Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. V dnešním Zážehu se podíváme

na to, jak skutečně a doopravdy pochopit vašeho

zákazníka a během toho se dotkneme i tvorby webů

a praktického využití AI v dnešním marketingu.

S kým jiným než s Janem Řezáčem, ahoj.

-Ahoj. -Majitelem a CEO House of Řezáč.

-Všecko správně? -Všechno správně.

Než se pustíme do našich klientů,

zákazníků nebo jakkoliv jim budeme říkat,

tak ty jsi první tanečník, závodní tanečník

standardních tanců v podcastu, pokud vím,

tak mě napadlo, co ti vlastně

standardní tanec dává?

Mně standardní tanec dává nejvíc kontakt s mou ženou.

-Okay. -Neb spolu trénujeme dvakrát týdně

už dlouho, co si budeme, jo, naše taneční kariéra

začala ve chvíli, kdy taneční kariéry těch

jako skutečných závodníků končí,

ale už je to taky nějakých 15 let a úspěšně

se propracováváme

skrz seniorní závodní tančení a je to velká legrace.

Co je tvůj nejoblíbenější tanec?

Slowfox, jednoznačně. Ten je mimochodem z těch

standardních nebo možná obecně z tanců nejtěžší.

-A jeden z nejrychlejších, jestli... -Ne, ne, ne,

quickstep je, quickstep je rychlý

nebo valčík je rychlý.

Teď jsem ukázal, že s mojí mámou jsem to

usmlouval na tanečních do Vánoc,

tahle ta kariéra mě minula.

Každopádně když se teda vrátíme k tématu,

už před natáčením jsem ti říkal,

že já jsem tě začal vnímat ještě ve svém

prvním životě díky knížce Web ostrý jako břitva.

Když jsem se na tebe připravoval,

tak jsem zjistil, že tvoje kariéra sahá

ještě daleko, daleko před tuhle tu knížku.

Pojď nám teda,

nám, kteří jsme weby začali asi velmi pravděpodobně

vnímat mnohem později, říct, jak ses dostal

nejdřív k webům a potom vlastně k tomu,

co dneska v House of Řezáč děláte.

Psal se rok 2002,

začátek roku 2002

a mě opustila má tehdejší přítelkyně a

kamarádi, kamarádi dělali ty weby,

tak jsem si řekl, hele, tak já budu taky

dělat ty weby, když mám teďka spoustu volného času.

No a mně to zůstalo a jim ne.

Promiň, že do toho hnedka skočím.

Kdyby tě neopustila přítelkyně, dělal bys weby?

Nevím. Život je taková jako shoda různých náhod,

některé jsou šťastné, některé nešťastné a některé

se posléze ukážou jako šťastné.

Takže od 2002 se zabýváš weby.

Během těch let jsem pochopil,

že vlastně to, jak se zabýváš weby,

se jako dost dramaticky změnilo.

Když jsem koukal na váš web, pojď mi vlastně říct,

když spolu začneme spolupracovat,

kde House of Řezáč mám v rámci tvorby webu

a velmi pravděpodobně to jako velmi rychle

rozstřelíš, ale v rámci stavby webu vás mám zařadit.

To, co dělá House of Řezáč, je,

že porozumíme tvému byznysu,

porozumíme těm lidem tam venku, které chceš ovlivnit,

tvým potenciálním zákazníkům, tvým současným

zákazníkům nebo třeba tvým fanouškům.

Zmapujeme tu jejich cestu tvojí službou

a pojmenujeme

tzv. úzké místo, to nejzajímavější místo,

na které dává smysl se zaměřit, aby

se ti zlepšil byznys, jo, aby ti přišlo víc poptávek,

aby ti přišlo víc objednávek,

abys na tom v konečném důsledku vydělal.

No a na základě toho potom třeba upravujeme web,

jo, to znamená, my se díváme

na tu, když už upravujeme nějaký web, tak

se na to díváme mnohem víc zeširoka

a pro nás je totiž tvorba, ta samotná tvorba toho webu,

vlastně rutinní a ona už by měla být tuhle chvíli

rutinní tak nějak pro všechny, jo,

pro to je technické řešení, to si můžeš pronajmout,

tam nepotřebuješ nic stavět nebo skoro nic

nepotřebuješ stavět na míru, skoro nic

nepotřebuješ stavět s pomocí programátora, jo,

druhá část, obsah, tu můžeš z nějaké části

generovat nebo si aspoň generováním,

tedy AIčkem, ulehčit práci při tvorbě obsahu.

No a grafika, grafika, ta vychází hodně z tvého

vizuálního stylu, ty prvky grafické,

které používáš dneska na webu,

tak ty už jsou komoditní, tam, hele, všechny weby

vypadají stejně, tam není co nového vymýšlet,

není to potřeba, jo,

vyjma extrémních případů, jo. Je velmi

pravděpodobné, že ten web, na kterém

bychom spolupracovali, nebude ten

extrémní případ, jo. Takže to je komoditní a jasně,

je tam vizuální styl, ale ten ti velmi

pravděpodobně někdo už na základě tvé značky,

tvého brandu tak navrhl někdo jiný a my ho jenom

-využijeme. -To vlastně znamená,

pokud bereme celou cestu zákazníka v rámci té mojí

služby, že velmi pravděpodobně se často

zastavíte mimo web,

ten špunt je mimo web. Stává se to často?

Může to klidně být. Teďka jsme v jedné B2B

firmě tak řešili třeba to, že by pro ně mohlo být

zajímavé změnit formu, jakou, vlastně obalových

materiálů, jakým způsobem prostě ty jejich produkty

vypadají, jo, protože to z nějakého úhlu má prostě

vliv na ty jejich zákazníky a na to,

jestli si ty produkty koupí nebo nekoupí, jo,

což vznikne na základě výzkumu, jo, to není něco,

co vymyslíme my

nebo klient ve chvíli, kdy spolu začneme

spolupracovat, jo. Takže třeba začneme

spolupracovat na tom, že by to mohlo jít směrem

k webu, ale můžeme skončit u toho, že to,

co ve skutečnosti potřebuješ, tak je vybudovat

úplně nové povolání a zajistit mu prestiž,

což se nám stalo u dalšího klienta, jo,

aby to někdo chtěl dělat, jo, protože se to nějakým

způsobem dotýká tvého byznysu ve chvíli,

kdy ho chceš globálně rozjet, jo.

A to jsou věci,

které nevymyslíme dopředu, které musíme,

pro které musíme vyzkoumat podklady,

a to je to, co děláme.

To znamená, že dneska jste jako daleko šíř rozkročení

do marketingových průzkumů nebo jak bychom to nazvali?

Marketingový výzkum, zákaznický výzkum,

designový výzkum. On tomu každý říká jinak

a ta horší část je, že každý si pod tím

představuje něco jiného, jo.

Já ve chvíli, kdy řeknu výzkum,

tak průměrný manažer si řekne dotazník, jo,

dotazník, co dělají studenti v šalinách,

teda tady jsme v Praze, takže v tramvajích,

v tramvajích mezi lidmi, což je velmi omezená

představa toho, jak se dá realizovat výzkum

a navíc je zaměřená na tu metodu,

která třeba v našem typu projektů je vlastně

-z větší části nezajímavá. -Rozumím. -Jo, my chceme

ovlivňovat chování lidí, my chceme, aby posílali víc

poptávek, jo, nechceme najít pravdu

o nějaké populaci, protože co si budeme,

i ta pravda se mění, jo, my potřebujeme takové

vhledy, které jako vám umožní změnit to vaše

byznysové chování a díky tomu vyděláte víc peněz.

Jeden z claimů na vašich stránkách je ve stylu,

když budeš ostřeji komunikovat, tak vygeneruješ

velmi pravděpodobně jako kvalifikovanější leady

a díky tomu zvedneš svůj ať už obrat,

nebo potenciální zisk.

Znamená to, že v rámci svojí marketingové

komunikace by většina webů měla být

opravdu ostrá jako břitva nebo nese se dneska nějaká

kontroverze v komunikaci?

Rozhodně to, co je zajímavé,

tak je všímat si toho, jak je má komunikace odlišná

od mojí konkurence, jo. Spousta oborů

směřuje do bodu, kdy to jediné, co zbývá,

je cenová válka a to, co může zabránit cenové

válce, je, že, a jedna z těch možností,

těch možností je víc, je například to,

že já mám silnou značku a silná značka nevznikne

tak, že já budu vypadat jako všichni ostatní,

že já budu komunikovat jako všichni ostatní

a že já třeba nebudu komunikovat vůbec,

protože produkt, to je to jediné,

na čem záleží a ti zákazníci, ti si mě najdou sami.

Ani prd, ani prd, jo.

Takže ano, ostrá komunikace v nějakou chvíli může hrát

významnou roli a já samozřejmě nemůžu

nikomu říct jako řešení dopředu, protože,

ty jo, neznám ani váš byznys, ani vaše zákazníky,

ani vaši konkurenci, ale to, co vím,

je, že ve chvíli, kdy

někdo, kdo nezná vaši, nezná vaši značku,

poptá vás a 4 další konkurenty,

tak vy buď vyniknete, nebo ne.

A to se pozná poměrně rychle.

Minimálně na českém LinkedInu jsou

takové dva tábory. V jednom jsme evidentně my dva,

kdy věříme, že musíš být jiný, musíš dát nějakou

přidanou hodnotu, musíš vystupovat z davu,

jinak si tě nikdo nevšimne a ne,

neocení, to je to správné slovo,

neocení to, co vlastně nabízíš a ten druhý tábor

říká, že dneska už je to vlastně všecko

jedno, protože

ti, co nakupují, mají takových dat, že jediná věc,

o kterou jde, je cena.

Ten názor, že jediná věc, o kterou jde, je cena,

vychází z mého pohledu z nesprávného předpokladu

a ten předpoklad je, že lidé se rozhodují

racionálně.

Nerozhodují. Kdyby se rozhodovali racionálně,

tak všichni prostě kupují, a teďka plácnu,

já nemám v tomhle přehled, ale kdybych si kupoval auto,

koupím si Hyundai, protože prostě Hyundai

vychází nejlíp z poměru cena/výkon.

To se neděje, to se prostě neděje,

lidé si kupují Porsche, lidé si kupují Mercedes,

lidé si kupují Bentley.

Proč to proboha dělají?

Kdyby se rozhodovali racionálně, tak to přece

nedává vůbec žádný smysl, dneska všechna auta

vypadají stejně, jo, když se podíváš na 20 aut,

všechna auta vypadají stejně, vepředu mají

jiné logíčko a jasně,

je tam ten jiný feeling.

Možná tam nebude jenom ta cena, jo,

a to je komodita, jo, auta jsou skoro komodita.

Je to tak. Ten, no a pak přijde další argument,

no jo, ale to mluvíš o B2C a my jsme v B2B,

-tam je to úplně jinak. -Přesně tak, protože tam

nejsou lidé, tam jsou stroje a ty stroje

se rozhodují ryze racionálně, hm,

no, v tom případě nedoporučuju pracovat

v obchodu nebo v marketingu

a nemít s tím nic společného. Třeba,

já nevím, prodavačka, takové pěkné povolání nebo

co by to ještě mohlo být, hm,

drůbežárny. Já jsem ve svých 14, 15 letech,

15 letech pracoval v drůbežárnách na brigádě,

protože maminka tam pracovala a píchal jsem

kuřata, jo, na takové jako tyče a to je třeba

dobrý byznys, jo. Jděte tam, nechoďte

do marketingu a obchodu.

Lidé jsou racionální, ha ha ha, ani náhodou.

Kde v těch cestách, které prozkoumáváte a nalézáte,

téhle té iracionality objevujete nejvíc?

Kde jsou ty momenty, na které si třeba dát pozor,

kde v rámci té cesty zákazníka nejvíc zatlačit

na ty moje výhody, odlišnosti?

Chápu, že u každého zákazníka to bude jiné,

nicméně vy jste udělali

určitě desítky, stovky různých projektů

a statisticky se určitě někde objevují nějaké

špunty, na které si dát pozor.

Hele, myslím, že jsme to předtím

pojmenovali poměrně pěkně, ten jako zásadní špunt,

na co si dát pozor i v tom B2Bčku, je chvíle,

kdy já přestanu vyprávět příběhy, příběhy sebe,

jak jsem něco podělal a díky tomu jsem se poučil,

příběhy mých zákazníků, jak trpěli a díky naší

spolupráci se to zlepšilo, příběhy mých budoucích

zákazníků, jak budou trpět, když neudělají nějaké věci.

No a začnu vyjmenovávat ty logické argumenty, jo,

má to takovéhle rozměry, váží to tolik,

má to takovýhle počet součástek, protože

v nějakou chvíli je potřebujete.

-Rozumím. -Jo, neříkám, že tam v nějakou chvíli

nepřijde nějaký jako už technicky implementačně

zaměřený člověk, který neřekne,

okay a tady to splňuje nějakou, nějaké naše

minimální požadavky, protože hej, to přijde v

nějakou chvíli, ale do té doby,

a je dost dobře možné, že třeba tenhle technický

člověk má jenom poradní hlas, on nerozhoduje, jo,

do té doby já mám možnost vyprávět příběhy,

ať už jsem v B2Bčku nebo v B2Cčku.

To, když otevřeš internet, tak tě musí dost bolet oči,

protože takovýhle webů, o kterých mluvíš ty,

jak by měly vypadat, je žalostně málo.

Jo, je to přesně tak, jakože máme pořád co dělat

a pořád jako vnímám tu mezeru mezi tím,

kdy jako nějaká konkrétní značka chce oslovit

ty zákazníky a tou kompetencí je skutečně

oslovit, jo, v těch klíčových místech

cesty zákazníka. Na tom webu je to pěkně

vidět a na druhé straně je spousta jako cest

zákazníka, kde ten web hraje jenom minimální roli,

jo, kdy já ty lidi třeba potřebuju oslovit skrz

obchod, já ty lidi potřebuju oslovit skrz

úplně jiné kanály a na ten web se buď nedostanou vůbec,

anebo jenom minimálně, jo, a nemá smysl ztrácet

čas s webem v tu danou chvíli, v tu danou chvíli.

Má smysl řešit jiné části.

Ty o podobných věcech, jak jsi mi říkal

před natáčením, píšeš na svém blogu od roku 2004.

Já jsem nejstarší článek na to téma oficiálně

dostupný, Googlu známý a umělou inteligencí

přečtitelný našel v roce 2015,

takže to je evidentně téma, které

s námi je dlouhou dobu.

Jak se ta situace mění, zlepšujeme se vůbec?

Protože mě hrozně zaujalo tvoje heslo jak na webu,

tak na LinkedInovém profilu, dobře to dopadne.

-Dopadá to dobře? -Dopadá to dobře.

No, rok 2004, ono je to 20 let,

to je fakt jako drsné a tehdá jsem rozhodně nepsal

o cestě zákazníka, o tom, co je důležité pro to,

abyste s tou cestou zákazníka správně pracovali,

protože tehdá byla moje představa o tom,

jak vypadají weby, že web je hlavně potřeba

naprogramovat, jo. Nic proti programování,

akorát dneska už to fakt potřeba není,

jo, takže já jsem prošel programátořinu,

prošel jsem kódařinu, prošel jsem fází,

kdy jsem kreslil weby, pak už jsem je jenom

navrhoval a teďka se koukám na cestu zákazníka.

Jak se mění, a to je zpátky

k té mé otázce, jak se vlastně mění teda

ta situace ohledně toho, jak

my jako obchodníci, marketéři, vůbec B2B trh

chápeme ty své zákazníky? Lepší se to? Protože zase,

když se vrátím zpátky,

vlastně každá druhá firma, na kterou kouknu nebo

na kterou se připravuju nebo která ke mně přijde

jako potenciální klient, Martine, pojď nám pomoct

udělat něco s obchodem, tak na webu mluví o tom,

jací my jsme skvělí, co prodáváme,

jaký máme katalog,

kdy jsme vznikli, jo, co o tom říkal dědeček,

když jsme vznikli, ale vůbec tam není nic

o tom, co řeším pro tu druhou stranu.

Ano. Ta vtipná část potom ještě nastává ve chvíli,

kdy tu druhou stranu poznají a zjistí,

že komunikují ale úplně jiné věci, jo,

kdy třeba jejich zákazníci si na nich cení úplně

jiných věcí, než oni si mysleli,

že si na nich ti zákazníci cení a potom dochází

k prozření a dochází ke změně té komunikace,

což je super. A všechno to záleží na tom,

že se firma nebo organizace snaží porozumět svému

zákazníkovi aspoň trochu rozumně,

aspoň trochu metodicky, správně.

Ve chvíli, kdy k nám přichází poptávky,

tak běžný stav je ten, protože my se na to ptáme,

že jo, zeptáme se na to, jestli dělali v poslední

době nějaký výzkum mezi svými zákazníky

a odpověď je "ne".

V tenhle moment, když já se ptám, tak říkají,

jak víte, co po vás chtějí, myslím si, že...

A to je vlastně základ toho celého.

A to je v pořádku, dokud mi to funguje.

-Jasně. -A je dost dobře možné, že třeba

v těch devadesátkách to fungovalo, jo,

protože ten trh byl hladový a teďka prostě šel

po těch produktech a službách a teď

už je to o něco horší, protože přichází levné

věci z Číny, přichází drahé věci z Číny, jo,

i nějaké jiné věci z Číny a ve spoustě míst se ten

trh konsoliduje a už je vlastně mnohem těžší

vyniknout, už je mnohem těžší přitáhnout ty správné

zákazníky, se kterými je vlastně zajímavé

spolupracovat, jo, protože ne s každým

zákazníkem je pro každou firmu zajímavé

spolupracovat, ať už ve službách

nebo v produktech, jo.

Některé ty kontrakty jsou přejednávány a vlastně

některé firmy se dostávají do záklonů, jo, a zjišťují,

že vlastně nemají takovou sílu,

jakou si myslely a jakou měly dřív, jo.

A v tu chvíli jedna z těch cest, co já s tím

můžu dělat, je vrátit se zpátky k tomu základu,

vrátit se k tomu, že porozumím svému

zákazníkovi a na základě toho potom jednám, jo,

což se nestane ze zasedačky, jo,

což se nestane tím, že já si sednu

se svými kolegy a neřekneme si, tak,

Pepo, co si ty myslíš o těch našich zákaznících.

A on řekne, ale, je to takhle,

Franto, je to takhle. Jo

a já to vezmu jako bernou minci,

já to můžu vzít a je to důležité, jo,

já to můžu vzít jako podklad pro další zkoumání,

protože Pepa, ačkoliv je obchodník a samozřejmě

se stýká se zákazníky a vlastně je zná,

tak je možné, že se jich třeba na nějaké

oblasti nezeptal anebo se jich zeptal blbě, jo.

Typická otázka, proč jste si nás vybrali nebo proč

jste si nás nevybrali? To je otázka,

co fakt nechcete položit,

protože začíná na "proč". A to útočí na tu integritu

toho člověka, my jako lidi,

pokud teda přijmete tu tezi, že se nerozhodujeme

racionálně, tak vlastně nevíme,

proč jsme se v nějakou chvíli rozhodli tak,

jak jsme se rozhodli. Takže já, když se zeptám

proč, tak já toho člověka nutím, aby mi lhal, jo.

Takže udělali jsme výzkum, zeptali jsme se 20 lidí,

proč si nás teda vybrali,

no a co si budeme, jo, nenahrávali jsme si to,

nezapsali jsme si to, nezanalyzovali jsme data,

ale máme pocit, že by to mohlo být tohle,

tak to je od začátku odsouzené k zániku.

Na druhou stranu my se setkáváme se situací,

kdy ani tohle se neděje, takže v tomhle

je to vlastně dobré, protože by to byl

ztracený čas.

Pro ty, kteří se rozhodli jít tou správnou cestou,

tohle to, co všecko popisuješ,

to není otázka týdnů, to je otázka,

bych si tipnul, několika minimálně měsíců,

že jo, protože

o situaci, kdy vlastně o tobě začnu uvažovat,

tak ta moje bublina by k tomu přišla v momentě,

kdy mají opravdu skutečný problém.

-To je pozdě. -Tak. A teď si mám teda naplánovat, co?

Chápu, že to je pozdě, chápu, že jsem teda v pytli,

jakou cestu časově bych před sebe měl projektovat

a kde bych vlastně měl vidět, že se mi začne

teprve něco měnit a jaká je potenciální

třeba návratnost? Protože tady se určitě

nebavíme o desítkách tisíc, ty už jsi právě v tom

roce 2018, 2015 říkal, že web pod 100 tisíc

se nedá pořídit,

dneska teda bych to tak tipnul, 300,

400 tisíc minimum, pokud se teda nebavíme o,

řekněme, pronajatém technickém řešení

-a nějakých šablonách. -Tam je několik témat.

První téma je, kdy bych měl do tohohle začít investovat,

jo, kdy bych měl začít poznávat líp ty svoje

zákazníky a mapovat tu cestu toho zákazníka

a tam je jednoznačná odpověď a to je,

když se mi daří,

protože ve chvíli, kdy se mi daří,

tak se nepotřebuju vytáhnout z toho bahna,

do kterého jsem se dostal, rychle, protože hej,

tam jde o rychlost, tam jde o cash flow,

tam jde o to, abych přežil, jo.

Tudíž do rozvoje má smysl a do strategie má smysl

investovat ve chvíli, kdy se mi daří, jo,

pak už je pozdě. A já, že jo, my jsme v kultuře,

která si cení lidí, kteří hasí problémy.

-Jo. -Jo a v tom je nepopulární náš přístup,

jo, my jsme vlastně preventivní aktivita, jo,

protože když teďka zainvestuješ nějaké peníze,

tak v budoucnu nebudeš mít ty problémy,

akorát tě nikdo neocení, jo, takže tohle je zajímavé

jenom prostě pro majitele firem,

pro uvědomělé manažery, jo, kteří netouží hasit

za každou cenu, a to je těžká pozice, že jo.

Tahle kultura si cení hasičů, i když jsou to oni,

kteří nechali rozhořet ten požár a potom

ještě přiložili tu finální láhev toho benzínu, jo.

Je to mazec v tomhle tom a my jsme v té preventivní

oblasti, takže z tohohle pohledu je to těžké.

Kolik to stojí?

Záleží, co budeme dělat, jo, naše vlastně jako,

náš běžný projekt se pohybuje okolo milionu

korun a výš, jo,

to je náš běžný projekt, v rámci kterého porozumíme

tvému byznysu, porozumíme těm zákazníkům,

zmapujeme cestu zákazníka, určíme strategii a pak

s tím jdeme něco dělat, například na ten web, jo.

Když se bavíme jenom o té samotné tvorbě toho

webu, tak to je zlomek, to je zlomek,

protože to vlastně není zajímavé, jo.

Tam pronajaté řešení je super, tam pro spoustu

webů je tohle jako způsob, jak nejenom ten web jako

relativně rychle uchopit,

ale hlavně je to způsob, jak ho dlouhodobě

rozvíjet, jo. Není nic horšího,

než ve chvíli, kdy máš postavené řešení

na míru a potřebuješ programátora, kodéra,

grafika, copywritera, projektového manažera

a sjednat si schůzku na 3 měsíce dopředu,

protože všichni jsou vytížení.

Kvůli jednomu článku na blog.

Kvůli jednomu článku na blog nebo kvůli blbé

změně banneru na titulní straně, jo. Já nevím,

jestli jsi to někdy zažil, já jsem to zažil,

je to strašné, je to fakt hrozné.

Je humorná vsuvka, teď se tady divákům

a posluchačům k něčemu přiznám,

já momentálně uvažuju o vlastním novém webu 2.0.

Všichni mě přesvědčují, že potřebuju

kódované řešení.

Já jim říkám, nechci, a všichni mi říkají, budeš,

budeš navždycky zamčený s tím dodavatelem,

a já říkám, tak mám si vybrat,

jestli budu zamčený v Americe s milionem lidí

nebo v Izraeli s druhým milionem lidí,

anebo s vámi třemi, jo. Odpověď většinou nedostávám,

ale rozumím, co říkáš.

Ano, vendor lock, tedy to, že já jsem závislý na někom,

-ten je vždycky. -Je to tak. -Jde a...

Pokud si to nebudu psát sám, což nebudu.

Což nebudeš, no, hele, moje žena u toho nakonec

skončila, jo, ona se ve své

praxi rozhodla, že prostě v rámci toho,

co dělá, co dělá v neziskovce, kterou,

kterou řídí, tak že se radši naučí kódovat,

radši si ten Drupal udělá sama, než aby

se trápila s těmi lidmi, kteří jí ho dodávali.

A bolelo to, bylo to na roky a ano,

teďka to fakt takhle dělá, akorát to není

-řešení pro normální lidi. -To není, no.

Zapomněli jsme, Jane, ještě, kolik si vlastně

-na to mám vyhradit času? -Typicky ten základ

jsou 4, 6 měsíců a pak samozřejmě následuje

ta fáze, kdy ověřujeme, co funguje, na základě toho,

těch informací, které máme, tak zjišťujeme,

co bude skutečně fungovat, získáváme zpětnou vazbu

z trhu, získáváme data a postupně ladíme ten směr,

kterým rozvíjíme tu cestu zákazníka.

Tak, diváci, posluchači, jedno poučení i pro mě,

web je v téhle té cestě vlastně až téměř poslední

-kamínek do mozaiky. Je to tak? -Ano a zároveň

ve chvíli, kdy už si ho dělám,

tak s ním potřebuju počítat jako s něčím,

co budu dlouhodobě rozvíjet a ne to jenom mít, jo.

Takže třeba ve chvíli, kdy zvolím pronajaté řešení,

a já tady nelobbuju za žádné konkrétní pronajaté

řešení, každopádně když zvolím pronajaté řešení

typu Webflow, Solidpixels,

Wix, jo, je jich hromada, tak když zvolím konkrétní

pronajaté řešení, tak ta obrovská výhoda je,

že já si ho budu moct vizuálně sám upravovat,

když mi to někdo dobře nakliká.

Ono se to furt ještě dá naklikat špatně,

opět tam už jsme taky byli, jo, když jsme klikali první

web Housu na pronajatém řešení,

my jsme si ho naklikali strašlivým způsobem, takže,

takže od té doby víme, že se to dá naklikat blbě

a už to klikáme mnohem, mnohem lépe a hlavně

standardně, takže potom ti to umožňuje dělat to,

že přijdeš, upravíš, vytvoříš novou stránku,

klidně vytvoříš nový web na základě

stejných komponent a jedeš.

Možná si píchnu tady, člověk, co se

začal živit weby a skončil teda u cesty zákazníka,

říká, že pronajaté řešení je dobré řešení.

Kde má sám web?

No, na pronajatém řešení samozřejmě.

Proboha, web Housu běží na pronajatém řešení,

netipli byste to, jako to lidé netipují,

ale logicky, jo, běžíme na pronajatém řešení,

protože potřebujeme dělat na tom webu změny.

Web není projekt, web je proces.

Já postupně měním věci a musím s ním pracovat.

Za mě vlastně v tuhle chvíli nejdůležitější

kritérium jakéhokoliv webu, tak je rychlost úprav,

jo, jak rychle, jak jednoduše já jsem

schopen dělat úpravy, protože UIčko,

tedy grafické prvky, ty jsou standardní, jo,

obsah, ten si když tak změním, když zjistím,

že to nebude fungovat nebo si vygeneruju nový,

technické řešení, to se mi bude měnit

obtížněji, ale z toho technického řešení potom

plyne ta rychlost těch úprav a ta bude

potřeba vždycky.

Tohle bych využil jako oslí můstek

k dalšímu tématu.

Ty jsi tady už na začátku říkal, že

umělá inteligence vám hodně pomáhá v generování nápadů,

v generování obrázků, že ji můžeš využít

i v generování minimálně částečně naplnění toho

nového webu obsahem. Pro mě jsi poslední

možná už dva roky, no,

vlastně od začátku, co hnedka OpenAI přišlo

s prvními verzemi jako pro, řekněme, širokou veřejnost,

člověkem, který tady

jako jeden z mála hodně hlasitě propagoval

umělou inteligenci. Netajíš se tím,

že vám to hodně pomáhá v tom, co děláte.

Co teda konkrétně dneska AIčkem v House of Řezáč

řešíte, možná pro jako inspiraci pro nás ostatní?

Myslím, že ta poslední nejviditelnější věc,

kterou jsme, kterou jsme teďka udělali, tak bylo,

že jsem si nechal od kolegyně vygenerovat

avatara skrz službu, která se jmenuje HeyGen,

a v tuhle chvíli generujeme videa.

Takže když vidíte moje video na LinkedInu,

když mě budete sledovat na LinkedInu,

tak to velmi pravděpodobně bude avatar a avatar

znamená, že my jsme natočili 5 minut videa

s dobrým klopákem, takže ten zvuk byl jako rozumný,

nahráli jsme to do toho systému a od té doby

ta videa generujeme z textu.

Takže napíšeme text,

ať už ho napíšu já, nebo kolegyně,

no a najednou o něm mluví Řezáč a vypadá to v tuhle

chvíli a to jsme vlastně relativně na začátku, jo,

tak už v tuhle chvíli to vypadá jako

velmi uvěřitelně. A ve chvíli, kdy

se na to člověk nesoustředí, tak vlastně

nepozná, že tohle neřekl Řezáč. A tohle

má jako, to bude mít ještě obrovské,

obrovské dopady do celé společnosti,

koneckonců letos má hlasovat nějakých

4 miliardy lidí ve volbách,

takže to bude drsné, jakože fakt to bude drsné,

ale když pominu ty společenské dopady,

tak nám to samozřejmě velmi zjednodušuje tvorbu obsahu

a v tuhle chvíli tvorbu video obsahu.

Takže teď třeba připravujeme

náš web, nebo já se mentálně připravuju

na to, že na náš web, na každou stránku

vygenerujeme nějaké video, protože je to vlastně

rychlé, jo, není tam to, že si musím pořídit ten

ateliér a teďka si tam sednout a vymyslet všechno

dopředu a něco zkoušet, jo,

je to o tom, že prostě přijdu, sednu,

no a když se mi to nebude líbit,

tak si ten text přepíšu a jedeme dál.

Ty jsi v přípravě uváděl vlastně potom další

konsekvence, dokonce tam uvádíš,

a uvedu to na našich příkladech, což taky

evidentně byl tvůj záměr, děláme podcast,

ty máš kreativní práci,

teoreticky tady za pár let nemusíme být.

Teoreticky ne, no.

Takže říkáš, že umělá inteligence bude dělat

s umělou inteligencí vlastní podcasty.

To už se děje,

to už se děje, kdy na obou stranách stolu

sedí umělá inteligence, jedna předstírá, že je,

já nevím, George Bush, druhá předstírá, že je známý

moderátor a zpovídají se.

Jakože tohle už je koncept, který existuje,

už existuje nějakou dobu a já, když jsem to poprvé

viděl, tak jsem si říkal,

ty vole, to není možné tohle to. Jo, takže

tohle už se děje a je otázka a to je fakt

otázka, jo, kdy si někdo řekne, tak,

naše organizace by potřebovala podcast

v oblasti pletení palčáků,

a začne připravovat podcast v oblasti pletení palčáků

třeba s lidmi napříč světem, jo, a okay,

bude jim volat AIčko, budou to normální třeba

online hovory a potom vezmou ten jejich hlas,

vyčistí ho, případně ho přegenerují na základě

toho, co vypadne z textu, trochu to zkrátí,

trochu to semelou a vypadne podcast

a bude to celé automatizované.

Jak si v tom, protože většina lidí

z té mojí bubliny, pokud za sebou nemají fabriku,

tak se vlastně živí hlavou. -Ano, já taky.

Nechci říct úplně, jak se tomu máme bránit,

protože to je hloupost, tomu se bránit nedá,

spíš jak se na to máme připravit nebo co s tím,

co s tím máme dělat, abychom, jak jsme se tady

trochu trpně smáli tomu, nemuseli za 4, 5 let hledat

my dva manuální práci?

Já myslím, že ta kombinace toho fyzického prostoru

a toho,

no, že něco dělám rukama, tak je vlastně

nejbezpečnější v tuhle chvíli.

Ono je vlastně, že jo, to spousta lidí

předpokládala, že umělá inteligence bude

nahrazovat dělníky, že bude nahrazovat servírky,

že bude nahrazovat tyhle jako sestřičky,

jo, povolání, která jsou placená relativně

málo a zároveň jsou v tom fyzickém prostoru,

jsou v tom fyzickém prostředí,

no a to, co se teďka děje, nebo vypadá to,

že tímhle směrem jdeme, že jo, ono ještě se nic

neděje, ono to jenom vypadá,

že tímhle směrem jdeme, že naopak umělá inteligence

bude nahrazovat povolání, která jsou relativně dobře

placená, jo, která berou tisíce korun nebo dolarů

na hodinu, jo,

a která pracují hlavou, jo, typicky právník,

CEO nebo jakýkoliv jiný manažer, jo,

nebo finanční poradce, jo, lidé, kteří

berou spoustu peněz,

ale jenom přemýšlejí, jenom přemýšlejí, jo.

A ta potíž je v tom, a co si budeme, jo,

průměrný CEO, průměrný manažer, průměrný právník,

oni zas tak moc nepřemýšlejí.

Já jsem to právě chtěl říct, že to,

co jsi vyjmenoval, vlastně když nad

tím přemýšlím teďka takhle z voleje,

jsou mnohdy profese, které

bez urážky překládají,

překládají a předkládají informace,

které jsou veřejně dostupné všem,

do lidského jazyka normálním lidem, nám.

Nicméně tam dost chybí za mě kreativita.

Spoustakrát je to, takhle je to psané,

takhle se tomu musíme přizpůsobit,

nebo takhle se to standardně dělá.

Není ta cesta, že my budeme kreativnější a potom AI bude

vlastně jakože ten inteligentní psací stroj,

který nám pomůže to zhmotnit? Nebo

psací stroj, protože se momentálně bavíme teda

o jazykových modelech, ale do budoucna,

-ať už je to cokoliv. -Jasně. Dvě věci,

jo, jedna, hele, veškerý respekt

ředitelům, právníkům a dalším lidem, co se živí

hlavou a dělají to dobře.

Já jsem to vůbec nemyslel jako...

Já jsem to chtěl jenom jako zdůraznit, že jako hej,

bavíme se o průměrných, bavíme se o podprůměrných,

to je jedna věc. Druhá je kreativita, no.

Tam je otázka, co v tomhle případě udělá to AIčko,

protože to, v čem je už teďka v tuhle chvíli

AIčko vlastně fakt dobré, tak je vymýšlení nápadů, jo,

protože ty si můžeš, ty samozřejmě,

a to my děláme, jo, my děláme to, že

pořádáme ideační workshopy

s našimi klienty, abychom vymysleli nápady,

které na nějaký velmi konkrétní,

velmi jako materializovaný problém nebo příležitost

by mohly fungovat, jo, vymyslíme nápady,

vycizelujeme je, oponujeme si je vzájemně,

jo, a dospějeme k nějakým variantám,

které by mohly fungovat velmi pravděpodobně,

a ty potom zkusíme v reálu, jo.

Takže tohle je něco, co my děláme,

a to, co vidíme, je, že ve chvíli,

kdy si před tím workshopem sedneme,

zadáme ten stejný úkol AIčku a necháme ho vymyslet

několik stovek možností, tak máme za 10 minut několik

stovek možností a ti lidé na těch workshopech jako nic

moc jiného nevymyslí, jo,

protože, jasně, kreativita, jo, ale není tam takový

jako rozdíl, jo. A samozřejmě ty nápady toho

AIčka se dají vzít a na tom workshopu potom

opracovat a to je přesně to, co uděláme, jo,

ale ta jako úvodní fáze, ten úvodní kreativní přínos

toho, že jsem člověk,

není nutně tak velký,

jo, není nutně tak velký. A jasně, když si prostě

vyhradíte nějaké desítky hodin na to,

aby vás nikdo nerušil a necháte na sebe jenom

působit ten problém, tak dojdete ještě

k zajímavějším řešením,

ale to neznamená, že na začátku si to nemůžu

ulehčit nebo se nějakým způsobem prostě jako

rozcvičit skrz AIčko.

To určitě jo. Tam, kam jsem mířil já, je,

dlouho se říkalo, že člověk ještě před AIčkem,

když jsem pracoval v korporátu, tak nám říkali,

že bychom měli být takzvaně T-shaped,

jedna hluboká znalost, obecný byznysový přehled,

pak se přišlo na P-shaped, kde už musely být dvě

specializace a pořád nějaký obecný byznysový přesah,

pak už se ty vlastně specializace začaly množit,

takže dneska už se údajně mluví o X-shape,

což znamená velký přesah a dole hromada specializací,

nicméně tam, kam jsem mířil, je,

buď jak se zeptat, anebo jestli už AI dneska

umí to, protože určitě s tím máš větší zkušenosti

jak já, přinést

do marketingu třeba nápady z jiných oblastí

lidského života? Protože to, co uvidíš

u normálních lidí, to, co dělá geniální lidi

geniálními, je schopnost přinést jinou

myšlenku odjinud a implementovat

ji úplně někde jinde.

Je tohle to schopné už dneska dělat AIčko?

Určitě. Je to schopné dělat a obzvlášť ve chvíli,

kdy ho necháte

roleplay, jo, necháte ho hrát někoho jiného,

aby se zamýšlel, jo, necháte ho hrát

japonského prostě, já nevím koho,

japonského manažera ve výrobě a budete

se ho ptát na nějaké věci.

Není už tohle ale tvoje kreativita,

že ty jsi schopný vlastně si uvědomit,

že tam je to jinak a zeptat se ho, jak by to tam bylo?

Že si vlastně jako zkrátíš cestu...

-Jasně. -...ale že ty jsi ten,

který to celé má v ruce, a tebe napadne,

že teda se zeptám německého, japonského

a amerického manažera, jak by to řešili

oni a pak si z toho teda udělám ten kompilát, víš.

Dneska ano, no.

Myslíš, že to přijde automaticky?

Ve chvíli, kdy se posune ten princip tzv.

AI agentů, což jsou nějací prostě jako roboti,

kteří jsou schopní plnit nějaký i složitější úkol

sami, a ty úkoly budou abstraktní typu, okay,

hledám tady nápady na marketingovou kampaň,

která by mohla fungovat na tyhle ty lidi,

o kterých vím tohle tady v České republice,

tak ten robot jednu z těch věcí, co udělá,

je, že si zavolá jiného robota,

takzvaného kreativního robota, který bude mít

v hlavě všechny tady tyhle, nebo v hlavě, jo,

který bude mít v sobě všechny tady tyhle

možnosti toho, jak by se daly vymýšlet

kreativní nápady a on mu potom dodá nějaké

nápady, ten potom půjde jinam a třeba něco ověří,

jo, něco si vygeneruje, něco zkusí, udělá 20 různých

variant, nějakým způsobem ověří ty jednotlivé varianty

a jak na to lidé reagují a pak za tebou

přijde a řekne, hele, tohle chceš dělat.

Jo, takže ano, teď v tuhle chvíli je to moje invence

a mě v tomhle trochu děsí šachy, jo,

šachy, pár políček, nějaké figurky a

kdysi dávno to byla doména lidí, kdy lidé mezi

sebou hráli šachy a byli v tom dobří a čím dál

lepší a lepší a lepší, no a potom v nějakou chvíli

AIčko porazilo velmistra,

pak byl nějakou dobu, pak bylo okno,

jo, a v tom oknu byl velmistr a AIčko

lepší než AIčko.

To okno už je zavřené, to trvalo asi 10 let a teď

už ten velmistr nic nepřidává, jo,

a AIčka už si můžou hrát šachy mezi sebou a jsou jako

o tolik výš než lidé nebo lidé s AIčky, že je to husté

jako křoví. A já nevím,

jak dlouho tohle okno bude trvat jako v mnohem

obecnějším, složitějším světě,

ale je tam určitá paralela a ta je trochu děsivá.

A to nás vrací zpátky k manuální práci, jo,

já nevím, co doporučit třeba vašim dětem, jo,

aby dělaly, jo, je to práce hlavou,

je to univerzita, jo,

anebo aspoň něco, kde prostě třeba řežu

do lidí, nebo když už neřežu do lidí,

tak dělám elektřinu, něco fyzického prostě,

ale nesedím za počítačem.

To je mazec. Ještě nedávno se říkalo, že tvoje

budoucnost bude jako ajťák. -Jo, jo, jo, chudáci

ajťáci, chci říct, ajťáci to mají náročné

v tom, že programovací jazyk je prostě jazyk

a AIčko v téhle formě vypadá,

že je docela dobré v jazycích, jo.

Už v tuhle chvíli a programátorské jazyky jsou

velmi strukturované, velmi jako dobře uchopitelné

a to neznamená, že AIčko teďka nahradí

všechny programátory, jo, to znamená, že teďka jsme

ve stavu, kdy prostě třeba polovinu veškerého kódu

na světě, který vzniká, tak tvoří AIčko,

jo, už ho generuje, jo, a není to všechno,

je to polovina.

Nedávno jsem poslouchal jeden podcast s Hararim,

který tvrdí, že aniž si to uvědomujeme,

tak už dneska de facto ovládaní umělou inteligencí

jsme ve formě hromady algoritmů na sociálních

sítích, finančního scoringu atd. atd.

Jsou země na světě

východně od nás, kde to dotáhli mnohem dál,

kde ten scoring už je i na jednotlivé osoby.

Abychom to dneska nějak uzavřeli,

pojď mi říct, jsi ty spíš techno-optimista,

techno-pesimista

a na co třeba v tuhle chvíli s výhledem,

který máš, chystáš House of Řezáč jako majitel a šéf.

Já jsem spíš techno-optimista,

spíš techno-optimista, já vidím, jak nám

technologie pomáhá a věřím, že i v budoucnu nám pomůže.

Nejsem v tom jako extrémním křídle asociálních ajťáků,

kteří říkají, ono je jedno, jestli tady budou lidé,

nebo počítače, jo, ono se to nějak setřepe,

tak tam jako nejsem, jo, já jsem velmi,

velmi jako prolidský,

prolidský, tečka, jo.

To, co v Housu vidíme, je, že nám generativní AI pomáhá

v práci, takže tohle je určitě jedna z věcí,

ve které budeme pokračovat, máme v plánu a bude

to už v březnu, takže plán se blíží, vlastně nevím,

kdy vyjde tenhle podcast...

-Těsně před plánem. -Těsně před plánem,

tak to, co už dávno víte,

je, že děláme něco, čemu teďka pracovně říkáme

AI univerzita, kde pomáháme marketérům, manažerům,

lidem, koneckonců i designérům zorientovat se

v těch nástrojích, které jsou dneska

k dispozici a v jejich používání, jo.

Nebude to jenom o promptování,

o zadávání pokynů do AI, bude to o vybudování

si svého vlastního

jednak technologického, stack je blbé slovo,

technologického portfolia, to je pěkné, děkuju,

technologického portfolia a samozřejmě jak do toho

dostat ty lidi, jo, protože není to o tom,

že já mám nějakou infrastrukturu,

kterou jsem si nakoupil, je to o tom, že se mění

postupně to, jak ti lidé přistupují ke své

vlastní práci, jo. Takže to je určitě jedna cesta,

jedna oblast,

druhá věc, kterou, do které teďka tlačíme

hodně, tak je vzdělávání, protože my samozřejmě víme,

že ne všichni mají ten milion, aby si nás mohli

dovolit, nebo několik milionů,

aby si nás mohli dovolit, tudíž to, co děláme, je,

že máme trénink strategické myšlení a strategický

design, kdy strategické myšlení tak se zabývá tím,

jak dlouhodobě prosperovat v tomhle světě,

i když se děje spousta technologických změn,

takže na té strategické úrovni. No a strategický

design je o té exekuci, o tom, jak teda ty složité

problémy, které já jsem si našel, vyřešit a jakým

způsobem k nim přistoupit, protože já nevím,

budu do toho muset zapojit nějaké další lidi,

takže budu muset odfacilitovat nějakou

skupinovou práci, budu muset porozumět těm

lidem tam venku o něco víc než dnes, jo,

takže budu muset udělat nějaký výzkum,

jo, budu muset vymyslet hromadu nápadů na ten

relevantní problém, který jsem si našel, jo,

budu muset ty svoje nápady ověřovat.

A to jsou všechno jako důležité dovednosti,

které vnímáme, že by každá moderní organizace měla mít.

To znamená, strategický design ne ve smyslu čistě

jenom marketingu, ale strategických řešení

jakéhokoliv problému ve firmě?

Ano. Na druhé straně my jsme hodně zaměření

na ten digitál, jo, pořád jako ty věci,

které děláme, tak jsou digitální,

takže samozřejmě, když řešíte třeba fyzické

produkty nebo řešíte design organizace,

tak si vezmete z toho jako různé kompetence,

ale celkově to dává smysl zejména pro ty lidi,

kteří dělají digitál, jo, manažery, marketéry,

designéry a tím myslím design jako řešení složitých

problémů, ne design jako kreslení pěkných obrázků.

Slyším tam digital first firma?

My jsme a chápu, že to není recept

pro všechny, jo.

Je spousta věcí, které se dají dělat

ve fyzickém světě, je spousta míst,

kde ten fyzický svět má své místo, jo,

když si spolu budeme volat online,

tak tam nebude žádná chemie,

prostě nebude a ta chemie je jednou za čas potřeba,

na druhou stranu,

že jo, motorem naší digitální transformace byl

Covid stejně jako pro spoustu dalších organizací

a to už jsme byli docela digitální, což za,

to, za co jsem fakt třeba šťastný, je,

že už za všemi nemusím jezdit.

Lidé si zvykli na online telefonáty,

já jsem tak nadšený, protože my jsme v Brně,

takhle v západní Asii to je prostě daleko

do té Evropy, takže

tam je to náročné a ve chvíli, kdy

si zavoláme, tak to funguje na ty první kontakty velmi

podobně dobře, jako kdybychom spolu seděli.

To souhlasí.

Děkuju moc za rozhovor a přeju ti, aby v našem

českém Silicon Valley, za které Brno považuju já,

protože já mám Asii až za vámi,

ať se vám daří a ať ta transformace

blíž k umělé inteligenci a k tomu,

-co děláte, se podaří. Děkuju moc. -Děkuju.

Vidíte to, čeká nás spousta změn,

které jsme probrali v tomhle tom podcastu.

Pokud jsme vás nadchli

buď pro to, abyste prozkoumali víc,

s kým vlastně mluvíte, komu dodáváte,

jak se chovají vaši klienti, anebo na druhé

straně, jak si osedlat umělou inteligenci

v každodenní praxi, tak jsme naši práci

udělali dobře. V tom případě

přehraju míček na vaši stranu hřiště, poprosím vás,

abyste zaskórovali, což znamená, abyste likovali,

komentovali, sdíleli, cokoliv, co platforma,

kde nás momentálně

posloucháte nebo se na nás díváte, dovolí.

Určitě mrkněte na sekci Zážeh na mých webových

stránkách, www.martinhurych.com,

kde kromě Jana jsou i všecky další epizody.

No a mně už jenom nezbývá, než držet vám palce

a přát úspěch, díky.