bych měl už tradiční prosbu,

tak jako vždycky, pokud se vám Zážeh líbí,

cokoliv jste z něj použili, kamkoliv jste nás poslali,

tak bych hnedka teďka vás poprosil o jednu věc,

abychom na ni po skončení dílu nezapomněli.

Dejte odběr nebo like nebo nás pošlete

nějakému kamarádovi. Speciálně pokud dáte odběr,

tak vyhrajeme my dva, vám už neuteče žádná další

epizoda a mně pomůžete dostat se skrz algoritmy

sociálních sítí, takže si budu moct zvát

ještě víc tak skvělých hostů, jako jsou ti dnešní.

Dneska tu mám totiž dva, Radka Miškovského

a Míšu Miklasovou. Radek je šéfem agentury

CreatiCom a Míša je head of jedno spin-offu,

Influencom. Dneska se budeme bavit,

jak tahle relativně mladá parta lidí vychovává

svoje talenty. Souhlasí to?

-Souhlasí to. Ahoj, Martine. -Ahoj, dobrý den.

Dobrý den, děkujeme za pozvání.

Rádo se děje.

Kdo nebo co je talent?

To je hnedko ostrá otázka na začátku a je otázka,

dá se to definovat ze spousty úhlů.

Pro mě je to člověk, který chce, chce na sobě

makat, chce posouvat sebe a má nějaký vnitřní motor.

To je pro mě člověk, s kterým já hrozně rád

pracuju, a to je pro mě definice talentu.

Můžu být já talent?

Můžeš, já myslím, že na sobě hodně pracuješ,

posouváš se a

-můžeš být i ty talent. -Jo, já protože proč

se takhle ptám,

to, co vidím ve spoustě firem,

tak talent = mladý člověk.

Mladý člověk pro spoustu lidí z mé generace dneska

díky nějakým změnám v životním stylu

a jiným preferencím =

potenciální problém. Tak jak to děláte u vás?

Já musím říct, že právě kvůli tomu,

že narážím i sám u sebe na to, že

není tam určité pochopení ve spousty směrů jako

v té práci, v očekávání, v nějakém společném

naladění, v nějaké komunikaci,

v nějakých hodnotách, proč vlastně chodíme

do práce, tak mě, jelikož, zmíním,

že jsme v Ústeckém kraji, působíme, tak mi nezbylo

nic jiného, než vybudovat nějakou kulturu,

do které budu hrozně rád chodit a která právě

v tom regionu jako přitahuje hodně talentů,

především z pohledu té kultury a to,

co jsi sám říkal, že oni nechtějí ztrácet s nimi čas,

nechtějí jim naslouchat, nechtějí

s nimi pracovat, jo. Takže na začátku já jsem

hodně pracoval a CreatiCom vlastně pracoval s

vysokoškoláky, částečně se středoškoláky,

ale primárně s vysokoškoláky,

dneska ale se k nám, k nám přecházejí lidé

třeba i z korporátů, protože dáváme tu svobodu,

dáváme prostor pro růst, pracujeme s těmi silnými

stránkami a i pro ten CreatiCom to byl obrovský

skok, když se k nám přidávali lidé,

kteří už měli třeba 20 let zkušeností, ale

my jsme jim dali ten prostor zaměřit se na jejich

silné stránky a pracovat na nich a ne píchnout

si v 8 a odejít ve 4 a když náhodou máš nápad

nebo to někam chceš jako posunout tu firmu, tak

ať už ani to nemusí být jako, ani to nemusí být

vyřčené, ale víš, že v té firmě máš mlčet,

sedět a odmakat si ty hodiny,

což pro spoustu lidí je prostě za mě zabiják

-potenciálu. -Hele, k tomu se všemu dostaneme,

jenom aby bylo vidět, odkud přicházíte a co máte

za firmy nebo za firmu a co máte na starosti,

jak jste se dostali tam, kde jste?

Tak já jsem s marketingem začala u Rádi v

CreatiComu 4 roky zpátky, pak jsem si na chvilku

odskočila do korporátu, do Lidlu na stáž,

kde jsem se vlastně ze stážistky dostala

až na centrálu, na HR oddělení a následně

jsem tvořila osobní značku i českému CEO Lidlu,

ale pak právě jsem dostala i od přímo Lidlu velkou

nabídku, ale ten korporát, není to něco, kam,

nebo kde bych se teďko cítila,

kde bych chtěla růst, právě jsem chtěla růst,

tvořit něco svého a tam vlastně přišla nabídka

od Radka tvořit společně s nimi a s mými kolegy

Influencom, kde se zaměřujeme na influencer

marketing. Takže v marketingu jsem více

než 4 roky, Influencom tvoříme půl roku, rok,

rok na podzim a je to vlastně něco mého,

v čem já vidím smysl a co chci dál rozvíjet.

Okay. Ty ses dostal ke CreatiComu jak?

Tak já to vezmu trošičku, ještě trošku historicky,

já vlastně jsem od 18 let podnikal,

vlastně dálkově jsem si dělal vysokou školu,

do třídy se mnou chodili lidé většinou z praxe

na to dálkové studium, v Praze jsem to dělal,

pak jsem si šel dodělat inženýra na sever,

měl jsem nějaké, měl jsem nějaké pletky

s Německem v tom pozitivním slova smyslu,

protože to mám jenom 40 minut do Německa,

tak jsem, tak jsem viděl příležitost studovat právě

na severu a mít to kousek i do toho Německa,

jenže jsem zažil opravdové jako, já nevím,

jak to říct, Jiříkovo vidění.

20 let zpátky, doufám, že mě nebudou poslouchat moc

profesorů, ale prostě na té vysoké škole já jsem

byl zvyklý, že jsme si říkali pane kolego,

byl tam cíl, ještě zmíním, že jsem teda měl soukromou

vysokou školu na bakaláři a tam byl cíl posunout

toho člověka nějakým způsobem v těch vědomostech.

Tady byl ten cíl taky, ale od těch profesorů

často neuchopený nebo prostě ne každý profesor

je úplně ideální a na tom severu nerozvíjeli

určitě sebevědomí, možnosti a silné stránky

těch studentů, naopak si myslím,

že to bylo i částečně na sebevědomí těch studentů

občas velký tlak.

Za mě hrozné zjištění, kdy za rok a půl měli

všichni z mé třídy být inženýry a oni vůbec

nevěděli nic o praxi, vůbec neměli žádné zkušenosti

a to byl pro mě obrovský motor,

když jsem viděl 120 lidí 2 hodiny zírat na něco,

co nebylo úplně záživné, tak jsem si přepočítal

můj matematický mozek 240 hodin mladého člověka,

energie, která chce být venku nebo něco tvořit,

někam se posouvat, a oni tam prostě zabili

těch 240 hodin. A to byl pro mě obrovský

motor a vlastně řekl jsem si, že to musím změnit.

V tuhle tu chvíli jsem ještě pracoval na Inovačním

centru Ústeckého kraje a vlastně první známky

CreatiComu vznikly pod tím Ústeckým krajem,

ale nebylo to úplně jako vhodné,

měl jsem tam nějaká omezení, říkali mi určité

kompetence, že nemám a že nemůžu mít,

takže po nějakých 3 letech jsem se rozhodl to vytvořit

po vlastní ose. Takže CreatiCom vzniknul

především z potřeby vzít ty zajímavé lidi

z univerzity, třeba 10, 20 %, kteří byli fakt,

chtěli se posouvat, byli, já jsem to viděl,

byli v tisících věcech lepší než já,

ale nikdo jim neřekl, že můžou a nepomohl jim

otevřít jakoby pár dveří, což jsem vlastně jako

udělal v CreatiComu, vzal jsem tu energii,

nasměřoval jsem ji, trošku jsem jim kryl záda

v těch, z pohledu, ať už jako ten byznys

není někdy lehký a já už jsem nějaké

zkušenosti měl a takhle začínal CreatiCom.

V tuhle tu chvíli CreatiCom už nemá, nepracuje jenom

se studenty, naopak jsme vyrostli tak, že ti klienti,

že ti klienti už úplně juniory je těžké je tam

implementovat i pro ten tým.

Pořád se o to snažíme,

ale snažím se vytvořit i nějakou alternativu,

ať už inkubátor na talenty, to zatím nazývám tak

pracovně, abychom měli nějakou přípravku,

než přijdou do první ligy, což bych řekl,

což bych chtěl nazývat pořád CreatiCom.

K tomu se určitě dostaneme.

Mě tam zaujala jedna věc. Chvilku to znělo skoro

jako charita, já jsem vybudoval firmu,

aby zachraňovala talenty.

Takhle to asi ve finále nefunguje, ne,

protože ty jsi velmi pěkný, rychle rostoucí byznys.

Kde tam vidíš tu přidanou hodnotu vlastně

starat se o ty talenty?

Já jsem to měl od začátku byznysově namyšlené,

protože v rámci CreatiComu, teda zpátky, v rámci

Inovačního centra jsem měl spoustu mentorů

a i ti mentoři říkali, i když máš neziskovku,

tak neziskovka nemůže být založená na tom,

že ti někdo dává peníze, protože kdykoliv

se zavře ten kohoutek a můžeš jako, můžeš skončit.

Naopak neziskovky můžou vydělávat peníze,

být velmi ziskové a tím, tou energií můžou páchat

daleko větší potom dobro. Takže my jsme sročko,

jsme komerční,

ale ta hodnota, kterou jako vytvářím za tím,

pro mě osobně je ta největší přidaná

hodnota, ale nechci říkat, že jsem nějaký úplně jenom

zaměřený na tu charitu. Samozřejmě chci,

aby ta firma byla zisková,

abychom se posouvali, aby generovala zisk.

Takže pro mě ve chvíli, kdy velmi dobře nasměrujete

velmi kvalitní lidi, tak po nich je obrovský

hlad na tom trhu a když přidám špetku zkušeností

odborníků, které si můžu nakoupit, třeba 10,

15 let zkušený člověk, kterého si prostě ze začátku

jsem si musel nakupovat třeba hodinově,

aby tu kvalitu tam dodával, ale ti lidé, kteří chtějí

se učit, posouvat se, tak velmi rychle se z nich

stanou specialisté a co se nám stalo postupně,

tak i ti odborníci se k nám přidali,

protože oni chtěli pracovat v tomhle nadšeném týmu,

rostoucím týmu, těmi zakázkami,

které byly větší a větší, a tu práci, kterou

jsme dělali, tak byla kvalitnější a kvalitnější.

Takže v tomhle tom byl ten schovaný byznys model,

který já jsem od první chvíle věděl, že

by mohl fungovat.

V tom se chci ještě trochu pošťourat,

protože tady posdílím to, co jsem třeba viděl já,

když já jsem vyšel z vysoké školy a to teda je úplně

jiná dekáda, jo, každopádně tehdy koncem

90. let v té mé branži panovalo takové to,

já si vlastně študáka brát nebudu, protože

já ho to tady naučím,

já si ho tady vypiplám a on mi to potom vezme pryč

i s klienty, protože nemá veškeré ty hypotéky,

rodiny a tak, tak bude levnější

a já půjdu na buben. Takže když jsem vlastně

vycházel já ven, tak bylo relativně složité

získat zajímavou práci, možnost naštěstí moje

byla jít pracovat do rodinné firmy a druhá

byla, že přišla nějaká velká korporátní firma

zvenku a tyhle ty lidi cíleně vyhledávala a vlastně

jakoby vychovávala si je sama pro sebe.

Tohle jsem relativně viděl a vídám i teď.

Jak proti tomu bojuješ ty jako majitel firmy?

Jak vlastně si ten talent, který si vypiplám

od začátku ve firmě udržet? Protože předpokládám,

že to je to, proč jste potom začli přitahovat

vlastně seniorštější lidi, jo.

Určitě to je náročná disciplína, jo,

a je tam miliony vlivů.

Musím říct, že asi nejdůležitější je vůbec ptát

se toho člověka, proč to dělá a kam se chce

posunout a reagovat na to. Každý má úplně jiný motor,

někdo třeba chce, a z výzkumu je,

že 93 % chce hlavně jistotu

a mít prostředí, do kterého se rádi vracejí

a ve kterém se můžou posouvat, ale potom jsou tam

ti tahouni nebo lidé, kteří chtějí něco víc,

tak tam jsem se inspiroval od Deloittu, kde mají

partnerské programy.

Dokonce jsem viděl spoustu podcastů,

jak nejde škálovat agentura, jak se vyškáluje

do nějaké hodnoty a pak už prostě ten byznys

se nějakým způsobem zastaví, protože uřídit

ty lidi je velmi náročné a s většími obraty

klesá ziskovost, to znamená, ani se nevyplácí

potom to škálovat někam jako

do vyšších čísel

a ještě se, ještě jednou se teda vrátím k tomu,

že mě napadlo ale hned úplně od začátku mít tam

partnerské programy, apelovat na ten jejich,

na tu jejich odpovědnost,

na to, že jsou oni závislí za růst své divize

a zároveň jsem se

inspiroval i od šéfa mojí mamky, který se podělil

o část zisku, a díky tomu ta mamka tam

zůstala 20, 30 let. Takže takhle jsem nějak

vymyslel jako systém, kde mají vlastní divize,

vlastní odpovědnost, ale zároveň mají

i podíl na ziscích. A dokonce náš mentor,

který prodal velmi úspěšnou agenturu, tak zmínil,

ty vybuduješ se všemi riziky jim vlastně agenturu,

ve chvíli, kdy ta nejistota tam je,

to cash flow tam není,

tak ty jim dáš veškeré zázemí a ve chvíli,

kdy ta firma už je fungující,

tak jim vlastně dáš značný podíl na zisku a pustíš je,

jakože to je jejich agentura,

kde my máme nějaký podíl, většinou majoritní teda

zmíním, tak to bych chtěl pod tebou pracovat.

A když mi to ještě řekne, on to myslel vlastně jako

negativně, jo, ale já jsem si říkal,

jako jestli mi to řekne člověk, který jako vybudoval

fakt zajímavou agenturu, ke kterému já jsem

dlouhodobě vzhlížel a pořád vzhlížím,

tak vlastně to není špatný nápad.

Je to jako, není to lehké ukousnout si z těch zisků,

mít to spočítané tak, že v té nějaké fázi,

kde za to všechno jsem zodpovědný já,

tak opravdu ta náročnost na cash flow,

na všechny smlouvy, na všechna možná rizika,

tak jde za mnou, ale to je, proč jsem to vlastně začal

dělat, tvořit jim to bezpečné prostředí

a potom je vykopnout a dát jim taky kus,

ochutnat jí kus odpovědnosti a oni to sami

chtějí, protože chtějí i tu svoji vlastní

-firmu částečně, jo. -Takže takové podnikání

s pojištěním.

Je to takový franš, můžeme to přirovnat jako

k franšízám, ale je to od nuly, je to o tom,

že třeba u Influencomu žádný Influencom vlastně

neexistoval, byl to nápad, který jsme společně někam

dotáhli, a potom jsme viděli, že Míša

společně ještě s Terkou, která tak tvoří dvojici,

které to neuvěřitelně táhnou prostě dopředu, jo.

Já bych se na to právě chtěl podíval teďka z druhé

strany barikády, jo, protože, Míšo,

Vy jste evidentně produkt tady toho systému.

Jestli si dobře pamatuju, tak ta sekvence byla,

jdu do CreatiComu, vlastně do jedné nohy,

pak si trochu

ozkouším ten korporát a zase se vrátím

zpátky dolů na CreatiCom.

Co je to, co Vás jako talent

motivovalo vrátit se nebo co je to, co Vás tam drží?

Proč ne Influencom sama na sebe?

Taky mě tam drží určitě to prostředí, že mám

v Radkovi a i v Michalovi, v Honzovi Kadlecovi,

toho taky tady musím zmínit, tu oporu,

jsou mými mentory, takže to je něco,

co já jsem potřebovala, protože stále mi je 24,

ještě jsem v tom růstu jako osobnostním a je pro

mě důležité tam mít takové ty stěžejní body,

za kterými můžu já přijít a poradit se,

takže určitě i toto a zároveň bych zmínila

tu flexibilitu, kdy máme napůl home office,

máme hodně hybridní systém vlastně práce,

což si myslím, že já jako zástupce generace

Z vyhledáváme celkově obecně, takže toto

jsou určitě ty dva body,

které mě donutily vrátit se zpátky,

zpátky do CreatiComu a budovat vlastně něco

společně s nimi a možná ještě potvrdím,

co říkal Radek, tak v korporátu jsem stále

měla ty svázané ruce. Já jsem taková, říkáme,

držka a v tom korporátu to není ještě úplně

vítáno v dnešní době, takže já jsem potřebovala

trošku mít volnější ruce a věděla jsem,

že v CreatiComu, když to bude v pozitivním

slova smyslu, tak to budu mít.

Korporát je hodně antidržkoidní prostředí.

Když se teda podívám zpátky, máš to spočítané

nějak ve smyslu,

když si vezmu talent a začnu ho rozvíjet,

tak se mi to za pár měsíců, týdnů, let, nevím,

desítek let vrátí víc, než když si vezmu hotového

profesionála z ulice? Jo, protože ty vlastně

říkáš, rosteme,

lidé jsou u mě,

proti tomu jde taková velká, velká vlna,

která vlastně říká, v Americe už to je,

do Evropy to přijde, bude hromada takových satelitů,

které se budou jenom seskupovat

na jednotlivých projektech.

Jak to máš teda ekonomicky spočítané,

že se ti to vyplácí?

Možná, jak jsi zmínil, že bude několik satelitů,

které se seskupují na nějakých projektech,

tak vlastně to byla i základní myšlenka

CreatiComu, že namíchám mentory,

freelancery s jako talenty a musím říct,

že já to mám spočítané hned od prvního dne,

takže mně se to rentuje, protože ten trainee,

když si vyberu fakt šikovného člověka,

který se hrozně rychle učí, tak i nějaké juniorní

práce zase v Ústeckém kraji s jeho hodinovkou trainee,

protože on tam jde za námi především,

že se jde učit, to znamená, tu hodinovku držíme třeba

půl roku, rok jako nižší, ale na Ústecký kraj

vlastně vyšší a to znamená, že on se mi rentuje jako

postupně a je tam spousty aspektů,

že si musíme sednout jako vzájemně a když zmíním,

je to potom partner jako na velkou část života,

možná spolu řešíme víc problémů než v manželství

a možná se i vidíme někdy s kolegy víc než

v manželství,

i když u mě to neplatí a za to mě tady někdo křižuje,

že jako bych měl pracovat jako 12 hodin denně,

já mám malé děti a

nebudu to akceptovat tohle a chci být s nimi a vlastně

vidím, že to jde, že to jde i

naboostit svůj čas skrze talenty,

ale zpátky k té otázce,

myslím si, že když máš člověka vlastně nepopsanou

knihu, který zapadne do té komunity,

naučí se vlastně, je mu příjemně a naučí

se jako tvoje návyky, tak je to o dost jednodušší,

než vzít člověka, který 20 let už je naučený

v nějakém systému ať už svém nebo z korporátu

a přetransformovat ho

jako na to, že třeba v pátek je home office,

jo, že někteří lidé, vidím, že i s tou flexibilitou,

když přijdou zkušení, ale jsou zvyklí prostě

8 hodin odmakat, tak třeba i s tímhle tím

mají prostě občas problém. Takže v tomhle tom vidím

jako tu přidanou hodnotu těch mlaďochů,

nehledě na to, že

stejně ten svět budou tvořit ti mladí za 10,

15 let, takže jestli někdo se toho bojí a myslí si,

že je nejchytřejší a bude to držet jako vlastníma

rukama, tak si trošku odsuzuje,

že mu prostě ujíždí vlak, ať chce nebo nechce, jo,

tak v tomhle tom jako směru je to za mě i nutnost pro

firmy se na to zaměřit, odložit trošku svůj

nekomfort, protože jako narážíme občas s některými

jako návyky a jako negativními, já nevím,

až přílišnou flexibilitou, řekněme, nebo prostě,

a to není ale špatně u někoho, jo,

mně jde především, aby byla dobře odvedená

práce ve stanovený deadline, což je jako

klíčové a kdy to udělá ten člověk, tak to mně

je vlastně jako jedno,

ale je to náročné, jako je to hodně o komunikaci

jako v manželství, tady prostě akorát hledám

těch partnerů ne jednoho, ale 10 a musí se prostě

nastavit hranice, vzájemný respekt,

důvěra a hodně komunikovat a to musím říct, že jako

bez nástroje face to face každý měsíc, každých 7 týdnů

to u nás máme, tak už by tady podle mě Míša

ani jako neseděla, protože bychom nevěděli,

že jí nabídli v Lidlu KK, jo, zlatou klec,

kilo a káru a nemohli bychom to jako

odkomunikovat, že OK, běž do té klece,

ale zavřeš se tam a špatně se z ní chodí jakoby pryč,

jo, ale díky tady tomu nástroji,

což jako díky Scaleupu taky, tak

můžeme ty věci komunikovat a je důležité je komunikovat.

Hele, evidentně ti to jde dobře.

Já jsem teďka slyšel

u jednoho klienta, my jsme vlastně úplně v pytli,

my musíme nabírat, co má dvě ruce, dvě uši

a všecky přední zuby.

Jak v zástupu lidí, které teda vybíráš do firmy,

poznáš, že jsou to ti praví talenti?

Mám k tomu určitý dar, to jako v tom mám asi

největší přidanou hodnotu, kdy zmíním i třeba,

mé mamce do soukromé školy jsem prostě kouknul

na vedení a říkám, to není vedení,

musíš si sehnat někoho jako do vedení jako reálně,

ne tady člověka, který tam vlastně nepatří,

ať už vlastnostmi, které má, a během měsíce

a půl jsem dokázal jí pomoct v tom jako sehnat

toho člověka, o kterého se může opřít,

jinak by tam dalších 5, 10 let musela být

a odřídit to sama, nemohla by prostě se stát babičkou.

A v tomhle tom směru je nutné mít pipelinu,

což je další věc, která zazněla úplně náhodou

prostě od Davida Koláře, za to mu moc děkuju,

protože my všichni tvoříme pipelinu obchodu

se statistikami, s funnely, prostě se vším.

Na druhou stranu potom ta naše společnost často

právě jako visí nebo

často je řízená těmi lidmi a závisí kvalita i těch

produktů nakonec často od těch lidí a kam

se posouvá atd. na

těch lidech. Takže za mě je hrozně důležité

si tvořit pipelinu a pracovat na tom

i z pohledu jako HRu, jo.

Ve chvíli, kdy mám 10 lidí a vybírám si toho

nejlepšího, tak opravdu mám toho nejlepšího,

když mám jednoho, dva na pohovoru a beru toho

nejlepšího, tak je dost možné, že střelím,

že střelím vedle. Takže to je jedna z věcí,

kterou jako je nutné za mě dělat, aktivně

vyhledávat talenty a mít v pipelině dostatek jako

lidí, abychom si neříkali, že průměr je dobrý.

Jo, jo. K tomu se ještě vrátím, já,

abychom dali slovo Míše,

já bych se vrátil úplně na začátek, první

vstup do CreatiComu, jo.

Co bylo to, že,

co bylo to, co Vás přesvědčilo to s CreatiComem

zkusit, co je to kouzlo Radkovo?

Jo, protože v ten moment já ještě nevím,

jak je to skvělé vevnitř,

možná jsem si něco poslechl u vás na severu,

nějaké to držkovné a tak.

Co opravdu mladého člověka

motivuje vstoupit do takovéhle firmy?

Já si myslím, že já už jsem takový ten

základ jako, já jsem hodně ambiciózní,

cílevědomý člověk už odmala, já jsem vždycky

chtěla být všude první a všechno vyhrávat,

mám to vlastně od mých prarodičů, od mého dědy,

který je mým životním vzorem, tak on je taky

velice úspěšný muž, takže mě k tomu vedl

a vždycky jsem měla takové to jako předurčeno jako,

Míšo, malá Miško, ty půjdeš taky tímto směrem.

Takže já jsem už věděla vlastně v 19, ve 20,

že chci začít s marketingem,

nevěděla jsem teda, jestli marketing bude

můj obor do konce života, teď už vím, že určitě ano,

nějakým směrem, nějakým odvětvím a vlastně

CreatiCom jsem poprvé poznala na univerzitě

na UJEPu, kde vlastně byl kurz marketingu,

vedli lidé z CreatiComu a vlastně přes kamarádku

jsem se dostala na první pohovor a teď se vlastně

dostávám k tomu, že si ani nepamatuju náš

první pohovor. Ty si ho pamatuješ?

-No... -Ono to jsou 4 roky, ale teď úplně nemůžu

si vzpomenout, ani kde byl...

Tohle Radek, když si staví pipelinu, tak nemůže vědět.

Je pravda, že těch lidí, já si spíš pamatuju,

že jsi u nás byla prostě třeba 4 měsíce a potom

už jsme se potkali a už jsme se víc bavili,

protože na začátku já nedokážu odhadnout,

jestli ten člověk vlastně jenom mě

někdy, já to řeknu špatně, jako lakuje, ještě měsíc,

dva dokáže lakovat, ale potom se třeba jeho

výkonnost, nadšení, nasazení jako změní.

To znamená, fakt 3 měsíce u těch juniorů,

mladých lidí je 3 měsíce, půl roku, ty 3 měsíce

jsou jako fakt, jestli se ukáže nebo ne.

Co ještě možná zmíním, tak vždycky v CreatiComu

i já jsem měla na začátku svého buddyho,

což je za mě úplně super způsob,

jak se do té firmy více dostat, navnímat

ji a je to i takový ten kámoš, kterému se jako

můžu svěřit, a jsem ráda, že teďko já mám takhle

pod sebou pár lidí, kterým jsem já buddy,

takže tam spíš z toho začátku určitě

byla ta spolupráce s tím buddym a pak vlastně

i takhle s Ráďou, ale na ten úplně první

pohovor se přiznám, že si nevzpomínám.

Už to jsou přece jenom 4 roky a těch vzpomínek

je čím dál tím víc, takže... -Okay. To znamená,

že máš nějaký

jako onboardingový nebo indukční program,

kde ty si vyzkoušíš, jestli talent je teda

doopravdy talent, anebo fasáda?

Hele, na začátku ten CreatiCom samotný byl

vlastně takovým inkubátorem na talenty,

kde jsme měli menší zakázky a prostě ten junior

byl na menší zakázkách, kde mohl i chybovat,

jako chybovat je lidské a jenom je potřeba,

aby se z toho poučil, ale zároveň měl tam většinou

krytá záda někým, než jsme tu práci jako odevzdali,

ale na těch menších zakázkách bylo i vidět

nebo ti klienti jako počítali,

že na tom asi ne, i s tou cenotvorbou

nepracují nejlepší experti světa.

Jenže jak jsme se posunuli teďko jako výrazně

výš a teď tu expertizu a kvalitu a deadliny

a všechno jako se očekává, tak aktuálně mám na stole

Talent GO! projekt, který by,

který by měl být inkubátorem

právě pro talenty. Já osobně učím na střední,

občas učím i na výšce, ale pravidelně každý týden,

což je jedna i z věcí být mezi těmi lidmi,

protože když tam nejsi, tak jako je neodhadneš

a víceméně každoročně mi projde teda 30, 40 jako,

nebo 20 až 40 studentů do prváku nebo v těch

ročnících a teďko mi poprvé jdou čtvrťáci ven,

teď tam jsem, budu čtvrtým rokem, ten obor se tam

zakládal i na té střední a pro tady ty lidi a nejenom

pro ty tak připravuju právě ten inkubátor,

který by měl být o mentoringu, o vzdělávání,

ale zároveň by měl mít zase vlastní ekonomiku a pracovat

pro menší zakázky, jo. A beru to jako přípravku,

že ve chvíli, kdy půl roku nebo 3 měsíce,

půl roku uvidím, že ten člověk je velmi

schopný, chce se někam posouvat, tak může,

jak už jsem zmiňoval, do první ligy do CreatiComu,

kde mu dáme i třeba větší prostor,

budeme mít na to větší peníze.

Takže to se snažím, uvidíme, jestli to není

úplně defocus, já už jsem se o to pokoušel

2 roky zpátky, ale zjistil jsem,

že té energie, kterou jsem do toho musel

dávat v té fázi, v které jsme byli,

tak nás to málem jako,

nemůžu říct, jako položilo, ale bylo to velmi náročné

jako časově, energeticky. Tak teď už máme kapacitu

a zároveň jsem vydefinoval,

vydefinoval vlastního manažera toho projektu a

bude to víc jako nezisk, ale stejně to bude ziskovka.

Jo. No, to jsi mi trochu

ukradl otázku, protože

identifikace talentů, pipelina, nějaký indukční

program, potom evidentně jako další rozvoj a potom

rozvíjení podnikání, to je jako permanentní,

teď nechci říct úplně ošklivě dohled,

ale nic lepšího mě nenapadá, nějaké jako

permanentní partnerství nebo být buddy,

to musí být hrozně náročné na čas.

Máš představu, kolik vlastně lidí navíc

ve firmě máš, aby to takhle vlastně mohlo probíhat,

kolik lidí se věnuje jenom tomuhle tomu

rozvojovému programu a identifikaci

talentů ve firmě?

Já si myslím, že aktuálně nikoho moc,

protože, a to už jsem zmiňoval,

že v tuhle tu chvíli je i těžké toho úplného

juniora k nám jakoby vzít, protože to,

protože to zdržuje

ty lidi a jestli za 3 měsíce zjistíme,

že tam je nějaký jako neviditelný škraloup,

tak to zdržuje ty zakázky, ty lidi a je tam taková,

takové napětí, no. Ve chvíli, kdy jako přijde

šikovný člověk, vidíme to nebo máme i nějaké

doporučení, tak prostě ve spoustě firem je buddy

systém a nějaký průvodce a ten člověk se během měsíce

často na těch jako jednodušších úkolech chytne

a může a postupně se jako vypracuje během 3 měsíců,

půl roku, ale už ta ekonomika,

zase je na něm úplně jiná ekonomika,

takže už tam ta rentabilita tam je prostě

spočítaná od začátku. To, co teďko o čem mluvím,

tak je úplně samostatné oddělení, samostatný člověk,

který, i dokonce jiná firma, která se prostě

zaměřuje na to vzdělávání a tam tu cenotvorbu ladíme.

Myslím si, že ti lidé by za to mohli i částečně

platit, za to, že prostě jako dokážeme

hodit na specialistu a ještě ti garantujeme

případně nějaké zakázky, že si na tom můžeš i jako

vydělat, takže tam těch cenových modelů nebo

možností je dost, ale zase bez toho člověka,

bez toho talentu, kterému, tady ten člověk,

který to zajišťuje, není 20, je to zase

z korporátu člověk, 45 roků, velmi zkušená

a schopná ženská, ale v tom byznyse zase vidím,

že potřebuje třeba nasměrovat, trošku

popošoupnout a vidím, že bude neuvěřitelná, jo,

a ve spoustě věcech je daleko dál než já,

ale v některých věcech je potřeba jí prostě jako

pomoct třeba s tím startem.

To, co jsi říkal, to skoro vypadá,

jakože CreatiCom se stal obětí svého

úspěšného náborového modelu.

Proto to není CreatiCom, pozor, proto CreatiCom

vůbec, tam jsem jenom já jako mentor.

Ne, já teďka nemyslím ten

inkubátor, ale ty jsi říkal, že dneska,

CreatiCom začal na malých, jako na juniorech a dneska

díky tomu, že jsi je i vychoval,

tak už není místo pro juniory, protože jste

se posunuli úplně někam jinam, proto jsem říkal,

že to je vlastně jako paradoxně

-oběť vlastního úspěchu. -Je to tak a vymýšlel jsem

právě, jak pokračovat ve své jako misi

a vlastně tím proč. Já neříkám, že nebereme

juniory, nepracujeme s nimi, bereme,

ale už nemůžeme brát po 5, 10 a věnovat se jim právě a,

můžeme, ale musí to být oddělení,

tak jak jsem to teďko nasdílel a věděl jsem,

nebo přišel jsem na to, že ve chvíli,

kdy to nebylo oddělené, jak jsem zmiňoval,

že se tomu věnovala půlka firmy, tak ano,

v jednu chvíli se tomu věnovala půlka

firmy a já jsem velmi rychle viděl,

že náklady mi rostou a že to je vlastně

-neudržitelné. -Jo. Hele, tohle

je na oba, když nás takhle někdo poslouchá a

zatoužil si to minimálně vyzkoušet nebo změnit

náborový proces, protože těch firem,

které opravdu své lidi nemají, je,

nebo nemají dostatek lidí, které by nahirovaly,

je hromada, co za vás by měly být ty první kroky,

jak bych měl začít?

Doteď jsem žádné talenty nehledal, teď mě to trklo,

že bych měl, tak jak do toho?

Já možná teďko budu mluvit za generaci Z,

kterou už jsem zmiňovala, každopádně nás vždycky

spíše táhne to, že chceme pracovat s lidmi,

my nechceme pracovat pro značku, nechceme

pracovat pro někoho, kdo vlastně ani nevíme,

jací lidé tam jsou, jací jsou naši kolegové,

takže určitě bych doporučila jít jako trošku

s kůží na trh, já říkám, to vždycky i korporátům

doporučuju jako, nebojte se jako ukázat ty lidi,

jít, jak už jsem zmínila, s kůží na trh a opravdu

ukázat, kdo tam pracuje, s kým ten člověk bude

pracovat a pak se na to určitě podívat

z pohledu těch mladých lidí, těch talentů,

co by asi jako u nich mohli získat,

jak by to mělo pro ně vypadat a určitě,

co doporučuji, tak ten náborový proces

by měl být co nejjednodušší,

takže ukazovat se více na LinkedInu,

uspořádat třeba i nějakou jako akci, náborový den,

to hodně u korporátů funguje a chodit určitě

na vysoké školy, na střední školy,

ať už v rámci nějakých stáží poskytovat nebo

tam chodit přednášet a ukazovat zase,

co to je za značku atd.

A když mám malou, střední firmu někde v Lovosicích,

v Litoměřicích, co pak?

Tak zrovna v Lovosicích, v Litoměřicích tam

určitě je blízko UJEP, takže určitě vyrazit třeba

do Ústí přednášet na vysokou školu

a co se týče, tak tento, tato oblast je z toho

sociodemografického hlediska hodně specifická,

takže určitě doporučuju zase střední školy,

vysoké školy a pak určitě jsou různé veletrhy

těch šancí a tak.

Okay. Za tebe ještě něco?

Já si myslím, že by bylo,

jako na prvním místě si člověk musí na to udělat

čas, v diáři si dát prostě jednou týdně třeba 2 hodiny,

3 hodiny, anebo já mám ne úplně ten čas,

ale určitý den, tak mám prostě HR jako přímo

název toho dne, takže někdy se stane,

že to tam není, ale svítí mi to tam prostě

celý rok vydefinované, že se mám věnovat jakoby

tady té oblasti. Takže udělat si čas,

jít mezi ty lidi, je to náročnější a dát jim

ten čas, dát tomu ten čas a tvořit si tu pipelinu.

Chápu, že v některých i technických oborech jako

nejsou ti lidé a o to víc, o to víc a ještě bych,

já jsem chtěl cílit na vysokou školu,

ale ještě za Inovačního centra jsem dělal nějaký

průzkum, kde se potýká Ústecký kraj obecně

s odlivem mozků, prostě ti ambiciózní chytří

lidé nezůstanou na UJEPu, na severu, ti jedou

do Prahy nebo do zahraničí, a proto já působím

a chci ještě víc působit na těch středních školách,

abych už ten kontakt na ně měl, už abych

se s nimi prostě potkal, seznámil a pak třeba

za 10 let, až přijede z Ameriky, přijde a řekne,

hele, Ráďo, anebo ať tam zůstane a naopak

vymyslíme něco jakoby, jak ten CreatiCom posunout

do Ameriky, což už některé takovéhle cally i proběhly,

že se tam odstěhovali. Takže já to beru

i příležitost prostě pro ten rozvoj

mít ten networking, tvořit si to v tomhle tom

směru, tak tímhle stylem, mít na to čas a dát

si k tomu stejně jako u obchodu funnel.

KPIčko?

Sám pro sebe, je to jako, je to...

Máš KPIčko na to, kolik talentů dostaneš

do inkubátoru nebo do firmy? -Já jsem sám sobě

takový hodný na to, já svoje KPIčka nemám.

Já mám hlavní KPIčko, aby firma měla jistoty,

aby já jsem je mohl dopřát jakoby těm lidem,

takže já především tam jako zajišťuju nebo mimo

jiné mám na starosti i finance, tak to je moje

KPIčko, aby všechno jako v tomhle tom směru,

ale tady já nejsem úplně, jakože bych chtěl

mít všude KPIčka. Prostě mi to i vesmír

-někdy jakoby pošle. -Okay, tak nějaký

feeling meter?

Jo, klidně, prostě řekneš, potřebuju prostě

PPCčkaře nebo grafika a druhý den v 8 se podíváš

do mailu, půl roku tam nic není a je tam prostě,

dobrý den, chtěl bych pro vás jako dělat grafika

a ty říkáš, to už není možné.

Ale takovýchhle jako náhod se mi stalo jako hodně,

spousta, jo, já možná jenom ještě se vrátím k tomu,

že některé talenty opravdu vylétnou z hnízda, ne,

nemám ambici udržet všechny, i když jako

fluktuaci máme fakt nízkou, ale třeba fakt mega

šikovný kluk, talent Šimon tak si založil

vlastní podnikání, já mu držím palce prostě,

jo, udělal ePultik, konkurenci Rohlíku, ty vogy,

super, jo, druhý spoluzakladatel taky u nás

byl, pomáhal nám s financemi, Robert,

fakt šikovní kluci a super, mají od nás jako,

dostali do vínku to, že asi umí s B2Bčkem,

s LinkedInem víc než jako většina lidí v České

republice, ale myslím si, že šli i jiným oborem,

že nevím, jak to využívají nebo nevyužívají,

ale každopádně jen ať jdou, naopak pak možná budou naši

zákazníci jednou, možná ne, ale známe se a ten network

prostě je důležitý, tvořit si ten lidský kapitál

za mě je ta nejdůležitější, jedna z nejdůležitějších

-jako věcí. -Tak jste to slyšeli,

ePultik, tak všichni teďka na web a shodíme mu servery.

Kdyby za vás dva tady z toho podcastu měly v éteru

zůstat 3 až 5 vět, co by to bylo?

Za mě určitě, že se firmy nemají bát

talentů a mladých lidí, ba naopak jsou to opravdu

jedny z nejdůležitějších aktiv,

které ta firma může mít a jejich rozvoj,

a asi ještě jedno moudro možná, tak že není

nic víc než správný člověk na správném

místě a to je takhle za mě.

Jo. Ve Scaleupu je napsáno,

skvělý člověk nebo správný člověk na správném místě

dělá věci správně, a to je vlastně definice

jako za mě úspěšné firmy.

Vám dvěma děkuju za návštěvu tady v Zážehu

a přeju, ať se vám daří rozvíjet ty svoje firmy

a firmy ve firmě

přesně tam, kam je chcete rozvíjet. Díky moc.

-Děkujeme. -Vidíte to, než se začnu loučit,

tak tímhle pozdravujeme Scaleupboard a Davida

Koláře, tyhle termíny tady několikrát zazněly,

takže ahoj, Davide.

Pokud jsme vás motivovali

k nějakému zamyšlení nad tím, jestli nedáte šanci

pár novým talentům u vás ve firmě,

tak jsme naši práci odvedli dobře.

V tom případě zopakuju svoji prosbu hnedka

ze začátku, dejte nám minimálně odběr,

abychom se dokázali dostat skrz algoritmy

sociálních sítí a tenhle ten podcast ukázat co možná

největšímu počtu přesně takových, jako jste vy.

V tom nám můžete pomoct, možná můžete tenhle ten

podcast i sami rovnou nasměrovat na vašeho

kamaráda nebo kamarádku. Mně už nezbývá,

než jenom držet vám palce a přát úspěch, díky.