Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh.

Jak vidíte, tenhle ten Zážeh je speciální, je výjezdní

a dneska užíváme pohostinství firmy PROEBIZ,

v níž budeme natáčet tenhle ten díl, který budeme

věnovat čemu jinému, když jsme v PROEBIZ,

nákupu a jeho vztahu k obchodu. Dneska to bude vážně sranda.

A když o nákupu, tak s Lukášem Vyskočilem a teď,

abych to nespletl, mužem, otcem a produktovým manažerem

firmy PROEBIZ. Dobrý den, Lukáši.

-Ahoj, Martine.

-Chtěl jsem se zeptat, jak důležitá je tahle

ta sekvence, muž, otec, produktový manažer?

-Teď bych neměl asi přiznávat, že tam je trošku chyba,

ale je to člověk, ale nevadí. Je to člověk, otec a produktový

manažer a důležitá je přesně v tom pořadí, v jakém je.

To znamená, což, když to říkám na půdě PROEBIZu,

není úplně asi nejlepší, nejlepší, nejlepší informace,

ale je to tak jakoby, za mě je ta práce

až na třetím místě v tomto,

v této posloupnosti. Takže první je člověk,

pod ním je otec a až potom je práce a produktový

manažer v PROEBIZu.

-Angličtina na LinkedIn profilu dokáže být prevít.

Chtěl jsem se zeptat, co si člověk může vzít do práce

z toho, že je taťka?

-No, myslím si, že spoustu věcí jako,

já vlastně mám ten svůj obsah mám na tom postavený, že těch

paralel a nějakých jako přirovnání či situací,

které se dají využít, je mnoho a je to jak,

jak s laskavostí, slušností, jak budovat vztah,

jak se chovat k tomu dítěti, což můžeme považovat za klienta,

dodavatele, kohokoliv, kde můžeme využít nějaké prvky síly,

agrese, autority, tak jak i přesto se k němu chovat

jako rovnocennému parťákovi. Myslím, že přesně tak,

jak to funguje u těch dětí, tak to může fungovat prostě

v byznysu a ve spolupráci,

na jakém, v jakémkoliv oboru, který si dokážeme představit.

-Jaká byla cesta Lukáše k nákupu?

-No tak jako je pravda, že kolegové asi budou pozorně

sledovat, co tady budu říkat, protože úplně se nepovažuju

za odborníka na nákup, ale za ty roky, které jsem tady,

tak jsem jako už něco nachytal, jo.

Zažil jsem pár určitě jako konferencí, spoustu schůzek

s klienty atp., ale jako nepovažuju se za odborníka

na nákup, to je potřeba říct. No a ta cesta byla takzvaně

jak slepého k houslím, já jsem to popisoval, že jsem

jakoby nedokončil vysokou školu a ten příběh je hrozně

zamotaný v tom, že mi otec řekl, a dost, jdeš do práce.

Já jsem se přihlásil na první, na první inzerát,

no a vzali mě tady, takže příběh velice zamotaný,

strastiplný, plný zvratů, no ale dopadlo to tak,

že jsem přišel, oni mě vzali, já jsem doteďka to nepochopil

jako, proč se tak stalo, ale asi to byl osud,

no a od té doby vlastně jsem se učil, co je elektronická aukce,

co je vlastně nákup, že nějaký nákup existuje

i ve velkých firmách a jak na to ty firmy pohlíží a snažil

jsem se jako nachytávat

hlavně z konferencí a z těch, z těch schůzek s těmi

klienty jakoby věci, které se toho nákupu týkají, no.

Ale začínal jsem, je pravda, jako na IT, takže dlouhé roky

jsem byl v IT, až poslední 3, 4 roky třeba už koluju

tak přes obchod po ty produkty a podobně.

-Pro tu moji bublinu, která ne nutně všichni znají

PROEBIZ, pojďme trochu představit firmu.

Tady už padlo pár

termínů jako eAukce, tak co je PROEBIZ a co děláte?

-PROEBIZ je vlastně původem reklamka,

je 30 let na trhu, takže je to docela jako

už poměrně dost na střední firmu.

Já vždycky říkám, středně velkou firmu, já vždycky říkám,

jsme taková rodinná firma, takže ta pozice je tady vždycky

holka pro všechno, téměř pro všechny, to tak prostě bývá.

Každopádně, každopádně začala jako reklamka, pak najednou

prostě pro velkého klienta Vítkovice se v tom příběhu

zrodila myšlenka, že bychom mohli jakoby pomoct

tomu klientovi na jiné bázi než pouze jako s bannery

a nějakou propagací, ale že bychom mu mohli třeba

pomoct na poli dodavatelského řetězce, vyjednat lepší vztahy,

lepší podmínky a lepší ceny a vlastně v roce,

kolem roku 2000 se zrodil nápad na první software,

který se nazýval PROEBIZ, a tenhle software vlastně pak

překonal svou slávou celou firmu, jo,

protože firma původně se jmenovala NAR marketing,

ale prostě tím sílícím tlakem toho největšího hráče v podobě

toho produktu, tak vlastně převálcovala prostě tou slávou

a my jsme se pak v telefonu představovali všichni PROEBIZ.

No a vlastně od roku 2000 se dělají, se dělá jakoby,

nebo je hlavní ten software na elektronické aukce a nejenom

na ně, i samozřejmě na tendery jako obecně a

od té doby vlastně jsme začali, jsme začali budovat trh,

protože tady žádný nebyl s tímhle softwarem

ani vlastně v aukcích. Tenkrát frčely prostě obálky

a domluva a nikdo jako ne, to nechtěl dělat prostě online,

takže se jako ten trh začal jakoby vůbec budovat a dneska

řešíme téměř celý proces prostě toho nákupu a máme těch softwarů

asi 6, takže už nějakou rodinu, už tomu říkáme jako rodina,

softwarová rodina PROEBIZ a umíme už katalogii,

umíme workflow, umíme vlastně v rámci státní správy jakoby celý

ten životní cyklus toho požadavku, takže ty si,

ty si ta města, nebo instituce musí ten požadavek

elektronicky dneska zadat, aby to splňovalo zákon,

tak máme certifikované softwary na tohle a už vlastně těch

softů máme asi 6. Takže vlastně dneska tohle

je pořád ještě core byznys, i když nás baví i jiné projekty,

tak tohle je pořád prostě hlavní téma, které v PROEBIZu máme.

-Když se podívám, protože během Covidu, po něm, teď je

hodně skloňovaný pojem elektronizace, digitalizace,

automatizace, jaká je situace na tomhle tom poli v nákupu

v Čechách a možná na Slovensku?

-No, ti nejlepší jsou hrozně daleko a ti,

nebudu říkat nejhorší, ale řekněme, ti,

co ještě nezachytili ten vlak, tak pořád ještě posílají maily,

nedej bože otvírají obálky, to už teda, doufám, se neděje,

ale možná někde ještě jo, ale je to asi jako

v jiných oborech. Asi sám budete znát,

jako je to obchod, že prostě tam ty praktiky jsou

taky dost odlišné, myslím si, že je to velmi podobné,

ty nejlepší jsou opravdu už na nějaké robotizaci

a automatizaci, už přemýšlí, aby prostě ten proces celý

jel bez zásahu člověka, jo, takže ne už jenom jako,

aby byl digitalizovaný, ale aby opravdu byl

automatizovaný, nebo robotizovaný,

to znamená bez zásahu člověka. A už jsou dneska sklady,

kde opravdu ten člověk není atp., takže

to je jako super vidět. Na druhé straně potom samozřejmě

realita toho trhu, těch potom, toho,

té masy těch ostatních firem může být ještě jiná a ty firmy

mají ještě velký kus cesty před sebou, takže, takže je to,

je to, je to firma od firmy, no, tak asi jak všude.

-Ta moje bublina je

malá, střední firma. Proč jako malá,

střední firma bych měl uvažovat o elektronickém nákupu?

-Myslím si, že ta cesta je pro všechny, je potřeba říct,

že PROEBIZ se specializuje hlavně na velké firmy,

protože samozřejmě ten nákup tam má nějaký objem,

ty licence nejsou levné, ale samozřejmě na trhu nejsme

jedině my, dneska jsou startupy a ty to dělají všechno přes jiné

tooly a elektronizují. No a ta cesta je jednoduchá,

protože si myslím, že je efektivní, je v tom úspora

času a také jako nějaká eliminace chyby a samozřejmě

statistika, nebo report, nebo přehled, jo. To znamená,

když si vezmu, jak fungují malé firmy a dokud nenastaví

ten proces, nenastaví si nějaký způsob prostě

i té automatizace, která třeba i v těch dneska,

v těch startupových firmách funguje na bázi nějakých

jako poměrně levných, anebo

skoro jako free toolů, tak si myslím, že je to jako

skoro jediná cesta, když bych zakládal firmu jako,

kterou jít, jo. Jako zakládat firmu dneska

a neřešit digitalizaci už při tom, když ji zakládám,

si myslím, že je jako už chyba pro člověka,

který zakládá firmu, jo. Když jste malá firma,

která ty procesy má 20 let, bude to těžší.

-Okay, tomu rozumím. -O dost.

-Jako vlastně jakákoliv změna jakéhokoliv procesu.

-Ano, tam to bude horší, no, tam to bude určitě horší.

-Na LinkedInu občas probleskne taková bouřka mezi obchodem

a nákupem, z obou stran velmi humorná.

Chtěl jsem se zeptat z pozice někoho, kdo ten software vyvíjí,

kde je třeba e-tender

nejvhodnější, nejvhodnější metoda?

-Já už bych ho nedefinoval jako nejvhodnější metodu.

Samozřejmě asi na to dokážu odpovědět potom, ale za ty roky,

když jsme začínali vlastně, tak e-tender byl jako sci-fi.

To znamená, museli jsme přesvědčit a klobouk dolů

před kolegy, kteří v roce 2000 obcházeli firmy v té době

a řekli, tady máme nějaký soft, pojďte to dát do aukce,

tak to jako klobouk dolů, že se jim to dařilo.

Každopádně dneska za tu dobu přes ten vývoj už je to naprosto

jako standardní součást nákupního týmu. To znamená,

pokud jste ta větší firma, tak je naprosto běžné a už se

o tom ani nikdo nehandrkuje a věřím tomu,

že i v tom vedení by se už dneska nikdo o tom handrkovat

neměl, že je to naprosto jako součást, součást,

součást té strategie toho nákupu.

Kde je to nejvhodnější, určitě se dá říct,

kde je to dobré použít jako vždycky třeba, to znamená,

jsou to tendery, kde máte jasnou specifikaci,

přesně víte, co kupujete, případně, případně máte více

dodavatelů, nebo prostě zvolíte strategii,

že jich tam je více a chcete prostě tu cenu stlačit.

Vůbec to nevadí, že potom třeba budete jednat

ještě s nimi třeba vícekolově, jo, ale já bych jako řekl,

že to nejvhodnější je spíš jako už to mít jako součástí

toho nákupního týmu a potom dle každého z těch,

z těch tenderů, nebo prostě těch výběrek,

které vás, které vás čeká, nebo ty nákupy, které vás čekají,

tak volit strategii, jo. Už i dneska jsme se dostali

do fáze, že někde ten

tender prostě nedává smysl, to znamená, ve smyslu

elektronické aukce, jo, to znamená, dneska už se třeba,

pokud je tam malý objem, nebo je to potřeba mít rychle,

jo, nebo tam je prostě nějaký jiný faktor,

který to ovlivňuje, tak už se může udělat jenom poptávka.

To znamená, sesbírám ceny z trhu, přijdou mi ceny,

za dva dny to prostě, nebo za jeden den to klidně

mám sesbírané a můžu jako nakupovat a můžu rozhodnout.

Samozřejmě tohle zase nejsem schopen udělat u tender,

který je za miliardu, jo. Takže je to prostě potom jako

spíš, za mě je mít to jako součást toho nákupního portfolia

a podle situace už pak volit a už bych se vlastně neptal,

jestli je to vhodné, nebo ne, prostě bych to jako

doporučil mít jako součást, součást nákupní strategie,

součást jako toolů, které mám prostě ve firmě,

a pak už jenom využíval na maximum ten potenciál

dle situace, která nastane, jo. Takže určitě může to být

poptávka, může to být aukce, může to být jiný typ aukce,

to znamená, mám málo dodavatelů, zvolím typ, jako je třeba

Nippon, nebo Holland, kdy vlastně nesoupeříme,

ti dodavatelé nesoupeří mezi sebou, ale soupeří

s automatickým strojkem, jo, který jim vlastně

co nějaký časový interval říká, jsi schopen ještě snížit cenu

o 2 000, ano, ne. Když to potvrdí,

pokračuje dál a za 2 minuty znovu, jo, a tím pádem

vlastně jakoby je to takové, zase dodavatelé na tohle pohlíží,

jakože to je nefér a je to jako netransparentní a je to vlastně,

že bojují s nějakými větrnými mlýny.

Samozřejmě názorů je na to spoustu,

ale každý prostě zadavatel si může zvolit tu strategii

podle sebe a pokud, my vždycky říkáme,

pokud informujete dopředu a komunikujete a vykomunikujete

jako správně, tak my osobně, jako PROEBIZ, v tom nevidíme jako

žádný problém, že si vy si v podstatě určujete strategii,

kterou u toho dodavatele použijete. A poslední klíčový

faktor, který je, cíl je mít všechno na jednom

místě a všechno v tom onlinu.

Všechno je, nemusí to být samozřejmě všechno, ale snažit,

ty firmy se dneska snaží jako tenderovat,

respektive mít přehled o těch tenderech třeba z 99, 98 %,

aby všechno projelo přes nějaký systém. To znamená,

je to dohledatelné, můžu se tam podívat, kdo tam soutěžil,

co to bylo za tender, jací byli dodavatelé,

jak to dopadlo a vlastně cíl je už to nedělat jako

mimo ten systém. To znamená, tohle je podle mě ten klíčový

faktor, který už se dneska ukazuje jako větší,

než je třeba úspora v aukci. Ale prostě všechno to mít

přes systém, mít to na nějakém procesu

a tím si jako usnadňovat život.

-Pojďte dát obchodníkům trochu pohled do zákulisí.

Z pozice nákupčího, jaký je podle Vás rozdíl, když nakupuju

jednoduše popsatelnou komoditu

a něco, co je velmi komplexní, jako je, já nevím,

informační systém, nebo

větrná turbína, nebo něco, co je prostě opravdu masivní,

možná mnohdy jednorázový

nákup, tak pohled nákupu?

-No, pohled nákupu aspoň z mé praxe, když se podívám,

nebo z praxe, z té zkušenosti, kterou mám já a kterou máme

jakoby tady, na tohle je, že vždycky

je to o spolupráci, jo. To znamená, že to,

co se vlastně diskutuje v nákupu, tak se vlastně

diskutuje na těch konferencích, že nákupce vlastně

musí rozumět tomu, co nakupuje, ale vesměs to jako nedá sám.

To znamená, musí se doptat, pokud to bude IT systém,

musí spolupracovat s tím IT a zjistit,

jaké tam jsou přesné specifikace, co vlastně

od toho dodavatele chci, co jsou klíčové faktory,

na co si mám dát pozor, jaká jsou rizika,

jaký je servis atp. A tohle prostě ten nákup,

i když tomu bude rozumět, tak velmi těžce vymyslí, jo.

To znamená, ono, jak udělat dobře,

ať je to cokoliv, tak ten klíč podle mě je,

že to prostě má být spolupráce, jo.

Na tom trhu samozřejmě vidíme, že ta spolupráce ne vždy funguje.

Sám jste zmínil, že sem tam tam jsou ty rozbroje

a boje a ty za to můžeš a ty za to můžeš a samozřejmě

tohle, jako nechci to, absolutně bych se nesoudil,

každá firma to má jinak a někdy je ta cesta k tomu dlouhá,

ale ve své podstatě si dovolím tvrdit, že je to jako špatně,

že v tomhle jako toxičtějším prostředí je pak těžké udělat

prostě dobrý nákup, jo. Důležité, důležitá informace je,

že vlastně my jsme řekli takové trošku genderově nekorektní

přirovnání, že to může být jako manžel a manželka a ten obchod

je manžel a nákup je manželka, jo, která to jako, v uvozovkách,

oddře doma, vůbec to tak doma nemám, prosím,

jo, tak prosím jako nemusí to tak být,

ale ve své podstatě pro ten příklad

to tak může být, jo. Takže ten obchod vlastně je ten,

který jde ven do té práce, jo, a pak přijde, ale jako tam doma

je to prostě uklizené, čisté, krásné a pokud jako ještě řeknu,

co jsi tady dělala celý den, tak to jako není úplně jako

zrovna jako vstupní věta dobrá prostě na návrat domů.

Velmi podobně si to představuju i tady v těchhle těch dvou těch

a samozřejmě firma se skládá z mnoha celků, ale je potřeba si

říct, že u toho obchodu ten dopad třeba na ten výdělek,

nebo ta marže a to, kolik ovlivní nákladů ten obchod,

tak jako často je to daleko nižší prostě procento,

než kolik ovlivní procent nákup, jo.

U nákupu u těch větších firem to může být až 80 % jakoby

nákladů firmy, které může nákup ovlivnit, jo,

a proto my si tady myslíme a snažíme se stavět ty piedestaly

a sochy těm nákupcům, protože obchodníci jich mají

hodně a nákupci jich mají málo, tak se jako bojujeme

za tady tuhle, za tady tu naši, že jo, za tu naši skupinu,

nebo komunitu, ale je pravda, že

dobře fungující nákup může ušetřit jako mnoho peněz, jo.

A pokud samozřejmě ty ostatní

části firmy pomůžou a snaží se, jedou za ten jeden provaz,

no tak to je samozřejmě nejlepší, nejlepší,

nejlepší faktor.

-Já jsem to možná myslel trošičku jinak. Evidentní je,

že profitabilní firma má velmi dobrý obchod a velmi dobrý nákup,

jo, protože na jedné straně vydělávám a na druhé straně

šetřím, čímž z obou stran zvyšuju, zvyšuju marži,

finančníci mě teďka zabijí, ale

normální člověk mi rozumí. Já jsem to spíš myslel tak,

když se teda přidržím té paralely, když manžel z jedné

rodiny jde za manželkou z druhé rodiny, jo,

jak tam vlastně uspořádat ty vztahy, protože mnohdy,

co vidím a vidím to i třeba na LinkedInu jako

doporučovanou metodu,

nákupčí, nemluv s nikým, schovej se, používej

eAukci jako metlu.

Já to dokážu velmi dobře pochopit třeba na komoditách,

protože my jsme dělávali víceméně to samé, ale proto

jsem rád, že tady zaznělo, že

nákupčí by měl vlastně komunikovat napříč firmou

a předpokládám teda, že vlastně i s dodavatelem,

protože jsou věci, které se do, a já jsem známý tím,

že to jako zjednodušuju možná až příliš, ale nevejdou se

do excelové tabulky, jo. Tak jak potom postupovat

v těchhle těch případech?

-Určitě u nás na konferencích často zaznívá třeba,

že nákup je i nositelem inovací, to znamená vlastně ten nákup

z těch nej firem, které vlastně třeba prezentují

jakoby u nás na těch konferencích, tak ten opravdu

vlastně sedí třeba v boardu, je vyloženě součástí jako

jeden z těch hlavních prostě a sedí tam s výrobou

a prostě s tím obchodem a vlastně

zase podílí se na chodu té firmy a obchod nedělá nic bez nákupu,

nákup nedělá nic bez obchodu a bez výroby a tak.

Tohle je samozřejmě ideální stav, velmi těžké se

k němu někdy dostat a ohledně toho manžel jako na manželku

z jiné, od souseda třeba, taky dobrý příklad,

to už jsme teda hodně na hraně, každopádně, ano,

jakoby tyhle typy jsem taky už zaslechl, nebo viděli jsme,

každopádně my vlastně z té zkušenosti říkáme,

doporučujeme, že

ten obchodník třeba z jiné firmy teda, když nebereme,

já jsem mluvil o interních, ano, to je pravda,

já jsem mluvil o interních, ale když vezmeme obchodníka,

který se chce někam prodat, nebo někam nabídnout své zboží,

tak určitě bych nedával radu, ať se jako za všech možných

okolností vyhne jako místnímu nákupu. Myslím si,

že opačná cesta je vhodnější, jo, protože pokud to není

teda jako zmrzlina, nebo, nebo tužka, která asi

přes ten nákup projít nemusí, v uvozovkách, tak ve své

podstatě, když je to nějaká větší věc, nebo nějaký prostě

výrobní věc, nebo materiál, tak velmi, stroj samozřejmě,

tak velmi pravděpodobně přes ten nákup to stejně musí

projít a úplně jako z té zkušenosti nevychází dobře,

když se to snaží dělat tak, aby ten nákup

to nemohl ovlivnit, jo. To vesměs to jako té firmě

nepomáhá, jak tomu obchodníkovi té jeho, tomu obchodu,

tak té firmě, která to má koupit,

z hlediska toho nákupu, protože ta spolupráce

je tam prostě klíčová a ti obchodníci neví věci,

co zase ví nákup, případně výroba a tak podobně

a je to zase o té spolupráci. To znamená, já bych se osobně

jako nebál prostě jako obchodník jako vyloženě

komunikovat i s tím nákupním oddělením.

Zjistil jsem jednu zajímavou věc, že z nějaké studie

vypadlo, že třeba tam dost často se naráží i na komunikační

bariéru jako formu, jo, že třeba nákupci s větší

pravděpodobností využívají mailing, jo,

kdyžto obchodník se chce potkat. A oni třeba nechtějí a třeba

už jen toto může být jako taková blbost, ale je to prostě faktor,

kdy se nedomluví, protože ten obchodník není

schopen akceptovat to, jak to, že se se mnou nechce vidět,

já tam chci přijet, ale ten nákup prostě chce

teďka si poslat 10 mailů a vyřešit to přes maily.

Tak i tohle jsem třeba jako zaregistroval,

že i tohle to může být jako problém,

když to nazveme takhle, no.

-Jo, jo. Určitě bych podepsal, že obchod nemá ignorovat nákup.

Co mnohdy vidím a teď rýpnu zase obráceně,

ať je to pestré, že vlastně přesně to, co jsme teďka říkali,

že nákup se nechce vidět, nebo nechce komunikovat, je bráno

jako metla, nepřipustit si někoho k tělu, vlastně

zjednodušit, v uvozovkách, zjednodušit si práci tím,

že nemusím argumentovat tomu obchodníkovi,

proč to nechci, proč to chci, tak jak, dokonce jsem slyšel,

že nákup, progresivní nákup je určitě inovační,

nebo proinovační.

Na druhou stranu jsem slyšel, že

nákup, který nekomunikuje, je brzda inovací,

protože vlastně nepřipouští nic jiného než to, co je,

obrazně řečeno, v té tabulce v Excelu a vlastně

nepřipouští žádné další varianty, které,

byť se nevejdou do té tabulky Excelu,

tak pro tu firmu by mohly být,

mohly být ekonomičtější. A je to jenom o komunikaci třeba

nejenom s nákupčím, ale i s těmi lidmi,

co jsou za ním, ke kterým spousta těch

techničtějších profesí se nedokáže dostat. Tak jak se třeba

nákupčí koukají tady na to? Jo, od nás se chce komunikace,

ale mnohdy nákupčí uměle staví bariéru směrem do té firmy,

ze které nakupují.

-Já jako tohle můžu potvrdit ve smyslu,

že ta bariéra se samozřejmě staví na obou stranách.

Takže zase na těch našich konferencích,

když si rýpnu, tak tohle rýpnutí by tam jako asi zaznělo v pohodě,

protože samozřejmě se tam říká, chceme být v boardu,

nebo vlastně chcete, jo, to se jako komunikuje nákup patří

do boardu, nebo třeba pod CEO, jo, ideálně, dobře,

CFO ještě bereme, ale jakože někam tam,

ale jako nepůjde to samo, jo. To znamená, jede se tam prostě

tlak a je tam určitě zmiňováno to, prostě musíte

to udělat svou pílí a máte styčného důstojníka,

který prostě musí to vykomunikovat, jo. To znamená,

ten tlak na tu komunikaci je i mezi těmi nákupci prostě,

že samo to nepůjde. Určitě jako jenom proto, že dobře nakupujeme,

nebo že dokážeme dobře komunikovat s dodavateli,

tak určitě neznamená, že si nás bude vážit ten obchod

a anebo i to vedení. To znamená, jsou to zase spojené nádoby,

si myslím, jak ta manželka, manžel, jo, že prostě pokud se

nebudou bavit, tak jako, jo, tohle můžu podtrhnout.

Myslím si, že, ano, samozřejmě jsem viděl i příklady

z té opačné gardy, že jakmile už se to jako

zablokuje z obou stran, tak už se to hází klacky pod nohy

a v tom se hrozně jako špatně potom komunikuje

komukoliv, si myslím, no. -Je to tak. Ta Vaše

konference se jmenuje, jestli si dobře pamatuju, eBF.

-Je to eBF. -A vy v rámci eBF, jestli si dobře pamatuju Vaše

webové stránky, udělujete

ocenění fair sourcer. -Fair Sourcing Award.

-Kdo je fair sourcer?

-To je, to je člověk, který, teď tam jsou dvě kategorie,

různě se to měnilo a je to prostě ocenění nákupu.

Vrátím se k myšlence, kdy,

kdy jsme řekli, že obchodníkům se staví piedestaly,

sochy před firmami, jo, za nejlepší prostě rok

a tak a nákup potom hází vajíčka, že jo. Takže vlastně náš

ředitel chtěl prostě jakoby udělat i něco,

co ocení v té komunitě těch nákupců ty nejlepší z nejlepších.

A vlastně je tam pár kategorií, jedna je třeba teďka trend,

druhá je master. Trend je, dá se říct, za nějaký inovativní

přístup, projekt za ten daný rok a master je potom přímo

jednotlivci, jo, ten trend může být spíš jako skupině,

firmě, samozřejmě s jeho styčným důstojníkem,

ale je to prostě jako tým lidí a master je potom prostě člověk,

který opravdu jako je brán jako kapacita v tom nákupu,

tu firmu někam pozvedl, ať byl v jakékoliv a je už brán

jako prostě jakoby odborník na slovo vzaté.

Takže vlastně se uděluje každý rok a je to těm nejlepším

nákupcům, kteří se pohybují na českém, slovenském,

polském písečku. -Jaké vlastnosti má fair sourcer?

-Myslím si, že z mého pohledu aspoň, jak já vnímám ty nejlepší,

tak rozhodně musí mít právě vytříbenou komunikaci,

musí se umět prodat, to je první a myslím,

že velmi důležitá věc, aby on si dokázal obhájit

u boardu, že takhle to půjde, takhle se to rozhodne

a tohle vám říkám, že takhle prostě přesně má smysl.

Za druhé musí být skvělý lídr, to znamená, protože třeba

ty velké týmy, že dneska tomu říkáme lídr,

může to být i šéf, bos, jak tomu budeme chtít říct,

ale určitě musí umět pracovat s lidmi. To znamená,

musí zase ty lidi umět vykomunikovat, namotivovat,

dát jejich práci smysl.

Zároveň je určitě,

ti, co vnímám, tak jsou i inovátoři velcí, to znamená,

že mají, nebo vizionáři, když řekneme, to znamená,

dokáže si představit, kam ten nákup v té firmě,

kde bude za 10, 20, 5 let, záleží na jaký horizont se

podíváme a dokáže vám to přesně nastínit, kam jde.

Takže to je další klíčová vlastnost. No a potom,

když jsem s nimi na after party, tak jsou ještě všichni

strašně fajn, takže myslím si, že klíčová vlastnost

je i potom nějaká lidskost, laskavost a selský rozum.

Myslím si, že to k tomu tak hezky zapadá potom. -Tak jo,

byly doby hojnosti, kdy nakupovat byl podle mě ráj,

protože všeho všude bylo. Teď se ta situace rapidně změnila.

Občas vidím, že buď něco není, nebo vlastně nevím,

za co nakoupím, kdy nakoupím atd. atd.

Nějaká rada pro nákupčí teďka, jak se v tomhle tom chovat?

Co vidíte třeba u těch Vašich klientů, jak se chovají oni?

-No, přišla, přišla doba jako krize,

kdy samozřejmě nejdřív se všichni zleknou, ale potom se

třeba ukazují ty krásné příklady, kdy našli cestu.

To znamená, já mám hezký příklad toho,

kdy vlastně ta krize může být akcelerátor pokroku,

tomu říkám a bylo to tady vlastně u kolegy Honzy Hirsche,

který to vlastně prezentoval na té konferenci,

on to je festival, já furt říkám konference,

mě zabije kolegyně, ale on je to festival, že jo,

několikadenní, takže on vlastně říkal,

že do výroby potřebovali nikl, jo, dělá ve větší výrobní fabrice

a potřebovali nikl, tuším, že to byl nikl,

možná to nebyl nikl, tak promiň, Honzo.

Každopádně, jo, bylo jasné, potřebujeme za takovou cenu

sehnat nikl a ukazoval na tom příběhu vlastně, že před krizí

absolutně nešlo s tím nic dělat, jo, prostě tady máme nikl,

musíte ho jako vytradovat a sežeňte nejlepší cenu,

když to zdraží, no blbé, ale tak po vás hodíme to vajíčko,

ale prostě jako máme nikl. No a teď přišla krize a vlastně

zjistili, že nikl není, anebo je strašně drahý,

anebo spíš fakt není a najednou se vlastně ukázalo,

no tak když se nad tím zamyslíme, tak my vlastně

to můžeme dělat jiným výrobním procesem a my ten nikl nemusíme

potřebovat, jo. A to vlastně ukázalo,

že je fakt něco, co, on říkal, to bylo neprůchodné,

jo, v době 2, 3 roky zpátky to bylo neprůchodné

a neexistovalo to udělat bez niklu, tak najednou to děláme

bez niklu a ve své podstatě ještě to může být

jako za levněji, jo. To znamená, ten proces, našli jsme jiné

materiály, zjistili jsme, že to jde udělat jinak

a děláme to bez niklu. Takže vlastně tohle já třeba

říkám jako příklad toho, jak se dá využít vlastně ta krize

a on to i sám říká, že samozřejmě, jo,

všichni si popláčeme, všichni jako jdeme na pivo a řekneme,

je to hrozné, ale na druhé straně pak se v tom dá najít,

nebo dá se v tom hledat, jo, i ta výhoda, ty možnosti a prostě

musíme se s tím poprat, no. -Tohle je moc pěkná ukázka

asi širší spolupráce v rámci firmy, protože tohle

nákup neudělá sám.

Co tam, kde třeba tu z jakýchkoliv důvodů

tu spolupráci nemám, nebo mít nemůžu? Jo, to znamená,

fakt jsem sám, potřebuju nakupovat to, co jsem nakupoval.

Existují nějaké tipy, triky, něco, co funguje, kde

já si pojistím cenu, nebo pojistím cenu vůči energiím,

pojistím si dodávky? Jak se v tomhle tom případě

pracuje teda v tuhle chvíli?

-No, přiznám se, tohle už do detailu úplně neznám,

takže zkusím říct ze zkušenosti jako, kterou mám,

a případně možná potom ještě pokračování třeba v díle

to rozdiskutuje třeba ten kolega více přímo z nákupu.

Každopádně, co se říkalo, tak že už nefungují evidentně

ani moc doložky, jo, cenové, že prostě, jo, třeba

z mé zkušenosti, z klienta, kterého implementuji na katalog,

tak předtím se měnily ceny jednou za rok,

teď třeba i co 14 dní, jo, nebo jednou za měsíc.

Je to jako opravdu úplně zcela jako nová situace,

s kterou prostě, už to ale není ani vyjednávání,

dodavatel řekne, tak to bude, jo, a v té chvíli tam cítíte

ten rozdíl v tom hlase, že to už jako nejednáme, jo,

že on to oznamuje. A jako třeba když jsme to s tím

klientem řešili, tak tam jsme jako říkali,

to prostě pouze museli akceptovat,

že tam prostě jiná třeba cesta nebyla.

Určitě existují cesty, jak si to zasmluvnit,

vyjednat lepší cenu, pokusit se, ale upřímně tady jako

já třeba nedokážu říct jako 5 tipů,

které v téhle situaci pomůžou.

-Rozumím. Co určitě dokážete říct, je,

co můžeme čekat od PROEBIZu do budoucna.

Jaké jsou třeba trendy, na co se chystáte,

nebo jaké trendy naopak Vy budete nastolovat

v časech přicházejících?

-No, my jsme vlastně v pohodě, protože každá krize byla jako

pro nás příležitostí, protože když je krize,

tak lidé chtějí šetřit a pak chtějí softwary,

které jim ušetří peníze, tak to docela vždycky nám

hraje do karet. Vlastně to říkám i docela veřejně,

toto je jako čistá pravda, takže v pohodě, ale investujeme

čas teďka hodně do projektu vlastně, vtipně řečeno,

mimo ty softwary. Samozřejmě softwary mají svoje týmy,

vyvíjí se, já vedu jeden z nich, takže ty se samozřejmě vyvíjí,

nějakým způsobem se implementují, nasazují klientům,

ale tím, jak jsme byli ta reklamka, tak my,

nás hrozně baví prostě ta komunikace s lidmi,

být s nimi, být s nimi prostě v nějaké té komunitě a snažit se

je prostě spojovat, aby si vyměňovali ty zkušenosti,

protože to, co si říkáme my, když si tohle řeknou

50, 100 největších firem a vymění si ty zkušenosti

z toho nákupu, tak je to podle nás prostě

to nejdůležitější, co vlastně se jim udá, jo,

nebo co se jim může jakoby,

co se jim může na tom trhu jako stát.

Takže proto děláme jakoby akce, jak vzdělávací,

což je teda ta konference, festival nákupní v Ostravě,

pak děláme semestrální kurz na báňské vlastně ve spolupráci

s Vysokou školou báňskou, kdy se zase ti nejlepší

z nejlepších, ne z našich řad, my jsme zase pouze organizátoři,

jenom, ne jenom, ale jsme organizátoři,

ale nevystupujeme, jo, prostě máme tam spíš

ty specialisty z těch, z té naší komunity,

protože se necítíme na to, že jsme jako v tom odborném

levelu tak jako oni. Stejné je to v tom, v tom kurzu,

kdy je to semestrální kurz, trvá to 6 měsíců, nebo 5,

tak nějak, jak je semestr a vystupují to ti nejlepší

z nejlepších, je to co 14 dní, může to být jako naživo,

nebo prostě online, jo, buď tady v Ostravě,

nebo online a je tam prostě kompletně zmapovaný celý prostě

jakoby nákupní proces a všechno, co se kolem nákupu děje

v té dané firmě, od lidí, krizového managementu,

vyjednávání s dodavateli, vztahy, udržitelnost.

Prostě ta témata jsou tam jako

rozdělané a je tam kompletně celý ten proces nákupu.

Dovolím si tvrdit, že je to jeden jako z nej,

teďka z nejlepších

asi bych i řekl jako vzdělávacích jako kurzů na trhu.

No, to nás taky baví hrozně. Teď bude druhý ročník v září,

nebo v říjnu, tak nějak. No a třetí je tohle,

kde teďka sedíme, to je vlastně naše studio,

které, kde jsme si splnili takový malý sen a vděčíme za něho

jako Covidu, jo, to je jako potřeba říct, že zase

ten Covid byl i u nás vlastně akcelerátor změny v tomto

případě, kdy jsme si vůbec nepředstavili a chtěli jsme si

jet ty svoje jako offline akce, akorát to 3 roky nešlo,

festival 3 roky nebyl, no a my jsme v té chvíli museli

jako najít něco, co nás jako zase bude udržovat v té komunitě,

bude tam ta edukace. No a tak jsme vymysleli vlastně

streamy a teď už to je jakoby Procurement Board TV,

což je televize, která je jako čistě zaměřená na odborný,

jako odborný obsah ve formě nákupů, ale časem si myslím,

že tam budou i nějaké manažerské dovednosti a případně i třeba

ergonomie na pracovišti a strava, uvidíme,

co všechno tam dáme, ale zaměstnanců samozřejmě strava

pro velké firmy atp., ale zatím je to čistě zaměřené

na hlavně nákup a nějaké vyjednávání atp. Takže tím se

teďka bavíme poslední dobou.

-Poslední otázka, kdybychom měli vypíchnout jeden trend v nákupu,

který přijde v dohledné době z toho, co vidíte na festivalu,

nebo o čem tady mluví na Procurement Board TV

Vaši hosti, co, kam se nákup posune během dalších 12 měsíců?

-12 měsíců, no, trendů je více, takže si dovolím si říct víc.

Z oblasti té jakoby samotné digitalizace je to určitě

ta automatizace a robotizace. Ta je na jako velkém,

na jako velkém hypu, řekl bych a firmy se

stále snaží prostě více a více mít jakoby činností a procesů

bez zásahu člověka. To si myslím, že je velký trend,

protože samotná digitalizace už se bere zase jako

standard dneska. A ten druhý, který já jsem zaznamenal,

je určitě udržitelnost, ale já tomu říkám

opravdová udržitelnost. Já jsem na festivalu třeba

viděl přednášku z Asahi, nebo z Plzeňského Prazdroje

a ta teda pro všechny zúčastněné byla naprosto fenomenální,

mě uchvátila taky, protože tam bylo vidět,

že už to je opravdová, tomu říkám, protože byla opravdu

jako vypočtená, rozmyšlená, přesně na jednu plechovku prostě,

kde budeme za rok, za 2, za 5, za 10 a tam jdeme, jo.

To znamená, ta udržitelnost dává smysl, ale

tak jako musí se žít, jo, myslím si to teda,

není to jako tak, že řeknu, jdeme za tím,

ale za 10 let se nic nezmění, jo, nebo taková ta,

to je taková forma digitalizace, kdy vytiskneme,

nebo kdy máme věci v počítači, abychom vytiskli a podepsali.

Tak to je ta neopravdová udržitelnost, tak

tak to vnímám velmi podobně.

-Takže digitalizace a udržitelnost v nákupu.

Děkuju za velmi příjemné povídání, za malý battle.

Těším se na pokračování. -Já taky.

-Tak to byl Zážeh o nákupu s Lukášem z PROEBIZu.

Už jsme tady zmínili, že

tahle ta malá přestřelka a vhled do nákupu bude pokračovat,

protože i na Procurement Board TV bude tohle to téma

rozebráno, takže určitě sledujte,

co bude napsáno někde tady pod záznamem, určitě

tam bude link i na druhý díl.

Jinak doufám, že jsme odvedli dobrou práci v tom,

že jsme vám přinesli nějaký náhled na

nákup, mimochodem první v Zážehu. Pokud se vám

to líbilo, tak určitě likujte tam, kde právě posloucháte,

nebo sledujete, protože bez liků se tenhle ten díl

do světa moc nepodívá, určitě nám tím pomůžete.

Určitě mrkněte na moje webové stránky, www.martinhurych.com,

kde v sekci Zážeh bude i plný přepis téhle té epizody a linky

na všecko, co jsme tady zmiňovali. No a mně nezbývá,

než držet vám palce a přát úspěch, díky.