Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Tenhle Zážeh bude

o digitalizaci a automatizaci. Neutíkat,

dneska se podíváme na úplně jinou skupinu,

než které jsme tady probírali doposud.

Podíváme se na malé firmy a zespoda budeme koukat

na ty střední. K tomu jsem si tady

-pozval Adama Bártu. Ahoj. -Ahoj, Martine.

Díky za pozvání.

Který se na digitalizaci a automatizaci těchhle těch

-firem specializuje. Je to tak? -Je to tak.

Hele, než začneme, co naposledy jsi ukutil?

Teďka mám, já potřebuju mít takové projekty, jo,

já jsem zjistil, že jako... -Projekty doma v kucení?

Já jsem zjistil, že jako nejvíc si vyčistím

hlavu ne na kole, nebo běháním,

ale že já potřebuju jako nějaký stavební projekt.

-Okay. -Tak vymyslel jsem si, že potřebuju

doma novou kancelář, nové studio na natáčení,

ale než se do něj pustím, tak tam mám jednu obsazenou

místnost stavebním vybavením, takže jsem

na zahradě začal stavět zahradní domek,

kam postupně přesunu tyhle ty věci a vybuduju si studio

-a novou kancelář doma. -Kdo je tvým

projektovým manažerem?

-Jsem to já sám. -Fakt jo?

-Hm. -Okay, to jsi ten šťastnější z nás.

Spousta z nás máme externího projektového

manažera, co se týče kutění.

Když se vrhneme do digitalizací

a automatizací, pojď nám povědět,

jaká byla tvoje cesta k nim.

Ta cesta už se začala psát někdy před 8 lety,

když jsem nastoupil do firmy OneSoft,

následně se přejmenovali na Aptien, což z dnešního

úhlu pohledu a nových trendech se dá nazývat jako

no-code platforma, kdy jsme měli vlastně

takovou jako stavebnici z lega, platformu a tu jsme

dodávali zákazníkům na řešení jejich problémů.

Já jsem po 6 letech odešel z téhle firmy a poslední

2 roky jsem pracoval ve společnosti Tabidoo,

kde jsem byl na pozici obchodního ředitele

a vlastně jsem dostal do ruky mnohem lepší ještě

hračku, o level výš, která uměla ještě

ten low-code, a vlastně jsem tomu jako

celému propadl tomu trhu, viděl jsem najednou spousty

firem, které se v tomhle tom trhu pohybují,

a viděl jsem vlastně ty přínosy v rámci

té digitalizace, kdy ti klienti mají možnost

díky takovýmhle platformám si jako komplexně

digitalizovat provoz svojí firmy.

No a asi půl roku zpátky jsem se rozhodl,

že zaměstnanecká cesta mě úplně nenaplňuje

a že bych si chtěl šlapat vlastní cestu,

takže jsme se s kluky v Tabidoo rozloučili a půl

roku už šlapu vlastně na volné noze s partou

kolegů a stavíme, stavíme vlastně firmu

pro digitalizaci a automatizaci procesů

v malých a středních firmách.

Jaký to je výlet? Kam chcete dojít?

Výhledy, já si žádná jako KPIčka nedávám,

my jsme si ani řekli, že nemáme KPIčka na to,

kolik chceme mít klientů, protože pro nás je radši

důležité mít jako zajímavé klienty, brandy,

pro které nás bude bavit dělat, a že to budou

dlouhodobí klienti, protože ti klienti,

které já dneska mám, tak my máme hrozně jako

příjemný vztah a oni prostě potom zavolají,

ví, že mi jako můžou důvěřovat a zavolají

mi a řeknou, hele, Adame, já jsem slyšel teďka

o tomhle tom nástroji, prý to umí vytěžovat

dokumenty, pomohlo by nám to s fakturami.

A jak je znám, tak vlastně jim jako řeknu,

hele, je to pro vás, není to pro vás,

nebo v určité fázi a kam bychom to zapasovali.

Takže cesty jsou dlouhé, já si cíle jako nedávám

z hlediska nějakých jako toho, čeho bychom

chtěli naplnit, chci, aby mě ta práce bavila

a abychom dodávali jako dobrý produkt

-a dobrou službu. -Takže cesta je cíl.

Hm.

Napadá mě, ty máš svůj youtubový kanál,

buduješ svůj osobní brand,

v tomhle tom případě je vždycky hrozně těžké

někde hledat nějaké inspirace,

nějaké zdroje informační. V té digitalizaci

a automatizaci kdyby ses měl podělit o někoho,

kdo tobě třeba přináší

nové trendy, na které se máme tady připravit za pár

měsíců, možná let, koho sleduješ, kdo by to byl?

Hele, ta cesta možná k tomu YouTubu jenom,

jaká byla, vlastně já jsem tu myšlenku měl hrozně

dlouho v hlavě, kdy jsem hledal někoho,

kdo by byl schopný se na ty naše produkty jako

podívat v nezávislém světle a říct prostě,

pro koho jsou a co řeší a vlastně jsem v Čechách si

tehdy dělal jako rešerši youtuberů,

kteří se mi jako líbí, našel jsem tam i tebe,

viděl jsem, jaký děláš kontent, Petra Máru,

prostě bavil mě ten formát, ale vlastně v Čechách jsem

došel k tomu, že tady nikdo se tomuhle

tomu světu jako nevěnuje a vlastně když

jsem se podíval do zahraničí,

tak tam toho bylo mraky. Mraky kontentu prostě,

kdy ti youtubeři tvoří videa jenom pro určitou

platformu, takže já se dneska jako inspiruju

hlavně v zahraničí. Pokud bych jako v Čechách

měl někoho jmenovat, kde chytám nějaké jako

trendy do budoucna, tak není to sice youtuber,

ale jsou to lidé, kteří mají nějaké dlouhodobé

vize a dlouhodobé nějaké vidění toho světa,

jako je třeba Filip Dřímalka a podobní lidé.

Takže u těch si jako čerpám, snažím se

jako chytat ty směry a aplikovat je vlastně

do toho každodenního byznysu.

Zdravíme Filipa, taky tady byl,

teď mu bude vycházet,

myslím, že do konce roku,

Budoucnost nepráce.

Jaká je podle tebe budoucnost nepráce,

budeš nepracovat?

To určitě nehrozí, já potřebuju pracovat.

Já jsem byl na křestu Filipovo knihy

a on tam právě mluvil o tom, že vzniká doba

tvůrců, nová éra nastupuje. No a vlastně já jsem si

uvědomil, hrozně to ve mně rezonovalo, to,

co on vlastně řekl v rámci toho křestu té knihy,

že i lidé, já nejsem programátor,

já mám vystudovanou ekonomku, vždycky jsem

dělal hlavně obchod, projekty, marketing atd.

a já jsem dneska vlastně schopný díky těm

technologiím, které jsou kolem nás,

mít vlastní jako produkty pro zákazníky a nemuset

za sebou držet celý ten softwarový tým vývojářů

a vlastně to, co my jsme teďka ten půlrok

jako připravovali a s čím jdeme teďka nově ven,

je, že si troufám tvrdit, že jsme první

v uvozovkách firma, která vlastně nad

no-codovými, low-codovými technologiemi

má postavené vlastní produkty a ty dodává

vlastně, vlastně našim koncovým klientům.

To znamená, já mám, já znám ten proces v těch

firmách a jenom díky těmhle těm technologiím jsem

seskládal nějaký příběh, který si dneska ti zákazníci

můžou jako u mě na webu stáhnout a začít jako

aplikovat obratem. A to asi jako ve mně rezonovalo,

že jsem si říkal, vždyť to je přece ono,

že tady ty saasové nástroje na AI, nebo na cokoliv,

v podstatě saasové nástroje můžeš vzít a vymyslet si

nad tím jako vlastní byznys.

Teď jsme to viděli, boom AI technologií,

kolik vzniklo různých jako nástrojů,

které jsou jenom, jenom obličej,

ale na pozadí je prostě ChatGPT

-a podobné technologie. -A kolik jich umřelo už...

A kolik jich taky umřelo, ale jako vyletělo jich

spousta, že jo. Takže to jako vnímám jako

velkou příležitost na tom trhu si najít to své

místečko a dát dohromady to,

co tě jako baví, zajímá a využít k tomu

ty technologie.

Tak k tomu, proč jsi přišel.

Ty se specializuješ na menší firmy,

Zážehem prošlo už několik firem,

které se specializují na střední a větší firmy,

evidentně to je téma, které se tady bude ještě

určitě nesčetněkrát opakovat. Mě by vlastně

zajímalo, v čem ty vidíš

rozdíl mezi digitalizací malé firmy a těch větších.

V čem je to možná specifičtější?

Těch specifik je tam několik.

Možná rozkryju, proč já jsem si jako vybral

tenhle ten směr, a to je, já jsem si odžil jako

implementace do velkých a státních firem

a vlastně mě tam nebaví ty rozhodovací procesy, jo.

Jakmile já se nebavím s tím decision makerem,

který má i ty ruce na těch penězích, a hrozí,

že se k tomu procesu v rámci jako té digitalizace

začne vyjadřovat více než jeden člověk,

tak od toho dávám ruce pryč, protože

než by ta firma udělala jako jeden krok,

tak ona o tom bude radši diskutovat,

budou si to připomínkovat a bude s tím jako ohromný,

ohromný čas se stráví jenom tady na tom.

-Takže ten směr... -Myslím, že spousta

majitelů větších firem by s tebou nesouhlasila.

Můžou, ale jako znám tu denní realitu.

Takže já jsem si spíš vybral ten směr těch

malých a středních, kde vidím,

že ta digitalizace, je tam obrovský prostor

pro tu digitalizaci, pokulhává tam a zároveň

to moje know-how, které míří na nějakou

komplexnost toho řešení, jo, že ta firma nemusí

na každý proces pořizovat speciální appku,

protože to má nějaké jako své výhody a zároveň

i nevýhody, ale díky takovýmhle technologiím,

které jsou jako na trhu, tak ta firma ve finále

jí stačí kolikrát jedno, dvě řešení a je schopná

kompletně odřídit ten provoz a zároveň jako

velkou výhodou je,

jsou finanční a časové úspory, jo.

To znamená, jsme schopni v řádu jako jednotek dní

zákazníkovi dodat produkt, který začíná aplikovat

na ten každodenní byznys. Takže těch důvodů

je tam jako celá řada. Já ty malé a střední firmy

znám jako svoje boty, v tomhle tom segmentu

jsem hrozně jako dlouho a baví mě ty jejich příběhy

těch firem, jak to jako vybudovali.

Takže těch důvodů je tam jako celá řada,

ale za mě jako ta alfa, omega je ta komplexnost

toho řešení, které my můžeme jako nabídnout,

poměr cena/výkon.

Je to jako za mě ideální cesta.

Hele, vrátil bych se k tomu, proč ne teda

speciální appky, protože

moje zkušenost je, že pokud si dělám něco

na míru a teď už je víceméně jedno,

jestli to je kovostrápka, nebo nějaký low-code,

no-code, tak speciálně u těch menších firem vidím,

že se vlastně snaží přenést do těch svých appek svoje

procesy, které, a to my majitelé a ředitelé

těchhle firem prominou, nejsou úplně vytuněné.

Takže když si dělám něco na míru, mnohdy vidím,

že je tam vlastně rovnítko, slepá cesta nebo

zbrzdění růstu.

Proč říkáš, že bych neměl jako zvážit vlastně

profesionální programy?

Já tu cestu vůbec nezatracuju, možná jsem

to jenom špatně jako vysvětlil.

Dneska vlastně máš jako tři cesty, kudy jít.

-Máš krabicové systémy... -Jasně. -...doposavaď,

ještě pár let zpátky jsi měl jako vývoj na míru,

to znamená, sehnat si IT firmu a ta ti vyvine

software a dneska tady vzniká ten svět

toho no-codu, low-codu.

Já si myslím, že pro segment malých

a středních firem, pokud nemáš fakt extrémně

nějaký specifický byznys, nestavíš nějakou banku,

nebo něco jako specifického, tak ten vývoj

jako na míru ti nedává smysl.

-Jasně. -Jo, takže rozhoduješ se mezi krabicemi

versus prostě low-code, no-code.

Krabice jsou jako skvělá cesta,

protože oni ti nabídnou ten proces, oni tě vezmou

za ruku a provedou tě kompletně tím procesem,

nicméně ze zkušeností u těch klientů vím,

že prostě jsou to krabice a oni se tě snaží jako

unifikovat tak, jak oni to mají nastavené,

ale ve finále každá ta firma je malinko jiná,

musí se jako přiohnout. To téma, které ty jsi jako

zmínil, za mě jako často ten mindset těch podnikatelů

je o tom, já pořídím appku a ono to všechno

jako vyřeší. Appka je až to B,

to je ten nástroj, nejdřív musíme mít nastavené

procesy, jo. Takže ta cesta těch aplikací je sice fajn,

je správná, ale musíš někdy dělat kompromisy,

protože ti ta appka nevyhovuje, anebo se

dostaneš do situace, kterou dneska řešíme

s klienty, a to je to, že přicházejí a mají

ve firmě prostě 10, 15 různých aplikací,

no a ve finále ti lidé tráví jako desítky hodin

měsíčně na tom, že kopírují data z jednoho

systému do druhého a platí nějaký

rozsah peněz za pronájmy, školení atd. Já zákazníkům

vysvětlím obě dvě varianty, ukážu mu za mě doporučené

jako krabicové produkty, ale ukážu mu,

co jsme i schopní udělat pomocí toho low-codu

a je jenom na jeho zvážení, kudy cestou se vydá.

Takže je to vždycky jako individuální, říkám,

jako ty low-codové platformy mají jednu

nevýhodu, jsou jako procesně nepřipravené.

Díky těm produktům, které připravujeme,

tak se snažíme ten proces vyřešit, říkáme,

tady máme CRMko, takhle vypadá asi 80 % toho,

co se v CRMku dneska řeší a 20 % vám třeba doděláme

tak, jak potřebujete, ale říkám, ve finále

rozhoduje jako zákazník, jakou cestou se podá.

Ani jednu já jako nezatracuju,

jenom je potřeba zvážit, kam to vede.

Jo, rozumím tomu, že no-code může být mnohem

rychlejší řešení

a teď nechci, aby to znělo nějak útočně,

ale fakt si kladu otázku, jestli to je dlouhodobě

udržitelné řešení, protože když si vezmu,

rozumím tomu, že spousta, řekněme,

saasových řešení je pro malou firmu v tuhle

chvíli overkill, nebo smrtících,

na druhou stranu tak, jak rostu, nebo tak,

jak začínám trochu koukat na svůj byznys zvídavě,

tak už je tam spousta věcí vyvinutých,

připravených, které momentálně v tuhle

chvíli jako třeba nevyužívám, ano,

platím za ně, ale když chci,

tak se na ně kouknu a najednou, aha,

ona jsou tam nějaká data, která vlastně můžu využívat,

což zatím u toho, co jsem viděl v low-code,

no-code, vlastně není, protože tam si do značné

míry ten dotyčný říká, co chce a to,

proč jsem se do tohohle toho pustil, je,

že mnohdy ten majitel neví, co chce a neví,

že by ani chtít měl, jo. Jak s tímhle tím pracuješ ty?

Jo, možná odpověď ještě na to, co jsi

říkal na začátku. Klidně pro firmy může být no-code,

low-code jenom přestupní stanice,

než oni narostou do něčeho velkého, jo.

Jak pracuju s tímhle tím, hele, každá ta spolupráce

začíná workshopem. Já potřebuju pochopit

toho zákazníka, co je jeho byznys,

co dneska řeší, jaké na to má dneska nástroje,

jaké má zdroje a já vlastně nejdu do žádného

v uvozovkách digitalizačního projektu

bez téhle té analýzy. Já prostě potřebuju

pochopit a musíme se sjednotit s tím majitelem,

já mám nějaké očekávání, kam bych tu firmu směřoval

z hlediska digitalizace, on nějakou a musíme si

tímhle tím jako projít, dát karty na stůl a říct si

vlastně, kudy kam. A díky tomuhle tomu

ti majitelé jsou často překvapení,

jak v relativně krátkém čase dokážeme jako zmapovat

ty procesy té firmy a následně jako mým úkolem

je navrhnout pro tu firmu jako vhodné digitální

strategie a jsou tam strategie, kdy řekneme,

hele, vezmeme specializované CRMko,

třeba RAYNET v Čechách a k tomu uděláme něco,

nějakou nadstavbu, kterou prostě jako RAYNET

neumí, protože se specializuje jenom na CRMko,

tak my tenhle ten zbytek toho příběhu uděláme prostě

na nějaké no-codové platformě, jo,

nebo k tomu použijeme nějaké excelové tabulky,

Google Sheets aspoň, nebo něco podobného.

Takže to vždycky to vychází z těch zákaznických potřeb

a nějakého dlouhodobého výhledu, kam ta firma roste,

jak dneska roste, jak možná bude růst a dát si

nějaký plán, který začneme postupně jakoby naplňovat

a salámovou metodou z něj jako ukrajovat

a to firmě dává i takový jako pocit bezpečí,

že nedělá nahodilé kroky, ale má tady nějaký

dlouhodobý plán, kterého se drží a postupně

ho jako naplňuje.

Máš nějaké konkrétní příklady na obě strany?

Mám teďka jednoho zákazníka z neziskového

sektoru, který vlastně jako přichází

s tím, že měl

v Microsoftu naklikané na Accessu nějaké jako

databáze, o které se někdo staral, ale ten,

kdo se o to staral, už tam není a nikdo

to po něm nechce převzít, no a oni potřebují každý

den prostě někde spravovat svoje klienty,

dary, všechno jako, co je spojené tady

s tím provozem. No a tam jsme si přesně

tohle to jako zmapovali, identifikovali jsme si

klíčové jako procesy, lidi, zdroje atd.

a tam jsme si jednoznačně řekli,

že prostě cesta jako low-codu je ta správná.

Není to tak, že

jeden svět zanikne a přechází jako nový,

furt ten Access tam nějakou dobu bude figurovat,

protože mají tam naklikané nějaké specializované

reporty a mně zase nedává cenově jako smysl

je klikat v no-codu, tak v podstatě rozběhneme

databáze nějaké

na tu každodenní jako operativní řízení a budou

integrované na ten Access a postupnými kroky prostě,

jak ta organizace poroste, se to bude migrovat

na nové řešení, jo. To je, za mě tam taky

přichází potom ty aspekty, když děláš takovéhle

komplexnější projekty, tak musíš pracovat i s těmi

lidmi na druhé straně, jo. To znamená, jít

postupnými kroky, aby viděli ty přínosy

té technologie, zavádět nějaké automatizace,

abychom jim ukázali, že už nejsou potřeba na to,

aby přepisovali data z jedné buňky do druhé

a ti lidé se většinou do té technologie zamilují,

vidí ty přínosy a pak sami chtějí víc

a sami je jako napadá, kam to ještě jako nasměrovat.

Jak tihle ti majitelé tě pustí třeba daleko

v nahlížení, nebo jak i oni třeba sami chápou

jejich hlavní, řekněme tomu výrobní proces,

a teďka myslím, jak se ve firmě prostě

vydělávají peníze a je úplně jedno,

jestli je výrobní, nebo

službová? Protože já mnohdy vidím, že

se digitalizuje nějaká momentální záplata.

Vybereš si jedno konkrétní řešení,

pak na něj chceš navázat

a najednou jsi úplně v pytli, protože nepropojíš

dva nástroje, které jsi jako izolovaně

v rámci té firmy vybral. Jak daleko tě ti tví

zákazníci pustí a jak vlastně v tomhle tom

mají dlouhodobě jasno?

Hele, musí mě pustit úplně do detailu, jo, jako...

Nicméně oni kolikrát, promiň, oni vlastně

jako netuší ani návaznost, jo.

Upřímně, já si tímhle procházel dlouhou dobu,

já mnohdy vidím, že jako v tuhle chvíli je problém,

měli jsme obchod, tak s evidencí

poptávek třeba.

No jo, ale co s tím potom? A ty to jako tušíš,

ten majitel to netuší, tak co v tenhle ten moment?

Jako jedeš izolovaně, nebo už to protahuješ

-napříč celou firmou? -Musíme rozkreslovat

i ty navazující procesy a vést ho za ruku, jo.

Tam je několik bariér, proč dneska ta digitalizace

v rámci těch firem trochu vázne, je,

že prostě ti majitelé na to nemají čas,

bojí se toho, že to bude stát hodně peněz a logicky

nemají znalosti a zkušenosti,

prostě věnují se tomu byznysu a teď řeknou,

chceme to digitalizovat, ale prostě vyjdou

na ten trh, těch produktů jsou dneska tisíce a prostě

nevíš, kudy jít. Takže součástí té mé služby

je jako ukázat tomu majiteli tu cestu

a zároveň já dneska mám nějaká kritéria na softwary,

které mám jako v portfoliu, které musí splňovat,

jinak v tom portfoliu nebudou, jakože API, jo,

prostě dneska bych zákazníkovi nedodal systém,

který nemá API. Kdybych u toho produktu nebyl,

tak prostě zpětně, kdyby tam někdo po mně

přišel a řekl, že jsem mu nasadil systém,

který nemá API, to znamená, umožňuje jako

integrovatelnost na jiný systém,

tak to bych nemohl udělat, jo.

Takže za mě je to, on sice se ozve s tím,

potřebuju řešit obchod, oni většinou se ozvou s tím,

že potřebují někde evidovat klienty,

zakázky a já říkám, tak pojďme na začátek

toho příběhu, odkaď ty zakázky chodí,

jo, no, chodí nám do e-mailu.

Podíváš se na jejich web, zjistíš, v jakém je stavu,

takže se bavíme o tom, neměly by takovéhle zakázky,

když děláte unifikovaný produkt třeba,

chodit z webu, kde si to ten zákazník nakliká,

spadne vám to. Takže je to takové jako

vedení za ruku, ukazování těch směrů

a to vlastně ti majitelé jako oceňují,

že jim otevírám ty obzory a ukazuju celou

tu cestu až do konce, to znamená, od řízení

té zakázky, kde to budete jako operativně řídit,

fakturace, napojení na banku, abyste nemuseli

kontrolovat, kdo vám zaplatil a nezaplatil,

takže celý. Ale zároveň se dotýkáme i dalších témat

z hlediska digitalizace, jo, jak řešíte lidské

zdroje, už je vás tady prostě 50, máte tady auta,

klíče, telefony, kde to evidujete, kde to je, jo.

A tam se právě otevírá, tam už se začíná tříštit

ten svět těch jednoúčelových krabic

versus ten low-code, kdy ty řekneš, hele,

za tyhle peníze vyřešíme teďka CRMko,

ale vy do budoucna se na to jako podívejte,

vy budete potřebovat řešit tyhle ty procesy, jo,

potřebujete řídit projekty, to v CRMku jako málokde

odřídíte, takže budete potřebovat nástroj

na project management a task management, jo.

Pak budete potřebovat nástroje na asset,

máte tady 10 firemních vozů, do toho počítače,

telefony, do toho lidi, do toho dokumenty atd.,

tak můžeme na každý tenhle příběh jako pořídit

krabici, propojit je, ale pojďme si říct,

jako jaká bude ta cena a jestli nám ta řešení

vyhovují versus ten no-code, low-code,

kde vlastně do toho systému,

a ty jsi to zmínil, často ty firmy jako si

uvědomí zpětně, hele, my platíme stovky korun

měsíčně za přístup našeho zaměstnance a my reálně

využíváme jako 20 % toho produktu, jo.

A já jim řeknu, tady v tom systému budete mít jenom to,

co potřebujete, já se k vám v pravidelných

jako iteracích

budu vracet a budeme to posouvat jako dál

a rozvíjet, jo. A pokud dojdeme do stavu,

že vám tohle to řešení jako nevyhovuje,

kdykoliv můžete přejít jako na něco většího,

sofistikovanějšího, naintegrovat to,

ale já jsem ještě na tuhle tu situaci upřímně nenarazil.

Chtěl jsem se zeptat,

a to je taková stálice tady,

automatizovat a digitalizovat na stávající

procesy, nebo na ty, které by firma měla mít?

Určitě tušíš, že nejdřív se je potřeba

jako zanalyzovat ty procesy, možná podstatné

je říct, že já se primárně věnuju těm digitálním

procesům, ale jsem obklopený spoustou expertů

na různé jako procesy, audity atd., takže jsem

schopný, když jde třeba o výrobní firmu,

tak bych si nedovolil jako identifikovat nějaká slepá

místa někde ve výrobě. Mám na to kolegyni,

která se tady tomu věnuje prostě už dlouhé roky

a je schopná do té firmy přijít a identifikovat tyhle

ty procesy, najít ta slepá místa.

Takže nejdřív si jako zanalyzovat ty procesy,

říct si, jestli jsou jako optimální na to,

jak dneska funguje ta firma a jak bude fungovat

v následujících letech a až pak potom

-přicházejí ty nástroje. -Takže na budoucí, okay,

protože zatím je to 50 na 50 tady

v Zážehu. Když

takhle firmami chodíš,

co zatím byla jako největší překážka možná lidská?

Protože s technologickou si dokážeš poradit, lidská.

Já vidím totiž, že

digitalizace s sebou nese změnu.

Změna je něco, co lidé fakt nemusejí.

Ty jim řekneš, a teď to myslím v dobrém,

na chvilku vám tady dáme a když to nebude prima,

tak změníme znovu, z toho mnohdy lidé mých

klientů už jako kvetou. Tak kde ses potkal s nějakým

možná jako totálním nepřijetím, nepochopením,

nebo s nejsložitější situací, jak jsi

z toho vybruslil?

Je to svět asi veřejné správy.

-Jo? -Hm. Ne teďka v rámci toho mého byznysu,

a proto jsem si řekl, že jako do budoucna

ani veřejnou správu řešit nechci,

ale byl jsem účasten u implementací řešení

do veřejné správy a ten odpor těch

zaměstnanců, kdy jsem, kdy cílem toho celého

procesu mělo být ty informace,

které oni měli v hlavách a byly pro tu organizaci

naprosto nepostradatelné, měly teďka vlastně jako

uložit do toho nástroje, tak jsem se setkával jako

každý den s tím, že já jsem vlastně

ten hlavní jako nepřítel, který je začal

zbavovat té nepostradatelnosti

pro tu organizaci a vlastně mi to jako řeklo,

že tohle to není jako můj klient,

se kterým bych chtěl dlouhodobě pracovat,

že radši pracuju jako s klienty, kteří vidí,

proč to děláme, jaké to má jako přínosy

s těmi majiteli. Takže teď jsem se s tím nesetkal,

ale v minulosti na takovýchto projektech,

hlavně ve veřejné správě. V těch soukromých firmách,

tam to prostě jako někdo tlačí, ti zaměstnanci ví,

proč se to musí jako zavádět, co to jako přináší,

tak spíš jsme šli jako těmi postupnými kroky,

kdy prostě vyřešíš jednu agendu a takovou tu firemní

šuškandou si to ti lidé říkají mezi sebou a chtějí

tu technologii vidět atd., tak tam většinou

ne, no, ale...

Nedávno jsem se potkal s člověkem, který říká,

no a co, jako jak já mám digitalizovat firmu,

když mí zaměstnanci mají tlačítkové Nokie,

já lítám permanentně po světě mezi zákazníky,

mezitím vyřizuju materiál, koordinuju své parťáky.

Já si nemůžu dovolit digitalizovat firmu,

nebo si to minimálně nedokážu představit.

Co s takovými?

Je potřeba jim ukázat tu cestu. Já jsem,

sám dělám někdy to, že když přijde jako zajímavý

klient, nebo jako že mě hrozně baví ten case

toho, který on jako vlastně chce řešit,

tak já po tom callu jdu a naklikám mu nějakou jako

aplikaci, jo, že prostě k tomu sednu na dvě hodiny,

zavřu se a po dvou hodinách mu pošlu, tady to máte.

-Jako na truc. -Na truc, prostě

podívejte se na to, jak to může fungovat, jo.

A vlastně ta zpětná vazba, hele, to je super,

nám se to líbí, jdeme do toho. Jo, že jim

to jako musíš ukázat, aby si to představili,

protože do té doby mluvíš o něčem jako imaginárním,

teď se nám ozvala jako velká česká konference

zaměřená na HR a řekli, máme tady takovýhle jako

problém, píšeme si to po mailech,

prostě ukládáme to různě, a já jsem říkal, hele,

dobré, stop, já vím, co potřebujete řešit,

taky pořádám konferenci, sedl jsem a jako

za hodinku jsem jim naklikal aplikaci,

kterou sám bych chtěl jako používat a určitě

ji do příštího roku jako používat budeme.

Poslal jsem jim a vlastně jako, jo,

to je přesně to, co potřebujeme,

jdeme to jako na to aplikovat. K tomu,

co ty jsi zmiňoval, ten, ti zaměstnanci,

kteří běží jako na Nokii,

zase, je to jako poměr cena/výkon,

který my tomu věnujeme a jak komplexní systém

jako stavíme, jo. Prostě pokud vždycky se

snažíme dělat ten systém jako co nejvíce jednoduchý,

aby ti zaměstnanci u toho nemuseli moc jako

přemýšlet a v rámci u toho onboardingu do toho

nástroje, kdy jako jim ho ukazujeme

a představujeme, tak se vždycky snažíme ukázat,

takhle jste to dělali předtím a tady máte

na to to jedno tlačítko a čtyři buňky.

Jo, to znamená, v první verzi jít úplně tou

nejstručnější jako cestou, kterou to jde,

a postupně nabalovat.

Ty jsi říkal, že si vytváříš vlastní produkty,

tak možná pojď nám říct, co máš, co máš v ruce.

V tuhle tu chvíli máme pro zákazníky připravených

asi 5 aplikací a připravujeme dalších 5 nad

českou platformou Tabidoo, kde jsme připravili vlastně

aplikace, které já vidím, že se v těch malých

a středních firmách neustále opakují, jo.

Je to aplikace na řízení obchodu,

řízení lidských zdrojů, správu firemního majetku

a pak máme takový komplexnější produkt,

kterému říkáme jako Moje firma,

kde vlastně ti ukazujeme jako, jak na jednom místě

v rámci jedné aplikace všechny tyhle

procesy jako vyřešíš. Pak tam máme evidence,

nebo aplikace, na které, po kterých vím,

že je velký hlad na trhu, ale vlastně žádné jako

softwarové firmě nedává smysl na to vymýšlet

produkt, jako jsou třeba šatní skříňky.

Když máš prostě fabriku se šatními skříňkami,

tak někde někdo ty skříňky vydává a většinou se tohle

řeší v excelové tabulce, takže dneska jako díky

tomuhle produktu dostaneš jako databázi šatních

skříněk a na jedno kliknutí vidíš,

jaká je volná, jaká je obsazená,

kým je obsazená, kde jsou k tomu klíče,

kdyby se něco stalo atd. Takže teďka máme takovouhle

sadu aplikací, ale připravujeme další

aplikace, protože to nestavíme jenom

na Tabidoo, využíváme, chceme využívat do budoucna

další platformy a chceme nad každou z těch platforem

mít připravenou nějakou sadu těch casů,

které se tam nejčastěji jako řeší a těm zákazníkům

vlastně dneska nabízíme zdarma,

aby si je stáhli, protože já vidím, že

jedna z těch bariér je jako obava z té ceny

té digitalizace a vlastně jako ve finále,

když se na to podíváš, za kolik se ty projekty

dělají, říkám, jako vždyť to je vlastně jako směšné,

když si srovnáte ty přínosy,

které vám to jako přinese. Takže vlastně

ty aplikace dáváme zcela zdarma,

aby si je zákazníci fakt jako vyzkoušeli a pak

je jenom na nich, jestli jako budou chtít

pokračovat dál a budou je chtít jako od nás nějakým

třeba způsobem upravit, no.

Takže děláš takové mini low-code, no-code krabice.

-Hm, přesně. -Okay.

Na co se máme připravit třeba v přicházejících

letech? Protože low-code, no-code je tady relativně

pár měsíců, možná nižší jednotky let,

čímž neříkám, že to tady neexistuje delší dobu,

sám jsi zmínil, že jsi v jedné takové

platformě dělal, která možná předběhla dobu,

nicméně ten hype tady je půl roku, rok,

něco takového. Na co se máme připravit

směrem vpřed v digitalizaci a automatizaci?

Jo, on ten trend už tady byl fakt jako dlouhé roky,

jenom se to neschovávalo tady pod ta jako slova,

která zní jako hezky.

Kdy nebudu muset nic dělat a budu

jenom mluvit do telefonu a všecko

-to budeš dělat za mě? -To myslím, že ne,

že tohle to nehrozí, ale ten trend je jako, je

jasný. Já si myslím, já jsem byl dva

roky v Tabidoo na pozici obchodního ředitele,

pracoval jsem na vybudování partnerské sítě,

kdy Tabidoo prostě z nějakých 5 partnerů

během roku a půl vyrostlo na 60 partnerů,

takže já myslím, tenhle ten trend tady

bude jako narůstat, že bude spousta firem,

které budou nad těmi technologiemi dodávat

nějaké digitalizační produkty a ty,

které to dělat nebudou, tak tady nebudou s největší

pravděpodobností, protože ten, ta efektivita,

proč děláme vlastně tu konferenci,

abychom vlastně ukázali, hele, nezaspěte dobu,

tohle fakt jako musíte mít v portfoliu a stavět

na tom ty produkty. Klidně si furt držte

ten směr jako vývoje na zelené louce,

ale tohle to je jako trend, který není možné aspoň

z mého úhlu pohledu už jako přestat jako registrovat.

Takže, a budou přibývat ty platformy,

my vlastně když jsme tu konferenci vypustili ven,

tak já i Eda Hlava, se kterým pořádám

tu konferenci, máme plné e-mailové schránky

od různých výrobců, o kterých jsme vůbec jako

nevěděli, kteří by tam chtěli vystoupit,

dneska jsou to už jako nižší desítky platforem,

které jsou vyvíjené v Čechách a vypadá to,

že i jako Česká republika je rodiště těchhle těch

technologií, za což jsem hrozně rád.

Takže já myslím, že o tom uslyšíte jako

čím dál víc a už to nebude nějaké jako okrajové téma

a díky právě tady těm produktům,

které jako my připravujeme a určitě budou připravovat

další, se bude ten trh jako dál jako rozvíjet

a ty firmy si to budou

říkat a sdílet atd., no.

Teď jsi mi nahrál na jednu otázku,

kterou nemám připravenou, nicméně dost mě tíží.

Jak si správně vybrat tu platformu,

na které to budu stavět, jo? Protože jedna

věc je technologická vyspělost a druhá věc je

obchodní zkušenosti

a když jsi tady nakousl Excel,

tak já už jsem starší pán, takže já si pamatuju,

kolik bylo spreadsheetů, dneska se zachovaly

vlastně dva, dva.

Pro nás bývalé korporátníky je to pořád Excel a pro ty,

co si myslí, že jsou ještě stále mladí,

tak Google Sheety

a ten zbytek uhynul, nebo paběrkuje.

Jak já, když vsázím na něco do budoucna,

jak bych si měl vybírat tu platformu,

abych ti nemusel volat zase za 6, 8 měsíců,

že mi to umřelo pod rukama a já potřebuju celé

všecko přepsat?

Jo, hele, do jisté míry za tohle to přebírám

i odpovědnost já a to je součástí

té služby. Nechci ti dodat produkt,

který prostě za půl roku, nebo za rok tady nebude.

-To znamená... -A když nebudu mít tebe?

Když nebudeš mít mě, tak jsou v tom portfoliu

takové platformy, kde můžeš oslovit

jakéhokoliv jiného dodavatele, jo, to znamená,

ty platformy tady nejsou měsíc ani rok,

už jsou tady prostě několik let, mají nad sebou

jako velké projekty a nemůžou si dovolit

ten produkt jako ukončit ze dne na den, jo.

Třeba mají někde garantováno ve VOPčkách,

že i kdyby tenhle černý scénář jako nastal,

tak třeba ten nástroj uvolní jako open source,

jo, což je za mě jako důležité třeba kritérium,

když si tím jako nejsi jistý.

Já mám nějaká hodnotící kritéria,

některá jsou jako objektivní, některá jsou

subjektivní podle mě a těm zákazníkům jako dávám

takovou srovnávací tabulku a jsou tam prostě kritéria,

jako co by ta firma jako měla mít,

nejenom jako délka na trhu, zkušenosti, partnerskou síť,

dostupnost API, dokumentace atd.

a pak jsou tam samozřejmě nějaké jako subjektivní,

uživatelské interface, jak to vypadá to prostředí,

jak se ti s ním pracuje. Takže já si myslím,

že za ty zákazníky jako přebírám tu odpovědnost,

že by se ozvat neměli, ale když by se jako ozvali,

tak aby kdykoliv to mohl po mně převzat někdo jiný

a že jsou to jako skutečně prověřená řešení,

která si nemůžou dovolit v tuhle tu chvíli

jako zemřít, jo. Samozřejmě nemůžeme vyloučit jako nic,

ale snažím se mít v tom portfoliu fakt

jako prověřená řešení.

Pojďme to dneska uzavřít dvěma věcmi.

Ty jsi připravil bonus, kde ty svoje aplikace,

nebo produkty, nebo jak tomu říkáš,

vlastně představíme a ukážeme, kde tě

majitelé malých firem můžou najít.

Druhou věc, o tu poprosím tebe,

pojďme to nějak shrnout do nějakého závěrečného

shrnutí, citátu, poselství, něco, co budeme

tesat do kamene. Už jsem tady dlouho netesal

do kamene, tak pojď, pojď tesat do kamene.

Já bych asi chtěl ty majitele jako motivovat

k tomu, aby se toho nebáli. Fakt to jako,

není to raketová věda, co je důležité si vzít

k sobě jako dobrého průvodce, nemyslet si,

že všechno vím nejlíp. Já jsem si s tím sám jako

prošel, když jsem si i třeba v rámci toho YouTubu

chtěl všechno dělat sám, dneska prostě vím,

že jsou kolem mě jako schopnější lidé,

které je lepší si jako najmout,

aby oni mi dělali ty průvodce, toho průvodce

a ve finále tě to posune o míli dál. Takže říct,

jako je to cenově dostupné, skutečně se nemusíte

jako bát, že na to mít nebudete

a hlavně se jako do toho pustit, jo,

přestat o tom mluvit, ale skutečně jako zkusit si

dát s nějakými lidmi, kteří se v téhle branži

jako pohybují, si dát jako call, schůzku,

rozkrýt mu ty karty, popsat mu tu situaci,

v jaké se ta firma nachází a nechat ho,

aby jako navrhnul ty možnosti těch cest,

kam se jako vydat. Myslím, že sami budou jako

překvapení, jak v krátkém čase se dá jako jeden proces

posunout úplně někam jinam. Ta zpětná vazba těch

klientů takovýchto je i po těch úvodních jako

workshopech, ani jsme si kolikrát nemysleli,

že mi řeknou, nemysleli jsme si,

že dokážeme ty procesy takhle zmapovat, tak,

jak vy jste se jakoby ptal na ty otázky,

tak my dneska máme v ruce jako dokument,

který můžeme vzít a oslovit jakéhokoliv dodavatele

pro to, aby nám nabídnul jako nějaký produkt.

Takže nebát se toho

a jít do toho. Ta digitalizace a možná

ta digitalizace v těch malých a středních firmách

si říct, jakože ve finále jsou na tom

všichni jako stejně, všichni řeší jako stejné

problémy, prostě fakt se toho nebojte,

jako není to raketová věda, vezměte si jako průvodce,

který vám s tím pomůže, a spolehněte se na něj,

než jako skákat z dodavatele na dodavatele,

tak jestli si s ním jako lidsky sednete,

tak je pro mě jako důležité, důležité si s tím

zákazníkem sednout, pochopit, jaké máme obě

strany jako cíle, proč to děláme a postupně

je začít naplňovat.

Děkuju, přeju ti, ať se ti to daří a ať máš

hromadu spokojených klientů. -Děkuju moc za pozvání.

Slyšeli jste to, hlavně se nebát,

naskakuje mi i nekrást, ale to určitě neděláte,

takže určitě se nebát skočit do digitalizace,

pokud jste to ještě

neudělali, rovnýma nohama.

I za sebe můžu říct, že já už si bez digitalizace

a automatizace svůj život jednonožce nedokážu

vůbec představit.

Pokud jsme vás k tomuhle tomu nebání se a skoku

jakýmkoliv způsobem motivovali, tak jsme

svoji práci udělali dobře.

V takovém případě poprosím o like, komentář,

sdílení tam, kde právě posloucháte,

nebo se na nás koukáte. No a protože Adam připravil

bonus, tak určitě mrkněte i na www.martinhurych.com,

kde v sekci Zážeh už v tuhle chvíli pod touhle

tou epizodou zmíněný bonus visí.

No a já už vám přeju jenom úspěch a držím

vám palce, díky.