Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Dneska se podíváme na to,

jak si zadat vývoj té vaší nejlepší webové aplikace,

jak se nespálit a jak nedostat něco,

co jste vlastně vůbec nechtěli.

K tomu jsem si tady pozval dva hosty,

tím prvním je Jakub Sodomka z SDMK Design. Ahoj. -oj.hoj.

A tím druhým je Adam Karnet ze společnosti WebToad. Ahoj.

-Ahoj. -A oba tady budou reprezentovat něco,

čemu říkáme Alien Overlords a k tomu se

vzápětí dostaneme. Než to, chlapi, ale vysvětlíme,

proč jste tady dva a mluvíme o třech firmách,

tak mám na vás takovou otázku.

Adam vaří a čte, tak mě, Jakube,

napadlo, co jsi od něj četl nebo

jedl a co jsi tomu říkal?

Ha, no, vtipné je to, že já jsem o něj nic nejedl

a, vlastně jedl, vlastně jedl, musím se opravit,

na našem offsitu jsem jedl tortilly, takže jedl,

ale nečetl. To se přiznám, kromě teda samozřejmě textů,

kterých je habaděj v rámci pracovního procesu,

-jsem nic jiného nečetl. -Okay.

Jakub na sebe nic neprozradil v přípravě,

tak na něj práskni něco teď a tady.

Jakub má s sebou dvoje boty, na natáčení tady

toho podcastu si přinesl ještě speciální obuv.

Jakub to dneska bere smrtelně vážně.

Hele, díky, dneska to bude evidentně švanda a já jsem

tady vás představil jako šéfy a majitele vlastních

firem, nicméně zmínil jsem tady i Alien Overlords.

Pojďte mi říct,

jak jste se dostali k těm firmám a co vlastně

ta třetí, která je tady jaksi v tuhle

chvíli ve vzduchu navíc, pro vás

znamená a proč vzniká.

No, tak já jakožto designér dlouholetý, tak

jednoho krásného dne jsem si řekl,

že sám sebe nenaškáluju a že teda udělám něco,

čemu budu říkat studio nebo někdo říká agentura,

takže jsem založil SDMK Design, což je někde

asi od roku 2018 a

na to se potom jako nabalila ta druhá firma

WebToad, protože my jsme byli čistě izolovaní jako

na nějaký, jako nějaké designování,

ať už je to samozřejmě trošku víc rozkročené,

než to takhle říkám. A jednoho hezkého dne

do toho vstoupil i ještě náš třetí kolega,

Antonín Pospíšil, a pak vlastně jako vzápětí

po nějaké době vlastně vyplynulo z toho,

že potřebujeme tyhle ty dvě firmy nějak jako,

no, nechci říct úplně zkonsolidovat,

ale vytvořit nad nimi jakousi střechu,

která vlastně jako bude říkat,

jsou to sice dvě firmy, ale mají jeden proces,

jako je to jedna pipeline, ale to není všechno

samozřejmě a k tomu se ještě dostaneme.

Jak jsi se dostal k WebToadu?

My jsme založili s mým tehdejším partnerem firmu

v podstatě na vysoké škole už v roce 2009

a je to čistě kvůli tomu, že vlastně vývoj webů

nebo webových aplikací je něco, čemu jsme

se v té době už věnovali, takže nám prostě přišlo

logické, nevím, z jakého důvodu,

že to budeme dělat prostě na sebe, nebudeme to dělat

pro někoho jiného, ale že to budeme my,

kdo bude dodávat tu službu. A s Jakubem jsme se teda

potkali asi, tuším, někdy kolem roku 2017

nebo takhle právě při práci na projektu pro jednu

agenturu a postupně vlastně nám ta spolupráce vyrostla

do toho, že nejenom, že spolu prostě děláme

ty projekty jako takové, ale

stavíme i něco, nějaký brand,

který je vlastně nad námi a u kterého máme úmysl,

aby poskytoval nejenom to, co dělá SDMK, nebo to,

co dělá WebToad, ale abychom tam dostali

i další služby, které souvisejí s tím,

co děláme, ať už je to online

marketing, analytiky, nechci vyjmenovávat další

prostě jako obory, které jsou vlastně

příbuzné tomu, co děláme.

To znamená, že ambice Alien Overlords je to,

co jí zastřešit a teda být nějaký fullstack

agentura nebo..?

Já se hrozně bráním slovu agentura,

to má jako hrozně špatný jako, takový jako,

nevím, špatný zvuk už v dnešní době...

To je pravda.

...ale chceme být schopní, protože ono to není o tom,

že my bychom to jako chtěli jen tak ze svého vlastního

popudu, ale my vidíme, co vlastně shání klienti

na projektech, na kterých pracujeme, jo,

že oni za námi chodí a říkají, jako my jsme rádi,

že máme vyřešený, dejme tomu, design

a development, my jsme strašně potřebovali někoho,

kdo by nám vyřešil prostě

jako analytiky, metriky spojené s kampaněmi,

nevíte o někom, kdo by nám s tím pomohl?

My říkáme jako,

jako možná vám někoho můžeme známého jako

doporučit, vlastně my bychom tohle to mohli

mít už v portfoliu té služby, kterou

nabízíme rovnou. A nejsou to jenom věci,

které se týkají

vyloženě jako webařiny, ale máme i partnery na to,

kteří by nám chtěli pomoct prostě s inovačním designem,

byznysovými propozicemi, s byznysovým plánováním.

To znamená, náš cíl je, abychom byli schopní uchopit

ten, tu, to, co ten klient řeší už klidně od nějakého

strategického plánování až po, přes tu exekuci

až po nějaký jako dlouhodobý proces,

který vlastně potom následuje.

Hele, webové aplikace a

weby, jo, které jste tady zmiňovali,

já vlastně v rámci bubliny mám dvě skupiny,

jedna, někteří z nich ty weby tvoří a dodávají

je té druhé skupině a z obou stran vlastně

vidím, že to největší,

co tam hapruje, jsou vlastně vzájemná očekávání.

Kde vidíte ten největší problém,

problém vy z vlastní praxe? Kde jsou největší výzvy,

když třeba s potenciálním klientem domlouváme, jak to,

co po vás chce, má vypadat, kolik to má stát?

Já asi začnu,

řekl jsi vlastně jedno kouzelné slovo nebo spojení,

kolik to má stát,

což je často to první, na co se ti klienti

ptají a to je jako v podstatě jako

už z podstaty velmi problematické,

protože většina těch klientů, a to bohužel

tak je, není dostatečně připravená na to,

aby tahle ta otázka mohla být zodpovězena, jo.

Tedy ta příprava na to vlastně udělat takové

množství materiálů, práce a tak podobně, aby bylo,

abychom byli schopni vlastně vůbec nějakou cenu

určit a definovat,

se zkrátka udělat musí a jestli to udělá

na straně své klient už předtím, nebo to uděláme

my s ním, tak to je potom teprve nějaká otázka

nějakých dalších diskusí.

Hele, já to možná trochu přeformátuju.

Klienti sice nevědí, co to má stát,

vidím, že jako dramaticky se liší očekávání klientské

a dodavatelské strany.

Na čem se vlastně dokáží shodnout hnedka na začátku,

je, že ta appka má být

nebo ten web, že mají být úspěšné.

Co je teda úspěšné, jak vy vnímáte,

co je úspěšná webová aplikace,

jaké jsou faktory toho, aby byla úspěšná,

na co si mám dát jako zadavatel pozor?

Já si myslím, že je nejdůležitější vědět,

jaký je můj byznysový cíl, čeho chci dosáhnout,

protože ta, nikdo nejde si koupit appku.

To je pravda.

Já mám byznysový cíl, který chci naplnit,

a ta appka může být jeden z mnoha způsobů,

no, appka, aby to nesvádělo k tomu, že se bavíme

o mobilních appkách, ty mi neděláme teda,

ale může to být mobilní appka,

webová aplikace, může to být jako cokoliv,

cokoliv takového. Já tím chci naplnit nějaký

byznysový cíl, chci to nějakým způsobem

ideálně zmonetizovat, i když ne všechny byznysové

cíle musí být orientované na, na to,

že se mi vrátí jako ve formě přímých financí.

Můžu si koupit prostě lepší

vnímání třeba mého brandu nebo cokoliv takového,

ale měl bych vědět, co to má přinést tomu mému

byznysu, což zní strašně samozřejmě a je strašně

šokující, jak často v praxi tohle to není jasné,

když se takový projekt jako rozjíždí, jo.

Já jsem si tady jenom udělal poznámku,

že ten náš obor není jako výjimečný v tom,

že se liší očekávání prostě klienta a dodavatele,

to je podle mě jako všude,

od té doby, co jsem prostě stavěl barák,

tak je to prostě jako velká zkušenost v tomhle tom,

člověk si k tomu připodobňuje hodně věcí

potom, ale v čem je tenhle ten obor specifický nebo

celý tady ten ekosystém vlastně nějakého softwaru,

ty cihly a ten beton na ten barák si každý

umí poměrně dobře představit, i to množství,

kterého bude potřeba atd.

Tady v tom segmentu když klient udělá obecné zadání

a postaví ho před tři odlišné subjekty,

tak jeden to nacení prostě na 250 tisíc,

jiný na milion a půl a jiný na 5 milionů a v podstatě

nikdo z nich nemusí být jako absolutně mimo

nebo lhář nebo nezodpovědný nebo něco takového.

Je tam prostě obrovský rozdíl v tom,

jak se různé věci dají implementovat,

jakou mají udržitelnost, na jakých technologiích jsou

postavené, jo, takže je to prostě strašně

těžké tohle to, jako není to vůbec o tom říct,

klient nebyl připravený, prostě klient dělá to,

co umí, má nějaký svůj byznys a je na nás,

aby taky my jsme vlastně tomu klientovi pomohli

se zorientovat vlastně v tom prostředí, dejme tomu,

vývoje webové aplikace a abychom ho postavili před

nějaká třeba i jako nepříjemná fakta,

která se k tomu prostě vážou, jako

na vaší straně se bude muset udělat taky spousta

práce, ať už je to třeba stanovení poměrně přesných

byznysových cílů,

zajištění vlastních kapacit a já teďka nechci

vyjmenovávat všechny ty body, možná se k tomu

dostaneme později, ale

ten segment umí být hrozná divočina v tom,

protože těch možností je strašně moc a zorientovat

se v nich je extrémně obtížné pro nás, natož,

kdo v tom segmentu jsme, natož pak pro někoho,

kdo do něj vlastně přichází jako zvenku.

Hele, pojďme si teda udělat, abych tady hlavně

já nemíchal pojmy s dojmy, pojďme si udělat nějakou

představu o tom, co v té mé bublině

technických, technologických výrobních

firem může teda znamenat

webová aplikace.

Webová aplikace je trošku zavádějící tím názvem,

ale v podstatě je to všechno,

co si umíme představit, ať je to prezentační web

nebo je to nějaký intranet

jakýkoliv, jakákoliv interní aplikace, která

slouží k nějaké automatizaci, nějakému flow nějakých úkolů,

vlastně jako pod to se dá skutečně

zařadit úplně všechno.

Asi bychom mohli říct, že se dá pod to zařadit

i e-commerce, které my teda jako zrovna neděláme,

ale, ale vesměs jako je to jakýkoliv digitální

takovýhle nějaký produkt

se dá nazvat webovou aplikací, jo,

pokud to není specificky teda mobilní aplikace,

která slouží vyloženě jenom pro nějaký jako

dedikovaný účel jako samostatná mobilní

aplikace a je tak i vyvíjena.

Hele, Adame, ty jsi říkal,

že je potřeba si ujasnit své byznysové cíle.

Souhlasím s tím, že spousta lidí i okolo mě to má tak,

jakože konkurence něco má, já to chci taky,

web se mi už nelíbí, tak uděláme nový, ale že

vlastně to zadání není úplně jasné.

Co si teda jako zadavatel, ať už jako majitel nebo

šéf marketingu, vlastně má v hlavě srovnat

a s čím za vámi mám přijít, aby hnedka od začátku,

od těch prvních minut ta diskuse dávala smysl?

Já jsem měl nedávno vlastně schůzku s firmou,

nebudu jmenovat vůbec, kdo to byl nebo tak,

a přišel k nám pan majitel, je to menší firma,

ale ten člověk přišel jako neuvěřitelně našlapaný

informacemi, že on byl schopný během hodinové

schůzky nám vlastně vysvětlit,

že on je v nějakém segmentu, ten segment čeká

nějaká legislativní bouře v podstatě a on vidí

legislativně, co se bude dít,

on se na to chce na rozdíl od konkurence připravit a

má jasný byznysový plán, čeho chce dosáhnout a tohle

to byl schopný, ten svůj byznysový plán byl

schopný nám vysvětlit během prostě fakt jako hodinové

schůzky, během 30 minut třeba nám to byl schopný

vysvětlit a zároveň dodal, ale já vůbec jako nerozumím

tomu, jak se udělá prostě jako web,

který bude na ty moje klienty, který, vím přesně,

kdo to má být, který na ně bude působit tak,

jak já chci, jaká k tomu vede cesta,

co pro to mám udělat, kolik mě to bude stát.

A my jsme říkali jako, wow, tohle je skvělé,

protože s tímhle tím se dá jako pracovat.

To znamená, ten první vstup je opravdu,

není o tom, jestli chci prostě měřit metriky takové

nebo makové, ale je o tom jako opravdu,

čeho chci dosáhnout,

dokážu vysvětlit těm dodavatelům,

jaká je moje situace, jaký je můj cíl,

jaké jsou tam limity, co dělá moje konkurence,

co nedělá moje konkurence, protože nám zabere strašně

moc času stát se jako 10%

orientovaní ve vašem segmentu, jo,

ale když vy nám ty informace dokážete takhle

dát, tak my je pak dokážeme použít a dělat nad nimi to,

co umíme dělat my. Pokud v tom projektu tohle

není, ani inkrementálně se to tam jako nestane

a vlastně ten projekt je postavený na to,

že my se tak trochu jako máme stát vlastně,

získat ten přehled v tom segmentu,

tak je to pak strašně jako časově náročné,

finančně náročné a ta věc se posouvá pomalu dopředu

a i takový ten jako, jak bych to řekl,

ta motivace na straně toho klienta tak jako postupně

uvadá, protože ty věci neběží tak,

jak si člověk na začátku představuje, jo.

Já bych k tomu dodal, že samozřejmě skrze nějaké

metody, ať jsou to výzkumné, ať jsou to

nějaké rozhovory se zákazníky třeba toho

daného klienta i samotnými, samotnými

vlastně jako vlastníky a tak podobně nebo lidmi,

kteří jsou v té struktuře té firmy, jsou samozřejmě

nápomocné k tomu, že jsme schopni z toho

dostat nějaké množství informací,

se kterým se dá samozřejmě pracovat.

Ideální je kombinace, ideální je to,

co říká tady kolega Adam, plus si sami ještě jako

udělat nějaký takovýhle jako výzkum a ta data

dát na nějakou jako hromádku a s nimi potom

teprve pracovat, jo.

Ty trošku jako předbíháš.

Já jsem samozřejmě vůbec jako neřekl,

že uživatelský výzkum nebo něco takového

v těch projektech nemá být, naopak, to je nějaká

kick-off fáze každého projektu je dostat se právě

ke klíčovým stakeholderům, dostat se k uživatelům nebo

zákazníkům, zjistit jako nebo minimálně validovat,

že ty jejich potřeby jsou skutečně takové,

můžou mít jiné potřeby v offlinu,

jiné potřeby v onlinu. To znamená, tohle to,

co zmiňoval Jakub, je strašně důležité,

ale není to, to právě není ta jako věc,

která by měla být předtím. Tohle už je část naší práce,

která prostě se zabývá, řekněme, jako nějakým UX

toho celého řešení, nějaké user experience,

vstupy, výstupy, ale to, o čem jsem mluvil já,

tomu vlastně všemu ještě jako předchází. To je to,

co ten klient by měl znát na své straně,

nad svými jako byznysovými potřebami a my bychom

měli být ti, kdo už k tomu přesně říkají tohle to,

takže pro nějaký digitální produkt,

novou aplikaci, cokoliv takového pojďme zjistit,

jak by třeba reagovali v onlinu vaši zákazníci,

pokud bychom jim nabídli tohle,

pokud bychom jim nabídli tohle,

pojďme si to porovnat. Tohle je už jako

projekt od projektu jiné.

Jak se v tomhle liší B2C a B2B?

Jako málo a zároveň jako obrovsky.

Prostě neexistuje jeden úhel pohledu,

jakým se na to podívat a tu odlišnost jako podle

mě pojmenovat, jo, a bude to záležet na produktu,

na službě, bude to záležet na tom, jestli ta,

vůči jak velké třeba skupině firem to B2B

je orientované, protože B2B produkt může být

orientovaný paradoxně vůči spoustě firem a B2C produkt

může být orientovaný na velmi úzký

výsek zákazníků. To znamená, je to jako

velice otevřená odpověď na tu otázku, já vím,

ale to nejde říct prostě jako paušálně tohle to.

Já bych asi řekl, že u toho B2C segmentu

může být třeba větší tlak na konverze, jo, protože

často třeba v tom B2C segmentu je nějaký

jako produkt anebo nějaká služba,

která se musí dostat k jako velkému množství zákazníků,

protože jinak, nebo do té doby to nedává

byznysově smysl a samozřejmě natáhnout skrze

nějaký takovýhle jako funnel lidi do nějaké,

jako je nějak zobchodovat nebo jako vytvořit

vlastně validně nějakou zakázku je

daleko komplikovanější nebo respektive

to nastavování

těch cílů může být daleko hůř dosažitelné v rámci

toho, když je těch zákazníků třeba velké

množství skrze jako toho koncového zákazníka než

opačně třeba v tom B2B segmentu, kdy

jsou to spíš jako možná i někdy jako komplikovanější

věci, které ten zákazník nabízí svým třeba i B2B

zákazníkům, ale udělat vlastně dvě zakázky může být

někdy jako vlastně dostačující jako byznys

pro někoho na rozdíl od toho B2C, kdy jich musí

udělat, já nevím, 50 tisíc, jo. Takže v tom

skutečně rozdíl být může, ale, jak řekl tady Adam,

je to jako projekt od projektu, no.

Ještě druhý způsob, jak se na to dá zase koukat,

je, že přimět ke konverzi toho jednotlivého

uživatele může, ne musí, ale může být jednodušší,

protože já mám v ruce svůj telefon,

mám tam otevřený prostě ten prohlížeč a tam

je ta služba nebo ten produkt, který mně se líbí,

a tak já se rozhodnu a koupím si ho, jo,

versus prostě byznys, firma, klidně i velká

organizace, kde rozhodovací proces o tom,

zda si ten proces nebo službu, tu službu

nebo produkt, pardon, koupím, může zahrnovat

prostě i jako desítky lidí, různé úrovně toho

rozhodovacího procesu. To znamená, je to fakt,

na tohle to není univerzální odpověď,

jestli je jednodušší nebo složitější prostě jedno

nebo druhé, bude to strašně záležet na tom,

na velikosti té audience nebo toho poolu těch lidí,

kteří si to můžou koupit, konzumovat,

co to je za službu, jestli jsem, jestli jsem

třeba jako celosvětový nebo lokální,

i to může být velký rozdíl mezi,

mezi B2B a B2C prostě vnímáním toho, co dodávám.

Mně se tam vlastně na tom hrozně líbí to, že

ta dělicí plocha není B2B a B2C,

protože spousta lidí z nějakého důvodu prostě

věří, že B2B je firma na firmu a diváci

a posluchači vědí, že já tohle to nevyznávám,

já pořád říkám, že to je člověk na člověka

a pak dává velký smysl to, co jste řekli.

Ty jsi tam zmiňoval,

Adame, důležitost uživatelského rozhraní,

nějakého user experience a podobně.

Je to humorné, po cestě sem do studia jsem

viděl takový fórek, jak vypadá velmi čistě

základní uživatelské rozhraní Applu,

ať už na hardwaru nebo na softwaru, jak čistý je

vyhledávač Googlu třeba a jak vypadají typické

podnikové aplikace postaru.

Jak by měla vypadat dneska dobrá webová aplikace,

aby byla čistá, srozumitelná, rychlá

a uživatelsky přívětivá?

Nějaká jednodušší by tam nebyla otázka když tak?

Tady neřešíme jednoduché otázky.

Jo, v pohodě, já nechám odpovědět tadyhle

na to klidně Kubu, já jenom bych chtěl říct,

že vlastně uživatelské rozhraní

je strašně jako široký pojem, jo, že hodně,

tohle je jako jedna z věcí, kterou má smysl zmínit,

strašně moc se skloňuje slovo design a slovo design

u nás, a možná nejenom u nás teda, má hodně jako

sklony tíhnout k vizuálnímu designu,

ale design jako to sloveso "to design" vlastně

neznamená jenom malování nebo vizuální věci,

ale je to prostě design produktu,

design služby, design procesu, je to design

celé té uživatelské zkušenosti, té user

experience, která se vlastně váže k tomu

produktu, a to je to, co my se snažíme

vysvětlovat vždycky.

Pojďte se neupínat na to, jak to bude vypadat,

pojďte se primárně zabývat tím, jak,

co si z toho má ten uživatel jako odnést

za feeling vůbec jako celkově nad rámec toho,

jak to vypadá a ten vizuál je prostě jako jedna

podmnožina toho, co se tam všechno v tom

projektu typicky řeší, jo. Já jsem si nemohl pomoct,

pardon, já jsem to musel tohle to dát.

Než pustíme Kubu ke slovu, skoro bych řekl,

že pořád je hlavní diskuse o velikosti a barvě tlačítek

na landing page, ne?

Hlavně musí být větší logo.

To je jako vždycky ten zásadní požadavek,

ale já chápu, proč se to děje, jo,

a pak je strašné, když se člověk dostane

vlastně do pozice, kdy designuje svůj web

a říká si, jestli by to logo vlastně taky

neměl mít jako větší a pak se plácne přes ruku

a říká ne, nesmím, že jo, jako.

-A máš ho větší? -Ne, ne, ne, ne, ne.

Ono je strašně jako fakt důležité nejdřív zjistit,

co ta věc má dělat a jak jednoduše to interpretovat

v tom digitálním prostředí, jo, k čemu má sloužit.

Takže když to řeknu trochu obecněji, tak úplně jako

odstranit jakékoliv překážky, které by k tomu

mohly vést, jo,

takže toto pomůže minimálně k tomu,

že se ten uživatel dostane do nějakého bodu,

kam potřebuje jít snazší a rychlejší cestou

a samozřejmě, když tu cestu ještě dokážu

udělat atraktivní, že mě třeba baví nebo

je vizuálně zajímavá nebo je samozřejmě on-,

jako je v tom brandu, splňuje to i trochu

tu emoční nějakou vrstvu, tak mám chuť se tam jako

vracet a něco v tom dělat. Já mám samozřejmě

i to vlastní postižení designové, že já jako vesměs

nechci používat aplikace, které jsou ošklivé,

když to takhle hodně paušalizuju,

protože se mi do nich nechce vracet.

Zkrátka dělat jako v nějakých jako šílených

tabulkách nebo v něčem, kde je to fakt jako přes

koleno, je pro mě trest, zato nějaká aplikace,

kde to jde tak všechno jako snadno,

je to takové plynulé a

přívětivé a dost tohle to samozřejmě je otázka

mobilních telefonů, protože byť my říkáme webová

aplikace, tak

vlastně většina věcí musí být perfektně odlazená

pro mobilní zařízení, protože ty webové aplikace

se často, ve velkém případě užívají na tom mobilním

zařízení, když teda pominu třeba vyloženě nějaké

intranety, které obsluhují vyloženě

lidé v kancelářích třeba,

a tam samozřejmě ta zkušenost nebo to,

aby to bylo přívětivé pro to užívání, našel jsem,

co potřebuju, je tam ten tlak,

je tam daleko vyšší, no, protože pakliže to tam

jako bude komplikované a nebude ten uživatel

si vědět rady, co kde má jak mačkat nebo

mu tam budou dělat si nějaké jako brikule,

tak se tam pravděpodobně už jako nevrátí.

A to se samozřejmě bavíme spíš o těch B2C třeba

webech, kdy, a tohle to je spíš otázka i třeba

e-commerce, kdy samozřejmě jakmile ten člověk přijde

a nezjistí, jak má nakoupit, tak už tam

pravděpodobně nikdy nepřijde.

Pak se bavíme spíš o těch, třeba těch aplikacích,

které tam jako musí splnit nějaký úkol spíš,

třeba i z nějakého pracovního hlediska, tak

tam samozřejmě tomu uživateli třeba ani nic

jiného nezbyde, než v tom jako dělat,

protože to je jeho pracovní nástroj,

ale udělat tuhle tu věc přívětivější zkrátka jako

tomu uživateli pomáhá jednak plnit ty úkoly

rychleji a pak teda jako plní třeba nějaké cíle,

které jsou tam na začátku stanovené,

daleko rychleji atd.

Hele, asi nebudeme říkat, co nestojí za nic,

zkusme pozitivně. Co třeba podle

tebe je dobrá webová aplikace pro zaměstnance?

Hm, to jsi mi položil celkem jako složitou otázku.

Tady se může dělat reklama?

-Tady se může všecko. -Třeba Fakturoid je skvělý.

Jo, musím říct, že Fakturoid

-je fakt dobrý, no. -Fakt to šlape prostě,

jestli tohle někdy uslyší někdo, kdo dělá Fakturoid,

tak bych mu chtěl říct, že jako dík, je to fakt skvělé.

Zdravíme Fakturoid, děkuju, mám 5 let sám,

jsem nadmíru spokojený.

Jo, jo, je to, je to přesně tak

a to je přesně ono, jednoduché, člověk tam

najde, co potřebuje, nějaká vizualizace dat,

aspoň základní, když potřebuju,

něco si vyexportuju, načež pak jsou teda podobné

jiné nejmenované třeba fakturační softwary,

o které jsem taky zavadil v minulosti,

a to je skutečně jako něco, jo, třeba tam něco

vyfiltrovat si nějakou fakturu a to je přesně ono,

jakmile mám tuhle tu negativní zkušenost a

pětkrát hledám, kde mám jako hledat nějakou,

nějaký export třeba jako faktury, tak

pravděpodobně se začnu koukat po jiném řešení, jo.

A tady se láme chleba, jo, kdy by měly tyhle ty firmy

z mého hlediska už nad tím jako právě přemýšlet,

kde jim, jak se říká, utíká voda, protože

to je ten moment,

a to je, a to je, ještě jako když jako ještě

si tady vzpomenu na to uživatelské třeba

testování, to je důvod, proč se tyhle ty aplikace

jako testují, jo, protože tyhle ty věci

často odhalí to testování, že někde uživatel neví,

kde co má stáhnout, vyexportovat a tak podobně,

jenomže ta realita je taková, že mnoho

firem to nedělá.

Stejně jako byznys má ty své cíle,

tak i ten uživatel má své cíle.

A to znamená, že pokud ta aplikace,

a tady my máme ten rozpor toho kovaného designéra a mě

a to je, pokud ta aplikace bude sebeošklivější,

ale bude mi snadno plnit ten cíl,

který od ní já chci, bude ho plnit jako měrou

vrchovatou, já tu aplikaci budu používat prostě

jako do konce dnů. Pokud ta aplikace bude

úplně vyvoněná, ale musím tam na každou věc

udělat jako extra 7 tapnutí sem, tam,

zavřít, otevřít a já nevím co,

není to prostě ten jako přímočarý postup k tomu,

čeho chci dosáhnout, já tu aplikaci nebudu používat,

i když bude sebekrásnější. -Souhlas. -Mám nějaký cíl

a pak je to o tom, že my se bavíme třeba o jako

Fakturoidu jako o skvělém examplu a pak jsou lidé v

nějakém velkém korporátu, kde prostě ten Fakturoid

jako, toto není prostě enterprise tool

a v tu chvíli oni nemají na výběr,

než třeba používat nějaký ten složitější nástroj,

který má horší usabilitu, má prostě v tomhle tom

jako horší, jak bych to řekl, jako,

jako neříkám, že se prostě člověk jako

chce skočit z okna, když to používá, no,

ale je tam ten velice jako hmatatelný rozdíl, no,

ale to jsou situace, kdy prostě není na výběr,

protože ten, to prostředí, v kterém se zase ten

člověk jako, jo, nejsem sám prostě ve vakuu,

ten můj kontext v tom hraje taky jako

strašně důležitou roli.

Jo, je to tak. Ten jako estetický vizuál

není nadsazen té užitnosti, ideálně

když to jde ruku v ruce.

Když s vámi takhle mluvím o tom, co děláte,

tak nejpozději někde mezi třetí a čtvrtou větou

slyším design systém.

Co to je a k čemu bych to měl používat?

Proč bych to měl zvažovat a kdo by ho měl zvažovat?

To je, to je krásná otázka.

Design systém,

ono tohle to spojení slov už jako napovídá,

že to bude nějaký systém používání designu a když

to hodně připodobním něčemu, co všichni znají,

třeba Lego, tak pakliže si dokážu postavit interně

nebo na tom svém produktu Lego,

které ty kostičky má minimálně kompatibilní,

že do toho nemíchám, já nevím, Seva se to,

myslím, jmenovalo, nebo Igráčky třeba,

kteří mi nestojí na těch ploškách, tak

to začíná fungovat, jo. To je samozřejmě ta jako,

ta úplně ta jako základní věc,

čili mám nějaký jeden systém toho,

jak používám nějaké atomické prvky a nějaké

patterny a tak podobně

až po nějaké konzistence i vizuální, že používám

nějaká pravidla na to, jak mají vypadat vždycky

nějaké akce, ať už jsou to fakt jako tlačítka,

formuláře atd., je to zkrátka

malá až obří sada pravidel vlastně designových,

ale nejen designových, protože ten design systém

je v konečném důsledku už vlastně nějaká hotová

knihovna, když to takhle zjednoduším,

nějakých modulů třeba, z kterých můžu potom něco

jako skládat dohromady a vytvářet z toho právě

ty webové aplikace a má to spoustu přínosů,

ať už byznysových, tak co se týče nějaké

efektivity práce vůbec jako do toho produktového týmu

to jako přináší spoustu benefitů,

pokud na to ta daná firma nebo,

jo, ten třeba startup a tak podobně najede.

Hele, to, co říkáš, je na první poslech tak

samozřejmé, že bych očekával,

že dneska má každý, kdo si dělá webovou aplikaci,

designový systém.

Na druhou stranu to slovo jsem slyšel až od vás,

tak jaký je aktuální stav?

Já si myslím, že je to hodně,

to je takové to téma, které je hodně diskutované

teďka nejenom v té, hodně se dostává teď

z té komunity, která se tím primárně zabývá,

tak se dostává ven to téma.

Existují samozřejmě firmy, které design systémy mají

už jako léta, nebo co pamatují a akorát

se tomu neříkalo právě tadyhle tím, tadyhle tím

označením třeba, je to vlastně

až ta popularizace toho, tomu třeba začala takhle,

tomu dala toto jméno, ale

je to samozřejmé, ono taky ale není vůbec

jednoduché takový design systém udělat,

aby byl škálovatelný a aby byl udržitelný a zároveň,

aby, jo, protože on ten design systém vám

nedává jenom jako benefity, on vám třeba dává taky

omezení, což je skvělé, ale ne každý

si to myslí, jo. To znamená, marketing přijde

a chce dělat prostě něco nového, jo,

a přijdou vývojáři a řeknou, jako sorry,

ale my používáme tady prostě ten design systém

a ten tyhle ty prvky nemá a jestli ty nové prvky

chcete, tak se do toho design systému musí jako

přidělat a jedna věc je prostě udělat něco

jednorázově a druhá věc je udělat to tak,

aby to bylo opakovaně použitelné,

udržitelně rozvíjitelné.

To je najednou prostě ten,

tam se mění ta úměra toho, kolik to vezme času a peněz.

To znamená, jako není třeba pravda,

že všichni potřebují design systém,

to tak vůbec jako není. Design systém je něco,

co se vám vyplatí v delším běhu,

ale vyplatí už jenom na konzistenci toho,

co se dělá, co se navrhuje. To znamená, pokud jste

prostě větší firma, která má buď víc interních

systémů, složitější systémy,

které se v čase jako rozvíjejí,

přibývají do nich nové featury,

nové vlastnosti a tak, je to určitě něco,

nad čím uvažovat. Pokud jste ale někdo,

kdo má prostě prezentační jako one-pager,

nějakou jednostránkovou webovou prezentaci,

tak zabývat se jako design systémem nad úrovní nějaké

typografie, barevné škály atd.

je prostě špatná investice, jako že cíl není chodit

po světě a říkat, jako kdo nemá design systém,

ten to dělá špatně. Design systém je nástroj

stejně jako spousta jiných nástrojů,

jak dosahovat nějakých obchodních cílů,

furt se k tomu prostě budeme vracet.

Krásné vysvětlení je třeba to, že ve chvíli, kdy

společnost používá vícero aplikací a v každé

aplikaci se to chová jinak, v každé aplikaci vypadá

tlačítko jinak, tak tam nastává opravdu problém.

S tím design systémem je ta snaha právě tyhle

ty věci sjednocovat, aby i ten uživatel,

když používá od té dané firmy více aplikací,

často to bývá třeba v rámci nějaké třeba organizace,

kdy třeba někdo něco chodí měřit a zadává do tabletu

třeba, pak si sedne k počítači,

něco tam ťuká v počítači do té aplikace,

pak má na něco třeba ještě mobil,

nějaké zobrazování třeba nějakých dat a pakliže

tam má ty patterny, které jako vidí ve všech

těch věcech, umí je používat a ví,

k čemu třeba ta tlačítka slouží, že to skutečně dělá

nějakou akci, kterou je zvyklý na tom

jiném zařízení dělat taky, tak potom je to samozřejmě

benefitní, jo. Ve chvíli, a to jako skutečně jsou

firmy, které mají těch aplikací jako 10 prostě,

já nevím, 15, a pakliže

nevyužívají třeba takovýhle jako systém,

tak můžou být jednak velmi náročné ty věci udržovat,

velmi náročné sjednocovat tady ty, tyhle ty jako

mechanismy a samozřejmě v konečném důsledku trpí

i ten uživatel, protože skáče vlastně

z jednoho do druhého a pokaždé je to prostě

úplně něco jiného a to je zkrátka

jako problematické.

Abychom se teďka vrátili obloukem na začátek,

říkali jsme, že když teda něco

po vás budu chtít a než za vámi přijdu,

tak bych si měl ujasnit, co mi to má vlastně přinést,

to je první věc.

Pak, jestli si dobře pamatuju, tak jsme říkali,

že bych si měl uvědomit, co od toho bude

požadovat ten, pro kterého to stavím,

to znamená ta druhá strana,

teď jsme se bavili o tom, jak by to mělo nejenom

vypadat, ale jak by to mělo teda celé fungovat,

aby to splňovalo tyhle ty obě dvě strany.

Co dál si potřebuju jako zadavatel

uvědomit, než za vámi přijdu?

Že to pro tebe nebo jako pro vás jako pro

zadavatele bude velké množství práce.

Nemusí to být pro vás jako pro tu jednu fyzickou osobu,

pokud máte jiné lidi ve svojí organizaci,

kteří se tomu můžou věnovat, ale

typicky jsou to věci jako obsah,

dělá se uživatelský výzkum, tak kde vezmeme

ty uživatele, potřebujeme nakontaktovat

vaše zákazníky, tak kdo dá k těm uživatelům,

těm zákazníkům nějako ten přístup,

kdo to s nimi třeba předkomunikuje s těmi,

s těmi zákazníky a máte připravené všechny brandové

prostě podklady, aby mohly být použité na webu,

co ta písma, co používáte prostě ve svých jako

firemních materiálech, vlastníte je,

můžeme je vůbec používat tímhle tím způsobem,

co cookies, co GDPR, jak jste vlastně,

co váš jako legal department tadyhle

na to říká, že tam chceme mít prostě 20 formulářů,

ve kterých budeme z lidí tahat prostě všemožné

jejich osobní údaje, kde se budou ta data udržovat.

Je to strašně moc takových jako malých věcí,

nebo malých, některé jsou malé, některé jsou velké,

my chceme mít na webu prostě články,

do kterých budeme dávat videa, tak

kdo ta videa bude produkovat, budete

si je produkovat in-house, je na to nějaká prostě

marketingovka nebo jiná třetí strana,

je u vás ve firmě nebo v hlavě toho jednotlivce,

to je jedno, dlouhodobý plán,

jak ta aplikace bude třeba fungovat a rozvíjet se,

jakože, nebo ne ta aplikace,

ale ten byznysový, vůbec ten byznysový cíl,

jakože konkurence má něco, to si koneckonců říkal

ty jako příklad, konkurence má něco,

já to chci taky a tam většinou lidé nevidí,

jak moc třeba do toho ta konkurence už musela

nainvestovat času, peněz a vůbec jako mentální

energie a za druhé, že ta konkurence třeba ví,

že něco takového uprovozovat stojí

v některých případech třeba miliony korun ročně, jo.

Takže já to chci, kolik bude stát to vyrobit,

je jenom vlastně jako jeden jako výsek toho koláče

a je potřeba vzít tam v potaz ještě spoustu

dalších věcí a já je tady mám napsané na taháku,

ale já je nebudu číst ještě ty další,

protože teď jsem si na ně třeba

-jako nevzpomněl. -To klidně přečti z taháku.

Jo, ne, já teďka nechám chvilku mluvit Jakuba

a doženu si, doženu si informace.

Jak na to navázat, no,

možná pojďme klidně dál nebo co tam máš k tomu?

Hele, mě napadlo, když jsem vás teďka chvilku

poslouchal, tak to byla vlastně jako

prezentace potenciálních úzkých hrdel a

exploze, jak webovou appku nedělat.

Pojďte, pojďte to dneska možná uzavřít

-nějak pozitivně, co... -Jak ji dělat?

-Jak ji dělat, no. -Ono...

Jo, protože si si to vezmu, tak je logické

a říkáte to tady naprosto správně, já dělám něco,

co se mnou bude nějakou dobu,

potřebuju se o to starat,

je to hromada práce, na druhou stranu tak,

jak jsme to tady vybudovali, tak je to jenom

hromada práce. Dokážu teda nastínit nějaké benefity,

co z toho budu mít, až to budu mít?

Tak určitě, bude to plnit ty byznysové cíle

a to je to nejdůležitější a nejen ty byznysové,

může to plnit i jiné cíle, třeba marketingové a tak

podobně, ale ono to je vlastně,

jako my říkáme, že na té straně toho klienta

je potřeba nějaká práce a ono to je vlastně práce

jako jiná, jako prostě zkrátka je potřeba nějaký

člověk nebo víc lidí, kteří dělají nějakou práci

kolem toho, kolem té aplikace, kolem toho

rozhraní a tak podobně

anebo jako i klidně prezentačního webu,

ať už je to obsahová činnost nebo tam dělají

zkrátka nějakou jinou práci, ale

je to prostě práce, takže a ona nemusí být

nezbytně jako nudná nebo

nějak stresující, ona může být třeba i jako

docela zábavná, v rámci třeba i toho obsahu

může být jako velmi zábavná. Záleží,

co to je samozřejmě za projekt a tak podobně.

Hele, teď mě napadla jedna otázka,

za kterou mě zabijete, jo,

nicméně pokud je to třeba moje první webová aplikace,

pokud nekoukám na konkurenci a chci

skutečně něco svého,

jsem připravený jako ta dotyčná osoba,

která za vámi přišla, nicméně tomu vašemu

byznysu nerozumím. Jak já zvenku poznám jako

zadavatel, že až to spolu skončíme,

tak to bude dělat to, co to dělat má?

Jak si vybrat vlastně správného dodavatele?

Nepoznáš to, nepoznáš to, ale tohle to nepoznáš

ani jako, v tomhle tom zase tenhle ten

segment jako není výjimečný. -To je pravda, nepoznáš

to ani u toho zedníka, no. -Nepoznáš to ani u spousty

jako jiných segmentů, nicméně co já vždycky chci

říct nebo říkám to lidem,

to, že se spolu nějakým způsobem jako bavíme,

to, že interagujeme na nějaké lidské úrovni,

protože zase, já zase použiju to, co ty jsi říkal,

je to člověk to člověk, jo. Nějak spolu interagujeme,

my říkáme nějaké věci, ten klient říká nějaké věci

a ono se vždycky pozná po jednom, dvou,

třech nějakých sezeních, jestli se ty věci jako

protínají anebo jestli prostě tam jako vzniká

nějaká disproporce. To znamená, v tomhle tom

to zase není výjimečné, ty nemáš dopředu jako záruku

toho, protože to, co děláme my, my neprodáváme

produkt, my prodáváme službu, jo. Tím,

že my konkrétně děláme věci, prostě aplikace

na míru konkrétním potřebám konkrétních klientů, ale

i v softwaru znáš spoustu produktů,

které se opravdu prodávají jako krabicový produkt,

nebo je to produkt, je to služba,

která má třeba tři tarify prostě nebo různé vlastnosti

a tam se to očekávání dá řídit jako mnohem líp.

V případě tom, že děláme službu,

není moc velký rozdíl mezi námi a mezi architektem

nebo nechci vymýšlet teďka zase nějaká jako jiná

přirovnání, ale říkám, je to víc služba,

mnohem víc služba než produkt a tam je to

mnohem víc o té interakci mezi těmi subjekty než

u toho jako krabicového produktu třeba.

Úplně na závěr, vy jste si

pro nás připravili bonus.

Pár větami, co v tom bonusu najdeme?

No, najdeme v něm vlastně víc tadyhle těch bubáků,

které jsme tady zmiňovali, na co si dát vlastně pozor,

je to nějakých 5

věcí nebo 5 takových oblastí, na které si dát

pozor, právě když člověk chce vytvářet nějakou

webovou aplikaci, já myslím, že

to je univerzálně přenosné na jakoukoliv aplikaci

nebo jakýkoliv software, tak na co by si měl

dát pozor. Vlastně všechny ty věci tady nějakým

způsobem zazněly, takže je to nějaké shrnutí

tadyhle toho v nějakém krátkém textu, na co,

na co je potřeba prostě se zaměřit,

srovnat si to v té své hlavě atd. nebo v té své

-firmě, než jdu za někým. -A budou tam i,

promiň, jenom jedna věta, budou tam i ty věci,

které pro dnešek zůstaly v těch poznámkách.

-Některé ano. -Já jsem chtěl dodat,

že součástí tohohle toho materiálu není jenom

to patero, o kterém tady mluvíme,

ale je tam ještě jako takový

malý bonus pro ty, kteří si to stáhnou,

a to je to, že se mohou se mnou nebo možná

i do budoucna s někým z mých kolegů potkat

na nějakém krátkém online mítinku a prodiskutovat

třeba to, co by do budoucna chtěli dělat nebo jak

se k tomu postavit. Takže to tam nabízíme,

ta služba je samozřejmě zdarma a rádi si popovídáme.

Super. Za nás všecky děkuju a přeju, ať se vám daří.

-Děkujeme. -Děkujeme za pozvání.

Rádo se děje.

Tak jo, další díl Zážehu máme za sebou.

Pevně věřím, že teď máte lepší představu,

jak by vaše budoucí webová aplikace mohla

a měla vypadat. Pokud to tak skutečně je,

tak jsme naši práci udělali dobře,

jak tady tradičně říkám.

V tom případě poprosím o liky, komentáře,

sdílení tam, kde právě se díváte nebo posloucháte,

protože jinak se o nás svět nedozví a já sem

nebudu moct pozvat další skvělé hosty.

Určitě mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh, www.martinhurych.com/zazeh,

kde už v tuhle chvíli je slíbený bonus pod

touhle epizodou. No a mně už nezbývá,

než jenom držet vám palce a přát úspěch, díky.