Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude o

marketingu opět pro některé z vás, o IT opět

pro některé z vás, nicméně dneska se na to pokusíme

podívat trochu z nadhledu.

Možná se pokusíme odpovědět i na otázku,

co má marketing a IT společného

a pokud tuhle otázku máme rozseknout,

tak s kým jiným, než se dvěma, co mají tyhle

ty dvě funkce v rámci jedné firmy na starosti.

A abych to nespletl, tak já si to tady přečtu,

rád bych tady přivítal Míšu Luňáčkovou.

-Krásný den.

-Chief marketing officer společnosti Cognito.

Sedí? -Sedí, je to tak. -A Jana Janču,

CEO téže společnosti. Sedí to? -To taky sedí.

Země pod mrtvolou je ještě vlahá, takže to sedí.

-Vy jste oba se na mě připravovali,

vy jste to tady na sebe práskli,

než jsme začali natáčet, takže oba víte,

že první otázka

má být icebreaker co nejzákeřnější a já tady

mám na oba z vás jeden připravený.

U Míši mě v přípravě

zaujalo velmi, že vedle sebe stálo,

že chováte králíky a zároveň jste food

blogerka, tak mě napadlo, jak moc nebezpečné je,

že jste food blogerka právě pro ty králíky.

-No, tak pro králíky, které máte v králíkárně,

trošku jo, protože moje babička s dědou jsou

z klasické vesnice jihomoravské,

takže tam nám i lehce ukazovali,

jak králíka zabít, ale k tomu nebudeme úplně

zacházet, ale pro ty malé, kteří tady stojí

víc jak 2 500 a jsou z chovné stanice, úplně ne.

Je to ideální zvíře, nemusíte s ním chodit ven,

ale máte tam pořád někoho, kdo vás i poslouchá a dá se

naučit základní nějaké povely.

-Furt dupe, funí, my jsme králíka měli a když

u nás spal kamarád, tak říká, tohle byla

poslední noc s králíkem.

-Jak to? -Dupal a funěl.

-U nás ne, já ho mám volně puštěného.

-Tak jestli si myslel, že to byl králík,

tak je to v pořádku, že jo, samozřejmě, ale...

-Okay. Na Vás, Honzo, tady mám prokouknuto,

že jste náruživý amatérský astronom.

-No, jo, teď už jenom amatérský, no.

-Takže by mě vlastně zajímalo, co jste

ve hvězdách viděl na dalších 6 měsíců.

-Jo, to je nejčastější asi chyba, že si lidé pletou

astronomii a astrologii, ale přejdu to, jo,

jako beru to jako chybu v přípravě.

Astronomie je vědní obor, astrologie je pavěda.

-Já to vím. -Takže ve hvězdách jsem

na dalších 6 měsíců neviděl nic, nicméně kdybych

vzal teď aktuální oblohu, na co se lidé můžou

bezesporu podívat, tak v současné chvíli

je krásně vidět Venuše, to asi v současné chvíli

je vidět jako Večernice, to asi víte, že Venuše

je buď Jitřenka, nebo Večernice,

protože je blízko sluníčka, takže vždycky je buď těsně

před východem slunce, nebo těsně po západu,

ale v současné chvíli je vidět velice dlouho

ještě po západu slunce, takže doporučuju

pozorování Venuše. Dokonce pouhým okem, ten,

kdo má dobré oko, tak je vidět, že

jako uvidí, že to je doopravdy ploška

a není to hvězdička

a ještě je vidět Mars, takže určitě doporučuju

taky pozorovat Mars, to je v současné chvíli,

myslím, kousek někde v souhvězdí Býka to bude

vedle měsíčku, takže myslím,

že vlastně teď je jako příležitost,

dobrá příležitost, nebo minimálně včera byla

kouknout se ještě tady

na Mars a na Venuši. Jupiter už zachází příliš

to a on by byl vidět v dalekohledu ještě Uran,

ale to asi většina z vás nemá doma dalekohled,

kterým by se na Uran podívala, ale můžete zajít

na hvězdárnu samozřejmě, nejlépe na brněnskou,

hvezdarna.cz, že jo, to je nejlepší hvězdárna

samozřejmě, co tady máme, ale není špatná ani pražská,

takže můžete do pražské.

-Všecko, co jste momentálně řekl,

je irelevantní, protože vysíláme právě

za ty čtyři plus minus měsíce, takže co bylo

vidět včera, už nevidíme. -Jasně, jo, jo,

tak kdybyste chtěl za, jasně, no, kdybyste chtěl,

za co bude přesně až za jak dlouho.

-Řekněme, dva měsíce.

-Za dva měsíce, tak kdybychom se posunuli

v čase a řekli, že vysíláme za dva měsíce,

tak na obloze v té chvíli už budou letní souhvězdí,

takže bezesporu

jako nejvýraznější,

nejvýraznější hvězdy jsou na letní obloze,

tvoří letní trojúhelník,

nejjasnější je hvězda Vega, to asi znáte, že jo,

potom je to Deneb a Altair, což jsou nejjasnější hvězdy

souhvězdí Labutě a Orla

a dohromady tvoří letní trojúhelník.

Když byste jeli někam mimo město, což doporučuju,

protože ve městě není vidět vůbec nic,

někam do nějaké temné oblohy, já jedu za,

s kamarádem z pražské hvězdárny jedeme za měsíc

a s rodinami právě

na jedno místo, kde je velmi temná obloha,

jako vlastně na pozorovací expedici s dětmi na tři dny,

tak byste viděli krásně Mléčnou dráhu,

která právě prochází Labutí,

no a na té letní obloze je spousta věcí,

které je vidět dalekohledem alespoň malým,

takže jako třeba triedrem byste mohli v souhvězdí

Herkula vidět krásnou kulovou hvězdu M13,

ta je opravdu nádherná. Spousta takových věcí,

s těmi planetami to bude chudší v létě už, no, tak.

-S Vámi bych v létě randit nechtěl,

protože vy se koukáte pořád na hvězdy a vy byste se

nekoukal na dámu, že?

-Ne, my jsme byli specializovaní,

já jsem pracoval na hvězdárně,

takže my jsme byli specializovaní na to,

že k nám na naše demonstrace přicházely páry,

odcházeli jednotlivci, takže naopak právě.

-Jo, okay.

Kde v Čechách je

nejtmavší místo na pozorování?

-Asi v Ostravě, nebo teda v Ostravě, u Ostravy,

ne přímo v Ostravě, u Ostravy je kousek

v Beskydech je

oblast temné oblohy, ale strašně se to kazí

poslední dobou, jo, pořád se to kazí, protože

levné LED osvětlení si všude lidé instalují

a svítí s tím do noci.

Potom jsou nějaká pěkná místa ještě v západních

Čechách a my jedeme na Vysočinu kousek

od Slavonic, tam je takové místo, které,

protože to jsou vlastně, jsou to Sudety,

Tschechische Niederösterreich,

Böhmische Niederösterreich, tak, Böhmische

Niederösterreich, aby byl, to správně řekl,

tam byly vystěhované všechny rodiny jako

po válce a bylo tam pohraniční pásmo

a v důsledku toho tam

od Slavonic k Českému Rudolci není téměř

žádná civilizace a tam je také

velmi temná obloha. Ale jinak nejbližší

doopravdy temná obloha, kde se dá dobře pozorovat

a kde je tedy jako velmi narváno astronomy přes noc,

tak je parkoviště na Edelweißspitze,

což je pod Grossglockner, to je ta slavná horská cesta,

která se otevírá vlastně jenom od jara do konce léta,

protože potom zapadne třemi metry sněhu

a tam ve výšce 2 500 m je parkoviště,

kde parkují amatérští astronomové a je tam velmi

temná obloha. A potom, když chcete jet,

tak už musíte doopravdy třeba i z Evropy,

anebo musíte třeba na Kanárské ostrovy a úplně

nejlepší pozorovací podmínky jsou v Chile,

že jo, takže tam je

Evropská jižní observatoř, že jo, tak je v Chile

a tam jsou fantastický, fantastické podmínky.

-Takže kdybyste se, vážení diváci a posluchači,

dneska už nic nedověděli, tak minimálně pár tipů

na to, kde uspořádat letní rande pod hvězdami,

už jsme prošli.

Teďka k tématu, já jsem říkal,

že Vy jste dvě hlavní postavy společnosti Cognito,

jak jste mi před

natáčením řekli, dneska už vlastně dvoufirmí,

nebo soufirmí, tak mi pojďte firmu popsat

a popište mi zároveň i Vaše cesty do firmy,

kde momentálně jste. -Já jsem

firmu založil před 15 lety

společně s nějakými kolegy a jednou kolegyní,

s kterou jsem mezitím upgradl na manželku,

ale my už jsme předtím jako spolu žili delší dobu a

původně to byla digitální agentura,

protože v té době, my už jsme se předtím,

já jsem pracoval v nějaké jiné firmě a dělali

jsme podobné věci a já jsem prostě potom

vlastně vykoupil divizi a založil jsem si tady

divizi, že jsem si půjčil na to peníze od investora,

který byl můj kamarád, a

my jsme založili digitální agenturu a poměrně

rychle jsme narostli.

Kromě toho, že jsme ji založili v roce 2008

a první rok byla krize, takže jsme málem zkrachovali

a už jsem právě psal i

tomu kamarádovi a říkal, hele, to asi nevyjde

a on říkal, tak to ses posral,

to teda v žádném případě, to teda vyjde,

milion je v tom, tak jsem říkal, dobře, vyjde. Takže

to musím, Tomáši, děkuju za motivaci.

Takže v důsledku toho jsme to přežili a narostli

poměrně rychle, rychle jsme získali klienty,

tenkrát to bylo všechno o webech, že jo,

takže vlastně digitální agentura vytvářela webové

prezentace, což dneska už jako nikdo nedělá,

že jo, jakoby prostě, nebo

není to jako úplně gró té naší, té naší práce.

Bylo to období toho výkonnostního boomu,

boomu výkonnostního marketingu, všichni všechno

tlačili do výkonu a dělaly se prostě webové

prezentace, dělali jsme pro Stock, pro T-Mobile, jo,

takže jsme poměrně rychle narostli.

Měli jsme tam strašně šikovné kolegy,

doopravdy dá se říct jako hvězdy svého času úplně

nejvyššího kalibru, že jo, Adam Hrubý s námi začínal,

což je vlastně jeden jako z nejvýznamnějších kreativců

naší generace bezesporu,

v současné době v zahraničí už

a potom, jo, dva Petři, jeden ještě grafik,

druhý jako výborný softwarový vývojář,

takže jsme měli jako doopravdy

špičkový tým jsme měli.

No a postupem času, přes, jak to firmy mají prostě,

up and down, up and down, že jo, tak já jsem potom

založil ještě nějakou jinou firmu na umělou inteligenci,

tu jsem potom zas prodal a to jsem měl potom takové

low, protože člověk jako po vrcholu přichází vždycky

jako propad, že jako prostě to tak je

a, no a pak přišla Míša. To jsme se o tom právě

bavili, takže vlastně já jsem...

-Potom bylo velké high.

-To bylo potom, jo, Míša je velmi energický člověk,

ji teda přivedl kolega... -Je to tak.

-...který je s námi pořád jako vlastně i velmi dobrý

kamarád a

vlastně z toho i vzniklo to rozdělení na ty dvě

firmy, protože jsme se zaměřili software,

tu softwarovou část na vývoj jako velkých

systémů, ne prostě webů a všech tady těch věcí,

to jsme úplně opustili, protože to z našeho

není práce pro profesionální vývojáře

ani pro kohokoliv, kdo by se chtěl nějakým

způsobem vážně zabývat něčím,

to je zábava spíš jako prostě dělat nějaké malé

webovky, nebo něco takového,

takže ty zakázky jsou miliony,

co dneska řešíme softwarové.

No a Míša si vzala na starosti celé

marketingové oddělení,

takže to, jak to tam vyhodila všechno

a předělala, to vám řekne ona, že.

-Vypadám trošku jako kat, že.

No, tak moje cesta vůbec do oboru je mnohem kratší,

jako v roce 2008 já jsem byla ještě na základní

škole, no a nicméně

myslím si, že takové jako první poznání jako

marketingu obecně tak bylo v roce 2016,

bylo to v Groningenu, v Holandsku, na univerzitě,

kam jsem jela na Erasmus, kde jsme měli mezinárodní

marketing a začalo mě to tam bavit,

protože je to oblast, která je hrozně široká

a já jsem si mohla vybrat, co chci dělat.

Nemám moc ráda hranice, nemám moc ráda pravidla

a o tom marketing je a potom jsem vlastně

začala chodit na Digisemestr,

kde jsem zjistila, kterým směrem chci jít,

šla jsem do první brněnské agentury,

se kterou jsme se domluvili, která je Facebook

vlastně partner. To znamená, že jsme měli

mnohem lepší přístup k věcem a podobně,

začala jsem tam jako úplný junior,

během pár měsíců jsem se vypracovala na seniora,

měla jsem na starosti mezinárodní klienty

s milionovými rozpočty měsíčně a tak nějak

ale během té cesty jsem si začala uvědomovat,

že jenom taková ta čistá klikačka mě nebaví,

protože se všechno automatizuje a ono to bylo

vidět v tom roce 2017 a když jsem se srovnávala

s kolegy, kteří tam byli jenom třeba o tři roky déle,

tak byli zvyklí všechno manuálně nastavovat

a já už jsem tam všechno dávala prostě auto-bit,

auto-placement a věděla jsem,

že to není to, co úplně chci,

i vzhledem ke svému ekonomickému vzdělání.

Takže jsem se začala víc posouvat na roli

toho konzultanta, client partnera

pro ty mezinárodní firmy, no, ale v roce 2020,

jak se všechno prostě měnilo,

tak jsem právě s kolegou často chodila

jako na víno a bavili jsme se, tak jsem mu říkala,

okay, tak proč nenapsat do Cognita. Přidala jsem

trošku brněnského hantecu do e-mailu,

druhý den jsem šla na pohovor,

tam jsme se domluvili a za dva měsíce jsem

byla v Cognitu. A na začátku v Cognitu bych

jako tenkrát si neřekla, že za dva roky budu vlastně,

nebo dva a půl roku budu tam, kde jsem teďka

a začalo to tím, že jsme reorganizovali

marketingovou divizi, chtěli jsme ji už od začátku

někam posunout, protože ten výkon jako

takový prostě není ono, ono je to spojené

i s tou dynamikou vlastně toho oboru jako takového.

Jako v roce 2008 ten digitál a celkově

digitální agentura dávala smysl,

protože to byly digitální služby a ten internet

a v podstatě Facebook, všechny ty věci byly

na začátku, takže se to dělalo všechno digitálně,

ale teďka myslím si, že do budoucna to nedává

smysl a ono nám to slovo „digitální" u té

marketingové agentury celkem ubližuje a chceme

dělat marketing jako všeobecně.

Chceme dělat marketingové strategie,

protože to není jenom reklama a chceme se posouvat

právě tímhle směrem ke strategiím,

k vizuálním identitám a podobně.

-Já jsem v přípravě našel jako velmi silné prohlášení,

bratři Slováci, omlouvám se za slovník,

ale v Čechách to fakt neznamená tolik, co u vás.

Já si to tady dovolím odcitovat tak,

jak to tam bylo napsáno, protože to vlastně se mnou

velmi, velmi, velmi rezonuje.

Každej kokot si myslí, že je marketingovej

specialista." -Je to tak, je to tak a vidím to čím dál

tím častěji a setkávám se s tím vlastně u svých

kamarádů, kteří mají třeba startupy,

nebo vlastní byznys, tak člověk, který si

udělá jeden online kurz, si myslí, že je marketingový

specialista. Za prvé si udělá online kurz na to,

jak nastavit Google reklamu a člověk, který absolvuje

Google garáž, není specialista a za druhé,

to, že člověk umí nastavit reklamu a umí dělat

nějaké promo, to neznamená, že umí marketing, jo.

Je to 1/8 celkového marketingu.

V okamžiku, kdy člověk nezná to, co je nad tím,

což je targeting, je to vlastně segmentace,

targeting, positioning, umět si nastavit cíle,

tak to není marketingový specialista a

tito lidé v České republice speciálně tak kazí

vlastně pověst toho marketingu.

Není to jak na západu, kdy marketing

je i samostatně studující obor, jo,

na vysokých školách a všechno, tady

je to prostě, každý poslední člověk

dělá marketing a každý si myslí,

že dělat marketing je strašně jednoduché,

že napíšu jeden facebookový příspěvek zasponzoruju

reklamu, už umím celý marketing, o tom to není.

-S tím se z vlastní zkušenosti nedá nic

než souhlasit. Jenom mi teďka napadá

otázka, mám malou, nebo střední firmu,

dojíždějí mi vlastně stávající kanály

a tak tuším, že bych nějaký marketing

začít dělat měl. Jak poznám, že ten,

kdo sedí proti mně, není kokot?

-Tak spíš ten, byl ten kokot,

kdo Vám neřekl včas, že máte dělat ten marketing,

když už Vám to všechno dojíždí.

-To může být moje,

no ne, to může být, to mi nemusel nikdo říkat,

to může být moje nedůvěra, já takových lidí jako

relativně konzervativních mám hromadu, může

to být třeba i ten Covid, nebo momentální krize.

Doteďka to jelo na referencích,

měl jsem narvané fabriky,

vlastně jako investovat dál mi nedávalo smysl,

protože bych musel investovat někam,

kam mi třeba ani osobně nebylo příjemno.

Teď mi to celé popadalo a já jako hledám,

jak z toho ven,

no a teď se proti mně střídají ti jednotliví,

kteří říkají, že moje zářná budoucnost

přijde už pozítří. Tak jak poznat,

kdo teda z nich je ten, se kterým já bych se měl

doopravdy bavit?

-Já zase začnu od těch úplně nejnižších,

jako tu největší selekci děláte mezi těmi lidmi,

když se jich zeptáte,

co vlastně dělají, nebo co je pro ně nějaké

to KPIčko a člověk, který vám řekne,

že dělá výkonnostní kampaně a že jeho KPIčkem je CPC,

tak je to automaticky prostě blbost.

A ono začínat vůbec s tím, že se dělá výkonnostní

marketing, je rovnou jako takový red flag, jo. Člověk,

který za vámi přijde, tak ho musí zajímat,

co děláte, kdo je vaše cílová skupina,

jak máte nastavený obecně jako brand,

jak máte nastavený targeting, jaký máte

obchodní model. To je to, co my jako hodně řešíme

s klienty, my jdeme do hloubky, my se ptáme,

jestli ten člověk na té straně druhé

to má vlastně správně spočítané,

protože pokud to nemáte správně spočítané, nevíte,

jakou si můžete dovolit investici, neznáte,

pokud začínáte, bod zvratu, nebo prostě nevíte,

nemáte to jako dané dohromady, tak když

vlastně ten člověk z té agentury,

nebo freelancer se vás neptá na tyhle detaily,

tak je to takový jako red flag. Já mám, jako

proti freelanceru obecně nic jako nemám,

ale mám spoustu jako známých lidí,

kteří jsou dobří freelanceři, ale jsou

to lidé, kteří mají takové to omnichannel myšlení,

že minimálně ví, že se neřeší jenom jedna

platforma, ale ví, že se musí toho klienta

ptát právě tady na ty detaily,

protože to je ta strategie nadřazená potom tomu,

jak on dělá tu svou vlastní práci.

-Než se dostaneme k tomu teda, jak

to má vypadat dobře, tak abychom nenechali Honzu

dlouho mlčet... -To je v pohodě,

já budu mlčet rád.

-My jsme si to tady teďka vyměnili,

většinou je to naopak.

-Jo, jo. Mě napadlo, že vlastně do jisté míry

je podobná situace ohledně lidí i v IT,

protože já jako externě vidím,

že kdo má pár online kurzů, tak se nazývá juniorním

programátorem. -To je bezesporu pravda,

ano, již nemáme juniorní programátory u nás ve firmě.

-Okay. Co možná s tím?

-Co s tím, obecně přinesla to konjunktura,

prostě obrovská poptávka po IT specialistech jako

v minulé jako té dekádě celá, která tady byla,

a ta doba teď momentálně končí.

Jsme poměrně v revoluční

době, kdy si myslím, že je poměrně srovnatelná

příchod jako generativních modelů umělé inteligence

jako mění paradigma vnímání hodnoty práce,

dá se říct a je to velice podobné jak v době,

kdy se zaváděl internet. A myslím si, že

v současné chvíli hodnota té práce především těch

juniorních vývojářů bude výrazným způsobem a rychle

klesat, takže takový ten trend, kdy,

který byl především v posledních pěti letech,

kdy středoškoláci dělali vysokoškolskou práci

a tím nechci, nemám nic proti středoškolákům, jo,

prostě to není o tom, jo, ale to řeknu na kameru,

prosím vás, za čtyři roky na střední škole se

nenaučíte vysokoškolskou matematiku, nenaučíte, jo,

tak je to prostě, prostě realita, jo.

A na algoritmizaci a tady na tyhle věci,

návrhy systému, prostě to potřebujete mít

teoretické základy obrovské, já dělám v

softwarovém vývoji 25 let, jo, profesionálně,

sám jsem začínal jako juniorní programátor, v roce

93 jsem měl první brigádu, kdy jsem něco prostě...

-Ještě na Fortranu, ne? -To jsem v Accessu,

nebo v čem to bylo, šílené, jo, takže,

takže vidím, co se s tím oborem stalo a ten

prostě a vidím to na pohovorech, že jo,

jak ti lidé chodí vlastně, jak se to postupně

prostě posouvalo

a vlastně stačilo ovládat, posunulo se to tam,

že se z vývojářů staly modré límečky,

které ovládaly soustruh, byly to nové modré límečky,

až na výjimky, kteří byli inženýři pořád, jo.

Myslím si, že je docela velká pravděpodobnost,

že v důsledku nástupu,

neříkejme tomu inteligence, ale prostě těch pomocných

nástrojů, které umí generovat kód, dá se říct,

nějakým způsobem, tak že

to neohrozí inženýry, protože ti to budou používat

ke zvýšení své efektivity

a ono to ve finále neohrozí úplně ani ty středoškoláky,

jenom to srazí ty jejich mzdy na reálnou úroveň,

protože ono to zvýší jejich efektivitu a jestli si

budou chtít respektive udržet ty mzdy, které mají,

tak budou muset dělat dvakrát tolik práce,

nebo třikrát a budou se muset naučit užívat

ty podpůrné programy a inženýři je budou

kontrolovat, jo. Takže bude nějaký návrh,

který bude generální jako návrh nějakého softwaru,

který zpracuje inženýr, který tomu doopravdy rozumí,

nebo magistr, nechci nikoho, nebo Ph.D.,

to záleží na tom, jak daleko dojde,

třeba i docent může být, to je jedno, ale prostě

člověk, který doopravdy zná návrh jako prostě

toho softwaru, umí algoritmizovat a všechny

tyhle věci a pak budou dělníci,

kteří to s pomocí nějakých robotů udělají.

A to je podle mě zcela v pořádku,

ale ta disproporce těch mezd a vzdělání a schopností

byla daná tím, že vlastně

byl nedostatek lidí, takže jste vlastně

přepláceli jako brutálním způsobem

jako nedokvalifikované lidi, jo, tak to bylo, no.

-Tohle se říká, já vlastně jako mám

chuť s tím i souhlasit, mě,

proč to tady chci ještě víc rozpitvat, je,

mě na tom baví, Vy jste postavil už jeden,

říkejme dnešní terminologií, technologický startup.

Možná se můžete pochlubit, co to bylo.

-A tak můžu, jako Gauss Algorithmic jsem založil

společně se stejným investorem jako Cognito a

s kolegou Jiřím Polcarem, který tam pořád je,

a jsem ho prodal

a zaměřovali jsme se na velká data a umělou

inteligenci, ale dá se říct, že jako prostě to,

jako že bych se chlubil, to nebyl žádný velký úspěch,

dá se říct, protože my jsme dělali service,

ne produkt, produkt, jsme zkoušeli,

ten vývoj produktu se nám několikrát vlastně nějakého,

který by se dobře škáloval, tak se nepodařil,

protože jsme nebyli na trhu příliš brzo a musím říct,

že z dnešního hlediska, protože firma pořád běží,

Gauss a daří se jim se jako dělat jako prostě doopravdy

práci servisní, to znamená jako,

prodávat služby, tak z hlediska toho,

co se pokouší o produkt, je prostě bohužel

pro všechny tady tyto firmy, které jsou

malé a snažily se vyvíjet vlastní AI produkt,

tak pro ně je to konec, protože tady se vlastně

zlomil, došlo vlastně během čtyřech měsíců

k uvolnění velice levného nástroje,

který se velmi lehce implementuje a každý,

já jsem napojený na ty kanály,

takže mně každý den dojde pět produktů,

které implementovaly nějakým způsobem ChatGPT,

Midjourney a další prostě věci, které,

jako prostě nástroje, které jsou momentálně

dostupné a to je nedohnatelné,

protože ty nástroje nejsou založené na tom,

že by je naprogramovali zásadně chytřejší lidé

než ti lidé, kteří se doteďka snažili to dělat

jinak, ale jsou založené na brutální výpočetní síle,

která není dostupná normálním lidem. Takže

tady se vlastně došlo k jakýsi na jedné straně

díky těm nástrojům k demokratizaci těch jako

k použití té umělé inteligence, dá se říct,

mezi jako masou, na druhou stranu došlo k

vlastně k oligopolu, oligopolizaci toho trhu,

protože ty nástroje nikdo jiný, kromě, dejme tomu,

pěti největších IT firem na světě, nikdo nebude mít,

protože nemá tu volnou výpočetní kapacitu

a peníze na to. Takže Microsoft samozřejmě

na tom neuvěřitelným způsobem je vítěz

vlastně současné doby,

v Americe získává Bing jako prostě jako desítky

procent na úkor Googlu, takže pro Google

je to obrovský problém, snaží se to dohnat,

ale Google na to má, Amazon na to má, že jo,

Facebook na to má

a teď se vlastně čeká,

což je asi jako vlastně největší otazník,

ale zároveň se říká, že to může být ještě větší,

větší, větší revoluce, protože se čeká,

co udělá Apple a Apple dlouhodobě krom toho,

že investoval do toho, že má jako prostě ty peníze,

že jo, a má vlastní platformu,

má výpočetní kapacitu a má inženýry,

tak on má ještě vlastní hardware.

Má vlastně tu vlastní architekturu,

která je výpočetně velice silná, a momentálně

jsou v té odborné komunitě, v které se pořád ještě

nějakým způsobem pohybuji, když už jsem z toho jako

vypadl, ty názory takové, že

je vysoce pravděpodobné, že Apple představí

jako on device tady tuhle, tyto modely inteligence.

To znamená, že budete mít hodinky, nebo televizi,

ve které ten model nebude napojený na cloud,

protože ten model, když ho jednou vypočítáte,

tak on není tak veliký, on má třeba jako několik

desítek GB a pokud máte dostatečnou,

dostatečnou výpočetní sílu, která s ním je schopná

pracovat přímo v tom devicu, tak je možné,

že by s ním byli schopní pracovat a pokud oni

toto dotáhnou do doopravdy

koncových zařízení, tak to může být totální

změna paradigmatu jako vlastně v používání

koncových zařízení, protože na ně budete mluvit

přirozeným jazykem, jo. Je si vlastně třeba

uvědomit, jaký je ten vývoj,

co to vlastně, nechci být moc dlouhý,

jo, ale asi to možná vysvětlím jako vlastně,

co to vlastně znamená, protože když já jsem začínal

s počítači, což bylo v osmdesátých letech,

tak jsme používali buď Assembler,

což je strojový kód toho vlastně toho počítače,

takže se píše něco ve strojovém...

-Tomu jsem nikdy nerozuměl. -Jo, takže tam byly takové

příkazy jako MOV, JMP a spol.

prostě a přerušení, jo, prostě, takže tam se

pracovalo tady s takovým způsobem,

ale bylo to prostě, mluvili jsme nějak k tomu,

k tomu počítači, nějakým způsobem,

nějakým jeho způsobem, prostě jeho jazykem,

kterým ten počítač mi rozuměl díky tomu.

Ta generace před námi, která byla, tak ta používala

děrné štítky, to asi si pamatujete,

že na základní škole většinou,

když jste chodili a vy jste asi chodil v té době kdy já,

tak tam se to používalo, jakože se na to potom psalo

a různě ukazovali, jo, protože to byly,

bylo to na vyhození, že jo. -Já jsem ještě

zažil jedna semestrální cvičení na děrných štítkách.

-Jo, jo, jo. A ještě předtím to byla ta generace,

která to vlastně všechno vymyslela,

těch géniů, na kterých vlastně my dneska stojíme.

To je von Neumann, Richard Phillips Feynman,

jo, prostě, tak ti používali děrné pásky

takové ty dlouhé, prostě na tom vypočítali

atomovou bombu na tak jednoduchých počítačích,

že byste si prostě jako prostě mechanických

počítačích vlastně svým způsobem,

no, ale potom se to postupně posunulo.

Začaly vyšší programovací jazyky, takže když se

došlo jako už na střední, že jo, tak tam už byl

Pascal, jo, vlastně začalo se, začal Basic,

jo, prostě a to je posun k tomu, že už mluvíte trošku

jako člověk na ten počítač.

-Takže finále bude jak Návštěvníci.

-Ale finále je přesně o tom, že se to postupně

posouvalo k dalším a dalším.

Třeba Python je skoro angličtina, protože

to vzniklo jako prostě jako výukový program taky,

takže vlastně, ty jo, když umíte anglicky,

tak čtete kód Pythonu, jo, není to takový problém,

proto to má takovou adopci, protože jako kdo

umí anglicky, tak si tam jako vlastně,

aha, tak tomu rozumím. No a teď se to posunulo

k té poslední fázi a ta poslední fáze je

přirozený jazyk. To znamená, že počítač vám

i vám, který neumíte to prostě s, není to o tom,

že musíte umět tu syntaxi, ale máte schopnost

algoritmizace v té hlavě a jste schopný dobře popsat

tomu počítači, co po něm chcete.

To je jak s dítětem, že jo, prostě když dítěti dobře

nepopíšete, co chcete, nemůžete se divit,

že nebude dělat to, co jako prostě,

že nebude očekávaný výstup, že jo, je to stejné jako

samozřejmě od lidí ve firmě, kdekoliv.

No a teď prostě, teď je ta fáze,

kdy to bude odlišovat to, jestli vymyslíte dobře

třeba jako prostě ten základní postup, jo.

Takže teď jsem si do půlnoci já třeba hrál

tady s Midjourney, jsem tady posílal kolegyni

jako potom, co jsme, jako co jde vytáhnout

z toho, můžu vám potom ukázat,

jsem třeba Putin rozjímající nad budoucností

ruského národa se mně podařilo docela pěkně.

Sedí na zlatém toaletě,

je to hluboká díra tam pod ním, takže tak,

to jsou jako prostě, ale popisujete to takovýmto

způsobem už dneska, že jo. A na druhé straně je stroj,

který vám rozumí.

-Vy jste mi říkali, nebo psali, že tyhle

technologie už dáváte i do klientských aplikací

jak na front endu, tak na back endu.

Jak si to třeba mám představit?

Řekněte mi nějakou typickou appku.

-Máme, je to na dvou úrovních, jo, jednu,

to Vám popíše asi spíš Míša,

na vývoji to použijeme ke dvou věcem,

jednak nám to jednak zjednodušuje práci

při čištění dat třeba. To znamená, teď jsme

to zrovna použili například na to,

aby to z přirozeného jazyka, kde máte popisy

nějakého zboží, Vám vytáhlo parametry,

které kdybyste dělal ručně, tak se zblázníte, jo.

To znamená, modro-hnědá šála a potřebujete z toho

vytáhnout, jednou je to modro-hnědá, jo,

potřebujete vytáhnout do filtru něco.

Tak to je prostě porod, jako prostě v tom tohle

to umožňuje, jo. Takže to je jedna věc, čištění

a druhá věc je, že to vývojářům

dneska napovídá kód. A když to umí využívat efektivně,

tak prostě třeba 60 % kódu napíší,

napíše za ně umělá inteligence, oni si

to jenom zkontrolují. Samozřejmě má to svá úskalí

a ta jsou jako obrovská, že jo, protože jako založil

jsem Gauss Algorithmic, tak prostě Gaussova křivka

je má oblíbená, jo, prostě, takže...

-Teď na ni myslím. -Ty schopnosti těch lidí

intelektuální jsou prostě jako pevně dané,

je tam někde jako, nejvíc je jich kolem té stovky,

jo, prostě ten střed a na...

-Míněno IQ. -IQ jako prostě,

ale já to, nejde o IQ, jde prostě o to,

jako IQ je komplexní věc, jo, prostě, ale doopravdy

jde o to, jestli můžu dobře pracovat,

navrhovat nějaké složitější systémy,

anebo vůbec si uvědomuju důsledky svých činů, jo,

prostě, když to takhle řeknu.

A problém jako obecně jako asi nás tady jako Míši,

mě, jako prostě vůbec ve firmách, kde my děláme,

my se moc nedostáváme k hovorům s lidmi,

dejme tomu, pod 120, že jo, protože u nás nepracuje

nikdo takový, jo. To není jako chlubení,

ale tak to prostě je, protože ti lidé musí projít

nějakou selekcí a než se tam dostanou,

tak prostě to. No ale ono se to v některých

firmách dostane do ruky těch lidí,

kteří si ty důsledky samozřejmě ne.

Takže já už jsem slyšel doopravdy,

jako s hrůzou jsem odešel z jednoho meetupu,

kde prostě člověk, který jako vůbec programovat

neuměl, vykládal, že s tím generuje SQL

query a pro zákazníky a že s ním dělá data mining,

jo, tak to jsem říkal doopravdy,

to je firma, která jestli toto pouští

na zákazníky, tak jako jednak je

to na prokurátora podle mě, protože to může mít jako

fatální důsledky a za další, vůbec netuší,

co dělají, jo. To se nesmí dít tady tohle

to a to nebezpečí je obrovské, jo. To znamená,

že to začnou lidé používat

a můžou to používat velice jako účelně,

můžou to používat třeba k podvodům, jo,

protože se naučí to ohýbat určitým způsobem a už se

to dneska děje, je prostě obrovský problém,

že to třeba perfektně generuje hlasy, jo.

To znamená, generuje to doopravdy hlasové

automaty, které se s vámi v reálném čase baví jakoby

z banky a chtějí z vás vytáhnout, chtějí z

vás vytáhnout informace.

-Naštěstí čeština pořád není ideální.

-Čeština funguje úplně výborně.

-Jo? Tak já koukám na špatné modely.

Abychom se dostali k Vám, jak teda, jak teda využít

to, co máme dneska k dispozici,

v rámci marketingu?

-V rámci marketingu to hlavně využíváme

na začátku v těch počátečních fázích.

Je to na různé moodboardy, na zjišťování takových

těch prvních nápadů, těch prvních brainstormingů,

protože ty brainstormingy zaberou strašně moc času.

Já neříkám, že to je špatně,

ale ono občas vyloudit nějaký fakt dobrý nápad

dlouho trvá a takhle když my dokážeme správně zadat

nějaký dotaz, nebo něco, tak ta umělá inteligence nám

dokáže dát takový ten prvotní zážeh,

proč to vlastně udělat, jak to udělat,

ale je důležité, že lidé nesmí zapomínat na to,

že ta umělá inteligence není všemocná a nemá

to být jejich pán. Má to být jejich dobrý

sluha, který jim pomůže v té počáteční fázi,

ale zbytek si musí pořád udělat sami.

Na marketingu tím, že vlastně děláme

jak marketingové strategie, tak nám to pomáhá

při různých workshopech ještě domýšlet věci,

abychom na nic nezapomněli, je to totiž super i takový

kontrolní faktor, jestli jsme něco

nezapomněli, tak to zkoušíme, ale i potom,

když děláme nějaký design, tak právě na tvorbu

nějakých dílčích prostě ikonek, nebo něčeho,

čím ten designér nechce ztrácet čas, protože lidé

právě jako v marketingovém sektoru jsme často hodně

kreativní a neradi se zadrbáváme takovými těmi

činnostmi, co nás fakt nebaví.

Ať už je to tvorba ikonek, nebo takové ty první nápady,

takže se to snažíme dělat tímhle stylem,

máme přímo prostě kolegu, který miluje tady všechny

tyhle ty a tady ty technologie,

takže on má na to udělaný i máme jako plán dlouhodobý,

takový akční, jak to dát do všech těch

jednotlivých částí marketingu a snažíme se

to implementovat čím dál tím víc, protože chceme,

aby lidi práce bavila, aby se realizovali

a ty věci, které vám dokáže pomoct udělat umělá

inteligence, tak ať dělá.

-Super. Abychom nezakecali vlastně to hlavní téma,

které si necháme do

poslední části.

Já jsem říkal do úvodu, že je dobré se podívat

na to, proč Vy dva zrovna jste v jedné firmě,

proč Vy dva, IT a marketing, vidíte,

nebo mezi IT a marketingem vidíte nějakou spojitost.

Já bych to rád zasadil do nějakého konkrétního

případu třeba mé cílovky.

Na Vašich stránkách jsem objevil, že taky jako

spousta lidí třeba v rámci

IT, nebo té Vaší kódovací části digitalizujete firmy

a tak, tak si pojďme říct, že mám výrobní firmu,

potřebuju navrhnout nějakou appku,

která mi pomůže s interfacem, automatickým

interfacem vůči mé klientele.

Jak to udělat tak, aby to teda ve finále

doopravdy fungovalo a abych nepřišel jenom s nějakou

utkvělou představou, že teda appka musí procesně

něco splňovat, ale jak to má být skutečně

můj výdělečný nástroj? A trochu tuším,

že tady ten marketing nebude úplně od věci.

-To je v podstatě takový standard,

se kterým za námi chodí klienti,

s tím že přijdou, že chtějí appku,

nebo chtějí mít nový web, chtějí mít nový e-shop,

ale my začínáme těmi dotazy, jestli ví,

kdo je jejich cílovka, jestli ví, jak ten produkt

má vypadat, komu to prodávají,

co to má dělat a jaké mají lidé problémy a podobně.

A vlastně dostáváme se k tomu, že většinou lidé,

kteří přijdou tady s tímhle požadavkem,

tak jsou hodně technicky založení,

vidí ten svůj produkt a jsou takoví jako product

oriented, ale už zapomínají...

-To je jasné, protože pro mě je nejdůležitější

je tlačítko červené vpravo nahoře.

-Je to tak, je to tak. A právě my se jim snažíme

v první chvíli vysvětlit a hlavně potom si

to všichni uvědomí a začínáme tím marketingem,

že je důležité začít nějakým průzkumem, jo,

je důležité se dívat na ten trh, není,

jako vždycky je lepší hledat produkt pro zákazníka

než zákazníka pro produkt, protože si tam ušetříte

spoustu času, ale i peněz. A na začátku se snažíme

dělat hodně workshopy, na kterých právě tyhle

věci rozebíráme, protože právě pro

ty technicky smýšlející lidi je strašně těžké

pochopit to, že jejich zákazník sice může mít ráz

všechna USPčka, je to krásné,

je to jedinečný produkt, ale on přemýšlí víc

emocionálně než racionálně a on potřebuje vědět,

co to ten produkt splňuje. A začínáme tady tímhle,

pokračujeme nějakými prostě user stories,

emočními věcmi, protože i ten produkt

tak musí být poskládaný a vlastně na začátku

zjistíme tady tyhle věci. Potom je nějaká

ta fáze tvorby produktu a vlastně už v té finální

fázi tvorby toho produktu zase přichází marketing,

kdy už ať je to ta technická stránka,

kdy ten produkt musí být udělaný tak,

aby my bychom byli schopni ho dobře doměřovat,

což se docházíme jako úplně do těch detailů,

tak je tam mezi tím samozřejmě i nějaký pricing,

nějaká prostě distribuce a všechny ty jednotlivé

aspekty. Takže ten marketing prolíná

ten byznys od začátku až do konce.

-To znamená, typický marketing podle Kotlera,

ne tak, jak se marketing vnímá v rámci Čech, jo.

Bavíme se o pěti P.

-Je to tak. -První co, když Míša přišla,

tak jsem jí vrazil do ruky bichli Kotlera a říkal jsem,

a tady tohle, to je pořád pravda.

-Je to tak, ale trošku jsem Honzu překvapila,

protože tím, že mám ekonomku,

tak Kotlera znám moc dobře a nekončím na čtyřech P,

což je vlastně,

což mě vlastně štve teďka na vysokých školách,

my jsme na škole měli jenom jeden předmět,

marketing, my jsme řešili čtyři P pouze a řešili

jsme to jenom teoreticky. Ten člověk byl teoretik

a potom v rámci jako doktorského vzdělání,

tak já jsem vlastně učila marketing toho člověka,

který mě měl zkoušet z marketingu, což je smutné,

ale jinak místo Kotlera tak myslím si, že novodobě

je Mark Ritson takový hlavní hlas marketingu,

který se nebojí jít a říct vám, co je,

jak on říká svými slovy, bullshit a co ne,

takže, a umí toho Kotlera dál rozpracovat,

umí s ním pracovat, říká vám, co tam

je důležité, ale má tam i ty insighty,

které získal díky těm svým konzultačním činnostem

a vůbec práci v tom marketingu jako takovém.

-To je v pohodě, to já vůbec nerozporuju.

Mně přijde, že když člověk vůbec ví o existenci čtyřech

P v marketingu, tak ví o třech víc,

než se standardně ví.

-Je to tak. -Protože pro mě marketing,

tak jak je v Čechách pojímaný, tak je to spíš

propagace než cokoliv jiného.

-To je bohužel pravda. -Je to tak, vy děláte

ty ošklivé reklamy, co mě všude pronásledují

a podobně, ale když jako člověku ukážu, hele,

tady je Snickerska, tohle je marketing, to,

jak to vypadá, to, jak se to prodává, to,

že každý zná ten slogan a to samé Coca-Cola,

to je prostě, to jsou ukázky toho

marketingu a já se to snažím těm lidem jako

vysvětlovat, což je jeden z našich cílů.

Minimálně u našich klientů se snažíme jim

vysvětlit, že marketing je opravdu důležitý a není

to jenom ta propagace.

-Na co Vás teda vůbec potřebuje ve firmě?

-No, jo, jo. No, v marketingové na nic už,

to už jsem předal. Takže tam už jsme...

-Takže Vy zhmotňujete to, co...

-Je to prakticky tak. Já samozřejmě jsem dělal

dřív obojí, takže jako k tomu dodám,

já vždycky říkám a vždycky jsem to jako tady

říkal kolegům na marketingu,

že marketing je odbyt, tak jak to je prostě

baťovsky, staré, to je prostě,

já na tom trvám. To znamená, je to obchod,

průzkum trhu, ten říká, obchod říká jako

vlastně výrobě, že jo, co má dělat

a to je marketing, to je součást prostě toho.

Jestli to někdo takhle nedělá,

tak to dělá prostě na 100 % špatně, jo,

prostě na 100 % špatně, tam není vůbec žádný ten.

A druhá věc, kterou my, to dělám často já,

protože já jsem na čísla, my nevezmeme každý,

jako že za námi přijde ten člověk a řekne, že jako,

hele, tak to začněte dělat, jo.

Protože my především jako u těch větších projektů

jako počítáme návratnosti, že jo, a jako stane se

to jako spíše jako u větší, u většiny zakázek řekneme,

že to nechceme, protože tam nevidíme

tu možnost toho, že by to uspělo,

k tomu se asi jako dostaneme,

protože ono samozřejmě z pozice Snickers

a Coca-Coly se uvažuje jako výrazně jinak než z pozice

Franty Procházky, jo,

prostě z Velkých Němčic, tím jsem nechtěl se dotknout

Franty Procházky, on tam určitě žije,

teď tam jezdím na kole, no nic, dobře.

Takže prostě nějakého imaginárního člověka s malou

firmou z malého města a

jako prostě ta další věc je, že prostě někdy

to prostě je sice velká zakázka,

ale nevychází. Takže prostě jako se stane,

že uděláme prostě byznys plán, my na to máme nějaký,

tak jak jsem dřív dělal v investiční společnosti,

tak prostě mám nějaké mustry, takže prostě spočítáme a

když to nevychází, no, tak prostě řekneme,

že do toho vůbec ty peníze nemají investovat,

že si je mají radši užít, protože typicky za námi

přijde člověk, to se mi stalo minulý rok,

někdy myslím kolem Vánoc, že jo, přišel člověk,

který měl zděděné rodinné peníze a měl kolegy,

které jako nějací jako vymýšleli startup,

já jsem mu říkal, ať si radši ty peníze užije,

protože jako radši, než je tady jako prostě,

protože to nedávalo, jo, prostě když nedávalo

to smysl, jo. A teď si jako prostě,

je to velmi časté, jo, vlastně jste jako,

to je nejhorší, že jste třeba už zajeté firmy,

která je velká, má obraty miliardy,

v desítkách miliard a rozpouštíte,

rozjede se nějaký projekt a vlastně,

vlastně vám už jako řekne, tak a teď nám ukažte,

kolik jako můžete tady investovat do téhle části,

oni, to nemáme spočítané, že jo.

Takže to je druhá věc, no. A jinak, co se týče vývoje,

my si půjčujeme od Míši UXáky, že jo,

my bez nich nemůžeme fungovat, oni nám vlastně

připraví komplet celou tu věc a vývojáře tohle

nezajímá, vývojář prostě vezme tady

ty věci a vyvíjí, jo.

-Poslední otázka dneska,

Vy už jste na to taky tady párkrát narazili.

V rámci toho, jak se tlačí ty univerzální

pravdy do světa,

tak velmi pravděpodobně ty malé a střední firmy

dělají hromadu věcí blbě, protože ten marketing

je připravený na rychloobrátkové zboží,

velké objemy peněz atd. atd.

Občas tady pokládám otázku a položím ji i Vám.

Mám malou, nebo střední výrobní, nebo stavební firmu,

co velmi pravděpodobně v marketingu dělám blbě

a co je naopak to, co bych dělat měl

a co mi zatím velmi pravděpodobně nikdo neřekl,

co jako sedí mně a té velikosti

a zaměření firmy?

-Tak většinou v prvním, první případ je,

že vůbec nemáte strategii, což je úplný základ.

Já tomu věřím, že u těch malých,

středních podniků je to horší, nebo respektive

je to tak, protože ono i když jdete na nějaký,

jdete studovat nějaký program, jo,

tak vám ukazují takové to ideální utopické řešení,

které je ideálně mít strašně moc peněz,

miliony na dělání průzkumu, potom tu segmentaci,

mít to všechno spočítané, mít na všechno lidi.

To jako funguje u těch velkých firem a je to takové

to nejkrásnější řešení, které můžete mít,

takový ten perfektní recept plný všech věcí,

které si můžete dovolit. Ale všechny tady

ty poučky a tady ty věci jsou dělané pro ty velké

firmy a malá firma je v podstatě strašně

znevýhodněná, protože trh není fér, lidé nejsou fér,

nic není fér a abyste jako malá firma prorazil,

tak musíte být vidět a musíte vybočovat

a ideálně, já mám ráda slovo „living on the edge",

to znamená, dělat věci na hraně,

lehce občas za hranou tam, kam vám to jako, tam,

kam vám to ten svět povolí, tam, kde to teda není

už nelegální,

ale je to tady o tom a je potřeba si

to umět přizpůsobit. To znamená, že nemám velké

peníze na průzkum, okay, můžu to dělat jinak,

jsou veřejně dostupné databáze,

které můžete použít. Nemám peníze na to dělat

velkou segmentaci, pořád jako okay,

v menším měřítku je schopný si to udělat jako

každý a potom záleží prostě na tom.

Většinou je to i o tom, že ti lidé nechtějí,

není tam ta motivace. Viděli jsme spoustu klientů,

kteří sice přišli, že to nemají,

a pak jsme se jim snažili pomoct,

ale byl to ten jednostranný tlak,

že si myslí, že ten člověk to udělá za ně.

Nikdy to za vás nikdo neudělá.

A další věc je, že lidé v těchhle pozicích,

nebo v těchto firmách, což je velká chyba často,

se neumí rozhodovat, neumí se rozhodnout,

neumí říct, okay, půjdeme tímhle směrem,

půjdeme tímhle směrem. Většinou se vás ptají,

no a čím byste jako, čím byste začali vy,

co byste chtěli vy, jo. Je potřeba umět za prvé

dělat rozhodnutí a za druhé umět si říct,

co dělat chci a co hlavně dělat nechci, jo.

Kolikrát je totiž strašně těžké odpovědět konkrétně

na otázku, co dělat chci, a tak pojďme druhou stranu,

a což je mnohem kolikrát i lepší si říct,

co dělat nechci. -Pardon, ve smyslu

marketingu, anebo jako firma?

-Jako firma, jako firma. Čemu se chcete věnovat,

kdo není vaše cílovka a tady takhle.

-Jo, jo, tam tomu rozumím, no.

Protože já se potkávám mnohdy s tím,

že jak lidé nerozumí marketingu, tak se bojí

říct, půjdeme tudy a velmi často vidím, že tohle

to rozhodnutí nechávají na majitelích

agošky jako alibismus. -Je to tak.

-To tak je, no.

-Právě. Takže tam, proto jsem se ptal,

jestli na úrovni byznysu, protože na úrovni byznysu

jako majitel evidentně musím vědět, co chci a kam

s tou firmou kráčím. Na úrovni... -No ale u těch

malých, malých a středních firem je právě největší

problém, že jo, protože ti lidé často říkají,

oni vlastně chtějí dělat marketing,

představují si pod tím to, že budou mít někde

nějaký plakátek a jejich vysněný marketing je,

že podle toho, co sledují za sport,

tak ten sportovec bude mít jejich, nalepenou

jejich nálepku na helmě, nebo na něčem, jo.

Jenomže ten problém je, že oni často nemají

doopravdy jako ty, je jako stupidní to vůbec

říkat to jako na téhle úrovni,

ale nemají vůbec žádné SMART cíle,

které by byly měřitelné, dosažitelné. Oni vůbec

v téhle intenzitě SMB společností často,

to nechci, jako u nás SMB znamená něco

než v zahraničí, jo, to je prostě třeba říct, jo.

Takže u těch to, o čem se asi Vy bavíte,

tak to je ten největší problém, že jo,

že vlastně oni neví, jak by to chtěli

rozškálovat, vůbec o tom nepřemýšlí, jo,

oni chtějí být jenom větší, že jo, make it bigger

neznamená, jakože mám plán, jo, to je jako...

-Make it bigger mess. -Jo, přesně tak.

-Ne, tomuhle rozumím, to bych tady nerad dneska

rád neotevíral, protože tam je to evidentní,

ale abych se vrátil k tomu marketingu,

mnohdy vidím přesně ten alibismus,

no tak ty jsi nám říkal, že máme dělat tohle,

tak my to teda děláme a to, že to nevychází,

je tvoje chyba, jo. Já nejsem přece specialista,

tak abych to věděl, tak se musím někomu svěřit.

-Já se Vám do toho ještě vložím.

Ono právě nechávají to na té firmě a druhá věc

je, že chtějí vidět výsledky hned.

A to je právě problém toho moderního světa,

toho výkonnostního marketingu, kde většinou

ty výsledky vidíte hned, ale ono to je krátkodobá

věc, ono vám to může vycházet půl roku, rok, dva,

ale během toho vy musíte začít investovat

i do toho brandu, který má tu dlouhodobou

setrvačnost, což málokterá firma chápe.

-Tak jo, tak Vám děkuju za, za Vaše vhledy evidentně

mnohdy neortodoxní. Určitě tohle to byla zábava

velká i pro mě. Přeju Vám, ať se Vám v byznysu daří

a ať stejně, jak máte neortodoxní názory, tak ať,

nebo někdy on the edge,

tak ať se Vám daří hledat klientelu.

S vámi mně nezbývá, než už se jenom rozloučit

a zopakovat to, co tady říkám vždycky.

Epizodu najdete na mých webových stránkách,

www.martinhurych.com/zazeh.

Určitě sdílejte, likujte, odebírejte,

no a já už vám budu jenom držet palce

a přát úspěch, díky.