Dobrý den, já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh.

Dnešní Zážeh bude s Milanem Kolarem,

zakladatelem společnosti PYPE.club, což, jak se brzy

dozvíte, nemá s dýmkama, jak jsem se sám dozvěděl,

nic společného.

Dost často říkám, že tenhle Zážeh nebo, že Zážeh je speciální.

Tenhle ten bude opravdu trochu výjimečný,

protože Milan je z úplně jiného byznysu, než tady

normálně probíráme. Nicméně svůj důvod to určitě má. Ahoj Milane.

-Ahoj, dobré ráno.

-Dýmek jsme se už dotkli, ty už necháme stranou.

Když jsem říkal, že jsi speciální, pověz nám,

z jakého byznysu přicházíš a co vlastně děláte?

-V principu já historicky pocházím z byznysu animace

vizuálních efektů, filmové postprodukce a výroby

reklam až po výrobu filmu.

Asi 10 let jsem v tom působil na kreativní úrovni a na různých

technických jako pozicích. Tady v Praze jsem 6 let řídil

malé animační studio Kredenc a PYPE.club z toho tak nějak

postupně jako vznikl tím, že tyhle animační studia

a postprodukční studia jsou momentálně extrémně

závislá na technologiích, v principu úplně stoprocentně.

V minulosti to bylo kreslení na papír,

což je krásné a stále se to děje.

Momentálně jsou to obrovská množství dat,

která tyhle studia generují každý den, versují,

nějak je musí spravovat. A co dělá PYPE.club,

tak píšeme vlastně software pro správu těchto dat,

pomáháme animátorům, říkám animátorům,

ale celé té jako partě lidí kolem toho filmu,

kolem té filmové postprodukce, aby se mohli soustředit

na tu kreativu a nemuseli řešit, kam mám uložit soubor,

jak se má jmenovat, v jakém má být formátu.

Už mi tady kolega dal novou verzi,

anebo mi ji ještě nedal nebo měl by mi ji dát a co se s tím děje.

A když my jsme vlastně původně si napsali jako malý

interní software na to, pak jsme to spojili s dalšími

jako open source technologiemi, které už byly k dispozici,

ale nějak je nikdo moc nespojil do jednoho velkého celku,

který se dá nainstalovat do studia a říct,

tak tohle je váš backbone, tady na tom fungujete jako

studio a to vám bude všechna tyhle data spravovat.

A v PYPE.clubu poskytujeme v principu tenhle servis a děláme

to způsobem, že ten software je zdarma,

ten software je open source, vlastně 100 % kódu,

který momentálně děláme, je kompletně open source,

a ten byznys je postavený na tom, že těm studiím

poskytujeme profesionální servisy kolem toho.

To znamená instalace, dlouhodobý support primárně,

trénink těm lidem, konzultace, jak to mají dělat,

jak to nemají dělat, často konzultace o tom,

jak se to nepovedlo v jiných studiích,

s kterými pracujeme a vlastně v tom je ta hodnota,

kterou jim generujeme.

-To jsi pěkně na začátek řekl celý obsah podcastu.

Nicméně, já bych se v tom začal trošičku rýpat,

jestli dovolíš, víc. Mě právě tenhle byznys model zaujal,

zaujalo mě na tom několik věcí.

Moje bublina, nebo možná nejenom bublina, moje, řekněme,

věková kategorie mnohdy v Čechách open source považuje

za něco „ehm ehm“.

V přípravě jsem viděl, že naopak ty považuješ open source za cestu

k získání důvěry klienta.

Jak to tedy máš položené, jak vám to funguje a jak jste

vůbec k tomu open source došli, proč jste si to nenaprogramovali

sami a jako spousta softwarových studií tady,

neudělali krabicový software a nevyrazili s ním cestou

licencí do světa? -Jo. Těch důvodů je víc,

jeden z nich bude asi částečně historický.

V postprodukci a ve filmovém jako průmyslu obecně hrozně

dlouhou dobu to fungovalo přesně tak, že ta studia,

která měla navíc a měla jako navrch byznysově, byla přesně ta,

která měla velké software departmenty,

kdy si to napsaly samy. A měla navíc nejenom tou

kreativou, ale tou technologií.

Mohla říct, my dokážeme udělat větší scénu, uděláme větší les,

hezčí les, větší vodu, lepší vodu.

To se zdemokratizovalo v jednom momentě,

ty softwary se začaly kupovat prostě off the shelf.

Člověk si koupil jako Mayu, 3D studio, něco nainstaloval

a vlastně to zvládlo téměř jako všechno.

A pak ta studia zpětně, nevím 10, 5, 10 let dozadu zase

zjistila, že, no, akorát že teď jsou ty projekty už tak obrovské,

že my musíme spolupracovat. Momentálně neexistuje na světě

studio, a to nepřeháním, které by samo zvládlo udělat

film o velikosti Avengers, Planeta opic a podobně.

V principu vždy je to kolaborace těchto velkých studií a to jsou

studia, která mají stovky až tisíc lidí například klidně.

Není to možné udělat in house.

A tím pádem zjistili, že okay, tak ale já mám svoji technologii,

ty máš svoji technologii, někdo jiný má svoji technologii

a my si nedokážeme ani předat data v nějaké rozumné formě,

abychom na tom nestrávili víc peněz, než jsme

strávili na té výrobě.

A tím se stalo, že celý ten náš jako byznys se

začal překlápět do open sourcu celkem hodně. Tím, že dvě

studia si řekla spolu, tak to udělejme takhle a už když

to děláme, tak pro nás je výhodné, abychom to pustili

do světa a povolili jiným studiím, menším,

kterým oni dávají zakázky, aby oni mohli pracovat

na naší technologii. Aby pro ně bylo jednodušší

nám dodat data, aby my jsme je mohli od nich objednávat.

Tohle se pomaličku jako dělo a všechno, co jsi říkal,

se překlopilo v postprodukci a vlastně zrazu

všichni věří mnohem víc tomu open sourcu z jednoduchého důvodu.

Zaprvé, nemůže se stát, že v tom kódu je něco tajně skryté.

Je to mnohem bezpečnější a jako ve filmovém byznysu ta bezpečnost

je extrémně citlivá záležitost, protože, než se ty filmy vydají,

ty vizuály se nemůžou jednoduše dostat ven. A tím,

že ty jejich technické týmy dokáží vidět kompletně celý

ten kód, tak vidí, jestli je to bezpečné,

nebo to není bezpečné. Vidí, jak to funguje a zároveň

z dlouhodobého hlediska, pokud jsem schopný ten open

source u sebe managovat ve studiu, jsem schopný

ho nainstalovat, nějak s ním fungovat a mám k němu

nějaký profesionální support aspoň trošku,

že to není hobby projekt, který jsem si někde

stáhnul a za rok je mrtvý,

tak to dává stabilitu dlouhodobou, protože

to odstraňuje z velké části tak zvaný vendor lock-in,

že já si něco koupím, nebo si něco objednám,

nebo si to dám vytvořit a pak zjistím, že aha,

ale za pár let já nemůžu změnit toho dodavatele,

protože celá firma mi na tom běží a já prostě

jsem na ní závislý. A to se děje mimo jiné

i při interním vývoji softwaru. Když si sám vyvíjím software,

tak vendor lock-in není o nic menší, z toho titulu,

že ho stejně vyvíjí 2, 3 lidi povětšině v našich

reáliích, není to tým jako 20ti. No a tihle lidi onemocní,

rozvedou se, odstěhují se někde jinde, to je jedno,

přijdou jim děti a nechtějí tolik pracovat,

a řekl bych možná polovina našich klientů byla přesně

v této situaci. Přišli za námi, my máme pipeline,

tak tomu říkáme, u nás to, co děláme kolektivně,

se tomu říká datová pipeline pro vizuální efekty.

My ji sice máme, ale my s ní už nemůžeme pracovat,

protože poslední rok stárne, protože ten člověk, co to napsal,

odešel, nic nezdokumentoval, nikdo netuší, co se s tím děje

a vlastně z tohoto titulu ten open source získává minimálně

v našem byznysu jako obrovskou

důvěru. -Jo, okay. Zatím jsi to popsal trochu jako charitu,

protože já něco... -To to není.

-...Já něco programuji, něco někomu dávám,

ten si to ještě dokáže skvěle proklepnout,

pak si to nainstaluje, nějak to používá, kde jsou ty peníze?

-Ty peníze, těch modelů je víc.

My, říkáme už 3,5 roku validujeme ten model a furt

ho tak jako trošičku měníme a teď jsme přišli k něčemu,

co doufáme, že je jako udržitelné.

Nicméně není to jenom náš výmysl, nejvíc firem,

které dělají open source software, skončí u toho,

že vydělávají na SaaS verzi toho...

-Jasně. -...Toho softwaru a k tomu ho poskytují zdarma,

vlastně počítají s tím, že x firem malých si

to nainstaluje sami nebo ty obrovské korporáty si

to nainstalují sami a většina uživatelů použije ten SaaS.

To u nás úplně nejde, protože ten software jako

z definice věci nemůže úplně jednoduše fungovat jako SaaS.

Je to příliš velké na to, spojuje to x věcí,

takže my jdeme tím druhým modelem, který je založený

v principu na dlouhodobé podpoře těch studií. To znamená,

oni si to můžou stáhnout zdarma, můžou si to nainstalovat,

ale hodně rychle povětšině zjistí,

že to není tak jednoduchá záležitost,

je to obrovský komplexní systém a nám platí za dlouhodobou

podporu, za trénink, za to, že jim to spravujeme dlouhodobě,

instalujeme to pro ně, konzultujeme s nimi,

jak s tím mají pracovat a zároveň samozřejmě

toho je součást dopisování dalších funkcí a oprav,

které oni jako přímo sponzorují, tyhle studia.

My se snažíme jako kombinovat to ano, ten software jako

takový je v principu zdarma, ale jako open source téměř nikdy

neznamená levnější než komerční řešení. To jako,

to se téměř jako nikdy nestane, pokud to není pro člověka jednoho

nebo pro 3 lidi, ale ani bych neřekl,

že to musí být jako dražší zásadně.

-Než se posuneme dál, u tohohle bych se zastavil.

Jak to myslíš, protože tohle je přesně vnímání,

open source je něco zadarmo, co můžu používat.

Mnohdy... No právě, hledám open source,

abych nemusel platit někde za licenci, tak jak to myslíš,

ve velkých firmách, že to není levnější řešení?

Co proti tomu musím dát za náklady?

-Nejčastěji jsou to lidé na správu toho řešení.

Většina těch open source řešení minimálně si nemůžu na 1 klik

někde spustit a všechno je živé. Někdo to musí nainstalovat

na vlastní infrastrukturu a na vlastní servery,

musí kolem toho prostě dělat nějakou práci. Na druhé straně

vlastně všechny firmy, které na tom reálně vydělávají

peníze, díky tomu open source řešení nějakému,

tak si to nedovolí dělat bez nějakého,

nějaké profesionální podpory. Minimálně v tom režimu,

jak to je u nás, že pracují s těmi vývojáři a sponzorují

ten projekt, protože pro ně je důležité,

aby ten produkt se vyvíjel

dál. To, že já si ho stáhnu zdarma v úterý neznamená,

že v pátek už není zastaralý a ten vývoj prostě něco stojí

a ty projekty, kterým se nepovedlo najít ten byznys model,

kde dostávali ty peníze, to je jedno někteří to dělají

jako donations, úplně dobrovolně,

někteří ti dělají supportem, a když to nenajdou,

tak ty projekty umřou. A tam je právě ten problém,

že jako je to sice zdarma, ale jenom do toho momentu,

než to skutečně začnu pro byznys používat.

-Chápu správně tedy, že

buď mám vlastní tým, který se mi o to stará a ten tvůj

byznys model je, že vlastně tenhle ten tým já můžu

outsourcovat tobě a ty se mi o to staráš?

-Je to přesně tak a ten režim je i někde mezitím samozřejmě.

Jsou studia, která mají někoho, co je schopen se dostat

na nějakou úroveň, ale už není schopný

do toho opravovat chyby například.

Takže za námi přijdou, až s těmi chybami.

-To se najednou dostáváme od výroby ke konzultaci,

jestli tomu dobře rozumím. -Ano, přesně tak.

-Ty máš firmu rozkročenou po velkých studiích

od LA po Jakartu, jak sám říkáš.

Jak to tedy stíháte? Kde...

Každý, kdo sem přijde a má start-up, tak sní

o škálování a všichni mi říkají, že škálovat lidi

nelze nebo velmi těžce. Tzn. jak máš cestu namyšlenou ty?

-No my jsme do toho šli, že...

Ten náš byznys je celkem malý globálně, jsou to jako

tisícovky, nízké tisícovky potenciálních zákazníků,

když beru ta jednotlivá studia.

Nedá se to porovnat. Zase, jako když dělám software

pro kohokoliv, že jo, tak je to úplně někde jinde.

A tím, že i lokální trh je jako relativně fakt malý,

ty studia tady jsou, ale jako není jich moc,

tak nám se to vyškálovalo, jako geograficky se nám

to vyškálovalo hodně rychle, tak nějak jako samo.

Skutečně se to teď používá myslím,

že už máme klienty nebo používatele,

jako na každém kontinentu, přes všechny časové zóny.

Jinak většina z nás sedí tady v Praze z týmu,

dá se to dělat tak, že a nemáme na to zatím stoprocentní recept.

My jsme skutečně momentálně ve fázi, že škálujeme zhruba

dvojnásobně každým rokem, ale už teď narážíme na to,

že to začíná být celkem komplexní,

protože škálovat lidi je prostě náročné. Co děláme,

hledáme studia, která jsou, která mají nějaký overlap v tom,

co dělají a v tom, co potřebují a jsme přesvědčeni o tom,

že se dá psát produkt bez toho, abychom museli pro každé jedno

studio opravovat strašně moc věcí. To znamená,

přijde za námi klient, řekne, potřebujeme konzultace,

něco opravit, jak máme něco dělat a my v tom momentě

porovnáváme s těmi ostatními klienty nebo i uživateli,

my jsme v kontaktu i s těmi studii, co nejsou,

jako co nám neplatí za to. To se stane samozřejmě a hledáme,

kde jsou ty průniky a na základě těch průniků se s nimi pak

otevřeně bavíme o tom, podívejte se, vy chcete tohle,

tihle to chtějí takhle, sedneme si za jeden stůl,

najdeme řešení společné. Povětšině se to skutečně povede

a tím pádem jsme schopní škálovat produkt,

a to, jak se rozšiřuje do toho světa a nemusíme zákonitě

na každou novou věc natáhnout nového člověka,

který na tom nějak stráví jako plný čas. Samozřejmě,

je to stále komplikované a dlouhodobé škálování

toho byznysu stoprocentně je hlavně v té komunitě,

kterou my kolem toho budujeme.

Už se nám teď daří, že možná 30, 40 % psaní toho kódu nepíšeme my.

My se dostáváme do pozice, že děláme takový governments

a jako správu toho, jak by to mělo vypadat.

My máme ten vhled do těch různých studií a do těch jako

do toho používání, ale hodně těch studií

do toho chce psát jako samo kód a oni ho dodají zpátky,

oni ho vlastně vloží do té jejich základní,

do toho programu a tímhle to srazu škálovat jde,

protože my nemusíme škálovat konkrétní lidi,

co píší ten kód a konzultují každou věc,

ale ty studia mezi sebou si to začnou říkat

na té naší komunitě, to je fakt vidět momentálně

to je jako hodně živý a

finančně samozřejmě s tím to jde taky,

protože pak jsou studia, která jsou ochotni do toho dát

kód, ale zároveň jsou ochotni do toho dát peníze,

protože pro ně je důležité, aby ten produkt jako takový byl

dlouhodobě udržitelný.

-Když do toho jako tvůj parťák dám vlastní kód, co z toho mám?

-V open sourcovém světě je tohle jako velká otázka samozřejmě.

Nejčastěji to, že část toho softwaru funguje

přesně tak, jak ty chceš.

Jako to je asi největší háček, pojďte s námi dělat novou funkci,

kterou ještě nikdo nedělal, protože teď máte

příležitost definovat, jak ta funkce bude

skutečně fungovat. To je asi nejčastější přístup.

Samozřejmě jakmile do toho píše jako x studií a x lidí,

tak tohle začíná být náročné a je potřeba to hodně citlivě

balancovat, aby to nebylo napsané pro jedno studio,

a nefungovalo v druhém, ale zatím si myslím,

že se nám to jako celkem daří a je to celé založené na tom,

že jsme extrémně otevření. Když něco nevíme,

tak to těm studiím řekneme otevřeně,

jako na public fóru a dá se jako, voláme si o tom

s těmi studii otevřeně. Všichni tam můžou přijít

na ten hovor a všem je jasné, že my nemáme jako recept

na ten systém, my ho píšeme, že jo s nimi. A to buduje

v té celé komunitě, to buduje jako obrovskou důvěru

vůči tomu produktu, protože oni vidí, no tak,

když to fungovalo tam těm, tak to bude asi fungovat i nám.

A je to skutečně v tom kolektivním jako v tom

kolektivním zapojení a pro ně to je byznysově hrozně

důležité, aby mohli spolupracovat s těmi jinými

studii, protože bez toho to nejde jako.

Vizuální efekty jsou historicky extrémně rozdělené firmy,

které jako nic, neměli žádné standardy mezi sebou

dlouhou dobu a my se až teď dostáváme k tomu,

že ty standardy existují.

-To jsem se právě chtěl zeptat, byť jsme v nedávném

dílu s Honzou Maškem tady řešili, že už se to trochu

mění a že ty firmy i v Čechách se začínají učit

jedna od druhé, tak donedávna a u některých firem

pohříchu pořád je taková ko-izolovanost.

My si to tady děláme sami, my si to tady děláme nejlépe,

nekoukáme napravo, nalevo.

Tohle, co říkáš ty je to právě tím,

že každý musí spolupracovat s každým a že jsme

v tak hlubokým průseru, že vlastně musíme jít

do dohromady vpřed?

-Je to tím, částečně to tím je dané určitě.

Samozřejmě jsou firmy pro které to je nemyslitelné úplně,

ale to je jako v pořádku, dělají si to samy a někteřé

to dělají možná lépe, jako mají prostě na to resources,

ale ono je to dané i tím, že není jednoduché najít lidi.

Obecně v technologiích, v programování a najít

programátora, který zároveň rozumí té umělecké části

toho našeho byznysu a dokáže to spojit nějak rozumně.

Je i pro nás jako téměř neřešitelný úkol a ta studia

za námi chodí jednoduše s tím, že my bychom si to jako napsali

sami, ale my jako na to najdeme jednoho nebo

dva lidi a ten software je tak velký, že to musí psát 10,

15, 20 lidí a v tom momentě nemají jako jinou možnost,

nebo se můžou spolehnout na to, že to někdy napíše obrovský

studio typu Disney, který jako hrozně moc svojí

technologie dalo k dispozici zdarma jako Open Source

a další další studia, Sony a podobně, ale to je takové

jako nikdo se na to nechce spoléhat, že se to někdy stane,

protože za tu dobu tyhle studia už jsou zase o další 4 roky

před nimi jo, takže, abych já jako středně velké

studio mohl držet krok, tak já na všem musím

spolupracovat na technologické úrovni s těmi ostatními.

Jinak to nejde a abych to mohl dělat, tak do toho musím

dát svoji kůži trošku, protože znovu, jinak

ten celý jako produkt umře.

-Jo, jak teda ty držíš krok s těmihle velkými studii?

-Tím, že s nimi mluvíme.

Pardon a mluvíme s nimi jako na pravidelné bázi,

je jako několik committees, nevím jak se to řekne česky...

-Skupin. -Skupin, byznysových, které skutečně diskutují všechny

tyhle problémy na pravidelné úrovni a my zkrátka se

s nimi snažíme držet krok, že o tom víme, co dělají.

Koordinujeme to, používáme jejich technologie.

My jsme velcí zastánci toho, že všechno, co my chceme napsat

už někdo napsal, možná to napsal hůř než bychom to napsali

nebo lépe, ale my se nemůžeme spoléhat na to, že něco,

co oni mají my napíšeme lépe, to já nevím, tak já se budu

spoléhat na to, že pojďme psát to další,

ten další krok a počas toho možná zjistíme,

že jsme zároveň upravili a zlepšili i to,

co už existovalo, takže my jako ve velké míře samozřejmě

využíváme další Open r technologie, které právě

vylezli z těchhle obrovských studií a jejich výhoda je,

že všichni znají jejich technologii. Vědí,

že to napsal X, Sony nebo Disney nebo někdo.

Pro ně to je marketing, pro ně to je právě to,

co jsem zmiňoval, že jiní používají jejich

technologie a my to spojujeme do kopy a děláme z toho systém,

který jako dává hlavu a patu.

-Jestli dobře chápu, tak na to, co si píšeš potom sám,

kam to tlačíš vpřed, tak to financuješ

tedy z těch svých konzultací?

-Jsou firmy, které to dělají vysloveně jenom z konzultací,

my jsme toho názoru, že to nejde dělat jenom z konzultací,

protože buď ty konzultace jsou extrémně drahé

pak a pro ty studia to už není až tak zajímavé anebo

neděláme nic jiného, jenom děláme support a konzultace

a nepíšeme ten produkt, nezlepšujeme ho. Tzn.

my jako hodně otevřeně v té komunitě a těm klientům

říkáme, jak rozdělujeme ty peníze,

když vy nám něco zaplatíte, tak z toho X jde na váš čas,

co jsme strávili, ale nějaká část velká z toho jde

na vývoj toho produktu a nic s tím nemůžete udělat,

pokud s námi chcete spolupracovat, tak vy musíte

zároveň zpozorovat i ten vývoj toho produktu.

Bylo to takové jako ze začátku ta studia, na nás koukali,

proč bych já měl platit za, jako nejenom za můj čas,

ale ještě něco navíc, ale když jsme prostě jsme tyhle

studia nebrali, měli jsme naštěstí ten luxus,

že ne moc lidí kolem jako na světě až jako téměř o žádných

nevím, by dělali to co děláme my,

takže jako nemáme úplně nouzi o klientelu a mohli jsme si

vybrat ta studia, která do toho chtěl jít s námi

tímhle způsobem, otevřeným, skutečně.

A tím pádem časem se stalo to, že už teď jako to musí

akceptovat všichni, když to chtějí používat,

tak to musí akceptovat, že velká část těch peněz,

co do toho dávají, jde čistě do toho vývoje a my jim

to říkáme narovinu úplně od začátku a tím doufáme,

že to je dlouhodobě udržitelné, že my, jako že všichni vědí,

že ani neplatí jenom za ten support. -Tzn. ta částka,

kterou já platím, řekněme, extra, aby si ke mně přišel

mi zkonzultovat nasazení je jak velká vůči tomu?

-Momentálně ono to je přesně to, co říkám, že to ladíme,

bylo to fifty fifty, že 50 %-hodina tvého času

znamenala, že jsi si platil i za hodinu vývoje navíc ještě.

Myslím, že teď to jerozdělaný 40, 40, 20. 40 % tvůj čas,

40 % je vývoj navíc a 20 % z té částky jde na,

říkáme tomu jako obecný výzkum, ale vlastně jsou to věci,

které tím, jak my musíme sledovat ty ostatní technologie,

tak otevřeně říkáme, vy budete platit za čas,

kde my si budeme hrát s technologiemi a nic

z toho nevznikne.

A teď těch 20 % na to využijeme a vy s tím musíte souhlasit,

protože když to neuděláme, tak my nebudeme držet krok,

přesně na to, co jsi se ptal.

-Tzn. těch 40 % není na vývoj pro mě,

ale vývoj pro komunitu, tzn. když já potřebuji nějakou featuru

tak si ji platím zvlášť a ve stejný adekvátní částce

platím vývoj, tedy pro komunitu. -Je to přesně tak. Přesně tak,

ale ti klienti to vědí od prvního setkání a když

to pro ně není akceptovatelné, tak nemůžou používat ten produkt,

ale zatím jsme neměli ani 1 případ, což je jako

zajímavé, kde by tohle neakceptovali,

když se jim to řekne narovinu, tak ty firmy, je jim úplně jasné,

no to je jako samozřejmé, protože já příští rok chci,

aby to bylo celé rychlejší ten systém, já chci lepší

databázi, já chci prostě lepší, nevím web stránku,

která na to je napojená. No a to se nestane,

když to jako nikdo nechce zaplatit,

všichni chtějí zaplatit to, co potřebují pro produkci,

nikdo nechce zaplatit to, že u nás nějaký chudák si musí

sednout a překopat ten kód, aby byl lepší příští rok abychom

na tom mohli dělat něco jiného, to je prostě neviditelné.

A my jsme to takhle postavili, že jim to říkáme a oni

to musí akceptovat. -K té komunitě.

Vypadá to, že skvěle funguje, nebo skvěle funguje,

protože vám pomáhá vlastně v růstu. Komunita, teď se

omlouvám za výraz, ale je vlhký sen leckoho a komunity

každý druhý byznys mentor doporučuje,

každý první jí má, včetně mě, spousta z nás jich má takové,

řekněme, na dýchacím přístroji. Jak docílit, že vlastně komunita

se vybuduje tak, že aktivně podporuje to,

co ty děláš, mluví s tebou, je mnohdy ne jenom tvůj fanoušek

ale i tvůj tahoun jo, že ta komunita tě táhne vpřed,

jak jste toho docílili? -Si myslím, že tohle je mnohem

jednodušší software než v jiných oblastech,

protože v tom softwaru oni mají pocit,

když se do toho zapojí, tak mají stoprocentní pocit

toho ownershipu toho produktu. Oni jako jsou tam napsaní

a my s nimi komunikujeme fakt na úrovni, chceš nějakou funkci,

tak si pojďme sednout a jako s námi volají. Mně jako ti lidi,

kteří chtějí, jako naše komunita momentálně má kolem 370 jako

lidí a my to běžíme na Discordu, někdo má Slack,

někdo má Facebook, to jedno. Teď je tam kolem 370 lidí

a přibývá to v průměru 1-2 lidi denně už jako posledního

půl roku nebo nějak tak, předtím to bylo pomalejší,

teď už to běží, a ti lidi musí mít pocit,

že to je trošku jejich, a to se těžko dělá

mimo ten software například, protože co je na tom jejich,

takže jsou tam zapojení, ale u nás to skutečně je.

Už jenom to, že když někdo nám pomůže opravit dokumentaci,

tak my toho člověka okamžitě zapíšeme do toho seznamu

těch lidí, co vytvořili ten produkt.

Je to online, je to v tom produktu,

je to úplně všude a je to takový mikroskopický psychologický

efekt, který fakt relativně funguje a pak máme situace,

že studio nám pronajme člověka, který dělá nějakou funkci,

oni ji potřebují a oni ji jako dají do toho produktu

a ten člověk po večerech do toho ještě píše sám jiný věci,

protože cítí, že tam má ten kredit. Takže v softwaru

je tohle podle mě jako jednodušší, ale samozřejmě

my trávíme obrovské množství času, pálíme na tom fakt

hodiny a hodiny na komunikaci s nimi.

Všichni moji programátoři, všichni lidi, co nám dělají

klientský support, zároveň dennodenně na té komunitě mluví.

A každá jedna věc, co se tam objeví,

tak my na to odpovídáme,

úplně na všechno. A jako bavíme se,

do pár minut na to odpovídáme. Je to dané tím,

že abychom si to zjednodušili, tak my jako na tom Discordu

žijeme, celá firma komunikuje na tom Discordu,

s klienty komunikujeme na tom Discordu.

Takže je to prostě logisticky zvládnutelné,

ale když ta komunita jako nežije každý den,

tak umře, to jako komunita není v tom, že někdo tam jednou

za pár dní něco napíše a někdo mu za pár dní na to odpoví,

to musí skutečně jako žít. Příklad je teď máme 50 funkcí,

například otevřených, jakože jsou in review,

jestli budou v produktu, nebo nebudou, a z těch 50 myslím,

že 30 jsme nenapsali my. Jako napsal to někdo jiný,

což nám jako trvá hrozně moc času vůbec zkontrolovat,

jestli to je v pořádku, jestli to dává smysl, ale věříme,

že takhle se to dá škálovat dlouhodobě. Ne námi,

ale jako těmi lidmi kolem toho, že my vybudujeme důvěru a oni

do toho budou psát ten kód a tím se to bude celé zvětšovat.

-Tam mě hrozně zaujalo, spousta malých softwarových studií,

které mám okolo sebe, si vůbec neumí představit,

že by programátora spojily s klientem.

Ty je máš propojené na Discordu?

-Na 100 %. My máme až do levelu, že máme klienta,

který na ten jejich privátní Discord kanál pustí

50 zaměstnanců a já tam pustím 15 mých lidí do jednoho

kanálu a funguje to. Jsou klienti, samozřejmě,

kde to nefunguje z jiných důvodů,

že mají tam jenom pár lidí, ale my máme všichni přístup

ke všem klientům, máme všichni přístup k jejich infrastruktuře,

když je to potřeba, a to jeden z velkých

selling pointů. My jim říkáme, vy můžete to spravovat sami doma,

ale když to budete dělat s námi, tak když mně jako onemocní

6 lidí, tak tam je furt jako 8 dalších, nebo 5, nebo 7,

podle toho, v jakém jsme čase, kteří vám asi můžou pomoct.

To neznamená, že vás znají stoprocentně,

ale můžou vám pomoct. A děláme to prostě otevřeně,

všichni vědí o všem, je to takové sluníčkové,

to strašně zní, ale jako vlastně to je logisticky

hrozně náročné samozřejmě, protože nejde sledovat všechny

klienty a nejde sledovat všechno,

ale když někdo chce, tak může. -A mě teďka napadá,

jestli vůbec máš dosledováno, kolik programátor času věnuje

programování a kolik komunikaci s klienty.

-Jo máme, jako my máme vytrackované hodiny jako

na minuty všechno, co děláme pro ty klienty a jako

je to víceméně v těch procentech, co jsem říkal,

je to asi 40 % trávíme skutečně na těch klientech,

40 % na tom psaní kódu a 20 % na tom balastu kolem,

což je důležitý balast, ale vlastně se to nedá

úplně kvantifikovat, co jsou to za aktivity.

Je to to odpovídání na Discordu, je to všechny tyhle věci.

-Pokud bych jako softwarové studio chtěl vystoupit mimo

probádané vody SaaSu nebo krabicového řešení On-premise

nebo cokoliv a chtěl jít buď tvým nebo jiným

neprobádaným stylem nebo cestou,

na co si možná dát pozor?

Nebo jak to udělat, jak sebrat tu odvahu a začít

zkoušet něco jiného, co třeba venku funguje,

protože ten váš model venku funguje relativně úspěšně,

ale v našich vodách je to něco neznámého, tak jak na to?

-Je to, myslím, že to je velmi založené na tom, pro jaký byznys,

kdo je ta cílová skupina.

Dělat open source pro všechny, což jsou databázové systémy,

různé tyhle věci, je jako extrémně náročné,

protože ten, já když vydám ten produkt, tak potřebuju

mít obrovské jako statisíce uživatelů, eventuálně,

z kterých každý mi dá jako dolar například,

jako donation k tomu, abych to psal, anebo z toho musím

udělat i SaaS. To dělají vlastně všechny ty velké firmy,

které mají ty obrovské jako systémy.

Ale jako na tenhle skill já vlastně jako nemám recept

upřímně, protože my, když si představíme,

že bychom měli těch uživatelů desítky tisíc,

tak ten nápor z těch uživatelů, ti chtějí opravy a nechtějí

za ně platit, že jo, furt se ptají, jak to mají

použít, je to jako fakt náročné.

Takže my jsme šli schválně tou cestou, že máme niche market,

který my známe hodně dobře a myslím, že pokud má ta firma

tenhle model, že jako znám svoji cílovku, komunikuji s tou

cílovkou, nejsou to jako lidi abstraktní někde prostě

na LinkedInu, ale znám dostatečně jako sample těch lidí,

tak je to fakt o té otevřenosti obrovské.

Musí být všechno public. Jako my máme i konverzace o tom,

co budeme psát a jak to bude asi vypadat, je public.

Všechno se dá dohledat na tom GitHubu nebo tady a to je jediné,

co tu komunitu buduje, ti lidi pak věří,

že tohle není produkt, který já budu používat verzi

1 a verze 2 už bude placená, ale já jsem v tom momentě

do toho zamklý, což se stalo xkrát, že jo.

Myslím si, že ta otevřenost je v tom jako nejdůležitější,

ale není to pro každého, je to, stojí to jako čas a stojí

to peníze samozřejmě. My jsme to dělali, jako jsou startupy,

které vyškálují během dvou let mají jako desítky tisíc

uživatelů, že jo. My máme během 3,5 roku

nízké desítky studií, 30, 40 studií, které to používají,

na druhé straně pro ně to je tak zásadní věc,

že jsou ochotni platit za to celkem jako dobré peníze,

aby to bylo udržitelné.

Je to jako těžké, to strašně záleží od toho,

od té konkrétní industry, v které to je. Nicméně jako

je to udělatelné,

je to udělatelné. -Když změním

a chápu, že pro tebe to bude velké zobecnění,

když vlastně se podívám na tu druhou stranu barikády,

my už jsme to tady lehce nakousli, a já třeba

jako majitel firmy

budu uvažovat o open source řešení.

Na co si dát pozor a jak se vyvarovat tomu obvyklému,

o čem jsme už tady taky mluvili, je to zadarmo, je to prima,

nic mě to nebude stát?

-Za mě v první řadě podívat se, jestli je za tím

produktem nějaká firma, anebo to je úplně komunitní produkt.

Neříkám, že neexistují čistě komunitní projekty,

které nejsou jako skvělé a

polovina internetu na nich běží například,

je x takových věcí. Ale je jich menšina.

-Můžeš nějaké jmenovat, abychom měli jejich představu?

Abychom měli představu o serióznosti nebo

neserióznosti open source. -Popravdě z těch, co jsou čistě

komunitní, mě asi z hlavy nenapadne,

ale jsou to povětšině jako menší knihovny,

které například jako většina web stránek používá nějakou knihovnu

někde, napsal to jeden člověk nebo pár lidí, ale jsou to celkem

malé projekty, že to jako je to jedno.

U těch velkých projektů si je potřeba dát bacha,

jestli je za tím firma, která na tom zároveň vydělává,

protože pokud to tak není, tak to je podezřelé.

Je to skutečně tak, takže pokud je za tím firma,

která má jiný příjem, například Facebook vydal extrémní množství

open source technologií, které celý svět používá,

protože je jasné, že Facebook je používá sám.

To není něco, co zaříznou, pro ně to nedává byznysový smysl.

Oni to dělají jako vyslovené promo a jsou to úžasné věci,

které jako vydali. Momentálně fakt velká část

internetu běží jako

v Reactu a v různých technologiích, to jsou všechno

věci, které vyšly z těchhle velkých firem.

Tam to je bezpečné. Když to je velká firma,

vydali open source technologii, pravděpodobnost je,

že to je dobrý nápad. Nemusí mi to sedět,

ale je to dobrý nápad. A pak firmy, které na tom

vydělávají buď přes SaaS, nebo jak my, že je k tomu

profesionální support, pak se jako není moc asi úplně čeho bát,

ale je potřeba si zjistit, že skutečně to není...

Jako já jsem byl příjemně překvapen,

že naši klienti do toho s námi šli na začátku,

protože jsme neměli žádný track record a vlastně šli přesně

proti tomu, co jsem teď jako řekl. Tady je nějaká

firma, která se tváří, že to dělá, že to supportuje,

ale vlastně nemá žádné nic za sebou.

Já bych asi osobně šel spíš jako do projektu, kde aspoň rok,

dva je jasné, že

se vyvíjejí a pak je hrozně dobře vidět,

jestli ten projekt je živý. Člověk se podívá na ten kód

na internetu, a to se může obchodník,

to nemusí rozumět tomu kódu. Jdu na GitHub, najdu ten projekt

a podívám se, jak je aktivní ten repozitář. Tam to je vidět,

tam vidím, jestli za poslední rok se tam stalo 1000 změn,

to znamená, že to běží a je to v pořádku.

Pokud se tam stalo za rok dvě změny,

tak to asi úplně v pořádku není, i když by to mohlo být jako

pro mě úplně skvělé, měl bych strach z toho,

že to už je mrtvé, nebo že ten člověk,

už ho to moc nezajímá. To je nejdůležitější,

ta aktivita v tom produktu je, jako pak je to celkem

bezpečné skutečně. -Tak jo.

Díky za nahlédnutí pod úplně jinou pokličku.

Když by někdo z posluchačů nebo diváků měl chuť tě kontaktovat

a zeptat se, jak na to, kde tě najdeme?

-Buď jsem na LinkedInu, pod svým jménem mě tam lidi snad najdou,

anebo napsat na email milan@pype.club.

Rád jako odpovím nebo rád se propojím.

Máme samozřejmě i weby a ty jsou hodně jako profesně zaměřené,

takže pype.club je náš web a tam je o nás toho víc.

-Tak jo. Děkuju za návštěvu. -Děkuju moc. -Tak to byl Zážeh

s Milanem Kolarem. Jak už jsem říkal,

nakoukli jsme dneska někam úplně jinam, kde aspoň já osobně

nemám šanci vůbec nahlédnout. Pokud vás to zaujalo,

pokud máte třeba malé, větší, střední softwarové studio a máte

chuť vyzkoušet nějaký nový model, tak budeme jenom rádi.

Pro vás ostatní, určitě

nás sledujte dál na ať už YouTube, nebo další

podcastové aplikaci. No a pro dnešek je to všecko.

Já děkuju za pozornost a přeju úspěch a držím vám palce, díky.