Pokud se váš obchod neposouvá tak, jak chcete,

zbystřete. Principy úspěšného obchodování jsou

jednoduché a jiné, než si právě myslíte.

Jsem Martin Hurych a obchodování mezi firmami,

ať už tomu lokálnímu, nebo mezinárodnímu,

se věnuju přes 20 let.

Naučím vás, jak najít nejrychlejší cestu k lidem,

kteří budou rozhodovat o nákupu právě

té vaší služby, nebo právě toho vašeho produktu.

A věřte, že jeden kontakt ve firmě vám vážně nestačí.

Naučím vás, jak rychle zjistit,

co právě tyhle lidi posouvá vpřed a na jakých

základech se rozhodují. A není to to, co vám

řeknou na první dobrou.

Naučím vás, jak díky tomu všemu zrychlit váš

obchodní cyklus, zvýšit počet obchodních

případů a i jejich cenu bez zbytečné teorie,

s důrazem na praktické tipy a triky.

To všechno v programu B2B byznys inkubátor,

jehož další ročník spouštím už v lednu.

Mrkněte na www.martinhurych.com/inkubator,

kde najdete více informací.

No a teď už k dnešní epizodě.

-Posloucháte Zážeh, podcast Martina Hurycha,

který zažehl týmy na čtyřech kontinentech

a dnes sdílí principy úspěšných firem

jako byznys akcelerátor.

Akcelerujte váš obchod, inovace a lidi

s profesionální podporou Martina Hurycha.

-Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle,

tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude

o financích a jak pevně doufám, tak hlavně o těch,

které jste vydělali minulý rok a teďka možná

nevíte, co s nimi. Když o financích,

tak s Michalou Janatovou z JAMICO Investment Office.

Ahoj, Míšo. -Ahoj, Martine.

-Jak je na tom wealth management u Janatových,

jak se vám to daří? Sama děláš wealth

management pro jiné, tak jak se to daří...

-U nás osobně, u nás osobně.

Tak je pravda, že inflace měla velký

vliv i na naše jako výdaje, které teda vzrostly možná

i víc než ta oficiální inflace,

ale vzhledem k tomu, že jako správní wealth

managers správně plánujeme, takže žádné dramatické

věci se nedějí a zvládáme to

s mírnými úsporami celkem bez problémů.

-Jak jinak, jako profík.

Pojď se nám trošičku představit.

Pojď, pojď nám říct, co máš za sebou,

abychom věděli, z jakého úhlu nám potom budeš radit,

co s podnikatelskými financemi. Jak jsi přišla

tam, kde momentálně jsi?

-Tak já se financím a hlavně investování věnuju

skoro celý svůj profesní život, i když to původně

nebylo to, co jsem si vybrala.

Já jsem chtěla dělat marketing,

nebo cestovní ruch,

ale studovala jsem Vysokou školu ekonomickou,

národní hospodářství, tu nechvalně proslulou

fakultu aktuálně, ale v té době tam ten docent

ještě nebyl, nebo respektive neměl tam takové

slovo, už tam byl. Ale spíš mě to lákalo

teda do toho marketingu a do financí jsem se dostala

víceméně náhodou, protože mi můj kamarád

vlastně hodil lano, který pracoval v ČSOB bance,

a dal mi nabídku, která tehdy měla být jakoby

dočasná práce, ale mně se tam zalíbilo

a obzvláště ten obor investičního bankovnictví

mě zaujal, takže jsem ho pak začala i studovat

na Americkém institutu a veškeré mé další profesní

kroky směřovaly i v rámci ČSOB vlastně

do těch investic. Takže jsem pracovala

v investiční společnosti, poté zase jako investiční

manažer v Private Banking a nakonec jsem zakotvila

a řekla jsem si, že všechny ty znalosti a zkušenosti,

kterých jsem dosáhla za těch 14 let v bance,

zúročím vlastně ve svůj vlastní prospěch,

ve svůj vlastní byznys a vrhla jsem se

na volnou nohu. -Poslouchej,

to je jednotka dočasnosti,

jakou známe úplně odjinud. 14 let byla dočasná

pozice ve financích? -Ano, přesně tak.

-Super, dneska teda děláš co?

-Dneska dělám nezávislou investiční poradkyni,

nezávislou úplně v té pravé míře,

protože ta slova nezávislý bylo taky trošku

zprofanované, ta nezávislost spočívá

hlavně v tom, že mám vlastní licenci od ČSOB,

tím pádem vlastně skutečně veškeré mé procesy,

veškeré mé strategie jsou mé vlastní.

Nemusím se přizpůsobovat nějaké bance nebo

finanční instituci a samozřejmě ta nezávislost

spočívá i v tom, že mně platí přímo klient.

To znamená, ne banky, ne finanční instituce,

ale přímo klient, což mně umožňuje být,

nebo snažit se být vždycky na té jeho

straně při tom poradenství.

-Já, když tady mám někoho

z oboru, které nemají pro někoho zrovna skvělou

pověst, tak se ptám, jak se těm lidem v tom daří,

nebo jak vlastně se jim v tom žije.

Jak se ti žije v oboru, který nutně u každého

nemusí úplně znamenat ten nejlepší obor na světě?

-Já jsem se k tomu postavila tak,

že jsem si právě dala ten za ten cíl,

když jsem se rozhodla, že do toho oboru vstoupím,

že to změním a že

brala jsem to jako velkou výzvu právě se naučit v tom

pracovat a fungovat a získat si tu vážnost

a získat vážnost i pro ten obor a mým

dlouhodobým cílem je vlastně naučit i ty lidi,

aby ti, co mají ty znalosti a zkušenosti a umějí

investování, umějí s tím pracovat a mají i potřebné

vzdělání a podobně, aby i oni měli tu,

chtěli jít do toho oboru a nebyli zašití někde

jako portfolio manažeři, analytici, ale skutečně

chtěli pracovat s těmi klienty,

protože tam si myslím, že je to nejvíc potřeba.

-Tak v tom ti budu držet palce.

-Děkuju. -Proč jsi tady,

jak už jsem říkal na začátku Zážehu,

je začátek nového roku,

možná začínáme tušit, jak se nám povedl ten rok

minulý, možná už to víme úplně přesně, doufejme,

že jsme něco vydělali,

a proto jsem se chtěl dneska bavit ne o soukromých

financích, ale o firemních financích.

Než se úplně pustíme do toho, co s přebytkem,

pojď nám třeba říct ze své zkušenosti,

jakou nejčastější chybu podnikatelé třeba s

finančními prostředky dělají.

-Nejčastější chyba je, že neplánují.

-Okay. Co je, myslíš, k tomu vede? Myslíš,

že to je jenom, jsem rád, že jsem vydělal a

uložím si teda peníze do polštáře,

nebo někam na účet, nebo..?

-Já myslím, že je to takový ten pocit,

že to je jako příliš složité a příliš imaginární.

To znamená, že hodně lidí nechce plánovat,

protože si říká, vždyť stejně ten svět se

mění a já něco naplánuju a za měsíc to bude všechno

úplně jinak, tak nemá smysl vlastně vůbec plánovat.

Budu to dělat intuitivně a budu se přizpůsobovat

tomu, co se zrovna děje. -Hele, tohle je skvělý

neplánovaný oslí můstek.

Jak mám plánovat teď?

Ono vlastně plánovat už se nedá, nebo se myslí,

že se nedá plánovat 3 roky plus minus.

Teďka s tím, co se děje kousek na východ od našich

hranic, je to ještě složitější,

tak jak mám plánovat, když vlastně první,

druhý kvartál je v mlze? Nehledě o tom jako

delším výhledu.

-Naopak, já si myslím, že by se mělo plánovat

na 20 let a víc, jo, ale ty plány samozřejmě mají

určitou míru jakoby detailnosti, takže plán

na 20 let bude úplně jinak detailní než plán

na jeden rok. Ale to plánování by mělo

spočívat především v tom, že nebudu odhadovat,

co se bude dít, ale budu se připravovat

na všechny možné scénáře, které se budou dít.

To znamená, jak může nejhůř ta situace, představit si,

jak může nejhůř ta situace dopadnout a na to se

připravit a vědět, mít nějaký ten, ten plán B,

kdyby se ten můj základní scénář,

s kterým počítám, nepovedl a všechno by to šlo

jakoby do háje, co vlastně budu dělat,

jaké je to krajní řešení. -Tak pojďme si teda říct,

jaký je ten nejhorší, nebo jaký je pravděpodobný

scénář na první dva kvartály tohohle toho roku.

-Tak nejhorší pravděpodobný, nejhorší, nebo pravděpodobný?

-Oba. -Tak nejhorší scénář pro mě,

jako ekonoma vystudovaného, je to, že bude pokračovat

inflace a zároveň bude recese. To znamená,

že se nepodaří tou recesí, do které asi už jakoby

směřujeme, s tím už se musíme holt smířit,

tak že se tím nepodaří zkrotit tu inflaci.

To znamená, že by nás čekala ta stagflace a,

která by vedla k tomu, že stejně dřív nebo později

by musela přijít ta recese mnohem horší,

než, než která se třeba teďka jako očekává,

která může dopadnout ještě relativně dobře. A ten,

ten očekávaný scénář, tak samozřejmě

je velmi těžké jakoby předvídat, ale

zkusím se na to podívat trošičku jako optimisticky,

tak by mohl být ten, že samozřejmě té recesi se

jakoby nevyhneme, což aspoň v tom českém

prostředí nepovažuju úplně za špatně, protože

to vyřeší spoustu problémů ekonomických především

na trhu práce, který byl přehřátý mnoho let předtím,

a podaří se zároveň jakoby pomalu snižovat tu inflaci.

Takže to, čemu se říká v americké ekonomice mělké

přistání, tak to je možná ten, nevím,

jestli pravděpodobný, ale vysněný scénář, nebo to,

že takový, jaký bych si představovala,

že by mohl ideálně... -A pro amatéry,

mělké přistání..?

-To znamená, mírná, mírná recese,

to znamená snížení, teda zvýšení nezaměstnanosti

z nějaké přezaměstnanosti aktuální 3 % na třeba

kolem 4 %, maximálně 5 %

a stagnace, nebo mírný pokles toho

hospodářského růstu.

-Čím si podle tebe vysvětluješ, že,

nebo možná je to moje zkreslené vidění,

ale v té mojí bublině ke konci 2022 vlastně

úplně žádné ochlazení nevidím.

Všichni se bojí toho, co bude, všichni mluví

o nejhorším kvartálu, prvním kvartálu vlastně

tohohle toho roku, ale vlastně situace v našich

hlavách a možná v tisku byla horší,

než byla skutečná situace v té bublině.

Tak čím si myslíš, že to je?

-Tak on ten sentiment hraje ohromnou roli

v těch hospodářských cyklech, takže kdybychom si

nemysleli, kdybychom nečekali tu recesi,

tak možná ani nepřijde. Takže my si ji vlastně

způsobujeme tady tím sami. Takže spoustu lidí

v té obavě začne uvažovat o tom,

jestli ještě má smysl bojovat a pokračovat v tom

podnikání a radši zavřou ten krám,

než aby bojovali dál, protože všude kolem slyší,

že bude špatně a bojí se, že se dostanou třeba ještě

do hlubších ztrát a podobně, takže

ten sentiment a to.

Proto já velmi negativně reaguju na ty negativní

zprávy a negativní mediální jako vystoupení různých

ekonomů a podobně. Ne, že bych byla tak,

ne, že bych jim jakoby nevěřila,

že se to nemůže stát, ale že tu situaci

to prostě zhoršuje, no.

-Takže do krize se vlastně promyslíme.

-Ano, ano. Je to tak většinou.

-Ono už to několikrát takhle bylo, vždycky se

říkalo, že bude krize, ale ve finále byla ještě

horší, než by mohla být, že jo.

-To jako prohlubuje to ty cykly, takže to určitě

jakoby je to v našich hlavách hodně.

-Nebudeme teda tady škarohlídi,

pojďme na to pozitivně a pořád si mysleme,

že jsme něco, byť málo třeba,

vydělali a teďka pojďme projít několik scénářů.

Protože jako majitel firmy, když něco vydělám,

tak buď teda ty peníze potřebuju na těch tvých

20 let a velmi pravděpodobně

třeba i sám pro sebe, ale pak jsou scénáře,

kdy já v rámci firmy si šetřím na nějaké investice,

nebo potřebuju pojistit cash flow a potřebuju

vlastně se, potřebuju ty peníze zajistit

oproti inflaci na 3, 6, 12 měsíců.

Pojďme možná postupně z tvé

pozice poradit,

co když peníze budu potřebovat

za 6 měsíců, možná těch 3 měsíce je moc krátká doba,

ale za 6 měsíců. Co s tím, aby každý měsíc mi z toho

kousek inflace neukousla? -Tak tady je zase

pozitivní to, že díky tomu, že Česká národní banka

v boji proti inflaci zvyšovala ještě v tom starém

složení teda té rady poměrně razantně úrokové

sazby, které jsou teď na sedmi procentech,

a to se zobrazí v těch produktech,

které jsou určené právě pro tady to krátkodobé

uložení peněz. Takže dneska na těch 6 měsíců existují

termínované, nebo nabízejí většina bank,

nabízí termínované vklady, které teda samozřejmě

nezachrání ty peníze před inflací, ale výrazně

jakoby zlepší ten, tu reálnou ztrátu,

nebo výrazně sníží tu reálnou ztrátu.

Takže dneska se na těch termínovaných vkladech

můžeme dostávat v závislosti samozřejmě

na objemu a podobně kolem těch 5, 6 % a

zvedla se tady ohromná vlna, nabídka tzv.

repo fondů, nebo fondů peněžního trhu,

které se transformovaly na repo fondy,

které fungují tak, že, že vlastně ten fond vezme

ty peníze od těch investorů a uloží je u České národní

banky za tu aktuální repo sazbu a po odečtení těch

poplatků vlastně ten výnos vyplácí,

vyplácí těm podílníkům toho fondu. Ty fondy jsou

i pro právnické osoby k dispozici, takže je to a

je tam ta likvidita, je tam vlastně i lepší

než na tom termínovaném vkladu, protože,

protože jsou k dispozici kdykoliv, řeknu,

nebo třeba jednou týdně, nebo jednou za 14 dnů mívají

ty obchodní dny, kdy z těch, z těch fondů

lze vystoupit. Takže i to může být řešení

na to krátkodobé uložení peněz.

-Jaká je dneska repo sazba, kolik se, na kolik se

teda vlastně dostanu v rámci těch repo fondů?

-To je těch 7 % je ta repo sazba a ty fondy za,

ty mají různé poplatky, takže nejlepší, ty nejlepší,

které mají nějaký větší minimální objem, tam se,

tam se můžeš dostat kolem 6,5 % a pak jsou další

ty retailové, běžné fondy, které,

kde jsou kolem 6,25, nebo 6 %.

-Okay. V zásadě peníze mám permanentně

k dispozici podle toho, co jsi říkala, týden, 14 dní.

-Ano, do toho týdne, do toho týdne, 14 dnů s tím,

že tam je, vlastně ani se nemusíš bát nějakého

velkého kolísání, protože skutečně ty peníze

jsou využité tímhle tím způsobem,

maximálně se doplňují nějakými krátkodobými

dluhopisy, nebo pokladničními poukázkami,

ale v dnešní době tady to uložení u té České

národní banky je opravdu ta nejvýhodnější sazba,

teda nejvýhodnější strategie, takže většina

těch fondů ji takto využívá. -Okay, takže termínované

vklady, repo fondy.

-A nějaké klasické spořicí účty,

samozřejmě to je na tu úplně nejkratší

dobu, protože ono zase je potřeba říct,

že při takhle krátkém horizontu ta inflace není

zas až tak jakoby velký strašák.

Ta inflace je strašák opravdu v tom dlouhém

horizontu a další věc je, že jestli dneska vidíme

inflaci, teďka teda 15 %, ale spíš faktickou

těch 18 %, tak

příští rok už to pravděpodobně nebude

18 % v tom špatném, nebo v tom nějakém,

o normálním scénáři to může být něco kolem 10 %.

A při půlročním horizontu vlastně ztratíš 5 %,

reálně není zas až taková katastrofa,

než vymýšlet něco, co potom jako nedopadne

dobře a zbytečně ta ztráta bude mnohem větší.

Takže na ten krátký horizont ta inflace

není takový, by neměla být zas až takovým strašákem.

-Tomu rozumím.

Kdybych přece jenom zatoužil nedávat

nikomu ani procento,

kolik vlastně z volných finančních prostředků

bych si měl podle tebe uložit na tyhle ty

dlouhodobější, byť stále krátkodobé věci,

jakože termínovaný vklad, repo fondy a tak

versus běžný účet? -Myslíš firemních peněz?

-Jasně. -To je, to strašně se odvíjí od těch

finančních plánů, nicméně třeba ty spořicí

účty jsou likvidní jako úplně ze dne

na den a stejně, jak říkám třeba tyhle ty typy fondů,

takže není důvod, proč mít jakoby peníze,

které nespotřebuju v rámci příštího týdne, 14 dnů,

někde na běžném účtě, který nenese vůbec nic.

-Rozumím. Teďka šetřím peníze, řekněme,

v ročním horizontu. Co se pro mě mění?

Vím, že... -Nic. Ten roční horizont je jako půlroční,

je to podobné. Tam jako vlastně

prakticky bych řekla, do tří let vlastně se

nemění, nemění prakticky nic.

Do tří let nemá jako samozřejmě v rámci nějakých

klasických jako finančních produktů,

teďka nemluvím o nějakých věcech,

investic do firmy a podobně, ale v rámci

klasických finančních produktů se do tří

let nic nemění.

-Takže pořád termínované vklady, repo fondy, okay.

Co teda, když se mi zadařilo extrémně,

nebo když už se mi daří delší dobu fajn?

Nakupoval jsem nějaké prostředky,

které momentálně ta firma vlastně nepotřebuje.

Co s tím? -Tady přichází na řadu ten dlouhodobý,

ten dvacetiletý finanční plán,

o kterém jsem mluvila, protože samozřejmě každá

firma má nějakého majitele, má nějaké akcionáře a

ten majitel, nebo akcionář by měl určit vlastně,

jakým způsobem, jaký je vlastně ten hlavní

cíl té firmy. Jestli jako generovat

průběžně cash flow, nebo co největší cash flow,

nebo růst, nebo

mít nějaký impact a podobně. A z toho cíle

by mělo vycházet to, jak naložíme s těmi volnými

finančními prostředky, jestli je budeme investovat

do té firmy, nebo budeme vyplácet vlastně ve formě

té, co největší část ve formě těch dividend

těm majitelům. A

samozřejmě ten typ, je důležitý i ten typ

té konkrétní firmy, to znamená, jestli,

jak moc je tam velká ta nejistota,

kolik je potřeba držet jakoby těch peněz v rezervě,

kdy může ta, ta firma nedostatek cashe

jakoby položit. Všichni si zažili,

ten Covid byl jakoby krásná škola na to,

co se jakoby může neočekávaného přihodit

a z toho se dá i krásně odvodit, jaká by měla být

ta rezerva pro to, pro to, aby byla ochrana

před nějakou podobnou situací. -Okay, tak řekněme, že

jsem v situaci, kdy

potřebuju zainvestovat do další firmy a chci

rozjet něco dalšího, nechci to úplně spojovat,

protože to je třeba úplně jiný obor. Jak vlastně

nejlíp, nejekonomičtěji dostat peníze z firmy

ven a jak třeba si je začít ukládat na, řekněme, 5 let,

abych věděl, že za těch 5 let budu mít dostatek

kapitálu na rozjetí dalšího projektu?

-No, bohužel jakoby není žádná jako legální

cesta jiná, když chci skutečně být,

jako když chceš být skutečně nezávislý.

To znamená, samozřejmě existuje nějaká možnost

vytvořit nějaké holdingové struktury,

díky kterým, díky kterým se ty peníze jako udržejí

v rámci té firmy a podobně, ale tam nezajistíš

tu diverzifikaci, že teda jsou ty firmy

na sobě skutečně nezávislé a krach jedné

neovlivní tu druhou. Takže jediný legální způsob

je skutečně ty peníze vytáhnout ve formě

zisku a zdanit je.

Existují nějaké jakoby drobné účetní triky,

jak jakoby snížit ten, jak vytáhnout jakoby

v menší, menších částkách ty peníze z té firmy,

ale v tom větším objemu není žádný legální způsob

jiný než prostě vyplatit si zisk, no.

A myslím si, že to je i správně,

protože prostě cílem podnikání je vytváření zisku

a zisk je zdanitelný příjem,

takže takhle by to mělo být. -Ty jsi mi, jestli jsem

to dobře pochopil, říkala, že vlastně tohle

to by mělo proběhnout relativně co nejrychleji

a že není dobré nechávat teda kumulované peníze

v rámci té firmy, jestli jsem to pochopil.

-To samozřejmě, protože jako cash, který nepracuje,

jako na jednu stranu, to jsou věčné ten rozpor,

jestli cash is king, nebo cash is trash.

Takže je pravda, že na jednu stranu ten cash

tě může zachránit, na druhou stranu,

když nepracuje, tak přicházíš o peníze,

protože je neinvestuješ někde.

-Podle tebe je king, nebo trash?

-Já si myslím, že to chce rovnováhu.

Jako samozřejmě ta rezerva je potřeba a je potřeba

zase udělat si tu analýzu tvého vlastního byznysu,

jaká je potřeba, ale peníze nad rámec

té nějaké rozumné rezervy je, je zbytečné

vlastně držet. A když ten člověk, zase,

když ten člověk jakoby plánuje i ty negativní

scénáře, tak může mít i nějakou variantu,

co dělat, když ten cash dojde.

Jakoby kde si, kde si může půjčit, kde to,

takže někdy je to lepší mít třeba, nemít tak velkou

rezervu a ty peníze skutečně využít,

ale mít tu připravenou tu variantu, co se stane,

když mi ten cash dojde.

-Co pak?

-Jaká může být ta varianta? -No. -Tak je vždycky,

si myslím, že je třeba dobré mít v rámci nějakých

bank, vztahů s bankou, protože každý podnikatel

má nějaký vztah s bankou, tak mít průběžně jakoby

zjištěno, jaké by dostal podmínky na nějaké

provozní financování. Samozřejmě takové

ty klasické produkty jako kontokorent,

který mi může pomoct, do kterých se dá sáhnout

v případě, že se něco děje, ale když se nic neděje,

tak vás to nic nestojí a tak, takže tyhle ty jakoby

klasická otevřená vrátka,

otevřená vrátka k tomu si ty peníze za nějakých

rozumných podmínek vlastně půjčit

a překlenout to těžké období.

-Jak tě tak poslouchám, tak vlastně ty mluvíš už,

nebo několikrát jsi zmínila finanční plánování

a předpokládám, že jako majitel firmy

vlastně musím mít obojí, jak svoje, tak v rámci

teda firmy, abych ty peníze mohl co nejekonomičtěji

přelévat případně tam a zpátky.

Jak za tebe vypadá takový správný finanční plán

na straně firmy?

-Tak to je teda, to je velmi těžká otázka.

-Já schválně, schválně jsem to tady položil.

Z hlediska někoho, kdo se stará o finance,

my jsme tady nedávno

probírali, jak se staví finanční plán z hlediska,

řekněme, budgetování,

controllingu, nějakého plánování,

co ta firma vlastně má dělat, jak vidět

podnikání v číslech.

Co ty bys chtěla vidět z hlediska třeba finančníka,

někoho, kdo pomáhá s financemi,

ve finančním plánu za sebe? -No, já si myslím, že

každý finanční plán, a teď i ten firemní

i ten osobní, by měl vycházet z finančních

cílů, z těch cílů. A ty cíle by měly splňovat

klasickou jakoby tu metodiku SMART,

to znamená, tím, že já, ty cíle jsou měřitelné,

jsou kvantifikované, tak to je to číslo,

z kterého já vycházím při tom finančním plánu

a ten finanční plán by měl být cesta k těm cílům.

Takže to říkám jako hodně obecně,

ale je to vlastně ten základ, který pak

individuálně nastaví ten plán pro každou

tu firmu, nebo pro každého toho člověka podle těch,

podle těch cílů a z toho, z toho by se mělo vycházet.

-U tohohle bych se zastavil, protože já vlastně

neznám v té mé bublině, aby to zas nebylo úplně

moc podezíravé, člověka, který by si řekl,

já chci vydělat ve firmě za 5 let 20 milionů.

Ty finanční plány se takhle nestaví.

Myslela jsi to tak, jo? Protože, abych měl

teda finanční plán, musím vědět, kolik...

-Takhle, no, takhle by se přesně měly stavět,

ale jakoby zase,

ten, tady to číslo přesné, chci vydělat 20 milionů,

by mělo být v tom plánu na ten následující rok

a z toho se vycházet. Když si vezmu ty dlouhodobé

plány, tak tam by mělo být spíš ta čísla, jak,

jak by ta firma měla být veliká,

jaký by měla mít obrat, kolik zaměstnanců

a z toho vycházet potom, dělat ty plány

na ty jednotlivé roky, protože samozřejmě

to ovlivňuje inflace, úrokové sazby a další věci,

ta konkrétní čísla. -Tak schválně,

když se bavíš s podnikateli,

na jak dlouho mají finanční plány?

-Nemají finanční plány žádné.

-Jo? -A nemají ani osobní, ani nemají a nemají

ani osobní, ani firemní. A hlavně jakoby

tam je další věc, s kterou se setkávám,

že vlastně právě, jako majitel firmy je pořád

taky člověk a ten člověk by měl mít svoje plány,

svoje cíle, svůj, představu o tom, jaký bude,

jak bude život a ta firma by mu měla do toho plánu

zapadat. To znamená, on by měl řídit tu firmu

tak, aby sloužila k těm jeho osobním cílům vlastně.

To znamená, jestli chce, zase jsme u toho,

jestli chce prostě

každý rok na cestu kolem světa a koupit si

Ferrari a jezdit tak a posílat děti

do nejdražších škol, anebo jestli chce žít skromně,

ale potom ty peníze, které třeba jednou dostane

z nějakého exitu té firmy, využít na nějaké

bohulibé účely, tak z toho vychází pak

i to řízení té firmy, no. -Já vždycky říkám, že

zisk není sprosté slovo

a je na libovůli každého, jak s ním naložíš.

Protože fakt někdo chce velké červené placaté auto,

někdo chce třinácté, čtrnácté platy

pro zaměstnance.

No a když není, tak není co rozdělovat.

Tak jasně, na konci musí být nějaké černé číslo,

se kterým se dá nakládat.

-Z toho, no samozřejmě, z toho vycházím. Zisk je,

nebo podnikání je vlastně činnost za účelem zisku.

Pokud by nebyla zisková, tak nemá smysl to dělat,

tak je lepší se jít někam zaměstnat.

-Jo, jo. Okay,

kdybychom to měli nějakým způsobem uzavřít do pár

razantních bodů,

co, jak naložit,

ve dvou, ve dvou věcech, jak naložit s tím,

co mi momentálně zůstalo na účtě a je to volné

a já to opravdu chci využít a jak možná teda,

když se mi nezadařilo minulý rok, to je ta druhá

část, jak relativně rychle zlepšit svůj postup,

nebo přístup, postoj k penězům tak,

aby se mi letos v roce 2023

dařilo s penězi nakládat líp?

-Tak co se týče té první otázky, tak

tam ty peníze, pro které ta firma má využití

v následující 3 roky,

je dobré jakoby mít peníze připravené pro nějakou

rezervu, plus ty peníze, které,

pro které mám využití na následující 3 roky,

které můžu zainvestovat v rámci firmy a pomůže

to rozvoji té firmy a dosažení těch budoucí

zisků, tak na to slouží ty klasické

krátkodobé produkty. Tam nemá smysl nic

jiného vymýšlet. Peníze, pro které ta firma nevidí

využití, jenom je tam drží proto,

aby je nemusela danit, tak tam prostě zamáčknout

tu slzu a vytáhnout je ven a využít je buď pro rozjetí,

jak si říkal, jiné firmy, nebo pro ty osobní investice

a další věci. Co se týče, co se týče toho,

té druhé otázky, tak tam samozřejmě

je potřeba jít skutečně do

detailů těch jednotlivých jakoby příjmů, výdajů,

podívat se na to s takovým tím klasickým pohledem

jako Pareto optimum. To znamená, podívat se,

co přináší ten zisk a dělat ty věci a mít ten focus

na ty věci, které přinášejí ten zisk a nebát se

ale i třeba do toho dát ty náklady, jo.

To je strašně důležité, že není, úplně asi nevidím

cestu v tom osekání nákladů.

Klasická chyba, kterou, se kterou se jakoby,

o které slyším už léta, tak v době, kdy se jakoby

nedaří, nebo zatím se zdá, že se nemusí dařit,

tak je osekání třeba marketingových nákladů,

osekání mzdových nákladů a pak se ty,

pak se to zase těžko ten vlak rozjíždí.

Takže skutečně to není o tom, jenom o tom je, o tom

snižování těch nákladů, ale spíš na tom focusu

na tu činnost, která skutečně přináší ten zisk.

-Je to tak. Neposlouchejte v tomhle případě

bývalé korporátníky, protože v korporátech

se hnedka škrtá. -Jo, přesně tak.

-A že my dva o tom něco víme jako

bývalí korporátníci.

Míšo, děkuju moc. Bylo to prima. Kdyby tě

ti, co si je právě nadchla pro nějakou aktivnější

práci s penězi, chtěli vyhledat, kde tě najdeme?

-Tak mám svoje vlastní, mám, teda základ je moje

webové stránky, www.jamico, respektive jamico.cz,

ale jinak stačí zadat moje jméno do

vyhledávače na Googlu a

myslím si, že těch možností,

jak mě kontaktovat, vyjede nesmírně.

Takže najdete mě na všech sociálních sítích,

ne na všech na TikToku ne, na Instagramu

taky ne, ale na... -To přijde.

-...na LinkedInu, na Twitteru, na YouTube

a na Facebooku taky a

mám vlastní podcast taky vlastně, Jamicast,

a takže při tom zadání do toho Googlu si myslím,

že určitě, určitě nebudete mít problém mě zkontaktovat.

-Tak děkuju, že jsi tady byla a že jsi nám poradila,

co s našimi penězi. -Já děkuju za pozvání

a zdravím diváky a posluchače a budu se

těšit zase třeba někdy na slyšenou.

-Určitě. Tak jo, to byla Míša Janatová.

Hned, jak doposloucháte tenhle Zážeh,

tak se podívejte na Jamicast, ne,

že mi tam zůstanete moc dlouho. Jestli se vám

tahle epizoda líbila, tak určitě likujte,

říkám to každou epizodu, likujte, dávejte odběry,

protože jinak se o nás svět nedoví.

Mrkněte na moje webové stránky,

www.martinhurych.com, kde v sekci Zážeh bude

nejenom tahle ta epizoda, ale i bonus, který ještě

z Míši vytáhnu, abyste měli všecko pěkně

v tištěné podobě před sebou, až budete

s penězi nějakým způsobem a určitě lepším nakládat.

No a mně už nezbývá, než jenom držet vám palce

a přát úspěch, díky.