Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh.

Dnešní Zážeh bude hurikán.

Dnešní Zážeh bude s Petrou Bouškovou,

lektorkou prezentačních dovedností, lektorkou

osobnostní diagnostiky Lumina Learning a jak ji asi

znáte nejčastěji z jejích sociálních sítí, prezentačním

hurikánem. Ahoj, Petro.

-Ahoj, Martine.

-Chtěl jsem se tě zeptat na jednu věc.

V přípravě jsem našel, že ty jsi ukončila vysokou školu

s červeným diplomem z programování.

Je to asi hloupý

názor, nebo předsudek spíš,

typický ajťák je introvertní, nebo aspoň si to tak

představujeme, introvertní člověk,

ty jsi prezentační hurikán.

Jak se to stalo, že jsi od červeného diplomu

došla k prezentačnímu hurikánu?

-Ne každý člověk s červeným diplomem je podle mě introvert,

ale je pravda, že já jsem, já jsem tam jako lehce

vybočovala, ale v negativním slova smyslu.

Bacha na to, jo. Já jsem, moje celá rodina je jako technicky

založená, když jsem přemýšlela, kam půjdu, tak jsem zvolila právě

technickou školu, protože prostě jako koleje,

protože jsem neměla svůj vlastní rozum,

nevěděla jsem prostě, kam se vrtnout, tak jsem šla tam.

Mě jako baví matika, baví mě logika, ale já jsem

tam nikdy neexcelovala, já jsem tam nikdy nebyla nějaká

extra dobrá, co jsem mohla, to jsem vlastně opsala,

nebo kamarádi mi jako pomáhali. Vždycky jsem tak jako lehce

hodila vlasy tenkrát ještě blonďatými,

dlouhými a oni mi jako něco doprogramovali.

Ale já jsem potom zjistila časem, postupně,

že vlastně ta moje síla je někde jinde.

Ta moje síla je v organizování, je v komunikaci,

je v prezentování. A mně se hrozně ulevilo. Ale tohle,

než se mi ulevilo, tak to chviličku trvalo,

protože já jako potom, co jsem dodělala školu,

tak jsem furt nevěděla, co jako dělat, tak jsem

nastoupila jako

test inženýrka, testovala jsem auta pro Daimler,

potom test koordinátorka a tak jsem jako pokračovala

v té technické sféře, nikdy jsem nebyla nějaká extra dobrá,

sice mě občas jako vybrali z firmy jako, jdi do televize,

ty hezky mluvíš, jo, nebo, jdi nás odprezentovat

na konferenci, ty hezky mluvíš, ale mně to furt jako

nedocházelo a až potom jako postupně a fakt to bylo jako

pomalý proces, ačkoliv já vypadám jako hurikán,

tak tohle to opravdu jsem se jako držela stolu a říkám si, ne,

já prostě potřebuju jistoty, já potřebuju, ne,

ještě jako ta technika je dobrá. Tak to byl dlouhý proces

a nakonec jsem, kde jsem, a podnikám úplně v něčem jiném,

než jsem studovala. -K tomu se určitě dostaneme.

Teď mě napadá, jak tady gestikuluješ a jaký jsi hurikán.

Za tou klávesnicí to musela být muka, ne?

-Hele, nebyla. Já jako vypadám jako velikánský extrovert

a jsem svým způsobem, ale já jako, kdybys mě znal doma,

tak já jsem taková ta starostlivá jako pečující,

která si někam jako zaleze ke krbu s vínem a knížkou

a jako dokážu být taky jako introvert a dokážu se soustředit.

-Dokážu být introvert, jsem extrovert,

spousta literatury říká, že to si jako nevybíráš.

Umíš s tím teda pracovat, nebo co jsi spíš?

-Hele, já to mám nastavené dost blbě.

Jo, já prostě, já, jak dělám tu osobnostní

diagnostiku Lumina Learning, tak já vím, jaká jsem.

A ta Lumina Learning mi ukázala, že já v momentě,

kdy tady natáčíme spolu podcast nebo něco,

tak já se přepnu do takové jakoby žluté energie,

taková prostě motivační a teď to tady jako sázím,

ale doma, když jsem v klidu, tak jsem daleko víc do tzv.

zelené energie, taková ta jako klidná, víc introvertní,

víc intuitivní. Takže s tím prostě pracuju tak,

že tam se dobíjím energií doma tímhle tím způsobem,

ale zároveň mě baví i tohle to, jo. Nikdo není,

a to jste slyšeli milionkrát, nikdo není stoprocentní extrovert

ani stoprocentní introvert, všichni jsme někde mezi a záleží

na tom, jak to zkoordinujeme. Průšvih je, že já bych mohla

i tady být daleko víc jakoby zelená, daleko víc klidná,

protože mně je v tom o něco líp než v té žluté,

ačkoliv ta žlutá je moje tak jako silná, taková ta prostě,

to je ta extrovertní, jo, když to řeknu. Ale musím s tím

pracovat, no, musím s tím pracovat.

-Můžu mít na tebe prosbu? -No. -Prosím tě, feedbacky

od posluchačů jsou, že ten nudný v tom podcastu jsem tady já,

tak jestli bys dneska mohla zůstat žlutá aspoň po těch 35,

40 minut, bude to, bude to prima. Napadlo

mě v tomhle tom kontextu a my jsme si o tom povídali

i před začátkem nahrávání.

Kde se vzalo to, že dneska mnohdy extrovert je

považovaný za, a teď to bude jako brutální zkratka,

za lepšího, žádanějšího, úspěšnějšího, výkonnějšího

a ti introverti, to jsou takoví ti morousové,

co jsou zalezlí někde u kamen, u těch klávesnic, jo, nebo někde

v projektové kanceláři? Kde se tohle to vzalo?

-Díky za tuhle otázku. Děkuju, děkuju, děkuju, protože já miluju

introverty, já je miluju, prosím vás, miluju, miluju,

jo. Ale je strašný průšvih, že ti lidé jsou vnímaní,

jakože oni jsou ti, že nemají tak našlápnuto

k úspěchu jako extroverti, a mě tahle ta tématika baví,

takže já jsem o tom něco četla a právě tohle to vzniklo

na přelomu dvacátého století, kde historička, kulturní

historička to nádherně popsala, že to je vlastně jako přechod

z kultu charakteru do kultu osobnosti.

A proč se to dělo?

Protože roku 1790 asi jenom 3 % Američanů bydlela ve městech.

Ostatní byli ve vesnicích,

co ve vesnicích, viď, tam máš samé kamarády,

když jsi dobrý, chceš nové místo, Pepa ví,

že jsi dobrý, i když jsi takový trochu jako tichý

Martínek, ale je schopný, a tak tě vezme.

No ale už roku 1920, tak víc jak třetina lidí

bydlela ve městech. No a co se děje ve městech?

Tam najednou prostě už to není, jakože Pepa tě zná a on tě vezme,

tam jdeš na ten pohovor, vystupuješ před cizími lidmi,

byl takový ten velký boom se salesmany, jo,

chodilo se od baráku ku baráku a najednou záleží

na tom prvním dojmu, jo. A tak vznikl vlastně

ten kult osobnosti.

Krásné na tom je, že markantní je to i v knihách.

Asi ještě roku 1899 vyšla kniha, která právě jako

podporovala ten charakter.

Tehdejší knížka byla o tom... Kdybych se moc, jako tam,

kdyby to bylo nějaké nudné, tak mě zastav, jo.

-Ne, ne, ne. Vůbec, vůbec. -Tehdejší knížka byla o tom,

že holčina, která byla obchodnice, pracovala v obchodu,

vzala náušnice a dala je zmrzlému

bezdomovci. A bylo to opravdu jako kult poctivosti,

následovaly se křesťanské tradice.

Buďte hodní k bližnímu svému. A bylo to o tom,

jak se chováte víc jakoby v soukromém životě.

No ale právě jako toho 1900 něco to začíná,

tyhle ty self help books soustředěné na tom,

jak udělat první dojem, co říkat, jak se tvářit.

A ještě taková jako třešinka na dortu, roku 1926,

kdybys šel se svou manželkou na rande tehdy,

tak vyšel tehdy tzv. sexuální manuál, jo.

-Okay. -A kdybys byl takový tišší, spíš bys pozoroval, naslouchal,

vnímal, hltal i očima tu svoji manželku a nebyl bys

takový ten samec, jo, na první dobrou,

tak tahle ta sexuální, tenhle ten sexuální manuál,

by tě popsal, jako že jsi homosexuál,

jako že jsi pravděpodobně gay. A stejně tak, kdyby ta manželka

nedokázala úplně vybalancovat tu hranici mezi takovou tou

jako slušnou distingovanou paní a drzostí a byla by spíš

taková jako naslouchavá, zase jako vnímala by tě,

tak by mohla být nazvaná, jako že je frigidní.

A v tenhle ten moment, když si řekneš, že všichni,

co jsou vlastně jako tiší, co jsou stydliví,

oni nejsou stydliví, to je taky jako blbost, Karlsson

nikdy neřekl, že jako introvert je stydlivý,

a všichni jako dostanou tyhle špatné nálepky a vlastně

je potřeba vyzařovat jako extrovert a hned na první dobrou

prostě to tam hnát, no tak v ten moment,

bohužel se nám to táhne jako doteďka, že introverti

nemají tak našlápnuto na to být jako úspěšní jako extroverti.

Přitom je to blbost na entou.

-Díky tobě už vím, co si o mně teda myslela,

by si o mně myslela manželka v roku 1926.

Asi nebudeme řešit, jak by ji tehdejší knihy popsaly,

protože moje manželka ulovila mě.

Zaplať pánbůh za to, protože já jsem byl

fakt introvertní trouba.

Ty jsi tady popsala... -Ale introvertní

trouba je špatně. Ty jsi nebyl introvertní trouba, prostě jako,

pro mě je to takové jako vášnivé téma. Já jenom ještě

do toho jenom jako vstoupím, jo.

-Píchni do toho. -Co já na introvertech jako

miluju, oni mají neskutečně bohatý vnitřní svět.

To já jako jsem měla možnost nahlídnout do několika jako

introvertních duší,

já si přijdu jak prázdný extrovert proti těm

lidem jako, jo. Ti opravdu, a jak přemýšlí, analyzují,

mají smysl pro detail, jak oni naslouchají.

Já nejsem nějaký extra naslouchací typ, jo,

já jsem víc ten extrovertní. A oni jako opravdu mě jako

hltají a oni mě poslouchají po celou dobu, já jsem měla

přítele, který byl introvert, a on říkal, já jsem z tebe občas

takový jako vyčerpaný, a já říkám jako, proč,

já furt musím všechno jako poslouchat, co říkáš,

já říkám, proč proboha, 10 % z toho, co říkám, je důležitých.

A pak jsem jako pochopila, jak oni to jsou bohatí vnitřně

jako lidé, to jsou naši mentoři.

-Tak k těmhle bohatým vnitřně lidem a mentorům budeme dneska

mluvit, protože tvoří nezanedbatelnou část mojí

sociální bubliny a

posluchačstva. Vrátím se k tomu roku 1920 plus minus,

jak jsi říkala, že se začala měnit kultura a začali být salesmani

a začala být důležitá prezentace. Je tohle

ten moment, kdy vlastně prezentace začala být důležitá,

začala probublávat světem až k těm dnešním

hrůzám v PowerPointu?

-Hrůzám v PowerPointu, ale to je zase kvůli tomu,

protože lidé prostě neumí dělat jako PowerPoint, jo.

-K tomu se dostaneme. No, no, no. -Ale jo, ano, tam se

to jako zlomilo.

-To znamená, my introverti si můžeme říct, že naše,

a já budu přehánět, naše neštěstí začalo roku 1920, jo.

Proč jsi tady, chtěl bych s tebou dneska probrat

fáze třeba obchodní,

které jsou pro introverta absolutně nejtěžší,

a to je třeba prolomit mlčení,

udělat sales pitch, navnímat toho člověka proti,

jak k němu mluvit, co mu říkat. Protože já třeba s klienty

se zabývám tím,

jaký typ informace říkat určitému typu pozice,

ale vzhledem k tomu, že nemám tu kvalifikaci,

tak už neprobíráme třeba, jak to říkat extrovertovi,

nebo v tvých barvách žlutému, modrému, zelenému,

červenému typu člověka. Takže tohle jsou věci,

které bych tady dneska rád probral.

Pojď mi třeba, pojď nám poradit,

jak reagovat na prostou otázku, u které spousta lidí zmrzne,

co ty to vlastně děláš?

-Tak prosím vás, na první dobrou, pokud teda se bavíme o tom,

jak se má připravit víc jakoby introvertně založený

člověk se silnou vlastností introverze,

což je super vlastnost, jo. To znamená, první věc,

zamyslit se, v čem jsem dobrý, jsem dobrý v tom,

že já dokážu se dobře připravit. Extrovert tohle nedokáže nějak

extra, ten prostě improvizuje, anebo tak jako mele, jo.

Zároveň jsem dobrý v naslouchání, dokážu vyslechnout

toho člověka a dokážu se na něj dobře připravit.

To mně dělá pocit bezpečí. S tímhle pracujte,

tohle je vaše silná stránka, jste dobří v naslouchání.

To znamená, ne, že tam prostě povedu jako

křečovitě nějaký monolog, protože nějaký člověk mi řekl,

že já potřebuju jako mluvit 3 minuty a hotovo, jo.

Zkuste to co nejdřív a nejrychleji otočit

na toho člověka a zeptat se jeho,

naslouchat a potom na něj reagovat, jo.

To je první věc. Druhá věc je, vy,

takhle, v takovém tom jako okecávání kolem moc introvertů

jako není dobrých, na to jsou dobří takoví ti spíš

jako extrovertní samci, kteří přijdou a oni vás jako

udolají, vlastně ve finále nevíte, co vlastně dělají.

Ale zkuste být specifičtí, soustřeďte se na to, co děláte,

dobře to popište a soustřeďte se třeba na problém,

který jste poslední dobou vyřešili. A řekněte,

že jako máte z toho dobrý pocit, že jste to vyřešili, jo,

dejte tam trošičku tu emoci. A buďte teda konkrétní,

protože to vám jde, soustřeďte se na detaily,

ale ne moc, na detaily, které jsou relevantní

pro tu druhou stranu, jo. Potom, co je důležité, je,

najděte si takovou polohu, která je příjemná pro vás.

Já to třeba učím na těch gestech.

Já jsem dělala online kurz na gesta, já školím lidi

v gestech, prezentačních gestech. To, že já

hodně gestikuluju, neznamená, že teďka se tady posadím

naproti tobě a, nebo takhle, ty kdybys se mnou vedl jako

schůzku a řekl by sis, hm, tak Boušková hrozně jako

gestikuluje, tak já se na ni musím jako naladit,

tak já budu taky gestikulovat jako blázen.

A teď bychom tady oba dva máchali rukama,

ale já bych to poznala, že to není tvoje autenticita,

mně by tam něco jako nesedělo. Introverti mají často takovéto,

jo, trošku jako robotičtější to mají. To znamená,

najdi si to, kde tobě je dobře. Ty třeba tady sedíš jako se

založenýma rukama a já bych ti řekla, trošičku je otevři,

ale tak nebudu tě tady koučovat

při podcastu. Takže najít si to, v čem jsem já dobrý,

ale zároveň zkusit se naladit, aha, Boušková je úplně jiná,

tak já budu někde jako uprostřed.

Aby mi v tom bylo dobře, ale tím, že se lehce naladím

jakoby na ní, to znamená, lehce otevřu ty gesta,

tak tím jí dám najevo, ano, záleží mi na tobě,

chci s tebou dělat byznys a chci se na tebe naladit,

jsem tady pro tebe.

-Už teď jsem nesvůj, už teď se začnu víc kontrolovat.

-Ne, to se nemusíš jenom kontrolovat, jo, jenom...

-Ne, já si právě myslím, že my to spoustakrát máme,

protože hodně introvertů je zároveň analytiků a teďka

ty jsi řekla pár doporučení a teďka my to začneme jako

analyzovat, řešit a je to moc a je to málo a mám tu ruku

dát sem, nebo ještě jinak. A

i ta zpětná vazba třeba z té mojí sociální bubliny je,

já vím, že to mám dělat, ale ono to jako není moje a

cítím se v tom nesvůj, pak vlastně kontroluju to,

co bych měl dělat, aby ta druhá strana se

teda cítila, že

je vnímaná, je nějakým způsobem oblažovaná,

ale já mezitím zapomenu to, co chci říkat.

-Ale to není jenom tím, že ten člověk je introvert, jo.

To já, jako mně prošlo rukama plno lidí a to mají i extroverti,

protože někdo neví, jak pořádně s těma rukama plácat třeba, jo.

A teďka já mám extroverty a těm řeknu, tak, když třeba,

já nevím, děláte jako triádu, tak to máte takhle jako popsat

rukama, pěkně to vizuálně to dokreslujete,

má to x bambilion, jo. A oni mi říkají,

to je strašně jako divné, ne, to jsem jak robot, tak jako,

a takhle mi jako splácnou ty ruce a je to nové

pro úplně každého. A ti lidé mi říkají,

já vůbec nevím, na co se mám jako soustředit,

to je jako hrozně věcí. A já říkám, trvá

to 21 prezentací, než se vám to dostane pod kůži.

Ano, na začátku při tom budete vypadat třeba trochu jako

roboticky a trochu divně se přitom budete cítit,

ale pak se vám to dostane pod kůži a pak už na to

přestanete jako myslet. A zároveň, jak na to přestanete

jako myslet a furt to analyzovat, ty už taky asi

třeba neanalyzuješ, když si ráno čistíš zuby,

jestli si je čistíš úplně jako perfektně, ne.

Není to taková ta analýza úplně jako, tak ježíš tady, no.

-No jasně. Jasně, jasně. -A v ten moment ty dostaneš

tu přirozenost do těch gest a budeš je dělat určitě menší

než já, ale budeš je dělat tam, kde mají být.

-Já teďka se vrátím o kus zpátky, protože mě tam zaujalo pár věcí.

Utekla jsi mi výborně od otázky, jak reagovat na to,

když se tě někdo zeptá někde ve výtahu, co ty vlastně děláš,

protože tohle to já si vlastně nepřipravím. Znamená to,

že musím mít nějakou univerzální větu,

odpověď ve variacích připravenou jako dopředu?

-Geniální smýšlení, geniální a my už jsme nad tím i pracovali,

tak mimochodem potom ty tady můžeš uvést tvůj jako elevator

pitch, protože ty ho máš skvělý, ty tam máš jako

ty akční slovesa atd.

Ano, je to dobře, protože čas je krátký a všichni

lidé jsou hrozně egoističtí. Co to znamená? My rádi mluvíme

o sobě a neradi posloucháme, když někdo mluví o někom jiném

než o nás, jo. A v ten moment, když ty by ses mě zeptal jako,

co já dělám, a já tady začnu prostě na 10 minut vyprávět,

co já dělám, protože mě to hrozně baví a jdu

do detailů, tak absolutně ztrácím jakoby kontakt s tebou.

Proto je dobré si to připravit.

Zamyslet se nad tím, co je teda relevantní

pro toho člověka, já ti tady můžu vyprávět,

tak pro tebe je relevantní skoro jako všechno,

jo, ale třeba firemní workshopy pro tebe úplně

relevantní nebudou, protože ty nemáš firmu o tisíce lidech.

Tak proč bych je zmiňovala, proč bych tam dlouze popisovala,

že mám workshopy, když se můžu soustředit třeba na koučinky.

Je to dobré si to připravit a vždycky to změnit

podle toho člověka, který je naproti vám, protože,

jak říkám, nebudu ti mluvit o workshopech,

když to není tvoje téma. Nebudu veganovi mluvit o tom,

jak jsou super hamburgery, když to není jeho téma.

Ale můžu trošku to svoje téma upravit tak, aby jeho to zaujalo.

Takže určitě připravit se a přemýšlet nad tím.

-Další věc, která mě tam zaujala, ty jsi říkala introvert,

pokud se cítí líp v detailech, že může použít ty detaily.

Já jsem nedávno byl svědkem jako velmi vtipné reakce,

dál, dál, stárnu, jo, že ta protistrana vlastně

absolutně ty detaily nechtěla znát, byl to

velmi pravděpodobně nějaký,

já nevím, jak je to v Lumina Learning,

já jsem měl jiný, ale víceméně ta barva bude

podobná, žlutý motýlek, jo, takový ten, co běží

a pozoruje krajinu svrchu, ale detail

ho vlastně moc nezajímá.

Tohle to introverta naprosto vykolejí.

Co v takových případech? Nebo možná obecnější otázka,

jak navnímat, kdo je teda proti mně,

teď možná zabrousíme trochu do té Luminy,

jaké jsou teoreticky typy lidí, jak se dají poznat

a jak já tu svoji prezentaci mám adekvátně upravit, aby to,

co já chci říct, ta druhá strana vůbec jako dokázala absorbovat?

-Tak první věc je, pokud víš, s kým ten mítink budeš mít

a třeba ho neznáš, jo, jenom jako víš, to já mám taky,

jakože představuju ty svoje jako služby, tak si ho najít.

Ale tak to určitě znáš, najít si ho na LinkedInu,

prostudovat si, jakou má historii a tam

už z toho zjistíš, je to člověk, který spíš kariérně stoupal

jako ve stylu expert, expert, expert,

anebo vedl víc a víc lidí. Podívat se na nějaká videa

a trošičku si ho zmapovat. A potom jsou 4 vlastně,

to je jako hodně zjednodušená ta Lumina, 4 kategorie lidí, jo.

Dejme tomu, tak já začnu, jak to znám já. První

je ta žlutá, extrovert, intuice.

Schválně, jo, schválně, jak ty bys něco odprezentoval

mně, když mě trochu jakoby znáš, kdybys teďka tady měl mít,

ukázat jako 5 slajdů něčeho.

-Ty mě zkoušíš.

U tebe, muselo by to být energické,

muselo by tě to zaujmout a asi bych, pokud bych nevěděl,

že jsi teda vystudovala s červeným diplomem a máš

něco analytického v sobě, tak bych asi velmi pravděpodobně

šel po celku, nikoliv po detailech.

-Super a úplně takhle jednoduché jako zamyšlení stačí,

jo, já do toho jenom dodám.

Lidé, jako jsem já, tak ti dlouho nevydrží u něčeho,

u nějakého jednoho tématu. To znamená, ideálně měnit

vizuální třeba jako pomůcky, chvilku PowerPoint,

potom flip chart, potom si ke mně můžeš sednout,

něco mi vysvětlovat. Já jsem kreativec,

to na mně taky jako vidíš, nebo to, jak se prezentuju,

jo, stačí projet mých pár jako příspěvků.

To je takové upřímné a kreativní a od srdce vždycky se

skleničkou vínem v ruce. Ty bys měl přijít teda s láhví

vína ideálně. A to znamená,

zábavné historky ze života, ať je to praktické a dát

mi prostor, ať se jako zamyslím, ať si třeba přijdu na něco

jakoby sama, odpovídat mi otevřeně na otázky,

dávat tam a je to barevné slidy a detaily ne, detaily,

prosím tě, jakoby ne. Když budu chtít,

tak se na ně doptám. Jo, to jsem já. Potom schválně

teďka zase, já se omlouvám, že tady trochu jako

přebírám vedení, ale...

-To jsme všichni čekali, proto tady Petra je.

-Kdybys ty měl prezentovat sám sobě, jak bys to udělal tak,

abys byl spokojený? To znamená, dejme tomu, pro modrého typa,

to je introvert, logik. -Jo, jo, to vím velmi dobře,

to by musely být tabulky, obrázky, detaily, vazby, procesy,

abych vlastně pochopil nejenom, a já to mám trochu stříknuté,

takže já bych určitě potřeboval pochopit celek,

ale určitě by mě to

nepřesvědčilo, musel bych jít do detailu a musel bych pochopit,

jak ten celek funguje na úrovni o jednu, dvě níž. To znamená,

určitě detailní analýza toho, co se vlastně chystá.

-Přesně tak, jo. A ještě se jenom vrátím. U lidí,

kteří jsou žlutí, jako jsem já, tak tam hodně můžete

používat jako slovo "je to super", "je to bezvadné",

"já to prostě cítím, že to bude dobré".

-To vím, to bys mě naštvala. -Kdežto u tebe tohle

ne, jo, ty jdeš... -Já potřebuju vědět,

že to je 13, 5, a jestli to je super si zhodnotím já.

-Přesně tak. Preciznost, pečlivost, detaily,

zamyslela jsem se předtím nad tím, než ti něco

prezentuju, jo.

To jsou teda dva, jsme takové krásné tady protiklady.

Potom je ta zelená skupina, to jsou ti dozelena. To jsou

introverti, intuici.

To jsou, tak ty poznáte, že oni jsou takoví klidní,

pohodoví, oni jsou velice taktní, diplomatičtí,

spolupracující. To jsou ti lidé, kteří vždycky říkají,

máš dost vody, Martine, všechno v pořádku, jo, nevadí,

když přijedu v 11:05, já se strašně omlouvám, 11:05.

Mají všude kytičky a tak. Tak těm jako prezentovat něco,

tam já bych je převálcovala svojí energií a ty bys

je zase unudil. Ale oni jsou natolik taktní,

že ti to neřeknou. To znamená, zmírnit hlas,

takovou i kadenci, takovou opravdu přátelskou atmosféru.

Tohohle člověka nejvíc vystresuješ tím, že řekneš jako,

mám pro tebe výzvu, máš to 10 minut jako, teďka,

tady a pojďte mi něco prezentovat.

Na workshopech to furt oni, ježišmarja.

Tak jako takový klid a pořád je jako ujišťovat, bude to dobré,

tahle ta změna je důležitá pro všechny a ano,

zeptal jsem se třeba všech v týmu.

-To jsou hodně vztahoví lidé, že jo? Takže...

-To jsou hodně vztahoví lidé. -Takže vlastně, že ta změna

nepoškodí vztahy, vylepší vztahy, budeme kamarádi.

-Ano, jo, jo, jo, takové to jako, jsem tady pro tebe,

oni mají rádi slovo pomoc. Jsem tady, abych ti jako opravdu

pomohl, mám tu touhu ti pomáhat. A potom jako jsou vaši.

A poslední jsou červení a ti jsou, to jsou extroverti,

logici, cíl, záměr, ambiciózní, jo,

prostě soutěživost jako blázen. To znamená, detaily ty bys

je zabil, já svojí energií, no krásné, vy mám tady skotačíte,

paní Boušková, ale prd z toho a zelení zase, no tak jako fajn,

všech jsme se zeptali, ale výsledek nikde. To znamená,

svižně rovnou k věci, okamžitě po benefitech,

oni chtějí být nejlepší, chtějí spolupracovat s těmi

nejlepšími, jo. Což je zase naopak třeba ode mě.

Žluťáci, ti mají rádi startupy, něco nového, pojďme

někoho podpořit. Červení ne, chci to nejlepší, co tady je,

žádného startupa, neboť nejsem charita, jo.

Grafy, ale zase jiné než třeba pro tebe,

u tebe víc jako detailní, víc grafíků, super,

jo, ty se na to zaměříš, podíváš se, přečteš v tichosti,

potom se zaměříš na toho a oni jako, no,

co tenhle ten graf, paní Boušková, jako,

proč ho tady máte. -Musí být vždycky doprava nahoru.

-Jo, jo. Ale jasně už jenom jako v titulku, pojmenovat,

co ten graf znamená. A ne, že tam mám jako 4 puntíky

a ten člověk na první dobrou jako neví, co to je.

A u červených neprotahovat schůzky, oni jsou

strašně netrpěliví, končit načas.

-Dá se, vím, že to je teďka jako mega zjednodušení,

ale předpokládal bych, že tyhle ty typy lidí,

ty tíhnou k jistému typu pozic nebo profesí.

Minimálně statisticky bude výskyt jistých barev v jistých

profesích větší. Dokážeme dát nějaký návod třeba, jak,

byť jsem prošel LinkedIn, byť jsem viděl nějaká videa,

jak toho člověka dekódovat, nebo jak se na něj připravit možná

z pozice, kterou ve firmě zastává?

-Většinou ne, většinou se to úplně nedá, jo. Protože, jo,

ono by se dalo jednoduše říct, aha, takže třeba červení budou

jasně, to budou bossové, to budou šéfové, to budou lídři,

protože oni mají jako ten tah na branku a oni, bohužel tím svým

nastavením sem tam jako často dostanou, nebo bohužel,

bohudík, potom samozřejmě záleží,

jak každý pracuje s tím svým egem a s tím svým nastavením.

Já vždycky to dělám tak, že se zeptám.

Já volám HRistovi, řeknu, hele, mám prostě schůzku tady s tím

a tady s tím manažerem, tady s tím jako decision makerem,

jaký je, řekni mi něco o něm. A jakékoliv střípky

mi stačí k tomu, abych si udělala jakoby trošku obrázek.

Ale úplně nejjednodušší rada je, dej tam všechno, pokud nevíš,

jaký ten člověk je, dej tam všechno. Začni modře,

to znamená, pokud třeba řešíš problém s tím člověkem nebo chceš

mu něco jako, sedíš vedle něj, máš schůzku, tak začni

modře, popiš fakta. Potom se přesuň do zelené,

vyslechni svoji protistranu, naslouchej, navnímej ji.

Potom jdi do žluté, nech tu protistranu,

ať něco si sama vymyslí, třeba nějaké řešení,

nech ji chvilku přemýšlet a ukonči to červeně.

Jasně, sejdeme se za týden, bude to na půl hodiny

a řekneme si výsledky. Co se stane?

Ona se ta barva tam najde, jo. Pokud je to třeba žlutý člověk,

tak jako modrou rychle projedeš, zelenou, ona ti něco

řekne a taky jako dobré a teďka budete v kreativním

procesu něco vymýšlet, jo. Pokud je to modrá,

no tak strašně dlouho zůstanete na tom, že to budete popisovat

a on se bude ptát, modří se ptají,

ti mají nekonečno jako, mnoho jako...

Jsem měla v týmu člověka, který byl do introvertna,

a na začátku pro mě, než jsem to znala, to bylo náročné,

protože on seděl takhle daleko, jak sedíš ty, a měli

jsme třeba schůzku si udělat.

A já jsem nemohla na něj takhle jako vykouknout a říct,

prosím tě, Tomáši, hele, potřebovala bych na chvilku, ne.

Dala jsem schůzku do kalendáře na určitý čas,

pak jsme se zvedli oba dva v tichosti,

jsem vzala klíče od jako zasedačky,

odešli jsme a vrátili jsme se, jo.

Anebo, co jsem mohla, tak jsem mu posílala písemně.

To znamená, a on se ptal, já jsem mu říkala, prosím tě,

potřebuju, abys mi tady odprezentoval,

jak šlo testování, tady na té jako poradě,

udělej nějakých, já nevím, 5 až 10 slajdů. Prosím tě,

Peti, takže 5, nebo 10, 7, nebo 9. Já říkám, já nevím, tak...

-Jak ti to vyjde. -Jo, to znamená,

že tam jsme se zastavili na té modré části a já jsem

musela být trpělivá, musela jsem se trošku

upozadit a naslouchat a odpovídat.

-Teďka bych se posunul kousíček, kousíček dál.

Víme, jakého člověka máme před sebou jednak pozicí,

jednak barvou, víme, co je pro něj relevantní,

co mu teda chceme říkat. Jak sestavit sales pitch,

nebo tu úvodní řeč do networkingu,

do nějaké sebeprezentace, možná do studeného telefonátu,

cokoliv tak, aby to toho dotyčného zaujalo?

Venku, já tady hodně zmiňuju třeba angloamerickou literaturu,

je těch návodů několik. Vždycky já pomáhám

někomu s něčím. Ty na to máš trochu jinou

strukturu, pojď nám říct, jak by ten sales pitch měl

vypadat, aby někdo hnedka mě nezastavil a říkal,

nudíš, stárnu. -Tak na začátku by mělo zaznít jako jméno, jo.

Ono, vy si řeknete, jméno, Boušková, no, to jsi

teda přišla jako s novinkou. Ale jméno je tak sebevědomě

řečeno, jak sebevědomý je člověk sám. Jestli já zapomenu

tvoje jméno, tak je to tvoje chyba,

protože jsi ho neřekl dostatečně sebevědomě.

Jméno, potom jako co dělá, pozice, potom je magické

slovíčko, jako. A jako prezentační kouč a potom

je taková ta věta třeba, pomáhám lidem odprezentovat

cokoliv úspěšně atd. Pozor, jo, slovo pomáhám, ne pro každého

je tohle to slovo dobré.

Ne každý ho má rád, ne od každého zní autenticky,

tak si tam najděte, jako je super pomáhat světu,

ale pokud třeba chcete říct, je tam dobré akční sloveso

jako třeba vedu tým, aby to už mělo nějakou,

aby ti lidé už trochu tušili, co vlastně jako ten člověk

jako dělá, jo. Nebo můžeš mít jako vizi, jsem vizionář a moje

vize je, můj sen je atd.

Potom řekneš, jak to děláš, velice důležité. To znamená,

vedu soukromé koučinky a firemní workshopy, kde pomáhám lidem,

jo, to znamená, řekneš, jak to děláš, a potom je super se

už právě jako soustředit na něco konkrétního,

na nějaký problém. Poslední dobou jsem třeba řešila,

že tady lidé nevěděli jak, tak jsem vymyslela online

kurz a mám hroznou radost, že se to povedlo.

Nebo ty bys mohl říct, poslední dobou za mnou přišla

firma, která řešila tenhle problém a my jsme

nastartovali prostě její jakoby strategii a já jsem z toho rád,

nebo opravdu všichni tady oslavujeme

a chlastáme do rána, jo. A je to konkrétní věc,

na kterou už ten člověk jako může nějak reagovat.

Pozor zase, vyberte konkrétní věc, která bude

pravděpodobně relevantní pro tu druhou stranu a potom...

-Promiň, a zároveň teda v tom tónu barevném, v jakém on reaguje.

-Jo, určitě jo, no, určitě, jako to...

-To znamená, že jsem rád, že, a když tam modrého,

tak začnu házet data

návratnosti a takovéto věci, pokud je tam někdo žlutý nebo

zelený, tak se bavíme o těch vztazích, jaké to tam je super,

urovnali jsme firmu atd. atd.

-Je dobré tohle to zohlednit už, když se představuješ,

ale on podle té své jakoby, toho svého majoritního nastavení,

tak on se tě bude doptávat na to,

jo. Takže když řekneš třeba, nastavili jsme strategii,

a je do zelena, tak on ti řekne, jé a jak to tam jde

a je to dobré a jako zlepšilo to vztahy a já nevím, co.

Červeňák, a co výnosnost? -Jo, no jasně.

-A žluťák, ty, to je husté, jo.

A takhle to pokračuje. Tak a v momentě,

kdy máme tuhle tu strukturu, tak je dobré to zabalit

sendvičově, na začátek dáme otázku.

To znamená, hned si chytnu pozornost, ne,

že začnu říkat, já jsem Petra Boušková,

ale rovnou se tě zeptám, hele, řešil jsi někdy,

jak jako gestikuluješ, víš, jaký to má dopad na to,

když vedeš jako podcast. A ty řekneš, ty,

nad tím se nikdy nepřemýšlel, to je zajímavé. A já ti řeknu,

no vidíš to, hele, a tak moje jméno

je Petra Boušková a já tohle dělám,

představ si to. A takhle. A potom to zase zabalím

na konci otázkou. To znamená, že skončím ten svůj elevator

pitch a řeknu, tak co, řešil jsi to někdy,

nebo jak to u vás funguje ty, máte nějakou strategii,

máte dlouhodobou vizi a už to zase přepinkneš na něj.

-Já jsem úplně okouzlen.

Tohle byl skvělý návod. Určitě si tenhle ten kousek

pusťte několikrát kolem dokola a vykutejte z toho Petry

doporučení svůj sales pitch, protože to dělá velký rozdíl

v prodeji a vlastně je to za mě klíčová věc,

jestli se dostanete, nebo nedostanete na schůzku.

-A můžu k tomu jenom něco dodat? -No jasně. -Prosím vás,

ale komunikujte to pochopitelně. Až si to připravíte,

jděte za svou manželkou, pokud to není úplně odborník

ve stejném oboru, jako děláte vy, jděte za svým

kamarádem, nebo já nevím, za kým, a řekněte, hele,

tady mám jako, jsem si připravil, schválně,

jestli z toho pochopíš, co dělám a jestli by tě to bavilo,

když ti to budu říkat. A když ten člověk jako,

ale řekni mi to upřímně, a ten člověk třeba řekne,

hele, asi něco s čísly děláš, co jsem pochopil, jo.

To je takové to, řešíme agilním způsobem cloudové řešení.

Říkám si, no jako super, jako já vím, co je třeba jako

agilita, ale jako třeba moje babička neví, co je agilita, jo.

A v ten moment jako, asi tam někde dělá za počítačem Péťa.

A to nechcete, vy chcete, aby ten člověk se

pro vás nadchnul. Protože proč, pokud já pro tebe nebudu

relevantní člověk, který ti pomůže, ale ty pochopíš,

co já dělám a svým způsobem se pro tu věc nadchneš,

ačkoliv pro tebe není relevantní,

můžeš mě doporučit dál. Když to nepochopíš,

nebo když tě to přestane bavit, tak těžko mě někam dál doporučíš.

-Jasně, já vůbec nevím, co děláš, no.

Tohle je super. Napadá mě ještě hromada věcí, máme pár minutek.

Spíš za sebe, co vidíš jako největší problémy v prezentacích,

obchodních vystoupeních? Jo, nebavíme se o velkých

konferencích teďka, ale o běžném jednání mezi dvěma, třemi lidmi.

Z tvé zkušenosti, co třeba tví klienti nejčastěji řeší,

kromě toho, co jsme tady už probrali?

-V rámci jako prezentačních dovedností?

-Jo, jo. Na co si dávat pozor?

-Oni chtějí se stylizovat do něčeho, co nejsou.

Častokrát mi řeknou, hlavně mi řekni, co dělám špatně.

A já říkám, ale je důležité vědět i, co děláš sakra dobře.

Na tom to postavíš, na tom to vždycky utáhneš.

Moje síla je energie, já to vím, takže já i kdybych byla jako

nemocná úplně někde v háji, tak prostě já nasadím tu svoji

energii a i kdybych tady říkala ptákoviny,

nebo třeba ze 70 % ptákoviny, tak to nějakým způsobem utáhnu.

Je důležité vědět, v čem jsem dobrá.

A tohle a nejčastější problémy,

co já jako vnímám, teďka nedávno jsem měla telefonát.

A ten člověk mě chtěl jako moderátorku do jedné poměrně jako

velké akce, pravidelnou moderátorku, a on mluvil,

Martine, 20 minut v kuse. Bylo to zajímavé jako povídání,

ale 20 minut v kuse. Do toho tam furt přicházel

přítel a říká, už. A já říkám, ještě ne, furt mluví,

já nevím a jako já jsem mu do toho nechtěla skočit,

protože jsem myslela, že to někam jako povede,

jinak já jsem velice svižná v tomhle tom.

A potom on mi řekl, fajn, tak to naplánujeme,

natočíme medailonek a budeš tam. A já říkám, počkej, počkej,

počkej, ale jako... -Ty jsi se

ani nezeptal, jestli chci.

-Ty jsi se mě ani nezeptal, jestli chci. A pak jsme

to ukončili a já nemohla a nakonec jsme to skrečovali.

Takže my neposloucháme, nechte té protistraně prostor.

-Ty tady pořád gestikuluješ,

spousta lidí jen tak stojí, včetně mě, byť jsme spolu

několik lekcí měli.

Jak teda gestikulovat přiměřeně tomu, kdo jsem,

nepřehrávat, ale dát tomu

trochu šmrnc, tomu, co se snažíme té protistraně sdělit?

-Sranda je, že ty, kdybychom se potkali a ty jsi

byl sedmiletý kluk, sedmiletý Martínek,

tak asi možná neházíš rukama tak jako já, teď jsem možná

pravděpodobně i jako mimo tady kameru, ale gestikuluješ

normálně. Ale to, jak jsme dospívali, tak oni

nám vlastně řekli, že se musíme stylizovat do jako,

do ničeho a že jako vlastně ty ruce a moc tady jako nestrkat.

-Je to takové jako, neházej sebou.

-Jo, prosím tě a buď v klidu, jo.

A v ten moment to, že já vlastně zpětně učím ta gesta, to znamená,

že já akorát učím to, co ty v sobě dávno máš

a já ti to jenom znovu jako popisuju. To znamená

ale trénovat, nacházejte se v tom a vykašlete se na to,

co si myslí ve finále jako ostatní, jo, moc to neanalyzovat.

Zkoušejte to, jednou větší gesta, jednou menší gesta

a pak se v tom najdete.

-Poslední dvě otázky.

My jsme se bavili o bonusu.

Co v něm bude a jak se bude jmenovat, aby nás

posluchači našli?

-Je to tahák profesionálního řečníka.

Na začátku jsou takové nejzákladnější a nejdůležitější

tipy, které byste měli jako, takový checklist,

co dělat předtím, než jdu někam prezentovat,

to je první stránka. Druhá stránka je právě o těch

barvách, jak jim prezentovat, jak se na tu druhou stranu

jakoby navnímat a jak ji poznat.

A poslední stránka je něco o mně.

-To je naprosto boží. A ta druhá otázka,

kterou bych na tebe měl, a tu jsem zapomněl.

Takže snad už jenom, kde tě teda najdeme, kdybychom

měli chuť s tebou začít pracovat?

-Asi nejsilnější jsem na LinkedInu, tam jako nějakým

způsobem každý mi říká, ty na tom LinkedInu

jsi docela hustá. Já říkám, já nevím, tak jako líbí se to asi

lidem, takže na LinkedInu. Pokud by vás to ale obtěžovalo,

kolik tam toho dávám, tak si mě blokněte, to zase můžete.

Na Facebooku, na Instagramu a mám web, www.petrabouskova.cz,

ten je teďka nový, tak z něho mám velikánskou radost.

-Tak gratulujeme a já jsem si mezitím vzpomněl. Kdybys celé to,

co jsme si tady povídali, měla shrnout do dvou,

tří vět jako závěrečné shrnutí, jako citát, který vytesáme

do kamene, co by to od tebe bylo?

-Závěrečné shrnutí, citát, to nemůžeš po mně chtít takhle

narychlo citát. Já bych řekla

sebereflexe, vnímejte se sami sebe, v čem je vám dobře.

Vzdělávejte se jakoby v různých věcech,

které vás zajímají, ať je to typologie, prezentace,

obchod, já nevím jako, co všechno, ale ten život

je hrozně, to bude dlouhý citát, ten život je hrozně krátký.

To znamená, navnímejte sami sebe, zkuste zmapovat

toho člověka, který je před vámi, ale najděte se

v tom jako někde mezi. Ne, že budu prostě teďka jako

Martin, protože chci za každou cenu s Martinem udělat byznys,

a ne, že budu pořád svá a egoisticky tady si jako

jet to svoje, protože mě, přece já jsem ten odborník,

ne jako, Martin, jestli se mnou chce dělat byznys,

tak jako ať chce. Jo, to znamená, najít se někde v tom.

Neustále sebereflexně si říkat, hele, kde jsem, jsem tam víc,

jsem tady víc, kde jsem.

-Bude to velký kámen na tesání, ale já ho najdu. Děkuju moc,

Petro, bylo to skvělé. -Děkuju. -Tak to byla

Petra Boušková. Sami jste viděli,

že dneska tady hodně foukalo, protože Petra je fakt hurikán.

Pokud jsme vás zaujali, tak určitě koukněte

jak na Petřiny kontakty, tak ke mně na web,

www.martinhurych.com,

kde jako tradičně v sekci Zážeh bude už avizovaný bonus.

Určitě doporučujte kamarádům, známým, likujte všude,

kde to jde, protože bez vašeho liku se o nás svět nedoví.

Sami pro sebe určitě dávejte odběr, ať už ve vaší

podcastové aplikaci, nebo na YouTube.

No a mně už nezbývá, než jenom přát vám úspěch a držet

vám palce, díky.