Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh. V Zážehu tady hodně

často probíráme úspěchy,

věci a návody, jak na a dnešní Zážeh

uděláme trošičku jinak, protože jsem sehnal hosta,

který se nebojí mluvit i o částečných neúspěších,

ale nebojte se, nebude to jenom

negativistická epizoda.

Dnešním hostem je Petr Pavel, ahoj.

-Ahoj, dobrý den. -Ředitel společnosti CMS.

Souhlasí? -Ano, souhlasí.

-Hele, než se pustíme do případných částečných

neúspěchů a do tvé profesní kariéry,

mě hrozně zaujalo hnedka na začátku tvojí přípravy

a chtěl bych se zeptat, co to znamená,

společenský introvert.

-Společenský introvert, já poslední dobou na sobě

cítím, nevím, jestli to je tou funkcí,

anebo tím, jak člověk stárne,

že potřebuje mít nějaký svůj prostor a klid

a občas mně přijde prostě i domů, že přijdu a úplně

jsem vyčerpaný, nebo psychicky asi možná

jako v hlavě a mám takové ty pocity,

že potřebuju mít uzavřený svůj svět,

což vlastně introverti mají. Nicméně

myslím si, že zas na veřejnosti,

páč jak se říká, Blíženci atd.

jsou otevření a společenské typy, takže mám rád i svoji,

nějakou svoji pozornost, takže dokážu podle mě i být

vlastně extrovert jako otevřený a mluvit.

Takže se v tom trošku hledám,

kde vlastně je ta váha, ale baví mě víc

teda to mluvení.

-Tak jo, tak si to dneska otestujeme.

-Dobře. -Co jsi víc.

Ty jsi prošel hromadou technických profesí.

-Dá se říct. -Začínal jsi, jestli si dobře pamatuju,

jako, jako projektant, pak jsi prošel i vlastně

vedením projektového týmu, máš tam nějaké zářezy

v projektovém managementu, ve výrobě, vedl jsi výrobu,

no a teďka ostrý řez a je z tebe manažer na plný

úvazek, šéf firmy. Tak jaké to je?

-Je to samozřejmě velká zodpovědnost,

protože si člověk uvědomí, že, a obdivuju všechny teda,

co to dělají, protože já to dělám jenom

chvilku a obdivuju všechny, co to dělají jako delší

už dobu a úspěšně i majitelé firem jsou prostě

mým vzorem a i náš pan majitel, že to táhnul,

vlastně letos to bude 24 let, takže,

ale pro mě to je samozřejmě výzva a zodpovědnost.

Výzva v tom, že

na sobě musím pracovat, musím se učit,

musím prostě vnímat ten svět okolo, jaký je,

praktiky, dovednosti

i komunikační vlastně nějaké dovednosti,

aby tomu člověk vlastně dal nějaký příběh,

nějakou notu a těm lidem dokázal říct,

co chce a co potřebujeme.

Takže jako já to vnímám teď svým způsobem jako

pozitivně, protože na sobě začínám hodně pracovat,

nebo prostě je potřeba na sobě pracovat,

takže mě to baví, to je jedna věc.

Druhá věc je ta zodpovědnost

a samozřejmě cílem mého úkolu, nebo mého

projektu je, aby ta firma fungovala,

takže tam samozřejmě je ta zodpovědnost a práce

veliká, takže za mě určitě velké nasazení jak vlastně

časové, tak prostě i psychické a fyzické trošku,

takže asi tak to vnímám.

-K tomu se všemu velmi pravděpodobně dostaneme.

Pojď nám říct, co děláte v CMS.

-Tak my jsme firma, která se zabývá

automatizací,

převážně teda naše takové to in-house, co máme doma,

tak to jsou technici v rámci projektu elektro,

to znamená, vlastně to, co jsem začal dělat

já před několika lety.

Máme nějaké vedoucí projektů, protože už jako

ta firma je nějakým způsobem dlouho právě

na trhu a dělá i generálního dodavatele,

i když si třeba nějaké subdodávky musí

objednat a to naše velké jako portfolio je,

těch lidí myšleno, je v tom, že vlastně máme

PLC techniky, teď nevím, jestli víš, o co jde,

jsou to v podstatě programátoři řídících

systémů pro ty stroje, vlastně tomu dávají

ten život, to je ten mozek. Na druhou stranu je to dost

složitá jako profese v psychice, protože v těch

projektech samozřejmě, jak víme, jsou dané termíny

a všechno se zpožďuje předtím a my vlastně jsme

tam jako naposled, takže všechno jako je vždycky

mířeno k nám, proč to nefunguje a jak,

kdy to bude fungovat atd. Takže v tomhle tom

samozřejmě za ta léta nějakým způsobem umíme

predikovat, počítat s tím atd.

Takže jako snažíme se, samozřejmě ještě furt

není všechno jako bílé, ale snažíme se

v tom být jako dobří.

Za ta léta vlastně vzniknul i vlastně jakoby

oddělení aplikační, protože ty řídící systémy

potřebují samozřejmě napojovat s novými

technologiemi IT, to znamená, nějaké aplikace

webové, sledování, vizualizace. Ale jak jsem

zmínil, takže v tomhle tom globálu my dokážeme

dělat nějaké prostě automatizace,

převážně dopravníky, zakladače,

skladovací systémy, myšleno i v těch aplikacích.

Prostě takový ten náš byznys je to,

co prostě někam, potřebujeme někam dostat

a tomu zákazníkovi prostě zvýšit nějakou produkci,

ušetřit člověka,

zvýšit nějakou bezpečnost, protože v dnešní době,

jak je vidět v těch halách a ve skladech atd.,

tak samozřejmě je spousta ještěrek,

myšleno vysokozdvižných vozíků. My jsme si dali

letos heslo, bez ještěrek, ale začalo to,

aby to nebo úplně morbidní, tak smrt ještěrkám, jo,

takže s tím jdeme jako do byznysu mimo.

Ale vlastně tohle to, s tím umíme pomoct,

umíme pomoci s robotickými stanicemi převážně,

které umí transportovat, nebo přenášet nějaký

materiál, usnadnit vlastně tomu člověku práci,

nebo v té firmě ušetřit prostě nějaké pozice,

aby mohl investovat tu kapacitu lidskou

někam jinam, kde je potřeba,

kde se vlastně neopakuje úplně taková rutina.

S tím je spojené taky to, že jak právě asi

možná se dostaneme k tomu, že vlastně u toho klienta,

u kterého jsme, tak

převážně jako začali a ještě furt trváme,

tak jsme vlastně začali ve výrobě,

kde vlastně kompletují vozy atd., takže tam máme

i zkušenosti s nějakou utahovací technikou.

To znamená, dělali jsme různé automatické,

poloautomatické stanice pro utahování prostě šroubů

a komponentů, takže to je asi

takové to naše portfolio.

Takže my jsme šli jako na trh, umíme všechno,

ale potřebovali jsme to trošku zúžit,

abychom přesně věděli, definovali, co, co chceme.

-Hele, ty už jsi tady nakousl vozy a výroba.

Já mám okolo sebe hromadu lidí, kteří touží po tom mít

logo Škodovky, myšleno mladoboleslavské

Škodovky na webu jako referenci.

Vy jich tam máte hromadu,

poraď nám, jak se dostává do Škodovky

a jak se tam člověk udrží x let.

-Nevím, jak se dostává teď.

Za doby, kdy vlastně firma vznikala,

tak je předávaný takový příběh od pana

majitele a jednatele,

že oni vlastně jako skupina začali na dispečinku,

kde vlastně se starali o ta zařízení a stroje ještě

za doby éry, a teď, abych nelhal, myslím,

že stodvacítky,

doufám, že se nikdo neurazí, jestli...

-Moje první auto. -Jo, jo, jo. A tam vlastně

vznikalo to, že věděli, jak to funguje,

jak to má fungovat, případně když

to vylepšovali, aby to fungovalo líp

a samozřejmě jak byly různé ty restrikce a pak dále

koupě Favey a tak prostě, jak ta Škodovka rostla

ve smyslu koncernu a tak, tak v té době,

v éře prostě se decentralizovala

i ta údržba, kterou vlastně vedl, a teď se přiznám,

že úplně nevím, kolik jich bylo,

ale byli asi čtyři majitelé.

Zaměřovali se právě na vedení téhle té údržby

a samozřejmě potom

se najednou najelo na nějaké projekty,

že je potřeba dělat ty zakázky atd.

a tam už vlastně figuroval i náš pan jednatel a tím

to vlastně jako celé začalo, ale já si

myslím, že teď jako v téhle té době je to hrozně těžké.

A to není jenom díky jako Škodovka,

ale myslím si, veškerý automotive

má samozřejmě nějaké potřeby

a v podstatě i ten dodavatel musí

něco splňovat, jo. Třeba v současné době

teď řešíme TISAX, který je celkem finančně

docela nákladný pro tu firmu, takže jako

není to asi rozhodnutí, jako teď se tam chci

dostat a nějak se tam dostanu, ale

je potřeba se na to jako nějakým způsobem připravit,

protože ty podmínky

i obchodní jsou jako dost striktní a

my tomu říkáme v podstatě tak,

že trošku děláme zálohu tomu našemu klientu,

protože většinou jako platba je až na konci.

Malé procento je někde mezi tím, takže je potřeba

počítat i jako s nějakými finančními rezervami,

cash flow atd. Takže jako není to úplně jednoduché.

Bavil jsem se s několika

partnery, anebo prostě i známými

a když se zmiňujeme právě o tom jako v rámci firem

strojních atd., tak prostě tvrdí,

že to jednou zkusili a už to třeba nechtějí, jo,

takže v tomhle tom jsme, si myslím, že dost vycvičení

a jako vyplácí se nám to pak, když hledáme dalšího

klienta, protože opravdu jdeme po nějakých věcech,

i když to třeba on tolik nevyžaduje,

ale jsme jakoby disciplinovaní

z tohoto důvodu, bych řekl.

-Hele, tak stejně jako má spousta startupů,

nebo menších firem sen mít to logo Škodovky,

tak stejně tak sní o tom, že tam budou mít

co nejvíc záseků.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak tohle se

proti vám trošičku jako otočilo, protože,

a to je ten důvod, proč jsi tady a o který jsi

byl ochotný se podělit,

vám se vlastně podařilo dodávat

výhradně do Škodovky.

Spousta lidí tady vlastně na jednom

z partnerů vyroste a vám se vlastně tenhle ten,

a nemyslím to zle, tenhle ten vlastně jako

byznysový výtah

relativně nedávno zastavil. Co to, co přináší

teda za výhody a nevýhody mít jednoho silného klienta

a vlastně žádného dalšího? -Okay, já vždycky většinou

začínám špatnými zprávami, takže jako ten,

ta nevýhoda je určitě to, že ta firma, a teď

to nemyslím taky špatně vůči naší firmě a minulosti,

prostě já do minulosti moc nekoukám,

spíš jenom si z toho beru nějaké ponaučení,

a to je podle mě to, že právě, já to řeknu úplně

otevřeně, jako nějakým způsobem zpohodlněla, jo,

nejenom prostě, prostě kompletně ta firma,

že i ti lidé vevnitř atd. Je to určitá nějaká jistota,

což je jako výhoda toho, ale v podstatě je to taková

nevýhoda, že není ta firma pak někdy

způsobem dravá, jo.

V dnešní době je to prostě byznys a je to džungle

a člověk se musí prostě hodně snažit, aby někde

prorazil, takže v tomhle tom jako vidím

tu největší nevýhodu,

v tom, že vlastně i ten zákazník teď,

ať je to jakýkoliv a rostete prostě na jednom

klientovi, tak on si samozřejmě na něco zvykne

a vyžaduje to. S tím vlastně způsobené

i vlastně cenová nějaká bilance atd.,

takže jako ono je to třeba raketa na začátku,

ale potom je potřeba hodně sledovat,

jestli už se to někam jako nedostává, nestagnuje,

anebo nedejbože jako padá. A samozřejmě když,

což vlastně jako taky jsme už jako byly záchvěvy

tenkrát, když ještě jsem nebyl třeba

v takovémto jako postavení, že budeme diverzifikovat,

ale hrozně těžko se té firmě interně prostě

jako startuje nějaká akce, jo, a já vím,

že teď musím zase dát klobouk dolů,

že pan jednatel, ten taky jako tlačil na to,

bohužel prostě třeba neměl ty parťáky v tom týmu

a prostě se to třeba nepovedlo nějakým způsobem

dřív, ale je to prostě v tom duchu,

jako nedoporučuju to prostě, jo,

jako vyrosťme na tom,

čerpejte z těch klientů, co to nejvíc jde,

ale buďte opatrní a obezřetní a sledujte,

co se vlastně kolem jako toho děje,

to bych jako vypíchl, protože ta negativita je,

říkám, nějaká stagnace té firmy jak obchodně,

tak prostě lidsky i vevnitř.

Je to hodně jako o penězích taky

a samozřejmě když se stane nějaká krize,

což vlastně byl Covid atd. a ten automotive dostal

jako ránu, tak to je prostě,

jak jsme tady v České republice navázaní vesměs

hodně jako těch firem na ten automotive,

tak prostě dostali všichni jako přes prsty.

-A jak to postihlo vás?

-Nás to postihlo docela dost, protože my jsme

měli hodně rozjetých projektů

a vlastně, teď jestli si nepamatuju dobře, myslím,

že na měsíc, nebo na měsíc a půl to bylo zavřené úplně,

jako úplně black box.

-Jako ne kvůli Covidu, ale kvůli stopce

od Škodovky, jo, nebo? -No, no, no, jako my jsme

mohli fungovat, že jo, protože jako státní věci,

nebo respektive jako ta nařízení nám to nějakým

způsobem splňovala, my jsme dokázali něco

prostě produkovat atd.,

ale Škodovka prostě zavřela brány a dělaly se jenom

nutné u nich jako interní opravy,

co bylo potřeba, jinak vlastně všichni

ti lidé dostali

pauzu a my jsme vlastně nemohli,

protože my jsme hodně, jak dodáváme ty stroje atd.,

my potřebujeme být u toho zákazníka a nemůžeme

tam prostě, nemohli jsme v tu dobu tam jít,

takže vlastně všechno bylo v podstatě zastavené, jo.

Takže my jsme hodně jako utrpěli ztrátu,

snažili jsme se samozřejmě vymyslet něco jiného,

co bychom v té době jako mohli dělat,

nebyly to úplně cesty, které by nám jako něco

honem přinesly, možná já to vidím zase

tu pozitivní, že jsme aspoň jako začali

přemýšlet trošku jinak

a to byl možná ten impuls, ale bylo to prostě kruté,

no, jako finančně hodně kruté.

Teď se z toho musíme ještě jako furt vzpamatovávat.

-Pořád. Řekl bys teda, že vlastně jste na nějakém

novém minimálně obchodním začátku po nějakých,

jsi říkal, 24 let, nebo něco takového?

-No, určitě, já to možná jako trošku přirovnám,

že jsem dostal, a teď zase doufám se vší

úctou k našemu panu majiteli,

ale dostal jsem v podstatě hračku do ruky

s tím, že, a myslím to jako zase upřímně,

jako ne že hračku a můžu si s tím dělat, co chci,

ale dostal jsem vlastně jako hračku ve smyslu

značky, která prostě tady je 24 let,

což něco prostě musí znamenat a znamená

a nějaký tým lidí a teď se to, myslím si,

že se to buduje jakoby trošku odznovu, takže ano...

-Buduješ CMS 2.0. -CMS 2.0, ano.

-Okay. Takže několik jako velkých,

velkých veletočů ve firmě, ztráta největšího zákazníka,

nebo ne ztráta, ale řekněme zpomalení a probuzení,

změna managementu,

vlastně majitel odešel, odešel mimo výkon.

Dá se to tak říct? -No, tak on má samozřejmě

ještě ty rozhodující věci i právní.

V podstatě bylo to předání managementu, jo.

On předtím byl v podstatě člověk,

který rozhodoval a byl nad vším,

jak se občas stává,

když člověk se vzdělává, tak tyhle ty příhody,

nebo příběhy slyší často, ale ano, předal to prostě

managementu, řekl, tady to máte a ukažte mi,

co umíte na vaši zodpovědnost, jo.

-Co si myslíte, že umíte? Kam teda, co jste vymysleli,

kam se třeba obchodně chcete teďka vrhnout?

-Co jsme vymysleli, určitě jsme si sedli,

samozřejmě nejdřív jsme si museli my sednout jako tým,

protože ten můj tým tvoří částečně noví lidé

a částečně bývalí jako kolegové,

anebo prostě spolupracovníci,

takže jsme si museli určitě nejdřív říct,

ještě furt nám to trošku skřípe občas, ale,

ale už je to mnohem lepší,

takže tam jsme si museli říct, nadefinovat,

co chceme. Obchodně jsme si určitě museli

nadefinovat to, co chceme vlastně

tomu klientovi venku, mimo teda myšleno jako

Škodovku a současného klienta,

co chceme vůbec nabízet. Protože jako bylo občas

v hlavách, my umíme vlastně všechno,

my můžeme dělat cokoliv, ale přijďte za klientem

a řekněte, my umíme všechno. -Jo, nic není problém.

-Nic není problém a jako znám tu druhou stranu

a když mi tohle někdo říká, aha, hm, tak co si

z toho mám jako vzít, jo. Takže ta naše vize,

nebo ten náš cíl je v tom, že chceme prostě ukázat

ty směry, které umíme, které si myslíme,

že jsme fajn a to jsme si říkali i tady na začátku,

umíme s tím pomoct, umíme s tím v podstatě

pomoct i třeba při nějakém návrhu, analýzu,

nebo prostě pomoct jako i radou, nebrání se

mi ničemu a trošku jsme to portfolio jako zúžili,

kam to jako chceme prát a samozřejmě za nás

potřebujeme prostě toho zákazníka někde sehnat.

My jsme se teď jako rozhodli,

že vlastně ty věci, kde se něco děje,

tak je nějakým způsobem logistika, sklady.

Výrobu nechceme opouštět, protože v té výrobě se

cítíme jako silní, protože známe nějaké procesy a umíme

těm výrobním firmám, si myslím, že dost pomoct

nejenom v jako nových věcech, ale vlastně

i v nějakých retrofitech, jo, protože hodně jako těch

i projektů v rámci toho současného klienta,

protože taky ne všechno v té, protože my jsme

založení hodně na těch výrobních linkách,

kde už vlastně kompletují ty vozy, všechno se tam dává

dohromady, tak ne vždy všechno můžou zbourat,

vyklidit a postavit nově, takže jako hodně vždycky

většinou úprav a v těch výrobních právě halách,

nebo v těch výrobních firmách si myslíme,

že máme tu sílu v tom, že právě z toho automotive

my umíme ty věci řešit jakoby, v uvozovkách,

za provozu. To znamená, neohrozit produkci,

ale dělat prostě změny. Takže tady si myslíme,

že máme jako dost

silnou vůli v tom, abychom to mohli těm

klientům nabídnout. Samozřejmě, samozřejmě

zjišťujeme ten trh, jo, my jsme prostě, jak říkám,

jak jsi řekl, CMS 2.0, nebo 2.0.

My ho hledáme, jo, ještě ho samozřejmě jsme

nenalezli, máme nějaké indicie už,

děláme nějaká prostě rozhodnutí,

děláme nějakou studii těch klientů, ale

je to prostě na začátku, no.

-Tohle mě hrozně zajímá. Jak k tomu třeba

přistupujete, co

jsou ty parametry, podle kterých se chcete

rozhodnout, co trhu nabídnete?

Protože tohle, ať se to možná na první

dobrou nezdá, tak pro mě je opravdu veliký

kotrmelec od jednoho zákazníka,

kterému vlastně dáváš full service, cokoliv,

co potřebuje, k přechodu na vícero zákazníků,

řekněme, jako takový, v uvozovkách,

tradičnější model, vícero zákazníků

a redukované portfolio.

Jak vlastně vybíráte z těch širokých možností?

Ty jsi říkal, že vás to táhne do logistiky,

do transportation a tak, samozřejmě výroba.

Jak jste třeba vybírali tenhle ten segment?

-No, tak prostě jsme, sedli jsme si,

jo, a řekli jsme si, hele, tak co vlastně jako umíme,

tak jsme si právě nadefinovali ty produkty,

které bychom jako chtěli dělat a cítíme se,

že bychom je zvládli všude možně odprezentovat a tomu

zákazníkovi nějak zvizualizovat,

aby tu myšlenku vlastně dostal.

Hele, jo, to chci.

-Takže to je víc, než, jak říkal včera známý,

fenestrační metoda, kouknu skrz fenster a...

-Je to trošku víc, ale je to i tou metodou,

že řeknu, hele, ty jo, to by mohlo být asi tady,

tak zapíchneš, jak se říká, ten prst do té mapy

a vlastně proto jsme potřebovali i nějakého

akvizičního obchodníka, kterého jsme našli,

takže ten je dost aktivní a vlastně, okay,

ukázali jsme si, tady to místo asi jo,

objeli jsme prostě, nebo objel nějaké portfolio

zákazníků, zjistili jsme, tady to asi úplně nebude

ono, píchli jsme prst, tak ještě tady v tomhle tom,

protože jsou navázaní na tohle to, okay.

A takhle to sbíráme prostě postupně, jo,

není to, že asi úplně nějaká, já nevím,

atomová věda, možná se to jako zdá,

že většinou, nebo takhle, mně se vždycky zdálo,

že ty firmy mají jako

nějaké strategické úplně jako rozpoložení,

ale my to prostě zkoušíme takhle teď, no.

-Takže test ohněm, vždycky vybereš segment,

zkusíš, fituje, nefituje,

to je dobré, okay.

Jaké jsou třeba ambice, jak rychlý, a nemyslím

to zle, ale jak rychlý ústup od Škodovky třeba

plánujete, kolik chcete, aby do roka, dvou, tří jste,

jak má být silná ta druhá noha,

kterou stavíte? -Rozumím.

Za mě, což jsme si dali teď za cíl, i když jako

ten letošní rok u automotive, co se děje,

tak asi všichni vidí, nebo možná, kdo se tím jako

zabývají, tak vidí, že to není úplně

žádná síla teď.

Samozřejmě ještě bude nástup, teď jsem zrovna

četl a viděl nějaká videa v rámci Euro 7 atd.,

takže to bude jako dost masakr a bude to hodně

otřes, takže abych odpověděl na otázku,

klademe si velký cíl a klademe si letošní cíl,

že bychom chtěli diverzifikovat v poměru

v podstatě zakázek, nebo služeb atd.

50 na 50. -Hezky.

-Uvidíme, kam se dostaneme, ale chceme tam jít.

-Člověk má mít ambiciózní cíl.

-Ano. -Hele, když už jsi mluvil o automotive,

je pravda, že 2019 byl nejsilnější rok

v evropském automotive a že nikdy

už to lepší nebude?

-Já můžu posoudit 2019, úplně jsem ještě nemohl jako

sledovat čísly, nicméně pocitově a projektově,

když jsme, ještě jsem byl jakoby v té výrobě,

my tomu říkáme teda výroba, ale vlastně v tomhle tom

dění, tak je pravda,

že těch jako věcí byla spousta.

2020 ještě taky to dobíhalo atd.,

21 už to bylo takové cítit slabší, ale ještě

teda, co mám jako informace od našeho pana jednatele,

tak protože přišla ta krize atd., tak jsem se ptal jako,

jak vůbec, jestli má nějaké zkušenosti z minula,

protože v roce 2008, že jo, když to přišlo taky,

tak říkal, no, kupodivu v té době vlastně

ten automatizační boom byl hrozně velký,

my jsme vlastně jako tu krizi úplně

tak nepocítili. Ale zase možná to bylo díky tomu,

že, že jsme byli vázaní tou Škodovkou a ta prostě

nějakým způsobem asi cítila a věděla,

že je potřeba v téhle té krizi nějak zabrat a něco

zautomatizovat, takže tam jsme

jako to vyhráli ten boj. 2019 byl sice silný,

ale pak, říkám, ten Covid prostě nějak nám

trošku jako udělal šrám do těla a potřebujeme

ho teď léčit, no.

-Když teda odhlédneme teďka od obchodování

a podíváme se, protože to je další věc,

která mě baví, a Zážeh o ní často je,

podíváme se na inovace.

Ty jsi technik, ty jsi mi několikrát říkal

a psal jsi to i v přípravě, že tě technika baví,

tak třeba v té oblasti, ve které se posouváš,

s čím máme počítat do roka, do dvou, do tří?

-Hele, jako ono to jde různými směry. Já vždycky,

když jsem jako začal, nebo když se začalo říkat

Industry 4.0,

tak teď už se bavíme skoro o pětce,

už jsou někde tyhle ty vize,

hodně bude umělá inteligence,

tam to je jako hodně podle mě normálně směřované,

náhrada těch lidí, protože víme,

že prostě lidí moc není,

většinou na trhu, ale lidí je hodně, myšleno.

-Teď to shodím, jo, ale umíš si představit

Chat GPT za soustruhem? -Ne, ne, ne tohle ne,

jako samozřejmě budou spousta řemesel a profesí,

které ti lidé budou využívaní, protože,

jak říkáš, právě zrovna nedávno jsem koukal

na studii, kolik vlastně studentů je strojních

a je to hrozně minimum. My tady budeme mít

hodně jako umělců a všeho možného,

ale strojařů prostě 0, což, nebo 0, v uvozovkách 0,

což mě hrozně jako mrzí, protože si myslím, že v tom,

v tom je furt nějaký

potenciál a někdo to dělat bude muset, jo.

A v tomhle tom říkám, umělá inteligence určitě

na nějakých, dobře, rozumně, uvidíme,

kam nás teda dotlačí Evropská unie atd.,

protože já se tomu občas jako kroutím hlavou,

co vymyslí vlastně ta politika v tomhle tom i,

protože ta to hodně taky ovlivňuje ten průmysl a

podle mě určitě bude využívání různých

IT systémů, propojování nejenom prostě v té jako

průmyslu, ale bude to samozřejmě i s nějakými

domácnostmi, auta. Prostě teď, když opravdu,

když jsem slyšel, co se chystá, Euro 7,

tak to je prostě napojení na to,

že budeš mít rozbité okénko a musíš zastavit a bude

to hlásit někde na policii atd.,

že nesmíš jet, takže jako šílenosti.

A myslím si, že bude hodně jako automatizovaná,

myšleno, automatizovaná buď nějakými prostředky,

umělou inteligencí, nevím, čím vším se samozřejmě

může ten mozek rozjet, ale i prostě

nějaké přepravy, jo. Viděl jsem studie,

což se mi jako líbilo, zásilkových služeb prostě

dronem atd., takže jako tam si myslím, že, dobře,

možná to nebude za 3, 4 roky, ale tam si myslím,

že taky je jako nějaký potenciál.

-A výroba, fabriky? -Výroba, fabriky...

-Budeme chodit po fabrice v bílém plášti?

-To si úplně nemyslím, protože ta špína musí

být, jo, jak jsme se teď bavili o té strojařině,

ta vždycky jako nějakým způsobem bude.

-Mimochodem, já ji měl vždycky rád.

-Jo, jo, jo.

I když jako se podívám, že třeba jsou ty různé

zkušenosti s 3D tiskem atd.,

zatím jako to samozřejmě technologie hrozně jde

dopředu a nějaká ta nanotechnologie atd.,

ale jako myslím si, že ještě u těch plechů

a všeho možného prostě nějakou dobu zůstaneme,

protože má to nějaké vlastnosti, které

je potřeba, a ty stroje je potřeba z něčeho

taky vyrobit. Takže myslím si,

že jako jen tak se jí nezbavíme. Možná,

co jako pomůže, tak říkám, budou to nějaké vzdálené

správy, virtuální prostě prohlížení těch strojů,

jestli jsou v pořádku, nějaká predikce,

hlášení dopředu prostě nějakých poruchovostí atd.

To jako si myslím, že tím ten trend jde.

-Tohle mě zajímá. Já jsem z korporátu

relativně dlouho, podnikám oficiálně 4, 5 let,

ve výrobě jsem oficiálně byl ještě někdy dlouho

předtím a už se o prediktivním

maintenance mluvilo tehdy.

-Jo, protože my máme hodně kontakt s tou údržbou,

teda převážně zase jako teď u toho jednoho klienta,

ale i u jiných máme jako tu vazbu, samozřejmě

je to takové to téma,

jak bych to nazval, já nevím, teď mě úplně

napadá to slovo správné, ale je to prostě nějaká

vize, ale špatně se to samozřejmě jako

implementuje do těch procesů a všeho, ale jako

za ty 3, 4 roky, co se o tom nějak jako

intenzivněji, si myslím, mluví, tak je vidět,

že prostě tím, tím směrem jdou určitě

ty velké firmy, jo. Třeba i právě Škodovka

má různé systémy, kterými se jako chlubí,

že vlastně dokázala zaimplementovat atd.,

což je vidět, že prostě ten nějaký směr je,

protože hodně ta umělá inteligence je hodně závislá

i třeba na nějakých kamerových systémech,

které teď mají podle mě taky nějakým

způsobem trend nahoru, takže

nějaké hlídání kamerou atd. Prostě ty věci se

jako dost dějí, samozřejmě není

to tak rychlé, protože ti lidé,

samozřejmě je potřeba trošku u toho přemýšlet,

proč to asi vzniklo a tak, ale některé ty věci,

sběr dat, protože já si myslím,

že je to hodně závislé na tom, že,

že ty jsou ty staré stroje a nejde to taky

úplně implementovat. Do těch nových, okay,

tam už se prostě dokážeme někde pohybovat v tom,

že vím, že někde něco vibruje,

může to způsobit ložisko atd.,

ale u těch starších strojů se to špatně jako

naimplementovává

a sbírají se hodně špatně z toho ta pak ta data.

Takže tohle to až jako přejde do, že se někde něco

jako velké části vymění, za mě teda, a vlastně

nasbírá se dostatek dat k tomu, aby se

to dokázalo vyhodnocovat, tak si myslím,

že jako pak to bude jako hodně jako rozšířené.

-Od října minulého roku se mluví o Chat GPT, je

okolo toho velký,

omlouvám se, bordel, zatím mě nic lepšího nenapadá.

Kdy myslíš, že bude doba, kdy řekneš Chat GPT,

sestroj mi hřídel Superba?

-No, to je těžká otázka.

Neumím tohle to predikovat,

za mě si myslím, že tak možná 10 let

podle mě, protože,

říkám, jak se bavíme o Průmyslu 4.0, tak to jsme

začali, když já jsem snad studoval,

takže už je to nějakých 10 let, teď se možná jako

chápe, co to vlastně bylo, jo, takže protože každý,

když já jsem chodil na nějaké konference

už na začátku třeba na škole, tak jako,

co to znamená, no, bude něco asi jako umělého,

bude to někde sběr dat. A teď se konečně jako vidí,

že to je ono, nebo aspoň tak mně to přijde, jo.

Každý samozřejmě může mít jiný názor, ale teď se

podle mě jako ustanovilo, co to asi jako je,

jak to může fungovat, co k tomu může přinést,

no a teď se už zas bavíme pětce,

takže nevím, co to bude.

-Tak když nevíme umělou inteligenci,

kam vlastní inteligencí s tvým týmem dotáhnete CMS,

až se tady potkáme za, řekněme, rok a půl,

tak kde budete?

-No, určitě chceme být různě,

nejenom v Mladé Boleslavi a v Kvasinách,

anebo ve Vrchlabí.

Chceme být u těch klientů,

bavíme se o České republice teď,

samozřejmě ten nějaký behack atd.

je se podívat i do světa, to znamená,

prostě do zahraničí.

Co se dá sledovat, samozřejmě nějaké přesuny

těch fabrik atd., zase uvidíme,

co politika a všechno, takže tam se jako

porozhlížím do budoucna, co by jako mohlo být

to pro nás přívětivé podnebí, ale určitě říkám,

rád bych, abychom si tady za rok sedli a povídali si

o tom, jak vlastně máme nastavenou dobrou obchodní

strategii, jak se nám dokáže krásně přesvědčovat

klienty o tom, že vlastně nás potřebují

a že se bavíme o tom, že

otvíráme nějakou mini pobočku,

anebo prostě otvíráme nějaký tým někde

mimo Českou republiku.

-Tak ti budu držet palce, ať se ti to podaří.

-Děkuji. -Tak jo, to byl Zážeh,

kde jsme si povídali, že ne všecko se daří.

Doufám, že i tak se vám tahle epizoda líbila.

Jestli jo, tak určitě likujte,

sdílejte, odebírejte,

nezapomeňte na moje webovky, www.martinhurych.com,

kde v sekci Zážeh je daleko víc než tahle ta epizoda.

No a mně už nezbývá, než jenom držet vám palce

a přát úspěch, díky.