Stojíte před výzvami v B2B podnikání a hledáte

úspěšné strategie? V Zážehu s Martinem Hurychem

najdete odpovědi. Každý týden Martin rozebírá

problémy ve strategickém managementu,

moderním obchodě, inovacích a budování

angažovaných týmů. I dnešní epizoda vám odhalí,

jak posunout vaši firmu na vrchol trhu a udržet

si tuto pozici dlouhodobě. Připojte se k nám,

poslechněte si příběhy úspěchu a získejte

praktické rady, které nastartují vaše podnikání.

Překonejte překážky s Martinem Hurychem

a dosáhněte úspěchu.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Začnu už úplně tradičně

a to tím, že vás poprosím hnedka na začátku,

pokud se vám na Zážehu cokoliv líbilo,

nějaká epizoda, nějaký host, nějaká

myšlenka, tak abychom na to po epizodě

nezapomněli, dejte mi like nebo odběr už teď.

Vyhrajeme oba dva. Mně pomůžete dostat se skrz

algoritmy sociálních sítí a vám už neuteče

žádná epizoda. Oba docílíme toho,

že v Zážehu bude ještě víc tak skvělých hostů,

jako je ten dnešní.

Dnešní téma je inovace, podnikavost v nejširším

slova smyslu a jak ji v nás Češích a možná

i potom v globálu podporovat. K tomu jsem si pozval

spoluzakladatele a aktuálního šéfa

společnosti Outboxers,

autora knihy 30 hodin, on tady na mě hrozně kouká

a já jsem hrozně nervózní

a známého podporovatele inovací a podnikavosti.

Děkuju za pozvání a za ten krásný úvod.

Dalibora Pulkerta.

Poslouchej, co tě

k tomuhle tomu vlastně přivedlo? Takové, my

už se známe delší dobu, byť zpovzdálí a mně vždycky

přijde, že ty jsi vlastně jako neutuchající

entuziasta, který mnohdy běží proti zdi,

ale nikdy to nevzdá.

-Co za tím je? -Já mám hrozně rád

hlášku od Marka Twaina, který říkal, že mé dva

nejkrásnější dny v životě jsou,

když jsem se narodil, což je fajn, tak díky tomu

tady jsem a když jsem zjistil proč.

A já když jsem zjistil to svoje proč,

to je podpora podnikavosti, tak, a moje vnitřní jako,

vnitřní pramen motivace,

tak to je prostě nádherný pocit opravdu,

jako když člověk jako najde to,

že když naběhne proti té stěně a vlastně si říká,

no, ale furt mi to dává smysl,

tak běžím znovu, tak to je jako ten důvod.

Prostě jsem našel nějaký vnitřní pramen,

který mi dává sílu, takže když spadnu,

klopýtnu, tak zase vstanu a vždycky se vrátím k tomu.

Myslím, že to je dokonce Batman,

ten film, proč padáme, se ho tam ptá toho kluka

malého, abychom se naučili zase se zvednout,

tak to si vždycky jako řeknu, že se učím se zvedat.

Hele, na tohle použiju oslí můstek k jedné věci,

kterou jsem našel v přípravě, kterou jsme

spolu dělali, než jsme se tady potkali.

Ty o sobě píšeš, že jsi lesson learned guy,

jaká byla ta zatím nejdůležitější lekce,

kterou ses naučil při běhání proti zdi?

V poslední době bych stoprocentně vypíchnul,

protože to by bylo nadlouho, že jo, tím,

že to dělám léta ta ohlédnutí atd.,

ale v poslední době pro mě bylo

hrozně krásné spolehnout se na svoji intuici, jo,

že vlastně já jsem typ člověka, který

je přílišně rozvážný. Někdy to přílišně může

skončit paralýzou analýzou a vlastně se v tom jako

topím a jdu k tomu rozhodnutí moc dlouho.

Neříkám, že vždycky, ale mám tyhle stavy

a vlastně ta intuice v tom strašně pomáhá.

Myslím si, že to je o nějakém vnitřním

hlasu a odházet všechny ty věci kolem, abych

tu intuici slyšel. Takže jako poslední dobou

zraju do stavu, že si říkám, wow, to je skvělé,

prostě intuice, jako

když to cítím, tak mi to dá sílu.

Takže z Dalibora analytika budeme mít Dalibora ezo?

To si nemyslím. Myslím si, že to je jako uprostřed,

proč bych zahazoval silnou stránku, kterou mám,

ale spíš aby ta silná stránka mě zbytečně

nepálila, tak objevuju, že je super vlastně jako

poslouchat svůj vnitřní hlas a ten

mi pomůže v rozhodnosti.

My jsme se před mikrofonem a kamerou viděli někdy

±2 roky zpátky, tenkrát jsi tady byl

v rámci jiného projektu. Dneska jsem zmiňoval,

že jsi spoluzakladatelem a aktuálním šéfem Outboxers.

Pojď pro lidi, kteří Outboxers neznají,

-říct, co vlastně děláte. -Jo. Jenom doplním,

vlastně tehdá jsme se bavili o StartupBoxu,

což je neziskovka, kterou jsem spoluzaložil,

která běžela už tehdá paralelně s Outboxers,

takže to je vlastně jako věc, kterou jsme

se snažili podpořit podnikavost,

díky Googlu jsme dostali peníze a je to vlastně furt

zadarmo na startupbox.cz, pokud by někoho zajímalo,

zvažoval by rozjezd svého podnikání.

Tak, Outboxers, Outboxers já vlastně jako

vždycky představuju ve dvou větách a to je první,

dejte nám jednotky měsíců a my rozjedeme novou firmu,

nové peníze pro vás, anebo nám dejte jednotky

týdnů a my ověříme, jestli ten nápad dává smysl.

Stojí a padá to na standardní

metodologii, která je jako lety ověřená.

Tady jsme jako, bych řekl, nevymysleli kolo,

ale když dva dělají totéž, není to totéž a hrozně

to stojí na tom, jestli člověk dokáže

zavlastnit ten nápad za svůj a začít pro něho

dýchat a hledat tu cestu k tomu,

aby ten nápad existoval, fungoval, přinášel peníze

a zapadl do strategie vlastně té firmy,

která to jakoby objednává, jo.

Takže Outboxers je startup studio, inovační laboratoř,

kde ověřujeme nápady, jestli dává smysl,

nebo nedává smysl do nich věnovat víc

energie, peněz, času.

Tohle je zajímavé.

Věřil bych, že spousta lidí si myslí,

že tohle je kompetence, kterou

musíš mít uvnitř firmy. Co ty lidi vede

něco, co by mělo firmu strategicky přetočit

někam úplně jinam, outsourcovat na tebe?

Ne, že bych ti to nepřál, ale, jo,

co vlastně vede ty lidi vyoutsourcovat něco,

co já bych bral jako strategicky důležité?

Ano, souhlasím a já bych to taky bral jako

strategicky důležité, pokud to samozřejmě

zapadá do strategického jako coru toho portfolia.

Může se stát, že člověk si řekne, hele,

tak já miluju víno, tak já budu rozjíždět

tady prostě vinárnu a ve skutečnosti je jako

stavař, tak to už není strategické pro tu firmu.

To byl takový hodně hraniční případ,

ale ten důvod je jednoduchý.

Nesplňují se tři věci, které je potřeba naplnit.

První, nemám toho lídra, který by to zavlastnil

a potáhl, protože vlastně jako já jako majitel,

já jako šéf nebo jako manažer,

který tu firmu někam táhnu,

tak už mám jako dost práce k tomu,

abych držel tu firmu jako na kolejích, že jo,

někam to posouval atd., ale zároveň mi tam furt

hlodá, hele, ale já vlastně chci zkoušet nové věci.

Takže si položím otázku, tak buď je zkoušet nebudu,

nebo najdu někoho vevnitř, nebo když ho tam nemám,

tak nechci přijít o ten trh, tak najdu někoho venku.

Já jsem ta třetí varianta, že jo, ale až ve chvíli,

kdy není naplněné, že já na to nemám čas jako

lídr, tahoun nebo nemám někoho ve firmě aktuálně,

který má volnost, kapacitu, schopnost zavlastnit ten

nápad, který já vlastně od něho chci,

aby to odtáhl on. Takže dlouhou odpovědí

souhlasím, je lepší si to dělat vevnitř,

ale bohužel to často nejde.

To mi připomíná, že teda nemáš asi vůbec

jednoduchý život, protože pokud já vevnitř

nemám nikoho, kdo by to zavlastnil aspoň

na úrovni, já na to nemám kapacity, ale vlastním to,

tak není to náhodou boj s větrnými mlýny?

Existují dvě cesty, jak tohle to udělat, jo.

Zase identifikuješ krásně problém,

který se tam samozřejmě vyskytuje.

První je, že to vyndáš úplně bokem, tzv.

skunkworks, se kterým přišli jako Google,

je, že vlastně jako vytvoříš jakýsi externí

startup, ale kterého vlastníš,

ty jsi toho investor a vlastně jako víš,

že máš mandát ovlivnit strategii toho startupu,

aby ti neutekl od tvojí strategie tvojí

hlavní jako svého coru.

Ty běží rychle, postaví to a pak nastává problém

až někdy jako za jednotky let,

když to chceš vcucnout zpátky,

protože to má jinou kulturu, jiného lídra atd.

a pak jakože je to stejné, jako když korporát akvíruje

startup, jo, je tam prostě jako nějaký kulturní

clash a je potřeba se s tím vypořádat.

Jde to, bolí to, ale jde to.

Tak to je jedna věc, jde nám to úplně vedle a ono

to jede rychle. Druhá věc je jakoby praktičtější,

kterou já i preferuju po těch letech,

co řešíme inovace se všemi fuck-upy,

kterými jsme prošli a lessons learned guy,

bavili jsme se o tom, je držet to uprostřed.

To znamená, že vlastně já když nemám teďko ještě

lídra, tak já to jako outsourcuju třeba teď

tady na Dalibora, on to zavlastní,

ale jeho úkol je v řádu jednotek měsíců až let

mi to předat zpátky i s lídrem, takže společně

hledáme toho lídra buď vevnitř, anebo

ho headhuntujeme zvenku, ale ten člověk je najatý

rovnou, že nastupuje do té firmy,

že nenastupuje jako do separátního startupu,

ale nastupuje jako do interního startupu nebo

interní inovační iniciativy, dej tomu

jakýkoliv název, ale vlastně jakoby můj úkol

je mu to předat a od začátku jsme si to tak

pojmenovali. To znamená, není můj úkol se jako

vlastně outsourcovat na nekonečně,

ani to nechci, protože v tu chvíli

se stávám takovým jako pseudozaměstnancem,

který se tváří, jakože není, ale je.

Ve skutečnosti headhuntujeme toho člověka

a ten tým skládáme z lidí, které já mám v Outboxers,

které v tu chvíli potřebuju, ale když už tam

nejsou potřeba, tak odcházejí,

tím pádem je to levnější pro klienta a hlavně z lidí,

které už vevnitř má, které třeba ten jako klient

ví, že nejsou ti hlavní tahouni,

ale jsou schopní v té expertize vlastně tomu

hrozně pomoct. Takže je to tady půl markeťáka,

tady půl social media, tady vlastně jako někdo,

jo, a vlastně se to poskládá a oni už jsou

součástí těch

statusů toho projektu. Ví, co se děje atd.

a všechno se to jako reportuje dovnitř,

takže je to taková jako pomezí, jestli mi rozumíš,

ale je to vlastně mezistav, že není stoprocentně

ideální, protože já tam jsem, že jo,

a je tam vlastně jako ten leadership je jako

ještě částečně saturovaný zvenku,

ale je to mezistav, než se to dostane dovnitř

a je to jako jasně pojmenované, že se to musí

dostat dovnitř, to je ten můj úkol, že jo.

Takové, jakože máš vevnitř teda politické krytí

a ostatní lidé vevnitř mají čas si zvyknout,

-že něco přijde. -Tak a já nevím,

jestli bych řekl politické, použil bych slovo mandát,

jo, že vlastně jako je explicitně řečené,

tohle tady chceme, ano, je to naše dítě,

podporujte to,

protože ve chvíli, kdy to dáš jakoby ven,

tak to je úplně jakoby mimo, to je za horizontem,

to je za kopcem. Ti lidé nevidí,

že tam vzniká ten startup, možná jako slyšeli, jo,

vždyť my máme vlastně ten startup a nemají vůbec

žádný detail, neví, co se tam děje,

nemají žádný jako, je to hezké české slovíčko,

engagement vůči tomu, že někdy něco přijde

a my to budeme jako chtít jako dostat dovnitř,

tak tohle je takové jako, není to tak rychlé,

je to trochu pomalejší, ale je to z mojí zkušenosti

zatím jako nejlepší cesta, jak

vlastně tu inovaci budovat.

Ty jsi tady říkal svoji osobní misi,

podporovat podnikavost, jestli jsem

to dobře pochopil. V rámci toho jsi neuvěřitelný

autor a řekněme, mě napadlo plodič,

ale to mě, to mě posluchači a diváci zastřelí,

řekněme autor různých materiálů,

jak si vlastně sám sobě pomoct k validaci nějakého

nápadu, ať už jsem sólo nějaký podnikatel nebo

nějaký sólo ostrůvek pozitivní deviace v rámci

-většího seskupení lidí. -Já mám rád to slovo

intrapreneur, jakože intra vevnitř a entrepreneur

podnikatel, intrapreneur vlastně není moje slovo,

přitáhlo se klasicky jako ze západu,

ale vlastně je to takový, česky to zní

vnitropodnikatel, což je hrozné,

to intrapreneur je lepší, ale je to vlastně

jako inovátor, co zavlastní nápad

a je ochotný do toho jít prostě.

Moje generace s vnitrem má ještě jisté zkušenosti,

ale rozumím. Já jsem chtěl zmínit,

že už vlastně léta a léta zpátky v rámci Outboxers jsi

vypublikoval cosi, co já bych možná amatérsky

nazval jako inovační manuál, inovační mapy,

něco takového.

Dneska jsi to dotáhl velmi pravděpodobně ten název,

nebo ten nápad, ne název, do knížky,

která vyšla u mého nejmilejšího vydavatelství,

u Melvilu, jmenuje se 30 hodin.

Napadá mě, máš pocit, že,

na jednu stranu se říká, že my jsme národ hromady

šikovných lidí a na druhé straně stejný počet lidí

říká, že se neumíme prodat a vlastně moc se nám

inovovat nechce, jo, máš pocit, že se to lepší?

Mám. Myslím, že inovovat se nám chce, ale občas

je to, jakože narazíme a možná to přílišně vzdáme,

jedna věc, příliš brzo a druhá věc je, že

je to o nějakém jako sebevědomí a sebejistotě,

že jdeme správným směrem, což je základ,

stavební kámen toho umět se prodat, že jo.

Když jsem sebejistý, cítím svoji sebehodnotu,

tak se snáž jakoby prodám, než když tady v tom

jako jsem struggling, jo, achjo, ty anglismy,

když tápu prostě tady v tom, nejsem,

nejsem si jistý.

Takže jo, myslím si a jsem o tom přesvědčený,

že se to lepší.

Mladá generace je tady v tom jako skvělá z pohledu,

že chtějí, to, kde jako jim to občas chybí,

je ta disciplína, bohužel, jo, že vlastně

to je jiná diskuse. Pojďme přeskočit jako

mladší generaci, je to, je to jako nadlouho.

Knížka mi pomůže s kterou částí tady té rovnice,

s tím sebevědomím, které evidentně

mladé generaci nechybí,

s nějakou konzistencí nebo s tím samotným nápadem,

s čím mi pomůže knížka?

Vytvořil jsem to jako all in one.

To znamená, že pokud máš kolem sebe kohokoliv,

kamaráda, co ti v hospodě furt říká,

že by chtěl něco jako rozjíždět anebo ve firmě

někoho, kdo cítíš, že má jako apetit něco

nového jako dělat, tak ti to pomůže s třemi

základními věcmi. První, pochopit

a identifikovat svoji vnitřní motivaci,

protože na tom to stojí a padá. Ve chvíli,

kdy já to, kdy to přijde do těžkých vod a do těch

vod těžkých to přijde, tak tam se láme chleba,

jestli já vydržím, nebo ne, takže vlastně první část

té knížky je o motivaci, hledání svojí vlastní

vnitřní motivace, takový vnitřní pramen,

který tě tím provede potom. Druhá část je o tom,

že to targetuje, co je ten nápad,

kde ho najdu, jak zjistím, že je jako vnitřně ten

správný, protože už i v Outboxers i potom

ve StartupBoxu, když jsme měli tu neziskovku, tak

opakují se dost často některé věci a to je,

já jsem vždycky chtěl nebo chtěla podnikat,

ale ještě nemám ten pravý nápad.

To jsme slyšeli fakt spoustakrát a i spoustu

lidí, kteří jsou jako zaměstnanci ve velkých

firmách atd., tak u piva ti tohle řeknou,

jo, já fakt někdy jako něco rozjedu, ale prostě

ještě nemám ten pravý nápad.

Takže jako další část té knížky je věnovaná

tomu nápadu, jak ho najít, jak ho identifikovat,

jak se pro něho rozhodnout, takže motivace, nápad.

A třetí a ta nejobsáhlejší část té knížky je vlastně

o praktickém průvodci, jak to ověřit. To znamená,

už mám motivaci, už mám nápad a teď super,

musím vyběhnout a odmakat to,

protože samo se to neudělá. Japonec Samoseto v tomhle

tom případě nefunguje

a já jsem se to snažil postavit co nejvíc

prakticky, co to jde. To znamená, že ta knížka

by měla být všechno, co vám k tomu

teď jako stačí. Je to psané jako workbook,

to znamená, že se do něho píše, čmáře,

vytrhávají se z něho listy. Cílem je, aby když

člověk jako ověřuje ten nápad, tak na konci

prostě je z toho salát z té knížky, popsaná,

počmáraná, poohnuté rohy atd. a zároveň

jsem tam dával jako praktické příklady ze života

nějakým případem, něco, co jsem si jakoby sám odžil,

tak aby to bylo jako i zábavné, dalo se to číst a

vlastně potom v samotném důsledku je to 42 to-doček,

úkolů, které já musím udělat k tomu,

abych došel k tomu, jestli indikace trhu mi říká

dobré, špatné a zároveň je tam nějakých

18 praktických nástrojů, které já vlastně jako

vyplňuju, čmářu, rovnám si myšlenky atd.

a je tam jako centrální schéma,

které mě tím provází, a abych sebral i ty poslední

jako obavy, které s tím jsou, já teď nemám

na to prostor atd., mám strašně moc

času věnovaný jinde, tady na to není,

tak jsem to koncepčně postavil na 30 hodin,

což hodina denně po dobu 30 dní a 30 hodin

a za 30 hodin byste měli dojít k odpovědi,

jestli je to dobré a šlapat do toho naplno, nebo ne.

To znamená hodina denně, pokud člověk opravdu touží

podnikat, pokud touží něco rozjet i vevnitř

firmy a není schopný vyčlenit hodinu denně,

tak to nechce dost.

To souhlasí. 42 to-doček na 30 hodin.

-Ano. -Okay. -Někdy tam máš jednoduché

nástroje, které tě jako srovnají,

že za 15 minut si ho vyplníš, tak dáš ještě další to-dočko,

jestli narážíš na to, že je tam víc

-úkolů než 30 dní. -Ne, no, byla to původní

otázka, protože samozřejmě dneska když někomu řekneš

42 to-doček, tak si řekneš, ty brďo, jo, to já přece

nemůžu dát, protože tohle, děti, manželka, práce,

už takhle na sebe nemám čas, ale rozumím tomu,

co říkáš, ano, pokud si, pokud nevymažu ze svého dne

hodinu Facebooku denně, jo, tak nechci podnikání

dostatečně moc, no.

Je to taky trochu o odstraňování nějaké

autocenzury a schopnosti vlastně jít za tím svým

vlastním snem,

ale vlastně ta knížka by měla trochu i oddělit

zrna od plev, protože já to nějak nesoudím,

já to chápu, ale je rozdíl mezi jakoby

hobby a nějakým jako sněním, kdy mě baví

to snění, nic proti tomu a kdy to snění opravdu

chci udělat a ta knížka má pomoct oddělit tohle

to a možná si nelhat, protože ověřeno,

jako vlastně já jsem ji psal a tvořil přes

4 roky, jsou to jako praktické věci,

které jsem jako iteroval, zlepšoval, odstraňoval,

přidával, jo, s každým vlastně jako sérií inkubací,

které jsem prošel, nápadem, který jsme nějakým

způsobem dělali, tak jsem to zase odřezával,

takže je to takový nejmenší společný dělitel.

Já neříkám, že to je dokonalé,

to by znělo jako samolibě a přílišně sebevědomě,

ale je to fakt nejmenší společný dělitel pro každý

typ podnikání na začátku, protože se to točí prostě

v samotném důsledku kolem zákazníka.

Tak dokonalé to bude, až bude třetí dotisk.

Přesně. To jsem nechtěl naznačit,

chtěl jsem naznačit, že i když někdo říká,

že rozjíždí jako mikropivovar anebo rozjíždí,

já nevím, něco ve zdravotnictví nebo něco,

tak že furt by to na to mělo stačit.

Až pak se teprve otvírají ty nůžky,

kdy typ a doména toho byznysu určuje,

jak s tím pracovat dál. To souhlasím,

že neexistuje univerzální návod na byznys jako

na celek, to by bylo jako naivní a byla by to velká

lež, ale na ten úplný začátek,

na tu validaci toho prvního nápadu ten secret source

existuje a tady je.

Kde se validace nápadu na knížku rozchází s knížkou?

Krásná otázka,

zkusím odpovědět obloukem, abych se ti s tím

úplně nevyhnul, já myslím, že na to zodpovím.

Já věřím, že inovace a inovativní způsob

přemýšlení je, jako když

máš jako velký box s nářadím a teď vlastně jako

jdeš a tady potřebuješ jako štípačky,

tady potřebuješ jako šroubovák atd. a podle toho,

jak je potřebuješ, tak je používáš.

A těch nástrojů, které já používám, jako je

vyšší desítky, jako přes stovku to může být

a tady jich je 18. Takže vlastně odpověď je,

použil jsem spoustu věcí navíc, které tady nejsou,

protože mi nepřijdou jakoby, že byly potřeba

minimálně, a některé věci, které jakoby vím,

že mám srovnané, tak jsem z tohohle nepoužil,

protože jsem je mohl přeskočit.

Takže je to takové,

jako když se učíš jezdit na kole a máš takové

ty training wheels, ta pomocná kolečka vzadu,

že jo, ale co je cíl na tom kole, chytit balanc

a ten balanc vlastně ti pomáhají ty training

wheels, ta kolečka a když ten balanc chytíš,

už to nepotřebuješ. Ta knížka jsou ta pomocná

kolečka, ale vlastně to vůbec neznamená,

každý nástroj je dobrý sluha, špatný pán,

že vlastně jako to člověk musí udělat celé,

jakože si řekne, hele, tohle mám docela jasné,

tuhle kapitolku přeskočím nebo tohle to-dočko,

vždyť to jsem řešil, to je v pohodě a jdu dál,

-jo, že není to rigidní. -Jo, jo, rozumím.

Takže sám používám, sám opouštím svoje vlastní

koleje, protože věřím, že umím jezdit na kole,

jestli to dává smysl.

Dává, dává, dává.

Co jsme důležitého zapomněli o knížce ještě

říct, než se posuneme dál?

Že mi ji Melvil vůbec nechtěl vydat.

To by byla velká škoda.

To uvidíme. Ne, já Melvil taky miluju,

stejně melviluju, jak oni vtípkují,

vnímám je jako Oxford mezi českými nakladatelstvími a

když jsem jim asi před 2 roky volal na Tomáše,

Tomáš Baránek je jeden ze zakladatelů Melvila,

tak jsem mu volal, říkám, hele, mám takový koncept,

blížím se jako k fázi rukopisu,

tak jsem mu to tak hezky popsal a on mě rovnou

odmítl něco ve smyslu, hele, jo, to je jako malý

trh anebo, jo, to se nám nehodí do edičního

plánu, víte, my vydáváme jako jednotky knih za rok

a prostě takže si hodně vybíráme a prostě mě jako

slušně, slušně odpálkoval prostě.

A já jsem si říkal, ty jo, tak to jako, že by to byla

fakt blbost, to, co jakoby mám namyšlené,

tak jsem si říkal, no, ale vždyť mně to funguje

v těch předchozích fázích jako ať už na workshopech

nebo v inkubačních programech. To je prostě

jako, věřil jsem, že to je dobré, že jo,

měl jsem nějakou tu vizi a třeba tady jsem se opřel

hodně o tu intuici, to bude dobré prostě jako,

tak si to vydám sám. Takže jsem se jako rozhodl,

vydal jsem si to

sám, kde jsi byl i na křtu, děkuju, že jsi

dorazil a vlastně jako když už jsem po nějakých

7 měsících přípravy jakoby sazby, grafiky atd.,

protože ona to není standardní textová kniha,

ona je hodně grafická, hodně se pracuje jakoby

vevnitř s tužkou atd.,

takže to bylo jako časově náročné,

no a po 7 měsících sazby, grafiky atd.

tak jsem měl jako první verzi PDFka, jako e-booku,

tak jsem to znovu poslal Tomášovi,

zavolal jsem mu a říkám, hele, já jsem se nakonec

rozhodl, že si to vydám sám,

ale budu hrozně moc rád za feedback a jestli

dorazíte na křest knížky prostě. A on, jo, jo,

jo, pošlete mi to do mailu, prostě takové to jako to a

za 2 dny mi volal, že to je úplně skvělé,

že to musíme vydat spolu. Takže občas ta houževnatost,

takové to jako, fuck it, udělám to stejně, tak

když bych to jako řekl v jedné větě, tak to,

co se mi jako daří čím dál tím víc, neříkám,

že vždycky, je to jako řemeslo,

když slyším "ne", tak je to pro mě "zatím

ne" a to "zatím" je strašně kouzelné slovíčko,

já ho úplně jako adoruju, jak strašně mocné je,

jo, že máš "prosím", "děkuju" a "zatím",

tak to "zatím" je prostě úplně skvělé.

Takže jsem si řekl, že zatím ne a tady ta intuice zabrala.

Takže rozeběhnout se proti zdi a doufat,

že se dveře otevřou.

Já jsem si nakreslil vlastní dveře a prostě

jsem si je vydal sám, jenom byly prostě vedle

a nakonec jsem vběhnul do těch, do těch,

co se mi otevřely, ale když by se neotevřely,

tak jsem si otevřel svoje vlastní dveře, že jo.

No, to je super.

Inovace, téma, které

čím dál tím víc lidí jakoby

veřejně o něm mluví, snaží se podporovat,

na druhou stranu pořád je tady spousta lidí,

kteří říkají, že inovace nejsou pro ně,

že to je pro velké firmy atd. atd.

Já se teďka tady nechci snad ani bavit o tom,

že inovace je než ten produkt spíš nastavení

mysli a nějaké permanentní zlepšování se,

já se tady chci bavit o něčem,

co jsem taky bohužel

zažil třeba i v korporátech nebo ve větších firmách,

teď se po nás chce nějak inovace,

tak my ji teda jako budeme dělat,

ale vlastně doufáme, že to nedopadne.

Co s tím?

Co když si řekneš jako inovace,

co ty si pod tím představíš?

Protože jeden z mých problémů,

které já jako vidím a vždycky musím jako

nastavit tu terminologii, je, že prostě pro někoho,

pro ženu doma, ne u nás, je, že manžel

začal dávat prkénko dolů a je to obrovská inovace

a chodí po rodině a vlastně jakoby má obrovskou radost,

že ta inovace proběhla. A je to inovace?

Jako v kontextu toho, kde to bylo, tak asi jo,

je to změna k lepšímu nějakým způsobem,

ale v korporátu, tam, kam ty míříš, tak ta inovace

má nějaká očekávání a je dobré je jako říct

nahlas a tohle to jde od managementu,

musí to jít od managementu. To znamená, aby

to neskončilo v šuplíku, já očekávám, že inovace je

..., tohle, tohle, tohle, v historii jsme udělali

nějaké referenční body, třeba v historii se nám

povedlo udělat tohle, přineslo to tyhle ty peníze,

tohle je pro mě inovace, kterou chci, prostě to nějak

explicitně pojmenovat a vytvořit ten mandát

a měření a kontext a pravidelnost toho,

tak a teď se budeme prostě jako na každé

strategické poradě

vědomě a jako urputně věnovat tomu,

jestli tady se posouváme. A tím ten management

dává najevo, ano, je to pro nás

priorita, nebo není. Takže jeden z těch jakoby

kruhů je fakt ten management,

musí to přijít z vrchu a tím vytvořit mandát

jako těm lidem kolem, aby to vzniklo,

ale stojí a padá to na tom, co je inovace,

jaká očekávání od ní máme, jako jak je to velké třeba,

anebo v jakém horizontu. To znamená, typicky, jo,

je to B2B, nebo B2C to, co chceme inovovat?

Je to těžké to teď jako generalizovat,

protože nemáme konkrétní jako příklad nějaké firmy,

jo, ale je to B2B, B2C. Jaký horizont to má,

potřebuje to přinést první peníze do 3 měsíců,

do 6, do 12, do 3 let nebo chceme jako long shot?

Takže za 6 let, když to bude,

tak je to úplně v pohodě, já jako jsem schopný

pokrývat ty náklady dlouhodobě,

protože chci dělat fakt velké věci

a tohle jenom říct tady ty blbosti,

jako na koho mířím a jak velké to má být,

samo o sobě synchronizuje ty lidi v tom,

jako co to může být. A jeden z problémů,

který já hodně často potkávám, je,

že tohle se neřekne,

v lepším případě se vyčlení tým,

nějaký inovační lídr nebo jako skupina, která řekne,

hele, a vy to teď máte na starosti a teď inovujte.

A teď oni běhají po tom trhu a zjišťují vlastně,

nebo po tom trhu, po té firmě a zjišťují,

jako kdo má jaké nápady, jo, a vzniká jako celý idea

management system prostě, jak to sebrat, jak to jako,

no jo, ale já nechci, aby za tři čtvrtě roku

přišli s tím, že za 6 let to bude,

protože moje zadání jako lídra bylo, hele,

potřebuju do 2 let prachy, protože prostě

ta strategie a životní situace a životní cyklus

téhle té firmy je taková, že já do 2 let i možná

kvůli mandátu jako top manažera do 2 let potřebuju

výsledek a nemůžu mířit na 6, tak to,

že se to jako pojmenuje, je první základ úspěchu.

Když to nepojmenuješ, tak to skončí v šuplíku

nebo to prostě nezavlastní ti lidé anebo si řeknou,

jo, to už tady bylo, to jsme zkoušeli,

kašleme na to a hrají inovační divadlo,

já tomu občas říkám inovační divadlo.

Jo, jo, to máme podobnou zkušenost a ono

to není jenom o korporátech.

Já teda se přiznám, že byť jsi zvolil velmi

zajímavý příklad, tak já jsem mentálně blíž

tomu prkénku, jo, protože já si myslím, že

když neproběhne prkénko, tak ta velká inovace,

na kterou míří ty větší firmy,

vlastně nemá šanci proběhnout dobře,

pokud tam není ta kultura, dneska udělám prkénko,

jo, zítra si vyčistím zuby, pozítří si vezmu

čisté trenky atd. atd., že vlastně jako

budu se permanentně zlepšovat a pak v téhle

té kultuře může přijít někdo a řekne,

tak a teďka z tebe uděláme jako z neandrtálce opravdu

člověka, trochu to zrychlíme,

ale ty už jsi na to zvyklý, že se to děje. A to,

co jsem zažil já nebo to, co jako vidím v pár firmách,

je, že přijde nabušený management,

který vidí i byznysově, že do těch 2 let se musí

něco stát, je tam i ten lídr, který

by si to adoptoval, ale jako pohříchu dost často

to skončí u toho sebrání těch nápadů a u dalšího

brainstormingu

a ti lidé říkají, no, ale o tomhle jsme mluvili

před 3, 5, 10 lety, na těch lepíkách není

nic jiného a vlastně ani se to do šuplíku nedá,

protože už se to zabije úplně na začátku, víš.

Protože to už jsme zkoušeli nebo to už tady

bylo, atd., jo, to je docela jedovatá věta,

no, podobná, promiň jenom, jak s tím "zatím", jo, že

když máš, nikdy ti třeba nešly jazyky, neříkám,

že jako je to ten tvůj případ, nebo matika,

dosaď si cokoliv, fyzika prostě na střední

škole a přijde ten učitel nebo učitelka a řekne,

Martine, tobě nejdou jazyky, anebo Martine...

-Tak je to celé v pytli, no. -...tobě zatím

nejdou jazyky. To je zase to prosím,

děkuju a zatím, že jo, a vlastně jako ta podpora

je v tom strašně schovaná, takže když řekne,

to už jsme zkoušeli a to nefunguje v tom

korporátu, anebo řekne, to už jsme zkoušeli a zatím

to nefunguje, to je prostě, to je fakt kouzelné

slovíčko, jo, že to prostě jako otvírá to ten prostor,

hele, ty dveře tady furt jsou,

jenom někdo musí mít koule a prostě těmi dveřmi vejít

a zkusit to znovu. Jinak vlastně myslím,

že jsme z těch tří kruhů, které se mi jako protínají,

aby inovace fungovaly, jako už popsali všechny,

jo, že máš vlastně ten top management nebo jako

majitele nebo ty, kteří dávají mandát k tomu,

aby se to dělo, pak tam máš toho lídra,

který to musí zavlastnit, protože bez lídra

-neuděláš nic... -Jasné. -...a pak máš tu kulturu,

to je to, o čem ty mluvíš, ta firemní kultura,

která je vlastně na něco připravená.

No a když ty jsi říkal, že si myslíš,

že to musí začít od toho prkénka

a pak čištění zubů atd.,

tak já si myslím, že to nejde proti sobě,

že jsou to vlastně jako paralelní dvě koleje,

které bychom jako lídři měli dělat, jo.

První je věnovat se té firemní kultuře,

tu nějakým způsobem jako kultivovat, iniciativnost,

inovativnost, podnikavost,

what's the difference, že jo, tak jedno

je vlastně jako initio, začít, ale to,

že to je vlastně jako někdo začne,

ještě neznamená, že ten je ten,

který bude dělat tu inovaci nebo který

rozjede ten byznys, co bude jako podnikavec

vnitřní a je potřeba si uvědomit, že každý tam

má nějakou jako roli a vlastně jako podporovat

všechny ty tři věci. Takže když se bavíme

o té kultuře, tak iniciativnost, já chci,

to znamená jako sbírat nápady,

podporovat je nějakým způsobem a tady jenom rychlá

odbočka, co se hodně často děje,

je na to i statistika od University of Rotterdam,

myslím, když člověk dá dvakrát podnět,

je iniciativní a dvakrát dá podnět na zlepšení

a nic se s ním nestane, už potřetí ho nedá,

ta křivka toho strašně padá.

A když my to víme i statisticky i z těch

výzkumů, to pro nás lídry je strašně důležité,

buď ty nápady vůbec jako nesbírat,

protože to mám jako motivaci takovou jako

neutrální nebo nějaký jako status quo,

anebo když už je sbírat, tak přijmout tu zodpovědnost

za to, že s tím musím dělat něco, protože když ne,

tak to jde dolů, že jo, tak ta motivace je,

no, furt zase mluvili o inovacích prostě a pak

se nic neděje a to už jsme zkoušeli a běžte s tím do...

a tak, takže vlastně jako my některé věci víme,

ale vlastně je to těžké a všechno to zase jakoby

vede zpátky na ten vrchol, jo, ryba smrdí od hlavy.

Já vím, že to je hrozně těžké,

protože se na ně nakládá jako všecko možné,

nebo na nás nakládá všecko možné, jo,

ale podle mě je mnohem férovější si říct, hele,

teď nejsme jako firma ve stavu,

kdy zvládneme inovovat a prostě to nespouštět

tu iniciativu a soustředit se na ten core a říct si,

hele, teď jsme ve stavu dojná kráva.

Přijde mi to mnohem víc fér, než se tvářit,

že něco budu rozjíždět, celé to kolečko rozjet,

ale vlastně se střelit do nohy od teď za 3 roky,

až tu iniciativnost budu potřebovat,

-jestli mi rozumíš. -Rozumím naprosto.

Takže vlastně jako kultura a ta kultura se vlastně

jako kultivuje, kultivuje se přes podporu

iniciativnosti, přes podporu inovativnosti,

to znamená, jako někdo to jako s tím přijde,

někdo potom to musí zlepšit.

Je to vlastně jako, teď si nejsem jistý, ale myslím,

že to je taky z latiny, že innovate nebo innovatio,

něco takového, je, že obnovit nebo zlepšit,

něco takového. Takže jedna věc je iniciovat, initio,

druhé je obnovit, zlepšit a to můžou být

jako fotbal a hokej, pro někoho je to,

že je prostě hrozně kreativní a vidí jako

a střílí ty nápady atd. a dost často se pak děje,

no, v té kultuře, no, tak když sis to vymyslel,

tak si to udělej, že jo, ale to přece nemusí tak být.

Může to tak být, že se spojí to initio s tím

innovatio a udělají to a pak se to jako předá

nějakému lídrovi vevnitř, venku, který už to prostě

zavlastní a prostě to bude ten lídr,

který to jako protlačí, ale vlastně jsou

to jako různé typy sportu a je dobré na to tak koukat.

A ano, může se setkat člověk s jako intraprenuerem

nebo člověkem, kterého má ve firmě,

který umí všechny tři věci, který to umí iniciovat,

který to umí jako validovat a který to umí

prostě rozjet a protlačit, ale nemusí to tak být.

Takže vlastně jako to, co třeba i my často děláme

jako lídři, že si řekneme, hele, tak když

jsi to jako vymyslel, tak to běž udělat,

a ta otázka by mohla být, hele, když jsi to vymyslel,

chceš to i udělat? Jo, změřit ze stavu,

udělej to, do stavu otazník prostě,

ale to je nějaký jako víc koučovací typ leadershipu,

který já mám rád, ale hrozně to pomůže,

protože vlastně ten člověk se, no a, pak putuje,

jo, no ale já když přijdu s nějakou,

tak oni mi to hned nasadí a já už teď mám strašně

moc práce a vlastně jako cokoliv, co vymyslím,

tak si musím odladit a udělat sám, ale ono to tak

být nemusí a je to nějaký jako systém, který

se kolem toho staví jako inovačního managementu tak,

aby to fungovalo, ale zase je lepší to nedělat

než to jako zabít, střelí se ten lídr prostě

za 2 roky do nohy, za 3 roky do nohy.

My když se podíváme na malé, střední firmy

a já jako majitel fakt chci s tou firmou něco

za 2 roky udělat, protože trh se mění pod rukama atd.

atd. a nemám tam tohohle toho vnitřního podnikavce,

který by si to vzal rovnou za své,

a potřebuju to rozfoukat napříč firmou,

jaký by byl doporučený postup za tebe,

když jsi viděl takových firem?

Jestli to myslí ten člověk vážně a fakt je dobrý,

já už to opakuju potřetí, ale nelhat si do kapsy,

fakt to chci, nebo, a teď jako z pohledu třeba

to je takový třeba ten základní rozdíl,

když tu firmu vede ještě jakoby majitel,

který ji vykopal a teď je jako 20 let atd., tak ví,

že aby tam byla ještě 15 let, tak to bude dělat,

tak tam je jako jiné, než když máš manažera,

který ví, že prostě má nějaký cyklus a za 2,

3 roky tam nemusí být nebo se něco nepovede atd.,

ta motivace je trošku jiná, je potřeba si to jako

přiznat, je to tak,

tak vlastně si fakt jako dát na stůl, jestli jo,

nebo jestli ne.

Když jo a myslím to fakt vážně, tak,

a tady je to trochu jakoby

kontraintuitivní oproti tomu, co je dneska

soudobý trend, jo, protože soudobý trend je,

pojďme agilně, pojďme štíhle,

pojďme to jako salámovou metodou jako řezat,

jenže ta salámová metoda má jednu nevýhodu.

Já jsem zastánce jako tohohle přístupu, jo,

ale salámová metoda má jednu nevýhodu,

já se každé jako odkrojení toho salámu znovu a znovu

rozhoduju, jestli chci dál jíst ten salám,

ale my zapomínáme dost často na to,

jestli vlastně chci ten celý salám ukrájet.

Jinými slovy, commitment a závazek nad tím,

jestli ty inovace chci dělat, nevzniká tím,

že si řeknu, no, tak zkuste tady jako rozjet

nějaké inovace a zkuste teda něco, jo,

že vlastně jako postupně. Ne, já udělám jako

dlouhodobý commitment a ten spoléhá, ano,

alokace budgetu a alokace kapacit.

Pokud toho, už se ti vracím k té odpovědi, jo,

pokud toho lídra tam nemám, toho intrapreneura,

toho človíčka

zatím nemám, můžu ho nějakým způsobem

identifikovat vevnitř? On je možná spící,

on prostě v té kultuře nedostal ještě prostor,

takže existují cesty, jak to zjistit vevnitř

nějakým talent poolem atd.

Pokud vím, že to je pro mě dlouhodobá strategie,

tak ho začnu hledat venku, pokud ho neidentifikuju

jako vevnitř, že jo. A teď může to saturovat

třeba skrze Outboxers krátkodobě a my mu pomůžeme

toho člověka najít, anebo ho prostě člověk hiruje.

A to, co je těžké, teď si pomůžu Tomášem Baťou,

jak zjistíš, že ten člověk je jako intrapreneur, že jo.

-No právě. -A Tomáš Baťa na to měl vždycky kouzelnou

otázku při pohovoru,

prostě do nějaké věty vložím slovo risk a koukám,

jestli to v těch očičkách zableskne,

že to je v pořádku prostě, anebo jestli tam bude "oh,

risk", protože to je vlastně jako,

celé je to práce s rizikem, že jo, nějakým

způsobem nejistota. Pokud máte člověka,

který dlouhodobě dělá nějakou práci,

a teď po něm chceme, tak a teď buď jako tahoun

té věci, tak my ho vlastně stavíme do role,

pokud do toho půjdeš naplno a musí do toho jít naplno,

z mojí zkušenosti musí do toho jít naplno a nemůže

to být 10 %, hele, doteďka děláš to,

co jsi dělal a 10 % teď budeš věnovat téhle nové

věci, nebude to fungovat, z mojí zkušenosti

to nebude fungovat. Potřebujeme jako mu vytvořit

tu kapacitu masivní, ideálně 100%,

když se to rozjede,

ale ten člověk vlastně najednou jede vabank,

že jo, protože když mu to chcípne pod nohama,

což se s inovacemi může stát, prostě jede

na mrtvém koni, tak v mezičase ta firma

zalepí tu jeho práci, protože jim potřebuje

fungovat ten core, takže on vlastně jako

tím i dělá rozhodnutí, co když já vlastně za 2 roky

přijdu o práci, ne kvůli tomu, že bych

nebyl schopný, ale kvůli tomu, že inovace umírají

a to je těžké a to je ta práce s rizikem,

že si řekneš, to je v pohodě,

tak já jsem schopný, tak si najdu něco jiného,

buď tady, nebo jinde, nazdar, že jo,

a to ty chceš. Ty vlastně jako,

jako vnitropodnikatele nebo toho intrapreneura hledáš

člověka, který buď už podnikal

nebo strašně moc chce podnikat a je takový ten

prostě, v tom průsečíku je jako

strašně kousek od toho, že ti dá výpověď

a odejde a založí si něco vlastního a ty ho saturuješ

tím, že jako máš na tom podíl, máš vliv,

jsi ve Forbesu, že se ti to povedlo, cokoliv,

jo, ale tady to místečko je prostě jakoby maličké

a všechno, takže se vracím k tomu Tomášovi Baťovi,

trochu identifikuje práce s rizikem.

Jestli mají strach ztratit svoji vlastní práci,

tak to asi nebude ten pravý člověk.

Takovýchhle lidí je ale hrozně málo,

protože takoví lidé si většinou otevírají

rovnou svoje firmy.

Anebo potřebují saturovat. A jsme zpátky u toho,

jak můžeš udržet člověka, který je takhle maličký,

aby nezačal podnikat, tak musí podnikat s tebou

anebo musí mít pocit, že podniká s tebou.

Víc variant není, anebo najdeš někoho,

kdo tenhle není a ten ti to vlastně tam

následujících jako 15 let bude dělat,

ale vlastně to možná nebude fungovat,

protože tu hladovost tam nemá. Ty vlastně jako

fakt hledáš člověka, který je na hraně toho

ti to hodit na záda a založit si svoji firmu.

To je těžké, to je těžké, ale tenhle ten člověk

vykope tu inovaci a teď se bavíme o inovaci velké,

jo, ne procesní zlepšování atd.,

zvedání prkénka, na to nepotřebuješ tady toho

jako človíčka. Nicméně souhlasím toho,

že jich je málo, ale jsou a je potřeba,

a to je to těžké, nejenom je identifikovat,

že to jsou oni, ale chytit je i ve správný čas,

jo, že ten timing jako, k čemu bych to přirovnal,

jako najít tu správnou ženu, která na tebe bude

jako sedět, takových prostě bude na tomhle světě

spoustu, máš tady, nevím, už přes 8 miliard lidí,

teď si to seřízneš, takovéhle hodnoty atd.,

zjistíš, že prostě, hele, jenom v Čechách mám asi

1 500 potenciálních skvělých jakoby partnerek,

no ale některé už jsou zadané,

některé už mají děti, tak se ti to seřízává,

protože ten timing je důležitý a teď ještě

jako chytit v timingu, hele, ona se zrovna teď

rozešla a ještě není ready

a teďko vlastně jako než skočí do toho a teď je tam

jako krátké okno a s tím podnikavcem je to jako

stejné, jo, že ty ho vlastně nejenom

potřebuješ identifikovat, že to je správný,

hodnoty atd., ale trefit ho ve správném okně a ty jo,

to je těžké, to je umění, ale když se to povede

a podnikání je o lidech, tak se dějí věci, že jo.

Takhle jsem na inovace ještě nekoukal,

inovace jak randění.

It's hell in my head, to je to prostě.

Co na to říká paní doma?

Tuhle paralelu jsem si teď vymyslel,

takže ještě ji ode mě neslyšela,

ale já jsem spokojený, moje je žena skvělá,

úžasná, nejlepší.

Poslouchej, mají tihle ti lidé někde

nějakou podporu? Protože mnohdy jdeš

proti všem, možná máš,

já jsem říkal politické krytí, ty jsi říkal mandát

z vrchu, ale mnohdy musíš rozbourat to,

co máš pod sebou, mnohdy tihle ti lidé

nemají úplně týmy, ale mají nějaké dotted lines,

k lidem musí žádat o kapacity a tak.

Vlastně z pozice

někoho, kdo si dotted lines zažil, tohle je hrozně

úmorná pozice a permanentní se

doprošování, teď možná to nemyslím úplně tvrdě,

jo, nenapadá mě lepší slovník.

Mají tihle ti lidé někde nějakou podporu,

kam se jako vůbec můžou obrátit,

jestli to dává smysl a co by měli dělat jinak,

líp, kam se mají případně obrátit?

Znám spoustu lidí, které můžu takhle

propojovat, takže třeba mi napište na LinkedInu,

já vás napojím na lidi, že už to má aspoň

terapeutický aspekt, jakože, ty jo,

já tam řeším tohle, já tam řeším tohle atd.

Že budou společně nadávat u piva...

Ale víš, jak to pomáhá, jakože můžou si dát jako

rady, hele, tak já jsem zkoušel tohle,

ty jsi zkoušel tohle atd., jakože fakt je hrozně

dobré v tom nebýt sám. Trošku jsi mi přihřál

polívčičku na jeden z nových projektů,

který spouštíme teďko, který se jmenuje jako

Mindnudge, což je vlastně spojení mind,

mysl, nudge, šťouchanec, pošťuchovanec, co je super,

že vlastně jakoby nudge je z behaviorální ekonomie,

sociální psychologie pojem, který vlastně říká,

šťouchání ti může pomoct jako k tvému lepšímu já.

Typický příklad, který se hodně používá,

je, že vlastně na základě,

na základě rozmístění položek v kantýně byli

schopní statisticky zvýšit množství konzumace zdravých

věcí, aniž by ti sebrali možnost volby, jo,

furt prostě ty hranolky tam furt jsou,

ale jsou na jiném místě než jablka prostě, salát atd.

a statisticky jsou schopní pohnout. To znamená,

není to jako o tom, že ti berou svobodnou vůli,

to vůbec ne, to by bylo jako manipulace a to nemám

rád, ale nějakým způsobem se snaží navnímat vlastně,

jako co ti lidé, společnost, firma atd.

chtějí a poupravit tzv. architekturu volby,

to, co je vlastně jakoby nejlepší i pro ty lidi,

je to takové hledání průsečíku, co je nejlepší

pro ty lidi a co je nejlepší pro firmu

a architekturou volby určit a zlepšit statisticky,

aby se to stalo. Zpátky k tomu, já mám pocit,

jakože se dneska dějí jakoby tři věci

v té společnosti, které se mi furt opakují.

První, nemám čas se zastavit a zamyslet.

Já nevím, jestli jsi to někdy kolem sebe jako...

No, to mám já, no.

...ale prostě, ten vlak prostě té jako,

tady rodina, tady firma, tady prostě jako a teď ještě

možná jako rychle jenom na pivko s kamarády,

abych si taky trochu frknul a když tam narvu saunu,

tak super prostě, ale je to jako

a teď to jede prostě, je rozjetý vlak, že jo.

Takže možnost se zastavit je těžké a vlastně jako

dost často člověk potřebuje pomoct k tomu,

aby se zastavil.

Druhá věc je, že vlastně jako se cítí

na některé věci sám, ty jsi to sám identifikoval.

Takže jenom, že se s někým jako pobavíš, ti hrozně,

hrozně vlastně jakoby může pomoct, hrozně. A třetí,

že nejenom, že se pobavíš, ale že ti někdo vědomě

jako naslouchá a pomáhá ti projít nějakou změnou,

protože život je vlastně změna,

to je takový plácanec, ale furt jo, že jo,

každý den se rozhoduješ prostě na tisíci věcech,

jestli kafe latte, nebo kafe normální prostě,

je toho hrozně moc a když toho je jako hrozně moc,

tak člověk spadá do statusu quo,

zahodí to a vlastně jako

jede v tom vlaku, prostě si sedne a jede.

-A mnohdy neví kam. -Tak. A to, co vlastně

my tímhle projektem si klademe za cíl,

je tyhle ty tři vlastně jakoby věci pospojovat tak,

aby někdo další tam byl pro tebe jakoby k dispozici,

takže si to představ jako platformu nebo appku

mobilní, kdy ty se regneš, v ideálním případě

ti to rovnou už platí firma nebo má to i B2B i B2C

model, ale lepší, když ta firma tě chce

v tom podpořit,

ty se regneš, vlastně řekneš, hele,

jaká témata řeším, podle toho se ti profiltrují

vlastně jakoby parťáci a ty si pak vybereš toho,

když použiju ten nudge, tak nudger, prostě jako

šťouchače, což je tak debilní

překlad jako do češtiny... -Pošťuchovače?

...pošťuchovač je lepší, anebo si to představ jako

kouč, mentor, parťák prostě,

dosaď si jakékoliv slovíčko, které ti tam sedí,

ale najednou v tom nejsi sám a otevře se vlastně

jakoby prostor pro jakoby metodu tzv.

Asynchronního mikrokoučinku,

kdy ty jsi schopný si vlastně jako komunikovat,

kdy potřebuješ, ale víš, že tam máš nějaký jako modus

operandi, to znamená třeba jako, hele,

já ti pošlu audio nebo video zprávu,

kterou ty si přečteš, až budeš jako připravený,

ale vím, že do cca třeba 2 dnů ty mi zase jakoby

odepíšeš a můžu si jakoby připlatit za rychlejší

reakci, ale vlastně jako i oběma dvěma stranám,

i tomu mentorovi i mentee, couchovi i coucheemu

nebo nudgerovi i nudgeemu, když to takhle jako

přeložím, jakoby vyhovuje, že v tom vlaku vlastně

jako to není, tak a teď si voláme,

protože hledáme jako slot v kalendáři atd.,

což je tam možnost, jako když je potřeba řešit

nějaké akutní téma, že si můžu zavolat, proč ne,

ale zároveň vlastně ta asynchronicita, to,

že si to jako posíláš sem a tam, ale zároveň jistota,

že ten člověk vlastně ti odepíše, je z naší

zkušenosti a dlouhého testování,

které trvalo 3 měsíce, stačí a nosí to skvělou

hodnotu, jo, že vlastně jako,

vrátím se k tvému případu, jo, máš intrapreneura,

který se jako běží proti hlavě a teď jako

je z toho smutný atd. a potřebuje jako si srovnat,

co chce, co nechce atd., tak varianta jedna,

přijde a bude to řešit doma se ženou,

která ale nemá jakoby kontext toho,

co se tam děje a zároveň nikdy nebyla nebo

pravděpodobně třeba nebyla ve stejné situaci,

takže najít někoho, kdo je ve stejné situaci

ve stejném jako kontextu, ale ne v té samé firmě,

kdy ty vlastně řekneš, hele, já vlastně řeším

tohle, štve mě tohle, prostě, jako co ty myslíš,

tak ten člověk vlastně jako ti to vrátí kontextuálně

a jenom ta platforma ti umožní, aby

se tihle ti dva potkali.

Čímž uzavíráš svůj vlastní kruh, mít nástroje,

mít lidi, kteří je chtějí

aplikovat, a zároveň mít někoho,

s kým se ti lidé můžou o tom bavit a někdo,

kamarád na WhatsAppu bych to nazval,

-který je do toho bude dokopávat. -Tak, tak.

Tak ti přeju, ať se ti tenhle ten kruh

-daří roztáčet a... -Děkuju. -...ať se

podpora inovativnosti daří dostávat do Čechů.

Super. I am doing my best, snažím se s různými

cestami od neziskovky po tady teďko knížku,

tak uvidíme, jaký to bude mít ohlas,

ale jako nejlepší cesta, kde mě jako zasáhnout,

je asi na LinkedInu, takže pokud by někdo

si chtěl popovídat nebo by chtěl pomoct právě,

že je intrapreneur, potřebuje jako napojit

na jiného intrapreneura, který řeší jako podobné

věci, tak si mě jenom přidejte na LinkedInu a...

A nejenom to, my bychom měli přečíst knížku,

protože ty jsi pro nás vyboxoval

speciální bonus a to..?

30 % u, oproti tomu, když jdete do knihkupectví

a teď si dosaďte jako Luxor, Dobrovský,

ať nedělám reklamu, prostě nějaké knihkupectví,

ale uplatní se to vlastně jakoby na Melvilovi,

melvil.cz, tak pošleme kód Zážeh a budete

to mít o chlup levnější.

Takže pokud budete chtít si pročíst Daliborovu

knížku, tak stahujte určitě dnešní bonus,

tam bude kompletní cesta k tomu,

jak získat tu 30% slevu.

Děkuju za to, že jsi tady zase byl,

doufám, že to nebylo naposled a doufám, že

fakt to, co děláš, se do víc a víc Čechů

propíše, protože si myslím, že to jako národ

hrozně potřebujeme.

-Super, moc děkuju. -Díky moc. -Já děkuju

za pozvání, taky ti držím palce a budu

moc rád za jakoukoliv zpětnou vazbu, která přijde.

Vidíte to, přicházím pomalu o hlas,

tak ještě než o něj přijdu úplně,

stačím se s vámi rozloučit, poděkovat, vyjádřit

přesvědčení, že jestli cokoliv z toho,

co tady dneska bylo řečeno, vás posune jenom

o kousek vpřed, tak jsme s Daliborem

udělali naši práci skvěle.

Pokud ne, tak doufám, že to je jenom zatím a

mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh,

kde už v tuhle chvíli je zmíněný bonus,

kde najdete cestu ke slevě na knížku.

Určitě nezapomeňte likovat, dávat odběry,

případně posouvat na někoho, komu myslíte,

že by tahle ta epizoda mohla pomoct.

Já už jenom vám držím palce a přeju úspěch, díky.