Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je další Zážeh.

Dneska probereme takovou pro mě osobně

ošemetnou záležitost. Tak jak potkávám svoje

klienty, tak zjišťuju, že čím dál víc našeho

života, a to pro vás nebude žádné překvapení,

se odehrává v digitálním světě,

ale zjišťuju, že spousta podnikatelů

včetně mě nemá dostatečné povědomí o tom,

jaká rizika v tomhle tom digitálním nemateriálním

světě na nás čekají z hlediska práva.

A právě o tom bude dnešní Zážeh s Vítem Hruškou.

Dobrý den. -Dobrý den, Martine.

-Majitelem a advokátem advokátní

společnosti Atreum. Je to tak? -Správně,

správně. -Musím říct, že jsem trochu,

necítím se úplně jistě,

protože u Vás, když jsem četl přípravu,

tak si úplně nejsem jistý, když tady něco špatně řeknu,

jestli dostanu nabančíno úplně tady rovnou,

anebo až u soudu, protože Vy jste bývalý thaiboxer.

-To je pravda, no, to je pravda.

-Jak k tomu došlo?

-To je skvělý dotaz. Já jsem odmalička měl

rád bojové sporty a vždycky pro mě byla ta motivace se

umět bránit, umět se prát, protože se mi to prostě

líbilo z těch filmech, z těch filmů s Jackie Chanem

a Jean-Claudem van Dammem a dělal jsem původně

teda asi 7 let kung-fu, nebo 8, pak mi někdo

poradil, že ideální bude jako na to se naučit prát

thaibox, takže jsem se, takže jsem se pustil

do thajského boxu. -Okay. Takže co nedořešíte

před soudem, dořešíte potom venku na ulici.

-Takže naše specializace je vymáhání pohledávek.

-Okay. Pojďte mi říct,

jak jste se dostal k vlastní právní kanceláři,

nebo advokátní kanceláři.

-No, ta myšlenka vznikla už skoro na základní škole,

bych tak řekl, protože jsem vždycky hodně

mluvil a rád jsem mluvil a tak mi v rodině říkali,

Víťo, ty jednou budeš určitě advokát,

a mně se ta myšlenka zalíbila.

Já jsem se rozhodl, že tím advokátem se skutečně stanu.

Pak jsme se ještě s kamarádem na střední

hecovali, kdo teda jím opravdu bude a nakonec

jsme jimi oba, byť teda na té cestě,

která mě k vlastní advokátní kanceláři vedla,

byly nějaké odbočky, kdy jsem třeba

chvíli přemýšlel o tom, že školu úplně jako skončím

a nikdy nedokončím, že to je příliš jako

formální prostředí na moji poměrně dost jako

extrovertní, sportovní povahu,

a takže jsem chvíli učil sebeobranu a akutní první

pomoc, ale pak mě větry osudu zavanuly zpátky

k advokacii a jsem za to jako fakt moc rád.

-Já, když jsme domlouvali tenhle ten rozhovor a dělal

jsem si nějakou rešerši, tak mě zaujalo na Vašich

stránkách, že se specializujete na digitální

právo a speciálně dvě oblasti, které podle mě

každý, nebo každý, drtivá většina mojí bubliny

potřebuje, a to marketing a

oblast IT. Tak jestli dovolíte,

tak já tady zkusím nastřelit nějaké dva,

tři typické případy a uvidíme,

kam nás to zavede.

Co hodně často slýchám, je taková chůze

po ostří nože v oblasti zaměstnávání

lidí v IT, protože co si budeme zastírat,

nebo nalhávat tady,

ta metoda je hodně brát ičaře jako víceméně

do pracovního poměru, jo. Slyšel jsem od jednoho

z mých zákazníků, že už zažil situaci,

kdy při kontrole vyháněl

zaměstnance, nezaměstnance zadním východem pryč,

aby to nějakým způsobem se ctí ustál.

Jak třeba právně ošetřit správně tuhle tu oblast

zaměstnávání volnonožců do firmy?

-Tak v první řadě bych jako úplně vyloučil ze slovníku

slovo zaměstnávání,

protože... -Tak jako šetřit smluvní vztahy.

-Tak, super.

No, protože to je přesně jako jedna z těch klíčových,

nebo jeden z těch klíčových dotazů,

který tam pak jako inspekce práce má,

když takovou kontrolu přijde provádět.

Základními parametry toho, jak se nedostat do potíží

a jako řekněme si to na rovinu,

ono v téhle oblasti to je jako moderní,

nejen teda z toho důvodu, že člověk ušetří,

ale i z důvodu nějaké flexibility,

kterou jak ta společnost, tak ale i ten člověk,

který pro tu společnost chce pracovat, má.

On třeba nechce pracovat jenom pro tu společnost,

on má jako nějaké další zakázky.

Chce mít možnost odmítnout dělat na tom projektu,

když se mu to prostě nechce dělat, jo,

tak co si budeme povídat. -Upřímně já tohle

to naprosto chápu. Já spíš nechápu,

proč se tomu bráníme.

-Já to taky nechápu. -Jo, tak pojďme spíš

v rámci, v rámci možností to postavit tak,

že využijeme těch výhod tady tohohle toho svazku

smluvního a jak to postavit teda správně,

aby ani jedna strana neskončila v potenciálních

trablech? -Velmi dobrou,

dobrým krokem je udělat si pěknou smlouvu,

v té smlouvě nastavit, že opravdu ten člověk,

který se mnou spolupracuje, ne pro mě pracuje,

který se mnou spolupracuje, tak že může přijmout

i jinou zakázku, že může mít i další klienty,

že může odmítnout, když se mu nebude chtít

na něčem dělat, že nemá žádné volno,

že prostě jako když jako odmítne zakázku,

tak jako, tak prostě já mu nebudu nic proplácet.

Jo a to jsou takové ty klasické parametry toho

pracovněprávního vztahu, který já v podstatě se

snažím co nejvíce vyloučit. Takže v podstatě to,

co jsou znaky závislé práce,

se já v té smlouvě snažím vyloučit.

Znaky závislé práce zejména jsou to,

že zaměstnanec vykonává soustavně práci pro toho

zaměstnavatele na jeho vybavení,

v jeho prostorách, na jeho pokyny,

nemůže si vybírat, kdy si vybere,

kdy bude pracovat, nebude pracovat,

zaměstnavatel mu určuje pracovní dobu a tak dále.

To znamená, všechny tyhle parametry já se pak

v té smlouvě snažím nějak jako vyloučit,

nebo předejít. To znamená,

pracuj si, kde chceš, pracuj si, kdy chceš,

mě nezajímá, jak dlouho na tom budeš dělat,

mě zajímá výsledek. Jasně, trackuju tvůj čas,

protože ten pak fakturuju klientovi, jo.

Ale není to tak, že bych ti dal,

musíš dělat osm hodin denně od 9 do 18 s hodinovou

pauzou. To prostě se dostávám do potíží, jo.

A zároveň je taky dobré vlastně mimo tu smlouvu

promluvit si s těmi svými kolegy,

kteří pro mě takhle jaksi tu práci,

nebo tu činnost vykonávají, a jako připravit je na to,

že ta kontrola může přijít.

-Okay. Měl bych si na něco dávat pozor právě

z té druhé strany, když já takhle pro někoho

na IČO vykonávám práci?

-Ideálně zase snažit se předejít tomu, abych,

v podstatě to stejné, co jsem řekl,

akorát že z druhé strany, snažit se mít aspoň nějakého

jednoho dalšího, nebo dva, x, y klientů,

kterým já můžu vyfakturovat jednou za ten měsíc,

fakturovat ideálně částky, které jako odpovídají

opravdu tomu, co jsem provedl a ne to,

že já měsíčně prostě pošlu fakturu na 50 000 a tím

vlastně jako mám jasně stanovenou,

v uvozovkách, mzdu, vždycky stejné hodiny.

To jako už jsou taková

vodítka, která se nemusí líbit, no.

-Spousta projekťáků má ráda, když tihle

ti freelanceři sedí v jedné místnosti na stolech,

které evidentně si nepřinesli z IKEY sami.

Co s tím, jak třeba ošetřit tohle to?

Protože logicky, pokud mám hromadu volnonožců,

tak je nějakým způsobem řídit musím, doba, kdy

díky Covidu jsme mohli sedět celou dobu v obýváku,

tak pro některé firmy, nechci říct pro všecky,

pro některé firmy skončila a je potřeba minimálně

nějaká hybridní spolupráce. Tak jak třeba

ošetřit tuhle tu věc? -Souhlas. Zase,

některé firmy to řeší tak, že jako jim je jedno,

jestli tam ti lidé jsou, nebo nejsou.

Rozhodně to těm lidem nemůžu přikazovat, nebo

mohl by to být problém, takže to doporučuju jako

klientům ve chvíli, kdy jako řešíme tyhle

smlouvy, tak tam jako nedávat žádnou povinnost

o tom, že skutečně ten člověk musí vykonávat

pro mě tu činnost tadyhle na nějakém konkrétním místě,

ale dá se taky vytvořit to, že se udělá nájem

toho vybavení, jo. To znamená, ten člověk,

dá se mu možnost využívat vybavení kancelářské

té společnosti a řekne se, že prostě za nájem

toho místa, které on tam může využívat,

všechno to vybavení, tak se bude platit nějaká

částka prostě XY peněz, ať už teda buď hodinově

podle toho, co on tam je, nebo zkrátka

denně, nebo měsíčně. To se dá taky takhle vyřešit.

-To máme po Brně a po Praze hromadu coworkingů,

o kterých ani nevíme. -Spoustu.

-Okay. Napadá mě ještě jedna věc.

Ten člověk teda něco plodí, plodí nějaký kód,

velmi pravděpodobně jako amatérsky tady tuším

nějaké záludnosti, protože tak, jak jsem

to třeba dřív v korporátu, když psali pro nás, nacítil,

tak autorem toho kódu jsem já.

Jak vlastně, nebo je tam nějaký zádrhel

při předávání mé práce tomu, kdo mě

ne zaměstnává, ale se kterým jsem v součinnosti?

-Já bych na to dal takové dva pohledy

a jeden je takový, který,

na který upozorňuju klienty často ve smlouvách a myslím

si, že se v tom i často chybuje,

takže jenom na to upozorním,

aby si na to lidé dávali bacha a pak se

dostanu k tomu kódu. Tohle je totiž úplně skvělá

záležitost, kterou lidé pomíjejí,

a ve smlouvách s třetí stranou mám společnost

a teďka uzavírám se svým klientem nějakou smlouvu.

Typicky je to nějaká smlouva o vývoji software,

nebo klidně i NDAčko,

nebo smlouvy o zpracování osobních údajů. A v těchhle

smlouvách často bývá, že já ty informace,

které má u sebe ta společnost,

nesmím předat žádné třetí osobě, jo,

mimo svoje pracovníky. No ale v tuhle chvíli,

když já spolupracuju s ičaři, tak já tam mám plno

ičařů, kteří se podílejí na tom, že ten projekt bude

dokončený, jo, to, to jsou lidé mimo

tu společnost. A to je třeba něco,

co si málokdo, nebo málokdy klienti uvědomí

a já na to velmi často upozorňuju, jako,

hele, bacha, vy spolupracujete s externími

lidmi, protože prostě to přináší ty výhody,

o kterých jsme si tady řekli, vy jim nemůžete

jen tak dát osobní údaje, nebo prostě jakékoliv

informace z té společnosti. Takže pojďme si tady dát

výjimku do té smlouvy, buď teda, že jim dáte

jmenný seznam

externistů, kteří na tom projektu s vámi dělají,

a vy jim budete ty informace moct sdílet,

anebo pojďme tohle ustanovení úplně vyloučit.

Takže tohle jenom na to upozorňuju,

na to je dobré dávat bacha a myslet jak v NDAčkách,

tak i v různých jako smlouvách dalších,

protože často se to tam vyskytuje,

často to tam ty korporáty strkají a často to klienti

úplně jako přejdou, že to je vlastně v pohodě,

vždyť to jsou naši internisti a oni to jako

nejsou internisti, že jo.

-Ono asi vypadnout tohle ustavení,

nebo zařídit, aby vypadlo tohle to ustanovení,

nebude tak jednoduché. Čím ho třeba nahradit,

aby to mě pokrylo a zároveň,

aby ten korporát, protože je v jiné pozici,

tak tam nechtěl něco, že bude zase vyzrazovat

mé tajemství on někam dál? -Jo, jo, jo. My tohle

to často podchytáváme právě tím, že dáme jmenné

seznamy lidí, kteří na tom projektu budou dělat, jo.

To znamená, vytvoříme

nějakou tabulku, která se pošle tomu

korporátu ke schválení předem, a tím je to čisté.

Samozřejmě když se potom promění těch lidí

v podstatě, nebo seznam těch lidí,

tak si tam dáme nějakou klauzulku o tom,

že můžeme oznámit prostě změnu těch lidí s nějakým

jako krátkým předstihem bez toho, aby to nutně

schvaloval korporát a tím se oni považují

vlastně za zařazené do toho projektu a jako

vždycky jsme s tím uspěli a to jsme vyjednávali

jako s velkými společnostmi, jo,

na druhé straně, světovými. Takže tohle je něco,

co se dá velmi hezky nastavit a nebývá s tím

na druhé straně problém. -To mě právě napadlo,

protože v době bodyshoppingu ti lidé se

mění rychleji jak na výrobním pásu.

-No jasně. -Okay. To znamená zároveň,

když takového člověka přizývám do projektu,

tak abych já byl krytý, tak já ho vlastně musím,

měl bych mít NDAčko i s tím člověkem velmi

pravděpodobně, nebo minimálně bych ho měl

informovat, že on je pod nějakými

potenciálními sankcemi, jo?

-Stopro, jo, jo, jo. -A předpokládám, že

abych skutečně riziko přenesl,

tak musím mít teda jako skutečně podepsané NDAčko

i s tím zaměstnancem, s tím ičařem,

spolupracující osobou.

-No, jo, a tady to přesně vidíte, jo,

Martine, že jako musíme dávat velký pozor,

jak o těch lidech pak mluvíme a při té kontrole

to klade ještě jako větší nároky na ty jak samotné

lidi, kteří spolupracují, tak i jako ty kmenové

zaměstnance, když jsou opravdu zaměstnanci

a jak jako povídají o tom vztahu, jo,

s těmi ostatními. Takže není to jednoduché

a je dobré si na to udělat třeba nějaký krátký brief

s těmi lidmi a zkusit si to s nimi jako tu kontrolu.

Takhle jsme to jako už u nějakých klientů

dělali, tak to jenom...

-Okay. Nejlepší je ztratit hlas teda.

-Tak, omlouvám se, potřebuju...

-Okay. Tak máme vyřešené tohle to,

máme vyřešeného spolupracujícího vůči mně,

řekněme, že máme nějaké dílo, máme

nějakou webovou appku, nebo máme nějakou mobilní appku.

Dost často se setkávám s tím, že ta kupující

strana dál říká, okay, doveďte to do nějaké fáze,

dál si to budeme

spravovat sami. Jak správně přenést veškerá

ta práva na tu druhou stranu a jak se vlastně

z tohohle toho

odběratelsko-dodavatelského vztahu zase vyvázat,

co do něj dát, aby bylo jasno,

kde teda vlastně končí moje zodpovědnost

a co předávám dál?

-Skvělý dotaz. Vždycky základem těchhle vztahů

je dobře nastavená smlouva

a v té smlouvě nastavené licenční podmínky.

Já už jsem se x-krát setkal,

mám takovou zkušenost s jednou tady

IT společností,

ne úplně dobré zkušenosti teda,

já jsem tam vždycky zastupoval klienta a jako

ve chvíli, kdy ta smlouva na druhé straně není dobrá,

tak, jako už na začátku, tak se potom velmi obtížně

ty podmínky nějak jako narovnávají zase zpátky.

Takže základem je pohlídat si ten vztah

už na začátku, byť třeba se může zdát jako

zbytečná investice, ale ono potom jako ve chvíli,

kdy mám projekt za několik stovek tisíc,

nebo pak i jednotek milionů, tak mně těch,

já nevím, 15, 20 tisíc na začátku

v podstatě jako přijde velmi levně oproti tomu,

co mně přijde to, když já pak se snažím

vyjednat s těmi, v uvozovkách, prodávajícími

nějaké jako předání těch správných licencí,

které já potřebuju.

Důležité je opravdu

perfektně podchytit ty licence a nechat si

zajistit prohlášení od té protistrany,

která je často společností, že ona má právě

oprávnění nakládat s těmi díly, která

na mě převádí, jo. Protože ve chvíli,

kdy já si objednávám nějaký kód, nebo

objednávám si vývoj software od jednotlivce,

objednávám si ho od

Franty programátora,

který mi ten kód prostě naťuká a vytvoří pro

mě software, tak tam jsem relativně dobře jištěný

už jenom na základě toho, že zákon nám říká,

že ve chvíli, kdy si já objednávám

software na objednávku, tak se to

má za zaměstnanecké dílo a zaměstnanecké dílo

v tu chvíli mně dává velká práva s tímhle tím

softwarem nakládat. Jenomže ve chvíli,

kdy Franta programátor programuje pro

nějakou softwarovou společnost a ta teprve

mi prodává ten software, on ho licencuje...

-To může být klidně Franta programátor s.r.o.

-To může být klidně Franta programátor s.r.o., jo,

bacha na to, přesně tak. To je skvělá poznámka.

Tak v tu chvíli jako na mě rozhodně nepřechází

automaticky to všechno, co já jsem si, co si myslím,

že na mě přejde, jo. To je častý takový jako

omyl, se kterým se u klientů setkávám,

oni mi říkají, vždyť já jsem si to objednal,

vždyť já jsem si to zaplatil, tak to je moje.

No to není jako. -Tak pojďme se zase

podívat na obě strany té barikády.

Začal jste tím objednatelem, tak co jako

objednatel musím ve smlouvě mít,

abych z toho vyšel se ctí, abych nebyl překvapený?

A na druhou stranu zase, okay, pojďme jenom

na tu první část zatím. -Ono je to ve výsledku

obojí stejné, jenom záleží na tom, jaký já mám záměr

a co s tím chci dál dělat.

A pak je to na nastavení licencí, které

já k tomu software mám. Ve chvíli, kdy nechci,

aby ten software, který já jsem si objednal,

používal kdokoliv jiný, tak si sjednám výhradní

licenci typicky. To pak znamená, že jediný,

kdo s tím software může nakládat, jsem já,

jestli ho budu moct prodávat, neprodávat,

to je moje věc, taky si to musím sjednat.

Musím si sjednat, jestli k tomu

software můžu dávat i podlicence, to znamená,

jestli ho můžu dál přeprodávat a dál si

ho jako sublicencovat.

A samozřejmě na straně toho objednatele

je ten zájem mít co nejvíce těch práv velmi často,

zase není to úplně vždycky, že jo, velmi často mít

co nejvíc těch práv. Takže tam se snažím

nastavit si tu licenci co nejširší, aby to bylo

co nejvíce moje. A zase je to o nějakém vyjednávání.

Na té druhé straně zase, ta softwarová společnost,

která vytváří ten software, když už ho vytvořila,

když už do něj jednou dala tu práci,

tak velmi často zase má zájem jako ho prodávat

dál, že jo, takže na té její straně zase

je zájem to licencovat co nejmíň, jako v podstatě

poskytnout co nejužší tu licenci tak, aby,

zase často, jo, neříkám, že to tak je vždycky,

ale v tu chvíli

ona vlastně může prodat tady tomu klientovi,

pro kterého to, dejme tomu, třeba i vyvinula,

ale zároveň to může prodávat dál,

jo, ten software. A pak je to zase o nastavení

nějaké ceny, protože samozřejmě čím

jaksi širší licence pro toho, v uvozovkách,

kupujícího, nebo teda objednatele, tak tím

většinou teda stoupá cena a naopak.

-Okay. Napadly mě u toho dvě otázky. První,

jak třeba vyřešit záruky za to dodané dílo,

za tu, za tu appku? Jo, aby se mi nestalo,

že za dva roky se někdo ozve po úspěšném

šťourání jejich lidí v údržbě, že něco někdo

nefunguje a vlastně jako nezačali mi dokazovat,

že to je chyba mých programátorů dva roky zpátky.

-No, ty záruky a jako obecně prokazování v téhle

rovině je velmi složité jako, jo,

to není vůbec jednoduchá záležitost, ale zase...

-Proto se ptám zrovna Vás.

-Jo, oni tomu často nerozumí ani jako právníci.

Ale zase, ideální je nastavit si

všechno ve smlouvě. Tam v podstatě můžu stanovit,

a teďka ještě jako taky je rozdíl a to možná

je dobré zmínit, rozdíl mezi zárukou

a odpovědností závady.

Záruka totiž znamená, že já v podstatě dobrovolně

se zavážu k tomu, že ten software v tomhle

případě po nějakou dobu nebude vykazovat

vůbec žádné vady, jo.

Zatímco odpovědnost za vady je taková, že já vám

předám software a v době, kdy ho předávám,

tak ten software nemá mít vady oproti tomu,

co jsme si dohodli, jo. Takže když bych neřekl,

poskytuju vám dvouletou záruku a tím pádem se

zavazuju bezplatně prostě ten systém nějak jako

obnovovat, nebo udržovat, nebo ho nějak jako dávat

dohromady, tak mám jenom odpovědnost za vady,

kdybych tu záruku neposkytl.

No a ta odpovědnost za vady zase znamená,

že v době, kdy jsem vám ho předal,

už ten software měl vady, jo. Když to řeknu

na nějakém jako jednoduchém příkladu třeba auta,

tak když prodávám auto někomu a on najednou zjistí,

že mu tam, že tam má prasknutý kardan,

nebo nějaký, to je jedno, řemen, tak musí mi prokázat,

že už v době, kdy já jsem mu to prodával,

ten řetěz, nebo kardan, to je jedno, prostě

že to bylo prasknuté, jo. A to je to stejné

s tím software.

-Dá se tomuhle nějak, nebo dá se to nějakým

způsobem vyřešit, že

prohlásím, že přebírkou jako vlastně tohle všecko

přechází na tu druhou stranu?

-Dobrý systém na to je udělat testování,

nechat toho zákazníka skutečně si prozkoumat

to, že opravdu jako prošel všechny ty funkcionality,

které dopředu byly dohodnuté,

a u každé té funkcionality se potvrdí, že skutečně

funguje tak, jak má, jo. A pak je velmi obtížné

teda najednou začít říkat, no jo, ale ono to nefunguje.

-Takže blbě udělané testování už vlastně jako

zpětně ke mně nemá žádný vliv.

-No. -A ta druhá věc, která mě napadla,

kluci z menších IT firem prominou,

ale co sleduju jako velmi často, je,

že urvete velkého zákazníka, na něm vyrostete,

postavíte, postavíte právě tu první appku

a pak máte chuť ji zproduktizovat.

Řekněme, že jako nechci úplně lavírovat v rámci

smlouvy, tak pro tady ten podcast řekněme,

že mám tu nejtužší

možnou variantu, kdy jako vlastně všecko

musím předat a je to vyvinuté pro jednoho.

Pořád je tam ale to hryzání, jak s tím naložit, jo.

Dá se nějakým

jednoduchým způsobem říct,

kdy už je to plagiát a kdy a odkdy to je, řekněme,

jako nový, nový nezávislý produkt?

-Tak na to mám dvě odpovědi,

jednu krátkou a jednu dlouhou. -Tak sem s dlouhou.

-Takže dá se jednoduše říct, ne.

Dlouhá, vůbec ne.

Jo, na to jsou znalci a to jako potom posuzují.

Ta appka na to, aby

nenaplňovala právě znaky toho plagiátorství, nebo to,

že jako opravdu to bylo zkopčené, tak musí

být postavená úplně znovu a jako fakt to nesmí

být podobné, jo. S tím třeba byly problémy

v Americe několikrát, že jako příklady

k tomu jsou, ale jako tohle ani neposoudí ani právník,

jo, tohle posoudí vyloženě ten znalec,

který pak si porovnává ty dva kódy a říká, jo,

tak vlastně jako tady to je podobné tomuhle kódu

a je vidět, že to z toho vychází, jo.

Ale jak už jsem říkal, jako krátká odpověď je, ne.

-Já jsem tomu rozuměl, mně šlo spíš o to,

jestli už jsou nějaké precedenty,

protože v muzice se dneska hádají o dva, tři akordy,

tak jestli už máme něco podobného v rámci aplikací,

protože když to vezmu ad absurdum, že nesmí být

vůbec nic použitého, tak dneska v době low-code,

no-code, nebo, nebo

různých připravených knihoven, já bych to fakt

musel začít znova a velmi pravděpodobně bych nemohl

použít ani tyhle ty low-code,

no-code platformy. Chápu to správně?

-No, to úplně ne zase. Tak když už tam jsou nějaká

jako krátká díla, která už třeba někdo

vytvořil a ty pak skládám dohromady,

tak samozřejmě jako tenhle ten krátký úsek

nebude považovaný za ten, který by jako byl

problémový, jo. Ale znovu říkám,

tam je to o tom, že to potom posuzuje znalec

z hlediska jako komplexního celého posuzování a

to já prostě takhle na první dobrou to nevím,

nebo nedokážu to, nedokážu to určit.

A ani jako, že by byla nějaká vodítka vyloženě,

tak smí se použít takováto část kódu,

nebo takováto část, to úplně jako nejsou.

-Než se pustíme do jiné oblasti,

je něco v IT, na co jsme nenarazili a měli bychom?

Je tam ještě nějaký

oříšek, nebo nějaká překážka,

na kterou bychom si měli dát pozor,

pokud máme IT firmu?

-No, já myslím, že z hlediska těch jako

úplně základních informací, že jsme probrali v tomhle

tom směru všechno, takže jako ten švarcsystém,

to je něco, co firmy velmi často trápí.

Předávání licencí a kódů, tak to jako je druhá otázka,

která firmy často trápí, a pak je to nějaká

ochrana důvěrných informací a dat,

které vlastně mezi těmi společnostmi putují a pak

mezi těmi společnostmi a jejich v podstatě

teda spolupracovníky a to je třetí oblast,

která ty firmy jako často trápí.

Takže myslím si, že v téhle oblasti jsme

probrali to nejdůležitější, co bylo potřeba.

-Další oblast, kterou jsem si vybral,

ta se týká nejenom IT firem, prakticky celá

bublina, protože jde o malé a střední firmy,

tak si najímá nějaké marketingové specialisty,

takže bych se teďka vrhnul s dovolením do marketingu.

Jaká je nejčastější chyba, kterou děláme v marketingu

v rámci a i jeho outsourcování ven v rámci

nějakých smluvních vztahů, nebo vůbec práva?

-Já myslím, že ta chyba je veskrze velmi podobná tomu,

co platí v tom IT, že já si vůbec nepohlídám

smluvní vztahy a nastavení těch licencí,

toho, co já smím, anebo nesmím dělat s tím,

co ta marketingová agentura pro mě vytvoří, jo.

A pak samozřejmě taky jako nastavení

nějaké odpovědnosti za to, když oni mi způsobí

nějakou škodu, posuzováno z pohledu toho objednatele.

Protože často se potkávám s tím,

já teda naštěstí většinou zastupuju

ty marketingové agentury, jo, takže pro nás

je to ve výsledku dobré, ale že ti klienti,

že jim je to jako jedno. Oni prostě řeknou,

vytvořte mi logo, nebo udělejte mi kampaň,

samozřejmě taky jako záleží na velikosti toho

objednatele, jo, když to jsou velké korporáty,

tak ta pravidla tam jsou velmi přísná a tam si

to hlídají jako velmi důsledně, jo,

kor když jsou to třeba nějaké jako německé

korporáty, ale typicky prostě malý,

malá firma, která si objednává marketingovou

agenturu, tak tuhle část vůbec neřeší. Myslí si,

že když si něco objedná, tak je rovnou všechno

jejich a tak to vůbec není, jo. Začal bych klidně

hnedka tvorbou loga, jo, protože zase,

skoro vždycky se setkám s tím, že mi lidi,

kteří si objednávají logo, nebo si nechali

vytvořit logo, řeknou, vždyť jsem si ho vytvořil,

nechal vytvořit, takže je moje,

si s ním můžu dělat, co chci. No, není

jako, jo, úplně. Takže tam jako opravdu

je dobré na začátku, už na začátku,

protože to logo může jednou být jako velmi významné,

už na začátku si pohlídat licence,

které k tomu logu já mám. Teď jste se nadechl.

-No, nadechl, protože mě napadla taková

zvláštní věc, jo. Okolo mě teďka všude

lítá umělá inteligence,

samomalovací webové stránky a tak.

Co když to prostě svěřím

něčemu předpřipravenému, nějakému generátoru log,

nebo prostě řeknu Midjourney, nakresli mi tady

logo pro právní kancelář?

Co pak, čí, čí jsou teda práva pak?

-Tohle je úplně skvělý dotaz.

Já, když přednáším na marketingové právo,

tak tam mám takové tři obrázky připravené

a vždycky se ptám, tak kdo si myslíte,

nebo jaký obrázek si myslíte,

že můžeme prodávat legálně. Jeden obrázek tam nakreslí

umělá inteligence, druhý obrázek kreslí slon

Baelish z kalifornské zoo,

ale ve výsledku jako to říkám tak,

jak by to bylo tady v Čechách teda a třetí

nakreslí nějaké dítě. A jediný obrázek,

který vytvořil autor, je ten, který vytvořilo

to klidně jako tříleté dítě,

protože autorem může být jedině člověk,

nikdo jiný, jo. Takže v podstatě tehdy,

pak se na to vztahují všechna ta ustanovení

autorského zákona o tom, že já s tím logem nemůžu si

dělat, co chci a tak dále, ale ve chvíli,

kdy to vytvoří umělá inteligence,

tak jako zákon samotný tomu žádnou ochranu

nepropůjčuje, jo.

-Pokud to není napsané malými písmenky

v podmínkách použití. -V podmínkách, tak no,

přesně tak, takže to bych se měl podívat,

ale jinak jako ve výsledku, když

v těch podmínkách nic není

a nechám si nakreslit logo umělou inteligencí,

tak to je skvělý, skvělý tah, jak obejít

autorskou ochranu toho autora.

-Takže, markeťáci, omlouvám se, ale fakt

vaše éra končí. -Přijdete o práci a já taky.

-Napadly mě k tomu, napadly mě k tomu dvě otázky ještě.

Ta první je taková trochu katastrofická,

Vy jste říkal, že

marketingová agentura, nebo ten markeťák mají

právo nějakým způsobem určovat,

k čemu to jejich dílo bude používané.

Já to schválně přeženu ad absurdum, jo,

může to být tak, že řeknou, tahle ta kreativa

je pro LinkedIn, ale už ho nemůžeš

dát na Facebook?

-Můžou, můžou, no, tak záleží na té původní smlouvě, jo.

-A to je další věc, já Vám do toho teďka

neslušně skočím, pár marketingových agentur,

ať už jako na delší, dlouhodobější spolupráci,

nebo ad hoc, jsem měl. S tou, co mám teď,

podepisuju poprvé za celou tu dobu smlouvu. To znamená,

většina toho se odehrává per,

abych byl slušný, per ústa. -Jasně. -Co v takových

případech? Jsou zase na to nějaké jako standardy,

nebo nějaké úzy, jak se v tomhle tom případě chovat,

když mezi sebou nemám formálně

stanovený a podepsaný papír?

-Úzy jsou, respektive je na to přímo zákonné

ustanovení, které říká, že v tu chvíli můžu používat

to dílo za tím účelem, který byl

sjednán ve smlouvě. Ve chvíli, kdy mám smlouvu

jenom per ústa, jak jste říkal,

tak budu muset já prokázat, že opravdu jsem měl jako

oprávnění to používat, nebo že bylo tak nějak

jako předpokládatelné aspoň, nebo bylo jasné

z toho, co jsme si dohodli. A ona jako ta smlouva

může vzniknout tím, že budete prokazovat

ty komunikace třeba v mailu. Heleďte se,

potřebuju vytvořit kampaň, kterou, nebo fotky,

které teďka budu postovat na své všechny

sociální sítě. A v tu chvíli už je jasné,

k čemu vy to v podstatě potřebujete. Takže

tam bych se třeba toho až tolik nebál.

Ale pokud to jasné nebude

a pokud třeba vy pak najednou tu fotku použijete

támhle na nějaký jako billboard vedle D1čky,

tak tam bych jako už s nějakým

použitím byl opatrný. -Okay. To znamená, z toho,

co, jestli to dobře chápu, z toho, co říkáte,

já bych měl mít zájem na smlouvě hlavně

z pozice objednatele. Je to tak? -Jo, přesně tak,

protože ten člověk, který vytváří,

nebo je to ta právnická osoba, pro kterou

to teda tvoří další a ona pak jako to předává dál,

tak ta je v tom silnějším postavení,

ale jestliže já si něco objednávám,

tak bych se já měl snažit získat ta co největší

oprávnění, abych si s tím pak dělal, co chci.

A ono to často nebývá zas tak jako,

to není žádná jako extra raketová věda, jo,

to je pár vět.

Dobře, pokud je to nějaká větší licenční smlouva,

jedná se třeba právě v rámci nastavování

marketingových kampaní pro ty velké korporáty,

kdy třeba řešíme i influencerské kampaně,

tak tam to jako si asi umíme představit,

že to není o pár větách, ale že to jsou jako

zatraceně dlouhá ustanovení.

Ale pokud je to vyloženě o tom, že si nechám támhle

od marketingovky udělat pár fotek,

nebo vizuálu na sociální sítě, tak to není žádná

jako raketová věda a rovnou ale mně to zajistí velmi

jako silné postavení i v případě nějakého

toho dalšího prokazování, jo, takže to určitě

doporučuju, jo. A doporučuju do těch

smluv lidsky, jednoduše popsat,

co vlastně je účelem. Já to vždycky dávám do těch

smluv, protože přesně proto pak se vyloučí pochybnosti,

k čemu všemu ta agentura to chce používat, jo,

nebo ta společnost, jo. Heleďte se, chci si nechat

vytvořit logo, které mám zájem si pak

přihlásit jako ochrannou známku,

budu ho používat na všech svých kanálech,

webových stránkách atd. atd., nebo prostě si od vás

nechám vytvořit obrázky, které zase budu používat

v nějakých konkrétních situacích. A velmi lidsky

můžu popsat, co je tím mým záměrem,

no a tím já už se zase ale dostávám přesně do toho

zákonného ustanovení, že když náhodou na něco

nebudu pamatovat v té smlouvě, tak ale budu

mít vystihnutý ten účel. A jestliže mi zákon říká,

že si můžu používat to dílo za tím účelem,

který byl sjednaný, tak tohle je jednoduché

ustanovení, které já ve výsledku jako popíšu

klidně jako svými slovy,

tak mě jako může zachránit spoustu nepříjemných

situací, jo. Takže to rozhodně doporučuju

do těch smluv dávat.

-To je jedna část, vlastně jako kreativa,

předpokládám tady asi se nebavíme,

nebo není rozdíl mezi tím, jestli vytváříme obrázek,

logo, nebo nějaký text, webovky a tak.

To je asi stejné, jo, nebo?

-U fotek je trošku rozdíl, ale jinak jo.

-Okay. Co mě, co mě na tom zajímá ještě jedna věc,

tu kreativu je potřeba někam dát a je

víc a víc častější, že vlastně já předávám

správu sociálních sítí někomu jinému. To znamená,

ne, že mi to někdo vytvoří, já si to tam sám dám,

ale někdo se za to i, o to i stará.

První takový potenciální problém, který mě napadá,

spousta z nás třeba je závislá na LinkedInu

a spousta z nás, nebo lidí okolo mě

se naopak k tomu chovají tak, jakože tady to máte,

nějak se mi o to starejte.

Jde nějak ošetřit třeba chování té agentury na tom

mém profilu, jde třeba smluvně ošetřit,

že já o ten profil nepřijdu, protože oni budou,

řekněme, konat proti nějakým domluveným

podmínkám s tou třetí stranou atd. atd.? Mám

nějakou šanci třeba ochránit si, že vlastně

výrobní nástroj pro spoustu lidí,

dneska LinkedIn, jo, že

o něj nepřijdu a co případně, když o něj nedej bože přijdu?

-Nejjednodušší

nástroj, jak tohle zajistit,

jsou smluvní pokuty. To znamená, domluvím si

tam konkrétní parametry té spolupráci, spolupráce,

domluvím si tam klidně jako zakázané výrazy,

které oni nesmí používat,

a dohodnu si tam, že musí

splňovat podmínky toho LinkedIn na to, aby,

nebo při správě toho profilu a zároveň si

tam klidně dám jako smluvní pokuty. To znamená,

za porušení těch ustanovení smlouvy,

to znamená, třeba i za to, že poruší ustanovení

podmínek toho LinkedIn, tak je nějaká konkrétní

smluvní pokuta. Ve chvíli, kdy například v důsledku

jejich jednání

já o ten svůj profil přijdu,

tak úplně v pohodě zase tam můžu nastavit

jak smluvní pokutu, tak i odpovědnost za škodu,

protože mě to prostě může jako velmi citelně

ovlivnit v nějakém mém jako dalším byznysu, že jo.

-Právě jsem si zajistil, že můj profil

nikdo jiný nepřevezme.

Tam tak jako nějak amatérsky tuším,

že bude i problém s dokazováním,

kdo za to může, že jo, asi je evidentní,

že když se o ten profil stará jenom někdo,

tak je to evidentní, když do toho kecáme dva,

tři, tak tam se asi jako hůř prokazuje,

kdo za to může. -To je naprostá pravda,

to je naprostá pravda. -Takže když odevzdávat,

tak odevzdávat celé a doufat, že se teda nic nestane.

-Pokud odevzdávat a zároveň teda jako mít zájem pak

co nejlíp jako získat tu odpovědnost za vady,

nebo nějakou jako náhradu za odpovědnost

za vady, tak jo.

-Okay. Poslední věc mě tam zaujala na Vašich stránkách,

nebo poslední věc, kterou bych chtěl

probrat tady, protože mě tam zaujala

hromada dalších věcí. Vy jste rozkročení

hodně do široka,

IP Scan, co to je a proč bych si

ho měl u Vás třeba objednat?

-IP Scan je služba, kterou se Evropská unie

snaží podpořit ochranu duševního vlastnictví malých

a středních podniků v Evropě.

Protože v Evropě a zejména teda u nás v Čechách,

tak jako ochrana duševního vlastnictví z pohledu těch

firem je fakt jako tristní prostě,

tady na to firmy zatím moc nemyslí a pak

to jako může vyústit v poměrně nepříjemné potíže.

To znamená, Evropská unie si řekla,

že je potřeba zvýšit konkurenceschopnost

evropských firem,

dejme tomu nějakých 70, 80 %

hodnoty firem tvoří duševní vlastnictví právě,

takže jako je dobré ho nějak taky chránit,

no a vytvořila tuhle tu službu IP Scan.

A tu poskytují certifikovaní poskytovatelé,

kteří získali certifikát na základě absolvování

nějakých školení od evropského Úřadu

průmyslového vlastnictví a

je to v podstatě takový audit duševního

vlastnictví té společnosti. To znamená, projde se

všechno, co souvisí jakýmkoliv způsobem

s duševním vlastnictvím v rámci té společnosti

a zjistí se, jak moc dobře si ho ta společnost

chrání. Takže se zkoumají přesně tyhle

ty smlouvy s programátory, jo, jestliže ta společnost,

jejím hlavním obchodním artiklem je nějaký software,

tak se zkoumá, jestli je

nastavena dobře smlouva s těmi programátory,

kteří ten software vytvářeli. Pokud ne,

tak se na to ten klient upozorní. Zjišťuje se,

jestli ta společnost má

dobře nastavené smlouvy s tvůrci loga,

jestli má pod sebou domény, jestli prostě třeba nevyrábí

nějaký výrobek, který je možné chránit

nějakým průmyslovým vzorem, jo, atd. atd.

A projde se vlastně komplet celá ta společnost

a udělá se taková zpráva, kterou si můžu troufnout

říct, že my jsme jako posunuli na další level,

dokonce i z úřadů máme docela dobré jako zpětné

vazby na ní, máme tam jako barvičky různé,

jestli jako to je dobře, špatně, takže jsme si

s tím jako vyhráli docela a řekneme, co teda je dobře,

špatně a ten klient potom ví, co má udělat. A suprová

teda záležitost je, že tím, že Evropská unie se snaží

podporovat to, aby si společnosti chránily

svoje duševní vlastnictví, tak to taky dotuje,

respektive bude dotovat. Minulý rok už tenhle dotační

program běžel, tenhle rok, co mám zatím zprávy

z Úřadu průmyslového vlastnictví, tak by se

dotace měly rozběhnout od 23.

ledna a ta služba má v každé zemi Evropské

unie svoji konkrétní cenu, v Čechách to je 900 EUR,

ale Evropská unie z toho proplatí 90 %,

když se projde takovým relativně jednoduchým

formulářem, který ale zase ten certifikovaný

poskytovatel zná a umí s ním většinou poradit.

-Okay. -Anebo ho celý jako vyplnit za tu společnost.

-Okay. Typická,

typický největší problém asi jsou teda ty smlouvy

u IT firem s dodavateli.

-A loga. -Okay. -Loga, ochranné

známky tady v Čechách skoro nikdo nemá,

tak to jsou v podstatě jako za nás...

Tenhle problém tam byl v podstatě bych řekl

třeba v 95 % případů, když jsme to my zkoumali, jo.

-Nějaká, vím, že to bude těžké,

ale já tady nepokládám jednoduché otázky,

nějaké závěrečné doporučení z Vaší strany pro tu moji

bublinu, malé, střední firmy hodně

technické a technologické,

z toho, co jsme si tady dneska povídali.

Kdybych měl udělat do konce týdne

jednu věc, tak z toho, co jsme si tady povídali,

která by to měla být, aby měla největší dopad

a nejvíc mě zachránila?

-Probírali jsme tady toho dost

a vybrat jednu věc z těch, co je, já bych řekl,

projděte si vaše smlouvy,

nebo procesy, jestli náhodou tam není

nějaký problém, o kterém jste doteď

nevěděli, ale mohl by vám v budoucnu zachránit

velký průšvih, protože

typicky to právě bývá tak, že se všechno jede

na pankáče a pak až najednou se jako řeší

nějaký problém, ale když se ten problém

podchytí už na začátku, tak se dá ušetřit opravdu

jako velká spousta peněz.

-Tak jo, děkuju moc. -Já moc díky, Martine.

-Tak to byl díl o digitálním právu. Doufám,

že jsme vás moc nevyděsili, naopak třeba motivovali

k tomu, abyste si udělali vlastní malý,

nechci úplně říkat audit, protože toho slova se lidi

bojí úplně stejně jako právníků,

tak nějaký malý, malý check.

Pokud se vám tahle ta epizoda líbila,

tak určitě likujte a sdílejte tam,

kde právě posloucháte, ať už je to podcastová

appka, nebo YouTube, nebo moje stránky,

www.martinhurych.com/zazeh. No a já děkuju za pozornost,

držím vám palce a přeju úspěch, díky.