Dobrý den, já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh.

Tenhle Zážeh bude o inovacích a bude s člověkem,

kterému na vizitku psali Innovation Leader,

ještě v momentě, kdy tady v Čechách se ani nevědělo,

co to znamená. Dnešní zážeh bude s Honzou Maškem. Ahoj.

-Ahoj Martine.

-Honza Mašek je spoluzakladatel a hrdý člen podnikatelského

ekosystému,

Red Button a inovátor tělem i duší. Sedí to?

-Sedí. -Tak nám ukaž, jakej jsi inovátor a pojď nám říct,

jaká byla cesta Honzy Maška k inovacím a k Red Buttonu,

ale inovativně, tak, jak jsi to ještě nikde neřekl.

-Já si myslím, že to první,

nebyla to moje cesta jo. Tzn. byla to cesta jako spousty

lidí a spousty okolností, které se dějou,

a to tak jako v inovacích je, a když nad tím teďka přemýšlím,

tak je to jedno slovo, které je serendipita,

serendipitní myšlení je něco, co vlastně jako tady tohleto jako

může vystihovat tzn. že ty děláš věci,

které na první pohled nejdou jako vyloženě jako k cíli,

nejdou na tu branku, ale nějakým způsobem se ti zúročí.

A tohle to je vlastně něco, co bych řekl, že tu inovací

charakterizuje, protože pod to schováš nějaké

mezi oborové sdílení vykukovat z nějakých důlků a dělat

kvalitní vazby vztahy mezi lidmi. No,

a tak tohle to všechno v řádu let se tak nějak jako sloučilo

do sítě Red Button a mám pocit, že inovace není o tom,

a to je možná zajímavá věc, jak jí vůbec jako definuješ jo.

Já jsem se vlastně, když jsem s těma firmama přišel

do kontaktu, tak se s nimi o těch inovacích bavím,

tak si řada lidí představuje, že inovace a já tomu říkám,

je jako podstatné jméno je vlastně jako,

nějaký konečný stav jo tzn. uděláme nějaký jako produkt

nebo jako nějakou službu jo a já jim vysvětluju,

že to je sloveso jo, že to je vlastně,

že to je vlastně něco, co jako, jako je vlastně dlouhodobé,

že to je nedokonavý vid jo, je to je to něco,

co prostě buď to máš, nebo to jako nemáš,

ale dá se to získat, jo, jako je to řemeslo, ale,

že to rozhodně neskončí a v momentě, kdy jako

na to najedeš, tak podle mě moc není cesta zpátky.

-To jsi mi nahrál. Já tady mám v přípravě otázku,

jak se dělá inovace. Trochu pozadí,

trochu s překvapením zjišťuju, že pořád spousta firem,

tak nějak se inovací obává, mají pocit, že to je něco

pro Google, Škodovku, pro velký firmy, ale že,

pokud seš dodavatel do

automotive, tier 1, tier 2, tier 3, tak inovace není nic,

co by ty jsi mohl dělat. Jak se teda dělá inovace,

jak můžu inovovat i z těhle těch pozic?

-To je další vlastně mylná představa,

že to je něco velikánského jo, že to je vlastně obrovského,

ale pro mě inovace je, že zvednu papírek ze země,

když prostě jdu a vidím ho v kanceláři, jo, anebo,

že popřeju kolegovi, dobrý den, když se to tam jako nedělalo,

anebo jako udělám nějaký workshop a tady tyhle

ty drobné věci, jako potom vedou v konečném důsledku

k tomu velkému. Ten průšvih vlastně nastává,

když tyhle ty drobné věci, jako nejsou zafixované v nějakém,

nějakém frameworku a teď někdo přijde a řekne,

hele teď budeme dělat ty velké věci, jo,

a není tam vlastně připravené to podhoubí, tak tam si myslím,

že ten obrovský rozpor. Tzn. já si nemyslím,

že to je pro partičku nějakých vyvolených,

ale spíš je to o tom vlastně připravovat si tu půdu,

a to podhoubí, aby se ty věci děly.

My jsme teďka tady tuhle tu metaforu narazili právě

v Red Buttonu, kdy já vlastně tvrdím, že ta síť je výborný,

jak to říct, jako má výbornou inovační kapacitu. Tzn.

že ty do ní hodíš nějakou příležitost nebo

nějaký problém a ti lidi jsou natolik vlastně,

jako jsou schopni se organizovat a vlastně ten problém nebo

tu příležitost, nějakým způsobem vykrýt,

a to je vlastně něco, co jakoby měly i ty firmy takhle uvažovat.

A další věc, která s tím jako souvisí,

je to uzavírání těch firem do sebe. Tzn. že já beru,

že ten ekosystém je vlastně nekonečný,

že můžu kohokoliv vlastně, jako kdyby přizvat

a že to není vlastně ohledně NDÁček a nějakého

uzavírání si těch systémů a já ti to neukážu,

ale naopak otevírání se a je samozřejmě prokázané

a já nevím, prochtengemba a další firmy udělaly to,

že vlastně je pojem Open Innovation,

kdy vlastně oni zvedli ruku a řekli, hele my chceme vyřešit

tyhle a tyhle a tyhle problémy a z celého světa jim přišlo

spousty nápadů návrhů, a vlastně na konci dne ty produkty,

které oni chrlí jako velice ty inovativní produkty byly

vlastně z tady tohohle toho ranku tzn. jste z těch lidí,

kteří byli vlastně vně té firmy, a to je, a to je něco,

co mě taky jako hodně baví, se otevírat, protože když se

otevíráš, tak ukazuješ zranitelnost,

ukazuješ, že něco neděláš perfektně,

což je prostě obrovský průser, když se podíváš na vzdělávání

a na to, jako že říct, hele já něco neumím,

no tak jako nevím, jo, a takhle my jsme nakódováni

vlastně i z toho vzdělávacího systému. Tzn. ta inovace nebo

inovativnost, nebo tohle to myšlení,

jde vlastně opravdu hodně do hloubky,

jde hodně do nějakých jako jako do vnitřku každého toho člověka

a jde proti tomu, co nás jako vlastně,

nebo čím jsme si procházeli, co nás učili.

Kolaborace jo, nemyslím... myslím spolupráce a další

věci jo, to prostě my neznáme a neumíme a já mám

vlastně takové to moje poslání, které mám, a to je ta moje cesta.

Je to zvědomovat, ukazovat, pomáhat těm lidem,

aby se jim to vlastně dařilo lépe a ne, aby dělali na konci

ty obrovské inovace. Ty ambice tam nemám,

ale aby krůček po krůčku vlastně tam směřovali.

-To znamená, že inovace je nastavení mysli primárně?

-Myslím si to tak, no.

Můj učitel Ján Košturiak říká, že inovátoři jsou opraváři světa.

-Jo. -Jo, a vlastně je jedno, kde a jak opravuješ,

ale opraváři světa, to je prostě něco se mi hrozně líbí.

-Jo, jo, tzn. nenechat status quo hnít, ale mít vlastně

přirozenou chuť měnit věci. -Martine a někdy i odvahu.

-Tak. -Že vlastně, že častokrát ty věci,

že jdeš proti vlastně systému, jdeš proti davu, a to je to,

že je to hrozně energeticky náročné, jo,

a já jsem si to prošel prostě xkrát a proto ty lidi obdivuju

a zároveň jim vlastně chci stavět jakýsi přístav,

takovou zemi krále Miroslava, kde oni přijdou

a chtějí se jako nadechnout, jo, protože tohleto je potřeba.

Dobít si baterky někde s lidma, kteří nějak jako přemýšlí a vidí

to podobně, je vlastně hrozně super.

-Tzn. dáváš dohromady, v minulé epizodě tady byl

Filip Dřímalka a mluvili jsme o digitálním rebelovi,

ty dáváš dohromady teda inovační rebely?

-Jo, vlastně, je to rebel jo, my máme program vlastně,

který se jmenuje RB leader, jako rebel a lídr,

a to je vlastně jako kdyby ono, ale to není to prvoplánové

rebelství, že jdu něco zničit, ale vlastně je tam ta tvorba

v tom jo, tzn. to je to puzení, které jako já vidím, já vidím,

že něco můžu dělat lépe. Vidím, že mi v tom něco brání,

není to, jako kdyby říct, že to jako staré všechno

je špatné, ale co si z toho starého můžu vzít a na čem

můžu vlastně začít stavět jo, a proto já nevím,

teďka jste se mi vyjelo do hlavy jako diverzita jo,

není všechno staré špatné jo tzn. od spousty lidí,

kteří mají zkušenosti, si můžeš toho hrozně moc vzít,

ale zároveň jsou to většinou ty žáby na tom prameni,

které říkají, to už jsme zkoušeli, a to už jsme dělali,

protože si pamatujou, protože jsou třeba experti na něco,

no to nejde, tohle to nejde to jo, a to je vlastně to,

že ty to potřebuješ smíchat hezky s tím zatřást a potom

je z toho ten skvělý drink, no.

-Já se vrátím ještě kousíček zpátky. Pojď nám

vysvětlit ten zdánlivý

kontrapunkt v tom, že na jednu stranu říkáš inovace

není pro vyvolený. Otvírejte se, nezavírejte se a na druhou stranu

slyšíme o inovačních labech, o digi labech, kde ty větší

firmy vyčleňují lidi mimo standardní firmu,

aby něco inovovali tam to trochu zavání tím

exkluzivním klubem nebo klubem vyvolených, který můžou inovovat,

zatímco ty ostatní v korporátu sedí a musí poslouchat

a vlastně plnit procesy.

-Těch přístupů k té tvorbě je celá řada, ať už jsou

to prostě akcelerátory, inkubátory jo, spinoffy,

spolupráce s univerzitama, když se bavíme o těch velkých

firmách, jako to je jasný a ne všichni lidi v té firmě

nutno nutně, jako jsou inovátoři a musí být inovátoři.

Říká se prostě 70-20-10, jo, tzn.

70 %, jaký core byznys, který jako kdyby jede,

kde přesně ty by si měl jít na efektivitu, na KPIčka,

na tady tyhlety věci, pak nějakých 20 %, když se díváš,

jako když to řeknu, na nějaký facelift jako

těch věcí tzn. chceš je vylepšovat a pak je 10 %,

které ty by jsi měl se dívat, jako kdyby hodně,

hodně dopředu jo, a to je takový ten Google x,

a tak a to jsou vlastně ty nekonvenční řešení,

které třeba častokrát ničí ten byznys, který ta firma

původní má jo, tzn. že... A zase to prostě nemůže dělat,

tohle to nemůže dělat každý a zároveň krom toho,

že to je nějaký specifický profil lidí, tak zároveň ano,

oni by měli dostat vlastně jako adekvátní podporu k tomu,

aby si mohli sbírat informace, aby se mohli učit,

aby mohli prostě se dívat hodně dopředu,

aby mohli věci zkoušet a testovat jo, a když ta firma je

osvícená a tady tohle to ví, tak já věřím o tom,

že to je vlastně budoucnost a že té firmě se prostě,

jako kdyby bude dařit jo, a nemusí to být přesně nutně

70-20-10, ale prostě ty věci nějakým způsobem

takhle si rozdělit no.

-Pojď mi říct, nebo co by jsi řekl, vezmeme to jinak...

Co by jsi řekl lidem, kteří

inovace mají rádi, inklinují k nim,

ale mají takový ten syndrom, co já bych mohl dát světu,

vždyť já jsem jenom Tonda támhle z nějakýho regionálního

městečka nebo okresního města.

Jak vlastně podporovat nebo jak přesvědčovat lidi, že mají,

každý má nějaký inovační potenciál, že stojí za to se

o to pokoušet a vlastně probouzet takovou tu proaktivitu

a potlačovat český, vždyť on to na mě někdo udělá.

Já nejsem dostatečně dobrý na to, abych tady

ten svět změnil k lepšímu. -Napadají mě k tomu dvě věci.

První, většina chytrých lidí trpí imposter syndromem.

-Jojo. -Jo a to, že se vzájemně tihle ti chytří lidi setkávají

a diskutují, tak mám pocit, že jim v tom, jako kdyby pomáhá,

protože jsou ve skupině, kde si, jako jsou schopni

třeba předávat to know-how. Je to o tom, že nejvyšší

forma učení je to, když ty jsi schopen něco předat.

Ty se sám jako nejvíc vlastně jako vzděláváš tzn.

že tam se ten imposter syndrom trochu jako potírá. Tzn.

jedna ta věc je potkávat se s těma lidma jako kolem a druhá

ta věc je a je to teďko trošku tvrdý fakt jo, slyšel jsem

v jednom podcastu, že si to buď jako dost nechtěl,

anebo si na to neměl. Jo, to je jednoduché tzn.

jako v momentě, kdy já opravdu, jako kdyby chci,

mám ten drive a jako tak mě nezastaví nic jo.

V momentě kdy se nechám zastavit,

tak prostě nejsem inovátor, jo, jako prostě i ten mindset

toho jako prorazit a zakřičet a někde si udělat místo,

když tě vyhodí dveřma, přijít oknem jo.

To v té korporaci přece znáš jo, že to není prostě hladký jo,

že ti najednou všichni řeknou: „Ježiš, ty jsi jako innovation

leader, tak pojď.“ Ne, vůbec ne, pořád čůráš proti větru,

jo, a je to těžké.

-Tomu rozumím. Spousta krát se potkávám s tím,

že ty seš innovation leader, ale máš to jako druhou,

třetí, čtvrtou práci... -Přesně tak, máš to na 2 hodiny

potom jako ve středu, jako odpoledne.

-Jo jo, takhle toho asi moc nezinovuješ...

-No moc ne no, moc ne.

-Jak to teda nadesignovali tobě, že si byl úspěšný

innovation leader?

-Já jsem byl vlastně a je to něco, co když bych řekl,

tak by to bylo těch 10 %, které ta firma vlastně alokovala

tady tímhletím způsobem, protože já jsem byl volný radikál

a tehdejší generální ředitel David mi, říká: „Hele, Honzo.

Cokoliv uvidíš venku, co je zajímavé a bude se nám tady

hodit, tak nám to sem přines.“ Čili já jsem vlastně jako chodil

od královstvíčka ke královstvíčku, díval jsem se,

co se kde děje, jak se kde to. Za prvé jsem ty lidi začal

propojovat mezi sebou, což vytvářelo hodnotu v tom celém

systému a za druhé prostě, když jsem vždycky viděl něco,

co by nám mohlo pomoct, by mohlo být užitečné pro lidi,

tak jsem se snažil to vlastně jako vracet,

no a tím se vlastně dostávám k tomu, že to nebylo o tom,

že jsem viděl, já nevím, jak udělat nějaký nový kompozitní

materiál, bla, bla, bla, ale vlastně třeba vznikly

věci jako Brain&Breakfast jo, tzn.

inspirativní snídaně. Vlastně se to celé točilo k tomu,

že jsem se snažil tu organizaci naučit se učit, jo,

protože to je o tom, že čím víc lidí v té organizaci,

je napojeno na nějaké nové trendy, chápou je,

jsou schopni si z nich něco vzít, předat je kolegům,

a tak dál, tak tím se buduje větší ten potenciál těch inovací

a tím je větší pravděpodobnost, že se to prostě jednou stane, jo.

A ta ambice není o tom, že Honza Mašek se

pod to podepíše, vůbec ne, nejlepší je, když Honza Mašek

o tom nebude ani vědět a že to je jako elektřina,

o které nikdo nepřemýšlí, dokud prostě jako dojde jo,

a to je vlastně ono, že ti lidi musí být zaktivizováni

a musí mít dostatečné know-how, kompetence, podporu,

aby vlastně oni začali jako ty věci tvořit a začali se

zamýšlet nad tím, co můžou dělat lépe.

Když mají jazyk na vestě a prostě jedou jenom na výsledky,

prostě na nějakou PNLku, tak jako je to těžký.

-Chápu správně, že a teď se dostaneme plynulé k Red Buttonu,

že Red Button má být přístav a podpora pro právě tyhlety lidi,

který se můžou cítit osamělí nebo si dostatečně nevěří,

chtěli by sdílet svoje zkušenosti, chtěli by se někde naučit?

-Může to... jo, je to určitě jako jedna část vlastně toho systému.

Vzniklo to vlastně jednoduše tak, že pokud máš problém,

tak zmáčkni červené tlačítko. -Jasně. -Jo, a to je vlastně

jako to asi to vystihuje, protože já jsem si odžil to,

že nejsem schopen vlastně mít jako jednu firmu,

která je schopná vlastně zabezpečit jako všechny

možné problémy, které ta firma řeší,

tak jsem si řekl, OK. Teďka se tomu říká

decentralizovaná autonomní organizace jo, že prostě vytvoříš

systém lidí, kteří mají nějaké know-how a kteří,

jak to říct, ještě navíc, a to je možná jako to...

Jsou nějak jako hodnotově nastavení tzn. že vlastně,

že primárně jim jde o to, aby jsi posunul toho,

ten problém, toho klienta jo, že to není o tom prodat

tam workshop, to je něco, s čím se setkávám a z čeho

jsem jako běsný. Tzn. že primárně chceš posunout

tu firmu, protože jako mise Red Buttonu je,

že chceme zlepšovat společnost skrze firmy a podnikatelské

prostředí, to není o tom, že chceme prodat tolik a tolik

workshopů, takže pokud ta firma bude úspěšná,

budou tam úspěšně lidi, bude se jim dařit, tak my věříme,

že skrz leadership, inovace, cokoliv, tak jsme schopni

vlastně jako to plivnout do vzdělávacího systému, jo,

že ti lidi začnou jako jinak přemýšlet o tom,

jak se vzdělávají jejich děti, a tak dáte, že to firemní

prostě obrovský pákové místo, jo, a které má zdroje

a je schopno jako se spousta věcma vlastně se posunout tzn.

že to může být, že člověk má problém,

tak zmáčkne červené tlačítko. Může to být, že já jsem

součástí nějaké komunity, že to je přesně pro mě ta země

toho krále Miroslava, kam si jdu jako kdyby odfrknout

jo a k tomu my vytváříme jako různé, řeknu platformy,

různé komerční nebo nekomerční aktivity, které,

abysme byli schopni vykrýt ty potřeby,

které na tom trhu máme jo. A vidíme, že na tom trhu jsou

freelanceři, jsou tam zaměstnanci,

jsou tam majitelé firem a my jim říkáme majitelé odcházení jo,

to jsou ti, co už ty firmy jako postavily.

Každý z nich vlastně reprezentuje jako nějaké potřeby,

nějaké vlastně zároveň i know-how a něco,

co do té sítě můžou dát a tenhle ten guláš my se snažíme

jako vařit no, už 5 let.

-Jak tě tak poslouchám, tak napadá mě slovy Dana Tržila,

není to vlastně trochu proti proudu?

Neměl by tohle to být vlastně nějaký program na státní

úrovni? Víš jakože... -Měl.

-...kultivace podhoubí by měla být zájmem zeshora.

-Měl. Kde já vidím ten průšvih, je vlastně i o tom nastavení

toho, že to nemůže jako nikdo vlastnit,

jestli mi rozumíš jo, že vlastně je to

hrozně jako těžký. Já jsem si na to jako přišel,

že to musí být decentralizovaný systém, jo,

o který se někdo vlastně stará a jako je správce tady

tohohle toho, a když se třeba bavíme právě s CzechInvestem

a s dalšíma jako institucema, které to dělají tu práci jako

skvěle, tak častokrát narazíme na nějakou, neříkám,

že zrovna jako s CzechInvestem, ale narazíme na něco přes co

už to nejde, jo. Takže já vlastně nevím,

jaká by měla být ta správná forma a kdo by to měl podporovat,

já jediné, co vím, že by to mělo být udržitelné a zdravé tzn.

že by to nemělo být závislé, na nějakých darech nemělo

by to být závislé na žádných dotacích, a tak dále,

že by se to mělo vlastně jako samo o sobě jako uživit.

Tím pádem by to mělo vlastně vysílat hodnotu těm lidem,

pro které je to určené.

-Mluvíme tady o tom jako „to“, tak pojď nám teda říct,

co Red Button doopravdy je. Kolik těch nohou máte,

protože jsme se tady bavili o jedný a vím,

že jich máte hromadu.

Co poskytujete těm, kteří se chtějí posouvat vpřed?

-Je několik vrstev, které vlastně Red Button má.

Asi ta první vrstva jsou členové té sítě, jo, aby ses stal členem,

musí tě dva lidi navrhnout atd. Ručí za respekt,

expertízu, sdílení, což jsou jako kdyby nějaké hodnoty.

Pak je další vrstva a to jsou, jako kdyby lidi,

se kterými vlastně spolupracujeme.

Pak je další vrstva, to jsou jako nějací jako fanoušci a lidi,

kteří nás jako nějak jako podporují a foukají nám

do plachet a potom je nějaké, jako kdyby byznysové okolí jo.

Tak tohleto jsou nějaké vrstvy, no a většinou je to tak,

že ten střed tzn. členové plus nějací jako parťáci,

tak vlastně vytvářejí, ať už říkám komerční nebo

nekomerční aktivity, které jdou ruku v ruce s tím,

co jsem říkal, tzn. zlepšování prostě společnosti

skrze firmy a podnikatelské prostředí,

takže tady vznikla nějaká leadershipová

akademie, RB leader. Spolupracujeme s firmama

na jejich prostě programech jako uvnitř, je tady

Red Button Edu, což je nějaká jako kdyby edukativní platforma.

Vytváříme jako povědomí a vlastně framework něčeho,

co se jmenuje učící se organizace, kdy já si takhle

představuju Red Button jo, že Red Button je vlastně učící se

organizace, jejíž cílem je, být úspěšná na trhu,

který se neustále mění a pořád je vlastně to...

a vlastně zachovat si jako relevanci tím,

že ti lidi od sebe navzájem kopírujou, učí se,

pomáhají si prostě atd. Takže já to nechci nazvat,

jo, že to je konzultačka moderní nebo vzdělávačka nebo něco,

protože v momentě, kdy to nazveš, tak to je vlastně

jako něco, že definuješ.. -Dáš to do škatulky.

-Přesně tak, a to je i s tou inovací, je to úplně stejné jo,

že v momentě, kdy to nějak zaboxuješ,

tak řekneš jako aha a je to tohle a už si,

ale když se o tom vlastně bavíme s lidma, tak někdo řekne,

no ona to je neziskovka a někdo řekne ona to je firma,

někdo řekne to je vzdělávačka. Já říkam, no hele od každého tak,

jako kdyby trošku a vlastně ta učící se organizace

má jako jednu z pěti elementů, které jsou tak mentální

modely se tomu říká. A mentální model je vlastně

filtr, kterým ty jako se díváš na ten svět, takže jsou lidi,

kteří jsou právě ti byznysmeni, kteří už postavili hodně

firem a ti říkají aha, měli by jsme to zefektivnit,

měli by jsme udělat profese, a to je v pořádku a měli

by jsme říkám, no, tak pojďte nám pomoct jak udělat

tohleto a pak jsou lidi, kteří zase mají jiný filtr

a říkají: „Hele ty jo, tohle to je vlastně jako

purpurová organizace. Tohle to je úplně super.“

A vlastně ty tohle to potřebuješ nějakým způsobem

vybalancovat a já si myslím, že tohle to je ta největší

inovace na tom jo, že z mého pohledu je to vlastně

nějaký systém fungování, který tady jako zatím moc není.

A mám pocit, že celé by to mělo vést k tomu,

aby to těm jednotlivým lidem, kteří jsou účastni tomu systému,

aby jim to přidávalo hodnotu, ať už jsem firma,

která něco odebírá nebo jsem člověk,

který je vevnitř a něco tvoří jo, tak, takže asi tak no.

-Ty jsi narazil na terminus technicus „učící se organizace“,

o tom já jsem slyšel poprvé a stydím se to říct

na vysoký škole, což už je drahně let.

Od tý doby jsem jich moc neviděl, tak,

co to podle tebe je učící se organizace?

-No, pro mě je to vlastně, nějaký svatý grál, ke kterému

by ty organizace měly směřovat.

Je to, jak to říct? Je to zvíře, které nikdo nikdy neviděl,

protože je to nějaká aspirace, ale dokážu vlastně si představit

a vidím firmy, které na té škále jsou někde dál a které naopak

nejsou a vlastně, když jsme se bavili o nějakém frameworku,

který jako ta firma buduje, tak je to o nějakém systémovém

přístupu nejenom k učení a vzdělávání, ale k tomu,

že to učení a vzdělávání, je naprosto integrální součástí

vlastně strategie té firmy jo, protože, abych byl byznysově

úspěšný, abych vlastně jako tvořil nové

produkty, prodával atd. Tak já bych měl v tomhle tom

světě, který jako, který žijem, tak bych měl být vlastně

připraven nějakým způsobem měnit a modifikovat ty věci jako

v krátkých cyklech jo, a tohle to je něco, co mi možná

teďka si říkáme, že jako, kdyby ještě jako hrozná sranda,

ale třeba COVID nám ukázal, že to zas až taková sranda není,

a to je ten hit, který spoustu firem,

které nebyly schopny se adaptovat, tak prostě najednou

tady nejsou, anebo tady nebudou, anebo měli obrovské problémy,

musel je někdo zadotovat, no a my jsme jako Red Button

byl vlastně postavený taky na offlinových setkáváních

na tomhle tom a my jsme museli velmi rychle jako vlastně se

z nuly odpíchnout a udělat něco nového a tam já jsem právě viděl

ten inovační potenciál, to podhoubí, které vlastně

je toho schopno, jo, takže já bych řekl jo my chceme se

vlastně jako inovační organizací stát,

ona je z nějakých jako pěti elementů. Ano,

je to nějaké staré učění jako sdílená vize, osobní místo,

jak jsem říkal ty mentální modely, skupinové učení,

a tak dál, a tak dál. Tzn. je to nějaký framework. To,

co mi na tom ale baví, že jsme z toho udělali vlastně

otevřený kurz a když říkám my, tak vlastně to byli kluci

a holky, kteří se tomuhle tomu jako hrozně dlouho věnujou,

jsou chytří, jak opice a na tom trhu jsou vlastně konkurenční,

a to mě vlastně na tom baví ještě víc, jo, že my jsme schopni

vlastně ve prospěch toho, abysme posunuli ten obor,

tak vlastně spojit i lidi, kteří vlastně jako na tom trhu

normálně spolu bojujou, protože ví, že ho vyčistí,

že prostě ta kvalita jako je něco, co bysme měli vyžadovat,

jo, a já obecně i vlastně Red Button je pro mě prostředek

ukazovat lidi, kteří vlastně něco umí, kteří jsou schopni

ty věci v těch firmách posouvat, protože žijeme v době,

kde ten marketing je hrozně silný a každý si

nakliká followery, každý si nakliká tohleto a vypadá

to hrozně super. A jelikož chceme posouvat firmy,

tak já nechci, aby firmy utrácely peníze za nesmysly,

i možná kvalitní, které nejdou jako ruku v ruce

nějakému frameworku, jo a prostě je to ad hoc nějaká,

jako kdyby aktivita, anebo nedej bože se jako kdyby

spálily někde s nějakým konzultantem a pak už si řekli,

hele konzultanti to je všechno jedna verbeš jo,

tohleto je prostě blbost, takhle to nefunguje.

-Ještě než se vrátíme ke vzdělávání firem a vašemu

Edu programu, vrátím se k té učící se organizaci,

pojď trochu prakticky, když jsi říkal,

že je potřeba se učit a je potřeba to zakotvit do

strategických plánů té firmy atd.

Vytanula ve mě taková,

ďáblův advokát teďka jo, myšlenka „Aha, takže my si

tam dáme každý kvartál 3 kurzy a budeme učící se

organizace.“ tak jsi to asi nemyslel...

-Zkusím jako konkrétní příklad.

Představ si, já jsem přišel do firmy, IT, před nějakou dobou

a říkal jsem jim, hele, bylo by super,

kdybyste si od nás jako kdyby koupili ty Brain&Breakfast,

to je prostě, to jsou ty přednášky

a tohleto a támhleto. A ta firma a ten majitel za mnou

přišel a říká. „Hele, my si to nekoupíme, protože my si

to budeme dělat sami, jo, každý každý měsíc jeden prostě,

jako kdyby z členů vezme nějaké téma,

tohle to představí těm ostatním a budeme

sdílet a budeme diskutovat.“ Jo a tohle

to je přesně ono jo. Tzn. já jsem byl nadšený,

nebyl jsem naštvaný, ale já jsem byl nadšený a říkám

wow, tak tohleto je jako kdyby boží jo, tzn.

že vlastně nastavení, když to jenom trošku přeženu,

nastavení vlastně toho a absorbování těch trendů toho,

co se na nás chystá, ať už je to 3d tisk,

digitalizace, cokoliv a přetransformování

do konkrétních jako věcí v té firmě tzn. na těch dílčích

malých zlepšeních, ať už je to nějaká automatizace

nebo je to tady tohleto nebo je to fungování na slacku nebo

je to něco, tak tohleto všechno je jako vlastně

učící se organizace. A samozřejmě, když to jde

ruku v ruce jako s nějakou byznysovou strategií a s nějakým

byznysovým cílem, tak je to, jako kdyby o to lepší. Tzn.

jasně, já můžu nechat lidi učit se astronomii a pletení,

je to fajn, protože si i tak se zlepšujou v učení a jakékoliv

další učení v jakémkoliv dalším oboru jim půjde lépe,

ale i v případě, že to ještě jako kdyby zashapuju do něčeho,

hele tak OK, tak pojďme si udělat,

pojďme zkusit dělat lepší retrospektivy.

Pojďme zkusit dělat, já nevím přesně a automatizaci.

Pojďme zkusit dělat tohle, protože nám to někde zapadá,

tak to je to řízení té věci, jo. A my vlastně jako častokrát

vidíme, že to vzdělávání, když už někde jako

i je v té firmě a má aspoň nějakou relevanci,

protože častokrát, a nikdo se na mě snad nebude zlobit,

to je holka, která někdy dělala nějaké mzdy a teďka prostě,

jako kdyby dělá HR ve firmách, ale když tomu člověk opravdu

rozumí, tak je to ještě jako na míle daleko od nějakých

jako obchodních a marketingových ředitelů a vlastně

a té byznysové strategii. A co dělá vlastně ta učící se

organizace je, že tady tyhle ty lidi dává dohromady a oni

chápou, že to je investice, jako, která se v budoucnu

vrátí a ono je to i měřitelné, dá se to prostě jako,

dá se to krásně změřit. Jenom je to tak strašně

komplexní, že jako, že spousta lidí vlastně,

že je to paralyzuje jo a přesně skončí u toho,

„No tak já si koupím jako kurz, anebo já si koupím tohle.“ Jenom

chci říct, koupit si kurz není špatný, je to prostě fajn,

ale když si koupíš kurz, tak dokonči

tu učící se smyčku. Tzn. ať ti lidi něco udělají hands-on

v té firmě na základě toho a potom ať spolu diskutují

o tom, co udělali, proč to udělali,

co jim fungovalo, co jim nefungovalo, jo,

a už jenom tady tahle ta drobnost, pokud vlastně

jí tam, jako kdyby doplníš, tak bude fungovat a ty sám

víš jako a vidíš těch firem spoustu, že lidi jezdí

na konference na workshopy chodí, já nevím,

prostě a ty firmy za to utrácí nehorázné peníze,

ale pokud ten člověk přijde zpátky k tomu počítači a ťuká

dál a nic se nestane, tak ta účinnost je jako

na parním stroji. Já jenom říkám, těm firmám,

ty jo, jako zamyslete se nad tím pojďte vlastně jako

přemýšlet o tom, jestli se to nedá dělat efektivněji,

jestli se nedají jako zavést návyky do té firmy takové,

že třeba manažer jednou měsíčně si s těma lidma sedne

a budou se bavit o tom, co by se dalo třeba zlepšit,

nebo co nového se naučili nebo jakou novou knížku si přečetli,

jo a vlastně začneš pomalými krůčky tady tohleto

vlastně zavádět do té praxe a

taky vlastně zplnomocnit ty lidi v tom, že do pytle,

vzdělávání přece není otázka HR a vzděláváni je otázka každého

toho člověka v té firmě, anebo manažera,

který má nějaký tým na starosti, protože když se ti lidi nebudou

vzdělávat, tak tady prostě nebudou, s automatizací,

se vším prostě tady nebudou jo, a teď to všechno jo, že

bohužel inovátor ještě vidí hodně dopředu jo.Tzn.,

že jako zkusit si 3d tisk, zkusit si, já nevím

virtuální reality atd. jo, a jít vlastně se jako dívat na to,

co se na nás jako valí, tak je to prostě je to pro

mě je to fascinující, ale jako hodně lidí,

kteří na to nejsou připraveni, no tak je to jako ten horník,

že se prostě jako přeučil na IT, ale jako byl jeden z jo,

a tak ty potřebuješ jako X takových horníků a ten mindset,

to je pro mě ta inovace. Tzn. nebojím se nových věcí,

jdu se učit prostě, jdu prozkoumávat,

nebojím se selhání jo, mám tam tu podporu toho,

alá rodiče, který mě chytne za ruku a řekne jo,

je to v pohodě, to zvládnem.

-Já bych tomu měl spoustu poznámek,

ale protože to chci udržet hodně pozitivní, tak mi pojď říct,

jak vlastně Edu teďka může, program Edu myslím teďka,

Red Buttoní, jak může pomoct mně jako majiteli firmy,

který se rozhodl, že teda na sobě budu

víc pracovat, že to neodbudu kurzem,

že budu podporovat nějakej, já bych to nazval možná

interní mentoring nebo proaktivitu vlastních lidí.

Co pro mě můžete udělat?

-My jsme vlastně vytvořili jako nástroj,

jakousi vlastní platformu, kde

jsme schopni těm tvým lidem dát nejenom šíři, tzn.

těch 9 oblastí, ve kterých oni si můžou,

jako kdyby načuchat, jestli to nebo ono

je pro ně dobrý. -A to jsou? -Firemní kultura digitalizace,

já nevím, udržitelnost, věda a technologie, leadership jo,

jsou to oblasti, které jsme si nasbírali,

jako historicky, které vidíme, že opravdu jako budou fungovat.

No a já vlastně ještě jako chci říct, že, abych šel

absolvovat nějaký kurz, což je fajn, tak já bych ho měl

chtít absolvovat, protože pak ten výsledek je daleko lepší,

než když někdo nademnou stojí bičem jo, a já jenom říkám,

no jo, tak to je super, ale pojďme, jako kdyby ty lidi

nadchnout pro tu věc a nadchnout znamená,

že třeba si poslechnou tvůj podcast a řeknou. „Ty jo,

já bych o těch OKRkách jako nebo o té digitalizaci nebo o něčem

chtěl vědět víc, a to je vlastně jako kdyby super,

protože v momentě, kdy už máš tady tohohle

toho nastaveného člověka, tak ty mu můžeš dát nějaký,

jako kdyby první level nebo druhý level jo, tzn.

že na jedné straně my máme vlastně,

jako kdyby obsah, který, jako je schopen nadchnout ty lidi.

-Zažehávat. -Zažehávat, přesně tak. Na druhé straně ten obsah

je natolik chytře udělaný, že tam je právě

ta učící se smyčka. Tzn. něco jsi viděl nebo něco sis

poslechl potom jdi něco udělat do praxe a sdílej to s těma

ostatníma a diskutuj. Zároveň už je ten,

ta platforma designovaná tak, že sdílej s ostatníma lidma

z jiných firem, jo, jako pomalinku už je tam,

jako kdyby posunem, že to nemusí být jenom

u tebe ve firmě. Je to boží, když to tady začne,

ale běž i do jiné banky se podívat,

do jiné firmy, a to. No a na konci dne ty formáty

jsou třeba o tom, že můžeš jít i na návštěvu do konkrétní firmy,

můžeš mít uzavřenou skupinu jako šéfů inovací,

kteří spolu diskutují inovační proces, jo. Tzn.

my nekončíme jenom u nějakého online obsahu,

ale vlastně jako jsme schopni jít i daleko, daleko do hloubky,

kde samozřejmě, ale už ty formáty jsou

ne pro každého, ale pokud já chci udělat nějaký event,

kde se chci bavit o něčem specifickém v inovacích,

tak jasně, tak si pozvu lidi, kteří se zaobírají robotizací

v ABB, dělali prostě v Legu dělali tam a uděláme

uzavřený stůl, ale i tohle to je Edu. Tzn. je to jako velmi

propracovaný a komplexní systém, který jako ti umožní,

nejenom tobě, ale i tvým lidem jít do jakékoliv hloubky chceš

a do šířky, jako které, které chceš jo a zároveň

tam samozřejmě máme podporu v tom, abysme to dobře

zaimplementovali do tvého nějakého vzdělávacího procesu

a pakliže není, tak, abysme ho s tebou začali tvořit,

aby jsi získal data. Tzn. ty jsi schopen tam jako datově

vidět, okay, tak jako ti lidi se chtějí vzdělávat,

nechtějí se vzdělávat, takové oblasti je zajímají,

takové a potom je daleko snazší, když tam vidíš nějaký buzz

kolem nějakého tématu, že ti lidi se chtějí posunout,

já nevím v udržitelnosti, no tak je to super,

protože jako já je potom pošlu na ten kurz,

protože to je přesně ten indikátor „už chci“ jo,

anebo jim řeknu, tak si kupte tuhle knížku nebo udělejte tohle,

ale těch možností je celá řada, takže,

takže je to takový jako první nástroj k tomu,

aby vlastně ten člověk o tom začal přemýšlet,

aby získával první data, abysme mu dali podporu, že je to,

že je vlastně jako tam spousty možností a zároveň je to taky,

když to řeknu, taková jako výloha sítě Red Button jo,

že vlastně jako dostat se tam, aby si vlastně jako

tam nějaký pořad nebo něco, tak jako není úplně easy pízy.

Zároveň, protože chceme, aby to byla zase jako vzdělávací

síť, aby to fungovalo, tak je v těch firmách spousty

know-how, jo a my vlastně chceme, aby ti lidi třeba,

když jsem narazil na tu udržitelnost,

pokud dělají něco hrozně dobrýho, jo,

tak, aby vlastně oni vytvořili ten pořad pro ty ostatní,

aby to sdíleli jo, a to, a to je vlastně zase se vracím

zpátky k té nejvyšší formě učení, protože pokud

já jsem nějaký expert na udržitelnost a fakt jsem

jako kdyby v tom hrozně dobrej a děláme to jako firma super.

No, ale tak já, když to předávám dalším firmám,

no, tak se sakra já učím zase nejvíc jo, a to je vlastně ono,

takže si představ vlastně tu komunitu těch lidí,

kteří do toho dávají to svoje nejlepší,

co umí a my jako Red Button vlastně ty věci jenom

orchestrujem, aby se to dělo, což není jako malá práce,

je to obrovská práce, jo, ale to know-how jako já vidím,

že není jako centralizované v nějakém mozku Honzy Maška,

jo, který přijde řekne ti, jo, inovace dělej takhle a takhle,

ale ne, já tě vezmu za ruku a vezmu tě tady do té firmy,

tady do té firmy, tady do té firmy,

tady do té firmy a ty si vyber, jo.

Vyber si co ti to, a bav se s těma lidma

a už mě nepotřebuješ. A když budeš mít nějaký problém

zase zmáčkni a já ti zase ukážu jako jiné lidi jo,

a o tom to je no.

-Pro jaké typy firem, tenhle ten program podle tebe je?

-Možná ještě řeknu, je to nejenom pro firmy,

ale je to jednotlivec tým a firma. To znamená,

já můžu být jako ostrůvek pozitivní deviace v nějaké firmě,

můžu být inovační oddělení, tak si to prostě koupím pro svůj

tým, protože jako nějakým způsobem přemýšlím a vím,

že by mi to neprošlo někde vysoko, stejně tak jako

jsem jednotlivec jo, pokud se bavíme o těch firmách,

tak už by to měly být firmy, které nějak o tom

vzdělání přemýšlí. Jo, a v kontextu toho,

co jsme se tady bavili, že berou to, že je to nějaká,

jako strategická věc do budoucna, tak s těmahle

těma se nám jako vlastně povídá nejvíc, jo, anebo nejlíp jo.

Naštěstí kolem Red Buttonu je těch firem jako takhle

nastavených jako hodně, jo, protože asi přilákáváme tady

tenhleten typ. Kde to třeba úplně nefunguje nebo funguje

to limitně, jsou třeba výrobní firmy,

které vlastně jako na to naskakují hodně pozdě,

jo jako, že by ti lidi jako měli nějak jako vzdělávat atd.,

ale máme jako říkám, jako máme spousty výrobních firem,

které jako jedou strašně hezky, takže mám pocit,

že to je všechno o tom člověku, ať už je to ten šéf

vzdělávání nebo je to ten majitel nebo

je to ten tým leader, který vlastně si tady tohleto

uvědomuje a chce to posunout, tak tohle to je fakt velmi levný

a efektivní nástroj, jak tu věc, jak se na ni jako podívat

a datově zhodnotit, jestli vůbec do toho mám

investovat víc nebo míň, nebo jak, je to taková

první křižovatka.

-Teď jsi mě zaujal, co si myslíš, že je zatím,

že výrobní firmy jdou až v druhém, třetím sledu?

-Mám pocit, že tak, jak a teď se vrátím jako do 3M jo.

Já vlastně jsem si na ty inovace vybíral firmy nejenom,

které vyrábějí v České republice, ale mají a jsou,

mají vlastně lokální vedení, to byla jako druhá podmínka,

třetí měli rok lokální RND, jo, tzn.

že jako přemýšlejí nad tím a vlastně v momentě,

kdy ty jsi montovna řeknou ti někdo, něco tady sestav,

tak nepotřebuješ přemýšlet, jo, prostě jako jedeš pásovýrobu

a jedeš efektivitu. Jo, a to je vlastně to,

že my častokrát v těch firmách jsme jeli jenom tu efektivitu

a vlastně ta přidaná hodnota tam nebyla a v momentě,

kdy tam jako nepřemýšlím nad přidanou hodnotou,

ale jenom nad tím jak osekáš prostě 5s, six sigma a tohleto,

tak tam to učení není potřeba, takže mám pocit,

že tohle to je nějaké jako něco, co si bereme, co si

bereme z minulosti a co můžeme vlastně jako měnit, no.

-To je zajímavé, jaký je teda pohled inovátora,

na to, co nás čeká? Máš tady segment průmyslu,

který je nechci říct úplně nepřemýšlející,

ale konzervativní a pomalejší. Máš tady progresivisty,

kam se ženeme, jako země, jako ekonomika a vidíš

to pozitivně nebo?

-Hele, já jsem pozitivní člověk. -Je to vidět. -Já jsem jako

pozitivní člověk a já můžu říct,

že já se setkávám jako s krizí buďto s krizí z růstu,

anebo s krizí z poklesu tzn. my jsme třeba jako v kontaktu

s těmi startupy, který jedou prostě bomby,

bomby, bomby, jedou prostě jako obrovské růsty a vlastně taky

nevytvářejí tu pevnou základnu, proto narazí na nějaký skleněný

strop, ať už je to prostě, že chtějí jít do světa a najednou

tam není angličtina, najednou prostě jako si každý

chrání to svoje jo, konkrétní příklad,

anebo potom je to krize z poklesu, že prostě

buďto ta firma zavře, anebo prostě se začne jako měnit jo,

ale vždycky je to o nějakém jako o nějakém jako zemětřesení,

které ta firma jako potřebuje a hlavně o nějakém leaderovi,

který to vidí, jo, protože spousta těch lidí jako

je v nějaké kožené sesli a buďto se mi daří, tak to dělám,

jako kdyby sakra dobře, anebo se mi daří tak jako

jako dávám pod koberec než to jako vyhřezne někde bokem.

Takže já mám pocit, že je tady spousta jako

brutálních mozků a spousta krásných firem,

které prostě jako jedou. Mám pocit, že tady probíhá

nějaká transformace, když teďka vidíš ty nejúspěšnější firmy,

jako je Průša, jako je Rohlík, jako jsou, jako kdyby další,

které v řadě věcí jsou jako far, far away, ale v řadě věcí

prostě jako nemají ty základy prostě nastavené,

jo, a lidi jim tam prostě jako kolabujou, atd. atd.

A to je všechno v pořádku, to je nějaká jako fáze,

takže já si myslím, že se to bude muset nějak jako utřepat,

ale jako nebojím se o to, protože, ať už je to umělá

inteligence, nanotechnologie jo, já vidím ty obory,

ve kterých my jsme fakt jako špička jo,

a jako není asi náhoda, že prostě, že naši programátoři

jsou jako nejlepší, že tady lidi prostě s umělou

inteligenci jsou takový, že jsou tady Avasty a jsou tady

jako takovéhle firmy jo, takže no z hlediska inovací

to bude jako hezký. To, co si myslím, že bychom měly je,

sám to vidím na sobě,

jako globální ambice jo, že fakt jsme zaprdění.

-Teď jsem to chtěl říct, že, promiň, ty tady vidíš hromadu

inovací, mě hned napadlo, dokážeme je prodat?

-Je to, vlastně ten prodej je další jako velmi silná

komponenta do toho všeho protože,

to je i dovnitř do firmy. Je to, že já jsem se třeba naučil,

když jsem vlastně byl, jako když jsem ty inovace měl na starosti,

že správně ty věci odkomunikovat nějakou jako interní

komunikaci udělat tomu správně marketing je vlastně

prodej těch myšlenek jako dál jo. Tzn.

není to jenom jako, že teď mám produkt a musím,

jako kdyby jím naplnit sociální sítě, ale i dovnitř těm firem,

aby to nakoupili ti lidi, a tak. Tzn, že ta znalost,

je to zase řemeslo jako jakékoliv jiné,

jako třeba inovace, jako prodat je určitě důležité,

ale je ještě rozdíl, když prodáváš do Středočeského kraje,

anebo když si řekneš, aha, tak jako my prostě CEE je jako

minimum, čeho chceme dosáhnout, protože ono to definuje ty ambice

a definuje to i lidi, kteří s tebou do toho projektu půjdou.

Jo, že jako častokrát vlastně začínáš,

jako kdyby s málem a vlastně, tak jak ta firma roste,

tak ty vidíš, že najednou z toho Středočeského kraje,

jako kdyby jdeš na celou Českou republiku,

pak jdeš jako kdyby dál a vidíš, že ti lidi už prostě jako

nestíhají jo, a tam jako nastávají jako zajímavé

zvraty, takže asi tak. -Mně přijde ve spoustě případů,

že stačí mi, že jsem dobrej v tom Středočeském kraji.

-A to je v pořádku, jo, že jako já vlastně, to je něco,

já nechci říct, že to špatně jo, protože v momentě,

kdy já mám tady tuhletu ambici a je to, jako kdyby všechno fajn

a nějakým způsobem, já nechci říct,

že mi to jako stačí, ale jsem jsem v tom šťastný,

tak je to úplně super, jo, můžu mít prostě nejlepší

restauraci, která existuje, truhlářství,

jo nepotřebuji tady to. Já to vždycky vlastně

připodobňuji právě na toho truhláře,

že nadejde moment, kdy já miluju to řemeslo a dělám

prostě nejlepší stoly, jo, a teď nadejde ten moment,

že buďto si najmu dalších 5 stolařů a začnu dělat,

jako kdyby další stoly, anebo prostě zůstanu

u toho řemesla a zvýším cenu. Jo, že se stanu prostě

exkluzivním, jo a takže to je rozhodnutí,

které si každý musí udělat sám, není nic ani dobře ani špatně jo,

ale jako mám pocit, že to potom jako definuje právě

ty procesy, a to, jak se na ty věci dívám a v momentě,

kdy jsem jako nejlepší truhlář, tak, ale já bych stejně měl přece

jako se dívat pod ruce těm nejlepším, měl bych prostě se

vzdělávat, měl bych, jako kdyby to dělat z nových

materiálů, měl bych se zajímat o kompozitní materiály,

měl bych se zajímat o aerospace, jak to můžu odlehčit,

jak to udělat. Jo, a to je, tahle ta zvídavost a tohleto

je si myslím, že to je ta zaprděnost, jo,

že vlastně, že to stačí mi, znamená, teď jsem něčeho dosáhl

a už jsem to udělal a tam jsi u toho podstatného jména,

tam je to, že to skončilo. Ne, ne prostě, jako jet dál je super.

-Tak jsem to přesně myslel, hele pojď to teda nějakým

způsobem uzavřít v pár větách. Co když jsem, já vždycky

bojím jmenovat nějaký město, aby se to neotočilo proti mně.

Jičín mám rád, tak jsem z Jičína, mám lokální malou

strojírenskou výrobu nebo lokální stavební firmu,

lokální cokoliv, softwarové studio.

Chci začít inovovat,

chci mít globální ambice,

jak začít? -Tak já řeknu jako zmáčkni červené tlačítko jo,

to znamená, jako je to redbutton.cz/push

je tam nějaký jako kdyby formulář tzn., že prostě

nějakým způsobem se připojit k lidem, kteří jsou jako cutting

edge, kteří jsou prostě na té hraně, jo, to je vlastně

jako kdyby hrozně hezký, protože spousta firem a nemusí

to být Jičín můžou to být Pražské velké firmy,

které jsou fakt jako super, ale se zahleděli do sebe a myslí

si, že to dělají fakt jako kdyby nejlépe tzn. otevřít se.

Jo začít nějakým způsobem sbírat informace z venku a jedna

z rolí Red Buttonu je jako být takový zpravodaj. Tzn.

nejenom vám jako ti poslat nějaký jako text,

ale zároveň tě vzít třeba do firmy, jako jsou zonentoři

a další prostě, kteří dělají ty věci jako,

jinak a třeba lépe a jo, a takže otevřít se tady v tomhle

tom a aby ses mohl otevřít tak, tak si to musíš uvědomit

a musíš si na to dedikovat čas, jo. Tzn. pakliže máš čas

na to se vzdělávat, tzn. máš nějaký, jako kdyby volný

a neujedeš 100 % nebo 120 % jako na nějaké jako efektivitě a tom,

tak to si myslím, že je ten základ a pak zavolej

jo, a pak se jako kdyby ozvy, to je asi ono.

-Takže udělej si čas a stlač červené tlačítko.

-Přesně tak.

-Na www.redbutton.cz/push

-Jo, anebo rovnou prostě www.redbuttonedu.cz/,

jako Edu, pokud je to vyloženě o tom vzdělávání a nějakým

způsobem jako kdyby nasát, si myslím, že tohle

to je platforma, která jako

dávám za to jako ruku do ohně, jo, stejně tak s těma lidma,

kteří tvoří, jako je to prostě dobře vymyšlené a propracované

a my to máme ještě tak, že ani v tom produktu jako

nekončíme, že my pořád, jako kdyby vymýšlíme,

jak to jako vylepšit a vylepšit a vylepšit,

a to jsou vlastně vždycky parťáci, kteří s námi jako jsou už dlouho,

tak ždycky jsou ohromeni, jako co jsme za rok jako schopni

vlastně udělat, ale je to jako zase o tom,

že my s nimi komunikujeme. Chcete tohle? Chcete tamto?

To je další věc jo. Ptáš se na ty témata těch lidí, jo, tzn.

teďka momentálně oni můžou řešit COVID nebo můžou řešit,

já nevím, pracovní právo, to je úplně jedno a tak jako zase

zmáčkneš to červené tlačítko do té sítě řekneš:

„Okej, kdo tady nejlepší prostě na pracovní právo jako kdyby

v Československu? No tak mu zavoláš a dáš si s ním

prostě jako talk nebo uděláš něco jo, a to o tom ta síť je no.

-Víc se nám sem Honzo nevejde. Mohli bysme povídat hodiny

a hodiny, doufám, že tohle nebyla poslední návštěva Zážehu.

Kdyby posluchači a diváci měli chuť někdy navázat na tenhle

ten podcast na tuhle epizodu jeden na jednoho, kde tě najdem?

-LinkedIn je moje sociální síť jediná teda a pak

je to samozřejmě redbutton.cz. Máme čtrnáctidenní Newsletter,

který se jmenuje shortcut, právě jako zkratka,

kde dáváme různé novinky z té sítě, takže jako, myslím si,

že pokud ten člověk bude chtít tak, že si mě najde.

-A Red Button je www...? -www.redbutton.cz -Tak, super.

Děkuju moc, bylo to prima. -Já taky díky, moc

mě to bavilo. Díky. -Mě taky, takže to byl Zážeh

s Honzou Maškem a doufám, že jsme vás zažehli,

tentokrát o tom naprosto nepochybuju,

protože Honza je zažehávač par excellence, pokud tuhle

chvíli přemýšlíte, jak zatočit se svojí zaprděností

vykročit do světa, tak jsme svoji práci udělali

nadmíru dobře. Epizodu hledejte určitě na mých webových stránkách

www.martinhurych.com/zazeh,

anebo jako vždycky ve své obvyklé podcastové aplikaci

nebo na YouTubu,

kde dejte odběr aby jsme se nezapomněli vidět i příště.

Mě už nezbývá než jenom poděkovat za pozornost,

držet vám palce a přát úspěch, díky.