Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh.

Dneska se podíváme do oblasti, kterou jsme

tu ještě neměli a kterou byste možná v

B2B podcastu neočekávali, nicméně jak mi host slíbil,

k B2B se určitě dostaneme

s mírou větší než velkou. Pozval jsem si Jana Matuše,

-dobrý den. -Dobrý den.

Člověka, který je v nově vznikající firmě Aricoma

zodpovědný za obchodní případy vzhledem k veřejným

-institucím a státu. Souhlasí to? -Souhlasí to.

Super. Chtěl jsem se zeptat, co je větší

adrenalin, závody na motorkách, horolezení

nebo rekonstrukce domu?

Rekonstrukce domu je jednoznačně

největší adrenalin.

Co Vás na tom třeba možná nejvíc překvapilo?

Já jsem se do toho

vrhl z několika důvodů, poslední dva roky to byla

jedna z mých jako největších zálib

a vrhl jsem se do toho i z důvodu jako věku,

že jsem si řekl, že už mě to potom jako,

na to nebudu mít energii, nebo spousta lidí mi říkala,

že na to nebudu mít sílu a musím to potvrdit,

protože musím přiznat, že se pohybuju v oboru,

kde spolupracujete s inteligentními lidmi,

s lidmi, kteří umí komunikovat,

mají nějakou empatii, mají porozumění prostě

pro to, co děláte, když uděláte chybu,

nebo něco pokazíte, tak se to vždycky dá jako

vyřešit, vrátíte se zpátky, vyřešíte problém,

problém je hotový. Ve stavařině jsem

takový jako pocit neměl jako, jo,

jednoduše a do toho bych to asi všechno jako shrnul.

Takže dva roky

neustálých debat, neustálého stresu a jako

nějaká důslednost, nebo nějaký time management,

nebo to, že lidé drží dohody, to se vůbec

jako nekonalo. Takže pro mě to byly dva

roky plné překvapení,

debat a barák stojí, žijeme a žena je spokojená,

takže jsme to snad zvládli.

Někdy mám pocit, že je lepší si vzít vlastní

montérky a vyrazit do akce sám, než se s někým

dohadovat, kdyby to člověk uměl.

To je to české rčení, že postavíte první barák,

ten byste měl zbourat a druhý už je lepší

a ten třetí už je podle vašich představ,

takže to sedí.

Okay. Vrátíme se teda k našemu tématu.

Já jsem tady zmiňoval Aricomu, upřímně,

když jsem se koukal dneska ráno na web,

tak jsem zjistil, co to je za veliký

konglomerát firem, který momentálně vzniká.

Můžeme si k tomu něco málo říct, co vlastně

Aricoma je a jak jste se do ní a do branže dostal?

Aricoma vzniká spojením několika, několika firem,

které mají podobné zaměření, mají jako

podobného zákazníka, podobný styl prodeje,

prodeje, nabídky a já jsem vlastně přišel z jedné

z těch firem, historicky, historicky jsem vývojář,

softwarový vývojář, který jednou přišel

do AUTOCONTu,

a AUTOCONT je jedna firem součástí vlastně,

ze kterých Aricoma jako vzniká.

Potom v jeden čas vlastně, kdy do nás vstoupila

investiční skupina KKCG, tak se budovaly strategie

a skutečně to i pro nás byl jako velký impuls

se jako mnohonásobně zvětšit, co se i jako stalo.

Takže s tady tou strategií se oddělila

softwarová část od AUTOCONTu a ta se

pojmenovala ve finále CES EA, kterou jsem měl

čest, čest ji vést nějaký čas, a tím jsme

vlastně pojmenovali portfolio vývoj softwaru

primárně jako pro státní správu

a to vlastně dneska v dnešních dnech

sfúzovalo se společností Komix a my jsme vlastně

vstoupili, vstoupili takhle společně do Aricomy,

postupně do Aricomy vstoupí jako další společnosti,

až budeme jako jedna, jedna Aricoma,

i pro zákazníka budeme jedna Aricoma.

To znamená, Aricoma se chystá být jednou

z největších IT firem na,

podle webu, evropském trhu?

Je to tak. Ty ambice jsou opravdu veliké a já musím

přiznat, že těm ambicím věřím, jo,

že to není pro mě jenom jako marketingové tvrzení

jako na webu, ale když vidím

firmy, ze kterých se to skládá, z lidí,

ten apetit, tak si myslím, že to je možné, protože

si myslím, že IT trh se opravdu jako postupně

přeorganizovává, různě se skupují jako menší firmy.

Naopak velké firmy mají problémy díky tomu,

že jsou příliš velké a různě se rozdělují.

Můžeme to vidět na dneska na těch velkých vlastně

dominantních firmách, které se rozdělují,

protože už jsou příliš veliké a dneska

je ten moment, kdy opravdu máte velký

prostor, když to řeknu jako obchodně,

zaútočit a být obchodně úspěšný, no.

K tomu se dostaneme, Vy už ty první úspěchy máte.

Já ještě než se

dostaneme k expanzi do Evropy a, řekněme,

celoevropským projektům,

Vy jste říkal, že jste zodpovědný za

kontakt se státní správou. Jste IT firma,

tak mě tak napadlo se zeptat, jak jsme na tom

u nás s eGovernmentem, protože my si dost

stěžujeme, jak nám to tady jde,

za mě spousta projektů se udělala někdy v devadesátých

nebo nultých letech,

pak jako na první pohled relativně málo,

nebo se o tom relativně málo mluvilo,

hodně se nám dává Pobaltí za ten zářný příklad,

jak to má vypadat. Jak si třeba stojíme

vůči Evropské unii tady u nás s eGovernmentem?

Já bych nejdřív se chytl toho, jak jste říkal,

že si stěžujeme, jo, já si myslím,

že to je taková naše, naše taková doména si jako

velmi stěžovat a kolikrát se z mého pohledu

nevěnujeme tomu, abychom řekli, co se,

co se jako podařilo a na tomhle

jakoby stavěli, jo. To jako zaprvé,

protože si opravdu jako nemyslím,

že bychom byli nějak jako dramaticky jako pozadu

a že bychom se měli nějak jako pranýřovat,

že nejsme lepší než jiný stát, jo.

Každý ten stát prožívá jako svůj příběh,

svoje jako problémy stejně tak jako my a myslím si

i to, co tady historicky vzniklo, to,

co tady historicky vzniklo, že se vybudoval jako vůbec

systém jako základních registrů, že se vybudovaly

pojmy jako referenční údaje, že se pojmenovaly

pojmy jako tzv. editační informační systémy,

které vlastně editují tyhle ty referenční údaje.

Tak to jsou základní kameny, na kterých jako

můžete stavět, a vy opravdu potřebujete základní kámen,

na kterém prostě budete stavět potom

ten velký barák. To dneska máme hotové

v tom českém státě a pokud, a pokud jako dokážeme

tohle to akceptovat napříč tou jako republikou,

tak potom ta digitalizace půjde ruka v ruce,

protože stavíte na těchhle těch základech.

Jestli nám něco podle mě jakoby chybí

a berte to opravdu jako můj, nebo

náš jako soukromý názor, je,

že bychom měli mít víc jako otevřené oči a opravdu

věnovat jako hodně času

debatou o tom, co je jako kolem nás,

protože to téma, i o kterém se určitě jako

dneska zmíníme, je právě o tom,

že nás čeká doba interoperabilita,

doba komunikace. Prostě lidé dneska mají

právo cestovat, mají právo pracovat jako

jinde než v Čechách a ta státní správa tomu musí

jít naproti. My prostě musíme nabídnout

informační systémy, které to budou jako podporovat, jo.

O tom se dlouho mluví a člověk, když potom něco

skutečně chce vyřídit, tak je, nebo abych mluvil

za sebe, já jsem byl překvapený,

kolik relativně věcí se dá vyřešit na dálku,

na druhou stranu pořád je tady takové to povědomí,

že stejně každý úředník si řekne o své vlastní lejstro.

Co je teda v tuhle chvíli ten největší kámen,

nebo to úzké hrdlo lahve, kde se jako nedokážeme

posunout dál směrem k ideálně kompletně

digitálnímu státu?

Já si osobně myslím, že stále příliš každý

resort, každé jako ministerstvo,

a je to určitě dáno politikou,

je to určitě dáno penězi, je to prostě mnoho důvodů,

které prostě nějak ten stát jako funguje, tak

nemáme jednotnou jako koncepci toho jako

eGovernmentu. Ona tady je, ona existuje, ale stále

ve finále, když má jeden větší chuť

než druhý, tak má i vůli a sílu to prosadit,

tak si prosadí nějakou aplikaci a pro

toho občana to potom může být matoucí, jo,

že budu mít tady

50 portálů a místo toho, abych používal jeden portál

občana, přes který prostě bych se dostal jako všude,

když to řeknu takhle, protože občan je jednou

podnikatel, občan je jednou občanem,

občan je jednou manželem atd.

Takže furt bych měl jedno rozhraní a místo toho se

tady prostě třeba budují, budují jako další jako

portály, takže pokud jste Pražan, tak

musíte do Prahy,

pak máte chatu v Liberci, tak abyste se naučil,

že budete muset do Liberce atd., jo.

Čili z mého pohledu, co by tomu pomohlo,

je opravdu jako jednotná koncepce, jednotná koncepce,

která se tady historicky kreslila, která existuje a

měla by pro tak malý stát, jako jsou Čechy,

prostě jako jednoznačně být jako nějakým

architektonickým nákresem, který bychom měli jako

všichni respektovat a společně ho tvořit, jo.

Čí by to měla být agenda?

To já si netroufám úplně takhle jako,

jako to už jsme opravdu jako v názorech, ale určitě

to musí mít podporu na úrovni vlády,

protože to je velké, silné téma a myslím si,

že by to měl být, jako když se dotknu,

jako mandatorní výdaj, jo, že by tihle ti lidé,

kteří na úrovni politiky by tohle téma jako měli

řešit, tak by to neměli být takoví ti žebratelé

prostě o pár korun, jo, ale mělo by to být prostě

jedno ze stabilních témat prostě jako, které ta vláda

jako řeší a podpoří, což se jako mnohokrát

jako vím, že jako neděje a kolikrát opravdu

jsem rád, že jsem na té straně dodavatele

a ne na té druhé straně, protože těm lidem

to kolikrát opravdu nezávidím.

Je to těžká práce.

Okay. Pojďme teda k eGovernmentu

šířeji na té evropské úrovni. Já jsem říkal

hnedka v úvodu, že máte za sebou úspěch,

že česká firma se prosadila do, řekněme,

panevropského projektu,

tuším, že eWalletu. Pojďte mi o tom něco říct.

Co je vlastně eWallet a jak Vám má změnit život?

Paradoxně to téma eWallet je už dneska jako staré,

nebo řekněme, několik, v IT je už, co je dva roky

staré, tak je staré. A vlastně ta debata začala

s tématem, s tématem migrace lidí po Evropě,

s tématem přeshraniční spolupráce a s nějakým

tématem, kterému se říká jako digitální identita, jo.

A na téma digitální identity se v Evropské unii,

v parlamentu a v komisi jako už zabývají jako mnoho

let a kde jsou různí skeptici,

například Němec nechce mít jako digitální pas,

chtějí mít prostě svoji knížku a prosazují to,

na druhou stranu, na druhou stranu třeba,

třeba Nizozemí, Nizozemí, Belgie, Francie,

ti by chtěli jako více digitalizovat,

Italové jsou naprostý jako příklad v digitalizaci,

eIdentity a vyústilo to vlastně v debatu

o tom, co je potřeba pro to, aby,

aby Čech mohl vůči Italovi se vlastně prokazovat

jako digitálními jako doklady, jo, globálně.

No a tahle ta debata dneska vlastně vyústila v sadu tzv.

large-scale projektů, které mají za cíl vlastně

to přinést v život. A jak máme rádi Evropskou

unii a její regulace všichni, tak

je tady nějaká regulace, které se říká standardizace

eIDASů, která tady vznikla vlastně na podporu

vlastně elektronizace identity a určitě je nám

známý pojem i GDPR, která je taková odnož toho,

tak teďko vzniká vlastně druhá verze toho eIDASu,

což je, která se už velmi týká vlastně

digitalizace dokladů. To znamená, vzniká nám

nějaký digitální rámec, který bude cross Evropu,

a pak máte dvě témata. Potřebujete tzv.

nějakou referenční aplikaci, kterou by si

všichni mohli jako vzít a ve finále si

s ní v uvozovkách jako hrát, ale pak je z mého

pohledu mnohem těžší, složitější téma je vzít

nějaký use case, nebo tzv. případ užití a můžeme

třeba říct, výměna zdravotní dokumentace, nebo,

nebo digitální řidičák, a umět ten proces aplikovat

na tu Evropu. A to je tady další sada large-scale

projektů, jo, dneska jich je celkem 5 a my jsme

byli úspěšní, úspěšní v jednom z nich,

respektive dneska jsme součástí tzv.

projektu Potential, který se zabývá 6,

6 tady těmi případy, případy užití.

Je to spolupráce s českým státem,

není to o tom, že by česká soukromá jako

společnost tady vévodila Evropě a dominovala nějak

jako trhu, to vůbec tak není.

-To přijde. -My jsme, my jsme vlastně

technický partner jako ministerstev, která,

která v tom projektu jsou také, a de facto

by ta debata měla být opačná, jsou tam jako

ministerstva, my jsme s nimi, ale

je to celé, je to celé o tom případu

užití ho aplikovat. To znamená, my jsme podali

přihlášku před 3 lety, protože téma identity

je pro nás velmi blízké. My tady dneska už v České

republice máme vlastní i software na řízení identit

v různých modifikacích, v různých jako produktech

a máme ho více než v 60 institucích.

To znamená, téma digitální identity nám není cizí

a prostě pro nás to bylo jako přirozeným jako nějakým

krokem jít jako do té Evropy,

když se vlastně tahle šance objevila.

My jsme zjistili cestu, kudy, kudy do toho jako jít,

jednoduše jsme prostě tu cestu jako využili

a myslím si, myslím si, že i díky tomu,

v jakém jsme prostředí jako té Aricomy,

tak nás potom ten velký svět jako akceptoval, jo.

Myslím si, že to není reálné pro malou firmu,

malou firmu vývojovou, která by se tam přihlásila,

nebyla by akceptovaná, potřebujete mít opravdu

i sadu jako referencí, které nebyly vůbec

snadné jako, jako splnit. No a ono to ve finále jako

dopadlo, ve finále to byl veřejný tendr,

takže opravdu my jsme si jako zasoutěžili a dva

roky to trvalo ta soutěž. Takže po dvou letech nám

bylo oznámeno, že jsme ve hře a máme přijet

do Paříže odstartovat projekt, takže pro nás

-jednoznačně dobře. -Tak určitě

gratuluju k úspěchu. Chtěl jsem se zeptat,

jaká teda jsou očekávání, nebo jak má ten projekt

vypadat ve finále, co všecko bych si teoreticky

měl nahrát do mobilu

a pak druhá otázka, kdy teda vyrazím jenom

s mobilem napříč Evropou a nikdo po mně

nebude nic chtít?

Řeknu to na příkladu, který řešíme konkrétně,

ať nepomlouvám někoho jiného,

nebo nevymýšlím si tady nějaké jako příběhy.

Jedním z těch témat, která řešíme,

je zdravotní interoperabilita, jo,

a každý ten stát, dneska v tom soukolí

toho projektu je 22 států, každý ten stát

už historicky řešil nějakou digitalizaci zdravotnictví.

Někdo je dál, někdo není dál,

ale jenom v České republice se podívejme, kdy máme tady

SÚKL, vydal sadu aplikací, například na vydávání

eReceptů, určitě dobrá aplikace,

všechno jako perfektní. Vedle toho je tady

eNeschopenka, perfektní aplikace,

další jsou Tečka, čTečka, díky Covidu to jako vzniklo,

je to dneska nejvíc penetrovaná mobilní aplikace

jako státní správy v Čechách

a rozvíjí se jako dál. Je tady projekt NIXu

v Jihlavě jako na interoperabilitu,

jako kontaktní bod prostě pro, pro zdravotní

výpis pacienta.

To jsou všechno aplikace, které tady jako vznikaly.

Teď si představte, když se podíváte, Itálie,

Rakousko, každý něco takového udělal a teďko

to celé vezměte a řekněte, tady bude eWallet

a všechny ty státy budou mít vlastně zdravotní

dokumentaci, výpis v tom eWalletu.

A teď těch 22 států vezměte k jednomu stolu a diktujte

Belgii, že má zahodit všechny ty aplikace,

protože bude to prostě jako takhle.

No, samozřejmě nebude.

A o tom je teďko ta debata, o tom je ta debata,

aby občan, který když já jako Čech si zvolím,

že to budu chtít mít v tom eWalletu a skutečně

ten český stát mi to dovolí, to znamená,

že já si skutečně ten doklad digitální formou

tam budu moct nahrát, například třeba z Portálu

občana si řeknu, chci, tady mám, mám tady řidičský

průkaz, tak já si ten řidičský průkaz

do toho eWalletu dám, tak budu chtít, aby Belgie,

až tam přijedu, tak aby Belgie mě akceptovala,

aby ten policista, který mi zastaví,

anebo ten zdravotník, který mě ošetřuje,

tak akceptoval tu informaci,

kterou mu v tom ukážu. A to je jejich role,

to znamená, dneska

ta nejsložitější věc je o tom se domluvit

mezi těmi státy, jak si ta data budeme

předávat a vznikají standardy, vlastně normy,

jak to má vypadat, ale ve finále i zákony,

které se musí upravit proto,

aby to bylo jako akceptovatelné

jako fakticky. To znamená, aby policista,

když něco provedete, ukážete mu občanku v mobilu,

tak aby vám neřekl, hele, to je dobré, ale ukažte

mi kartičku, jo, to se prostě nesmí stát.

A kdy to bude?

Každý z těch large-scale projektů má nějakou

náběhovou křivku, ale dá se říct,

že většina z nich končí 2025,

legislativa taky jako většinou končí 2025,

takže dá se říct, že ta Evropa plánuje jako,

a nikde to není úplně jako napsané, jo,

ale plánuje, že by vlastně 2025 a 2026

měly být ty náběhové roky všech těch projektů,

což je za chvilku.

Náběhové, to znamená, že už budu moct vyrazit

za dva roky s mobilem napříč Evropou,

nebo se začne vlastně jako programovat?

Vy už budete moci, Vy už budete moci,

tam samozřejmě jako ten projekt není velký

třesk, jo, že by se řeklo, 1. 1. 2026 jako budete moct

úplně jako všechno. Jednotlivé ty případy užití

budou jako různě jako nabíhat i mezi těmi

státy, jo. Například Rakousko se věnuje tématu

digitálního řidičáku už dva roky a pokud využije

tuhle tu jako platformu a Česká republika bude při,

bude jako, bude schopna přijmout tu informaci

například v rámci českých eDokladů

a bude moct, bude akceptovat policista

digitální řidičák Rakouska a zvládne to v roce 2024,

tak to klidně může platit 2024,

protože dneska už je zřejmé,

ta norma existuje, je vydaná,

nikomu nic nebrání. Ty náběhové křivky jsou

čistě z toho důvodu, aby ty státy měly

ten prostor se mezi sebou domluvit.

A to je těžké, jsou v tom volby, jo,

je to prostě opravdu jako složité,

každá ta země a musíme se domluvit jako všichni.

Jako digitální fanda budu doufat teda,

že to tak dopadne. Napadlo mě v tomhle tom kontextu,

pokud se dělá něco jako eWallet na evropské úrovni,

jak do toho zapadá eDokladovka,

která má platit už od ledna 2024?

To je dobrý a takový častý dotaz poslední,

poslední dobou v českých končinách a já

si troufám říct, že to je dobrý a nutný krok,

jo, protože z mého pohledu

eDokladovka, nebo eDoklady, prostě jako česká,

když to řeknu, česká aplikace

na digitalizaci jako dokladů je přesně

ten případ, kdy ti vývojáři dneska berou normu,

která je dneska stanovená Evropskou unií,

a vyvíjejí aplikaci, která bude schopná

připravovat data z českého ekosystému státní správy.

Ten referenční eWallet, který jako zmiňujeme,

proč ho prostě nevezmeme a nepoužíváme,

tak si představte, to je pouze jako ta jedna

kostička, jedna aplikace jako z toho ekosystému

zhruba dneska asi 15 informačních systémů,

které musí vzniknout pod tím.

A dneska vlastně, co se děje, že český stát

debatuje s těmi institucemi, bere tu normu,

napojuje to na ten vnitřek toho eGovernmentu a ta data

v tom bude ukazovat, ale de facto ten referenční

eWallet ve finále nebude jako, nechci říct

přímo jako nic jiného, ono to bude, každý ten stát

už dneska uvažuje o tom, že opravdu potřebuje trošku

svoji modifikaci, protože má jinou datovou základnu.

Takže dneska ten referenční eWallet je

spíše technická reprezentace té normy, jo,

pro toho vývojáře, abyste neprogramoval úplně všechno.

Dám třeba příklad,

v tom referenčním eWalletu je nějaký princip skládání

toho balíčku, jo, když budeme už trošku

jako techničtí, tak vlastně každý ten doklad

je nějaký balíček v nějakém datovém formátu,

který ve finále musíte nějak zapouzdřit,

zacertifikovat, jako aby byl zabezpečený,

nikdo se do něj nedostal, tak můžete trávit měsíce

tím, že to popíšete na papír a každý ten

vývojář si to nějak jako přeloží,

anebo dáte tuhle tu komponentu,

ten referenční eWallet a řeknete, vývojáři,

tohle si vezmi, tohle je dobré a tohle

to všichni můžete použít. Takže představme si

ten referenční eWallet, jak o něm mluvíme,

jako appku, kterou si můžou všichni vzít,

tak si ji berou z tohohle jako důvodu,

že tam jsou ty komponenty, které se používají,

ale na druhou stranu

například Francie, Francie je zaměřená čistě

portálově, jo, celý eGovernment

vůči občanům je portálový, nemají žádné mobilní

aplikace, nebo, nebo jich mají jako málo.

My máme víc distribuovanou architekturu, jo,

na ty resorty, každý je nějaký jiný.

Takže z mého pohledu a dneska i v rámci té Evropy

skutečně každý říká, my si budeme vyvíjet

na základě referenční prostě aplikace svůj

eWallet, který my budeme napojovat na náš eGovernment

a bude kompatibilní s dalšími jako eWallety,

jestli jsem odpověděl aspoň trošku jasně a složitě.

Abych to shrnul, jestli to dobře jsem

pochopil já, můj eWallet bude eDokladovka a to bude

moje okno teda do toho digitálního evropského světa.

Jak to vnímám já, i záměr jako české politiky,

tak ano, že opravdu jako český, český eWallet bude

eDoklady jako,

ale tahle ta aplikace nebude

vysloveně jiná než ten eWallet jako evropský.

EWallet evropský samotný, když si ho stáhne Martin

Hurych, tak mu je úplně k ničemu,

protože on ho prostě nenapojí na ten stát pod tím.

Napadá mě, protože jsme v B2B podcastu a já jsem

hnedka v představení slíbil, že se pobavíme

i o implikacích do tohohle toho světa,

co to vlastně přinese do podnikání,

na co se jako podnikatel, majitel malé a střední

firmy mám připravit?

Já si myslím, že hodně. Ten rozdíl toho uvažování

je v tom, že vy dneska vnímáte doklad jako kartičku

a mnoho lidí, nebo jsem se setkal s názory,

že, že digitalizace dokladů je představa,

že ofotím tu kartičku a pak ji ukazuju a někdo

na druhé straně se bude koukat.

Dokonce i ta tzv. jako WYSIWYG podoba

je v případě, v případě toho jako

digitálního dokladu zakázána, že,

a je to z jednoho prostého důvodu,

ta, ten princip

by měl být takový, že vy si určíte,

jaká data komu chcete jako sdílet.

To je první jako základní jako v uvozovkách game

changer, který v tom bude.

Druhá věc je, že

nepředstavujte si doklad jako čistě jenom řidičák,

občanka, ale představte si, že budete mít možnost

složit si řadu agend dohromady,

vytvořit si dokument, doklad v budoucnu,

například řeknu příklad, žádost o hypotéku.

Vy dneska pro to, abyste zažádal o hypotéku,

tak potřebujete v bance ten účet,

potřebujete mít výpis od zaměstnavatele o vašich

jako příjmech, potřebujete mít

bezdlužnost, potřebujete mít výpis z trestního

rejstříku. Nežádal jsem o hypotéku hodně dlouho,

ale věřím, že 8 dokumentů musíte dneska poskládat.

Představte si, že si někde, a třeba v té aplikaci,

řeknete, chci doklady k hypotéce.

A teďko bude rozhraní někde v Čechách vytvořené,

protože by mělo být, které řekne, dobře,

pošli mi souhlas, že si můžu vzít tvoji

občanku, že si můžu vzít prostě tady

tvoje výdělky atd. atd. a druhý den to tam máte.

A vy jenom kliknete a řeknete, chci hypotéku,

banko, tady to všechno máš.

Další hezký příklad může být prodej domu,

vy dneska jdete prodávat dům,

chcete utratit 15 milionů Kč,

což jsme možná v Praze spíš u bytu teda.

-Na Jižním Městě. -Na Jižním Měste a tím

jsme, tím jsme se dostali opět jako do sféry,

že potřebujete právníka, potřebujete velkou míru

důvěry, protože utrácíte velké peníze,

potřebujete spoustu dokumentů a můžeme být rádi,

že zrovna katastrální úřad je celkem jako u nás

velmi jako digitalizovaný úřad a vy de facto

na to jednání takhle můžete jít připraven,

že vlastně nebude existovat žádný papír.

Vy prostě digitálně podepíšete všechny

ty dokumenty, které jsou k tomu potřeba,

a ta míra důvěry už je digitálně jako

udělaná, protože ten, kdo proti vám sedí,

tak vám dal souhlas s jejími údaji,

vy s nimi souhlasíte, právník, notář to vlastně

podepisuje. To je obrovský game changer,

jako obrovské urychlení v tom, že vy vlastně

poskytnete digitálně ty papíry, kvůli kterým

tu furt běháme, oni se pospojí a můžou

řešit jako agendu. A tomu já věřím, že je ten rozdíl.

To znamená, v B2B kdy dneska, kdy dneska

pokud chcete opravdu firmu, někde koupit barák,

nebo postavit barák, abyste tu firmu měli,

tak toho papírování je šíleně moc.

Spolupráce s finančním úřadem, s různými

auditory atd., to je jako neskutečné papírování,

sdílení stále nějaké míry důvěry,

sdílení prostě jako dokladů jednatelů atd.,

furt běhají nějaké papíry.

Těch papírů, které vlastně člověk jako podepisuje

v uvozovkách jenom proto, aby prokázal nějakou,

nějakou informaci, prostě se pod ni jako

podepsal, že taková existuje,

je jako velké množství. A tohle to všechno začne

postupně, nebo může začít odpadat,

protože to vlastně ta digitální cesta to umožní.

Chápal bych správně, že je tam i jako velká,

relativně velká šance třeba pro vývojová studia začít

psát různé appky, které tohle to budou

vlastně využívat?

Ano, ano, jednoznačně ano.

A už je ten čas třeba z pozice majitele, pardon,

firmy přemýšlet o tom, jak třeba začít uspořádávat

svůj byznys, zadat si nějakou appku, abych,

řekněme, od roku 2025 už byl ready?

Určitě je už dneska čas přemýšlet o tom,

jak změním já svůj jako život, nebo jak můžu

změnit já svůj život vzhledem jako k tady

té digitalizaci, jo. A jestli appka

taková nebo jiná, to bych řekl, že je až jako,

až ta další část toho příběhu, jo. První,

co bych se jako zamýšlel, je, je začít se zabývat

už dneska tím, co mi stát už dneska

poskytuje za informace a sledovat ten projekt těch

eDokladů a sledovat vůbec tuhle tu jako tématiku,

protože ono vás potom jako ty příklady těch aplikací

začnou napadat naprosto jako samy.

Napadá mě, bavíme se o

senzitivních datech, zdravotnictví,

moje osobní údaje atd. atd., tohle mi přijde,

že jsou hodně kritické systémy jak na ochranu dat,

tak velmi pravděpodobně i na to, aby vlastně

nonstop běžely.

Teď nechci, aby to vyznělo vůči malým IT studiím

špatně, nebo menším firmám, ale dost často slyším,

že chyby v kódu se dělají, software se musí pořád

opravovat, protože to je naprosto

něco normálního.

Něco mi amatérsky říká, že tohle si Vy nemůžete

dovolit, tak v čem je rozdíl, když se vyvíjí,

já nevím, eDokladovka, nebo eWallet versus tak

jak vidíte v uvozovkách standardní IT vývoj?

Já v tom žiju už opravdu jako dlouho a

máte pravdu, já to všechno jako podepíšu,

je to o nějaké zkušenosti, je to o nějakých

pravidlech a já tohle to vnímám jako kritickou

infrastrukturu státu. Kritická infrastruktura

státu musí být jako vyvíjena a opečovávána

jako jiným způsobem, jo. Bavíme se tady opravdu

o 24/7 jako péči jak v tom provozu,

tak v tom zabezpečení, tak v tom jako vývoji.

A to, že by tam jako nebyly chyby,

to bych jako lhal a mnozí mí kolegové z branže by se

mi potom smáli, ale

ten projekt je velmi jako složitý a není

jenom o tom vývoji.

Jsou tam potom, jak říkáte, citlivé informace,

to znamená, je potřeba pracovat i s nějakou jako

prověrkou, aby ti správní lidé prostě mohli

jako se dostávat k těm informacím a na druhou

stranu ten software vyvíjet tak, aby lidé,

kteří k těm informacím se nemají dostat,

se k nim opravdu nedostali, takže to je jako

další nějaká disciplína.

Jestli si trošku můžu přihřát trošku marketingu,

tak my se v tom pohybujeme opravdu jako dlouho,

vyvíjíme takové systémy a musím říct,

že se mi velmi i líbí jako strategie,

kterou jsme zvolili, že opravdu jsme vyčlenili

tady tu část jako i v Aricomě lidí,

kteří prostě mají jako tvrdý fokus na tento vývoj,

protože se zabýváme opravdu jako jenom tím a dává

to smysl, jo, protože se v tom prostě

člověk jako zdokonaluje.

Potřebujete i jinou sortu vývojářů, jo,

není není není to způsob jako hackathonu,

že bychom se tady sešli o víkendu a vyvinuli jsme

prostě jako digitální doklady, jo.

A můžeme si říct třeba konkrétněji,

v čem se to konkrétně liší? -V čem se to liší...

Když vyvíjím, já nevím, tadyhle appku,

kamarád dělá věci pro DPD třeba,

tak jak se informační systém pro DPD ve vývoji

liší od, jak jste říkal, kritické

infrastruktury státu?

Nechci porovnávat systém pro DPD, určitě taky jako

nebude snadná disciplína, nicméně tady vám do toho

vstupuje, bych řekl jako, mnohem víc jako faktorů,

legislativa, Úřad pro ochranu osobních údajů,

kybernetická bezpečnost. Je tady spousta úřadů,

která do toho má jako co říct, a vy to na základě

toho musíte jako vyvíjet, respektovat, jo.

Druhá věc je,

bezpečnost je jako jedna z prvních jako domén,

je to prostě stát. Druhá věc je,

že kolikrát ten zákazník ví, co chce, jo, a

prostě jednoduše to dá na stůl a řekne,

tady jsem se věnoval rok jako analýze a tady máte

jako zadání, jo, pak proběhnou nějaké jako

akceptační testy. Konkrétně v tom projektu

digitálních dokladů je to složité v tom,

že ta legislativa se vlastně paralelně

k tomu jako tvoří, paralelně se tvoří v Evropě

a vyznat se v tom je jako velmi, velmi jako složité.

To znamená, je to svým způsobem takový jako agilní,

agilní projekt, který neprobíhá agilním

způsobem, probíhá prostě jako vodopádově,

kdy musíte dodržovat jako termíny.

Jedna z těch nejvíc důležitých jako věcí,

která v tom je, je, ve státě prostě musí být

dodržen termín. Já si troufnu říct,

že pro nějakého soukromého zákazníka,

když se něco zpozdí o týden, může to být jako

bolestivé, neříkám, že ne,

ale je to potom mezi jako debatou,

debatou těch jako dvou firem, ale ve státu

ten termín je daný prostě, ať už jako financováním

z Evropské unie, ať už prostě nějakým

politickým jako prohlášením, ten tlak

je obrovský a ten tlak je obrovský nejenom jako

na nás, jako na dodavatele, ale zároveň toho zadavatele,

ten úřad, jo. Takže ta termínová bitva

je naprosto neúprosná a to se změnilo.

Dřív jsme měli na vývoj softwaru ve státní správě

rok a půl, dva, dneska zpravidla do toho roku, jo,

do toho roku musí být všechno hotové a když

je na to rok, tak si myslím,

že to je ještě jako poměrně dobrý jako termín jako, jo.

Takže i ty týmy se změnily, ta struktura těch

týmů se ve finále změnila z pohledu té rychlosti,

kterou to musíte jako dodat a umět

to z toho státu ty informace vytáhnout.

To je taky jako disciplína, která je trošku jako jiná.

Kdybych měl teda

vlastní vývojové studio, čím bych se měl

u Vás inspirovat? Co je to, co by si, řekněme,

zas to nemyslím špatně, standardní vývojové studio

mohlo vzít tadyhle z těch

kritických vývojů, řekněme amatérsky,

jaké by mohlo být závěrečné doporučení?

My díky té potřebě té rychlosti máme

předpřipravených hotových řadu komponent,

jo, frameworků, které prostě jako používáme

pro určité prostě jako části, a bez toho bych řekl,

že bychom se jako neobešli. To znamená, žádný

projekt nezačíná vyloženě jako na zelené louce.

Takže jestli bych jako mohl dát doporučení

nějaké generální jako, jak si ulehčit,

urychlit práci, tak je na základě těch

zkušeností projektů, které jako mají,

tak si tvořit nějakou bázi prostě komponent,

kterou můžou jako znovu použít.

To je zvýhodňuje na ceně, protože tady ty části

vlastně můžou být v uvozovkách jako levnější

než každý man-day té práce, ale ve finále rychlejší,

protože zjistíte, že čistě jako vývojem

na zelené louce ty projekty byste prostě nestihli.

Někdy mi přijde, že o rychlost až tak nejde.

-Ve státu celkem jo. -To nezpochybňuju.

Občas mi přijde, že

agilita, a teďka budu trochu kontroverzní,

agilita je někdy zneužívaná k tomu, aby to dlouho trvalo

a vlastně jako všechno, co už i klidně

mám napsaného, se proplatilo znovu.

Ale chápu, že teďka jsem naštval hromadu posluchačů.

Může to tak jako samozřejmě vypadat a ono

to tak zpravidla asi jako i statisticky by mohlo

být vyhodnocováno tak, že agilnější projekty jsou

jako delší, ale někdy se tomu jako nevyhnete,

protože prostě nemáte v tu dobu jako to zadání,

ale asi budeme jako, jak se říká, na stejné

lodi názorově, že

pro mě je termín naprosto jako svatá, svatá jako

nějaká metrika toho projektu,

že to musí být hotové a vy od toho termínu zpětně

jako z mého pohledu by člověk měl si naplánovat

jako práci tak, aby ho stihl, jo.

Otočíme teda stranu barikády, jako majitel

firmy, který si nechává psát appku, nebo

nějaký portál, cokoliv, rozsáhlý e-shop,

jak bych teda měl přistupovat k projektu,

abych měl jakýs takýs garance jak času,

tak teda peněz? Co musím odvést na začátku,

co třeba vidíte na straně státu,

že dobře dělá, abych měl dobře zadáno,

co vlastně chci?

Protože i tam vidím, že spousta těch majitelů

firem se žene do projektu, a tam ti ajťáci mají opravdu

pravdu, bez detailního zadání,

jo, jenom s tím, chci appku.

To je klíč k úspěchu, umět toho zákazníka

přesvědčit o tom, že se potřebujete bavit se

zákazníkem a ne s individualitami od toho

zákazníka, které každý hraje nějakou tam politickou

hru o udržení, o místo atd.,

což řešíme dnes a denně, dnes a denně úplně stejně,

ve státu to není výjimka, ve velkých korporacích

to taky není výjimka. A pokud ten dodavatel

zvládne mít lidi, je to o lidech, jo,

není to o pravidlech, je to o lidech a ta role

toho analytika a architekta,

což jsou vlastně kombinace jako rolí lidí,

kteří mají za úkol z toho zákazníka,

z těch mnoha lidí v poměrně krátkém čase vytáhnout

všechny ty informace, aby,

a ve finále ho donutit, jo, což je kolikrát těžké,

ho akceptovat to, že ta analýza,

která je vlastně hotová v nějaké podobě a nám se

jako vývojářům nelíbí textová podoba,

my ji chceme v těch modelových podobách,

tak to umět tomu zákazníkovi přeložit,

akceptovat a v ideálním případě říct,

a tohle my vyvíjíme a nic jiného nevyvíjíme...

-A už nám do toho nemluv. -...tak je vyhráno.

-Jo, jo. -Ale on do toho zpravidla mluví,

on zpravidla potom vám řekne, že to takhle

nemyslel a nedejbože, že se tam objeví

nějaký úplně jiný člověk, majitel, člen boardu

a ten řekne, že to rozhodně něco takového si

nepředstavoval. Tak to jsou pak jako

hororové stavy samozřejmě.

Teď jste mi vyvolal v hlavě obrázky v momentě,

kdy jsme si nechali psát svoje vlastní první

CRMko ve firmě, to už je drahně dávno

a přesně takhle jsme k tomu jako zákazníkovi

přistupovali. Neměli nás rádi.

Děkuju za rozhovor, přeju, ať se daří, jak tady,

tak na evropské úrovni při expanzi a budu doufat,

že se třeba tady zase někdy potkáme.

Taky děkuju za rozhovor.

Tak to vidíte, dneska jsme se

podívali úplně jinam,

do vod, které mně byly úplně cizí.

Doufám, že jsme vás zaujali, že jsme vám

řekli pár zajímavých informací, pokud ano,

tak jsme udělali svoji práci dobře.

Určitě nás v tom případě sdílejte, likujte,

komentujte podle toho, co vám ta platforma,

na které právě nás posloucháte,

nebo se na nás koukáte, dovoluje, no a já už vám

budu jenom držet palce a přát úspěch, díky.