Dobrý den, já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je Zážeh. Zážeh je počátek akcelerace

a akcelerace je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si

našli tuhle epizodu, tak jste pro tu vaši akceleraci už udělali nejdůležitější,

totiž první krok. V zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání, z obchodu, z inovací,

z práce s lidmi i z dalších oblastí firemního života.

Dnes budeme akcelerovat s Jakubem Benešem. Dobrý den Jakube. -Dobrý den Martine,

děkuju za pozvání. -Rádo se stalo Jakube. Já abych to tady nespletl,

protože ten titul je jeden z nejdelších, který jsem tady měl čest číst,

tak to radši přečtu. Manažer digitálního inovačního habu, Brain4Industry

při fyzikálním ústavu Akademie věd. Sedí to?

-Sedí to, přesně tak. -Super, Brain4Industry ... Potřebuje náš průmysl mozek?

-Já myslím, že každé podnikání potřebuje mozek. Je mi to hrozně líto, ale bez něj to nejde

a nepůjde, je to čím dál tím větší deviza v tom podnikání.

-Super, takže dnešek věnujeme přemýšlení o průmyslu, než tak stane,

řekněte nám o sobě pár slov a pár slov o Brain4Industry.

-Dobře, tak moje historie začínala v devadesátých letech.

Byl jsem spojený se strojírenskou společností Beneš a Lát od roku 1993 vlastně jsem fungoval

pro tuhletu společnost. Od roku 1996 na hlavní pracovní poměr.

A dokonce můj děda byl jedním z těch nebo byl ten, kdo zakládal vlastně tuhle firmu

v třicátejch letech minulého století, takže jsme k tomu měli i citový vztah jako

rodina a prošel jsem si to podnikání vlastně opravdu od dílen až ve finále k nějaké funkci,

ředitele jednoho z těch výrobních závodů a jsem členem představenstva Beneš a Lát.

Věnoval jsem strojírenství a této oblasti 25 let života. A dneska si říkám

nebo říkal jsem si před dvěma třema lety, jestli neudělat zase něco, jinak.

25 let v jednom oboru je fakt hodně. A ne, že by mě to nebavilo, ale vlastně

ztrácí takový to kouzlo toho poznávat nový věci, hodně věcí jste už zažil a když

už jste zažil mockrát, začnou se opakovat opravdu velmi často,

tak ztrácíte takovou tu motivaci k tomu je každý den řešit.

Takže byl jsem osloven jedním z kolegů z akademické půdy, jestli bych nechtěl

s nimi rozjíždět projekt Brain4Industry, což je dneska vlastně nová věc.

Vy jste to jmenoval digitální inovační Hub, kde, to je terminus technicus vlastně,

vznikají tyto instituce po Čechách i po celé Evropě. A jejich primárním cílem

je zaměřit se na sdílení znalostí v některých oblastech, každý ho může mít malinko

jinak, ale souvisejících s digitalizací vlastně pro průmysl zemědělství potravinářství

je to úplně jedno, který obor budeme jmenovat a ten náš, který vzniknul v roce 2019,

tak se jmenuje Brain4Industry a jeho členy je fyzikální ústav Akademie věd

ústav termomechaniky, Cardam, což je R&D centrum tady v Dolních Břežanech,

břežanský Star cluster, který se zabývá vlastně právě, řekněme podporou

těch firem v tom regionu k usídlení se tam, k tomu proinovačnímu smýšlení a propojení

s tím unicipálem. A samozřejmě jako vlastně následující člen přibylo české inovační centrum,

kde přímo ty inovace má ve své podstatě.

-Výsledkem nebo tou nosnou myšlenkou, proč vznikáte pro český průmysl jaksi mám

představit, co pro mě Brand of Industry jako pro majitele malý strojírenský firmy může udělat?

-Tak my jsme si vybral specializaci ve které se pohybujeme již delší dobu.

A je to od vlastně optimalizací přes výpočetní úlohy, simulace následně aditivní výrobu,

takže dnes populární 3D tisk ze všech možných materiálů, které si vymyslíte.

A tím, že pocházíme právě nebo část z nás pochází z průmyslu,

tak se hodně zaměřujeme na senzoriku a mesovské systémy, takže měříme vlastně v těch

firmách jejich výkon, jejich stav a připravujeme ta data nebo nebo učíme firmy

připravovat ta data tomu, abychom se podle nich rozhodovali.

a S tím souvisí naše poslední oblast a to je digitalizace, takže rádi bychom a myslím

si, že proto máme předpoklady, s firmami sdíleli znalosti v těchto oblastech a učili je,

jak sami v těchto oblastech postupovat. Naším cílem není primárně být ryze byznysová

společnost, která bude prodávát službu, ale naším cílem, naším posláním je ty firmy

naučit, jak se k tomu problému postavit a jak ho vyřešit svými silami,

takže vlastně vzdělávání v této oblasti je naším cílem.

-Jedna věc, která mě u toho hodně moc zajímá.

Všímám si, že na straně nabídky,

digitalizace, automatizace, robotizace v průmyslu, je něco, co hodně rezonuje.

Snaží se tomu věnovat spousta lidí od start, upu až po vás akademickou sféru.

Jaká je situace na straně poptávky?

-Když to vezmu hodně globálně, tak si myslím, že velké firmy, ty pochopili tím,

že mají už delší dobu vypracované, řekněme rozsáhlé strategické plány,

tak ty digitalizace zapracovali i těch svých strategických plánů.

Hodně rozumnej pojem průmysl 4.0 zase, firmy, které umí přeložit tento pojem do svého oboru,

mají zapracované strategii ve strategii vlastně, kroky, které povedou k tomu dosažení,

řekněme, zvýšení té míry digitalizace v oblasti průmyslu 4.0.

Střední firmy jsou nuceny právě těmito velkými partnery k tomu,

aby, aby v té digitalizaci pokročily taky, ale pro malé a střední, které,

kterým chceme věnovat velkou část vlastně našeho portfolia služeb,

tak je to dnes hodně nepředstavitelný pojem. Je to je to jsou to krásné vzletné vlastně

pojmy, které jim ale ještě nedávají smysl a

my máme jeden z těch vlastně projektů, který řešíme, tak jsou digitální audity,

máme 2 takové typy, jednomu říkám test digitální zralosti, kdy vhodný právě pro firmy

malé a střední a dokáže jim pomoci identifikovat, řekněme překážky,

které jim brání v tom se rozletět dál. A pak jsou digitální audity opravdu ten,

ten test se pohybuje v rámci třeba dvou dnů

času, které musíme věnovat společně s tou firmou tomu jejímu prozkoumání a následně návrhům.

U toho digitálního auditu se bavíme řádově o měsících 1, 2, 3, 5 podle velikosti firmy.

Myslím, že když budu počítat po 100 lidech, tak třeba firma o 100 lidech právě bude trvat

celý měsíc není to celý měsíc práce jasně, ale jsou to postupné kroky,

které během toho měsíce musíme udělat k tomu, abysme nastavili nějakou road mapu,

kudy by se ta firma měla pohybovat oba dva ty způsoby vlastně pracují formou pohovorů

s klíčovými lidmi v té firmě. Tou základní podmínkou je,

musí chtít majitel nebo jednatel. Ten, kdo opravdu má v ruce to řekněme

primární rozhodování o tom, kam ta firma směřovat. A ideálním stavem

je když ta firma už má aspoň částečně zpracovanou svojí strategii,

takže jeden z těch prvních dotazů je vždycky, kde chcete být za 3, 5,10 let.

A jak má firma vypadat, udělejte si takovou tu svoji představu.

A my vám pomůžeme najít buď blokační kroky, které vám teď brání to zrealizovat,

anebo následně s vámi připravíme i tu road mapu, kudy se dostat vlastně do tohohle stavu,

tak aby vás to nebolelo. -Co, když je ta odpověď, ta první, kde chcete být za...

Jakube já nevím co, pak? -Myslím si, že dokážeme i

vlastně pomoct s těmi hodně cílenými dotazy k tomu, aby ten majitel se zamyslel správně

nad tím směřování firmy a dokázal na tu otázku odpovědět ale, dokud tuto odpověď nemáme.

Nemůžeme pokračovat, ale myslím, že ani ta firma nemá jednoduchý život

a pokračování, když nevíte, kam směřujete strašně těžko hledáte kroky,

kudy prostě takhle to nefunguje, a přestože většina lidí, říká nevím,

tak si myslím, že v hlavě se jim ty myšlenky honí jenom je potřeba je zformulovat,

ideálně si je někde napsat, pověsit si je na zeď a mít je každý den před očima,

když něco dělám, takže i v tom umíme pomoct.

-Takže když budu jeden z těch osvícenějších a budu vědět nebo budu chtít zjistit,

kam, co je možno. Vy na mě naroubujete, buď test digitální zralosti,

jestli si dobře pamatuju nebo digitální audit.

Jak konkrétně bude vypadat ten výstup, protože z auditu spousta lidí z mojí sociální

bubliny má kopřivku tak, představme si to nějak, konkrétně. Co dostanu do ruky?

-Je to pravda, ten audit je trošku zprofanované slovo dneska, ale nemáme

jednoduchý český překlad, jak to říct jedním slovem, takže říkáme analýza.

Což je nejspíš ještě horší.

Co bude naším výstupem pro vás je to vlastně souhrn aktivit, které musíte udělat pro to,

abyste se posunuli směrem, kterým chcete, takže pro ten test digitální zralosti budete mít

seznam doporučení, co udělat, abyste přestal brzdit ten svůj vývoj,

pakliže postoupíte do toho auditu vlastně opravdu digitálního auditu,

tak dostanete celou road mapu, která vám bude říkat, které kroky udělat,

jak dlouhou budou trvat, co k tomu budete potřebovat za lidi

za prostředky, tak, abyste dosáhli toho svého cíle. Společné je ještě to,

že se snažíme vždycky v tom, v čem firmám jako, řekněme, napomoci v tom,

že se každý ten krok snažíme přepočítat na nějakou úsporu, buď finanční úspora opravdu

jako zrychlím nějakou výrobu, budu potřebovat mít technologií, bude potřeba méně materiálu,

budu potřebovat něco, anebo na druhou stranu snažíme se najít vlastně ten formát,

kde přijde ten zisk vlastně, který následně bude vázat k tomu kroku a naším

takovým mottem je, že bychom chtěli s těmi firmami se podílet na tom jejich úspěchů. Tzn.

tento první krok. Tento první krok, když absolvujeme, tak bychom následně rádi

financovali ty další projekty, buď právě z úspory, anebo z toho zisku,

který přinesly, aby ty firmy neměly pocit, že musí vynakládat nesmyslné peníze a cpát

něco do poradců. Ještě mám kolegu, který, říká krásně poraděnkové, taky to nemáme rádi,

ale nejme poradci my jsme opravdu nechci říct koučové to bych nechtěl to je hodně nosný pojem

taky zprofanovaný, ale snažíme se těm lidem vlastně pomáhát v tom se dívat

správnou optikou na ty věci vést je, aby oni byli schopni se sami rozhodovat a celé

to financovat nebo většinu toho financovat z nějakého podílu na tom úspěchu.

-Vy jste v zásadě vyšel z podhoubí těch firem, kterým teďka máte pomáhat. Jaká je teda nálada

v podhoubí, podhradí, jaká je nálada k inovacím, protože

tam to je podle mě hodně podobný jako s tou nabídkou služeb pro inovace.

Jsme ochotný inovovat?

-Já si myslím, že ta ochota je. Zase chybí tam ten překlad.

Bude to souviset s tou věcí, kterou jsme si už řekli a to je:

,,pakliže nemám vizi toho, kde ta firma má být těžko se mi inovuje,

abych se k tomu dostal tento cíl je potřeba nastavit vždycky. A druhá,

je to zase podle velikosti firmy, ale většinou v těch menších firmách chybí lidi,

kteří by se o to starali, takže i já jsem se mnohokrát potýkal s tím,

že jsme vymysleli skvělou věc, kterou zavedeme a následně musel být v té firmě jmenován někdo,

kdo má za prvé nějaké rozhodovací pravomoci, aby byl schopen to zrealizovat a za druhé

tomu musí věnovat čas. A v těch menších firmách je to většinou člověk,

který pracuje 10, 12,14, 16 denně a dostává další úkol,

takže je tam takový ten blok vlastně té nechuti převzít vlastně další úkol a uvázat na další 2,

4 hodiny denně, které budu muset věnovat po dobu toho projektu tý realizaci,

a to brzdí ten rozvoj v těch firmách. Neřekl bych, že je ve firmách nechuť inovovat.

Já už jsem se, kdysi bavil v některém rozhovoru s lidmi my překládáme průmysl 4.0 jako

automatizace, robotizaci, ale myslím si, že k tomuto vůbec nesměřuje, to jsou věci 50 let

60 starší vlastně nebo zpětt 40, 30 zpět. A věci, které dnes běžně, my říkáme,

že si je koupíte na krámě, takže když budu chtít,

řeknu, že mi ta investice dává smysl, tak si to pracoviště zrobotizuju s dodavatelem,

který už na trhu existuje, ale ten pohled, který přichází dneska je spíš o tom,

jak pracuji s informacemi, které mi ten, ať už výrobní úsek nebo nebo klidně

kancelářská věc. Člověk samostatně, který pracuje na nějakém úkole je schopen dávat

o průběhu té své činnosti. Takže sledujete výkonové parametry těch

jednotlivých vlastně celků a na základě toho rozhodujetr, co se bude dít dál.

A tady bych řekl, že mnoho firem končí ve fázi, kdy si pořídí sběr dat. Tzn.

že maj dneska obrovské úložiště, miliony a miliony řádků prostě dat,

které vůbec nevyhodnocují. V lepším případě firmy používají tento styl ve chvíli,

kdy přijde reklamace, tak se zpětně pohrabu 3 měsíce zpátky v datech tak, abych našel,

proč se to stalo. Ne vždy se to povede.

Ještě lepší případ je, že pracuju s měsíc staými starými daty tak,

abych byl schopen reagovat v průběhu následujícího měsíce nějakou aktivitou.

A ideální případ je ve chvíli, kdy teda to máte k dispozici on-line a můžete se

rozhodovat na základě, co budete dělat za hodinu, příští den, a tak dál.

Takže to je naším cílem, naučit firmy jak s těmi informacemi pracovat.

Z vlastní zkušenosti vím, že jsme schopni napojit stroje,

které nemají opravdu žádný digitální potenciál, takže můj jednoduchý příklad bude 50 let

stará vrtačka, sloupová, ruské výroby, kde připojíte vlastně ten třífázový motor

ke sledování a nastavíte si hranice, kde sledujete ten stroj ve formátu zapnutí

on/off, ve formátu běhu naprázdno a ve formátu záběru. Každá

část tý práce má určitý elektrický příkon a na základě tohohle přepínání,

jste schopen sledovst opravdu, kdy ten stroj pracuje, takže to není o tom,

že musí mít nejnovější robota a skvělý obrazovky a perfektní,

nový stroj nejnovější na trhu. Jsem schopen pracovat i s tím, co mám,

ale musím vědět jak a co mi ta data říkají a jak nastavit začátek.

-Už slyším.. To bude hrozně drahý Jakube to se nevyplatí nebo na to se moc malej.

-Taky jsme s tím předsudkem bojovali musím říct, že velmi často. Je to otázka řádově,

já bych řekl pro připojení toho stroje, dnes už se dostáváme k řádu

jednotek tisíc korun. To nejsou už velké investice. Potom samozřejmě,

nějaký systém hodnocení je potřeba investovat, ale budeme se bavit o 10 statisících korunách

nejsou to žádné miliony, miliardy, prostě to v tom není, ale nemusíme to tam hledat.

Záleží na tom, jak moc rozsáhlou síť budeme budovat a kolik informací chceme posbírat

a jakou jakou rychlostí, ale pro to základní snímání nám ty jednotky

maxima desítky tisíc korun budou stačit k tomu, abychom to pracoviště usledovali

a z vlastní zkušenosti vím, že jenom zapojení toho sledování s efektivním

nastavením parametrů zvyšovalo produkci toho stroje o 20 %, takže každý vlastně,

kdo tu výrobu zná, si může spočítat při 20 % nárůstu výkonu toho stroje,

kolik peněz mu to vydělává a jestli se mu ta investice vyplatí.

-Skoro se mi chce rejpnout, že namontováním čidla žádnej stroj výkonnější nebude.

Tak čím to je, jak na to potom reagují ti zaměstnanci, který u těch strojů stojej?

-Je to věc, řekl bych firemní kultury vždycky.

Samozřejmě každý člověk, který u toho stojí má ten pocit,

když se začneme bavit o automatizace digitalizaci, že se ho snažíme nahradit.

My jsme rozjeli myšlenku, kdysi ještě v průmyslu s tím,

že jsme ty lidi vtáhli do toho řešení, představovsli jsme jim to tak a i jsme

to tak realizovali nakonec, že se snažíme snižovat ten podíl tý jejich těžký práce.

Dávat jim tu informaci a šanci si víc vydělat, takže u nás, co se s těmi lidmi celá,

kteří pracovali u těch strojů dělili o ten zisk, a protože oni měli pořád stejný

stroj, na kterém pracovali pořád a dělali samou výrobu, ale jenom tím,

že jsme zvýšili efektivitu, tak jsme jim přidali i vlastně nějakou částku

mzdy takže oni sice remcali, nelíbilo se jim, že ten přehled o tom, jestli ten stroj pracuje

nebo ne, existuje, ale nechci být ošklivý, co si budem nalhávat,

pakliže jsem v práci dostávám svoji mzdu, tak si každý může přečíst vlastně zákoník práce

a tam je, jak mám pracovat, jak se k tomu mám chovat,

takže když jsem v práci 8 hodin, neříkám, že všichni pracujeme 8 hodin,

480 minut času, ale je rozdíl, jestli pracuju 240 minut nebo 360 minut

-Jasně. -A jsem schopen to vlastně těm lidem takhle přetransformovat do toho,

ano budeš muset trochu víc pracovat, ale taky si vyděláš vyšší mzdu.

Na to slyší většina lidí vlastně, které v oboru znám.

-O všech věcech, o kterých si povídáme, se mluví relativně dlouho.

Speciálně o průmyslu 4.0,

kde momentálně na cestě jsme

od Marie Terezie k průmyslu 4.0 a asi kromě Automotive protože Automotiv je evidentně

nejvivinutější část část strojírenství, tak já, jak to s vaší zkušenosti vypadá v tom zbytku?

-Máte pravdu Automotive a jeho dodavatelé jsou na tom velmi dobře,

ten tlak tam byl enormní už léta zpátky, co se týče zbytku, tak jsou mezi námi premianti,

kteří mají, kteří už mají hotovo, mají zdigitalizováno, řídí firmu na základě

vlastně prediktivních informací, ale řekl bych, že většina průmyslu se nachází ve stavu

té montovny a když už se budeme o té montovně bavit, tak je rozdíl mezi špičkovou montovnou,

která používá robotizovaná pracoviště, většina operací prostě řízená

kamerovými systémy atd. veškeré výstupy jsou sbírány a plán se mění na základě vlastně

predikce toho výstupu na konci, anebo nějaké třeba chybové události,

která se děje v průběhu a mezitím, když běhá někde 20 30 dělníků kolem linky,

opravují chyby hledají materiál, když nějaký najdou, tak se snaží rozeběhnout stroj,

nemají vybalancované třeba mezi-skladové zásoby mezi těmi jednotlivými pracovišti atd.

takže jsme někde tak já bych řekl v polovině cesty a průmysl 4.0 já právě vnímám tak,

že sleduju celou tu výrobu datově, jsem schopen reagovat na ty výkyvy,

ale proto musím připravit tu, řekněme úplně základní věc,

a to je mít namalované procesy vědět, co, odkud jde, proč to tam jde, kde kdo a kdy se má,

na čem podílet a to bych řekl, že v čechách jsme hodně podcenili.

My se snažíme většinu věcí urvat na základě snížení nákladů,

ale ve formátu koupit co nejlevnější stroj,

koupit co nejlevnějšího pracovníka, který tu operci vykoná,

ušetřit na materiálu, koupit o něco malinko horší prostě, tak to jsou takové standardní

pohledy, vlastně kde se šetří, než abych

zefektivnil jakýmkoliv způsobem tu výrobu jako takovou tzn. i na tom stroji,

který mám jsem schopen velmi jednoduchým zásahem, kolikrát tu efektivitu zvýšit třeba o polovinu.

Navýšením mzdy u toho člověka při zvýšeném výkonu, určitě dosáhnou při 10,

15 % navýšení mzdy zvýšení třeba 30 % toho výkonu, a tak dál, a tak dál.

Koukáme na to z té špatné strany a navíc startérem většinou bývá požadavek

zákazníka na slevu, takže my reagujeme vlastně retrospektivně,

nadáváme, že přišel zákazník zase pro slevu, kde jí mám sakra vzít, co mám vlastně

pro to udělat, místo toho, abych se celý rok připravoval na to, že tahle situace nastane.

Všichni to víme, pokaždé si přijde ten zákazník pro slevu a my tomu ten rok nevěnujeme.

Bohužel tu slevu dáme, většinou ji dáme z marže a ten příští rok máme zase klid,

protože už jsme přece tu slevu dali zase tomu nevěnujeme ten čas,

takže ztrácíme hrozně moc času na tom, že promrháváme tu příležitost tu úsporu najít

efektivně tak, aby nás nestála příliš prostředků, respektive,

aby se nám vrátila. Ty Investice o kterých se bavíme vlastně, ať už jednoduché technické,

do mzdových prostředků, do procesních toků, tak jsou v řádu návratnosti jednotek měsíců.

Myslím, že žádná z těch investic, které takto probíhaly,

jsem neviděl delší návratnost než 6-9 měsíců. -To je super, to je zhruba jedna

z nejrychlejších návratností vůbec podnikání. -Samozřejmě je to daný stavem

té nedokonalosti, takže čím vyšší nedokonalost tím rychlejší návratnost a vyšší zisk.

V plně automatizovaném provozu už se ty investice hledají samozřejmě hůř,

ale my máme obrovský potenciál v tom.

-Tady jsme v zážehu tak, abychom zažehli ty, kterým to není jedno a chtějí se svou firmou

progresivně budovat to, co budou dělat za 3, 5 let.

Jaké jsou třeba v českým strojírenství aktuální trendy, kam se, kam se posouváme,

na co se má začít připravovat, možná nejenom český, co, co se děje ve světě

a na co se máme připravit?

-Já myslím, že tady bych výjimečně poděkoval covidu, který trošku firmám otevřel

oči víc než to bylo dřív. Dlouhodobě je na českém trhu nedostatek

pracovníků a COVID ještě tuhle situaci vlastně hodně přitvrdil a spousta firem nemělo,

s kým tu výrobu realizovat a donutilo je to přemýšlet vlastně o tom,

jak tu výrobu zjednodušit, optimalizovat automatizovat. A je to asi začátek

startu, já myslím, že to jsou třeba nejbližší 3, 4, 5 let.

Když se budeme opravdu snažit tu výrobu automatizovat robotizovat souvisí to samozřejmě

s přeškolením těch pracovníků na jiný styl práce a oni dnes už nebudou ta ruka,

která vlastně skládá někam polotovar tak, aby vytáhla výrobek za půl hodiny oni budou ti,

kteří stát vlastně okolo těch linek budou obsluhovat, servisovat dělat jim

tam ten backup a současně se budou muset naučit nějaké věci programovat, jednoduché věci,

takže řekl bych, že tam bude ta změna v tom poměru robotizované práce ,automatizované změna

v přístupu k lidem a k jejich vlastně znalostnímu potenciálu.

Myslím, že není asi tajemství když řeknu, že když jsme v ve slévárně optimalizovali,

tak nás nikdy ta optimalizace technická nedonutila propustit ani jednoho člověka

a většinou jsme tomu člověku našli a doškolili ho tak, aby nám byl dál platným členem

a dávalo to smysl a můžete expandovat, ale nikdy to nesouviselo s propouštěním.

Takže nacpu 50 robotů do firmy a už nepotřebuju žádné člověka,

tak takhle to nikdy nedělali a lze to. A co se týká pak té přípravy na to další období,

tak si myslím, že je tam extrémně důležité ruku v ruce s tou technickou vlastně částí s tím

updatem postupovat právě v té digitalizaci. Tzn. začít si ty procesy

malovat, myslím malovat teďka ve stylu opravdu procesní mapy k nim vázat klíčové body na nich

měřit výkony a začít se učit tu výrobu řídit pomocí přesných čísel.

Dál pro mě bylo neuvěřitelné kouzlo, když jsme v tom strojírenství měli tu informaci

opravdu on line. Mám televizi vlastně ve výrobě, v kanceláři, na mobilu, na tabletu,

kdekoliv to mohl v jakémkoliv okamžiku podívat viděl jste, co se děje.

Další update byl eskalační procesy, kdy vlastně

buď ty stroje samy o sobě něco říkali, anebo ta obsluha vlastně u nich byla schopná

spoustu těch věcí eskalovat jenom formátem zmáčknutí,

nějakého tlačítka nebo posláním nějaké informace automaticky voláte správné

servisní středisko, toho údržbáře, který má ten mobil v ruce, jemu přijde sms,

že se něco na tom stroji děje může reagovat, když nezareaguje do 15 minut,

jde informace na třeba šéfa linky, když ani on nezareaguje jde informace na šéfa

závodu, a tak dál, a tak dál, ale tohle lze zrealizovat jenom opravdu,

řekl bych s velmi slušnou úrovní měření těch procesů a moje vize je,

že za 5, 7 let by ty české firmy mohly být už v úrovni toho,

kdy tyto procesy budeme mít zmáknuté. Budme opravdu prostě vědět, co děláme,

proč to děláme, jak to děláme. Pro mě pak největší posun byl ve formátu tom,

když jsme dokázali tahle čísla propojit s ekonomikou a věděli jsme co,

který krok ještě přináší v tom ekonomickém pohledu na firmu,

takže, kde nám přetékají náklady, kde jsme schopni realizovat větší zisk v tu chvíli,

co nás bude stát vlastně prostoj toho a jiného zařízení, a tak dál,

a tak dál a podařilo se nám zkracovat tuhle řekl bych dodávku informací z původních cirka

tří měsíců až na řádově týden, a ten formát časový byl myslím,

že to byl nějaký tříletý vývoj po který jsme tohle to realizovali.

-Nerad bych se mýlil, ale

vlastně to, o čem se tady bavíme, má samozřejmě ohromný potenciál,

nicméně starou technologii, novým kouskům nenaučíš.

Můžu jí začít monitorovat můžu jí začít optimalizovat, ale přes nějaký skleněný

strop se stará technologie nedostane, tak na co se máme připravit třeba na příští

3 až 5 let technologicky, co jsou ty trendy na který bychom neměli zapomenout?

-Je to úplně jednoduché, když dneska přichází poptávky, tak nejenom,

že je samozřejmě řídícím prvkem kvalita a cena, to byla už x let zpátky,

ale začíná se v nich vlastně množit ten dotaz, jakou nám poskytnete, řekl bych úsporu

vůči životnímu prostředí. -Okay.

-Tzn. snížení energetických nákladů, spotřeby materiálu, následně recyklace odpadů.

Může to být pohled na vypouštěné emise. Většinou ti hráči dnes,

kteří jsou opravdu automobilky a -1 stupeň třeba tak už po nás budou chtít vlastně

CO2 stopu našeho výrobku tak, aby mohly započítávat do těch svých finálů

a pracovat s těmito čísly a podle vlastně posledních informací teď se tímto způsobem

vydávají i dotační projekty a bankovní domy, kdy investice do jakéhokoliv nového zařízení

podmiňují zlepšením jeho ekologických parametrů, ať už se na to budu koukat jakkoliv,

takže většinou, snížení energetických nákladů nebo materiálových potřeb a toto podmiňuje

poskytnutí úvěru na další výrobní zařízení. Jinak standardní metoda,

kterou jistě většina lidí zná nebo o ní slyšela je Treatment of Investment,

takže používal bych jí pro každou investici, kterou dělám, není nic jednoduššího a já velmi

rychle zjistím, jestli jsem schopen si ten nový stroj dovolit,

kdy se mi zaplatí a jestli to dává smysl. Není každá firma schopná vyměnit 100% svého

strojového parku takže pracuju s tím co mám, dostávám z toho maximum a tím,

že právě i připravím strategii toho dalšího rozvoje, mám tu vizi na těch 3-5 let,

tak jsem schopen říct, který stroj potřebuji teď a který za 3 roky a spočítat si

jak to udělám finančně, abych se k tomu dostal. -Navíc díky optimalizaci na ty nový stroje

už začínám teď vydělávat. -Přesně tak, to je.

-Zároveň v zážehu končíme tím,

nějakým doporučením, radou, fuck-upem, čímkoliv abychom

zkracovali objížďky posluchačům a divákům.

Z toho, co jsme tady dneska

spolu rozebrali, jaká by byla vykondenzovaná rada na závěr pro ty,

který se nechtějí nechat vláčet trhem a chtějí se svojí firmou

proaktivně někam jít a inovovat.

-Tak myslím si, že první věc, která je, se těch inovací nebát.

Myslím, že základ je, pojďme s lidmi, kteří tomu rozumějí si přeložit ty pojmy

do nějaké lidštiny, napasovat si je na svoji firmu tak, abych si uměl představit,

co pro mě ty vznosné pojmy o kterých jsme tu dnes mluvili znamenají a stejně jako v každém

druhu podnikání je to vždycky o chemii, takže buď se to naučím sám,

anebo si najdu někoho, kdo je schopen mi s tím vlastně pomoct myslím, že to je rychlejší cesta,

ale musí tam fungovat ta chemie, musím si najít člověka,

který mě tím základem provede, naučí mě to. Což bychom rádi dělali.

-Takže žádný šarlatány, ale prověřený kapacity.

-Přesně tak. Vždycky to fungovalo myslím, že to fungovat bude ještě dlouho,

že člověk na doporučení, který někomu již pomohl je mnohem efektivnější

než hledat někoho jiného, ale ať se každý rozhodne sám, jak se mu to líbí.

-Je to tak. Když se rozhodneme

postupovat s vámi, kde vás najdem?

-Tak my jsme vlastně 5 nezávislých organizací, které fungují dohromady ve formátu konsorcia,

tak jak jsme se bavili na začátku a

to jádro bude ve finále sídlit v Dolních Břežanech, ale dneska se zatím

nacházíme na půdě fyzikálního ústavu v Praze. Navštivte určitě naše webové stránky

www.brain4Industry.cz, kde

získáte kontakty na nás všechny a těšíme se na to, že budeme spolupracovat s českým

průmyslem na jeho vývoji, je to bomba.

-Já vám budu držet palce, díky moc Jakube. -Moc děkuji Martine, díky.

-Tak to byl Jakub Beneš z Brain4Industry.

Pokud jsme vás právě zažehli pro inovaci vlastního výrobního závodu,

tak jsme udělali dobrou práci.

Každopádně vy i vy ostatní, laďte další epizody, ať už na YouTube nebo

ve vaší oblíbené podcastové aplikaci, mrkněte i na moje stránky www.martinhurych.com,

kde od tohoto nového roku 2022

máme takové malé překvapení.

Ke každému Zážehu máme i písemnou přílohu takže určitě o ni nepřijďte.

Mně už zbývá jenom vám držet palce a přát úspěch díky.