Vážení a milí posluchači a fanoušci podcastu 2050, vítejte u další epizody a zároveň

startujeme tady novou sezónu. Od mikrofonu se hlásí Petr Holík. A Hana Tesák Vrtala.

To je tvoje nový jméno vlastně teďka.

To se změnilo no, od doby, co jsme se naposledy slyšeli. Je to tak.

Gratuluju, od poslední epizody se Hanka vdala, což je vlastně hlavní sdělení této epizody.

To, co jsme vám chtěli říct. Takže děkujeme za pozornost!

Pravdou je, že se toho změnilo hodně a hodně se toho taky děje. Svět momentálně řeší

vysoké ceny energií.

V létě jsme zažili velkou vlnu veder, hned několik z nich, no a mě by vlastně zajímalo,

Peťo, co jsi dělal ty? Co se pro tebe změnilo od té doby, co jsme se naposledy slyšeli?

Od té doby, co jsme se naposledy slyšeli, si pamatuju přesně ty vlny veder a nějaký další

povodně a extrémní události, co se týká počasí, i když teda musím říct,

že já to počasí sleduju hlavně z okna, protože jsem si nedávno zranil koleno,

takže tuhle epizodu dneska natáčíme u mě doma a většinu práce dělám z gauče.

No, tak to se děje u mě, ale za to ty máš ten život teďka mnohem pestřejší a já myslím,

že stojí za to říct, že jsi vlastně pohla i s prací na tomhle podcastu nedávno.

Já jsem se vlastně minulý týden vrátila z konference o elektromobilitě,

tak to byl zážitek. Což je asi jeden… jako z kousků toho řešení dekarbonizace dopravy.

Určitě ne jako kompletní kousek. Zároveň, když říkáš ten zážitek, tak nechtěla

by ses pochlubit tady jedním tvým zážitkem ohledně tvého štěstí ve hře, dalo by se říct?

Ty jsi to musel vytáhnout, že? Já si myslím, že to všechny zajímá,

i když ještě neví, že je to zajímá. Ale je to vážně dobrá historka.

Tak věc se má tak, že se mi podařilo na té konferenci vyhrát zapůjčení škody

ENYAQ RS na týden. Což je elektrosporťák jo, kdybyste nevěděli, tak je to prostě nejvyšší

řada těch elektroaut, co teďka Škodovka dělá, ještě ve sportovní variantě.

No to auto má asi hodnotu necelý dva miliony.

Moc hezky se řídí. No, tak jsem ho vyhrála, problém byl v tom, že já jsem nebyla

na vyhlášení, takže ho dali někomu jinýmu.

A nejlepší zážitek bylo, když mi Hanka volala z konference, že se právě potkala s tím pánem,

který si místo ní převzal tu cenu, tak si jako potřásli rukou a pogratulovali.

Takže přátelé, pokud jezdíte na konference a dá se tam něco vyhrát,

zůstávejte až do večera, nezačínejte z afterparty dřív, než se vyhlašují hlavní ceny,

protože se to nevyplácí.

Každopádně my začínáme trošku ve velkým, začínáme hnedka s dvěma epizodama naráz,

které vydáváme a budou se týkat jedné akce, která se uskuteční už zanedlouho,

a sice čeká nás další COP, takže konference UNFCCC,

což je Rámcová úmluva o změně klimatu… Pravidelná každoroční konference,

o které jsme měli celou druhou sérii tohoto podcastu a která byla loni v Glasgow

a teďka COP s pořadovým číslem 27 se uskuteční v Egyptě. Pokud si chcete zopakovat,

co je to COP a případně se dozvědět trochu víc, tak jsme právě COPu zasvětili minulou sérii.

To znamená někdy před rokem, byly to epizody 9-15, pokud se nemýlím. Je to tak 9-15.

Kde se podrobněji věnujeme tomu, co je to COP, co se na něm děje, jak typicky probíhá atd.

No a my dneska chceme trochu připomenout nebo hlavně říct, že ten COP bude a že se od něho

dá zase čekat nějaký posun v klimatických jednáních.

A podíváme se hlavně na to, co je na programu té letošní egyptské konference.

A jaký to vlastně celé může mít dopad.

V těchto dvou epizodách uslyšíte hned tři hosty. Dva z nich jsou z našich řad:

Kateřina Kolouchová a Ondráš Přibyla,

kteří se COPu věnují už dlouhodobě a dění okolo toho taky sledují.

A třetím hostem, kterého uslyšíte v té následující epizodě, je David Moran.

David Moran je britský diplomat a delegát, který je vlastně docela vysoce postavený,

co se týká té britské klimatické diplomacie a měl na starosti hodně věcí

okolo COP 26 v Glasgow a musím říct, že ten rozhovor, který s ním vede

Ondráš Přibyla, tak je hrozně hezká sonda do mysli diplomata, do mysli člověka,

který na tyhlety jednání jezdí a můžete si tam poslechnout, jak to vlastně vypadá,

jak to prožívá, co se tam děje, jaké to je, když se někde potká 50 tisíc lidí,

aby řešili nějaký velký světový problém. Takže na to se můžete těšit hnedka

v té další epizodě. Tak pojďme už za našimi hosty.

Ondráši, ty vlastně dlouhodobě sleduješ situaci globální a to, kam se hýbe iniciativa,

kam se hýbou změny, co se týkají změn klimatu, ať už na nějaké legislativní úrovni, ať už to,

jak vznikají zprávy IPCC a co se v nich píše. Já se chci bavit o COPu nebo tahle ta epizoda

je taková jako příprava, přemejšlení nad COPem, kterej se uskuteční v Egyptě zanedlouho.

Jaký je kontext? A teď v tom smyslu, co se teda vlastně mění, když se už dlouho,

jako po dlouhý léta odehrávají tyhlety konference? Mění se něco?

Pomáhá to něčemu nebo naopak jako něco zůstává stejný?

Dokážeš o tomhle trochu popovídat?

To, co zůstává stejný je, že každý rok přijde otázka „a jsou tyto jednání k něčemu?“,

a to je něco, co se v tom veřejném prostoru vždycky objeví.

A vlastně se na to ptáš, co ty jednání vlastně dělají.

Ta odpověď je vlastně složitá, protože ty jednání jsou jen jednání

je to jen setkání lidí. To není odstavení hnědouhelné elektrárny. To, co se tam stane,

tam se pouze potkají lidi a můžou se spolu bavit, můžou se podívat do očí,

vidí, jak na sebe reagují, a to samo o sobě je důležité a je trošku složité vysvětlit,

proč je to důležité. Ale zároveň jakékoliv tvrzení, že tyto jednání mají efekt,

protože se vyjednali nějaké dohody,

pak vyžaduje jako poměrně dlouhou argumentaci, jako co teda je důsledkem toho jednání,

ale já myslím, že to vlastně dlouhodobě je vidět a že to lze pojmenovat.

Jedna ze zpráv minulého roku, které mě zaujaly bylo, že emise oxidu uhličitého

v posledních zhruba 10 letech stagnují. A teď to tvrzení bylo velmi opatrné,

protože to byla vlastně

review studie několika dalších modelů, které se snaží přesněji odhadnout

emise změn z využitý půdy. Nicméně to opatrné tvrzení… nebo to tvrzení

je opatrné z hlediska toho, jestli ty emise mírně rostou nebo mírně klesají,

ale rozhodně už tady nejde o to, že by emise stoupaly tak,

jak stoupaly okolo roku 2000 nebo okolo roku 2010.

V té poslední dekádě se ten růst přinejmenším výrazně přibrzdil. Možná zastavil.

A tím pádem možná ten vrchol emisí skleníkových plynů můžeme očekávat v nejbližších možná

pěti letech, anebo možná už nastal.

To znamená, že vlastně to můžeme přisoudit i těm klimatickým jednáním nebo celému

tomu světovému úsilí? Já si myslím, že to světové úsilí

je jeden z důležitých prvků skládačky, samozřejmě další prvek skládačky, který

nemůžeme opominout, je rozvoj technologií a zejména jejich zlevňování.

Solární a větrné elektrárny před 10 nebo 15 lety

měly úplně jinou ekonomickou návratnost, než mají teď. Ta sleva díky tomu,

jak se začaly masivně vyrábět… Tak to zlevnění je obrovské, a to je další prvek,

že celkem nezávislé na tom, co si státy vyjednají, tím, že je něco levnější

a dostupnější jako technologie, no tak je to víc aplikováno a častěji se

státy nebo podniky rozhodnou pro solární elektrárnu místo toho investovat

do něčeho jiného. To je určitě další věc, která se děje a děje se tak trochu nezávisle

na těch jednáních, ale tak trochu díky těm jednáním, protože ony vlastně ukazují trošku,

kam se ta budoucnost bude směřovat a tím pádem

technologičtí investoři investují do vývoje tím směrem, takže ono to je provázané.

Asi by bylo náročný teď říct, že přesně kvůli tomuto jednání v tomto roce se

tady nainstaloval tenhle ten jako solární panel, to asi nemá smysl tam ani směřovat,

ale vlastně mě zaujalo, jak jsi mluvil o tom, hele, vyšla zajímavá zpráva,

která mluví o emisích. Máš pár takových konkrétních příkladů,

co se v posledním roce, teda od COPu ke COPu, co se událo v konkrétních státech světa,

co si říkáš hele, tohle se vlastně posouvá nebo naopak tohle se vlastně zhoršuje.

Všiml sis nějakých takových znamení?

V Evropě to byla řada navýšení cílů, ale ty vznikly… Cílů ve smyslu zvyšování cílů

instalací obnovitelných zdrojů. To je ale částečně reakce na ruskou

agresi na Ukrajině a na tu energetickou krizi v Evropě. Když bych se díval

někam jinam než do Evropy… Pro mě možná nejvýznamnější je sledovat úsilí Číny a Indie

a tam je to čistě na těch číslech instalace obnovitelných zdrojů – Čína a bude dvojnásobit

svůj instalovaný výkon někdy do roku 2025,

Indie jenom za poslední půlrok postavila 8 GW instalovaného výkonu slunce a větru.

Pro srovnání – Česká republika

má už od roku 2010 stále svý zhruba 2 GW ve slunci a ve větru skoro nic.

Takže když jsme tady několikrát opakovali, že Indie vlastně to úsilí má velké,

že ty cíle má ambiciózní, tak se dá říct „A něco pro to dělá.“

A něco pro to dělá. Že jo, ten cíl Indie je dosáhnout poloviny energie

z obnovitelných zdrojů do roku 2030.

Ten cíl je ambiciózní vzhledem k tomu energetickým mixu, který mají.

A zároveň je vidět, že pro to Indie reálně něco dělá, instalace tam rostou a rostou

obrovským tempem. Jiná věc, která mi přišla zajímavá sledovat

a ne proto, že by to byl tak kolosální úspěch, tak je klimatický zákon v Americe,

ve Spojených státech amerických,

který se podařilo prosadit, ale jenom proto, že nebyl označen jako klimatický, ale jako

rozpočtové opatření.

A je to vlastně takový velký boj uvnitř Ameriky o to, jak tu legislativu teda posunout.

A myslím si, že Amerika, přestože z hlediska toho závazku a toho,

že se připojila znovu k Pařížské dohodě,

tak je to zřetelně odhodlaná, tak tady ta vnitřní politická situace

pro Ameriku to strašně komplikuje a

je těžký jí k tomu dávat nějaké prognózy, jako co všecko se jim povede nebo

všecko se jim nepovede. A myslím si, že v Americe o kus víc, než ty klimatické zákony

to táhne vlastně ekonomika, a to, že se obnovitelné zdroje, například stávají levnější.

Kromě toho, že se děly nějaký zajímavý důležitý věci, o kterých jsme mluvili

i v minulých epizodách, jako třeba extrémy počasí, který v tom posledním

roce… Těch jsme si užili opravdu hodně.

Přemýšlím nad tím, že se bude konat další COP

a nechci mluvit přímo o něm, protože jsme měli celou druhou sérii tohohle podcastu,

jak COPy probíhají a nabídneme interview s Davidem Moranem,

který o tom zase bude trošku povídat, ale to, kde bych se s tebou chtěl společně zamyslet,

je téma trochu nad dopadem těchhle těch jednání a zase z jinýho úhlu pohledu v tom, co vlastně

můžou dělat a co konkrétně dělají teda ti státníci,

kteří se vrátí domů z toho COPu? Jak se to přenáší, protože ty jsi zmínil jednu

věc, a to bylo ukazujou směr. Oni ukážou směr a byznys začne jednat tím

směrem, ale co vlastně můžou dělat státy a vlády, které se tam teda zavážou,

podepíšou nějakou dohodu a pak přijdou domů. Znamená to, že začnou psát zákony?

znamená to, že začnou posílat dotace? znamená to tohle obojí dohromady něco

úplně jiného, jak nad tím přemýšlíš?

Já myslím, že tahle otázka souvisí s tou původní otázkou, jaký smysl ty jednání vlastně

mají, a když se ta otázka, jaký smysl ty jednání vlastně mají objeví v tom

veřejným prostoru, tak se zaměřuje na ty jednání. A to je možná nešikovný fokus,

protože to jednání je pouze setkáním lidí, na kterém se ti lidé na něčem domluví

a odsouhlasí si to. Ale to zásadní je, co udělají ti lidé, když se vrátí,

a to je přesně to, na co se ptáš.

A já vlastně si nemyslím, že se na to dá odpovědět nějak v úplnosti, co vlastně udělají.

Ale vlastně si myslím, že

docela podstatný vhled pro mě osobně

byl ten rozhovor s Davidem Moranem, který jsem dělal. Kdy on vlastně ve svých

vzpomínkách na ty jednání

jako zřetelně ukazoval, že to má pro ty vyjednavače emocionální náboj,

že jim na tom nějakým způsobem záleží, že se vzájemně ovlivňují.

Tedy možná ta první věc, kterou bych zmiňoval, jaký smysl to má.

No, když se s někým potkáte osobně.

tak se může stát, že z toho setkání odejdete s

trošku jiným odhodláním, s trošku jinou důvěrou, s trošku jiným

přesvědčením o tom, že něco má smysl, myslím si, že tohle je vlastně

pro ty politiky nebo vyjednavače vlastně důležitý moment, setkat se.

Vidět se osobně, mít možnost na sebe reagovat a mít možnost být ovlivněn a ovlivnit se.

To je vlastně hrozně moc jako lidská rovina, že ty tady nemluvíš o tom,

jako přijdeme a napíšeme zákony, ale mluvíš o tom, jako to lidský setkání je to,

co možná dělá ten rozdíl. To, že já přijdu a někdo mě inspiruje,

to, že já přijdu a někdo mě ovlivní, někdo mně něco řekne, co se mnou pohne,

takže to vnímáš jako, že je ta zásadní věc.

Já nedokážu říct, jestli zásadní nebo ne.

A asi nemá smysl to stavět na nějakou škálu. A to není srovnatelné s těmi zákony,

ale je to něco, co jsem

tak silně nevnímal, až do té doby, než jsem si povídal s Davidem,

a když jsem při tom rozhovoru… A já nevím, jestli je to v něm nakonec slyšet,

ale když jsem při tom rozhovoru viděl,

jak mu začínají slzet oči a jak přitom, když říkal nějakou pasáž, tak vlastně

bylo vidět, že, že se ho to vnitřně dotýká, že mu na tom fakt záleží.

A tohle je něco, co do zpráv nikdy nepronikne.

Tahle ta lidská rovina. Takže to, že jsem si ji uvědomil já neznamená,

že tam nikdy nebyla, ale že jí teď vidím a že jí vlastně teď budu trošku více hledat

v těch jednáních a hledat například, jak to ovlivní českou reprezentaci a jak třeba,

jinak budou mluvit čeští politici, ať už premiér Fiala nebo další,

jak budou mluvit k lidem.

A několikrát jsme tu udělali už takovou reklamu na rozhovor s Davidem Moranem,

což je britský diplomat, který se právě zabývá nebo jezdí na ta klimatická jednání.

Je v tomhle jako v Británii jedna z vysoce postavených osob.

Nabízíme vám tenhle ten rozhovor vcelku, vyjde jako další epizoda,

takže určitě si ho poslechněte právě z těch důvodů, o kterých jsme mluvili.

Tak myslím si, že to je hrozně cenný si ho poslechnout. Je v angličtině.

Doufáme, že nebude jazyková bariéra problém.

Ale abych z té otázky úplně neutekl. Myslím si, že je důležité sledovat nejenom

ty závazky, které se na COPu přijmou, ale především ty plány, které v těch

jednotlivých zemích buď vznikají nebo se realizují. Česká republika vlastně

nemá aktuální klimaticko-energetický plán.

Není jasné, jaká je ambice České republiky.

Jako součást Evropské unie

vlastně nějak mlhavě přejímáme tu ambici Evropské unie, ale

je tam vždycky takovéto vymezení, jako to nás donutila udělat Evropská unie.

To my vlastně nechceme a moc čekám, co se stane

v následujícím roce dvou, kdy by se snad měl nový klimaticko-energetický

plán připravit a tím pádem by tady mohl vzniknout nějaký závazek,

ke kterému se můžeme stavět. Ne jako „to nám nařídil Brusel“, ale jako „tohle

jsme si spočítali a tohle to je náš plán.“

Což je zase ten jako teď mě tak napadá, že to je zase rozdíl v tý lidský rovině vlastně,

když se bavíme o tom, co by mohli udělat čeští politici potom, co se vrátí z COPu v Egyptě,

tak to možná není o tom jako napsat novou legislativu,

protože ta legislativa nějakým způsobem musí být v souladu s tou evropskou legislativou,

takže to se nějakým způsobem jako propaguje z té evropské úrovně do té české,

mohli bychom ambicióznější, a tak dál, ale ta velká změna, kterou můžeme udělat,

je zase ta lidská změna. To, že prostě třeba přijede premiér a řekne

slovo „změna klimatu“ veřejně do médií, vlastně se za to budeme nějak víc stavět.

Budeme o tom víc mluvit, budeme o tom… Vlastně jako postavíme se k tomu jinak.

A že vlastně, když se třeba budou zadávat nějaké práce ministerstvům nebo expertním týmům,

tak že budou zadány s nějakou prioritou, s nějakou váhou. Tohle se taky vlastně

může měnit tím, že politici jedou na jednání a přijedou z něj a vlastně

jsou vzájemně ovlivnění.

Tak to byl Ondráš přibyla a jeho přemýšlení nad významem a dopady mezinárodních jednání.

Jako další jsme si pozvali Kateřinu Kolouchovou, které se ptáme konkrétně

na COP 27, který nás zanedlouho čeká v Egyptě.

Co je na programu letošního COPu s pořadovým číslem 27?

Na programu COP 27 v Šarm aš-Šajchu v Egyptě jsou 3 velké oblasti.

Za prvé klimatické finance, za druhé ztráty a škody a za třetí adaptace.

Můžeš tady ty 3 oblasti trochu blíž rozebrat, co si pod těma jednotlivýma bodama máme

představit a tím pádem, co můžeme očekávat od té konference?

Co se týče první oblastí, tedy klimatických financí,

tak když se o nich bavíme, tak se bavíme o závazku hospodářsky a průmyslově

rozvinutých zemích přispívat rozvíjejícím se zemím na klimatická opatření.

Rozvinuté země se totiž zavázaly posílat na tato opatření rozvojovým zemím 100 miliard

amerických dolarů ročně, ale tento závazek bohužel aktuálně není plněn.

V roce 2019 byl naplněn přibližně z 80 %.

Proto se na letošním COPu bude jednat o jeho plnění a ideálně i navýšení.

Já si pamatuju, že už když jsme se o tomhletom tématu bavili právě minule na podzim,

tak že jsme říkali o tom, že

z 80 % to posíláme, ale je potřeba vlastně to navýšit na tu dohodnutou částku.

Přesně tak a třeba i Česko nepřispívá ani jedno procent svého férového podílu podle výše HDP.

Můžeš to trošku víc rozvést, co vlastně znamená férový podíl nebo jak se to stanovuje?

Na ten férový podíl se můžeme dívat z hlediska vícero indikátorů. Právě například,

jak jsem říkala, v případě Česka, tak jsme se na to dívali z hlediska výše HDP,

takže teoreticky čím vyšší HDP ty země mají, tak tím více by měli na klimatická opatření

rozvojovým zemím posílat, ale my se na ten férový podíl můžeme dívat

i například z hlediska velikosti populace či z hlediska výše kumulativních emisí

skleníkových plynů. A ty jsi teda říkala, že z hlediska, kdybysme se na to dívali

z hlediska toho HDP, tak že ani jedno procento neposílá Česká republika.

Ani jedno procento svého férového podílu. Tak to jsem myslel. To není úplně dobrá vizitka

v tomhle tom kontextu jako klimatické spolupráce, ne?

Řekla bych, že není a nedávno jsem slyšela náměstka ministryně životního prostředí Dusíka

mluvit o tom, že aktuálně se o navýšení toho podílu

na klimatické finance jedná na vládě, ale tedy zatím asi ještě to nemá konkrétní

výsledek, ale nevím, jaké fázi se to vyjednávání nachází.

Takže to je něco, v čem se dá očekávat asi i posun na té samotné konferenci na COPu.

Co dalšího je na programu do Egypta?

Další oblasti jsou ztráty a škody nebo anglicky Loss and Damage a jde právě o další téma,

které se také ve velké míře dotýká rozvojových zemí. Jde o ztráty nebo škody,

které byly způsobeny důsledky klimatické změny, a to například náhlými extrémními událostmi

počasí nebo pomalejšími procesy, jako je zvyšování hladin oceánu.

V případě „škod“ jde o věci, které mohou být nějakým způsobem napraveny či obnoveny.

Může tedy jít například o poničení obydlí v důsledku povodní nebo o ztrátu úrody

způsobené suchem. V případě „ztrát“ pak hovoříme o věcech, které již nelze opravit

nebo zachránit, například ztrátu biodiverzity nebo lidských životů.

Podobně jako u klimatických financí budou rozvojové státy požadovat vyšší podporu

od rozvinutých zemí, která jim bude moci tyto ztráty a škody alespoň částečně kompenzovat.

A tam vlastně, když se to ptám, tak podpora zase znamená nějaký další balík

peněz nebo v jakým slova smyslu je to myšlené ta podpora? Ano, je to tak.

Bavíme se zase především o financích.

Možná mám chuť ještě doplnit k těm financím a ty mi to možná potvrdíš nebo vyvrátíš,

ale že, když se říká jako rozvinuté země, posílejte peníze rozvíjejícím se zemím,

tak to může znít na první pohled jako takový akt dobré vůle nebo nějaká charita nebo

nějaký altruismus, ale pokud chceme snižovat emise, tak mi přijde důležité říct,

že to je něco, co potřebujeme všichni, protože my se vlastně snažíme,

aby rozvíjející se země jako africké země nebo Indie měly jinou emisní křivku, tu rozvojovou,

než třeba Čína nebo Evropská unie, protože když jsme byly rozvíjejícími se zeměmi

tady v Evropě a staly jsme se rozvinutými zeměmi, tak jsme

během toho vypustili strašně moc emisí. A pokud by se tohle to mělo stát ve všech

částech světa, tak můžeme zapomenout na nějaké cíle Pařížské dohody,

tak to mám ve svojí hlavě, že vlastně nejde o nějakou charitu,

ale je to prostě efektivní řešení, jak dosáhnout globálního zastavení

růstu teploty. Úplně s tebou souhlasím. Právě to mi přijde a jako důležitý fakt,

že historicky jsou za změnu klimatu odpovědné rozvinuté země v mnohem větší míře

než právě ty rozvojové. A navíc, co se týče potom těch dopadů změny klimatu,

tak ty právě se více dotýkají těch rozvojových zemí v porovnání s těmi rozvinutými,

takže tady v tomto kontextu se pak dotýkáme i otázek nějaké klimatické spravedlnosti

nebo i vzájemné důvěry mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi, aby zkrátka dostali to,

co jim bylo přislíbeno.

Jako neříkáme jim „nerozvíjejte se“, ale říkáme jim jako „rozvíjejte se udržitelně“,

což je něco, co jsme sami nedělali, takže tady pak jsou na místě

nějaký férový kompenzace tady tohohle úsilí.

Takže to byly ztráty a škody a třetím bodem, pokud se nepletu, tak si říkala,

že jsou adaptace na programu.

Třetím bodem je tedy adaptace, kde se také bude jednat o navýšení prostředků pro adaptaci,

jelikož dosud většina financí směřuje spíše na mitigaci, tedy zmírňování změny klimatu.

Podobně jako v předchozích dvou oblastech, tak se opět bude jednat o navýšení financí.

A jednak se bude jednat o rozvoj nového globálního cíle pro adaptaci,

který byl již představen v Pařížské dohodě, ale dosud nemá konkrétní obrysy a ty by se

právě na COPu v Egyptě měly dojednat.

Co se týče toho cíle pro adaptaci, tak ten by měl posílit globální adaptační

opatření tak, aby lidé na celém světě mohli žít v prostředí, které bude odolné

vůči negativním dopadům změny klimatu.

To zní jako docela vágní cíl, ale chápu, že na COPu by se právě měl specifikovat

do nějakých konkrétních opatření. Přesně.

Má vlastně nějaký vliv na to, jak ta konference bude probíhat nebo vůbec

na to, co je na tom programu to, že je COP zrovna v Egyptě?

Já si myslím, že částečně ano, protože ty oblasti, o kterých jsem před chvílí mluvila,

které jsem popisovala, tak se právě velmi dotýkají těch rozvojových zemí.

Tedy oblasti, jako jsou klimatické finance, ztráty a škody a adaptace,

a tak podle mě lze očekávat, že to, že ten COP se koná v Egyptě, je tedy v Africe,

je minimálně symbolicky příhodné. A může to nějakým způsobem podpořit prosazování

té jejich agendy. V tom smyslu jakože, když je to tady u nás,

tak se pojďme zabývat tím, co je pro nás důležitý. Trochu s nadsázkou

to říkám, ale že to může takhle ovlivnit.

Částečně určitě ano, protože třeba ta předsednická země může ovlivnit zařazení

témat pro panelové diskuse nebo kulaté stoly na tom COPu. Potom za přípravu agendy

zodpovídá sekretariát Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu právě ve spolupráci s tou

předsednickou zemí. A tady bych řekla, že ta agenda je zčásti stanovená předem,

protože jednak jde o to zhodnotit naplňování závazků vyplývajících z té rámcové úmluvy

a Pařížské dohody. A potom jednak o to dojednat konkrétní podobu nebo implementaci mechanismů,

které z těch dohod vyplývají právě, jak jsem mluvila třeba o tom globálním cíli pro adaptaci.

Letošní COP je trochu specifický pro nás tím, že Česko aktuálně předsedá radě Evropské unie.

Znamená to, že bude Česko nějakým způsobem třeba vést vyjednávání za Evropskou unii na COPu

nebo, jaká je vlastně naše role, jestli se nějak mění tím,

že jsme teďka předsedající země? Ano. Ta naše role nabývá na významnosti tím,

že předsedáme právě radě Evropské unie. A já bych možná ještě předtím řekla,

jak vůbec Evropská unie na těchto vyjednáváních vystupuje.

Evropská unie na COPech vystupuje jako jeden blok se společnou pozicí, což znamená,

že vyjednávání se účastní unijní reprezentace, která reprezentuje všechny členské státy.

A ty pak jako takové do vyjednávání samy za sebe nevstupují. A unijní vyjednávací

delegaci většinou vede někdo z Evropské komise. V Glasgow to byl komisař pro Green Deal

Franz Timmermans. A potom se té delegace účastní právě také zástupci ze země předsedající

radě Evropské unie, což je v tomto případě Česko, takže jeho zástupci budou

důležitou součástí unijního vyjednávacího týmu, a právě dnes, když spolu nahráváme, tedy 24.

října, by se měli ministři a ministryně životního prostředí v Lucemburku

shodnout na společné unijní pozici, která pak bude představovat

mandát pro vyjednávání na COPu.

Teď si říkám že je škoda, že nenahráváme zítra třeba.

Abychom už znali výsledek té pozice… Můžeme ji pak přidat do popisku.

Můžeme odkázat, kde se dá najít, určitě. Já bych se chtěl zeptat na to a teď se ptám asi

hodně na tvůj osobní názor spíš, než na nějakou objektivní realitu,

protože si tak trochu myslím, že se to nedá úplně jako popsat,

aniž bychom tady věštili z křišťálové koule. Ale jde mi o to, nacházíme se ve světě,

který se docela dost změnil od Glasgow minimálně tím, že Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině.

A řešíme energetickou krizi a další věci.

Jaký jsou podle tebe realistický ambice právě ve srovnání třeba s Glasgow, myslíš si,

že tenhle ten COP bude spíš ambicióznější nebo, spíš naopak, jako zdrženlivější kvůli těm

okolnostem, které se dějí na geopolitické úrovni?

Já bych ještě zmínila, že ten konflikt na Ukrajině,

tedy ruská agrese na Ukrajině je určitě velmi důležitou událostí,

která do celé té geopolitické situace významně a zasahuje. Jak už jsi říkal,

tak se zvyšují ceny energií. Je jich nedostatek, a to nejen pro Evropskou

unii, ale i zbytek světa.

Mimoto ta ruská agrese na Ukrajině ohrožuje i potravinovou bezpečnost,

především zemí Afriky a zemí Blízkého východu, které jsou na dovozu obilovin

z těchto zemí závislé.

Také se teď potýkáme s vysokou mírou inflace, zažili jsme další extrémní události.

Namátkou lze zmínit vlny veder a požáry na jihozápadě Evropy toto léto nebo povodně

v Pákistánu, vlny veder v Indii a další. A mimoto vyšla i nová zpráva IPCC, vládního

panelu OSN pro změnu klimatu, která nám zase s o něco vyšší jistotou říká,

kde se nacházíme a jak vypadají scénáře budoucnosti, takže toto všechno nějak

utváří to prostředí, ve kterém se v současnosti nacházíme. A teď k těm ambicím.

Já si myslím, že právě ty ambice rozhodně neklesají a ta snaha něco dělat neusíná,

a to můžeme vidět, jak na úrovni Evropské unie, kdy třeba ten tzv. Green Deal,

tedy Zelená dohoda pro Evropu, plán k dosažení klimatické neutrality do roku 2050,

nabývá v důsledku té invaze na Ukrajinu na důležitosti.

Jelikož odklon od závislosti na fosilních palivech už není pouze otázkou boje se změnou

klimatu, ale je i otázkou energetické bezpečnosti a evropské soběstačnosti.

Z toho důvodu Evropská unie, například zvyšuje cíle pro implementaci

obnovitelných zdrojů energie v Evropě a i v Česku nedávno prošla novela zákona,

která by měla učinit instalaci fotovoltaických panelů na střechy domácností rychlejší.

A myslím si, že i mimo třeba Evropskou unii můžeme vidět, že se něco mění.

Například ve Spojených státech byl nedávno přijat ten velký investiční balíček

do zelených opatření nebo i rozvíjející se země budou určitě pokračovat ve svém úsilí

ty ambice a finanční podporu ze strany rozvinutých zemí navýšit.

A já bych tady zmínila, že podíl Afriky na světových emisích skleníkových plynů

je totiž pouze kolem pěti procent, zatímco Afrika reprezentuje 16 % světové populace.

A taky na závěr bych ráda zdůraznila, že je potřeba, abychom naplňovali závazky,

které jsme si stanovili. A i proto se o letošním COPu v Egyptě někdy mluví jako o tzv.

implementačním COPu, kdy by pozornost měla být zaměřená na to,

abychom naše závazky zvládli dostat z papíru do praxe, tedy implementovat.

Já ti moc děkuju za rozhovor.

COP 27 se koná už za chvíli a my budeme s napětím sledovat,

jestli se tam objeví nějaké zásadní novinky, no a pokud ano, určitě vám o nich

v podcastu řekneme. Nezapomeňte si pustit každopádně hned tu další

epizodu s Davidem Moranem, které jsme tu dělali reklamu,

ve které můžete opravdu nakouknout do hlavy diplomata, který se těchto konferencí účastní.

A já vám přeju, ať si moc užijete poslech a tobě přeju, ať se ti brzo zahojí koleno.

Já tobě přeju, ať příště auto vyhraješ. Tak díky. Mějte se krásně ahoj. Ahoj.