Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh.

Dnešní Zážeh bude o právu v podnikání a aby to nebyla nuda,

tak jsem si sem dneska pozval Mgr. Ing. Jaromíra Škáru,

zakladatele a majitele advokátní kanceláře Škára & Partners

a zakladatele projektu Zákony zavčas, jehož je zároveň

odborným garantem. Ahoj.

-Ahoj, Martine. Děkuju za pozvání. -Rádo se stalo. Protože

to dneska nebude nuda, a to jsem se dověděl hnedka

z přípravy, protože jsem zjistil, že jsi fanoušek

Cimrmanů, tak mě tak napadlo, jak se Cimrman otisknul

do českého právního řádu?

-No to je suprová otázka.

Řekl bych, že asi nijak, protože mistr byl objeven

v poslední době teprve a na druhou stranu,

spousta jeho pokusů dosti připomíná pokusy našich

zákonodárců něco vytvořit.

Bohužel se ale obávám, že to zas tak velká legrace není,

když to čtete. Na druhou stranu,

metoda pokus omyl, kterou byl Cimrman zastáncem,

se dost často projevuje v našem právním řádu,

takže možná spíš je to otázka nějaké systematiky

a symptomatiky, než samotného písma jako takového.

-Okay. Abychom pochopili, z jakého úhlu pohledu na to,

co budeme diskutovat, nahlížíš, pojď se nám trochu představit.

Kdo jste ty, firma, jak dlouho jste na trhu,

na co se specializujete?

-Na trhu jsme od roku 2010 jako samostatná advokátní kancelář,

já jsem v advokacii od roku 2005.

Kancelář jako taková se specializuje na podporu

podnikatelů a podporu podnikání. Já rád říkám, že pomáháme umetat

cestičku projektům našich klientů, kdy prakticky vzato,

já asi budu často používat výrazy,

jako je byznysový právník, nebo prostě jako

obchodní právník. Tím nemám na mysli nutně jenom

jakoby obchodní právo, ale mám na mysli vlastně

spolupůsobení v podnikání, kdy já chápu roli a doufám,

že se mi to podařilo dobrým způsobem včlenit do vnímání

celé té kanceláře a všech lidí, kteří pro ni pracují a kteří

s ní spolupracují tak, že vlastně role byznysového

právníka, byznysového advokáta je právě pomáhat tomu klientovi

v rozvíjení jeho zájmů, předcházet nějakým potenciálním

problémům, upozorňovat ho na rizika, sdělovat mu,

jaké má příležitosti, poznat toho svého klienta samozřejmě,

to je nepochybně součástí, a vlastně umožnit mu získat

prostor a čas a klid pro realizaci svých zájmů.

Takhle já vnímám byznysového právníka,

takhle vnímám svoji kancelář, svoji roli a zároveň

z hlediska jakoby vymezení toho, na co se specializujeme

a co děláme, už to tady zaznělo, byznys, jo, prakticky vzato,

jsou to obchodní společnosti, jsou to smluvní agendy,

jsou to litigace, dost často jsou to strategie,

dost často je to vymýšlení konkrétních věcí, vyjednávání,

jsou tam i občas exotické věci, zakládali jsme letecké

společnosti, dělali jsme fúzi několika společností do televize

a prodávali jsme licence z toho vlastně zůstavší,

řešili jsme nějaké konkrétní daňové spory, řešili jsme třeba

známkové právo, děláme cenné papíry, děláme směnky.

Před nedávnem jsme zakládali jednu investiční společnost,

kterou na dálku zdravím.

-Mě zaujalo, že jsi mi říkal, že máš rád v rámci práva kreativitu.

Pro spoustu lidí, kteří jsou mimo, a já se klidně

přiznám, že jsem jeden z nich, kteří jsou mimo právo,

tak právo na první dobrou je něco velmi restriktivního,

něco, co kolíkuje vlastně hrací pole.

Jak se v něčem takhle restriktivním hledá kreativita?

-Ono překvapivě docela dobře, protože právo je jako

nesmírně široké, jo. Já dost rád připomínám,

nebo připodobňuji právo k tomu, že jde o něco podobného, jako o,

dejme tomu, lékařství, znalost lidského těla.

Máte spoustu lékařů, spoustu odborníků,

kteří se věnují dost často nějakým konkrétním výsečím,

a co si budeme povídat, pokud já onemocním nějakou chřipkou,

půjdu k obvodnímu lékaři, který prostě mě prohlédne, řekne,

fajn, máš chřipku, běž domů, vylež to, nazdar, jo.

Pokud to bude něco složitějšího, pošle mě za odborníkem.

Ta míra volnosti u posuzování těchhle těch lidí je,

řekněme, nějaká. Co se týká nás, díky tomu, že to právo

je podobně široké, tak my vlastně můžeme tou

specializací do značné míry vymezit tu roli a to místo,

na kterém vlastně my pomáháme podnikat.

Řečeno jinak, nesmírně restriktivní zákony jsou třeba

zákony, které jsou spojeny s compliance, případně typicky

veřejné právo, taková ta klasická zásada,

že prostě úřady musí postupovat přesně podle těch

konkrétních předpisů. Oni dost často mají vnitřní metodiky,

které mají pro ně sílu, no, ani ne zákona, spíš ústavy,

jo, takže tam jako leckdy klepete na dveře paragrafy

a odpovědí se nedočkáte. No ale zároveň tam máte soukromé

právo, kdy typicky občanský zákoník a všechny tady

ty navazující předpisy, které vám vlastně pouze říkají,

jaké jsou nějaké limity a mantinely vašeho chování.

A ty limity a mantinely vlastně vytváří nějaký ring,

nějaké hřiště, na kterém vlastně si můžete hrát.

A v rámci vlastně byznysu, když za vámi přijde klient,

řekne vám, podívejte se, já potřebuju, nebo zvažuju tohle,

tenhle ten konkrétní projekt tímhle způsobem,

tak vy vlastně o tom hřišti zjišťujete,

jestli tam jsou překážky, které on musí nějakým způsobem

"stéct", jestli jsou tam nějaká pravidla,

které on musí dodržet, jestli to jeho podnikání,

ta jeho hra vlastně je spíš futsal, spíš hokej,

nebo spíš vodní pólo. Ale v okamžiku, kdy zjistíte,

že to je něco mezi tím, tak prostě už vlastně víte,

co si může dovolit, jo, že by prostě neměl hrát v hokeji

12 na 4, protože je to většinou 5 na 5,

ale jestli si vymyslíte lepší přesilovku,

než má soupeř a podobně, tak je to v pohodě. To znamená,

ten prostor pro kreativitu je tam značný, hlavně

v soukromém právu. Ty normy v zásadě pouze říkají,

jaké jsou mantinely té hry, která se vevnitř může hrát.

-Podle tebe, jak teda podnikatelská veřejnost...

Napadají mě k tomu dvě otázky a možná související.

Jednak, jaké je právní povědomí té právní veřejnosti,

nebo té podnikatelské veřejnosti? To je jedna věc.

A druhá, která s tím asi bude souviset, je,

jak vlastně si dokážeme ta pravidla konkretizovat

ve vlastní prospěch?

Jak vlastně dokážeme to právo kreativně v podnikání používat?

-Co se týká povědomí, ono je,

to je velmi dobrá otázka, na kterou se složitě

odpovídá jednou větou. Protože díky tomu,

jak vlastně jsou záběry práva široké, tak se ukazuje,

že v některých oblastech ty znalosti

ti podnikatelé mají, jo.

Typicky, jaké máte daně, jaký máte kde podat formulář.

Obvykle je to o tom, že jako podnikatel spolupracujete

s externisty, účetními, právníky, auditory a tak podobně.

Ti mají nějaké znalosti, které vlastně oni,

takovou tou metodou plug in jakoby v podstatě zapojují

do vašeho podnikání. Ten podnikatel ví,

že musí vyřešit nějakou konkrétní situaci,

dost často nemusí znát obsah, musí mít někoho k dispozici,

nějakého externistu. Takže dílem se ta znalost,

která je v zásadě povšechná, precizuje tím, že prostě máte

spolupracovníky, se kterými dokážete tu záležitost vyřešit.

A pak jsou vlastně, tohle jsou vlastně obecné věci,

které se týkají podnikání. Pak máte specifické věci,

které se týkají podnikání. Když budete pracovat, dejme tomu,

v pojišťovnictví, budete prostě potřebovat

perfektně znát zákony, které se týkají pojišťovnictví

nejenom na české úrovni, ale ideálně na evropské úrovni,

k tomu judikaturu a tak dále. A tam samozřejmě u toho core

byznysu se, u velkých společností to není problém,

u středních společností to může být problém, oni většinou znají

jenom ty typicky procedurální věci, které potřebují vyřešit,

ve stavebnictví typicky zákon o veřejných zakázkách, víte,

jaké musíte prokázat konkrétní kvalifikační předpoklady

a tak dále, ale už neznáte ten obsah.

A když se nebudeme o tom core byznysu,

tak ta znalost je v podstatě nulová, většinou, jo.

To je k té první otázce a k té druhé otázce to bylo...

-No, jak vlastně, ono to asi je částečně zodpovězené,

pokud vlastně nemám právní povědomí,

pak ho nemůžu kreativně využívat ve svůj prospěch. Je to tak?

Protože ta druhá otázka byla vlastně,

jak dneska podnikatelé aktivně přistupují k právu a jak aktivně

využívají právo ve svůj prospěch. -Jo jo.

Určitě bez jakoby znalosti nelze pravděpodobně nacházet cesty, jo.

Od toho jsme tady spíš jako my advokáti,

abychom ty cesty nacházeli. Skutečností zůstává, že

právo je napsáno jazykem, je napsáno česky,

i když to tak občas nevypadá, když se budeme bavit o českém

právním řádu, a skutečností zůstává,

že na jednu větu může být prostě více názorů.

Z toho důvodu existují tzv. důvodové zprávy,

na právnické fakultě se učí asi 5, nebo 6 způsobů výkladů

od jazykového přes systematický, až po zamýšlený teologicky.

Tím nebudu asi zatěžovat. Nicméně, pokud prostě to povědomí

nemáte, tak vlastně musíte mít partnera externího,

komu dokážete vysvětlit podnikatelský záměr a tam by vás

prostě ten partner měl jakoby znát, jo. To znamená,

pokud ty přijdeš za svým advokátem a řekneš mu,

hele, já podnikám v tomhle a v tomhle, potřeboval bych,

chci udělat tohle a tohle, potřeboval bych s tím nějakým

způsobem pomoct, tak ten advokát by tě měl navnímat jako klienta,

měl by navnímat tvoji potřebu, měl by navnímat, co konkrétně

potřebuješ a kde je vlastně cíl toho tvého snažení,

a vlastně umožnit tě provést tou tvojí cestou.

Protože ten podnikatelský projekt jsi vymyslel ty,

ty mu rozumíš, ty víš, jak ho zrealizovat po vlastně

té obchodní stránce. A on by ti měl umožnit vlastně

tak nějak umést tu cestičku mezi startem a cílem tvojí cesty.

Ta kreativita, tak já spatřuji v tom, já se možná malinko

odchýlím od té otázky, je spíš v tom, že člověk dokáže

vidět cesty a dokáže je nacházet, než že by třeba

nutně musel docházet k nějakému spornému výkladu, jo.

My moc sporný výklad rádi nemáme, pokud se

nespecializujeme na spory, protože ten sporný výklad vlastně znamená,

že pak jako má člověk nesmírně skvělou příležitost trošku se

před tím klientem shodit. Použil bych slova,

udělat ze sebe blbce, doufám, že mi to projde.

Protože ty se mě jako klient zeptáš, půjde to takhle,

a já pak řeknu, jo, jasně. No, ale my to zrealizujeme

a za dva roky se ukáže, že třeba soudy dospěly k jinému

závěru a pak ta otázka bude postavená, jak to,

že prostě teďka mně z toho něco hrozí. No,

někdo změnil názor. Takže my vlastně máme rádi,

když naopak vytváříme ty cesty, které jsou jisté,

které jsou jasné, které v zásadě nehrozí ničím

pro toho klienta ani v budoucnu. -Podle tebe, jaký je teda poměr

podnikatelů, kteří opravdu přistupují proaktivně k věci

a přijdou za tebou třeba pro radu, když něco řeší,

a jaká je část těch podnikatelů, kteří vlastně jako zavřou oči,

doufají, že to projde, a dostanou se k tobě v momentě,

kdy je problém, spor, nebo cokoliv dalšího?

-To je skvělá otázka. V podstatě,

když to přirovnám k lékaři, jaký je rozdíl mezi těmi,

kteří chodí na preventivní prohlídky a těmi,

kteří řeší prostě to, že je to napadne,

že je napadne nějaká nemoc. No, je to horší

než u lékařů, významně.

Těch, kteří řeší proaktivně věci, si dovolím říct, že je do 10 %.

A to ještě možná přeháním. Ukazuje se, že velmi významnou

roli hraje zkušenost, dřívější zkušenost negativní,

případně nějaká sdílená znalost. Klient má více firem a teďka

v nějaké firmě se mu objeví problém,

tak se snaží implementovat i v těch ostatních

nějaké konkrétní řešení.

Pak samozřejmě i jakoby povaha toho majitele, případně

té odpovědné osoby. A tou čtvrtou kategorií,

kterou bych tam zařadil, je velikost.

Zcela nepochybně firmy, které prostě mají určitou

velikost, a já teďka nechci říkat jakoby konkrétní

kvantifikátory, ale myslím si, že když řeknu roční obrat

okolo půl miliardy a výš, tak u těchhle těch

firem je významně pravděpodobnější,

že budou koukat na konkrétní přípravy více preventivně prostě

z toho důvodu, že mají více co ztratit.

-Není to taky tím, že vlastně v těchhle těch

větších firmách už něco jako

podnikový právník i historicky je zavedené, nebo..?

-To s tím může do jisté míry souviset. Ono je taky

a ono se to začíná, ten právní řád vlastně předpokládá,

že práva a povinnosti v zásadě všech osob,

a tyhle ty osoby mám na mysli teďka v tuhle chvíli

i právnické osoby, takže vlastně ta práva

a povinnosti jsou de facto stejné. Ale ve skutečnosti tak úplně není.

Ona ta odpovědnost malých a velkých je různým

způsobem odlišená. Před nedávnem se tady strašným

způsobem řešilo GDPR a řešily se tam pokuty

a ty pokuty jsou vlastně odstupňované právě

od velikosti té firmy. Firmy od určité velikosti

mají jiné povinnosti auditorské, jiné povinnosti účetní atd. atd.

Ty povinnosti budou v souvislosti teďka s green

dealem a podobně přibývat v rámci společenské

udržitelnosti atd.

Skutečností zůstává, že k tomu, aby vlastně ty firmy byly

schopné naplnit tady tuhle tu materii,

tak už si většinou berou externisty,

případně mají klidně i toho interního právníka,

nebo je to různý mix tady těchhle těch služeb,

protože jsou si prostě vědomy toho, že to množství

těch povinností tam je. Takže ono to s tím

nepochybně souvisí.

Otázkou je, jestli byla dřív slepice, nebo vejce,

to já nevím, ale skutečností zůstává, že

jakmile si prostě jednou právníka pořídíte,

tak už nechcete jinak, že jo, to je jasné.

-Nemám vlastní zkušenost, ale nepochybuju o tom.

Já zneužiju tohohle toho oslího můstku.

Evidentně velká firma má větší možnosti spolupracovat

s externími právníky, nebo i s vlastním interním právníkem,

určitě má větší šanci kontrolovat si, co se v rámci

toho jejich byznysu děje.

Je možná falešné povědomí, nebo představa, že právník

je drahý špás. Jak teda vlastně, když mám firmu,

která rozhodně na půl miliardy kouká hodně z daleka a zespodu,

jak vlastně s tímhle tím vším naložit? Jak, když

bych nechtěl všechno nechávat na poslední chvíli,

jak vlastně mám sledovat, co se děje v právním řádu?

-To je velmi dobrá otázka.

Těch možností sledování je samozřejmě velká spousta.

Já tady nepochybně budu mluvit o Zákonech zavčas,

které jsme s několika dalšími kancelářemi spustili,

a jehož je moje kancelář odborným garantem. V zásadě,

ona totiž ta otázka postavená na třech nějakých bodech.

Prvním bodem je vlastně to, jestli ty zákony chcete,

nebo nechcete sledovat, jo. To znamená, pokud,

jako podnikatel, si prostě člověk říká, hele,

mě se to netýká,

budiž, ale je to přesně ten případ, kdy prostě jako

naprosto neřeším prevenci a doufám, že mě to nechytí

nějaký problém. Ten problém se může vynořit jakýmkoliv způsobem,

moje zkušenost je taková, že český stát je

do jisté míry neodpouštějící, možná až zbytečně tvrdě.

Druhou věcí pak samozřejmě zůstává, pokud jako člověk,

jako podnikatel, si říká OK, tak já se prostě kouknu na média,

super, dobré, bude mít nějaké povědomí.

Na druhou stranu média píšou vždycky o věcech, které jsou

zajímavé pro jejich klienty. A jejich klienti jsou

jejich čtenáři. A ti čtenáři samozřejmě vyhledávají obecné

informace stylu, zaplatím víc na daních,

zaplatím míň na daních, ruší se tahle jako

velká povinnost stylu EET, případně ano, řítí se

na nás GDPR, jo. Ale EETčko není core byznys pro někoho,

kdo támhle prodává kapry,

GDPR není jako core byznys pro člověka, který má eshop.

Tohle jsou prostě vlastně jenom jakoby nabalující se činnosti,

nabalující se zákony a ti lidé vlastně úplně pouští z hlavy to,

že je by mělo zajímat něco úplně jiného. A ano,

v té jejich oblasti se nemusí nic změnit, ale taky něco může,

a proto jsou tady Zákony zavčas.

-Tak nám o nich pověz víc, protože to je důvod,

proč jsi tady. Zákony zavčas, v přípravě říkáš,

že to je antivirus a sledovací portál.

Tak pojď je divákům a posluchačům blíž představit.

-No, Zákony zavčas jsou myšlenková služba spojená s

větší informovaností podnikatelů. Smyslem vlastně bylo

odbřemenit podnikatele od nutnosti sledovat zákony,

odbřemenit podnikatele od nutnosti číst ty zákony,

odbřemenit je od v podstatě čehokoliv

nad rámec, řekněme, pěti minut týdně, možná během 14 dnů.

Smysl té služby je vlastně takový, že někdo,

kdo je právně erudovaný, tzn. advokáti, případně právníci,

přečtou text zákonů, naprosté většiny zákonů,

lomeno všech zákonů a nebudu zastírat,

že to není něco, co jako prospívalo našem úsměvům

na tvářích, ale od toho tady jsme.

Přečtou ty zákony a vlastně je vyloží. Vyloží je,

zhustí je a přepíšou je do podoby, kdy vlastně ty,

jako klient, si

můžeš přečíst zprávu a říct si, hele, tohle se mě týká,

tohle se mě netýká. Důležité je, že vlastně z toho zákona

vznikne nějaká kratší zpráva, kterou pak ještě přepíšou

kvůli srozumitelnosti copyrightři, protože,

co si budeme povídat, my občas rádi píšeme

nesrozumitelně, ačkoliv si myslíme,

že to srozumitelné je. A tohle zpracování je vlastně

doručováno klientovi. Klient si vybere oblasti,

které se ho týkají. Jasně, všichni si vyberou daně,

jasně, všichni si vyberou sociální a zdravotní,

ale vlastně smyslem toho je spíš vybrat si ten core byznys.

Pokud já jsem rybář, tak mě asi budou zajímat jiné

věci, než prostě když budu provozovat atomovou elektrárnu.

A jasně, v případě atomové elektrárny asi budu

mít přesně tým, který asi bude lobovat za mě v parlamentu,

to je jako jiná otázka, to jsem si teďka trošku naběhl.

Ale to, co chci prostě říct je, že smyslem tady toho je vlastně

dávat těm lidem pravidelné informace,

pokud je budou chtít samozřejmě, naprosto spolehlivě a od někoho,

kdo má odbornou znalost a kdo dokáže ten zákon vyložit.

Zároveň smyslem toho je ušetřit těm lidem čas, tzn.

nemusí to načítat oni, ušetřit jim nervy,

nemusí to načítat oni a zhustit tu informaci jakoby takovým

tím antivirovým způsobem do něčeho, jako je červený

ukazatel, zelený ukazatel, žlutý ukazatel.

V tvojí oblasti se něco stalo, klikni si, v tvojí oblasti se

nestalo vůbec nic. Vedle samozřejmě má ten klient

přístup do svého systému, kde prostě má oblasti těch

zákonů, pokud by ho to zajímalo a chtěl se vzdělávat,

což z pochopitelných důvodů jako já úplně nečekám,

ale zkušenost jako mimo jiné s mými klienty mně ukazuje,

že část těch lidí prostě jako se aktivně zajímá prostě,

protože jsou zvídaví. Ale pro naprostou většinu klientů

je vlastně právo něco, co oni berou jako nutnou součást,

někdy spíše, řekněme, překážku jejich podnikání,

a vlastně ta služba má jim ušetřit čas, ušetřit energii,

ušetřit nervy. A vlastně, stejně jako antivirus,

proto antivirus, dělat něco na pozadí, za ně,

neustále, bezpečně. Ale není to technikálie, míněno,

to zpracování je vlastně lidská práce, dělají to lidé,

jenom ten způsob doručení prostě ten systém připomíná,

abychom vlastně byli schopni nabalit tu představu

toho bezpečí právě na ten antivirus.

-Jestli jsem to pochopil správně, tzn.

že, ještě si řekneme, jak se do toho systému případně dostanu,

ale pokud v tom systému jsem, tak

vím o tobě, nebo o tobě vůbec nevím,

když se v mé oblasti nic neděje, pochopil jsem, že v nějakých

rámcových semaforcích uvidím, že se vlastně v té mé oblasti

vlastně nic neděje. Když se něco děje,

tak mi nějakým způsobem dáte vědět a teď co. Teď, já mám

teda šanci někde získat ten zlidštěný výklad

zákona. Je to tak? -Je to tak, je to tak.

Ta služba vlastně počítá s tím, že existují určité rozdíly.

Je to klasicky nastavené způsobem, kdy takovou tou

typickou produktovou pyramidou neplatím nic, až platím,

co uznám za vhodné v uvozovkách, jo. Tak v podstatě

ten začátek je skutečně jenom jakoby antivirus. To znamená,

přichází barvičky, za to se neplatí nic, přes platím

něco, vyberu si svoje oblasti, a když budu chtít,

tak se vlastně dostanu k těm rozborům, až vlastně do momentu,

kdy tam budu, řekněme, to je taková ta advokátní

kuchařka, kdy tam budu mít externího advokáta, což je někdo,

kdo mně prostě zvedne telefon a zavolá, řekne, pane Hurych,

ve vaší oblasti se změnilo tohle a tohle, my víme,

že vaše společnost je taková a maková,

a mohlo by vás to ovlivnit tímhle a tímhle způsobem.

Samozřejmě máte pořád k dispozici jako podnikatel

ty papírové přehledy, ale prostě směrem nahoru k

té pyramidě se jakoby zužuje ten čas, který tomu musíte

věnovat, ta energie. A samozřejmě zlepšuje se poznání

toho klienta, vlastně to, já, jako advokát,

mám moc rád to, když vlastně znám klienta,

znám jeho záměry, protože když vím,

já mu nevidím do hlavy, když on ale mi tu hlavu tak nějak

otevře a řekne mi, podívejte se, my potřebujeme dělat tohle,

tohle, tohle tímhle způsobem, tak já vlastně chápu jeho

záměry a dokáži předvídat tu cestu.

A tohle vlastně stejné chceme dělat v rámci Zákonů zavčas.

Chceme vlastně umetat cestu těm lidem v rámci podnikání,

vlastně nějakou oblast, kterou dost často ti lidé

nevnímali jako důležitou, anebo leckdy i vnímali

jako důležitou, ale báli se jí, tak za ně vlastně vyřešit.

Aby oni si vlastně v check listu mohli udělat takhle a jim

tam bude svítit ta ikona, pak si maximálně zvednou telefon,

zavolají, hele, já jsem ten a ten z téhle té společnosti,

změnilo se tam něco, není problém. Jasně,

změnilo, nezměnilo.

-Pochopil jsem správně, že kromě ikony teda,

když budu velmi pravděpodobně někde výš v té produktové

pyramidě, že někdo od vás zvedne telefon a řekne mi,

Martine, bacha, tady se na tebe řítí pohroma.

-Je to tak. -Jo, aniž bych teda měl stabilně nějakého právníka.

Mám tuhle tu službu a v momentě, kdy je něco teda urgentního,

tak vy mi dáte vědět.

Stejně jako moje účetní, když říká,

Martine, tam, žene se na nás pohroma.

-Jo jo. Přiznání k dani, jo?

-Třeba. Napadá mě vlastně, v téhle té paralele není to,

že všichni známe,

nebo známe, aspoň tušíme, o čem jsou daňové zákony.

Právě to, že interakce mezi námi a právem a státem je nejčastější

tady v té oblasti? Že vlastně jsme donucení to právo znát.

Zatímco, když jsem rybář a mění se mi,

já nevím, minimální délky měr,

jakože já rybář jsem,

tak tohle já se normálně nedovím, a tudíž vlastně

ani nevím, že bych to měl řešit.

-Já mám totiž pocit, že spousta podnikatelů vlastně

chápe ten vztah se státem takový, že vlastně

mají tomu státu platit za to, že neotravuje.

A jako daně jsou nezbytnou součástí téhle služby.

-Tak to mám položené i já.

Doufám, že teda nekouká žádný finanční úřad.

-Otázkou teďka zůstává, jestli ten pohled vlastně úplně

jako pravdivý a vyčerpávající. On totiž do jisté míry samozřejmě

pravdivý je, jo, jako stát v zásadě asi úplně velký zájem

na tom, aby jako ty lidi šikanoval, moc nemá.

Na druhou stranu

nemůžu jako advokát, který prostě sleduje legislativu

posledních 5, 6 let, nemůžu říct, že by se ty podmínky

pro podnikání zlepšovaly, to ani náhodou. Ty šrouby se

utahují jako ne úplně příjemným způsobem. Nicméně právě

proto, že podnikatelé vlastně předpokládají,

že stát po nich bude chtít jenom peníze pak jim dá pokoj,

tak z tohoto důvodu vlastně vědí, že,

nebo nejvíce sledují účetní zákony. A dost často mají

externí účetní, se kterou spolupracují.

My se v rámci legislativy dost často setkáváme s tím,

že když komunikujeme s klienty, tak oni říkají, ne, nám zákony

sleduje účetní.

A my se jich ptáme, to je super a jak se vzdělává? Víte to?

Mě by to jenom zajímalo, abych jako zjistil,

ze kterých zdrojů, jako profesně mě to zajímá.

Oni říkají, nevím. Říkám, OK, jo. A teďka,

známe se nějakou dobu, můžu se zeptat jako diskrétní věc,

fakturuje vám za to něco? Ne. Říkám, OK, to máte dobré,

že máte takhle super účetní. Většinou ti lidé odchází

s otazníky a na druhou stranu, pochopitelně, ty účetní se

ve svých oblastech vzdělávají, ale otázkou pak tam samozřejmě

zůstává, jestli tam probíhá dostatečná interakce směrem

účetní klient, jestli to fakt jako není jenom o tom,

že vám to prostě někdo dá do těch účetních osnov

tím způsobem, který zákon vyžaduje. Účetní vyřeší váš

problém způsobem, který nechápete, že jo.

Účetní vyřeší váš problém, o kterém nevíte, způsobem,

který nechápete, tak. Si vždycky jako říkám,

když vidím ty formuláře. Ale skutečností prostě zůstává,

že oni hlavně vědí, jakým způsobem mají zařadit

co do které osnovy, aby vám prostě na konci vyšla daň.

Ti, kteří jsou dost kreativní, dokážou pracovat i s tou

částkou té daně.

Takže to prostě předpokládá jejich odbornost.

Na druhou stranu je samozřejmě otázka jako, z mého úhlu pohledu,

zcela nepochybně, abych se vrátil k té tvojí otázce,

zcela nepochybně tohle není to, co by v zásadě toho člověka mělo

zajímat jako gró jeho věci. Protože tohle není gró jeho věci.

To je prostě placení nějakého desátku státu, v pořádku,

stát tady je, měl by se starat o věci veřejné.

Nepochybně k tomu potřebuje zdroje, to jsou ty daně.

No, ale vlastně, kdo podniká kvůli tomu,

aby platil správně daně? Jako vždyť všichni podnikáme

kvůli tomu, že se snažíme vydělat co nejvíce peněz,

nebo se snažíme realizovat své zájmy, nebo se snažíme

realizovat své sny, nebo prostě jsme workoholici,

nebo prostě děláme něco, co nás hrozně baví.

Těch důvodů je velká spousta, ale vlastně jsem se ještě

nesetkal s nikým, kdo by řekl, já podnikám hlavně kvůli tomu,

abych měl správně vyplněné daňové přiznání, že jo.

A ten core byznys je právě o tom, že to nejsou ty daně.

To může být pro auditory a pro účetní, ano, ti se tím živí.

-Ještě, abychom se vrátili k těm Zákonům zavčas...

Stejně, jako s účetními, tady předpokládám,

že je kritické mít jednak neustále vzdělávající se

armádu lidí, která vlastně načítá neustále rozrůstající se

knihovnu zákonů.

Jak to teda děláte u vás?

Kolik vás vůbec je, abyste..? Protože ty jsi říkal,

že děláte kompletní právní řád.

-My děláme kompletní právní řád, ale ta skutečnost je taková,

že v rámci té služby, která vlastně je dneska na trhu,

existují určité obsahové omezení.

My jsme vlastně, když jsme s tou službou začínali,

tak ta představa byla taková, poskytněme těm lidem

kompletní servis, aby oni si zjistili,

co je vlastně zajímá. Protože jsme právě věděli,

že se jim nedostaneme do té hlavy, jak jsem mluvil

o těch záměrech, jo. A nechtěli jsme, aby se cítili

nejistě ohledně toho, že jim něco uniká. A ukázalo se,

že podnikatelé to takhle nechtějí.

Že naopak chtějí být informováni jenom o tom,

co se jich skutečně týká. Takže my jsme v podstatě se

dostali ze stavu, sledujeme úplně všechno,

do stavu, sledujeme v rovině více aplikační, více

dělané na míru výseče s tím, že samozřejmě pokud ten konkrétní

klient zjistí, že v rámci Zákonů zavčas nějakou oblast,

která ho zajímá, eminentně nepokrýváme,

tak jsme jako schopni mu zajistit její pokrytí právě

proto, že ten tým těch lidí tam je.

Abych odpověděl na tu otázku. Je to jakoby 5 právních

kanceláří, množství těch lidí, kteří na tom průběžně pracují,

je prostě okolo 15 s tím, že

do toho nepočítám samozřejmě jako podpory a tady tohle to.

Tohle je v podstatě fakt jenom legal,

který rotuje v zásadě podle těch různých oblastí

zpracování a pak samozřejmě podle časové náročnosti, jo.

Některé zákony jsou nesmírně jednoduché a nejsou

vlastně ani zajímavé. Támhle se mění prostě statutární

město, nebo támhle přibývá významný svátek.

Těch je velká spousta, vlastně ti lidé to ani nepotřebují vědět.

No a pak jsou prostě, s prominutím, klády,

ať zůstanu u Cimrmana, které, jako je stavební zákon,

u kterého vlastně,

teďka z hlavy nevím, kolik má paragrafů, jo, ale prostě

vy ho zpracováváte třeba 2, 3 měsíce, abyste těm lidem

poskytli kompletní informace a i ty kompletní informace jsou

vlastně v rovině toho, že řešíte pak už spíš situace,

co můžou nastat, a prostě předpokládáte,

že ten klient jako zvedne telefon a případně se doptá,

anebo vy mu zavoláte a zeptáte se ho a vysvětlíte

mu to podle toho, jakou část toho produktu prostě používá.

-Dostanu, teď jsi na to narazil, dostanu vlastně v rámci

toho výkladu od vás i kuchařku, jako co mám dělat?

-Ano ano. To je to vlastně důležité, protože my jsme

začínali s tím, že jsme těm lidem dávali vlastně

zjednodušenou a zhuštěnou formu toho, co se mění. Ukázalo se,

že to ti lidé měli rádi, ale zároveň že vlastně vyžadovali

přesné informace. Takže my jsme postupně přešli

na to, že vlastně těm lidem poskytujeme kuchařky ve smyslu,

pokud děláte tohle, měl byste tady si požádat,

tady tímhle tím způsobem. Dost často to dneska prostě

ty výklady, typicky u zákonů, které se týkají státu,

jsou fakt spojené s linky na konkrétní prostě formuláře.

Děkujeme, státní správo, za velmi aktuální zpracování

formulářů a vyhlášek. Samozřejmě to předpokládá,

je to zákon, jo,

zákon je, jak to kdysi dobře pojmenoval ekonom Sedláček,

jeden guláš pro všechny. A tím pádem ta konkrétní změna

zákona dopadá stejně na mě, jako na tebe, jako támhle na ČEZ,

jo, a támhle prostě na nějakého toho rybáře,

o kterém jsme se bavili. Tím pádem jakoby to množství

těch variant, které člověk zpracuje,

je vlastně, nemusí být nutně vyčerpávající.

Ale my se snažíme prostě přejít vlastně myšlenkově na to,

jsem takhle velká společnost, jsem takhle velká společnost,

s vědomím toho, že ti lidé vlastně v té službě

nezískávají jenom nějakou kuchařku,

anebo nějakého externího advokáta, ale vlastně

získávají partnera. Partnera, který je vlastně

schopen jim pomoci. To na straně jedné a na straně

druhé, který už to má vlastně všechno nastudované.

Tím pádem to případné řešení by prostě mělo být

pro toho klienta levnější a přesnější.

-Jsem zaregistrovaný ve službě, dostávám zatím zelené semaforky,

zelené barvičky. Na co bych se měl připravit?

Co se rozsvítí teďka v nejbližší době jako červená?

-Může se rozsvítit i oranžová.

Pokud by se rozsvítila červená...

Takhle, červená by se ze zelené úplně přímo rozsvěcovat neměla,

jo, ale stát se to samozřejmě může.

Červená se může rozsvítit, pokud je, dejme tomu, typický příklad.

Všichni jsme, oba dva jsme podnikatelé.

Oba dva děláme svoje byznysy. Oba dva máme provozovny.

Každý z nás dělá trošku něco jiného, možná trošku víc

něco jiného, ale v zásadě poskytujeme služby.

Přednedávnem byla

projednávaná novela pandemického zákona a ta byla projednávaná

ve stavu legislativní nouze. A stav legislativní nouze

na zpracování těch zákonů jako klade poměrně velké nároky

z toho důvodu, že prostě to je fičák.

To prostě běží rychle. Oni to tam jeden

den předloží, druhý den tam prostě přijde Poslanecká

sněmovna, zvednou ruce, protože dneska je jich 108, že jo.

Takže prostě zvednou ruce, druhý den to jde do senátu.

V rámci nouzového stavu je úplně jiný způsob zpracování

interních těch zákonů, neřeší se tam první, druhé,

třetí čtení, které klienti služby vůbec znát nemusí,

my je znát musíme velmi dobře. A tím pádem se vlastně může stát,

pokud jakoby ta perpetualita zasílání,

četnosti toho zasílání je prostě jednou měsíčně,

jak to vyžaduje větší část těch klientů,

že skutečně ze zelené to skočí na červenou prostě,

protože ten zákon už je mezitím přijat, jo.

My se v takovýchto případech jako snažíme těm klientům dávat

mezitím informaci, mezitímní informaci,

kdy prostě na e-mail, na mobil, nebo prostě do e-mailu,

nebo v rámci té služby prostě přijde notifikace,

přijde sdělení těch informací a s nějakým předběžným rozborem.

Ten rozbor se samozřejmě může měnit.

Zrovna tady ta novela byla dost nelidská, to je potřeba

jako říct, a ty pozměňovací návrhy ji jako zlidštily.

Ono zas na druhou stranu, když se prostě začne s něčím,

co je fakt jako, s prominutím, velký průšvih, tak z toho holt

jako nějakou salonku už nevysekáme, jo.

Ono fakt jako ty pozměňováky směřovaly k tomu,

že se to fakt jako zmírnilo, zvolnilo, některé věci se

vynechaly, spousta sporných věcí tam za mě zůstala.

Takže jakoby v průběhu tady toho by ti prostě přišla

notifikace, hele, jako byl jsi na zelené, ale teďka bacha,

teďka ti prostě může klidně skočit červená, protože...

A k tomu ta informace.

-Směrem vpřed, něco pozitivního, co se mi rozsvítí sice červeně,

protože měli bychom asi říct, že červená není nutně zlo.

Červená je změna. Tak jsem to pochopil.

-Jo, je to tak, je to tak. Pravdou je, že co se barev týká,

vedeme ještě dost velkou debatu nad tím,

jestli příležitost neoddělit jinou barvou.

Na druhou stranu,

ona i červená může být příležitost,

co si budeme povídat.

To vlastně znamená, že v té konkrétní oblasti dochází

ke změně, která se jakoby tvého byznysu jako týká stoprocentně

a vlastně je způsobilá se tě dotknout. Míněno, červená

znamená, je přijatý zákon, který, dejme tomu,

tě nutí nějakým způsobem změnit nějakou povinnost

ohledně tvého s. r. o., nebo se týká prostě uchovávání osobních

informací, pokud prostě pracuješ se svými klienty,

nebo se týká, pokud prostě, dejme tomu, využívat

nějaké mailingové služby, tak se třeba může

týkat zpracování osobních údajů a přeposílání

z hlediska zákona o elektronických komunikacích.

Tam byla mimochodem teď od ledna 2022 poměrně drsná novela.

A tím pádem, tohle je vlastně ta červená.

Ale může to být i příležitost ve smyslu, že nějaké z těchhle

těch pout zmizelo, nebo že naopak se otevírá

nějaká možnost, jo. Ta služba v zásadě, ona není negativní,

ona je taková, jaký je právní řád. Ona vlastně

sleduje pro ty lidi příležitosti a sleduje pro ně i hrozby.

Je to vlastně informační servis, který za vás někdo zpracuje

a který vás má odbřemenit, ulevit vám, abyste měli v hlavě

check, mám to pořešené a mám hlavně někoho,

na koho se můžu obrátit, když mi něco nebude jasného.

To znamená, je to spojené jak s hrozbou,

tak s příležitostí v tom smyslu, že vlastně je to sledování

právního řádu. -Je tam něco... Už jsem se od tebe naučil,

že jsou jisté datumy, u kterých bych měl být ostražitější.

Ten, co se blíží, jestli se dobře pamatuji, je 1. července.

My vyjdeme někde uprostřed poloviny druhého kvartálu,

jestli to teďka z hlavy rychle počítám dobře. Co očekávat tam?

Moje skupina, abych ti to zjednodušil,

moje skupina je hodně technická, takže IT firmy,

výrobní firmy, developeři, stavební firmy.

Něco pro ně, na co si dát pozor od 1. 7.?

-Dobrá otázka. Já

budu, já jenom vysvětlím, proč 1. 7.

V zásadě v zákoně o Sbírce zákonů je vlastně nastaveno to,

že stát se snaží být předvídatelný a snaží se,

aby zákony nabývaly účinnosti ideálně ke konci kalendářního

roku, respektive k 1. lednu, a ke konci druhého pololetí, tzn.

k 1. červenci. Není to úplně dodržováno.

Ta snaha tam je, vnímejme to kladně. Nějakých 60,

nebo 65 % zákonů skutečně nabývá účinnosti v těchhle

těch termínech. To k tomu prvnímu červenci.

Co se týká těch změn,

to je dobrá otázka, na kterou mně se složitě odpovídá

ze dvou důvodů. Jako takhle, změna je tam stoprocentně v tom,

že budou nabývat části stavebního zákona, nemýlím-li se,

ale ona se zase vede debata o jeho změně, jo.

My teďka máme vlastně nastavenou strukturu těch úřadů a příští rok

by měl nabývat účinnosti, ale řeší se, jestli teda bude,

nebo nebude, jo. V Poslanecké sněmovně je dneska nějakých

140, 150 návrhů, ale skutečností zůstává,

že je prostě teďka přerušila ta Ukrajina.

To je ten důvod, proč já vlastně nedokážu přesně takhle říct,

protože prostě naprostá většina zákonů za poslední měsíc se

týká Ukrajiny. V ostatním legislativním procesu se

v podstatě nic moc neposunuje. A druhá věc je ten nouzový stav,

který jako všichni se tváří, že je to kvůli Ukrajině,

ale realita je taková, že vlastně umožňuje pracovat

i s jinými předpisy a s jinými zákony. To, co se

podle mého názoru bude významně měnit,

je spíš aplikační praxe, protože máme schválený rozpočet,

ve kterém se budou provádět další změny. Ty rezervy,

které tam jsou, budou dneska místo, dejme tomu,

vysoutěžení v rámci stavebnictví používány

pravděpodobně pro podporu právě integrace těch

uprchlíků a podobně. Takže bych spíš čekal tady

tuhle tu aplikaci. A co se týká ostatních změn,

v tuhle chvíli, pokud se to týká IT, lomeno,

pokud se to týká výrobních firem, tak já v tuhle

chvíli jakoby nějakou podstatnou změnu,

která by k 1. 7. měla platit a je teďka v Poslanecké sněmovně,

úplně jakoby nevidím, jo. Ono se to hodně vybylo teďka

na začátku roku a já spíš předpokládám,

že tahle Poslanecká sněmovna, jakmile opadne prostě Ukrajina,

trochu opadne COVID, tak se prostě vrátí

k legislativní činnosti. Oni totiž na začátku dva měsíce

skoro nic jakoby nedělali, tam se nic nedělo a pak se

pomalinku začínaly ty jednotlivé věci nabalovat s tím, že vlastně

dneska si úplně nemyslím, že u těch zákonů,

které budou projednávány, tak že by měly platit od 1. 7.,

ledaže by bylo fakt jako nesmírně nutné, aby platily.

Tam je zase jako snaha vytvořit prostor pro adaptaci,

ten rozdíl mezi tou žlutou

a tou červenou, aby vlastně ti lidé jako byli

schopni a ti podnikatelé byli vlastně schopni tu změnu

nějakým způsobem zaimplementovat a začít na ní pracovat.

Na druhu stranu,

jsou tam nějaké termíny evropských směrnic,

které prostě bude potřeba dodržet,

které prostě bude potřeba integrovat, míněno,

jsou tam nějaké daňové oblasti, jo. Tam bych

předpokládal, že textace, které třeba na konci

loňské sněmovny padly pod stůl, tak se znovu objeví.

Ale spíš bych viděl tu účinnost až od 1. ledna 2023,

protože dneska máme ještě, nebudu říkat, co máme za den,

ale pokud se budeme prostě bavit o tom, že ten podcast vyjde,

dejme tomu, někdy v polovině dubna,

možná na začátku května, tak ten čas na tu implementaci

těch změn by už byl prostě poměrně krátký.

-To je relativně dobrá zpráva, že nás k 1. 7. nečeká

žádná jobovka. -To můžu říct teď, jo.

Jestli to bude pravda, jakmile ten podcast vyjde,

to už nevím, protože my tam máme pořád ten nouzák.

Teďka je prodloužený do konce května a jako

teď, jak se bavíme, může nějakou chytrou hlavu napadnout,

že tam prostě něco nacpe.

Ony často ty změny těch zákonů vlastně zpracované jsou, jo.

Jako dost často lidé, kteří mají nějakou fixní ideu toho,

že by měli něco prosadit. Mluvil jsem o daních,

tohle si představí každý, byl to pan Ferjenčík od Pirátů,

který vlastně vytvořil návrh zákona ohledně zdanění prodeje

cenných papírů. No a jemu se nějak nedařilo za vlastně loňské,

teda předcházející Poslanecké sněmovny se mu úplně nedařilo

ji procpat, protože to nikdo nechtěl. Tak, když

vlastně docházelo k velké novele zákona o dani z příjmů,

na které se domluvila ODS a ANO, to bylo takové to,

ta slavná změna, zůstane vám víc peněz v peněžence.

Tak on ho tam prostě v rámci pozměňováku naprudko nacpal

a z nějakého důvodu to prostě prošlo a pak vlastně

Senát to tenkrát korigoval, že to zase vypouštěli ven.

Ty návrhy zákonů jsou vlastně připravené,

on je má v šuplíku ty konkrétní paragrafy,

všechno tady tohle je vlastně připravené,

a ono vzít to a někam to strčit je vlastně jako

hrozně jednoduché. Takže já za téhle situace se

spíš divím lidem, že jsou ochotní prostě jako

pštros strčit tu hlavu do písku a tvářit se,

že je to vlastně nezajímá, protože ty dopady se jich týkají.

-Jen tak, abychom tomu dali kontext,

natáčíme dva dny do konce března.

Když zatoužím po Zákonech zavčas a zatoužím po registraci,

jak se mám registrovat, kde, kde najdeme i tebe

a tvoji advokátní kancelář?

-Registrace Zákonů zavčas je na www.zakonyzavcas.cz.

Případě samozřejmě lze zavolat na telefonní linku,

která je třeba případně i na webových stránkách

mojí kanceláře. Moje kancelář má webové stránky www.akskara.cz,

jako advokátní kancelář Škára.

A tam v podstatě buď zavoláte, nebo se registrujete.

Na stránkách té kanceláře jsou samozřejmě kontakty zejména

na nás, na zakonyzavcas.cz

jsou kontakty kompletně. Jinak Zákony mají samozřejmě,

jsou na sociálních sítích. Je tam nějaký Facebook, LinkedIn,

Instagram a podobně. -Najdeme tě.

-Ano ano ano.

-Děkuju moc za účast. -Děkuju. Děkuju za pozvání.

-Tak to byl Jaromír Škára a právo.

Doufám, že jsme vás zažehli a že si teďka na právní otázky

třeba dáte větší pozor.

Pokud jo, tak určitě mrkněte na Zákony zavčas.

Pokud se vám epizoda líbila z jakéhokoliv jiného důvodu,

tak určitě dejte odběr, ať už ve vaší podcastové

aplikaci, nebo na YouTube. Mrkněte na moje webovky

www.martinhurych.com, kde v sekci Zážeh bude bonus,

o kterém jsme se tady nestačili ani zmínit,

takže určitě koukejte, bude to pro vás překvapení.

No a mně nezbývá, než držet vám palce a přát úspěch, díky.