Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. Dnešní bude tak trochu

speciální, protože se po delší době pustíme

mimo probádané vody a podíváme se někam,

kde většina z mojí cílovky se tak často nepodívá,

podíváme se na reality, speciálně na komerční

reality a úplně nejvíc speciálně na hotelnictví.

K tomu jsem si tady pozval hosta z nejpovolanějších,

Jana Adámka, ahoj. -Ahoj, Martine.

-Majitele dvou firem, JAN Reality a JAN Hospitality.

Jak mi Honza říkal, tak to nemá nic dohromady

s nemocnicemi, ale fakt s hotely.

Honza je tu i proto, že je zarytým posluchačem Zážehu,

za což mu děkuju a životní optimista. Sedí to?

-Sedí, sedí a já děkuju tobě za Zážeh,

protože tolik inspirace a zajímavých hostů a nových

oborů, to člověk jen tak nepotká,

takže je prostě radost to poslouchat.

-Tak jsme si vyměnili komplimenty.

Než se pustíme do tebe, do tvých firem a do

realit, já jsem zjistil, že máme pár věcí společných.

V přípravě jsem našel, že rád chodíš po lese,

po horách, tak mi napadlo, pojď nám říct,

kde to máš třeba nejradši,

kde to znáš jenom ty, proč to tam máš rád

a proč bychom tam měli třeba za tebou se

jít podívat. -Kdybych ti řekl,

kde to znám jenom já, tak tam všichni pak půjdou

a už to nebude moje, takže, takové místo

ale vlastně ani není. Popravdě k chůzi si nacházím

čím dál tím víc lásky a potřeby, úplně hodně

mě posunul Covid, že když byl Covid,

mně se nechtělo jezdit MHD, abych to nechytnul,

tu strašlivou nemoc, při které bych mohl rychle

umřít, a tak jsem vymýšlel jiné způsoby a jezdil jsem

na kole a chodil jsem pěšky.

A najednou jsem zjistil, že můžu jít z domova

do kanceláře hodinku, hodinku a čtvrt parky,

zahradami pěšky. Nadchlo mě to a od té doby

chodím v podstatě denně. A krom toho jsem začal si

splnit takový sen, že jednou za půl roku,

nebo za rok si vyrazím sám na túru sám se sebou

do lesa a jdu bez mobilu, jdu bez počítače,

bez prostě spojení s tím moderním světem

a cílem je chodit a přemýšlet a

nebo nepřemýšlet. Prostě nechat tu hlavu,

ať si dělá, co chce, ať si ten mozek odpočine.

-Jaké to je sám se sebou?

-Hele, pokaždé je to jiné, je to jako pro mě šokující,

není to nikdy stejné a třeba poprvé,

když jsem byl, tak jsem si vzal zápisník,

že si budu dělat zápisky nad nápady, co mě napadnou,

a napsal jsem si tři věty za celou dobu.

A třeba teďka, když jsem byl naposledy,

tak jsem si vzal zápisník jenom proto,

že prostě asi je fajn ho mít, když nemáš mobil,

kam by sis zapisoval a popsal jsem půl sešitu.

Takže prostě je to jako různé a je to absolutně

úžasná věc. Musel jsem si k tomu dojít,

já jsem dřív nechtěl být moc sám, já jsem potřeboval

být s někým a teď, čím jsem starší, ale možná,

že čím víc si nějak pracuju sám na sobě a na tom,

abych se zlepšil já pro svoje okolí

a pro sebe, tak potřebuju občas být sám a je to prostě

úžasná očistná kúra.

-To ti gratuluju, protože spousta lidí

nedokáže být takhle dlouho sama se sebou.

Každopádně pojďme k tomu hlavnímu tématu,

kvůli kterému jsme se tu spolu sešli.

Pojď nám povědět, jak jsi se dostal do realit

a jak jsi se dostal speciálně k hotelnictví

a ke komerčním realitám.

-Ty věci jsou v souvislosti.

Já jsem kdysi začal pracovat pro jednu britskou

firmu a měl jsem svěřené nějakých několik sítí

obchodních, které jsem měl na starosti,

hodinky Swatch jsme prodávali a kosmetiku

Body Basics a turistické suvenýry kvalitní,

nicméně Blue Praha atd. a bylo toho víc.

No a jednoho dne jsem měl trochu hotovo

a majitel se rozhodl, že koupí hotel Jalta v Praze

na Václavském náměstí a mně řekl, ať to dělám

s ním a já jsem hrozně nechtěl.

No a pak mě jako přemluvil, ta práce mě nadchla,

tak jsem se stal hoteliérem, ačkoliv jsem

o tom popravdě moc nevěděl, byl jsem na školení v Anglii

a tak a tu práci jsem si zcela zamiloval

a ukázalo se, že to bylo jako osudové

setkání s Jaltou. A když jsem pracoval v tom

hotelu Jalta, tak jsem prostě jednoho

dne přišel čas koupit si byt,

tak jsem si chtěl koupit byt a teda ten servis

od realitní kanceláře, to byl rok, myslím, 2002,

nebo 3, to byla absolutní jako katastrofa a dokonce,

no, bylo to to nejhorší asi,

co se dá zažít, přitom se po mně chtělo

spoustu milionů a ještě navíc platit provizi

realitce, což není asi úplně správně,

aby kupující platil provizi, pokud si kupující

nic neobjednal. Hele, no, hrozné a já jsem ten byt,

nakonec jsem si vybral, koupil a jsem nadšený,

že jsem ho koupil, dobře jsem ho koupil,

ale řekl jsem si tehdy, proboha živého,

jak může někdo existovat s takovými jako službami.

A začal jsem přemýšlet o tom, jestli bych

teda neměl opustit hotelnictví a věnovat se

této činnosti. A pak mě léta přemlouval

jeden kamarád, abych do toho šel s ním,

že budeme konkurenti spolu, koupíme si franšízu

Century 21, americký řetězec,

jeden z největších franšízových realitních

řetězců na světě, velice úspěšný,

tak jsem řekl, tak jo. Takže jsem prostě odešel

od těch Britů, kde jsem do té doby pracoval

a založil jsem si svoji firmu, respektive JAN

Hospitality na prodej hotelů a komerčních

nemovitostí, továren a pozemků a JAN Reality

na prodej bydlení. A mým cílem bylo být takovou

bílou vlaštovkou, bílou holubicí na tom

realitním trhu

a dělat ty věci tak, jak se podle mě mají,

tak, jak je chci já konzumovat,

jako já jsem poměrně náročný zákazník,

ale já ti rychle řeknu, jak to chci, a ty,

když mi to naservíruješ, tak je to super, jo.

To už o mně víš, viď, Martine? -A když ne?

-A když ne, tak se hněvám, jo.

-To už taky vím. -A dávám

to dost jasně najevo. To nemůžeš vědět ještě.

Takže jsme se rozhodli, že to budeme dělat tak,

jak si myslíme, že je to pro ty klienty

nejlepší, klienti nám pomáhají to pořád vylepšovat

a na začátku to byl boj, protože to byl prales,

to byla džungle strašlivá. Dnes je to mnohem lepší.

Ten standard realitních služeb je dneska nekonečně

výš než v roce 2010, kdy jsme tu firmu

s manželkou zakládali.

-To jsi mi sebral otázku z jazyka,

já jsem se právě na tohle to chtěl zeptat.

Okolo sebe vidím

jako spoustu šikovných realitních makléřů,

nicméně ten obor jako takový je pořád tak jako,

nemá úplně nejlepší renomé, bych řekl.

Jak se ti v tomhle tom podniká a jak vlastně se

v takovémto segmentu trhu buduje, buduje dobré jméno?

-No, já už jsem si zvykl, ale můžu ti říct,

že když jsi ředitel hotelu na Václavském náměstí

a máš takovou vizitku pěknou a druhý den máš

vizitku, že jsi majitel realitní kanceláře,

tak se nikdo na tebe ani nepodívá.

Absolutně jako ztráta o tu funkci, jo,

to, co lidi zajímalo, byla ta pozice,

jako bylo vzrůšo, tak to prostě ze dne na den

přešlo a to byl teda pro mě šok,

mě to vůbec nenapadlo, že to je vlastně tak moc.

A na druhou stranu mně to bylo trochu jedno, já mám

svoji databázi kamarádů, přátel, mám svoji sféru

osobního vlivu, ti lidé mě znají, ví,

kdo jsem, a ví, že když dělám hotel,

dělám to snad nejlíp, jak umím, a když dělám

reality, tak stejně tak. Nicméně prostě reality,

podobně jako taxikáři, nebo jako, já nevím,

finanční poradci, to je prostě takový obor,

který nebyl vůbec moc regulován,

mohl to vlastně dělat každý a teďka ti lidé řeknou,

hele, já vezmu byt, já ho prodám za 3 miliony,

dají mi tam prostě 5 % provizi, 150 tisíc,

no, ty jo, za jak dlouho vyděláš 150

tisíc, to je hned. A když nebyla regulace,

ty jsi prostě, stačilo, že sis prostě

jako získal IČO, dneska už je to regulované

čerstvě a asi ne dost bohužel,

tak vlastně to mohl dělat každý. A tím,

že to mohl dělat každý, tak to fakt dělalo spousta

lidí, kteří o tom nic neví. A já mám tedy názor,

že reality jsou jeden z mála oborů,

který je nejsložitější ze všech prací,

co můžeš dělat, protože ty musíš mít

znalosti právní, finanční, technické, stavební,

obchodní, marketingové a ještě musíš umět

komunikovat, jo, a ta komunikace je na tom

vůbec nejdůležitější. A tohle je fakt jako

multioborový přesah a to prostě mít všechny

ty znalosti a mít tu praxi, to je fakt jako

náročné a hrozně se to podceňuje a je to škoda.

-Musíš, nebo bys měl, pokud to chceš dělat dobře?

-Pro mě je to jedna a ta samá věc.

V naší firmě je to tak, že musíš a jak říkám,

působení sítí typu Remax, Century, ERA a dalších

osvícených některých menších realitních kanceláří

díky tomu, že zabírají pořád víc a víc trhu,

tak se ta, i ty znalosti jako zvětšují a začíná

to být opravdu jako víc profesionální obor,

což si taky zaslouží.

-Ty ses vybudoval na pozici jedničky v rámci

prodeje hotelů, jestli jsem to dobře pochopil.

-Prosím tě, prodeje českých hotelů.

Zní to tak jako zajímavě,

není to podle učebnice, že musíš vždycky najít

nějaký obor, abys byl jednička na trhu,

nebo v nejhorším trojka, je to spíš o tom,

že ten český hotelový trh je rozdělen v zásadě

na české hotely, které jsou všude plus trochu

v Praze, a na mezinárodní, které jsou zejména v Praze

a trošku Brno, Plzeň, Ostrava,

Olomouc, Budějovice. A ten rozdíl je v tom,

že ty velké mezinárodní hotely vlastní velké

mezinárodní investiční skupiny, nebo investiční

fondy, penzijní fondy a o ty se starají velké

mezinárodní konzultační firmy typu

Cushman & Wakefield. A pak máš ten zbytek

toho trhu a ten pro Cushman & Wakefield a tyhle

velké není zajímavé, oni, pokud je to byznys

pod 15 milionů euro prodejní ceny,

tak je to prostě nezajímá, protože se na tom neuživí,

jo, tady té práce je stejně,

ale marže je malá. Takže to je náš prostor

a tam jsme teda největší na českém trhu,

ale upřímně řečeno, my jsme taky jediná full

servisová agentura, 360stupňový servis,

cokoliv v hotelu potřebuješ, tak to buď umíme

přímo my vlastními silami, anebo máme svoje partnery.

-Teďka malou expediční vložku, mně, něco mi říká,

že když vlezu do hotelu, tak ten, kdo ten hotel

jako dům, ty cihly vlastní, velmi pravděpodobně není

ten, který ten hotel provozuje.

Pojď nám v tom udělat trochu jasno, když někam se

jedeme ubytovat, jak vlastně takový

hotelnický byznys funguje.

-To ti říká velice dobře, lidi si myslí,

že Marriott vlastní

hotely Marriott a Hilton vlastní Hiltony,

ale tak to téměř nikdy není. V Americe

je to malinko jinak, ale obecně platí,

že je nějaký majitel hotelu, té nemovitosti,

ta nemovitost bývá velice drahá,

protože bývá velká a na dobrém místě,

tudíž prostě když za metr čtvereční dáváš,

já nevím, 200 tisíc Kč a těch metrů čtverečních

tam máš 10 tisíc, tak to jsou prostě miliardy

a to si samozřejmě nemůže jen tak kdokoliv dovolit.

Takže je obvykle nějaký vlastník

té nemovitosti samotné a ten to nějakou formou

nechává někoho provozovat. A buď je to nájemní smlouva,

to si asi umíš představit, to je jednoduché,

to je jako obchody, anebo je to smlouva tzv.

operátorská a to může být buď prostě franšíza,

že si pronajmeš franšízu, Marriott je franšíza,

Accor je franšíza, Novotel, Hilton,

Fairmont, teďka tady bude nový nejluxusnější

hotel v Praze, bude Fairmont,

taky je to franšíza, anebo máš tzv.

management kontrakt, to znamená, najmeš si

manažera, odborníka na hotelnictví,

který ti vede ten hotel, ale všechny výnosy

i náklady jdou na tvůj vrub.

-Okay. To znamená, na vrub případně toho Marriottu,

v tomhle tom by to šlo. -Na vrub toho vlastníka

nemovitosti, nikoliv Marriottu.

Je to jako každý franšízant, jo,

franšízant si velice dobře chrání svoji značku,

nemá moc povinností a má hodně práv.

To se to hodně vyvěralo v Covidu, jo,

když byl Covid, tak spousta těch franšízantů

chtěla, těch franšízorů, těch, co poskytují

tu franšízovou značku, tak pořád vyžadovala placení

poplatků, ačkoliv jako věděli, že žádný

byznys není, protože Praha je zavřená třeba,

typicky Praha, ale jinak to jsou

teda ty jako mezinárodní, nebo značkové hotely.

U nás je třeba, že jo, český řetězec je CZECH

INN HOTELS, ti to provozují sami na sebe formou nájmu

obvykle, anebo OREA, všichni znají

OREU, anebo CPI. CPI má mezinárodní brandy

Clarion třeba, OREA má svůj vlastní brand

a OREA má i jako mateřskou firmu,

která vlastní ty nemovitosti a je trochu

výjimečná situace a OREA je pro ně provozuje.

Ale když bychom pominuli tyhle ty, tak ty nezávislé

jednotlivé hotely, tam je to obvykle tak,

že je tam nájemce, který se o tebe stará jako o hosta,

anebo je to tak, že ten přímo vlastník

to provozuje, nebo vlastníkova

rodina to provozuje.

-Teďka taková trochu podpásová otázka, ty,

a my se k tomu dostaneme, ty kromě hotelů děláš

i další komerční reality, takže máš náhled i do jako

dalších druhů podnikání.

Co si třeba my, kteří se do hotelu jedeme

tak maximálně párkrát do roka ubytovat a užít si

víkend, nebo dovču,

můžeme z tohohle toho byznysu vzít dobrého?

Kde bychom se mohli třeba v hotelnictví inspirovat?

-Myslíš, inspirovat se hotelnictvím pro tvůj

vlastní byznys, jo?

-Jo, jo, pro můj vlastní byznys. Co třeba,

jo, protože mluvíme k výrobním firmám,

mluvíme k ajťákům, mluvíme ke stavebnictví

a v téhle té branži třeba typicky automotive je

modla efektivity ve výrobě. Je něco podobného,

z čeho bychom si mohli vzít příklad z hotelnictví?

-Hele, myslím, že je, je to obchodní stránka a to

v tom směru, že pro hotel je zcela zásadní

ne ten první pobyt hosta, ale aby se ten host vrátil

a aby ten host řekl všem svým kamarádům, hele,

do tohohle hotelu určitě jeď, je jako fakt super.

A jak dobře známo, naše lidská mysl funguje

spíš na té negativní bázi, takže, hele, bylo

to tam odporné a byli tam švábi,

určitě tam nejezdi a řekneš to 18 lidem.

A když to bylo super, tak to řekneš dvěma,

možná třem, jo, a o to víc teda ty se musíš

snažit, aby ti lidé byli spokojení.

Já třeba vždycky, když jsem v hotelu byl jako šéf,

tak jsem měl hrozně rád, když hosti byli nespokojení

a řekli to, protože my jsme v 99 % byli schopní

tu jejich nespokojenost otočit v extrémní

spokojenost a v loajalitu, že už nejezdí nikam

jinam než k nám. Takže v tom směru

jsem to měl rád. A to, co si myslím,

že by mohlo být zajímavostí, je,

že teda tím, že se jedná o to, aby ten host,

ten klient přišel znovu, aby si to vaše auto koupil

znovu, nebo ten výrobek, který vyrábíte,

nebo si u vás ten software objednal znovu,

tak ono to není o tom produktu samotném,

jako o tom, jak já ten produkt podám.

To znamená, v hotelu je zcela zásadní,

jsou tři okamžiky, check in, check

out a snídaně. Check in, to znamená, příjezd,

první setkání s hotelem, jak se na tebe podívají,

co ti řeknou, jak se usmějí,

jestli o tobě něco ví, když by mohli, jo, třeba.

Check out, to samé, jo, check out je poslední

okamžik, kdy ty jsi spjatý s tím hotelem a pokud

odjíždíš jako nadšený, nebo prostě plný dobrých

jako emocí, tak pak jako velmi pravděpodobně

ohodnotíš to dobře na TripAdvisoru,

nebo na Bookingu, napíšeš to na Facebook,

řekneš to kamarádům. No a snídaně,

protože prostě, ať chceme, nebo nechceme,

jako snídaně tě baví, i lidé, co nesnídají,

tak na dovolené snídají, když je snídaně pestrá

a lokální, vždycky se snažím říct hoteliérům,

prosím vás, udělejte to tak, jak to dělaly vaše

babičky, které tu žily. Nedělejte tady koláče

z Lidlu, nebo já nevím, z Makra, ale prostě upečte

nějakou místní specialitu a udělejte,

a udělejte každý den čerstvou,

ať to každý vidí a ať je to prostě

jako pestré. A nám se povedlo s jedním klientem

v Krásné Lípě, tam jsme teda ten koncept

snídaní jako opravdu doladili do fantastické

úrovně, až bych řekl, že přehnané trochu a to jsou

teda nejlepší, za mě nejlepší snídaně

v České republice jsou v tomhle hotelu.

Nevím, jestli ho tady můžu jmenovat, nebo ne, ale...

-Klidně. -Je to, jmenuje se Lípa,

Hotel Lípa v Krásné Lípě,

je to takový zadeček světa, severní Čechy na hranicích

s Německem, ale teda ten zážitek,

vůbec ten servis personálu a snídaně, wow.

-To potvrzuju, byl jsem tam.

Ty jsi říkal, radím,

radím hoteliérům, znamená to, že teda ty nejsi

jenom realitní makléř, ale že jsi vlastně

realitní a byznysový konzultant?

-Rozhodně, rozhodně.

Vzniklo to jednak tím, že prostě mě to hrozně baví,

mám úžasný tým lidí,

zkušených hoteliérů, já jsem v hotelnictví,

myslím, že 20 let, mí kolegové, jedna kolegyně

32 let dokonce, to je úplně neuvěřitelné,

na jednom místě dokonce pracovala a vypracovala se

až do nejvyšších pozic a všichni mí kolegové

mají mnoho let různých zkušeností z hotelnictví a

to je jedna věc. Druhá věc je,

že nás to ohromně baví, máme zkušenosti

i ze zahraničí a hodně sledujeme trendy,

jezdíme po konferencích, sami někdy přednášíme,

častěji jsme posluchači a teď se

toho hrozně moc děje. Ono se toho děje všude,

jo, umělá inteligence, energie, digitalizace,

automatizace, děje se toho všude

a hotelnictví a reality, zrovna tyhle dva obory,

jsou extrémně rigidní. Tam než se něco přijme,

než se něco změní, ježiš, to už musí hodně bolet.

A ono už to bolí, takže najednou to jde

a to je jeden důvod, proč vlastně děláme

konzultanty a druhý je jako zcela pragmatický.

Třeba když já jsem otevřel firmu v roce 2010,

tak ještě tady doznívaly

dozvuky realitní, teda finanční krize a moje

představa byla, že budu prodávat hotely,

protože jsem v tom borec. Do té doby jsem,

prosím pěkně, prodal dva, nebo koupil, jo.

A najednou se ukázalo, že ne, nebudu prodávat

hotely, protože je nikdo nemůže koupit,

protože tehdy ještě neměli lidé peníze, jako mají dnes,

nebo firmy, jo, netiskly banky tolik,

nevydělávalo se tolik a za druhé,

banky nefinancovaly, takže prostě banka ti nedala

žádný úvěr, pak přišly první ruské banky,

které začaly úvěrovat hotely, protože jim nic

jiného nezbylo, aby se na tom trhu chytly

a pak se to začalo od roku 2012,

13 to začalo už fungovat. Takže já jsem musel být

konzultant, já jsem neměl na výběr.

-Hele, než změníme trochu téma, tak poslední

otázka k hotelům. Já mám někdy pocit, že když někdo

vlastně přijde k penězům a myslím jako poctivě teďka,

k tomuhle tomu mě hnedka napadly negativní konotace,

tak ne, tak jako myslím to velmi dobře,

jo, tak spousta lidí si chce plnit, plnit sny.

Já třeba osobně sním o nějakém malém baru

na horách, spousta lidí se vidí v penzionku,

v nějakém malém hotelu, ať už měli třeba někoho

mezi předky, kdo měl nějakou hospodu,

nebo něco podobného, nebo prostě mají pocit,

že jsou to dobře uložené peníze.

Jak je to doopravdy? Protože mnohdy vidím,

že tahle ta první nadšení jako velmi rychle končí,

ta kvalita rychle klesá.

Jak se podle tebe stát dobrým hoteliérem

a co pro to mít kromě peněz teda?

-Hele, je to, ten obor je sám o sobě jako úžasná věc.

Pokud tě baví sloužit lidem,

ale v dobrém slova smyslu, ne sloužit v předklonu,

ale prostě užívat si to, že poskytuju službu,

ti lidé ji rádi konzumují a za to se na mě usmívají

a povídáme si, tak pak jsi ten správný člověk.

Pokud tě tohle nebaví, tak to, prosím tě, nedělej,

anebo si na to někoho najmi.

Nicméně jako hotelnictví a restaurace,

gastronomie obecně přitahuje lidi takové

ty jako srdcaře, miluju tu práci,

dělala to moje máma i táta, já to budu dělat taky,

ale chybí tam to racio, ten mozek. A pak zas jsou

investoři, kteří mají už jenom ten mozek

a excelovou tabulku a musí ti to vyjít, jo, dole.

A pak jsou mistři, kteří ty tabulky umí udělat tak,

aby to vždycky vyšlo. No, ale ty potřebuješ

kombinaci obojího, tam musí být to srdce a musí

tam být to racio a pokud tohle to se ti povede

dát dohromady, tak jsi, tak máš šanci v tom uspět.

Je potřeba si uvědomit, že často ten byznys

je 7 dní v týdnu, 24 hodin denně a ty největší

nepříjemnosti se obvykle dějí v hodně nepříjemnou

chvíli, přesně když se ti to nehodí, ať je to noc,

anebo jsi na dovolené. Ale prostě pak jde

o to mít systém, jak řeším teda věci ve chvíli,

kdy nejsem přítomen a to není nic jiného,

než mít systém a není to složitá věc.

A když máš chuť

investovat svoje peníze, tak koupě hotelu může

být prostě zajímavá forma. Někteří třeba naši klienti

to mají tak, že

manželka dobře vydělává a manžel jako by rád něco

taky, tak si koupí hotel a on prostě dělá v tom

hotelu, nebo obráceně. Někteří klienti to mají tak,

že se chtějí odvděčit rodnému městu, odkud vzešli,

vydělávají peníze v Chicagu, nebo v Praze,

nebo v Brně, nebo já nevím kde, ale prostě jsou,

teď nechci, z Veselí nad Lužnicí a tam

je na náměstí hotýlek, tak ho prostě koupí,

zrekonstruují, protože na to mají ty peníze

a pronajmou to a ten nájemce tam pak

provádí hotelovou činnost a oni se odvděčují městu

tím, že je to jako pěkné a dostaneš tam dobré jídlo,

dobré ubytování, jo. Takže těch forem je víc,

ale co je taková zajímavost, že spousta

lidí se toho trochu bojí, protože mají pocit,

že tomu nerozumí a ti zase ostatní mají pocit,

že když spali desetkrát v hotelu,

tak už tomu rozumí, jo, a oba dva extrémy jsou moc,

jako tak extrémy bývají moc, ale na to my říkáme,

tak stačí si vzít konzultanta, nebo my vám

k tomu připravíme nějaký plán. Investoři si

nás občas najímají na to, abychom jim trochu pomohli

dát na to všechno pozor, jsme taková kotva a jednou

za měsíc, kvartál, půlrok, nebo rok děláme takovou

analýzu, sledujeme, jestli tržby se vyvíjí,

kam mají, obsazenost, průměrná cena,

jestli náklady jsou v pořádku, jak by měly být,

jak jsou na tom hodnocení od klientů,

to je čím dál tím důležitější věc

a do budoucna generace Z jezdí jenom podle toho,

generace Z je bohatá, takže jim je trochu jedno

cena, přeháním malinko, ale jako jezdí

podle hodnocení. Já sám nejezdím

nikam pod 8,5 na Bookingu,

protože prostě jako ta nabídka je velká,

můžu si to dovolit a ten servis je pak,

je to pak znát. Takže my tady sloužíme jako někdo,

kdo pomůže v těch profesních věcech

a nemusí se vlastník, nebo investor bát,

že nebude vědět, jak na to, nebude vědět, co s tím,

když bude průšvih a tak. My jsme tu od toho,

ale těch firem je samozřejmě spousta,

takže se dá domluvit někdo, kdo je vám sympatický

a kdo vám pomůže ohlídat, že ta investice

je správná investice.

-Hele, ještě jedna vratka k hvězdičkám.

To je mimochodem další věc, kterou si podle mě spousta

kšeftů může vzít jako

motivaci, nebo inspiraci. Na druhou stranu,

vzhledem k tomu, jak je to otevřené

a každý se může vyjádřit ke všemu, je to, je to fér?

Ty jsi říkal, že nejezdíš pod 8,5,

já osobně nejezdím pod 9, ale někdy, když se mi líbí,

tak si vlastně prohlídnu ty negativní konotace

a někdy vidím, že jsou tam úplné blbosti.

Tak jak třeba proti tomuhle tomu bojovat,

nebo jak s tím pracovat?

-Tohle je prostě složitá věc, ale v zásadě

pracovat s tím musíš jenom na tom,

že děláš dobře svoji práci, to je celé, že ti lidé,

které zaměstnáváš, to baví a že mají chuť

s tím něco dělat. Já vždycky radím

i hoteliérům, jako hodnoťte ty svoje lidi,

dávejte jim bonusy podle hvězdiček,

co dostanete, prostě tak to je a je to hrozně

důležitá věc a vždycky se najde někdo pekelný.

Já mám jako třeba zážitek s,

Michal Tučný kdysi zpíval s Annie Rattlesnake,

Ankou Chřestýš a já jsem netušil,

že Anka Chřestýš vždycky když přijela do

Československa socialistického,

bydlela v hotelu Jalta v konkrétním nějakém pokoji.

Netušil jsem to. Koupili jsme hotel Jalta

v roce 2003, přijela Anka Chřestýš a říká,

tak jsem tady, takže jdu nahoru,

my jsme říkali, promiňte, tak pojďte check in a tohle

a ona, já mám vždycky 610

a my jsme říkali, ta je zrovna jako obsazená,

je nám to líto, no, takže úplná jako panika

a pak si, ale nějak jsme to vyřešili,

no a pak si objednala kávu, jo.

A pak si mě zavolala a řekla, pane řediteli,

ta káva byla příliš černá, příliš hořká,

příliš horká a strašně drahá, už k vám nepřijedu.

A wow, co s tím máš jako dělat, že jo,

asi tam měli nějaké kontakty,

ale to bylo s minulým vlastníkem a s minulým

personálem, na to nemůžeš reagovat.

A to prostě se musí odpracovat,

jediná cesta je si to skutečně odpracovat.

Já myslím, že princip je správný a pravda ale je,

že anonymita těch sociálních sítí umožňuje

tu žluč jaksi dostat ven a někdy je to fakt

nespravedlivé, to je prostě tak.

-Otočme list. My jsme říkali hnedka na začátku,

že neděláš jenom hotely, že děláš i další komerční

reality, tak co třeba?

-Na nás se obrací klienti buď s nabídkou,

nebo poptávkou, nabídka je, že, hele, mám tady pozemek

a chtěl bych ho prostě prodat, je to,

to jsou nějaká pole. A to je typické,

teďka zrovna to byl příklad na Kladně,

kde jsme zjistili, že ta pole jsou v územním

plánu jako budoucí stavební pozemek, takže ta pole,

kde klient očekával cenu kolem, já nevím,

50 Kč za metr, budou v tisících za metr,

takže jsme mu docela udělali radost,

ale zcela jsme tím zruinovali rodinné vztahy,

protože těch spoluvlastníků bylo víc a najednou,

najednou láskyplné švagrové se do toho opřely,

ale to je jiný příběh. To znamená, přijde klient

a řekne, hele, mám tady pozemek, mám tady,

teďka máme třeba na starosti kancelářskou

budovu na zajímavém pozemku na Praze 4,

kde jsme zase zjistili, že tam je stavební

potenciál, takže z toho nakonec bude jako

jednou nádherný developerský projekt,

pravděpodobně nájemních bytů,

kterých tam bude spousta, ale taky za námi přišel

klient, že potřebuje prodat továrnu, truhlárnu,

prodávali jsme potravinářskou společnost,

která vyrábí něco v potravinách,

logistická centra,

udělali jsme tři retail parky třeba a to od začátku,

že prostě byl pozemek, prodávající nevěděl,

co s ním, spojili jsme se s potenciálním investorem

a udělali jsme celou akci společně tak,

že se pozemek prodal, postavil se tam retail

park a ten se pak prodal konečnému investorovi.

-Takže pokud moje bublina, a

buďme, jsme v Zážehu, buďme ofenzívní,

chce akcelerovat a chce něco pořídit.

Na co si třeba dát pozor při nákupu

komerční nemovitosti?

-Těch věcí je celá řada a je potřeba,

v první řadě je samozřejmě potřeba prozkoumat

právní rámec, to znamená, jestli ten vlastník

je skutečně vlastník a jaké tam jsou nějaké

závazky z minula. Typicky když dneska kupuješ

továrnu z privatizace, tak tam můžou být třeba

ekologické škody, jo, nebo tam můžou být

nějaké závazky, břemena vůči pozemkovému úřadu,

to se dneska jmenuje Úřad pro zastupování státu

ve věcech majetkových, krásný název,

nebo tam můžou být závazky vůči obci,

můžou tam být závazky vůči sousedům.

Hodně bych si dal pozor třeba na ekologii,

dal bych si pozor na příjezdové cesty,

katastrální věci. To znamená, ty si koupíš

továrnu a je určitě pozemek okolo toho tvůj,

nebo je státní, že se tam může dojet,

co příjezdová cesta, teď jsme zrovna řešili

projekt někde u Chomutova, kde vlastně je fantastické

místo, kde by měla stát Billa a obchodní centrum,

akorát bohužel cestu vlastní soukromý vlastník.

Ty, když se s ním nedohodneš, tak máš smůlu

a samozřejmě dohodnout se neznamená podepsat smlouvu,

že tam můžu jezdit, dohodnout se znamená,

bezpečně se dohodnout znamená mít věcné břemeno

v katastru nemovitostí, nebo dokonce odkoupit

nějakou část ideálního podílu.

To jsou asi základní věci.

No a potom ta třetí je, jaké máš záměry,

co s tím chceš dělat. Chceš tam něco stavět,

nebo máš továrnu, kde máš hodně lidí, doufejme,

že spíš míň, protože robotizace,

ale přesto potřebuješ lidi, okay, kde budou bydlet,

potřebuješ teda bydlení pro ně, může se tam postavit

a za jakých okolností, nebo vůbec dohlídnout na to,

kde se bude parkovat, jestli mi tam zaměstnanci

budou chtít jezdit pracovat, jestli to není

daleko, nebo jestli je budu svážet autobusem,

tak jako abych ten autobus měl v nákladech,

kde ti lidé budou se stravovat.

Prostě my Češi, my jako my musíme mít

svoji kantýnu a manažeři musí mít osobní

auto prostě firemní, prostě to je jako v naší DNA

a tyhle ty věci je potřeba mít jako promyšlené.

Pokud chceš stavět, nebo budeš tam přidělávat

sklad a budeš mít ten moderní,

dvanáctimetrový, nebo dokonce osmnáctimetrový

na výšku, kde budeš mít prostě roboty v jednotlivých

těch jakoby podlažích, tak pak musíš ale zase

prozkoumat územní plán, dovolí ti to tam,

můžeš takhle vysokou budovu tam postavit,

no a co sousedi, nebudou, budeš mít, máš nerušící

výrobu, fajn, ta by neměla být hlučná,

no a když obrábíš nějaké kovové součástky,

jsi hlučný, to prostě jinak nejde, tak

co vyroste na těch pozemcích, co jsou dneska

prázdné, jestli je v územním plánu bydlení,

budeš mít problém. To znamená, nekupoval

bych to v tomhle místě, zkusil bych si najít jiné.

A pak je logistika, že jo, logistika, to znamená,

smí vůbec do té lokality přijet velký náklaďák,

jezdí tam 3,5 tuny, nebo větší, nebo tam máš

prostě 150 dodávek denně, nebudou si lidé v obci

stěžovat, je to příliš v obci, takže to nevím,

jak to s tou dopravou budeš dělat, nebo potřebuješ

železniční vlečku. To je dřív vysmívaná věc,

dneska se k tomu vracíme, že, jo, tak všechny tyhle

ty věci je třeba vzít v úvahu a pokud

ti na to nestačí vlastní kapacita,

hrozně doporučuju, vezmi si poradce,

buď právník, jestli to umí, anebo si najmi někoho

jako z komerčních makléřů, z makléřů,

co dělají komerční nemovitosti a mají

s tím zkušenosti.

-To jsem se zrovna chtěl zeptat.

Vy teda tyhle ty,

nechci říct posudky, ale vlastně konzultace

děláte teda taky?

-My děláme dvě věci, děláme tyhle ty konzultace

vždycky s ohledem na to, co ten jako

klient potřebuje. Nedávno jsme dělali

u Dobřichovic takovou, tam je taková logistický

areál, ve kterém bude výroba šroubků, jo,

taková hala na výrobu šroubků, zajímavá věc

s drobným problémem, že tam prostě nemůžeš dojet

velkým autem, ale prostě nejde to jinak

z různých důvodů. A takže

tohle ty konzultační práce děláme samozřejmě taky

a s radostí a druhá věc, co děláme vlastně na přání

klientů, jsem se já stal znalcem v oceňování

nemovitých věcí, protože prostě to vlastně

potřebuje každý někdy. Často to potřebuješ,

když to pronajímáš kvůli daním, nebo když

to prodáváš, chceš mít přehled, nebo

to potřebuješ do účetní závěrky,

do auditu a já jsem se rozhodl, že budu prostě

specialistou na naceňování hotelů a továren

a složitějších věcí. Rodinných domů,

to není zas taková zábava, ale když musíš zapnout

mozek a fakt o tom přemýšlet, tak to je to,

co mě baví. -Já, proč jsem se na to ptal,

protože, a čistě amatérsky teďka,

abych se nedotknul nikoho, kdo dělá podobně

skvělý servis jako vy,

mně tak amatérsky jako na mysl tane,

že klasický realiťák ti řekne, tady to je,

je to krásné a momentálně to je ve slevě,

tak si to rychle kup, ale nikdy by mě nenapadlo

vlastně tyhle ty věci, o kterých ty mluvíš,

po realiťákovi chtít.

-Hele, ale, no, to je, to je hrozně dobrá otázka

teďka v tom směru, že jako po jakým

realiťákovi to chtít. Ty to máš chtít

po prodávajícím, po realiťákovi,

co zastupuje prodávajícího, jenomže ten má své zájmy.

On ti nesmí nic zatajit, jo, to zaplaťpánbůh v tom

zákoně je, to už bylo i předtím, že prostě nesmí

ti nic zatajit a my nikomu nic netajíme, ale jsou věci,

které ti nemusím říct na první

schůzce, že jo, nutně.

-To zní, jako kdybych já i kupující si měl vzít

teda vlastního realiťáka. -No, absolutně

to doporučuju. Jako, hele, jestli je to investice

za 200 tisíc, tak nevím, jo. -Kupuješ

za miliony, no, jasně. -Jestli kupuješ

za miliony, desítky milionů,

jestli máš nějaký rozvojový plán, jestli třeba

i přemýšlíš o tom, že až budeš starý a nebude

tě to bavit a pokud nenajdeš nástupce ve firmě,

nebo ji neprodáš, tak to možná celé zabalíš

a pak tam budeš dělat něco, z čeho chceš mít pasivní

příjem, to znamená, pronajímat to,

tak prostě potřebuješ trošku víc. A v tom směru

nelze se spoléhat, úplně přirozeně se nemůžeš

spoléhat na makléře, agenta, zastupujícího

prodávajícího, protože on má úplně jiné úkoly

a ani nesmí mít tvoje úkoly, jo,

to není prostě vůbec jeho... On brání zájmy svého klienta.

Já bráním zájmy toho, kdo si mě najme

a s kým mám podepsanou smlouvu a bráním

je do roztrhání těla. To znamená, já fakt

doporučuju a tady je spousta na trhu,

musím říct, komerční nemovitosti jsou

jiné než bydlení. Tam nikdy takový,

jak bych to tak řekl, takové šméčko jako nebylo,

anebo ne tolik,

zejména u prodejů vůbec a tam prostě je spousta

odborníků, kteří vám poradí, na co se podívat

a stojí to za to. Jako vůči těm milionům,

co dáte za tu investici, ta poradenská feečka nejsou

tak velká, ale za to vám můžou ušetřit takového

trápení, anebo už kolikrát se stalo,

že to klient koupil a pak to musel prodat,

protože to prostě nebylo ono, nešlo tam udělat

to, co chtěl.

-Hele, otočím znova, znova o jeden list dál.

Teď jsme probrali, jak pomáháš budovat

podnikání druhým,

dá-li se to tak nazvat, pojďme se soustředit

na podnikání tvoje.

Co se ti za poslední dobu extrémně povedlo?

Čím by ses, na co jsi hrdý?

-Já jsem úplně nejvíc hrdý na tým, s kterým

spolupracuju. Musím říct, že máme ve firmě samé

pozitivní lidi, kteří přinášejí štěstí

do života a doufám, že i svého, rozhodně do mého.

-To zní dost sluníčkově. -No, my se snažíme,

opravdu je to naše cesta. My jsme, my zastáváme tzv.

horizontální strukturu, tam, kde to jde,

rozhodujeme všichni spolu.

Já jsem majitel, ale, některé věci jsou vyhrazené

majiteli, přirozeně hodně o financích je to,

ale jinak prostě vymýšlíme ty zlepšovací nápady,

nápady, jak líp sloužit zákazníkům,

nebo jak je překvapit v tom fakt, že,

že to je ještě jako lepší, než čekal, to přichází

od kolegů. A my ty věci vymýšlíme dohromady

a ten tým je prostě jako úžasný a na to jsem

prostě pyšný a taky trvalo pěkných pár let,

než se nám to podařilo vybudovat.

-Kolik vás je? -13. -To znamená,

všichni asi nejste na stejné úrovni.

To znamená, v té horizontální struktuře

vedle sebe máš kolik lidí?

-No, my jsme všichni na stejné úrovni.

-Jo? Okay. -Dokonce i paní na úklid,

kterou jsem ještě nikdy neviděl,

protože uklízí vždycky v době, kdy,

já ji nenajímal, a uklízí v době,

kdy já tam nejsem, ale ne, my prostě na tohle si

nehrajeme. Takže my jsme si všichni nějakým způsobem

rovni, jak jenom to jde a pro mě je to i osobní

radost, jednak já mám hrozně rád tým

lidí okolo sebe, kde prostě to funguje,

nám to fakt funguje. A za druhé, já jsem byl

kdysi diktátor, brutální diktátor,

jsem byl mladík, pracoval jsem v Carrefouru

a pracoval jsem v jiných firmách,

tak já jsem prostě nařizoval a diktoval,

co bude kdo dělat. -A tak to máme všichni,

že do 30 víš nejlíp, co se má dělat a jak,

ne, ostatní jsou blbci. To máme všichni.

-To máš pravdu, no, ale já si myslím,

že jsem byl ještě jako horší než vy všichni,

ale pak jsem si jednoho dne všimnul,

já jsem odjel z prodejny, kterou jsem měl na starosti,

nařídil jsem jim, co mají dělat,

a pak jsem se tam nějak jako,

šel jsem si nějak nakoupit a pak jsem se jako vracel

a koukám a úplně vidím, jak oni se prostě vlastně

tomu smějí a jak si to stejně dělají po svém

a že vlastně jsem zjistil, že nevyužívám potenciál

těch lidí jako vůbec. A teď každý jsme jiný,

to je pro mě taky složité teda, že každý jiný,

ale fajn, když už jsme každý jiný,

tak každý máme nějaký potenciál a já jsem

ho v nich vlastně dusil. A to byl okamžik,

kdy se to začalo ve mně lámat a pak jsem si přečetl

nějaké knihy o horizontálním vedení firem

a o tom, když všichni spolu a nehrajeme si na strašně

super ředitele a strašně super sekretářku a ono to,

nám to funguje, tak na to jsem teda hrdý.

A když ses ptal, tak ještě druhá věc je,

že konečně jsme se pustili do digitalizace u nás

a má to grády, je to náročné,

ale teda ty jako výsledky jsou ohromující.

-Hele, digitalizace je hrozný buzzword.

Pojď nám to říct nějak konkrétně,

co třeba zrovna u vás ve firmě

teďka digitalizujete, aby byly nějaké hmatatelné,

nebo nápady, inspirace.

-První krok bylo CRMko, které jsme zavedli před,

teďka nevím, třemi, čtyřmi roky, dlouze jsme

ho vybírali, pak jsme teda vybrali a to nám úplně

jako změnilo život. Oni to o sobě vždycky

tvrdí ti, jo, z excelových tabulek nepřehledných,

kde omylem něco smažeš, nebo se ti přeformátují

mobilní čísla, klasika. -Máte nějakou speciálku

realiťáckou, nebo..? -Ne, máme eWay,

se to jmenuje, je to doplněk v Outlooku a

česká věc, ale docela v pohodě, je hodně

technická, je to spíš pro chlapy. A tehdy byl

Pipedrive příliš drahý, jinak jsme to taky chtěli,

na to, co uměl tehdy, jo, takže dneska bychom asi

pravděpodobně šli do tohohle řešení.

A to tak tím to začalo, to bylo už jako velký posun,

druhý posun je, že my máme prostě

naprogramovaný systém, jak komunikujeme s klienty.

Když máme novou nabídku, tak ti pošleme velmi osobní

nabídku, byť to je prostě částečně automatizovaná věc.

To, co teďka vlastně, s čím jsme se začali

lopotit teď, je, že přecházíme k bezpapírovému

kolování dokladů, účetnictví, faktury,

management accounts, manažerské reporty

a podobně, takže to teďka nabíhá, 1. 7.

končíme s papírem, doufám a pokračujeme

v dalších věcech. Teďka zavádíme notion

systém, znáš, takže to už máme vlastně první.

-Děláte si interní databázi?

-Děláme si interní databázi, jdeme

do toho systému notion a vlastně od porad,

od úkolů, agendy, společných diářů

přes nabídky klientům, to je prostě pro mě úplně

jako boží věc. Máme typy nabídek

a my už vlastně od léta budeme posílat klientům

pouze odkaz na web. Nebudou už žádná PDFka,

žádné přípony, prostě žádné zaplevelování

internetového světa, ale naprosto profi nabídka,

ke které ti lidé můžou mít přístup,

můžou ji komentovat dokonce, můžou se k tomu

vyjadřovat, jo. Věřím, že tohle bude fakt

posun i pro klienty naše.

-Zároveň jsi mezi řečí několikrát říkal, že umělá

inteligence změní váš obor.

Jak si myslíš, že změní váš obor a jestli

už ji využíváte, tak třeba jak?

-Hele, pro mě je to jako vzrůšo, jo,

je to, je to takový vedlejšák.

Mě to prostě baví, mě... -Dost náročné na čas, viď?

-No, šíleně, šíleně. Já mám bráchu,

který je vývojář v Googlu a ten mi zavolal jednoho

dne v listopadu, loni a říkal, hele,

my máme strašný průšvih. Vyšlo Chat GPT a my jsme

úplně mimo a je to absolutní konec,

jako v Googlu je fakt, fakt pozdvižení.

Já jsem se smál a říkám, co je Chat GPT,

vždyť Google a to. A on mi říkal,

tak si to stáhni, no a já jsem to zkusil, jo,

a říkám, aha, okay, dobré. A v Googlu teda

to skutečně vyvolalo velké pozdvižení a spoustu

teda odvolaných manažerů a vyhozených lidí

a to je ale vedlejší.

Tím to vlastně jako začalo, pokračuje to přes různé to,

když prostě různí známí mají aplikaci, kde

můžeš napsat text a výsledkem je video,

ve kterém jsi ty, Martine, a mluvíš to jako

ty a vypadá to jako věrné video a je to video,

protože spousta lidí chce konzumovat obsah prostě

jaksi audiovizuálně a ne, že bude něco číst, jo.

No a pro nás, já jsem teďka vyzkoušel první,

poprvé jsem udělal reklamu na Facebooku a Instagramu

přes Chat GPT, bylo to boží,

nechal jsem ho zpracovat několik verzí

a je to vlastně jako fajn, jo.

Samozřejmě v angličtině je to mnohem lepší,

ale my máme většinu komunikace teda v češtině,

angličtina je přirozeně lepší, protože to je jako

větší trh a větší dosah, ale jinak umělá

inteligence bude zajímavá a už je dneska v Americe.

Hele, realitní svět a tyhle ty zakázky se

jaksi všechny nové věci testují v Americe a když

v Americe, tak v Kalifornii.

Kalifornie je prostě kolébka,

hub těchhle těch věcí. Já jezdím pravidelně

do Ameriky se školit, protože to prostě

je to fantastické a navíc jsi tam 4 dny

a soustředíš se na to, jenom na to, neděláš

blbosti, nemusíš odepisovat na stovky mailů,

koncentruješ se na to, užíváš si to, jo,

má to prostě takový přídech slavnosti.

Když přišel Covid, tak já nemohl, že jo,

takže jsem byl nešťastný, já potřebuju každý rok,

každý druhý rok nasát ty informace,

a tak jsem našel podcasty. Problém je, že v Americe

je asi tak 100 milionů podcastů,

takže nejvíc času mi zabere najít ten,

který je kvalitní, a to ještě ten jeden řečník

může mít jenom jedno téma, pak musíš jiného

řečníka na jiné téma, ale ty mě zachránily, jo.

Takže dnes nikdo nemusí jezdit do Ameriky a holt

přijde o ten efekt, že je to vcelku.

No a jak se zdlouhavě k tomu dostávám,

v Kalifornii už testují delší dobu umělou

inteligenci na prodeje komerčních nemovitostí,

filozofie je v tom, že většina věcí

je pořád stejná. Ty věci, které jsem já říkal předtím,

na co si má dát kupující pozor, no,

těch je v zásadě konečný seznam, až na to,

že ta konkrétní nemovitost může mít ještě

svoje specifikum, že je tam rašeliniště,

že se tam propadá půda, je tam povodňová zóna,

nebo já nevím co,

nebo ochranná pásma energií a tohle a je toho konečný

počet, no, tak to ty neuronové sítě

zvládnou, že jo, samozřejmě a výhoda je,

že prostě v Americe, jako ve většině západní Evropy,

nebo západního světa je to tak,

že makléři tam mají opravdu obě strany,

kupující i prodávající, v Americe je to,

že platíš kolem 2, 2,5 % jedné straně a 2,

2,5 % druhé straně. No a těchto dohromady 5 %

ušetříš tím, že se spojíš napřímo přes tu umělou

inteligenci, přestože vlastně teda kupující

a prodávající se spojí dohromady a ta umělá

inteligence jim vytvoří heads of terms,

nějaké základní, já nevím, rezervační smlouvu,

základní podmínky toho obchodu,

pak si teda najmeš právníka, tak právníci

částečně taky zaniknou, chudáci, tak tam se

vytvoří smlouvy, jo. A ten smysl toho je rychlost,

v realitách je to často o rychlosti a často

ti makléři, znáš to, ne, nevezmou telefon,

necháš vzkaz, neodpoví a je to o tom,

že uspoříš teda, už máš na začátku 5 %

nějakého gapu, který můžeš zkonzumovat ta,

nebo druhá strana. -Bojíš se o práci?

-Ne, vůbec. Mě to, hele, za prvé to nebude

tak rychlé, za druhé, hele, já mám děti ve ScioŠkole

a ScioŠkola říká, že život je prostě změna

a my ve ScioŠkole učíme děti adaptovat se na změny

a když si to vezmeš, od té doby, co já začal

podnikat, nebyly tři roky stejné, jo.

A teďka od Covidu je to už úplná teda jízda

a vlastně všechno je vlastně jenom o změně.

A teď jde o to, jestli jsi optimista a naladěný na to,

že ty změny jsou a přicházejí a některé

tě můžou bolet, ale v zásadě je to vždycky

příležitost, ty se můžeš posunout na další level,

nebo i nějakým jiným směrem,

takže já se toho nebojím, nebojím se, že přijdu

o práci a teďka prostě jsem napsal několik článků

do odborných časopisů s Chat GPT.

Já jsem zadal úkony, pak jsem to doopravil,

data tam mají blbě, čísla to neumí,

ta jsem doplnil ze svých znalostí,

nebo z databáze, ale strašně mi to pomáhá,

takže zatím je to pomocník, zatím se nebojím.

-Takže kde se vidíš, já vím, že s GPT,

když za tři měsíce může vyjít další model,

o kterém ještě nemáme ani páru, že to je věštění

z křišťálové koule, ale kde se třeba vidíš

za dva roky, jak tyhle ty nástroje se chystáš

osedlat ty ve své firmě?

-Hele, já se jako strašně těším na to, že na co přišly

už prostě Zásilkovna a Amazon dávno,

že lidskou práci, stupidní lidskou práci,

kterou, na kterou fakt nepotřebuješ ten mozek

a to tělo prostě, nahradí někdo,

kdo to umí mnohem líp a přesněji, anebo z čeho

jsem úplně já nadšený, je ten 3D tisk

betonu třeba, jo. Je vlastně zcela absurdní,

že my jsme si zvykli, že máš nějaké cihly,

nebo tvárnice a z nich stavíš něco,

ačkoliv se ti to vůbec jako nehodí, rozměrově to nesedí,

nemá to tepelnou izolaci, bla, bla, bla. No,

ale ty si to můžeš všechno jako vytisknout,

jo, a počítač to zvládne a anebo prostě Skanska,

která teďka staví první projekt,

kde 80 % stavebního materiálu je z demolice

původních budov, jo. To je prostě, to je to,

co mě nadchává, to jsou ty příležitosti,

je to ekologické, je to udržitelné,

je to dost bez lidí, jo. To znamená, na co se

já těším za dva roky, že spoustu práce,

kterou dneska ve firmě vykonávají lidé, ale je to

obyčejná práce, na kterou nepotřebuješ extra

moc mozek, tak to prostě bude dělat někdo jiný,

stroj, nebo robot, nebo prostě umělá inteligence,

you name it, jo. A my se budeme moct

soustředit na to, co ty, co ty, co ty stroje zatím

neumí, to jsou emoce, to jsou zážitky,

to jsou vylepšování služeb

a možná prohlubování znalostí v tom

oboru, který děláme.

-Kdybys tu dnešní epizodu měl zabalit do nějakých

pár vět, abychom ji dali hnedka pod tvoji fotku

na mém webu, co by to bylo?

-Vidíš to, já jsem poslouchal tolik tvých

podcastů a vůbec jsem si neuvědomil,

že se mě budeš taky na to ptát jako všechny.

Já bych řekl,

chystáte-li něco v nemovitostech,

tak se vůbec nestyďte podívat se kolem sebe.

Buď se podívejte na podcasty, nebo na weby,

na nějakou radu, anebo si prostě najměte někoho,

úplně nejlepší je, když se zeptáte,

pokud sami nemáte, zeptejte se někoho,

koho by vám doporučil. Hrozně věřím na chemii

a na to, že prostě doporučení jsou nejvíc,

ostatně my sami máme prostě 98 % byznysu z doporučení,

reklamu skoro nemáme. To je první věc.

Druhá věc je,

když budete sami investovat do nějakých větších věcí,

tak si na to určitě vezměte někoho,

kdo o tom ví víc než vy. Není to ostuda,

je spíš ostuda prodělat zbytečně peníze,

anebo pak je blbé se trápit špatnou investicí.

Takže vezměte si někoho, kdo vám může zohlednit

všechny vlivy, všechny věci,

co jsou pro vás důležité, všechny parametry a vaše

budoucí plány ohledně třeba továrny,

kancelářské budovy, nebo nakonec i bydlení,

které chcete si pořídit. A třetí věc, já bych řekl,

je, změna je život a dívejme se na svět

optimisticky, využijme, snažme se ty změny brát

jako impuls do toho nudného běžného provozního života,

impuls tomu, abychom zlepšovali sebe a abychom

zareagovali na okolí a pak si mohli říct, hele,

už toho mám dost, já už to dělat nechci,

já to prodám někomu většímu, anebo si řekneme,

fajn, jdu do toho, dám tomu nový směr a prostě

na tuhle tu změnu se opět připravíme.

-Skvělé, děkuju a přeju ti, aby ti tvůj životní

optimismus dál držel a nerezivěl.

-Děkuju, Martine.

-Měl bych ještě na úplný závěr jednu prosbu.

Napadlo mě tak, jak jsem tě poslouchal

i teďka během závěru i vlastně během celé

té epizody, jestli bych tě mohl požádat

o bonus pro posluchače,

na co si dát pozor při nákupu či prodeji

komerční nemovitosti.

Je možné něco takového zpracovat do pár bodů,

do kolika to vyjde?

-Rádi to připravíme a všem tvým posluchačům to bude

s radostí k dispozici. -Díky moc, ať se daří.

-Tak jo, díky, Martine, ahoj.

-To byl výlet trochu mimo zajeté koleje tady v Zážehu,

nicméně doufám, že jste si to užili

a že jste načerpali hromadu inspirací,

že jste možná prokoukli další byznys.

O bonusu už tady byla řeč, určitě jej stahujte

na www.martinhurych.com/zazeh,

kde samozřejmě najdete nejenom epizodu s Honzou,

ale i ostatní epizody. Pokud jsme se vám s Honzou

líbili, tak určitě likujte, sdílejte, odebírejte,

dál to znáte, bez toho svět nefunguje,

takže určitě budeme rádi.

No a já už vám jenom držím palce a přeju úspěch, díky.