Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je Zážeh. Tuhle epizodu bych po delší

době chtěl věnovat komunikaci v rámci firmy.

No a protože jsme se dlouho věnovali

kancelářským profesím, tak dneska se naopak

podíváme na firmy, kde nechci říct,

že kancelářské profese nejsou,

ale máme hromadu lidí buď ve výrobě,

anebo někde v terénu, hromadu lidí,

kteří nemají e-mail a nemají před sebou

tak velkou placku, na kterou možná

zrovna teďka koukáte.

No a pokud o komunikaci, tak jsem si pozval

dneska hosty dva, budou na mě v přesile,

Marka Andera, dobrý den.

-Dobrý den. -CEO JOBka services a jeho pravou ruku,

co se týče obchodu, Veroniku Kynčlovou, dobrý den.

-Krásný den. -Sales lead stejné společnosti.

Než začneme, Marek na sebe, Veroniko, prásknul,

že je muzikant, tak mě napadlo,

jestli Vám jako JOBka crew někdy hraje na nervy.

-To je moc pěkná otázka takhle na začátek,

musím říct. -A upřímně, upřímně.

-Ano, ano, upřímně vždycky samozřejmě.

-My ho ztišíme.

-Marek je skvělý muzikant a já teda s muzikou úplně

upřímně nemám vůbec nic společného a JOBka mi občas

hraje na nervy. -Na co hrajete, Marku?

-Takže jsem skvělý muzikant v tom hraní na nervy?

-Jo, jo, protože on to ne vždycky je vyloženě

Marek, a proto jsem řekla JOBka kompletně,

protože samozřejmě jsou tam další oddělení,

které můžeme říct, že na moje nervy hrají víc.

-Jo, orchestr takový v hraní na nervy.

-Střídá se to, no, každý den trošku jako jiný žánr.

-Tak teďka zpátky k muzice, co hrajete?

-Já hraju funky, to je taková trošku

challenge muzika na hraní a já mám rád challenge,

takže momentálně nevím, jestli můžu jmenovat,

ale děláme revival od J.A.R., takže já jsem

druhý Roman Holý. Mám pseudonym,

Roman z polí.

-Překvapilo by mě, kdyby nás Roman Holý poslouchal,

ale kdyby, tak se omlouváme,

že si Vás bereme do úst. -Já se s ním znám,

tak já mu to pošlu.

-Super, budu rád, třeba na nás někde budou

v létě na fesťácích dávat jako předjezdce.

Pojďme ale k tomu, proč jste tady.

Pojďte chvilku, nebo krátce představit jednak Vaši cestu

od začátku do JOBky a krátce JOBku,

co Vás vůbec vedlo k založení téhle té firmy.

-Mě prakticky k tomu vedla praxe, kdy jsem byl

v bývalém zaměstnání jako IT manažer a dostal jsem

za úkol ve firmě, kde bylo spoustu právě

zaměstnanců na hale, v terénu, vymyslet něco

na informování lidí. Prvotní nápad pana ředitele

bylo ozvučit haly, protože věděl,

že jsem muzikant právě. No, to se neosvědčilo

to řešení, když jsme ho jako zkoušeli a pak

jsem teda přišel s mobilní aplikací,

takže vzniklo to vyloženě v praxi, v tom prostředí,

do kterého dneska tu aplikaci dodáváme.

-Okay. Znamená to, že pan ředitel bývalý byl

vyznavačem obecní školy, kde se teda křičelo

do mikrofonu a do školního rozhlasu, ale ideu

s appkou nepochopil, nebo?

-On ji pochopil, on ji podporoval, akorát,

a to asi k mému štěstí, to tam dopadlo tak, že

nechtěli stát jako za tím vývojem

jako investovat to jako firma samotná jako jednu

aplikaci vyloženě pro ně,

což teda byla moje příležitost.

Já jsem se jí chopil a

vyvinul jsem to jako vlastní projekt,

který jsem tam vlastně potom následně jako prodal.

-Jak jste se dostala k JOBce Vy?

-Tak já jsem v podstatě startovala svoji kariéru

ve velké nadnárodní společnosti,

která se zabývala externím recruitmentem a potom

jsem se přesměrovala do jedné menší české

společnosti do oblasti interního HR a prakticky

celou tu dobu mě zajímala firemní kultura,

co ji ovlivňuje, jak ji lze tvořit a vylepšovat.

A potom jsem jednoho krásného dne viděla

na LinkedInu v podstatě Markovo inzerát,

že hledají někoho na trošku jinou pozici,

než na které jsem dneska. Začínala jsem v JOBce

v podstatě na pozici péče,

respektive člověka, který pečuje o zákazníky,

řeší s nimi implementaci a

obecně ten proces zavádění aplikace do té firmy.

No a postupně jsem se posunula na stávající pozici.

-To znamená, od HR k obchodu.

-Od HR k obchodu, ale prakticky ten obchod

se se mnou prolínal už jako od začátku

té kariéry, takže... -To si tady poznamenám,

že k tomu se určitě musíme vrátit.

-K tomu se klidně můžeme vrátit.

-HR a obchod.

Já jsem říkal, že to dneska bude

o komunikaci, nepochybuju, že určitě mi řeknete

i hromadu dalších věcí, ale proč jsem si Vás pozval.

Já, jak tady o nich familiárně říkám,

moje bublina a hlavně ta, řekněme, výrobnější část,

když to tak pozoruju, tak má problém přenést

jakoukoliv myšlenku, o to míň skvělou myšlenku rychle,

řekněme, z nějakého managementu až k tomu

poslednímu, poslednímu člověku.

Hodně se tady bavíme o tom, jakou roli hrají mistři,

střední management a tak a jak vlastně,

a teď jako vůbec to nemyslím ve zlém, jak

informace, než doputuje

vlastně do mozku mezi ty dvě uši k tomu

příjemci, jak je pozměněná.

Vy s tím něco děláte. Co s tím přesně děláte?

Jak tenhle ten cyklus, nebo tuhle tu šňůru zkracujete?

-Tohle můžeme potvrdit, to je prakticky věc,

kterou vidíme ve všech firmách,

se kterými se potkáváme, to je princip tiché pošty.

To je, i jsme vlastně zažili formou hry

takový průzkum, to je docela taková

zajímavost, kdy si lidé předávají nějakou informaci,

na začátku měli třeba sklenici na okurky,

tu měli namalovat, pak ji popsat,

další namalovat a vznikla z toho třeba modrá

krabička nějaká, jo, takže opravdu ta praxe,

že ta informace doteče úplně jiná, je, ta platí.

To je vlastně jeden z těch základních principů,

který děláme, abychom přenášeli

tu informaci od toho bodu A do bodu B, typicky

od vedení až na ty nejnižší pozice, aby dotekla včas,

kdykoliv a hlavně v té nezkreslené podobě.

-My jsme se bavili o tom, ale že Vy děláte,

nechci říct úplně jako netradiční,

v netradičním segmentu, protože to je blbost,

hromada lidí dělá ve výrobě, nebo v terénu,

nicméně ta moje bublina je hodně kancelářská a jako

dost si nedokáží představit život bez e-mailu,

nebo bez Slacku, nebo bez něčeho takového.

Ten problém v komunikaci s lidmi na shop flooru

třeba, když teda se bavíme o výrobě, je složitý v tom,

že mnohdy oni nemají nic jiného než vlastní mobil.

Tak jak teda, když nemám e-mail,

jak rychle doručit zprávu na něco, co vlastně

ani firma nevlastní?

-No, to je vlastně ten náš princip.

My máme mobilní aplikaci, kterou si zaměstnanec,

dneska už můžu říct, rád instaluje do svého

osobního mobilního telefonu.

Máme už takové know-how, že lidé skutečně to dělají

rádi, protože tam mají i věci, které jim jsou

užitečné, aby nemuseli si chodit někam na nástěnku,

někam něco tisknout, mají to prostě v kapse,

to, co potřebují ve firmě.

-Okay. Když se podržíme teda té komunikace,

jak to snášejí ty mezičlánky?

Protože najednou to mi tak jako trochu

evokuje, jsem já tady vůbec potřeba.

-Já myslím, že naopak mezičlánky

často po takové nové formě komunikace volají a kvitují

ji, protože jim usnadňuje život. Zároveň to,

co ještě nebylo zmíněno a z mého pohledu je velmi

důležité a určitě neopomenout, je to,

že nejenom, že ty informace dostáváte v podstatě

z toho vedení, z managementu dolů k těm

lidem, kteří jsou, ať už na shop flooru,

nebo někde v terénu, jak bylo zmíněno,

tak je nutné z našeho pohledu dát zaměstnancům

možnost se vyjádřit. Často nosí skvělé nápady

a vlastně ta firma tím, ať už šetří peníze,

zkracuje různé procesy, mnohdy vylepšuje a v tomhle

tom směru je samozřejmě obrovské množství

potencionálu, který jako dneska můžete potom využít,

když komunikujete a komunikujete obousměrně.

-Napadá mě, tady teďka budu trochu ďáblův advokát,

nevím úplně, na koho to je, ale někdy ta

vlastně jako záměrně lehce poupravená tichá pošta

je jediná šance, jak ty lidi dostat tam,

kam potřebujete, protože za svoji kariéru

jsem byl kolikrát svědkem jako absolutního nepochopení

toho, co management dává do firmy a vlastně

toho koncového příjemce a jako změkčení,

nebo přeložení do jazyka toho kmene,

který to má přijmout, vlastně

bylo nepostradatelné. Tak nestává se Vám někdy,

že když máte takovouto sílu poslat ve výrobě mnohdy

jako tisícům lidí zprávu,

že se to může velmi rychle otočit

proti Vám jako managementu?

Jo, v tonalitě jazyka,

v naštvání momentálním, přece jenom v těhle

těch případech ta pošta tichá je neocenitelná,

protože tohle to utlumí.

Zkušenost středního managementu mnohdy je,

že jako mezi dvěma mlýnskými kameny

jeden na něj tlačí a aby ten dotyčný ty lidi

potřeboval nějak jako lidsky tvarovat,

tak pouští dál jenom to, co je nutně potřeba.

Tak si tak říkám, jestli ten převod není moc narychlo.

-Já určitě vím, kam míříte a zároveň si

dovolím tvrdit odvážně, že naši klienti

se svými zaměstnanci, ten management vyloženě

s těmi lidmi chce komunikovat, proto zavádí

v podstatě takové nové technologie

i k sobě do těch podniků a zároveň jsou

na jedné lodi.

Určitě se rozchází někdy samozřejmě vize a možná to,

jakým způsobem realizovat tu vizi, ale přece jenom

opravdu tam vládne spíš ta nálada toho,

táhneme všichni za jeden provaz

a víme, kam jdeme.

-Okay. Tak pojďme si teda popsat situaci,

aby se Vaši potenciální budoucí klienti poznali,

jak vypadá firma

před Vaším příchodem. Co jsou ty typické věci,

které třeba řešíte, nebo s čím můžete pomoct?

Co tak vidíte, když přijdete a zavolají Vám,

Marku, tady to jako nestojí za nic,

pojďte nám s tím pomoct?

-Jo. Já to můžu říct z té zkušenosti už té první

firmy, kde jsem s tím začínal a v prvních

pár firmách, kde jsem i já, jak jsem byl ve firmě,

že jo, ze začátku úplně sám,

tak jsem i obchodoval a většinou to bývá tak,

že lidé nemají přehled, co se děje, nemají přehled

o tom, když padají nějaká rozhodnutí, tak proč padají.

Nemají moc možnost se k tomu vyjádřit,

jak říkala Veronika, dost často k nějakému

tvrzení můžou existovat dobré nápady,

anebo naopak nespokojenost, která když se včas odhalí,

tak vám ti lidé třeba neodejdou.

Takže takhle vypadají ty firmy, dost často

ty firmy vypadají tak, že mají papírové procesy,

různé kolují papírky, ať už žádanky o dovolenou,

nebo opravenky na stroje a ty se různě ztrácí

a to děláme taky, nahrazujeme za digitální.

-Krabička nápadů někde na zdi.

-Přesně, plechová krabička nápadů,

nebo schránka důvěry, stížností.

Takže takhle ty firmy vypadají. Já nevím,

jestli mě Verča doplní, ale takhle ty firmy vidím.

Takhle vypadají, když přijdeme.

-Okay. -Určitě ještě často přepisování různých

informací do systému, skenování, posílání

na nějaké, ať už jiné pracoviště,

nebo pobočky, anebo potom externistům,

ať už třeba do účtáren.

Prakticky je to všechno složitě

zbytečně řešené, namáhavé.

Dokážeme tyhle ty denní rutiny určitě usnadnit.

-Zároveň jsem od Vás, Veroniko, pochopil, že

je tam potřeba notná

dávka důvěry a chuť po transparenci, jo.

-To určitě, zároveň když dáte těm zaměstnancům

možnost, aby se vyjádřili, tak právě přijdete

i na tu jejich nespokojenost a můžete

s nimi o tom diskutovat, můžete rozvádět vlastně,

jaké ty problémy tam opravdu jsou a bavit se

o tom s nimi. Já jako nevidím snad jinou možnost,

jak teda dojít k tomu cíli, než když už ten problém

je, nebo... -Na všech školeních se to tak říká,

ale ten management to vlastně mnohdy nevidí rád.

-No, tak to je druhá věc samozřejmě,

ale s tím už potom musí pracovat ten management.

-Já tomu rozumím, já tomu rozumím, okay.

Mě tam vlastně na začátku překvapila ještě jedna věc.

Když máte to zařízení Vy,

typicky u těch kancelářských profesí,

tak vlastně můžete těm lidem naordinovat,

co si na to mají, nebo nemají nainstalovat.

Tady jsem pochopil, že vlastně jdete

na zařízení, které je moje,

a velmi pravděpodobně na začátku v rámci

nějaké implementace se musíte potýkat jako

s rezistencí těch lidí, ne. Co já si tam, oni mě budou

sledovat a ještě v neděli.

Jak proti tomu třeba jít, jak to řešíte?

-Je to tak.

Tam musím říct, že dneska už za ty tři roky

už jsme implementovali přes 150 firem,

tak už jsme v tom dobří, máme na to i oddělení

a je to opravdu o tom, abychom

dokázali tu aplikaci pro toho zaměstnance

namíchat tak, aby si tam opravdu našel

i ty věci pro něj, aby viděl, že bez ní se

mu bude hůř v té firmě žít. Takže je to určitě

o přesvědčování, je to o motivaci,

ale dneska si myslím, že už jsme v tom

docela dost dobří.

-Takže cukr a bič. -Ono když máte...

-Nenaobědváš se, dokud si nenainstaluješ.

-No, někdo jsou firmy, jsme u implementací,

kde máte opravdu někoho, kdo, třeba paní

personalistku, která, jak se říká, má koule a jde

do toho prostě, takže nebudu s tebou kamarádka,

když si to nainstaluješ a

opravdu si to zařídí, ale někde, když jsou firmy

dva, tři tisíce lidí, tak to takhle nejde dělat

a je potřeba opravdu sestavit dobře.

Ale když to uděláte šikovně, že vy musíte

nechat jako zaměstnavatel, když nějaký proces dáte

do soukromého zařízení, tak musíte mít alternativu,

ještě musí existovat alternativa,

ale vy ji můžete udělat řádně těžší.

Vy můžete, aby si ten zaměstnanec pro

tu výplatní pásku šel do osmého patra

administrativní budovy, anebo ji může dostat do toho

mobilního telefonu, tak on si to pak

postupně rozmýšlí a chopí se.

-To je dobré, to jste mi vzal, to jste mi vzal

z jazyku otázku, jestli to vlastně není

dublování, protože v momentě, kdy musím mít

alternativu, tak spoustu věcí musím pro,

obrazně řečeno, dva, tři lidi ve firmě

držet pořád při životě.

Je to tak, chápu to správně,

nebo se Vám fakt daří jako stoprocentní konverze?

Já si třeba teďka

představuju, jak mi během přijímacího pohovoru říkáte,

tak a tadyhle vytáhni mobil a tohle si tam dej.

-Jo, to někteří z našich klientů dělají.

Nicméně není to

tak silný befel, jak

může se to teďka zdát. Nicméně máme samozřejmě

ještě nějaké alternativy, které jako pokryjí,

dejme tomu, zbytkové množství lidí,

kteří nemají chytrý telefon,

což se může stát, anebo opravdu jsou

zarputilými odpůrci, tak umíme to řešit.

Dáváme do firem robustní zařízení,

které umí číst čtečku, ať už čipů, nebo karet,

které mi chodí vlastně do práce a čipují se,

registrují odchody a příchody a umíme je takhle

rovnou nalogovat do té aplikace. S tím,

že já bych ještě doplnila,

že za mě je tam extrémně důležitá komunikace

a obecně už v okamžiku, kdy směrujeme tu firmu,

nebo ta firma chce něco takového zavádět,

tak pojďme do toho procesu

zavést už ty zaměstnance, pojďme jim dát možnost,

aby se vyjádřili a řekli, co oni v té aplikaci

chtějí mít. A zároveň potom samozřejmě ta firma to musí

dobře komunikovat, musí jim dát vědět,

že něco takového vůbec jako se děje a přichází

a pokud tahle ta kritéria jsou splněná, tak

shledáváme se pouze ve

valné většině opravdu s pozitivní zpětnou vazbou

od managementu, ale i zaměstnanců.

-Byť samozřejmě nemůžeme být konkrétní,

tak Vy vidíte minimálně do nějakých statistik.

Ta plechová krabice někde u kávovaru,

ta je vždycky hrozně chtěná,

ale téměř do ní nikdo nepíše. Jak to máte Vy?

-Je to tak. Do těch plechových krabic často si

nám právě firmy stěžují, že nepíší, protože když

už tam nesete tu stížnost a jdete před tou,

tím open officem, nebo

těmi prosklenými kancelářemi, takže to každý

samozřejmě vidí, je to hrozně anonymní a tak,

nehledě na tu ergonomii. Takže máme ty statistiky

a dost často děláme, že měříme právě před a po.

My chceme, aby ta daná problematika,

kterou tam řešíme, aby zabrala.

Tady jde jednoznačně říct, že ta používanost,

nebo to využívání té dané funkce jako hardwarově,

anebo takhle i z domova, z gauče, když mám zrovna

pocit, že mám nápad, vylezu ze sprchy,

tak ta úspěšnost je tam jako mnohem větší, jo.

Je to mnohonásobně, je to firma od firmy

samozřejmě a taky fáze firmy, když začíná,

nebo už je zajetá, takže těžko teď lze říkat

nějaká čísla, ale je to významně,

je tam významný nárůst těch příspěvků.

-Máte, pardon.

-Je tam výrazný nárůst příspěvků i z toho důvodu,

že pokud jdete hodit papírový dopis do nějaké

krabice, tak pravděpodobně teda těžko získáte zpětnou

vazbu na ten svůj nápad, stížnost, nebo cokoliv,

co tam píšete. A my tohle umožňujeme, takže...

-Jako rovnou v rámci nějakého chatu, jo, nebo?

-Odpověď na ten příspěvek se dá udělat, jo.

-Jo, okay. Máte nějakou zpětnou vazbu,

jestli jsou to fakt vylepšováky, anebo prostě

jsem se blbě vyspal a tak to všem nandám

a tím, že to je anonymní?

-Ono jsou různá jako řešení.

My to i tak nazýváme ty moduly, že je to schránka

důvěry, nebo schránka dobrých nápadů a pak se

v té dané schránce vyskytuje to,

co je k tématu. Samozřejmě občas najdou se lidé,

kteří toho zneužijí, nebo využijí, ale co je

hodně důležité, oni když lidé ve firmě vidí,

a to bych doporučil všem firmám, když vidí,

že se s těmi příspěvky něco děje

a to už není o aplikaci, to je o procesu ve firmě,

když si někdo postěžuje, nebo někdo navrhne nápad

a pak se veřejně ukáže, my jsme to aplikovali,

my to uznáváme, tak to hrozně funguje

a to nám pak nahrává zpětně, pokud to funguje

přes nás, tak lidé vidí, hele, ty jsi to tam dal

a oni to udělali, oni nám tady posunuli tu kuřárnu,

nebo nám udělali novou kuřárnu tady,

abychom to neměli daleko, ty jo, super, jdeme

tam psát, jdeme tam psát dál.

-Teď možná dotaz pramenící z neznalosti,

když mám vlastně combo bílých a modrých límečků,

existujete jenom na mobilu, nebo jako bílý límeček

to můžu mít před sebou teda fakt na velké placce?

-Bílé límečky vyloženě nás dohnaly do situace,

kdy v podstatě už nejde jenom o mobilní aplikaci,

ale máme i webovou aplikaci, máme dneska,

dejme tomu, beta verzi, kterou testuje menší

množství našich klientů a

byli jsme tam dohnáni, no, z mého pohledu.

-Sice pořád jedeme strategii mobile first,

jako tam je většina

toho, vždycky přední vývoj jde tam,

protože ta cílovka je pořád opravdu modré límečky,

nebo ty firmy, co mají lidi v terénu,

protože tam je to nejtěžší se s těmi

lidmi spojit a ty procesy nějak zdigitalizovat.

Ti lidé, co jsou u počítače, tam

už to většinou nějak řešené je.

Ale samozřejmě oni se přidávají taky a nechtějí

to ťukat v mobilu, takže jak říkala Veronika,

tak nás tam fakt vyloženě dotlačili, že jsme...

-Já totiž jsem si sám sebe přistihl,

že pokud sedím doma, tak ani do WhatsAppu neťukám.

-No jasně, Slack to samé, kdybych byl na počítači,

tolikrát bych ho člověk neotevřel v mobilu.

-Je to tak. Pojďte mi teda říct,

jak vypadá typická, typická klientela a možná

odkaď v rámci velikosti, protože ta moje skupina

je menší, střední firmy, odkaď se to začíná vyplácet.

-Já bych se nerada omezovala vyloženě na nějaké

oblasti toho, co ty firmy řeší a nebo

na počet zaměstnanců, ale pokud tedy chceme

trochu zobecnit tu naši cílovku,

tak jsou to firmy od

zhruba cca 100 zaměstnanců, určitě výš a samozřejmě

čím větší firma, tím pravděpodobně větší

ta návratnost té aplikace tam je.

Ale obecně ty case studies, které děláme ve firmách,

lze postavit na různé oblasti toho,

co právě chtějí zlepšit, zdigitalizovat,

zautomatizovat. Co se týká vyloženě oblastí,

nejde vůbec o to, jaký je ten cílový produkt,

nebo co ta firma vyloženě dělá, čím se zabývá,

jsou to různé společnosti,

kde tedy opravdu ne všichni sedí kompletně

v jedné kanceláři, jde o zaměstnance na různých

místech, ať už v terénu, nebo na různých

pobočkách třeba.

-U Vás na webu jsem viděl claim Firma v mobilu.

-Firma v kapse. -Firma v kapse

dokonce, pardon.

To mi tak trochu evokuje,

že když už tady teda zazněl ten WhatsApp a Slack,

že to není jenom náhrada WhatsAppu a Slacku,

ale že tam je mnohem víc, tak teďka trochu proma,

omlouváme se.

Co dál můžeme v rámci těch procesů s Vámi řešit?

-Ona každá JOBka je jiná. My jsme jich dneska

vyrobili, jak jsem říkal, asi přes 150, máme tam asi

90 tisíc zaměstnanců,

to používá a každá je jiná, ale typicky, abych

to připodobnil, člověk si může objednat oběd,

zažádat si o dovolenou, přečíst si právě ty novinky

z firmy, podat podnět,

třeba si najít kolegu, se kterým budu jezdit autem,

abych ušetřil, nebo zase jiné firmy,

které mají svozové autobusy, objednám si

přes to jízdenku, abych ráno jel tím autobusem.

A prostě cokoliv se v té firmě procesně děje,

tak abych měl po ruce v kapse, tak ta komunikace,

ten chat je tam jedna z 50 věcí, ale...

-Nicméně tam tady, pardon, tam tady to začalo,

jestli jsem to dobře pochopil, jo?

-U komunikace to samozřejmě začalo,

ale okamžitě se to začalo nabalovat,

okamžitě, od prvního zákazníka začaly chodit

další požadavky. Jakmile to dostal mezi lidi,

začaly chodit požadavky, co dalšího by se dalo řešit

a to je vlastně dodnes na vývoji přetlak,

vybíráme do verzí

uvážlivě teda, ale máme práce na 20 let

dopředu, si myslím.

-Teď vyšla verze 4. -4.0. -Co bude ve verzi 5?

-My... -No, to je zajímavá otázka, to by mě docela

zajímalo taky.

-Trošku trefa tady do černého, Verča

na mě kouká s očekáváním. Já teda, vedoucí vývoje,

nebo CTO tady s námi není dneska, ale my máme,

roadmapu máme na následující verzi a pak

máme future, takže 5.0 nemáme.

5.0 nemáme, ale je to přirozeně od toho,

protože klientela se mění, ty požadavky klientů

se mění v čase i s problémy,

které přichází, zákonné požadavky viz

Covid a podobně, takže

teď i kdybychom teď měli 5.0, tak podle mě,

až se na ní dostane, jedna verze zhruba za kvartál,

tak by to bylo, nevím, 2024 možná, leden,

tak by vypadala jinak, podle situace,

co říkají klienti, že chtějí, co říká situace

v zemích a tak.

-Já ještě, než půjdeme k Veronice a k obchodu,

tak mám poslední otázku, takovou

trochu nepřipravenou. Hodně tady lidé,

co mají nějaký produkt, trápím s tím,

jak moc ta roadmapa je vytesaná do kamene,

jak moc se do ní otiskujete Vy a Vaše chutě

tu appku rozvíjet tam, kam chcete Vy.

Legislativní požadavky teďka necháme stranu,

protože ty jsou neovlivnitelné,

ale jak moc dáte na to, co chtějí zákazníci?

Jo, jak moc jste v tomhle tom zákaznicky

orientovaní, jak moc se sebou necháte,

teď se omlouvám, jako smýkat?

-No, je to samozřejmě, tohle se u nás vyvíjí,

ale teď musím si říct, že za posledních pár měsíců,

řekněme, jsme se dostali do stavu, kdy vyhodnocujeme,

jestli je to v souladu s naší vizí ty požadavky,

jestli chodí od jako více firem současně,

pak je zařazujeme přednostně a pokud

je to třeba individuální nápad, ale zapadá nám tam,

tak ho zařazujeme. Máme tam i odbočku nějakého

zákaznického vývoje, kterou jako, je tam, je tam,

jsou tam ta zadní vrátka, když by ten zákazník

to opravdu potřeboval,

ale nesedělo nám to do toho konceptu,

ale zas nám to, nebo nenabourává nám

to jádro ten, ta architektura je tak

vymyšlená, že vlastně dneska i pokud mají

stávající systémy klienti, tak my jim je

nevystrkáváme ven.

Netlačíme se tam na úkor toho,

aby ukončili spolupráci s jinými systémy,

my je napojujeme.

-Teď mám takovou podlou otázku následující a nechci

jako skutečnou částku, jo, ale otázka vytesanosti

roadmapy mi přijde, že je jenom otázka

protinabídky, kolik ta dotyčná strana

nabídne za custom vývoj. Tak máte to nějak rozdělené,

že jsou jenom lidé, kteří se starají o custom

vývoj, a jako core tým, který se stará jenom o

JOBku, nebo fakt musíte, řekněme, měsíčně, kvartálně

žonglovat s balonky a jako určovat,

kdo půjde do vývoje a případně jestli

v té roadmapě máte jako volné spoty, do kterých

dáváte ty custom requesty?

-Jako je fakt, že ze začátku to dospělo,

když jsme byli úplně ryze startup a hodně to bylo

o těch financích, tak to rozhodování bylo

tímhle hodně zkreslené. Člověk dost často šel

mimo strategii, protože za tím byly,

byl nějaký balík peněz za custom vývoj.

Dneska už opravdu se dá říct, v drtivé většině

jdeme tou myšlenkou, že nás neovlivňují peníze,

ale ovlivňují nás, aby to zapadalo do konceptu,

aby to, aby když to vyrábíme, tak aby to bylo

koncepční, pomohlo to třeba ostatním 149

zákazníkům potom, aby když to tam zakomponujeme,

aby to mělo význam.

-Mimochodem hrozně se mi líbí, jak mluvíte,

my vyrábíme aplikaci. Všichni, nebo drtivá většina

mluví, programujeme aplikaci,

mně se hrozně líbí, jak my vyrábíme aplikaci.

Veroniko, pochopil jsem správně, že

i třeba z Vašeho profilu, nebo z profilu dalších

obchodníků, obchodnic

se soustředíte na té protistraně

na HR oddělení?

-Bývalo tomu tak. Musím říct, že v posledním

roce se to určitě rapidně změnilo a to z toho důvodu,

že firmy dneska čím dál tím víc ku naší radosti

a myslím, že i Vaší, se zabývají digitalizací

a vyloženě staví nové role do firemní struktury,

obsazují role lidí, kteří se jenom zabývají

digitalizací. A v tom případě už my nechodíme

typicky na personální oddělení, často řešíme

problémy s komunikací i s vedoucími výroby,

anebo s interní komunikací jako takovou,

marketingem často. Takže dneska už tomu není

úplně tak. -Kdo je ten finální

rozhodovatel, nebo ten hlavní hybatel?

-Tak typicky jednatelé firmy a samozřejmě ten,

kdo tu aplikaci zaplatí, kde je naší rolí a vždycky

i v podstatě tou rolí toho člověka,

se kterým tam jednáme, většinou to bývá

teda několik lidí, protože

ať už personální, vedoucí personálního

oddělení pokryje nějaké svoje potřeby,

zase team leader IT pokryje potřeby trošku

jiné a v té aplikaci lze řešit prakticky jakékoliv

oddělení a zasahuje na celou firmu,

takže tam zohledňujeme určitě víc osob,

se kterými jednáme.

S nimi potom řešíme nějaké use casy, návratnost,

potom chodíme za, ať už představenstvem,

nebo vyloženě jednateli té firmy, představíme

řešení, jakým způsobem jim bude ta aplikace usnadňovat

život a co jim přinese a taky co jim navrátí.

-Vy máte velkou referenci, což už je Bosch Jihlava.

-Máme několik velkých referencí.

-No jasně, omlouvám se, zcela jistě máte hromadu

velkých referencí. Tahle mi utkvěla

v hlavě, protože já jsem dlouhá léta dělal

nedaleko v Humpolci a spousta lidí samozřejmě,

ať už rodinných příslušníků, nebo tak,

tak v Boschi dělala, proto je jmenuju,

ale jmenuju je i z jiného důvodu.

Fakt i v těchto velkých firmách to vždycky

skončí u jednatele?

-Ano. I v těch velkých firmách to skončí

u jednatele a tam samozřejmě je rozhodující,

pokud ten jednatel má nastavené myšlení tak,

že chce jít dopředu, že chce tu firmu posouvat,

jít s dobou, tak pokud ano, tak to jde poměrně snadno.

-Vy jste říkala, že jste začínali

vlastně prodávat přes HR.

Tam máte, tam máte buď kořeny, nebo

nějakou zkušenost s HR. Pojďte tady udělat laskavost

hromadě lidí, kteří chtějí přes HR prodávat

a moc jim to nejde, protože co si budeme povídat

a omlouvám se, jestli půjdu jako do citlivých témat,

HR není bohužel teda za mě, bohužel nejsilnější

oddělení ve firmě.

My jsme třeba v korporátu se hádali,

byť teda upřímně jenom teoreticky,

jestli je důležitější šéf lidských zdrojů,

nebo finanční ředitel.

Ve finále to bylo úplně evidentní,

ale jako teoretická debata byla zajímavá.

Co třeba dělat

a na co, na co se soustředit,

abych prorazil přes HR do firmy?

-Tak to byla, řekla bych, mnohočetná otázka,

tak já zkusím zareagovat, tak jak to šlo s tím,

že ano, moje zkušenosti jsou s interním i externím

HR a prodávali jsme přes HR.

Mám velmi ráda slovo laskavost,

které jste zmínil, a

samozřejmě bych ráda dala i tímto prostřednictvím tip

dalším obchodníkům, že opravdu to není úplně

ta nejlepší cesta a to z toho důvodu,

který jste zmínil. Je to vlastně smutné z mého

pohledu, protože HR je velmi důležité

oddělení ve firmě. Bezesporu, pokud nemáte

kvalitní lidi, kteří vykonávají svoji

práci dobře, tak pravděpodobně neuspějete.

A proto je důležité spojení jednatele a obecně

nějakého manažera,

ať už je to CEO, nebo managing director,

to je prakticky jedno, jak tomu dneska říkáme,

ale tohohle člověka s tím oddělením HR a

tihle dvě, dejme tomu, tihle ti dva lidé by určitě

měli táhnout za jeden provaz,

to se potom odráží v celé firmě.

Proč to není úplně nejlepší cesta právě prodávat

přes HR, je právě to, že často ten pohled

personalisty je,

dejme tomu, nějak ohraničený.

Možná není schopný zohlednit úplně ty problémy

těch ostatních oddělení, kde jsou třeba

právě promítnuty ty finance, ty peníze.

Takže určitě je dobré zahrnout do toho prodejního

procesu víc manažerů, víc lídrů a rozhodně jako

finanční ředitel do toho stoprocentně má co říct,

protože ten přece jenom musí přiklepnout ty peníze

a ten budget do toho, jo, takže tam možná právě

i s tím jednatelem. Samozřejmě pokud jednatel,

říká, ano, něco takového chceme,

a finanční ředitel přijde a striktně řekne, ne,

nejsou na to peníze, tak tam se musíme bavit

právě o těch tématech, kde ty peníze vrátíme,

ale abychom tohle vůbec mohli provést,

tak musíte komplexně zahrnout celou tu firmu.

-Skoro to vyznělo jako na první kontakt, že bych si

HR měl škrtnout.

-To ne, to si úplně nemyslím.

Jak říkám, já bych tam opravdu zahrnula...

-To bezesporu. -...stoprocentně i HR.

-To bezesporu. To jsem nechtěl,

aby to vyznělo takhle úplně ošklivě, nicméně

oba víme, že tam se to vyřešit nedá.

Vy jste expandovali i,

to je další jako věčné téma tady v Zážehu,

jak s tím, co mám, za hranice všedních dnů.

Vy jste, jestli se dobře pamatuju v 8 zemích.

Jak se Vám to podařilo a kam jste expandovali?

-Je to tak. Expandovali jsme,

teď je to 8 zemí Evropy a jdeme dál a já se

obávám teď, že úplně neporadíme jak,

protože nám to jde přirozeně.

Nám to jde z Čech z těch dceřiných společností

do těch matek do zahraničí

prostě přirozeně. My tam nemáme jako obchod,

obchodujeme opravdu z Čech a jde nám to přirozeně,

takže v tomhle kdybych měl poradit někomu,

jak to udělat, tak udělejte ty stávající

české firmy maximálně spokojené a pak to půjde

do zahraničí samo.

-Máte pocit, že v rámci třeba komunikace v těch

výrobních firmách, nebo obecně digitalizace procesu,

já tohle spojení jako čím dál víc,

čím víc o něm mluvím, tím míň ho mám rád, jo,

protože o digitalizaci procesů se bavíme

s kýmkoliv, každý to umí, každý to nějakým způsobem

dělá, ale za mě se z toho stává jako nebezpečný

buzz word, byť já osobně digitalizaci

miluju a bez ní bych žít asi sám nemohl.

Máte pocit, že jsme třeba,

abychom si trochu jako naleštili ega,

jako země vepředu v rámci digitalizace v rámci Evropy?

Je na co být hrdý?

-Já si myslím, že u nás jsou určitě

lidé, kteří jsou silní idea makeři, jsou kreativní,

jsou tu dobří programátoři a myslím si,

že jsme v tom určitě vepředu a dost často k nám

právě chodí požadavky z jiných zemí, z Polska,

z Bulharska, z Maďarska,

že tohle prostě chtějí.

Chtějí třeba si udělat výběrové řízení a ono

tam nic takového nemají.

-Je, vůbec jsem neměl

stíny pochybnosti o tom, že třeba programátoři

jsou tady skvělí, o tom se jako dlouhodobě ví.

Mně spíš šlo o to, jestli třeba i ty výrobní

firmy, které jsou mnohdy právě součástí nadnárodních

korporátů, jestli jsou vybírané

jako pilotní projekty, nebo jestli ti lidé v rámci

těchhle těch firem jsou ti dravci,

kteří to potom implementují dál třeba

i do západní Evropy. Jo, protože, a to tady taky

hodně zaznívá, my se tady mnohdy jako bičujeme,

že jsme pořád špatní a pořád trochu východní

Evropa, pořád montovna, a tak tady hledám

nějaké záchytné body, kde si jako na sebe

můžeme být hrdí. Je tohle možná něco,

co bychom mohli vyzvednout? -Ono je to asi firma

od firmy, ale už se opravdu objevují firmy,

kde témata jako happiness management,

digitalizace,

interní komunikace už opravdu jsou

jako vážná témata. Objevují se tam

na to pozice, vyloženě ty lidi zaměstnávají

jenom pro ten účel digitalizace,

nebo happiness managementu, speciálního člověka,

nebo oddělení. Takže je to firma od firmy,

jsou tady pořád zkostnatělé firmy a ty se těchhle slov

bojí, jsou hodně pokrokové firmy, takže

myslím si, že to jde dopředu, je to vidět.

-Já určitě vím minimálně o jednom ze svých zákazníků,

který se pohybuje v automotivu a stoprocentně

se jejich velká česká pobočka stala právě

pobočkou a lídrem, na které testují spoustu věcí,

zavádějí spoustu novinek,

v lecčem jsou i první v republice a obecně se

stali tedy vzorem pro několik dalších poboček

a to nejenom v Evropě, ale i jako celosvětově

ve své divizi.

-To jsme si snad pozitivnější závěr ani nemohli přát.

Tak Vám přeju, ať Vám to jde a ať JOBbka

5.0 je brzo na světě. -Díky. -A doufám,

že se tady třeba ještě někdy uvidíme a že o Vás

hodně uslyšíme. Díky moc. -Přijdeme rádi,

taky děkujeme za pozvání. -Děkujeme. Hezký den.

-Tak jo, vidíte, že i komunikace se shop floorem a

zaměstnanci roztrkanými po, a teď je to úplně jedno,

jestli po městě, nebo po republice,

se dá komunikovat smysluplně a rychle.

Pokud vás tahle ta epizoda zaujala, tak už víte,

co máte dělat dál, určitě likujte, sdílejte

tam, kde právě posloucháte.

Možná mrkněte i na moje stránky,

www.martinhurych.com/zazeh, kde samozřejmě není jenom

tahle ta epizoda, ale i hromada dalších.

No a já už budu jenom držet palce a přát úspěch, díky.