Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. V tom dnešním Zážehu

probereme dvě naprosto odlišná témata,

jednak svobodnou firmu, to už tady několikrát bylo,

nicméně tentokrát se podíváme specificky

na zkušenosti

majitele s neomezeným placeným volnem a to druhé

téma bude nasazení AI v každodenní praxi

reklamní agentury. Co tahle dvě témata spojuje,

je firma Effectix,

jejíž dva hlavní protagonisty jsem si

dneska pozval. Tím prvním je CEO Karol Veleba, ahoj.

Ahoj, dobrý deň.

A tím druhým je Radim Kracík, dvojka a CTO.

-Dobrý den. -Souhlasí, chlapi? -Perfektne.

Hele, než začneme, já tady vždycky

začínám něčím osobnějším.

U vás se mi nepodařilo najít tu spojující linku,

nicméně mě zároveň napadlo, že se jako Češi a Slováci

údajně hrozně málo chválíme,

tak mě napadlo, jestli byste vzájemně

na sobě nenašli něco, co byste vypíchli

a za co byste se vzájemně pochválili.

Ty jo, ja som čakal, že to bude práve opačne,

alebo v minulých podcastoch si mal,

že čo sa vám na sebe nepáči, tak som si

to pripravoval na Radima,

ale, ale dobre, môžem začať.

Mne sa strašne na Radimovi páči a vlastne prečo

ho tam mám, že je úplný opak mňa.

To znamená, ja som človek, ktorý má hlavu vo vetre

a uteká rýchlejšie a tá firma za ním veje,

a Radim je ten, ktorý ma vždycky uzemní

a dá to do toho kontextu, že všetko má svoj čas,

miesto a ten rozhľad. Takže bez neho

by to nebolo tam, kde to je teraz.

Super. A co obráceně?

No, ono to tak opravdu je.

Já na sobě vidím, že občas mám tendenci,

že pro stromy nevidím les,

ale vidím nějakou cestu, ale nejsem si jistý občas,

kam vede a to většinou vidí Karol. Takže jako tahle

ta symbióza si myslím, že v Effectixu

funguje docela, docela dobře.

Víte, co mi to připomíná? Připomíná mi to jednu

historku, myslím, že ze zvláštní školy,

ale tady bych se nerad pletl, kde se

potkali dva, jeden uměl číst, druhý psát,

a proto se dali dohromady, aby plodili inteligenty.

-Je to tak. -Hele, Effectix, co,

co to je, co je to za firmu a jak jste se

vy dva do ní dostali?

Effectix je digitalka, digitálna agentúra,

takže vlastne robíme reklamu na internete,

Facebook, sociálne, vlastne sociálne siete,

vyhľadávanie, všetko ohľadne online marketingu

a sme československá firma zo svojej úplnej podstaty,

tým že ja som Slovák žijúci dlhodobo v Čechách,

mám českú ženu, dve československé deti

s dvoma občianstvami, tak som povedal,

že tú firmu budem stavať naozaj ako československú,

takže jeden z veľkých

rozdielových metrík oproti ostatným agentúram.

Je nás 90, 60 ľudí v Prahe, 30 ľudí v Bratislave

a ja som prišiel do tej firmy ako krízový manažér

v roku 2015, kedy sme ju vlastne reštartovali,

zachraňovali a vďaka dobrej práci, verím tomu,

že to tak bolo, som získal vlastne podiel

a teraz som vlastne minoritný spoluvlastník.

No a já, když v roce 2012 jsem se vrátil ze Zélandu,

tak jsem hledal něco, kde začnu pracovat,

tak jsem nastoupil na nějakou úplně nejnižší

pozici nasazovače nějakých skriptů tady

do Effectixu a vlastně od té doby jsem tam zůstal,

protože ta firma se furt jako měnila hodně a mně se

i měnila ta pozice, takže vlastně ani jsem

neměl nějak jako potřebu, potřebu někam odcházet,

-protože mě to pořád bavilo, no. -Já se vrátím

k tomu československá, já jsem našel v přípravě

československá napsáno velkými písmeny,

takže je evidentní, že si na tom zakládáte,

nebo zakládáš.

Co to teda konkrétně pro tebe znamená

československá firma?

Tým, jak som Slovák a poznám tu slovenskú

mentalitu, že my Slováci máme pocit, že sme stred,

stred vesmíru a pupok sveta,

tak som to videl na tej spolupráci a už vlastne tým,

jak sa rozdeľovalo Československo niekedy

dávno, tak my sme mali vlastne pocit,

že musíme byť samostatný, pretože tí Češi nám krivdia

a je to všetko na úkor toho druhého.

Rovnakým spôsobom som to cítil, že to je vlastne

aj v tej slovenskej časti firmy, kde my Slováci

to urobíme lepšie a

máme slovenské špecifiká a podobné slovné spojenia

som počúval, ja som povedal, že stop,

stačí, že pozrieme sa do Spojených štátov,

keď je nejaká firma na západnom a východnom

pobreží, tak predsa dokáže spolu komunikovať,

tak prečo nedokáže spolu komunikovať časť firmy

v Bratislave a v Prahe, že to je úplne

postavené na hlavu. Tak som povedal,

že to zmeníme a že jediný rozdiel,

ktorý bude v našom fungovaní, bude to,

že na Slovensku sa platí eurami a v Čechách českými

korunami a že inak tá firma bude fungovať

ako jeden celok. A to ako tomu dávame dôležitosť

nielen v tom, že to píšeme veľkými písmenami, ale to,

že napríklad tento rok sme, alebo minieme viac ako štvrť

milióna korún za rôzne výmenné pobyty,

kedy Slováci chodia do Čiech, Češi na Slovensko,

kedy prepájame manažmenty, takže je to naozaj niečo,

čo nás má definovať, čo nás má odlíšiť a prečo

dobre pre biznis, keďže sme v biznisovom podcaste,

no pretože vlastne kde prirodzený druhý trh

pre každú českú firmu, ktorá chce expandovať,

je automaticky Slovensko, alebo veľmi často Slovensko

a opačne aj Slovensko, slovenské firmy,

ktoré vyrastú, tak Česko je prirodzený trh pre nich.

Takže je to vlastne niečo, čím môžme mať nejakú pridanú

hodnotu aj pre našich klientov.

To znamená, to dvoufirmí

má jeden management, jedny procesy a je vlastně

budované jako jedna entita? -Presne tak. Vlastne

sú to dve SROčky, ale

jedno účtovníctvo, jedného riaditeľa,

to som ja, jedného technického riaditeľa,

to je Radim a je to vlastne naozaj jeden organický celok.

Pojďme k tomu prvnímu tématu, svobodná firma.

Co vás vedlo k budování svobodné firmy,

proč je to pro vás tak důležité?

Dobrá otázka. Možno na

úvod, že ja mám v tej firme zamestnanú svoju ženu,

ale nie preto, že by som ju nemal kde upichnúť,

ale prišlo mi to tak akože logické,

je to môj najlepší kamarát,

moja manželka, a súčasne šéfa Slovenska

mi robí môj najlepší kamarát zo strednej školy.

Prečo, pretože keď človek rozbieha malú firmu,

tak sa obklopí tými kamarátmi,

potom sú z toho problémy a prúsery budúcnosti,

klasika, ale tak keď mám týchto ľudí vo firme,

tak som si povedal, že ja do tej firmy chcem

chodiť rád a chcem sa s nimi ešte stretávať

vo voľnom čase. Takže som sa snažil tú firmu

nastaviť tak, aby sme sa tam dobre cítili

počas práce a mohli fungovať potom aj mimo

tej pracovnej, pracovného času spolu.

A druhý taký veľký pre mňa ako smerovateľ toho,

akú budem mať firmu, bol v tom, že v momente,

keď som tú firmu reštartoval, to 2015,

16, som mal dve malé deti a kto má malé deti,

tak vie, že to je o príkazoch,

zákazoch, kontrole a ja som bol tak unavený,

že som si povedal, že ja to nechcem

riešiť vo firme. Takže som sa začal obklopovať ľuďmi,

ktorí majú svoj vnútorný motor,

svoju slobodu, svoju vlastnú motiváciu

a keď chcem od nich tú najlepšiu prácu,

ktorú sú ochotný pre mňa spraviť a schopný,

tak na opačnej strane musím im dať totálnu dôveru,

pretože sú to veľmi chytrí ľudia.

Hele, s totální důvěrou je asi potřeba pracovat,

protože pár svobodných firem

už v Zážehu bylo,

ale žádná z nich si zatím netroufám, pokud vím,

a pokud to tak náhodou je, tak se jim omlouvám,

žádná z nich si netroufla na

neomezené placené volno

svých lidí. Pojď nám říct, jak,

jaké máš s tím zkušenosti, jak tě to vypeklo,

nebo nevypeklo tenhle ten benefit.

Hele, na úvod, je to asi jeden,

je to najdrahší benefit, aký v tej firme máme,

pretože som to spočítal, že musím reálne zamestnávať

o jedného človeka viacej na to, aby sme pokryli

tú dovolenku navyše, čo si ľudia berú,

aby sa to vlastne odrobilo.

Promiň, jednoho, nebo každé, na každou pozici?

Ne, ne, ne, jedného, jedného, jedného.

-Ve firmě. -Jedného fulltimového

člověka, keby som to prehodil do peňazí.

Takže je to drahý benefit, ale súčasne si myslím,

že to je asi ten najlepší benefit,

čo sme do tej firmy dali, pretože tu filmu

to totálne premenilo a úplne mi to vyselektovalo

ľudí, ktorí tam chcú pracovať, ktorí tam sú.

No, jako když s tím Karol přišel,

tak první moje reakce byla jakože, boha jeho,

jak to tady jako zvládneme ukočírovat,

protože se z toho stane takový šílený zmatek,

že vlastně jako to nedáme.

Nicméně fakt se ukázalo, že to je primárně o volbě

lidí, se kterými, které tam máte,

se kterými pracujete,

protože pokud ti lidé pochopí,

pochopí ten záměr za tím, že to vlastně

není o tom, aby ten systém někdo zneužíval,

ale aby ten systém, systém těm lidem umožnil vlastně

pracovat v tom rytmu tak, aby podávali ty nejlepší

výkony a vlastně každý to má trošku jinak a tohle

to fakt funguje. To jiná věc je samozřejmě,

že ta práce pořád je náročná, pořád jakoby

jsme výkonnostní oblast, kde prostě ty nároky,

obzvlášť třeba v sezóně, třeba teďka

na ty lidi jsou kladené velké a ne každý to ustojí,

ale vlastně ta svobodná firma umožňuje,

umožňuje těm lidem si najít tu svoji cestu,

aby vlastně byli co nejpřínosnější

pro tu firmu. Takže i přes moji třeba

začáteční jako skepsi, tak musím říct,

že to funguje a vlastně i funguje to i s relativně

malými úpravami, které jsme tam dělali,

tak vlastně jsme to nemuseli nějak

zásadně překopávat.

Hele, Češi se považují za, a vlastně to berou

za pozitivní osobnostní vlastnost, za vyčůránky.

Já bych očekával, že na tohle to musí

ta firma se dlouhodobě připravovat,

dlouhodobě vlastně jako lidi vybírat.

Vám se nestalo, že byl nějaký fail s tímhle tím,

že to někdo začal zneužívat?

Jo, na začátku, na začátku jsme měli,

měli nějaký případ, kdy

jeden kolega prostě si chtěl vzít, nevím,

dovolenou na celé léto, nicméně tohle opravdu

dobře řeší to, že pokud tam máte ten tým

z většiny postavený z těch osobností, nebo z těch

typů, co tomu rozumí a co vlastně chápou

ten přínos, tak vlastně z hlediska toho týmu potom

ta zpětná vazba tam proběhne vlastně sama,

protože vlastně když ti lidé rozumí tomu,

že když já si vezmu dovolenou na celé léto,

tak někdo to za mě bude muset dělat a v tu chvíli

část těch lidí si samozřejmě tu dovolenou,

nebo dovolenou, neplacené volno nebude moct vzít,

tak vlastně ten tým přirozeně, přirozeně jakoby

reguluje, reguluje to, řekněme, nechtěné chování.

Ale jak říkám, je to o tom,

jak jsou, jak je sladěný ten tým.

Pokud by většina toho týmu byli, řekněme,

jak jste, jak jste to nazval, vyčůránci,

tak samozřejmě by to nefungovalo,

protože ti lidé by,

neproběhla by tam ta zpětná vazba.

To znamená, že o tom, kdo, kdy a na jak dlouho si

vezme dovolenou, rozhoduje ten tým toho dotyčného,

který si tu dovolenou chce vzít? Nebo jaká jsou

pravidla teda, aby jeden nešel

proti tomu zbytku a neboural třeba kulturu

a nějaké dobré vztahy?

Vždycky, vždycky to placené volno

schvaluje, schvaluje vlastně nadřízený.

Máme tam heady, máme tam team leadery,

takže vlastně jako není to nárokové,

že prostě si řeknu, teďka chci, teďka chci

odjet, odjet do Ameriky a nikdo mi v tom nezabrání.

Ale zároveň, zároveň tam prostě musí fungovat to,

nebo funguje nám tam i to, že transparentně,

transparentně ten, kdo prostě třeba někam

jede pryč, tak vlastně na celou firmu dá vědět,

kdo přebírá jakého klienta, mezi sebou už si

to samozřejmě domluví a takže, takže samozřejmě,

pokud by někdo, někdo byl každý měsíc,

půl měsíce pryč a ostatní, zbytek toho týmu

by vlastně za něj musel dělat, tak přirozeně,

přirozeně tam přijde nějaká reakce toho týmu,

kde vlastně jako řeknou, hele, tohle už je jako

přes čáru a vlastně

potom přehodnotíme, jestli takováhle spolupráce

je pro nás ještě dostatečně přínosná.

Máte třeba spočítáno,

jak se liší vaše průměrná dovolená

od standardu na trhu?

Určite. Máme nejakých 90 ľudí, povedzme si,

že asi tretina z nich si berie niekde medzi 30,

40 dňami ročne. Boli tam nejaké exempáre,

ktoré si zobrali 40 a viacej, zhodou

okolností tí už v tej firme nie sú,

pretože tam sa vlastne postupne sami sa odkryli,

že si trošku mýlia slobodu s anarchiou a ten tím

ich vlastne prirodzene vyštval preč.

Takže to je vlastne tretina a druhá tretina

ľudí si berie tých štandardne niekde medzi 20,

30 a potom je tam tretina, ktorí si berú menej.

Takže s tým my musíme ako manažéri extrémne

pracovať, že ich na tie dovolenky

vyhadzujeme, posielame, aby neboli práve vyhoretí,

pretože to sú väčšinou tí ľudia, ktorí

sú tí pracanti, na ktorú,

na ktorých majú tendenciu tí ľudia,

čo si chcú brať dovolenku, sa na ne spoliehať a stále

im dávať nejakú prácu. Takže tam systematicky

s touto skupinou ľudí pracujeme, prosím ťa,

zober si už dovolenku a keď nie, tak

ju dostaneš povinne.

Hele, ty jsi tam nakousl zajímavý moment,

který já jsem sledoval

vlastně před Covidem a během Covidu,

kde spousta firem, které zaváděly tyrkys,

nebo svobodnou firmu, nebo jakkoliv se tomu říká,

tak ani ne tak ti zakladatelé,

ale ti lidé si to opravdu mnohdy trochu zaměňovali

s volností, trochu anarchií atd. atd.

Jak s tím pracujete vy a možná jak teda vlastně

vybíráte lidi do firmy, aby vám tohle to nehrozilo?

Jedna z vecí, ktorú

konzultujeme, alebo vlastne komentujeme

hneď pri náboroch, že my nie sme

firma pre každého. To je ako veľmi dôležité,

čo máme, že naozaj si dlho vyberáme,

ten proces trvá niekoľko týždňov,

k tomu ako môže Radim viacej povedať.

Takže to je základ, že

naozaj veľmi dobre vyberáme podľa toho,

aký má ten človek mindset. Preto vlastne vo firme mám

99 % živnostníkov, kontraktorov, nie preto,

že by som sa hral na nejaký, na nejaký

švarcsystém a podobné kraviny, ale pretože vlastne

chcem ľudí, ktorí majú podnikateľský mindset,

ktorí majú ten vnútorný motor, že vedia,

prečo si budujú kariéru. Takže to je vlastne

jeden ten ukazovateľ a potom som zabudol,

čo som chcel povedať, takže, Radime,

kľudne pokračuj.

Jo, jo, opravdu v tomhle tom je extrémně důležité,

jak ty lidi jakoby nabíráte a vlastně už při tom náboru,

náboru jde poznat, poznat vlastně,

jak ten člověk k tomu přistupuje.

Takže tam máme prostě několik kol,

máme tam prostě vypracování různých testovacích zadání,

máme tam potom i zkušební dny,

když vlastně třeba si nejsme úplně jistí,

jak to, jak to všechno to bude fungovat,

takže v tu chvíli, když

se nám daří nabírat ty lidi, tak vlastně celý

ten koncept díky tomu může fungovat,

ale zase je to o nějakých dalších investicích,

že prostě pár let zpátky jsme neměli HRistu a

tak nějak jsme to jako punkovali,

punkovali v té firmě a

je to strašně, strašně velký rozdíl,

když k tomu někdo přistupuje opravdu

profesionálně, prostě vydupe si to,

že když se k nám někdo hlásí, tak vždycky si

voláme na reference,

protože, protože dost často, když někoho fakt

potřebujete nabrat, tak máte občas tu tendenci

trošku slevit, protože si říkáte,

hlavně ať někoho mám. Takže slevíte z těch

požadavků a v tu chvíli to je průšvih,

strávíte s tím strašně, s tím člověkem strávíte

x měsíců a vlastně to nakonec nebude k ničemu,

protože vy nebudete třeba spokojení,

on nebude spokojený a vlastně je to ztráta času.

V tomhle tom, v tomhle tom ta HRistka,

nebo HRista je strašně důležitý, že prostě řekne

ne, člověka nevezmeme, než prostě prověříme

reference, než něco, něco, něco.

Takže, takže jako jo, ten výběr je v tomhle tom

-naprosto zásadní. -Takže lepší než

míň než stoprocentního člověka,

-radši žádného člověka? -Přesně tak, přesně tak.

Okay. A ještě jsem během Covidu sledoval jednu věc,

která i vzhledem k tomu, co se dělo po Covidu,

a teďka díky tomu, co se děje za východní

slovenskou hranicí,

se dost teda měnilo, spousta lidí si pletla,

nebo ne pletla, vykládala si svobodu jako

free společnost, kde

vládne nezodpovědnost.

Ty jsi v přípravě psal, že to máš úplně jinak,

tak jak třeba u těchle těch

svobodných lidí vůbec měříte a zaručujete,

že všecko je dodáno v termínu, v čase, v kvalitě?

Čítal som výbornú knižku, Pravidlá bez pravidiel,

o firemnej kultúre Netflixu a tu keď som si prečítal,

tak tá ma presne nakopla tým smerom, ktorým chcem.

Takže máme jediné heslo, všetko, čo robíš,

rob v najlepšom záujme Effectixu, všeobecné

heslo, ktoré hovorí o tom, čo chceme robiť a každý

má tak rozmýšľať. Takže na jednej strane,

aby mohla byť sloboda, tak musia byť pravidlá,

pretože definujú to, kde sú hranice tej slobody,

kde to je tá anarchia. Takže máme nastavené

relatívne jasné, jednoduché pravidlá

vzájomnej komunikácie, čo môžme od seba očakávať,

ako sa môžeme

na seba spoľahnúť a ako výmenu za to,

že ľudia hrajú podľa pravidiel,

dodávajú v čase a kvalite to, čo majú,

tak potom môžu mať tú slobodu. A reálne,

keď sme, vlastne my to robíme tento koncept

3, 4 roky, tu neobmedzenú, neobmedzené voľno máme

druhý rok, tak reálne a špeciálne v Covide sme

asi štvrtinu firmy museli vymeniť.

Buď tí ľudia boli odídení, alebo odišli sami,

pretože presne akože začali poberať benefity

slobodnej firmy, ale správali sa ako

zamestnanci a to vôbec nefungovalo.

Jestli to teda dobře chápu, 2015 jsi nastoupil

jako krizový manažer, tam logicky žádná svoboda

není, takže ti trvalo 7

let, 7, 8 let, než jsi vybudoval

vlastně svobodnou firmu?

Na začiatku ako krízový manažér som tu firmu vlastne

zmenšoval z 80 ľudí na nejakých 25.

Zostali tam ľudia, práve ako je Radim,

už vtedy som ale vedel, že vlastne pokiaľ tí ľudia

nepôdu za mnou ako za

lídrom a nebudú veriť tej myšlienke, ktorú robím,

keď sme si hromadne znižovali platy, osekávali,

čo sa dalo, robili 15 hodín denne,

tak už vtedy dostali tú slobodu, že sú moji

partneri a nie moji podriadení,

ale to sme boli tá rodinná firma.

Potom niekedy 2016, 17 sa to začalo lámať,

kedy nás začalo byť cez 30 a vtedy tam začali

byť potrebné procesy, tak to bola prvá snaha

vybudovať tam nejaký manažment a v roku 2019

pred Covidom tam sa to lámalo druhýkrát,

kedy som zistil, že ja som vybudoval

manažment, ale nedal som tomu manažmentu zručnosti

a schopnosti, aby dobre riadili a trošku

sme začali tak nejako stagnovať a tá firemná

kultúra začala ako skomírať, začalo to byť

ako alibistické, zatuchnuté prostredie.

Tak sme si urobili ďalšiu otočku a začali

sme pracovať na tom naozaj hľadať dobrých ľudí,

dôverovať si a ideme podľa toho posledných

5 rokov, myslím si, 4, 5 rokov veľmi intenzívne.

Takže vybudovat svobodnou firmu není otázka

dvou kvartálů.

Ja si myslím, že je to o obrovskej zmene

mindsetu toho lídra, ktorý to chce urobiť,

to trvá roky, kým k tomu dorastie a potom

je to, aby sa mal obklopiť manažmentom,

ktorý to má tak nakúpené. A toto je roky.

Okay. Tak, druhé téma, které mě hrozně zajímá.

AI okolo mě lítá napravo, nalevo, všichni o ní mluví,

málokdo zatím ji reálně používá,

spousta lidí testuje ve firmách nějakým způsobem,

jak AI může v té jejich konkrétní práci pomoct.

Ta otázka, která mě napadla na vás,

kde evidentně s AI už pracujete,

kde všude máte AI v tuhle chvíli

napříč firmou zapřaženou?

No, zapřaženou ji vlastně máme

v rámci jako jak produkce, tak i obchodu a vlastně

na nějaké určité úrovni by měla být všude.

To je vlastně, to je vlastně ten,

ta změna, změna oproti těm předchozím nějakým jako

novinkám, nebo novým trendům,

že vlastně vždycky to bylo nějaká jakoby partikulární

věc, která byla využitelná líp pro obchod,

líp pro nějakou specializaci,

nebo pro management, nebo prostě to byla nějaká

část práce, která, která neměla na ten celek

tak velký vliv, a vlastně ta změna, která se

děje s AI, je, že vlastně ta AI musí být

zapřažená, nebo ti lidé to musí brát,

jakože s ní musí pracovat vlastně napříč celou firmou,

napříč na každé pozici a samozřejmě někde

to je víc, někde to je míň, ale vlastně ten,

ten přístup, který, který tam, nebo

který v Effectixu razíme, který se snažíme uplatňovat,

je, že prostě ta adopce AI musí být napříč celou firmou.

Co sleduju, tak adopce AI, byť napříč firmou,

je mnohdy ve firmách braná jako,

tak si udělej kafe, něco tady zkus, nebo doma,

když máš chvilku, tak si s tím hraj.

Vy na to jdete dost zhurta, my jsme si před

začátkem vysílání říkali, že vy máte na zavádění

AI do firmy KPIčka.

Jak teda mám postavit třeba svůj systém ve firmě,

pokud nějakou mám, abych,

nechci říct úplně přinutil lidi, jo,

ale abych motivoval lidi teda opravdu přemýšlet

nad tím, kde AI může ušetřit čas, peníze, cokoliv?

Tady u toho si myslím, že je strašně důležité

mít v AI pár, nebo ve firmě pár AI ambasadorů,

kteří vlastně budou tu cestu jakoby prošlapávat,

kteří vlastně budou ukazovat, že to jde,

že vlastně ty výsledky to může dát a vlastně

jako přirozeně zčásti strhnou zbytek té firmy.

Je potřeba samozřejmě si nastavit i nějaká

realistická očekávání od toho, ale zároveň,

zároveň aby byla ambiciózní ta očekávání. No a potom,

potom, Vy jste zmínil, jakože ty lidi nechcete

do toho, třeba byste je nechtěl nutit,

ale nějaký tlak tam je potřeba vyvinout, protože

je to trochu naše přirozenost, že máme

tendenci aplikovat postupy, které známe, kterým rozumíme

a které máme ověřené, že nám dlouhodobě fungují.

AI do toho hází, hází vidle, protože vlastně

ten, ty postupy jsou jiné, je to úplně něco jiného,

jo, že prostě zatímco klasicky jsme zvyklí

pracovat vlastně algoritmicky,

že máme nějaký velký problém a rozdělíme si

ho na nějaké menší části a postupně to, postupně

to odbavujeme.

Když k řešení problému budeme chtít využít, nevím,

ChatGPT, nebo nějakou takovou třeba

tu konverzační AI, tak vlastně to je jako

jeden z příkladů, že vlastně musíme použít

už úplně jiný přístup, jo, já si to v hlavě,

já jsem si to pojmenoval jako třeba heuristické

dotazování, protože my vlastně nevíme,

co za tím je, my si to nedokážeme v tuhle

chvíli jakoby podle těch zažitých standardů si

to jako rozkouskovat a víme, že když splníme

tohle, tohle, tohle, tohle, tak se na konci dostaneme

k tomu řešení. U toho, u toho, třeba

u té konverzační AI je, že to řešení tam někde je,

ale my se musíme vlastně správně ptát a musíme

to zkoušet a nevíme vlastně, kde,

kdy a jakým způsobem narazíme na ten správný

výsledek, ale zároveň

tahle cesta nám otevře jakoby mnohem širší obzory

řešení toho problému, protože vlastně oproti zase

klasickému jako nějakému lineárnímu postupu

odbavování jakoby těch dílčích úkolů,

tak tady v tomhle případě nás to může dovést zas úplně

na jiné řešení. A když se vrátím k tomu,

k té adopci, tak to je o tom opravdu

přesvědčit, přesvědčit ty lidi, aby to zkoušeli,

aby prostě s tím začali pracovat,

aby začali přemýšlet, jakým způsobem,

jakým způsobem jim to vlastně potom pomůže

buď zrychlit, nebo zkvalitnit tu jejich práci.

A strašně důležitý je i ten fakt, že

to AIčko se strašně rychle vyvíjí,

máme opravdu co měsíc, tak to je prostě milion

různých novinek, ať už větších,

nebo menších a to, že my v něm teďka nějakým

způsobem pracujeme, nebo s ním pracujeme,

tak to je jenom nějaký jeden bod v čase,

ale ten způsob té práce se vlastně, ten způsob práce,

když si osvojíme, tak ho

budeme moct aplikovat i do budoucna s tím,

že vlastně to, co třeba teďka ty AI tooly,

nebo AI nástroje třeba nezvládají stoprocentně,

tak za půl roku už budou úplně někde jinde.

A jakmile budeme mít, jakmile ti lidé ve firmách

budou mít tu zkušenost a

budou umět s tím pracovat, tak vlastně mnohem

rychleji se dostanou k těm opravdu jakoby zajímavým

benefitům využívání AI.

Pojďme k těm benefitům. Když vezmeme třeba

váš hlavní proces od obchodu přes delivery

po nějakou fakturaci, tak úplně od začátku,

řekněte mi nějaké

konkrétní případy, kdy dneska třeba AI

využíváte, jo, když začneme od obchodu přes

váš vnitřní chod.

Ja začnem s tým obchodom.

Máme akvizičný sales, akvizičný obchod,

ktorý hľadá obchodné príležitosti a vec,

ktorú testujeme, koketujeme a je to strašne

otravné dostávať takýchto e-mailov desiatky denne,

sú vlastne automaticky generované e-maily

na základe získavania nejakých

potenciálnych leadov. Je to niečo, s čím

sa hrajeme veľmi opatrne, aby sme nezahltili

ten trh a nebolo to otravné.

Hľadáme tu správnu cestu vlastne ako pripravovať

túto komunikáciu. Potom vlastne v kroku ďalšom

je to príprava také tej oficiálnejšie

komunikácie s klientami typu rôzne druhy

informačných e-mailov, dotazovacích e-mailov,

urgencia neplatičov. To sú presne veci,

kde nám pomáha tá umelá inteligencia dobre

formulovať tie správy, personalizovať

a pracovať s tým.

Jo, co se týče jakoby té produkce,

tak jeden z těch příkladů je

to, že přecházíme v rámci třeba kontentu na to,

že část nám píší ještě naši copywriteři,

část je prostě generovaná, klienti o tom vědí,

ale vlastně, vlastně

my tím, my jsme nahradili copíky,

momentálně část z nich AI

a lidskými editory. Zatím prostě to není nějaká

jako úspora pro firmu, není to, není to,

že bychom to dělali kvůli tomu, že by to bylo

nějak zásadně efektivnější, ale je to přesně

jeden z těch příkladů, kdy víme, že prostě ty AI

schopnosti budou se dál vyvíjet a to,

že naši kontenťáci dokáží, dokáží už pracovat,

promptovat správně tak, aby dokázali dostávat

co nejlepší výstupy už teď, tak do budoucna samozřejmě

nám to zajistí, zajistí další jakoby zlepšení.

Další věc, využíváme generativní AI v rámci

obrázků, klasicky, klasicky Midjourney,

od Adobe Generative Fill a zase, tohle,

tahle změna není primárně o tom,

že bychom si někde nějak jako chtěli ulehčit práci,

ale je to o tom, že my díky tomu jsme schopní

kvalitativně jakoby se posunout.

V případě, že třeba klient nemá dostatečné podklady

pro to, abychom vytvořili fakt zajímavou,

zajímavou kreativu, tak my jsme schopní tohle

to si velmi, velmi efektivně a hezky

jakoby nahradit. Zároveň, zároveň to třeba

i kreativcům dává mnohem jakoby širší možnosti,

jak vyjádřit ten svůj nápad.

Takže třeba dám příklad, připravovali jsme

nějakou návrh, návrh kampaně pro jednoho

klienta a jeden z těch konceptů byli,

byli jako psi, kteří prostě jako leží

v posteli a mají taková ta jako zatmavovátka

na očích, aby se jim dobře spalo,

což vlastně přes Midjourney šlo vygenerovat prostě

velmi, velmi jednoduše, prostě během pár hodin

a vlastně ten nápad jsme komunikovali,

no, mohli jsme ho vůbec komunikovat.

Když bychom šli standardní cestou,

tak jako než bychom nafotili psy se záslepkami,

nebo jak se tomu říká, na očích, tak to by bylo

náročné, když bychom to měli jako dělat, dělat,

nějako jakoby to namodelovávat a potom,

potom vlastně jakoby na to, na to dávat ten layer jako

s tou texturou a tak, tak to by bylo taky

strašně náročné. Takže vlastně,

vlastně i to je, jedna z těch věcí je,

že třeba našim kreativcům to opravdu pomáhá

vyjádřit, nebo zhmotnit ten nápad,

který za jiných okolností by pro ně byl

strašně komplikovaný. A druhá věc je ještě,

že vlastně i ten kreativec, který umí už trošku

promptovat, tak vlastně on si to může udělat sám,

on k tomu nepotřebuje armádu grafiků a nepotřebuje

jim to desetkrát vysvětlovat, jak si

to vlastně představoval, ale to AI mu dává vlastně

novou, novou dovednost, která, nebo zastupuje

dovednost, kterou by se jinak musel učit,

což je vlastně úplný,

jako když jsem o tom přemýšlel,

to je úplný jakoby základ téhle té, když to nazvu,

AI revoluce, že nám to dává, dává nám to jako,

vylepšuje nás to v jistém slova smyslu.

Dává nám to dovednosti, které vlastně nemusíme

získávat, ale dostaneme je, což znamená, že přesně,

neumím malovat, ale díky Midjourney,

nebo Stable Diffusion dokážu udělat,

dokážu jakoby zhmotnit moji představu,

kterou bych jinak nikdy nebyl schopný namalovat.

Neumím psát kód, nebo neumím programovat, díky

ChatGPT, Bardu nebo Claudu dokážu,

dokážu vlastně si připravit kód,

který vlastně nevím, jak úplně funguje,

je to samozřejmě jakoby nějaký low level,

jako neříkám, že v tu chvíli se z člověka

stane, stane programátor, ale já v tu chvíli ten kód

můžu použít a ten kód pravděpodobně bude fungovat.

Takže, takže vlastně to je i jeden z těch,

z těch přístupů vlastně, mně tam furt chyběl nějaký,

nějaký jako, nějaký

jako framework, nebo nějaké to orámování toho využití

té AI technologie a takové to jakože, jasně, změníme,

změní se svět, AIčko nám přebere práci,

vlastně lidé budou zbyteční, to je,

je to hezké, ale je to takové jako furt

po povrchu, je to hodně jako triviální,

až vlastně potom, když jsem si připravoval

prezentaci na náš výjezd, tak vlastně jsem se

prohrabával nějakými, nějakými statěmi

o transhumanismu a singularitě a tak a z roku

93 jsem tam našel nějakou stať,

kde vlastně mluví o intelligence amplification

a vlastně to je to, co mi začalo v tomhle tom

dávat smysl, že vlastně v průběhu všech dob

nějaké jako technologické věci nám vlastně

pomáhaly posilovat náš intelekt,

naši inteligenci a vlastně z nás dělat jako výkonnější,

chytřejší lidi. To, že se to v posledních třeba

30 letech výrazně zrychlilo prostě s nástupem internetu,

máme, každý máme v kapse tady v podstatě

veškeré vědění lidstva v telefonu, ale,

a ten další krok je vlastně AIčko,

které kromě toho, ta změna je, že vlastně

nám dává nejenom ty informace, ale ono nám

začalo dávat i dovednosti, které vlastně můžeme využít,

aniž bychom tu dovednost museli mít. A to je přesně

nějaký, něco, co já se snažím strašně

moc jakoby dostat do té firmy, aby ti lidé

vlastně začali přemýšlet jakoby mimo jejich,

jejich jako vžité, to, co mají vžité, že něco umí,

nebo neumí, protože spoustu těch věcí to AIčko jim

dokáže jako suplovat. Ne samozřejmě na té top

úrovni lidí, kteří prostě to dělají celý život,

ale na nějaké, na nějaké základní úrovni,

která může být extrémně jako prospěšná, to umožňuje.

Takže to je jakoby ten nějaký způsob,

jak o tom, jak o tom, jak to aplikovat, no.

Já hodně často, mě AI baví a hodně často

poslouchám hromadu podcastů, nebo videí

a dost často mi tam jedna úroveň

chybí a tu bych chtěl dostat tady do toho Zážehu.

Většinou se mluví o možnostech, ale málokdo

rozkryje praktické věci. Tak bych po vás chtěl,

jestli dokážeme vybrat třeba jeden proces s

AI, který popíšeme co možná detailněji,

abychom si vůbec udělali jako představu,

jak na každodenní, každé hodinové úrovni

vlastně pracujete s AI, jo, protože jedna věc je říct,

náš copík používá AI, a druhá věc je,

jak vlastně s tím ten copík doopravdy pracuje.

Můžeme něco takového vybrat? -Určitě, určitě můžeme.

Teďka vlastně nedávno jsme měli interně sérii

workshopů na právě třeba na tvorbu, tvorbu textů.

Máme tady, dám příklad, produktové texty,

kde vlastně má spousta klientů, jsou e-shopy

s relativně velkým množstvím produktů,

kde vlastně mají buď generické texty

od dodavatele, nebo v podstatě jenom

pár parametrů a tím to hasne.

Samozřejmě z hlediska uživatele,

uživatele je dobré tam mít nějaký obsah, i z hlediska

SEA je fajn, jako aby ten,

ta stránka s produktem byla naplněná obsahem

nějakým smysluplným, který vlastně,

který vlastně potom se může umísťovat.

Takže, takže vlastně

s holkami v práci, které vlastně mají

na starosti, na starosti

copíky a vlastně i to promptování,

promptování těch textů, tak vlastně my jsme řešili,

jak se, jak se dostat k tomu nejlepšímu výstupu.

A samozřejmě na začátku bylo, začínáme s ChatGPT,

které vlastně, je to pár měsíců zpátky,

v té době bylo na to nejlepší,

a vlastně v rámci promptování jsme si udělali

nějakou tu prompt library, kde vlastně kontenťačky mají

seznam, seznam vlastně takových těch figur,

které se jim osvědčily při zadávání těch textů.

Takže prostě vystupuj jako odborník na x, y, z,

oslovuj, oslovuj

potenciální zákazníky, ale ne moc explicitně,

aby vlastně, aby vlastně to AIčko nepsalo, ahoj,

ahoj, Franto, tady

máš pneumatiky, ale aby to, aby to jako ten styl,

ten styl tam seděl. Nicméně potom bylo potřeba,

potřeba vlastně jakoby snížit náročnost, náročnost

toho promptování, nebo toho, ne promptování,

ale toho editingu, protože prostě těch, řekněme,

stylistických chyb tam bylo až moc.

Takže vlastně, vlastně jsme začali zkoušet

další nástroje, zkoušeli jsme Google Barda,

který v té chvíli, v tu dobu extrémně hodně

halucinoval a

i třeba po té stylistické stránce to nebylo dobré,

načež potom jsme zkusili Claude.ai.

Claude.ai byl ještě vlastně tenkrát jenom v Americe,

takže, takže vlastně musel, museli jsme si

trošku vzájemně vypomoct nějakými technickými,

technickými věcmi, protože prostě třeba holky,

holky z obsahu úplně neuměly používat VPNku tak,

aby si tam udělaly účet. Takže vlastně jsme

přešli na Clauda.

Najednou jsme zjistili, že Claude dokáže stylisticky

dělat mnohem lepší texty,

kde vlastně, které vyžadovaly mnohem menší

ty editorské úpravy.

Následně, následně, když jsme si tohle ověřili,

tak vlastně ten další krok je nějakým

způsobem to škálovat. Zase není to, tohle je pořád

jakoby takový pilot, že to není nad tím

postavené nějaké jako sofistikované programátorské

řešení, ale například ten Claude umí pracovat

už s tabulkami, které dokáže,

na jejichž základě dokáže dávat už rozumné výstupy.

Takže ten další krok je, že jsme udělali tabulku,

typicky furt se bavíme o těch produktech,

máme scrapnuté produkty z webu, máme tam k tomu

parametry, názvy a tu tabulku si doplníme

vlastně nějakými jakoby promptovacími zadáními

a vlastně tomu Claudu už tam uploadneme tu tabulku

a řekneme, napiš mi, na začátku jenom na nějakou

testovací, testovací jakoby záležitost,

napiš mi popis produktu podle řádku 1.

Frk ho, když to funguje, tak máme popis produktu a

v rámci té konverzace prostě naprosto triviálně

zadáte, okay, a teď mi jich napiš 50 do řádku 51.

On to napíše, řekne, projdete si to, okay,

holky si to zkopírují, mají to víceméně připravené,

editace tam není moc zásadní a hlavní výhoda

tohohle jako, furt to je, furt to je relativně

triviální přístup, protože někde narážíme

na nějakou technickou zdatnost

té dané specializace. Takže vím, že prostě holky

z kontentu si momentálně nebudou napojovat API

rozhraní prostě do nějakých složitějších věcí.

Tohle to je ideální řešení pro tuhle chvíli,

navíc se jako funguje jako nějaký pilot, takže víme,

že tímhle způsobem jsme schopní se dostat k velmi

slušným, slušným produktovým textům.

Samozřejmě záleží, jak kvalitní podklady

má ten klient na webu, co si scrapneme

a jak kvalitní prompty tam jsou a samozřejmě

i potom, jaký editor se na to koukne.

Vždycky to prochází i lidskou editací,

zas to takhle daleko není. Takže to je jakoby

jeden z těch způsobů, jak to využít.

Můžu zmínit další, kdy prostě třeba potřebujeme

v rámci, rámci rámci grafiky

klientovy produkty umístit do nějakého

reálného prostředí. Pokud bychom to měli dělat

klasicky ve Photoshopu, tak prostě při nějakém

větším množství produktů by to spolklo neuvěřitelné

množství hodin a klientovi by se to nikdy

nevyplatilo zaplatit. Teďka vlastně

máme postup, že vlastně naši grafici si vygenerují,

uploadnou si do Midjourney

jejich, no, fotku toho produktu,

nechají si vygenerovat, vygenerovat vlastně

ten produkt v tom prostředí, Midjourney,

nebo jakýkoliv jiný, jiný generativní,

generativní tool v tomhle tom případě ten produkt si

jakoby přizpůsobí, že nikdy nevezme tu fotku

1:1 a takže vlastně my potom, nebo ti grafici

potom vlastně se tam vrátí, vrátí ten původní produkt

a zase pomocí Generative Fillu ve Photoshopu už si,

už si vlastně jakoby to jenom zahrnout do toho,

do toho, do té fotky. Výhoda je, že prostě stíny,

světla, barevné kombinace, všechno už tam v základu

funguje, protože to udělá, udělá to Midjourney

a vlastně už to je jenom o doladění. Takže, takže

tady v tomhle tom, v tomhle tom,

to je třeba postup, který je poměrně efektivní

a velmi dobře využitelný, využitelný třeba

pro řadu klientů.

Hele, vás je 90, vy, jak jsme se bavili

před natáčením, vlastně každý člověk má nějaký úkol

zkoušet AI ve vlastním

zaměstnání, nebo ve vlastní práci teda, lépe řečeno.

Jak to, co jste se naučili, by se dalo aplikovat třeba

na malé firmy do 20 lidí, kde se o marketing stará,

a teď to nemyslím zle, jo, ať je ona, nebo on,

ale děvečka pro všecko?

Odkaď začít, abych v co nejkratším čase

měl co největší výsledky?

No, určitě, určitě bych,

pokud bych se

na začátku, na začátku bych použil právě ty konverzační

AI, ať už právě ChatGPT, nebo Claude.ai,

nebo Barda, tak, aby, řekněme, že tam budu

jeden markeťák, který vlastně třeba úplně

nemám přehled o všech těch kanálech, co by šlo,

tak právě bych se těchhle těch AI bych se na začátku

začal doptávat na nějaké strategie, jak to,

jak to vlastně, co vlastně bych měl dělat,

co bych mohl dělat a udělat si jakoby,

tohle mi usnadní nějakou tu prvotní, prvotní rešerši

toho vlastně, co je možné.

Pardon, já se na jednu věc zeptám, jo.

Zatím to na mě dělá dojem, že tyhle ty strategie

jsou hodně dobré a použitelné u,

řekněme, častěji

vyskytujících se produktů typu rychloobrátkové zboží,

všecky ty vlastně nápady, které běží na sociálních

sítích, jsou o kafi, o gymu,

doplňky stravy a tak.

Co když ale mám větrnou turbínu?

Když bychom se bavili o větrných turbínách,

myslíte ty velké větrníky? -No jasně. Nebo cokoliv

technického, jo, cokoliv z průmyslu.

Jasně, jasně. Klidně se, klidně se můžeme bavit

vlastně o těch větrných turbínách.

Tyhle ty AI nástroje určitě bych je mohl použít

pro nějaké třeba shrnutí si konkurence,

minimálně nějakou základní rešerši, řekněme,

že jsem na úrovni nového markeťáka,

který tam nastoupil, neznám třeba úplně

do detailu všechny, všechny tyhle ty postupy, jo.

Takže v tomhle tom ze začátku mi to samozřejmě

pomůže v rámci nějaké základní rešerše,

v rámci nějakého širšího, širšího kontextu.

Samozřejmě, samozřejmě, rozhodně bych se nepouštěl,

musíme znát limity, limity těchhle těch AI

toolů, že bych se nepouštěl do toho,

že bych někde začal zveřejňovat,

nebo pracovat s technickými daty,

která mi jako dá ChatGPT, nicméně pro začátek,

pro začátek to určitě bych použil tohle to.

Z hlediska další

komunikace, tam už by to bylo hodně,

hodně specifické.

Z hlediska kreativy, zase bych se zamyslel

o generativním, generativním Midjourney

a tak a pokud by dost často technické firmy nemají

úplně takové ty moodové věci, ty hezké obrázky,

to jsou spíš věci, které jsou nákresy,

jde to jakoby spíš tím technickým

směrem a dává to smysl,

to je jedna z těch věcí, kde vlastně by mi to mohlo

pomoct vytvořit, jak říkám, ty moodové věci, ty,

co z toho něco jakoby sálá, že prostě, ať už to je,

ať už to bude ve smyslu toho, že větrné

turbíny vlastně nehyzdí, nehyzdí jakoby

tu krajinu a nebo že naopak prostě směrem

k zelené budoucnosti a vlastně jakoby,

že se podílíme na

nějaké jako, na něčem fakt jako hezkém.

A co se týče, co se týče potom nějakého samotného,

samotného třeba, já nevím, těžko říct,

co by tam mohlo být náplní té práce ještě dál jako,

jo, když bychom jeli nějaké kampaně,

určitě je fajn,

mohl bych si, mohl bych si využít nějaký,

teď už se to nejmenuje Code Interpreter,

ale vlastně nějaký vhled do dat, něco na...

Teď prý se to jmenuje ADA.

Jo, Advanced Data Analysis, jasné, jo.

Takže bych použil tohle to například, když bych měl,

když bych měl nějaká interní data,

zkusil, zkusil vlastně to prohnat, prohnat tímhle

tím, jestli, jestli tam neuvidím,

neuvidím, jestli tam nebude něco,

co jsem třeba přehlédnul.

Potom samozřejmě

osobní asistenti a nějaká automatizace,

o které se budeme bavit jakoby, což je spíš

ta jakoby jednodušší automatizace,

ale automatizace nějakého vztahu, vztahu se zákazníky,

to by tam, to by tam stoprocentně šlo, určitě,

určitě bych se zamyslel třeba nad využitím,

využitím jako voicebotů právě třeba pro nějaký,

nějaké hlášení třeba,

nevím, že by lidé si stěžovali z vesnice,

že jim tam hučí něco třeba. Takže vlastně třeba

v zásadě, v zásadě ti voiceboti jsou schopní

odbavit poměrně velké množství,

velké množství, jako, já

nevím, stížností, nebo dotazů poměrně efektivně,

-nevím dál asi. -Já myslím, že to bohatě stačí, chlapi.

Děkuju moc za vhled do firmy,

děkuju moc za praktické nápady a přeju vám,

ať se vám daří.

-Ďakujeme za pozvanie a krásny deň. -Děkujeme.

Tak to vidíte, dostali jste hromadu

praktických nápadů, třeba jak si nechat

nakreslit větrnou turbínu při červáncích,

nebo při západu slunce.

Pokud jsme vás jakkoliv zaujali,

tak jsme naši práci udělali dobře.

V tom případě určitě likujte, sdílejte,

komentujte tam, kde právě jste a podle toho,

co vám platforma, na které nás sledujete,

nebo posloucháte, zrovna dovolí.

Určitě mrkněte na www.martinhurych.com/zazeh,

kde od chlapů ještě vyrazím bonus,

kde shrneme nástroje, které oni ve firmě

v každodenním nasazení používají.

No a mně už nezbývá, než jenom držet vám palce

a přát úspěch, díky.