Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh,

jak už na mě vidíte, tenhle Zážeh bude speciální.

Tenhle Zážeh bude o digitální transformaci,

a když o digitální transformaci, tak s Filipem Dřímalkou

a když o digitální transformaci, tak digitálním mostem

z Prahy do Brna. Zdravím Filipe.

-Dobrý den, zdravím všechny posluchače Zážehu.

-Filip je majitel agentury EF1, zakladatel Digiskills,

autor první knihy o digitální transformaci v Čechách s titulem

HOT aneb Jak uspět digitálním světě a asi

nejznámější konzultant a tvář digitální transformace v Čechách.

Řekl jsem to přesně?

-Nevím, jestli nejznámější, ale snažím se propagovat výhody

digitalizace a trošku motivovat české firmy,

aby digitalizovali více a rychleji a trošku

urgentněji než doposud.

-Super, než se k tomu dostaneme, jak se stane, že z práv,

který jste vystudoval, se dostanete až k osobnosti

digitalizace a transformace českých firem? Jaká byla cesta z

právní fakulty až k napsání knížky o digitální transformaci?

-Cesta byla trnitá, ale jak se říká, „It takes seven

years for overnight successƒ“, trvá to 7 let, aby člověk pak byl

trošku vidět, ale

ta cesta byla o hledání. Je jasné, že člověk,

když studuje, tak často neví, jestli chce dělat právě

to, co studuje. Takže v mým případě,

já jsem začal pracovat už během studia a zjistil jsem,

že chci dělat něco jiného než právo, ale práva

jsem dokončil. Nicméně prošel jsem si cestou, zákaznický

servis, obchod a marketing, a to, co bylo zajímavé na všech

profesích, bylo to, že se ve všech dají

používat technologie. Ať už k zefektivní zákaznického servisu,

ať už k efektivnějšímu prodeji nebo samozřejmě marketingu,

který technologicky přirozeně je nejdál.

Takže ve všech pracech jsem používal technologie a po tom,

když jsem začal dělat konzultanta právě marketingu,

tak jsem zjistil, že mě daleko víc než ten marketing baví,

jakým způsobem můžu podpořit byznys tím,

že pomůžu dané firmě lépe využívat technologie.

Takže šlo to takovou přirozenou cestou a pak ta poslední změna

byla ta, že namísto tvorby technologií,

kdy jsme vyvíjeli různé weby, aplikace a rozšířenou realitu

první v Česku, tak jsem si uvědomil, že je důležitější,

aby firmy byly schopny si tyto věci dělat samy a z toho

z té realizace jsme přešli do toho, že učíme firmy lépe

pracovat s technologiemi. Pomáháme jim je zavádět,

ale ideálně tak, aby tu kompetenci,

tu schopnost měly právě ty samotné firmy

uvnitř a u konkrétních lidí.

-Dá se říct, že jste byl teda, slovy vaší knížky,

digitální rebel?

-No každopádně, to každopádně a pamatuju si, kdy jsem pracoval

v jedné mezinárodní firmě a přinesl jsem si tam svůj

Mac Book a zapojil jsem si to tam tak pokoutně na internet

a hnedka přiběhl tehdejší ajťák a moc si s tím nevěděl rady.

Takže ano, byl jsem digitálním rebelem,

neustále jsem porušoval nějaká pravidla, ale díky

tomu jsem se nejvíc naučil.

-Tak, teď se pojďme posunout k tomu tématu dnešního Zážehu

nebo hlavnímu tématu.

Jaká je situace v digitální transformaci v Čechách?

Možná obecně a potom vzhledem k mojí cílovce,

pro kterou hodně vysílám, jaká je situace třeba v malých,

středních podnicích, ve výrobních podnicích,

protože to, co vidíme, je mnohdy digitální transformace

obrovských korporátů typu banky, Škodovka.

Pojďme se podívat trochu i pod tu pokličku,

co možná pro nás smrtelníky není tak úplně vidět.

-Já bych řekl, že situace

je různá, asi se nedá generalizovat, ale to,

co si uvědomuju čím dál víc je, že nejde ani tak o digitalizované

firmy, jako spíš digitalizované týmy.

I v jedné firmě může být tým, který využívá technologie velmi

pokročilé, ma automatizované procesy,

digitálně schopné pracovníky a druhý tým, který pracuje pořád

jak v roce 1990. Takže rozdíly jsou mezi týmy,

rozdíly jsou i mezi lidmi, a to co vnímám v českých firmách

je, že digitální talenti nebo lidi,

kteří mají technologie rádi a chtěli by digitalizovat firmu,

tak si uvědomují čím dál více, kdy je ta firma brzdí. Tzn.

kdy ostatní nevnímají důležitost technologií,

kdy ostatní pracují stejným nebo starým způsobem a

cítím, že roste míra frustrace lidí,

kteří nemohou využívat všechny možnosti,

které technologie nabízejí, což v budoucnu bude důležité

a bude to rozdělovat firmy, které budou atraktivní

pro digitální talenty, nadšence do technologií a ty,

kteří nebudou, protože v momentě, kdy já nemůžu používat

ty nejlepší nástroje, tak se mi nebude chtít v té firmě

pracovat, a když jste se ptal na ten rozdíl velké

firmy malé, firmy. Já myslím, že jsou to právě středně velké

firmy, malé firmy, které digitalizují daleko více,

protože mají daleko více možností. Upřímně, pokud

pracuji v bance, tak mám nějaký set aplikací v rámci,

kterých já mohu inovovat tu svoji každodenní agendu,

ale ty možnosti jsou omezené, kdežto, když, já mám program,

který se jmenuje Digital Leadership Masterclass

a v té Master class, jsou zástupci všech typů firem

a jsou to právě malé a střední firmy, kde,

když se ten majitel manažer kdokoliv rozhodne,

že teď budu používat tady tu aplikaci,

tak ji začne používat často ten stejný den.

Takže ty příležitosti jsou obrovské a velká výhoda

oproti minulosti je, že často ty aplikace o kterých se bavíme,

tak stojí několik stokorun za měsíc a jsou

dostupné komukoliv. Takže tak, jak dřív se k počítači dostaly

jenom velké firmy, které za něj mohli dát stovky

tisíc nebo milion, tak dnes jsou technologie tak dostupné,

že opravdu stačí chtít a rozvíjet se v tom a spíše

je důležitější ta proaktivita, než abych já byl ten digitální

expert, který, který všechno umí.

-Občas vidím takovou paralýzu z analýzy, protože,

jak taky správně píšete, dneska je appka úplně na všecko,

kdyby byla jedna appka úplně na všecko, tak je to super,

většinou těch appek je 10, 20, 50. Jak se v tomhle chaosu

vyznat, nebo jak nějak smysluplně si vybrat ten set,

se kterým začnu pracovat?

-To je ta nejdůležitější otázka, kterou dneska řešíme.

My sami jsme se trošku posunuli od toho, že je aplikace

na všechno k tomu, že radíme klientům jednu

konkrétní aplikaci, která jim pomůže i proto,

já teď spouštím nový projekt, který se jmenuje digitask.cz,

který je zaměřen právě na to, že když se na nás někdo obrátí,

že potřebuje nástroj X, Y, tak mu poradíme 1,

2 nástroje a pomůžeme mu ten nástroj zavést.

Ta paralýza je obrovská, těch nástrojů jsou tisíce nebo

desítky tisíc, takže to je ta největší výzva a já bych

možná doporučil jednak, bavit se se svým okolím,

bavit se možná i s dětmi, co používají za nástroje,

bavit se s firmami v mém okolí a sdílet. A druhá věc,

může být rozdíl mezi nástrojem 1 nebo 2, ale důležité je začít

něco používat, takže někdy je daleko důležitější

než ten nástroj to, že ho opravdu začnu používat,

že mám disciplínu a řeknu si dobře,

tak teď měsíc v něm bude intenzivně pracovat,

ať už se jedná o CRM v malé firmě, která ho doteď

nepoužívala, ať už se jedná o nějaký systém evidence,

anebo to, že si zkrátka nechám udělat jakožto majitel,

pár dashboardů, reportů, grafů, které mi sledují finance

a já už nemusím kontaktovat účetní,

aby měl posílala info o tom, jestli budeme mít příští týden

peníze na účtu nebo ne. Takže ano, nástrojů je celá řada,

ale tím, jak lidé zkouší, jak více digitalizují

tak i to know-how je mezi námi, takže opravdu bavit se nebo se

spojit s námi, my rádi poradíme, anebo zkrátka googlovat

a potom si najít někoho, kdo mi jakožto parťák pomáhá

ty nástroje ve firmě zavádět.

-Podle vaší zkušenosti, když se třeba i díky vašim

programům nebo tomuhle tomu Zážehu rozhodnu se svojí

firmou pořádně zatřást a

začít transformovat firmu do 21. století.

Je bod, který byste doporučil, odkaď bych začal,

aby to přineslo třeba co možná největší užitek,

na co možná nejmenší změnu, nebo je to v zásadě úplně jedno?

-Začal bych tam, kde,

vy jste to řekl přesně, to, co mi dlouhodobě přinese největší

úspory, ať už času energie nebo aktivit,

která se dneska dělají ručně. Je pár oblastí, které by měla

každá firma řešit jako prioritu. Tzn.

jedna věc je vůbec digitální pracoviště,

ať už se bavíme e-mail, kalendář, soubory, poznámky,

takovéto jedno místo, kde budu mít všechny informace ve firmě,

budu tam komunikovat lidmi a opravdu dobře ho využívat.

My třeba v rámci Digiskills vůbec nepoužíváme interní e-mail.

Máme všechno nastaveno v Microsoft 365 a učíme jiné

firmy, ale je jedno, jestli používáte Google

nebo Microsoft. Opravdu jedno dobré pracoviště

ideálně v cloudu, abych nemusel ty data někde lovit,

nebo když mi náhodou shoří počítač, abych o ně nepřišel,

takže ten základy opravdu dobře používat kancelářské aplikace.

Druhá věc jsou pak procesy, jejich propojení nastavení,

takže dneska máme řadu nástrojů, které nám umožnují všechny

ty možné aplikace, které používáme propojit tak,

abych já nemusel kopírovat data, kopírovat tabulky,

takže taková nějaká jednoduchá automatizace nebo alespoň

to základní propojení aplikací. A potom v závislosti na tom,

co dělám, jestli se věnuji spíše obchodu, nebo jestli řídím

výrobu, tak samozřejmě se bavit i s lidmi a popřemýšlet,

nakreslit si proces, jak dělám tu svoji práci a popřemýšlet,

co by mi pomohlo dlouhodobě, abych, když začnu

s nějakou technologií, tak aby mi, vlastně

aby pracovala pro mě. Já to vždycky beru tak,

že nástroje pro vás pracují, jak kdybyste zaměstnali

nějaké lidi, takže já pokud zaměstnám někoho,

kdo mi ušetří půl hodiny nebo hodinu denně,

no tak mám půl hodiny nebo hodinu denně,

abych se mohl věnovat dalším činnostem.

No a nakonec jsou tady nástroje a technologie,

které mnoho firem nevnímá jako prioritní.

Typicky digitální podpis smluv a podobně, které už dneska

dokáží víceméně pokrýt většinu nějakých obchodních vztahů,

obchodních závazků a tam nejde ani tak o to,

že to ušetří jenom čas a namísto toho,

abych já si vytiskl smlouvu a někomu jí poslal

a on jí podepsal, naskenoval a poslal zpátky,

ale ono to mění i mentalitu. Tzn.

jakmile se člověk naučí a zjistí, že opravdu stačí,

otevře si to na mobilu podepíše, pošle zpátky, tak začne uvažovat

jinak a začne se měnit vůbec to, jakým způsobem přistupuje

k technologiím, protože potom chce digitalizovat

a zjednodušovat víc a víc dalších procesů.

-Tohle podepíšu a ohřeju si polívčičku Ondra Říha z Digisign

tady byl před pár díly, takže určitě mrkněte,

digitální podpis je skvělá věc. Když jsem četl vaší knížku,

tak jsem se nejvíc bavil u vět, který říkají, že IT oddělení

je paradoxně brzda pokroku v mnoha firmách.

Jak to, co jste teďka vyjmenoval,

že bysme měli dělat, jak toho dosáhnout, přes IT,

který, říká to nemůžeš, to je v cloudu to je nebezpečný,

co s tím? -Najít si lepší IT... Ne,

ale já mám rád samozřejmě ajťáky, ale musím sklouznout

k takovému tomu klišé, že je to o lidech.

Můžu mít IT oddělení, kde je někdo, kdo je mým parťákem,

pomáhá mi a můžu mít IT oddělení, které naopak

je brzdou pokroku.

Obecně platí, že je dobré s IT se bavit ještě předtím,

než sám začnu něco dělat, brát ho jako parťáka,

pokud to jde a od začátku s ním diskutovat ten svůj problém,

co co řeším, jak to vyřešit. To je krok číslo 1. Krok číslo 2,

pokud se mi nedaří ve firmě něco prosadit, tak je dobré si

občas pozvat někoho z firmy, kde to prosadit šlo a pobavit se

inspirovat ostatní členy toho mého týmu nebo vedení firmy,

protože všechno už se někde vyřešilo. Takže jakmile

my řešíme ve firmě 5 důvodů, že to nejde a najednou já si

pozvu na nějakou inspirativní půlhodinku někoho, kdo popíše,

jak to šlo a že to je bez problémů,

tak otevírám hlavy těch lidí a pomáhám tomu týmu protlačit

ty myšlenky a ty vize, které směrem k digitalizaci mám.

No a v některých případech stojí za to vyzkoušet něco,

možná klidně řekl bych v takovém pilotu,

experimentu bokem a potom třeba zcela, konkrétně ukázat,

jak by to mohlo vypadat. Typický příklad, byl jsem

ve firmě, která nepoužívala CRM, tzn.

aplikaci na evidenci, kontaktuje zákazníky a tam jsme

přímo s jiným člověkem udělali to, že jsme se

zaregistrovali do jednoho, nahráli jsme tam zkušební

data přímo pak jsme ukázali všechny ty výhody a benefity,

jak to může fungovat, když to CRM bude a namísto těch

prázdných diskuzí, jestli CRM ano, nebo ne,

tak najednou jsme tam ukázali zcela konkrétní věci,

jak to může lidem pomoct, jak to pomůže firmě,

jak budeme mít větší přehled o tom, co se tam děje a ti lidi

byli nakoupení daleko, daleko víc, než kdybychom

tam ukázali nějaký slide z prezentace. Takže toto funguje

a obecně, nejlepší inovátoři, nejlepší digitalizátoři, jsou ti,

kteří se nenechají odradit a zkoušejí ty věci znovu a znovu

a znovu, takže je potřeba se trošku obrnit a zase,

vracím se k té aktivitě.

-Super. Dva roky zpátky, díky všem známým docela

nepříjemným okolnostem, jsme začli digitalizovat ze dne

na den, protože jsme k tomu byli donucení,

takže všichni známe Teamsy, Zoomy, Slacky atd. atd.

Vy určitě máte periskop namířenej vpřed. Co nás čeká,

jaké jsou digitální trendy, na co se máme připravit,

jak se třeba změní práce během dalších dvou, tří let?

-Zajímavé, že já jsem teďka nedávno vytáhl nějakou

prezentaci, kterou jsem měl v roce 2013. A ty aplikace,

které jsem tam prezentoval, tak až teď začínají být opravdu

intenzivně používány, těch poslední rok nebo dva,

takže já si myslím, ještě nějakou dobu se budeme

snažit ladit vůbec spolupráci a komunikaci, ale to,

kde vidím největší potenciál je jednak automatizace propojení

aplikací a vůbec automatizace workflows tzn. pracovních

postupů, toho, co dneska dělá člověk, kde musím klikat,

musím opakovaně dělat nějakou aktivitu,

musím připravit na schůzku zápisník v OneNote,

kde mám nějaká témata, tzn. věci, které si často

neuvědomujeme, ale děláme je 100× za týden,

ať už my nebo naši kolegové. Takže jednoduchá automatizace,

kdy vidíme, že nárůst těch různých nástrojů je neuvěřitelný

a i těch jejich možností. Druhý bod, říká se tomu,

no-code nebo low-code tzn. programování bez kódování.

Nástroj, kdy já jsem schopen si vlastně řídit jakýkoliv projekt,

postavit si systém víceméně tím, že si ho naťukám a nepotřebuju

k tomu vůbec žádnou IT znalost. Můžu si postavit web,

můžu si dokonce postavit nějakou mobilní aplikaci

a v tomto vidím obrovský potenciál, protože představme si,

že mám výrobní firmu nebo naopak mám servisáky, mám 8 lidí,

kteří tady jezdí a servisují něco,

tak já jim můžu nechat vytvořit mobilní aplikaci a zabere

mi to pár hodin a nepotřebuji k tomu firmu, nepotřebuji

k tomu IT oddělení, takže pokud budu mět spolupracovat s někým,

kdo je tady v těch no-code aplikacích,

tady v těch jednodušších nástrojích

zdatný, tak mi může pomoct digitalizovat firmu

neuvěřitelným způsobem. A ten třetí trend je vůbec

zamýšlet se nad tím, jakým způsobem chceme fungovat

a teď nemyslím jenom nástroje, ale to, že najednou mám možnost,

právě díky těm všem Zoomům a Teamsům, dělat obchod online.

Najednou mám možnost zaměstnat někoho z Jeseníků,

kdo mi bude dělat podporu zákazníků.

Těch možností celá řada a já se musím zamyslet nejenom nad těmi

nástroji, ale také nad tím, jak chci mít postavený byznys

a jak k tomu můžu využít nástroje, lidi a nové

formy organizace práce. Já možná dám příklad,

já jsem četl minulý rok článek o jedné slečně, která měla,

která má taková omezení fyzická a

psali v deníku o tom, že posílala životopis do 92 firem

a nikde ji nezaměstnali. A já jsem si řekl,

že to je výzva a my jsme jí připravili ty naše systémy

tak, že ona začala pracovat skoro druhý nebo třetí

den a dneska spolupracujeme, je součásti našeho týmu,

jenom musíme trošku jinak zorganizovat práci a nastavit

jí ty systémy tak, aby jí pomáhaly více,

protože nemůže třeba volat, a tak dál, ale tak obrovská

příležitost, že pokud my dokážeme zaměstnat skoro

kohokoliv a nastavit mu systém, že dokáže pracovat,

tak si uvědomme, co mohou dělat ostatní lidé,

pokud opravdu dobře dokážou s nástroji a aplikacemi pracovat.

Takže to je asi základ toho, co se bude dít v budoucnu,

uvědomění si, že najednou já mám k dispozici skoro všechny

lidi na celém světě, aby mi pomáhali v tom byznyse

nebo v té mé práci a můžu si vymýšlet nové projekty,

nové aktivity, k tomu využívat, ať už lidi na částečný

úvazek nebo jednorázově nebo si nechávat na to vytvářet

technologie, takže vůbec ta možnost realizace

a ty obrovské příležitosti, to je ten největší trend,

který já tady vidím.

-Teď jste mě přivedl na jednu otázku a na situaci,

kterou vidím, hlavně třeba v menších softwarových domech

nebo studiích. Nechci, aby to znělo špatně, protože to,

co říkáte, že vlastně zaměstnáte kohokoliv, kdekoliv,

na jakékoliv projekty je určitě super, na druhou stranu vidím,

že třeba ten základ lidí, kteří původně seděli v jedné

kanceláři, se velmi špatně sžívá nebo spíš obráceně,

ty satelity, který jsou najímány externě na virtuální práci se

velmi špatně sžívají s kolektivem, který původně seděl

v kanceláři při sobě. Je v rámci digitální transformace

už nějaký doporučení, jak vlastně pracovat s hybridníma

firmama, jak ty lidi udržet v nějakým sociálním kontaktu nebo?

-Za mě ta klíčová otázka je,

jestli chci, protože ta myšlenka, že chodíme do práce

a budujeme kolektiv a jsme rodina, tak není

úplně pro každého. Upřímně já, kdybych byl zaměstnaný,

tak mám své přátelé, mám svoji zábavu a já nechci

trávit ani 8 hodin, já bych možná chtěl pracovat 4 hodiny,

zato udělat tu práci osmihodinovou a chodím do práce

pro nějakou seberealizaci a nepotřebují budovat kolektiv.

Chápu, že pro někoho je to důležité pro někoho ne,

ale vidím velký trend firem, které se na to dívají

trošku, jinak. Tzn. říkají ano, práce je důležitá,

ale daleko důležitější je ten život před a po a mezitím,

takže to pojďme nastavit tak, abyste byli spokojeni v práci,

ale nepotřebujeme budovat vztahy a kulturu a kolektiv. Jsou firmy,

které naopak jsou na tom postavené a zase nástroj

je jenom nástroj, tzn. že pokud mám satelity,

pokud mám lidi pracující na dálku, tak co já můžu dělat?

Můžu dělat pravidelné hovory, kdy si necháme jenom zapnutý

Teams třeba na zvuk a pracujeme, jak kdybychom seděli spolu

v kanceláři, každý si dělá svoje, občas se pobavíme.

Můžu dělat pravidelný pondělní setkání u snídaně,

můžu dělat spoustu akcí, kde je to možná daleko

efektivnější nebo dostupnější, než kdybych to dělal čistě

jenom v kanceláři a je to jenom o kreativitě, proaktivitě lidí,

aby udělali něco navíc a vyzkoušeli nějaké formáty,

aby ten tým dali dohromady. Druhá věc pak je, že můžeme

vyjet do regionů, můžeme jednou za měsíc si

dojet na nějaký offsite. Mimochodem, říká se,

že z Prahy do Brna je to daleko dál, než z Brna do Prahy,

takže nejvíce mluví o tom stmelování lidé,

kteří neopustili Prahu a sami by na ten region nedojeli,

ale furt lákají ty lidi, aby přijeli do Prahy

na nějaké setkání nebo někam. Takže je to podle mě o tom,

že technologie mi umožňují něco a pokud mám hybridní firmu,

tak musím uvažovat nad tím, jakým způsobem já použiju

technologie, ale taky, klasická setkání, a to,

že já občas musím vyjet a trávit ten čas s lidmi,

tak jako jsem trávil v kanceláři.

A poslední věc je, že už dneska existují aplikace,

jedna se jmenuje Donut, takový ten, takový ten...

-Koblížek. -...no prostě Donut, takové to jídlo a ona funguje,

takže lidi, kteří mají zájem, tak se do ní přihlásí,

ona je náhodně spojuje ve firmě na buď telefonát nebo

online kafe, takže takové ty vztahy, které vznikají tím,

že někoho potkám, tak se trošku vytrácejí v tom

online světě, ale jsou už nástroje, které mě propojují,

kdy já se s někým pobavím, co je nového, co třeba zrovna

řeší a samozřejmě, není to 1:1,

to, co osobní vztah, ale určitě i firemní kultura,

i týmovost všechno lze podpořit a daleko důležitější je ten čas,

který tomu věnujeme, spíš než to, jestli budeme

fakt sedět v zasedačce, anebo si takhle budeme povídat on-line.

-Z toho mě napadá ještě jedna otázka.

Vy jste říkal, někdo chce trávit ve firmě 4 hodiny,

protože ho baví trávit čas s rodinou, v přírodě, u sportu,

cokoliv a vlastně nemá ambice bejt nějak extra,

mě napadá produktivní, to určitě ne, protože naopak

při čtyř hodinovém pracovním dni, musím být extrémně

produktivní, ale nevidím práci jako svoje všecko.

Je tady spousta lidí, ale který chtějí pracovat

relativně hodně, svoji budoucnost nespojují s jednou

firmou a rádi pracují na různých projektech ve stejnou chvíli

pro různý firmy.

Osobně to vidím čím dál častěji, já jsem to třeba

zářným příkladem. Přijde mi, že všechny nástroje

na produktivitu nebo na týmovou spolupráci jsou ale stavěné

na situaci, kdy máte firmu, team a pár satelitů okolo.

Jak si my, co děláme v jednu chvíli pro nebo v třech,

pěti, čtyřech týmech najednou, máme udržet čistej mozek a jak si

máme postavit my tu digitální kancelář tak, abysme nemuseli

každý 2 hodiny měnit

pracovní prostředí podle toho našeho klienta?

-Martine tady vás zklamu.

Digitální svět je čím dál komplexnější,

těch nástrojů je celá řada a asi nebude lépe v budoucnu.

I v soukromí to vidíme, že máme Whatsapp, Messenger,

SMSky, Viber, někdo nám píše na Instagramu a bohužel tomu se

v budoucnu nevyhneme. Já věřím tomu, že se začnou

objevovat aplikace, které nám to dávají dohromady,

takže už dneska existují některé nástroje.

Já mám jednu aplikaci a komunikuji ve více aplikací

v rámci té jedné, takže věřím tomu,

že technologie nám to částečně vyřeší,

ale za mě osobně je to spíš o nějakém osobním systému

a ten systém není jenom nástroj, ale vlastně ten systém metody

práce s nimi a možná to řešení je, že si vyhradím

nějaké časové momenty, kdy se budu věnovat jednomu

projektu nebo si domluvím způsob komunikace, anebo,

a to asi mnozí neuslyší, rádi se přizpůsobím.

Já se osobně, tím, že jsem v několika firmách také,

tak v jedné firmě se využívají Microsoft 365, Teamsy, OneNote,

všechno ostatní. Druhá firma zase jede Slack,

Notion a další, takže já to beru tak,

že se i v tom učím, někdy se musím přizpůsobovat,

ale to, co jsem se za poslední roky naučil,

je spíše se přizpůsobovat lidem, aby oni v tom pracovali,

byli spokojení a dobře se jim v tom řídily projekty

a já jakožto buď majitel nebo manažer projektu, tak se

snažím spíše nastavovat ten systém, a to aby se ladil,

spíš než to, aby se mi přizpůsoboval a já v něm

pracoval jednoduše. Řeknu jeden příklad,

kdy je daleko důležitější nastavovat ty principy spolupráce

než ladit, jaké konkrétní nástroje.

Moji kolegové v jednom projektu si stěžovali,

že pomalu odpovídám na zprávy v chatu, což je jasné,

když mám 6 webinářů, konzultací za den a mezi nimi

často 5 minut pauzu, tak na to nemám prostor,

často ani mentální kapacitu. Nicméně, abych nebrzdil tým,

tak jsem vytvořil jednoduché pravidlo 24/48. To pravidlo říká,

že se v týmu snažíme

v chatovacích nástrojích, které slouží pro rychlou

komunikaci, reagovat do 24 hodin, a když nezareaguji

do 48 hodin, tak je ta věc braná jako schválená. Tzn.

typicky, někdo se mě zeptá: „Hele Filipe, mám,

řeším takovou situaci, co říkáš, na to a na to?“ Pokud

na to nezareaguju do dvou dnů, tak to beru jako schváleno,

protože pro mě je daleko důležitější rychlost,

než abych všechno musel schvalovat,

všechno kontrolovat. Takže toto uvolnilo prostor

a je to jednoduchý princip 24/48 a je vlastně jedno,

jestli pracuju v Microsoft 365 nebo v nějakém jiném nástroji.

Tady ty principy spolupráce, a to nastavení je daleko,

daleko důležitější. Takže zamyslete se nad tím

a nastavte si základní principy, základní týmové dohody

a ať už děláte ve více nástrojích, tak naučte se s nimi

pracovat a potom zorganizujte si ten svůj svět tak,

aby pokud vám to vadí tak, aby vám vadilo, co nejméně.

Základem je asi identifikovat si,

co mi na tom vadí a potom se snažit přizpůsobit nástroje

a organizaci práce.

-Jak vypadá váš osobní systém digitální produktivity?

-Tak, to je dobrá otázka, díky. Za mě je základ,

pravidlo dvou minut, tzn. co můžu odbavit

hned, odbavím hned. Tím, že všechno, co mám v počítači,

tak mám i v telefonu, všechno máme v cloudu,

takže spoustu věcí můžu odbavit, i když jsem v terénu,

i když jsem na sedačce na horách a můžu poslat 200 megový soubor,

můžu dohledat cokoliv, odpovědět zákazníkovi.

Takže co můžu udělat hned, udělám hned. Druhá věc je,

že se snažím všechny úkoly dávat na jedno místo a označovat

i úkoly, které přichází z jiných nástrojů,

tak abych na ně nemusel myslet. Třetí věc je, že se snažím

co nejvíce věcí řešit asynchronně, tzn.

že když někdo chce schůzku a pobavit se o spolupráci,

tak to teď už skoro nikdy neakceptuji.

Buď ať napíše pár bodů, ať nahraje video a potom se

můžeme pobavit stejně, tak komunikuji já,

když něco posílám zákazníkovi, nahraju k tomu krátké video,

tam mu to vysvětlím a často tím omezím to,

že tam potřebujeme další půlhodinovou nebo

hodinovou schůzku. A tady ta asynchronní práce,

ta je pro mě teďka tématem číslo. 1, zabývám se

tím a snažím se

vyladit procesy ve firmě tak, aby to fungovalo ideálně beze mě.

Takže neustále se snažím zamýšlet nad tím,

co můžu udělat dnes proto, abych měl zítra jednodušší práci

a každý úkol, který řeším, tak se nad ním zamýšlím nejenom

z pohledu toho úkolu, ale jak to můžu udělat tak,

abych už příště tady ten úkol nemusel řešit.

Aby to bylo delegované, automatizované, anebo aby to bylo

zjednodušené tak, abysme nemuseli řešit drobnosti

a mohli věnovat důležitým věcem.

-Moc se mi líbí, jak pro digitální kancelář,

transformaci, cokoliv hoříte. Pokud na nás teďka přes těch

30 minut koukali nedůvěřivci a říkali si, co to tam ti dva

šašci, říkají, tohle není pro mě. Pojďte ve 2,

3, 5 větách je zažehnout pro změnu jejich byznysu.

-Ve dvou větách zažehnout...

No, já myslím, že tu motivaci si každý musí najít sám.

Já myslím, že jsou 2 pohledy na věc.

Jeden pohled je, že buď chci něco dokázat,

chci mít skvělé výsledky, chci postavit skvělou firmu a mám

k dispozici skvělé nástroje, které mi k tomu můžou pomoct,

ať už dělám cokoliv. Takže, pokud chcete dosahovat

lepších výsledků, není nic lepšího,

než použít k tomu technologie, ale i když nechcete a chcete si

jenom zjednodušit práci, nechcete se stresovat,

chcete dělat míň nebo zkrátka chcete za stejný čas

dosáhnout lepších výsledků, anebo si jenom zjednodušit práci,

tak stejně, tak k tomu jdou využít technologie.

Vy musíte být zažehnutí pro vlastní práci

a ty technologie jsou jen nástrojem,

který vám ji pomůže dělat lépe, takže pokud jste zažehnutí

pro svoji práci, tak se možná otevřte.

Zkuste objevit svět digitalizace a uvidíte, že vám to pomůže,

ať už opravdu děláte cokoliv.

-Když jsou zažehnuti, kde vás najdou a jak vlastně

těmhle těm zažehnutým můžeme pomoct?

Co pro ně máte?

-Tak buď drimalka.com,

když se zapíšete do mého newsletteru,

tak vám budou chodit pravidelně tipy na různé nástroje,

myšlenky moje vztažené k rozvoji byznysu a vůbec k transformaci

firem, ale velmi, velmi praktické,

takže žádné řeči kolem. Opravdu věci, které můžete použít

a potom, pokud chcete pomoci s technologiemi,

tak jděte na digitask.cz

a tam se zapište a ať máte jakýkoliv problém,

chcete nastavit jakoukoliv aplikaci, hledáte někoho,

kdo vám pomůže implementovat nástroj,

tak tam napište a my vám do 24 hodin napíšeme konkrétní

radu, konkrétní řešení nebo propojení s konkrétním člověkem,

kdo vám pomůže. Takževlastní firmu

a je to opravdu o tom udělat ten první krok a zkusit říct jsem

ten a ten, dělám to a to a potřebuji pomoc s tím

a tím a my už se o vás postaráme. -Já už mám na vás Filipe

seznam, který jsem si psal během čtení knihy,

takže já už tam určitě dneska odpoledne něco pošlu. Děkuju,

děkuju za účast. -Já děkuju moc za pozvání.

-Díky. Tak to byl Zážeh s Filipem Dřímalkou.

Doufám, že jsme vás zažehli a že právě na nějakým storu

hledáte první appku, kterou si nainstalujete a budete

ji zkoušet, aby vám, aby vám zjednodušila život.

Pokud se tak děje, tak jsme svoji práci s Filipem

udělali dneska skvěle. Nezapomeňte mrknout na moje

webovky www.martinhurych.com, kde bude tahle ta epizoda velmi

pravděpodobně i s bonusem, na který jsme s Filipem

zapomněli, ale určitě tam něco od nás dvou najdete.

Pokud jsme se vám zalíbili i jakkoliv jinak,

určitě dejte odběr ve vaší podcastové

aplikaci nebo na YouTube, ať se uvidíme i příště.

Mě už nezbývá než vám držet palce a přát úspěch. Díky.